Hana Vaverková: DOKUMENTY 79. Jak jsem se stala ředitelkou

pondělí 31. srpna 2015 · 0 komentářů

Vzpomínka na Hančin začátek školního roku před více než dvaceti lety. Před týdnem jste mohli číst, jak to bylo dál a jak to je dnes. Tak abyste věděli, jak to začalo. Hani, hodně štěstí do nového školního roku! A vám všem ostatním samozřejmě také!


Původně jsem do smrti chtěla učit v Samotiškách. Podle mých tajných představ a snů mi tam na sklonku mého dlouhého života měli vděční vesničané postavit pomník. Ačkoliv, teď si uvědomuji, že pomníky se stavějí až po smrti, ne na sklonku. Každopádně jsem to se svou milou Evou – ředitelkou hodlala doklepat až do důchodu. Nic mi nechybělo, byla jsem šťastná a spokojená a netoužila jsem po kariéře.

Pak jsem se dozvěděla, že se osamostatňuje sousední školička. A že budou potřebovat ředitele. Mě! Napadlo mě vzápětí. S lítostí musím konstatovat, že jenom mě. Nikomu z mých příbuzných a přátel vůbec nepřišlo na mysl, že právě já bych se mohla ucházet o tak vysoký post.

Napřed jsem nad tím dumala jen pro sebe. Mám na to? A chci to vůbec? Jaká jsou pro a jaká jsou proti? Myla jsem schody a s definitivní platností si uvědomila, že to nechci. Že tu nynější pohodu za ředitelování a vyšší plat nevyměním. Že mi to za to nestojí.

O týden později jsem myla schody zase. Opět se mi hlavou honily argumenty, proč jo a proč ne, a když jsem domyla, uvědomila jsem si s definitivní platností, že to chci. Že to chci zkusit. Že si chci dokázat, že jsem fakt tak dobrá, jak si celý život namlouvám.

Můj muž lhostejně přikývl a zpozorněl, až když jsem naznačila, že v případě úspěchu u konkurzu strávím prázdniny ve své škole a že se bez jeho pomoci asi neobejdu. Se mnou nepočítej, odtušil. Zato mojí mámě se představa dcery ředitelky docela zamlouvala – ber to, budeš mít míň hodin a víc peněz, řekla zkušeně.

Moje Eva ředitelka nebyla vůbec nadšená. Společně jsme si poplakaly a pak začaly přemýšlet, co teď.

Čekala jsem na vypsání konkurzu. Začala jsem být pekelně nervózní a promýšlela chytré a vtipné odpovědi na otázky konkurzní komise. V noci jsem se budila a nemohla jsem usnout. Přestalo mi chutnat. Po ránu mi bývalo na zvracení. Zhubla jsem pár kilo. Otěhotněla jsem svojí školou, která ještě zdaleka nebyla moje. Jen někdy byla moje snová konkurzní komise spokojená, většinou mě vyhodili a jednou mi dokonce sebrali i řidičák! Pak jsem se dozvěděla, že konkurz do prázdnin nebude a že tam chtějí dát mladého učitele.

A máš to.

Jenže, to už jsem v tom byla až po uši. To už jsem svoji novou školu viděla zvenku i zevnitř a napřed jsem se zděsila a pak jsem se do ní zamilovala. Moje škola byla totiž poněkud obstarožní dáma, která vypadala nanejvýš zbědovaně. Padající omítka, podivné keře a kopřivy až do výše oken, uvnitř staré skříně na nejnemožnějších místech a do toho několik odpudivých závěsů, které visely, zcela nepochopitelně, tu a tam. Staré lavice a židle, sborovna s děsivým válečkem na zdi a obrovským bojlerem v rohu u stropu. Děti s rukama za zády. Ale veselé a milé.

Kdo může být lepší než já? věřila jsem si. Nějaký mladý učitel, co ten může vědět o málotřídce, dodávala jsem si odvahy. A rozvinula své sítě. Spojila jsem se s Klubem rodičů, kteří iniciovali osamostatnění školy a představila se coby horký uchazeč na ředitele. Oznámila jsem svůj zájem svým šéfům na Školském úřadě. V noci jsem se budila a nemohla jsem usnout. A pak mi řekli, že mi ji teda dávají, aťsi přijdu pro dekret a konkurz že bude později. Den jsem byla šťastná a šla to oslavit se svým mužem do hospody.

Ještě před prázdninami jsem se spojila s městským úřadem a dostala 100 tisíc na nejnutnější výdaje. Navázala jsem kontakty s místními řemeslníky a ukecala je na všechno, co mě nebo někoho jiného napadlo. Začátkem prázdnin jsem zorganizovala velkou brigádu a vyházela stoletý bordel z půdy a ze sklepa. Začalo se to rýsovat.

Po návratu ze čtrnáctidenní rodinné dovolené jsem propadla panice. To nemůžu stihnout! Vždyť už je konec července a vypadá to skoro stejně! Ale pak se to pohnulo. Malíř natřel, nalakoval a vymaloval. Stavební firma zazdila a vybouchala a instalovala a odmontovala. A taky udělala pěknej chodník. Dovezli mi nábytek. Nábytek z papíru. Kupodivu, vypadá bezvadně a drží! Přivezli a nalepili koberce. Do tělocvičny kryty na okna a světla.Každá místnost se měnila k nepoznání. Chyběla tomu koncovka.

Poslední srpnový týden. Propadala jsem zoufalství. Kamarádka, aranžérka Eliška, lepila obrázky na desky a čekala na stolaře, který otálel s dřevěným zázrakem, jenž nám měl zkrášlit vchod do šatny a na půdu. Mistr ochořel. Až zítra. Pozítří. Můj muž už nebyl můj muž. Mé děti mě tak tak poznaly a má matka chtěla umřít.Já byla ve své nové škole z roku 1928 a ona hlídala moje čtyři děti a dennodenně vařila. A volala, kdy už přijdu a dávala sluchátko do prostoru, abych slyšela, co se doma děje. Děly se hrozný věci. Moje děti si šly tvrdě po krku a mojí mámě, učitelce v důchodu, docházely síly.

Sobota, 2. září. Stolař vzkázal, že přijde ráno v sedm a že potřebuje chlapa k ruce. Můj sedmnáctiletý syn byl ochoten. Za stovku. Kolem osmé volal, že stolař dosud nedorazil. Já ho zabiju, říkala jsem si, když jsem na babetě uháněla ke své škole. Přišel hodinu po mně. Ranní cigaretka, kafíčko, pohoda. Já byla na mrtvici. Za pár hodin byl hotov a mohla nastoupit aranžérka Eliška se svým uměním. Skončily jsme pozdě večer a Elišce právě ujel autobus.

Já to asi stihnu, říkala jsem si. Ale byla jsem příliš unavená na to, abych mohla být i šťastná.

V neděli jsem sepsala slavnostní zahajovací řeč a zajela si do své školy vychutnat tu skutečnost, že se nám to podařilo. Byla to úplně jiná škola. Alespoň zevnitř. Ale prokoukla i zvenku. Ten příšerný vlnitý plech už byl v kůlně, ke vchodu do školy vedl chodník a tráva byla posečená. Uvnitř byly veselé obrázky a kytky a spousta místa. Staré skříně a další veteš zmizela a bývalá tmavost a ponurost byla ta tam.

V pondělí jsem porodila. Bylo to stejné jako čtyřikrát předtím. Nebo aspoň hodně podobné. Po krásném uvítání dětí a rodičů a dojemném proslovu (zaslzela jsem já a moje máma, čestný host, kterému jsem veřejně poděkovala, a pak ještě pár citlivějších maminek), když jsem vyprovodila několik návštěv včetně ředitele Školského úřadu, se kolem poledne dostavil pocit naprostého uvolnění, pohody a štěstí. Jako když právě po dlouhých bolestech vyplknete miminko.

V úterý jsem propadla beznaději. Co já si jen počnu? Kam se všemi těmi papíry? Na co se mě ptají, co po mně chtějí, co mám v které kolonce vyplnit? Proč mi chodí pořád tolik pošty? A kam ji mám zapsat? A jak se to dělá? A jak se vyplňuje ten příšerný peněžní deník? Chvíli jsem předstírala, že papíry nejsou. Strkala jsem je do šuplíku a pak je zase hodiny hledala a třídila. Tohle musím vyplnit a odeslat hned, tohle ještě chvíli počká. Snad.

Koncem prvního školního týdne jsem večer úpěnlivě telefonovala své kamarádce – ředitelce Evě SOS! Pomoz mi, já tomu vůbec nerozumím! Přijeď, řekla kamarádka, já ti to vysvětlím. Trochu se mi ulevilo a něco jsem s Evinou pomocí i pochopila. A pak přišly další papíry a další pošta.

Ten první týden jsem toho moc nenaučila. Chtěla jsem se hlavně poznat se svými žáčky. Ať vím, jak se jmenují, kde bydlí, co je baví a zajímá. Hodně jsme si povídali a zpívali a obešli jsme jejich domy i zahrady. Snad každý má hospodářství. Spoustu slepic a králíků, hus a kačen, sem tam kozu nebo prase. Jen kilometr od Samotišek a úplně jiná vesnice. A jiné děti. Tyhlety děti se nešťourají v nose, jako ty naše samotišské, zato přeukrutně a zcela nezakrytě zívají. A mluví jeden přes druhého a skáčou si do řeči a věší se na mě. Nevědí to, co znali moji žáci. Nemyslím tím učivo, ale běžné věci, jako jsou řeky a hory a třeba světadíly. Zdá se mi, že se ve světě orientují o hodně míň, než samotišské děti. Jako kdyby byly více venkovské. Méně světa znalé. Je to typem vesnice nebo učitelkou, která je měla dřív?

Mluvím a oni mě neposlouchají. Zmlknu a oni kecají dál. Vykřikují a překřikují se. Když je vyvolám, automaticky vstávají do pozoru i z koberce. Říkám jim, seďte, nemusíte vstávat. Jsou jiní než ti, na které jsem byla zvyklá. Ale už mi začínají být všichni blízcí a milí a myslím, že je to vzájemné. Tu a tam zvýším hlas, aby mě vůbec slyšeli. Zaraženě se na mě dívají a zkoumají, jestli to myslím vážně. Co blbnu. Olinka špatně mluví. Jindřich huhňá a ostatní si od něho odsedávají. Lucka vypadána dyslektika. Pavel a Petr budou asi nejchytřejší.

Budu je mít ráda. Všechny.


Zdroj: Vaverková, Hana: Jednou jsme dole, jednou nahoře. Deník začínající ředitelky. Praha: Agentura STROM 1997. ISBN 80-901954-8-2. Str. 3–5.

Celý text knížky si můžete stáhnout ZDE.



Další díly seriálu najdete ZDE.

Novinky v Pedagogické knihovně J. A. Komenského za červenec 2015

sobota 29. srpna 2015 · 0 komentářů

Pedagogická knihovna J. A. Komenského opět přináší řadu nabídek k četbě knih i časopisů. Zajímavá je tematická rešerše Badatelsky orientovaná výuka.


Novinky za červenec 2015

Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Ukázky:

Radost žáků z objevování matematiky / Milan Hejný ; [Redaktor] Kateřina Lojdová – cze
In: Komenský : odborný časopis pro učitele základní školy – ISSN 0323-0449 – Roč. 139, č. 3 (2014/2015), s. 5–11.
Rozhovor s předním odborníkem v didaktice matematiky, který rozvinul účinný způsob výuky matematiky metodou nazvanou vyučování orientované na budování schémat (VOBS). Impuls k vytvoření tzv. Hejného metody, její počátky a vliv otce Víta Hejného, který ve 30. letech působil jako profesor matematiky na obchodní akademii. Sada učebnic matematiky pro 1. stupeň a připravovaná sada pro 2. stupeň základní školy. Představení metody, role učitele, vztah mezi znalostí a dovedností, testování. Přijetí/nepřijetí metody VOBS řediteli škol, učiteli a rodiči. Životní cesta profesora s matematikou.

Jak přiblížit laboratorní práce z organické chemie každodennímu životu / Naděžda Kopecká – cze
In: Komenský : odborný časopis pro učitele základní školy – ISSN 0323-0449 – Roč. 139, č. 3 (2014/2015), s. 49–54.
Praktická ukázka propojení abstraktního učiva s každodenním životem; laboratorní práce v 9. ročníku základní školy, ve které žáci sestavují modely vybraných organických složenin a popisují jejich praktické využití. Příklad žákovského pracovního protokolu a pracovního listu. Popis průběhu laboratorní práce – postřehy z praxe.

Kde hledat adekvátní informace při kariérním rozhodování? / Pavlína Šťastnová – cze
In: Učitelské noviny : týdeník pro učitele a přátele školy – ISSN 0139-5718 – Roč. 118, č. 8 (2015), s. 22.
Možnosti využití online informačního portálu www.infoabsolvent.cz, který propojuje sféru vzdělávání a trhu práce, kvalita je garantována MŠMT. Sekce Kam na školu nabízí komplexní vzdělávací nabídku všech středních a vyšších odborných škol s podrobným popisem oboru. Absolventi a trh práce, možnosti uplatnění, výše nezaměstnanosti aj. Poradenská sekce – rady a doporučení pro výběr školy. Nabídka informací i pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením nebo znevýhodněním.

Motivace studentů pedagogických fakult k volbě učitelské profese = The motivation of students of faculties of education to choose the teaching profession / Anna Zelinková – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Aula : revue pro vysokoškolskou a vědní politiku – ISSN 1210-6658 – Roč. 22, č. 2 (2014), s. 3–24.
Získávání a udržení kvalitních učitelů v pedagogické profesi jako významný úkol vzdělávací politiky. Teoretická východiska, metodologie a výsledky výzkumu, který se na základě kvantitativní analýzy sekundárních dat pokoušel odpovědět na otázku, jaké jsou motivy studentů pedagogických fakult k volbě učitelského povolání. Sledovány byly rozdíly v motivaci mezi studenty podle pohlaví a věku a to, jaký význam jednotlivým typům motivů (vnitřní adaptivní, vnější adaptivní, vnější maladaptivní) studenti přikládají. Diskuse výsledků a vyvození závěrů.


Tematická rešerše: badatelsky orientovaná výuka

Ukázky:

Badatelské dovednosti jsou povinnou součástí kurikula: sdružení TEREZA školám radí, jak na to / Lukáš Doubrava – cze
In: Učitelské noviny : týdeník pro učitele a přátele školy – ISSN 0139-5718 – Roč. 117, č. 26 (2014), s. 4–6.
Odborníci tvrdí, že s pěstováním zájmu o přírodní a technické vědy se u žáků musí začít co nejdříve. Jednou ze snah je i tzv. badatelsky orientované vyučování (BOV), které je využitelné pro všechny přírodovědné předměty. Této metodě výuky se nás už pět let věnuje Sdružení Tereza, které pro základní a střední školy vytvořilo podrobnou metodiku a zásobník třiceti lekcí určených přímo pro výuku.

Badatelsky orientovaná výuka geografie / Dana Řezníčková – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Geografické rozhledy : výuka a popularizace geografie, ekologická výchova – ISSN 1210-3004 – Roč. 23, č. 1 (2013/2014), s. 12–15.
Možnosti využití badatelsky orientované výuky v hodinách zeměpisu. Rozvíjení badatelských dovedností jako součást způsobilosti žáků k systematickému řešení problémů. Popis základních kroků k rozvíjení dovednosti řešit problémy (zaměření pozornosti na daný problém, pojmenování problému, stanovení cíle atd.).

Badatelsky orientované vyučování matematice = Inquiry-based Mathematics Teaching / Libuše Samková, Alena Hošpesová, Filip Roubíček, Marie Tichá – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Scientia in educatione – ISSN 1804-7106 – Roč. 6, č. 1 (2015), s. 91–122.
Shrnutí dosavadních poznatků o uplatňování badatelsky orientovaného přístupu ve výuce matematiky. Posouzení existujících didaktických teorií a podob praxe v matematickém vzdělávání podle míry shody s principy badatelsky orientované výuky a charakteristika matematických úloh, které mohou být využity k badatelským aktivitám žáků. Náměty na několik úloh vhodných pro badatelské aktivity žáků prvního a druhého stupně základní školy a žáků střední školy.

Co je badatelsky orientované vyučování?

pátek 28. srpna 2015 · 0 komentářů

Sdružení Tereza připravilo v rámci projektu Badatelé.cz pro učitele metodiku a celou řadu námětů pro badatelsky orientované vyučování na 1. i 2. stupni základních škol.

Metodické materiály najdete zdarma ke stažení na webu www.badatele.cz, z kterého jsou následující informace.

Projekt Badatelé.cz je výsledkem spolupráce Sdružení Tereza a týmu učitelů, kteří pracovali 2 roky na metodě umožňující zařazovat badatelsky orientované vyučování do běžné výuky na ZŠ. Cílem této metody je pěstovat v žácích přirozenou zvídavost.

Badatelsky orientované vyučování neboli BOV je vyučovací metoda, která staví na přirozené zvídavosti žáků a vede žáky k aktivitě.
4 badatelské kroky
Co dává bádání žákům
Co na BOV říkají děti

BOV podporuje konstruktivistický, nikoliv jen transmisivní styl výuky. Využívá aktivizující metody (heuristickou metodu, kritické myšlení, problémové vyučování, zkušenostní učení, projektovou výuku a učení v životních situacích).

BOV využívá rozporuplných situací, které odporují žákovu dosavadnímu porozumění světu, protože právě tyto situace vzbuzují touhu „přijít věci na kloub“ a ta je základem bádání.

Výsledkem je to, že žáci kladou otázky, formulují hypotézy, plánují postup jejich ověření, provádějí pokusy, vyhledávají a třídí informace, vyhodnocují výsledky a formulují závěry, které nakonec prezentují před ostatními.

Víme, že je důležité rozvíjet badatelské dovednosti žáků základních škol, podněcovat tak u nich chuť zkoumat a dozvídat se nové věci. Tato metoda také rozvíjí jejich kritické myšlení, vede je k aktivitě a motivuje k samostatnému bádání.

Naším cílem je motivovat učitele, aby v žácích pěstovali přirozenou zvídavost, stavěli na ní a postupně žákům předávali zodpovědnost za jejich vlastní vzdělávání. Bádaní je k tomu dobrým nástrojem.


Bádejte i doma

Na webu projektu jsou připraveny také ukázkové příklady bádání na doma. Tyto lekce vznikly proto, že autoři nechtěli ochudit rodiče a jejich děti o radost z bádání.

Je možné, že vaše děti nemají možnost bádat ve škole, a proto neváhejte a bádejte s nimi doma.

Slaďování soukromého a pracovního života z pohledu zaměstnavatele

čtvrtek 27. srpna 2015 · 0 komentářů

Slaďování soukromého a pracovního života je nový fenomén, který se pomalu zabydluje i v českém prostředí. Zaměstnavatel, který myslí na své zaměstnané i z pohledu firemních benefitů, flexibilních forem práce, slaďování rodinného a pracovního života, je žádaným a dá mu přednost většina uchazečů o zaměstnání, především pak z nově nastupující Generace Y.

V České republice pracuje v současnosti na flexibilní úvazek pouze 9 % zaměstnaných žen a 36 % žen s dětmi do 6 let pracuje na plný úvazek. Oproti tomu např. v Holandsku využívá flexibilní formy práce 46% zaměstnaných žen, v Nizozemí dokonce 64 %. Česká republika tak získala 2. nejhorší výsledek v rámci členských států EU. Evropská komise proto doporučila zavést v Česku opatření týkající se zvýšení zaměstnanosti žen a návratu rodičů po mateřské či rodičovské dovolené zpět do pracovního procesu.

I když situace není příznivá, staví se čeští zaměstnavatelé k využívání flexibilních úvazků paradoxně pozitivně. Dle studie společnosti Regus uvedlo 67 % oslovených českých firem, že díky flexibilním pracovním postupům se zvýšila produktivita práce a v 63 % firem panuje názor, že přímým důsledkem flexibilních forem práce je i vyšší obrat.

Společensky odpovědným zaměstnavatelem, kterému není lhostejný rodinný život jeho zaměstnanců, je bezesporu Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i. Již čtvrtým rokem provozuje mateřskou školu, která je zapsaná v registru MŠMT. V listopadu získal již v pořadí druhou dotaci z Operačního programu Praha – Adaptabilita na rozvoj prorodinných opatření, díky nimž mohou jejich zaměstnanci a zaměstnankyně slaďovat lépe svůj rodinný a pracovní život. Do projektu jsou začleněny i další ústavy Akademie věd – Biotechnologický ústav AV ČR, v. v. i., Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i., Mikrobiologický ústav AV ČR, v. v. i. a Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.

„Mateřská škola pro děti našich zaměstnanců se nám velice osvědčila – v posledním školním roce bylo přihlášeno do školky 14 dětí našich deseti zaměstnanců. Díky podpoře Evropského strukturálního fondu došlo k rozšíření kapacity o 5 míst, které můžeme nabídnout i ostatním ústavům. Pevně věříme, že se jim tento model zalíbí, a že v našem areálu budou vznikat další školky“, říká prof. Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.

Doba realizace projektu z finančních prostředků ESF v rámci OP Praha – Adaptabilita je od 1. 11. 2014 do 30. 10. 2015. Projekt nepočítá pouze s provozem školky, ale v rámci prorodinných opatření se snaží umožňovat rodičům i flexibilní formy práce či ostatní benefity tak, aby usnadnil rodičům sladění práce s péčí o jejich děti.

Mateřské škola Akademie věd ČR s. r. o. zajistí v rámci programu firemní školka celoroční vzdělávací program dětí, který je obsahově ekvivalentní s programem státní mateřské školy. Dále zabezpečí odborný personál s odpovídajícím pedagogickým nebo zdravotnickým vzděláním i zkušenostmi. Vyřeší a zajistí veškeré hygienické, odbornostní požadavky na založení a provoz firemní školky dle standardů EU.

Evropský sociální fond, Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

Cíle, vyplývající z projektu:
– Rozvoj firemní školky pro AV ČR i v oblasti práce s dvouletými dětmi.
– Usnadnění života rodičům, kteří se vracejí po rodičovské dovolené do práce.
– Zlepšení situace v oblasti rovných příležitostí na trhu práce.
– Otevření příležitosti pro částečné úvazky.
– Provedení evaluace úspěšnosti projektu školky.

Projekt je podpořen v rámci Operačního programu Praha Adaptabilita, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem.

Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i. (ÚMG AV ČR) je jedním z 54 ústavů AV ČR. Zabývá se základním výzkumem v oblasti molekulární a buněčné biologie. Ve 22 výzkumných skupinách a servisních útvarech pracuje celkem téměř 400 pracovníků, z toho cca 130 studentů (doktorandů a diplomantů). Ústav úzce spolupracuje s pražskými vysokými školami, působí na něm 8 profesorů a 7 docentů. Budova ÚMG zprovozněná v roce 2007 je nejmodernější výzkumnou budovou v ČR.

Renata Svobodová: Role učitele, limity role, míchání rolí

středa 26. srpna 2015 · 0 komentářů

Pro zjednodušení můžeme říci, že učitel má roli vzdělávací a výchovnou. V roli vzdělávací informuje, podněcuje, předává, motivuje, inspiruje, kontroluje, řídí… v roli výchovné by měl být empatickým, naslouchajícím, podporujícím, ale také kontrolujícím a trestajícím. Na první pohled je jasné, že role učitele je již svým vnitřním obsahem nejen náročná, ale i rozporuplná.

Zdroj: portál RVP


Střet role profesionála učitele a člověka


Varianta učitel – rodič

Situace na menších městech velmi častá, dítě paní učitelky je zároveň žákem školy. Přináší rizika mezi kolegy. Kolegyně si ke mně jako ke kolegyni – matce dovolí podstatně více, než by si dovolila k jiné matce. Učitelka – matka se chová nepřiměřeně k dítěti, a to jak ve formě, že ho protěžuje, nebo že je na něj mnohem přísnější, aby nevypadalo, že ho protěžuje. Přináší rizika dítěti, děti učitelů jsou rizikovější jako potenciální oběti šikany.

Paní učitelka, matka samoživitelka, má velmi ochraňující vztah k synovi Jirkovi v 7. třídě. Má na starosti školní knihovnu, ale některé děti tam ani nechtějí chodit, neb tam pokaždé je Jirka, a oni už ho mají plné zuby, navíc se v knihovně povaluje Jirkova svačina a rozházený cvičební úbor. Kolegyně vědí, proč některé děti do knihovny nechodí, ale bojí se to kolegyni – knihovnici říci, aby ji nerozrušily.


Další varianta učitel – rodič

Problematické rodinné zázemí dítěte může vtahovat citlivé učitelky s méně pevnými hranicemi do pokušení suplovat dítěti matku. Může být těžké odlišit, kdy jsme již vtahováni do této pasti, a kdy ještě jsme podporující, pečující, ale stále profesionálové. Stává se i, že dítě toužící po naplnění svých přirozených potřeb, začne oslovovat paní učitelku maminko. Velké pole pro případovou supervizi, zejména pokud to není první případ tohoto typu, který se nám stal…


Varianta učitel – kamarád žáků

Riziko pro začínající učitele, ale především nezralé osobnosti, nejde jen o nepřiměřeně benevolentní přístup, ale mnohdy o nedůslednost v dodržování a vyžadování pravidel, či až koalici s žáky. Na lyžařském výcviku mladý pan učitel kouří s žáky za budovou, když přichází kolegyně, upozorní žáky „bacha, jde“.

Otázkou je, zda je to ještě posunutelné lepším směrem prostřednictvím supervize, zda se nejedná o otázku řízení a případný pracovně právní postih. Supervize může pomoci učiteli – kolegovi v rozhodnutí, zda by to opravdu neměl vědět pan ředitel. To je další zajímavé téma.

Při debatách o šikaně se učitelé diví, proč se často stává, že někteří, třeba i velmi slušní a spolehliví žáci, nepřijdou třídnímu učiteli říci, že někomu za spolužáků je ubližováno. Na dotaz, zda by šli sdělit řediteli či ředitelce, že kolega se chová neprofesionálně, viz výše uvedený příklad, či řada dalších (pan učitel pašuje na zahraniční školu v přírodě marihuanu, mladý pan učitel má houf obdivovatelek z řad žákyň, který si užívá a děvčata za ním chodí do kabinetu i jednotlivě, paní učitelka na škole v přírodě pravidelně nejen popíjela, ale zcela se opíjela…), zpravidla se objeví rozpaky…


Celý text článku si můžete přečíst ZDE.

Jana Hrubá: Bude ScioŠkola školou budoucnosti?

úterý 25. srpna 2015 · 4 komentářů

Nedávno řekl ředitel Waldorfského lycea Ivan Smolka: „Cesta není ve vylepšování současné školy, ale ve změně modelu.“ Ve světě už nové modely existují řadu let. U nás je takovým vizionářem Ondřej Šteffl. V září otvírá ScioŠkolu.

Ondřej Šteffl v rozhovoru pro Ekonom říká:

„…Myslím, že je čas přestat školství kritizovat a zkusit to dělat jinak a lépe. Ostatně americký vědec John Medina dospěl k závěru, že kdybychom chtěli využít prostředí nevhodné pro využití schopností mozku, navrhli bychom nejspíše něco podobného školní třídě.

V čem je škola nepřátelská?

Děti ve škole většinou dělají, co jim někdo nařídí, 45 minut sedí v lavici, poslouchají, nesmějí komunikovat, jsou pasivní, což není přirozené. Výuka bývá pro celou třídu jednotná, přitom každé dítě by potřebovalo něco trochu jiného. Mnoho dětí je ve škole ve stresu, ze strachu z neúspěchu a z úkolů, které jsou nad jejich síly.

I přes uváděné výhrady však školy fungují vcelku dobře.

Některé dokonce skvěle, existují výborné školy a skvělí učitelé. Když se ale podíváte na výsledky školství v průměru, tak to určitě dobře nefunguje… Navíc podle výsledků šetření PISA se děti ve škole nudí, pokládají výuku za ztrátu času, spoustu pro život potřebných věcí se ve škole nedovědí. Mnozí žáci dokonce kvůli škole končí v rukou psychologů či psychiatrů…“

Zdroj: Hníková, Eva: Peněz už mám dost, říká ředitel společnosti SCIO Ondřej Šteffl, který vydělal na vzdělávání a nyní chce vylepšovat školy. Ekonom č. 9 z 26. 2.–4. 3. 2015, str. 6

„Letos v září nastoupí do prvních tříd nejsilnější populační ročník za posledních 20 let. Potomci Husákových dětí přeplňují základní školy. A ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl vycítil příležitost. První základní školu otevře v září. A brzy by k ní pod hlavičkou společnosti Scio mohly přibýt další. Vznikne tak postupně celá síť škol.

Dnes není ojedinělé, že se rodiče nespokojení s běžnou základní školou, zpravidla vzdělaní třicátníci, čtyřicátníci, rozhodnou založit pro své potomky školu lepší. „Jenže narážejí na praktické problémy,“ říká Šteffl, který v roce 1990 založil úspěšné gymnázium PORG. Právě takovým skupinám rodičů chce se založením škol pomáhat…

Nová Scio škola má hned od začátku nabírat děti ve věku šest až jedenáct let. Do klasických tříd je však nerozdělí. „V běžném životě potkáváte lidi různého věku a s různými zkušenostmi, což je obohacující. Proč by to ve škole mělo fungovat jinak?“ uvažuje Šteffl.

Novou školu přirovnává k expedici. Má sice jasný cíl, ale cestou žáky potká řada neplánovaných situací, které je nutné průběžně řešit a určité věci změnit. Ze školy by si proto děti měly odnést schopnost a touhu se učit, aktivně reagovat na změny.

Ve Scio škole nebudou běžné třídy, ale místnosti připomínající knihovnu, kde budou mít děti k dispozici knihy, počítače a další pomůcky. Učitel má hrát spíše roli průvodce a poradce…“

Zdroj: Hníková, Eva: Šéf Scia zakládá novou školu, časem vybuduje celou síť. Ekonom.cz 26. 2. 2015


Principy ScioŠkoly


Svět se mění

Ve škole se může snadno stát, že se dětem ukazuje svět, jaký byl v době, když ho autoři zavřeli do školní učebnice. Ale svět se pořád mění. Ve ScioŠkole jsme proto s dětmi ve světě, jaký zrovna je.

V rychle se proměňujícím světě děti především potřebují umět se vypořádat se změnou. A zvládat změnu, to mimo jiné znamená ovládat umění se učit. Vedeme děti tak, aby jim neustálé učení nebylo na obtíž, ale radostí a výzvou.

ScioŠkola není uzavřený organismus – pozveme svět do školy, pustíme školu do světa. Budeme zvát do školy zajímavé hosty, představovat dětem zaměstnání rodičů, chodit na návštěvy do neziskovek, firem, muzeí…

Děti si postupně čím dál víc samy určují, co, jak a kdy se chtějí učit. Dáváme jim takovou svobodu, jaká podporuje jejich rozvoj. Nemáme učitele, ale průvodce, kteří děti doprovázejí v jejich učení.


Každé dítě je jiné

Více pohybu, více prostoru na otázky, více tvoření, více času. Každé dítě potřebuje něco jiného. Myslíme na to. Zároveň si děti mohou u nás v bezpečném prostředí vyzkoušet způsoby, které jim nejsou tak přirozené, ale mohou je posunout dál.

Každý ScioŠkolák s průvodcem a rodiči sestavuje svůj individuální plán učení a aktivit, který se odvíjí od jeho schopností a potřeb. Všechny děti by měly dosáhnout minimální úrovně v základních oblastech a mít možnost se mimořádně rozvinout v oblastech svého zájmu.


Vnitřní motivace táhne

Nejlepší motivace je, když děti mohou dělat věci, které jsou pro ně zvládnutelnou výzvou, dávají jim smysl a umožňují jim být součástí něčeho většího. Takové věci jsou ve ScioŠkole na denním pořádku.

Děti často pracují na reálných projektech (naplánovat výlet, vydat knihu, připravit výstavu…). Spoustu věcí se tak naučí jakoby mimochodem. Chyby považujeme za přirozenou součást učení, děti za ně netrestáme špatnými známkami. Známky dětem nedáváme vůbec, protože víme, že známky ničí tvořivost a motivaci. Průvodci pravidelně poskytují dětem i rodičům srozumitelnou zpětnou vazbu.


Vztahy jsou základ

Věříme, že k tomu, aby byl člověk šťastný, je mimo jiné potřeba, aby měl dobré vztahy s druhými lidmi. Průvodci ve ScioŠkole rozvíjejí s dětmi osobní vztah a podporují zdravé vztahy mezi dětmi. Dbáme i na dobré vztahy mezi průvodci a zajímá nás, jak rodiče vnímají naši práci.

Průvodci se pravidelně setkávají s dětmi individuálně. Děti často pracují ve skupinkách a učí se od sebe navzájem (i tím, že učí druhé). Uplatňujeme respektující přístup.


Fair play

Chceme, aby děti, které projdou ScioŠkolou, žily dobré a spokojené životy a aby byly aktivními tvůrci budoucího světa. Jsme přesvědčeni, že dobrý život má ten, kdo něčeho čestně dosáhl, váží si sám sebe, rozvinul své silné stránky, respektuje ostatní a ostatní respektují jeho, umí se radovat ze života a má odvahu prosazovat, co je správné. V takovém duchu děti ve ScioŠkole doprovázíme v jejich poznávání světa, druhých a sebe sama.

Našimi východisky a hodnotami jsou:
– svoboda
– morálka
– otevřenost
– optimismus
– aktivita
– odvaha

Zdroj: www.scioskola.cz/Principy


Jak bude ve ScioŠkole vypadat školní den?

– Školní den začíná v 9 hodin, ale děti mohou využít družinu od 7.30.

– Výuka probíhá do 14–15 hodin (s hodinou na oběd).

– Děti mohou být ve škole do 17 hodin a vybírat si z nabídky aktivit uvnitř i venku.

– Průvodci se pravidelně scházejí s každým dítětem a jeho rodiči. Společně vytvářejí a vyhodnocují plán učení, který vychází z jeho schopností a zájmů; každé dítě si může určit, co, jak a kdy se chce učit do takové míry, do jaké to pro něho znamená zvládnutelnou svobodu a prostor pro další rozvoj.

– Děti mají možnost učit se v rámci různých projektů, ve vyučovacích blocích s průvodcem, na workshopech, při tvořivých, hudebních a sportovních aktivitách, ve skupinkách, navzájem starší mladší, či samy.

– Ve ScioŠkole nezvoní. Místo toho se učíme odpovědně hospodařit se svým časem a respektovat čas druhých. Dynamiku výuky si děti, které to už zvládají, řídí samy, přičemž jim pomáhá průvodce.

– Děti mají k dispozici různé studijní pomůcky, knihy, časopisy, technologie, deskové hry, sportovní pomůcky, které mohou využít podle potřeby dané aktivity.

– Děti chodí na návštěvy do neziskovek, na univerzity, do muzeí, firem, na výlety a do školy přicházejí zajímaví hosté.


A co RVP?

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP) je i pro nás závazný. I když k němu máme řadu dílčích výhrad, je na něm skvělé, že je natolik otevřený, že umožňuje sestavit Školní vzdělávací programe ScioŠkoly (ŠVP), aniž bychom museli ustupovat z našich principů.

ŠVP připravují především ti, kdo budou ve škole pracovat – průvodci a ředitel. Zahrnuje v sobě všechny obvyklé vzdělávací oblasti a je doplněn také o množství témat a dovedností, které pokládáme za nutnou součást vzdělání – komunikace, rozvoj kreativity, učební autonomie a další…

Definitivní podoba ŠVP bude zveřejněna v srpnu.


Školné

Školné je v prvním roce 6 500 Kč měsíčně (včetně družiny, bez stravy); v dalších letech se ho budeme snažit snižovat.

Zdroj: www.scioskola.cz/Prakticke-informace


Školné jistě řadu čtenářů podráždí – samozřejmě si ho mohou dovolit jen někteří rodiče, kteří navíc vyznávají podobné hodnoty. Ale jak jinak by bylo možné u nás vyzkoušet nové principy a modely, když stát preferuje jen jeden model?

Přejeme ScioŠkole, aby se vize zakladatelů podařilo co nejúspěšněji realizovat.

Hana Vaverková: DOKUMENTY 78. Jednou dole, jednou nahoře… po dvaceti letech

pondělí 24. srpna 2015 · 0 komentářů

A je to tady! Po dvouletém odpočinku a důchodové pohodě nabídka, která se neodmítá. Budu učit!

To bylo tak.

Před více než dvaceti lety jsem se stala ředitelkou málotřídky. Šla jsem do toho s vervou a představou, že konečně naplním své sny o tom, jaká by škola měla a mohla být. Bylo pár let po revoluci, doba alternativcům poměrně nakloněná a já měla dost sil, elánu a odvahy. Malá školička kousek od Olomouce se měnila zvnějšku i zevnitř, rodiče postupně uvěřili, že to jde i takhle, našli si nás i přespolní a doplnili početní stav. Šéfové na školském úřadě se vyměnili a ti noví si mě už na kobereček nezvali. Obklopila jsem se kolegyněmi smýšlejícími stejně jako já. Byla to paráda!

Ve škole jsem trávila spoustu času. Moje čtyři děti si postupně zvykly, že maminka není moc doma a teplé večeře znají jen z televizních seriálů. Můj muž, co zachraňuje životy, se brzy přestal ptát, co je k jídlu a naučil se samostatně hledat v lednici. Máma, učitelka v důchodu, mi pomáhala ze všech svých sil. A do všeho mluvila. Neměly jsme to spolu vůbec lehké.

S právní subjektivitou přišla svoboda vybrat si k sobě lidi a hromada lejster. Byrokracie hraničící s buzerací. Kontroly a audity. Výkazy, příkazy, vyhlášky, nařízení, směrnice… znáte to! Přestávala jsem být učitelka. Svoje češtiny a matiky jsem ještě dávala a občas se vypnula k ukázkovému výkonu – to když do naší školy zavítali návštěvníci z řad rodičů, učitelů a studentů. Stále více jsem měla pocit, že už nejsem dobrá učitelka a už vůbec ne dobrá ředitelka. O roli matky nemluvě. Prostě jsem nestíhala. Většinu dne jsem byla zalezlá ve své ředitelně – noře, jak říkaly kolegyně – a snažila se pochopit, vyplnit, doplnit, odeslat… a nezhroutit se.

Zhroutila jsem se o dvacet let později. Pěkně jsem si vyhořela. Bylo to akorát. Těsně před šedesátkou a s nárokem na důchod.

Hurá, konečně to mám za sebou. Už nikdy!!! Vyhodila jsem všechno, co se dalo. Spálila dva pytle papírů s pevným přesvědčením, že do školství mě už nikdy nikdo nedostane. Stala jsem se babičkou a náramně si to s první vnučkou Laurou užívala. Naučila jsem se vařit – fakt, až v šedesáti! Děti i manžel si brzy zvykli na teplé jídlo. Fámě, že láska prochází žaludkem, raději nevěřte. S mým mužem nehnuloi vepřo, knedlo, zelo, dokonce ani svíčková a hanácké vdolečky. Zato jsme oba krásně přibrali a nešlo to dolů. Začala jsem chodit na H. E. A. T. – to je takový pás pro rychlou chůzi. Za půl hodiny jsem zplavená a je mi fajn.

Po roce zmizel odpor ke škole a alergie na děti. Ty cizí. Začala jsem se zajímat, co se ve školství děje, co ministr Chládek (panebože, to byl vykuk, co?), co moje někdejší PAU a vůbec.

Po dvou letech, to už měla Laura tři a začala chodit do školky, jsem si říkala – a to je všechno? Co teď? Co s přebytkem energie? Zatoužila jsem být prospěšná a potřebná i jinde než doma.

Někdy v květnu, pondělí to bylo, mi moje nástupkyně, ředitelka Katka zavolala a řekla – Mám volné místo, nechceš učit? Chci! Řekla jsem okamžitě. A bála se, že si to rozmyslí. Nerozmyslela.

A já si začala představovat, jak to teď bude bezva, budu učit češtinu a matiku v páté, to umím, to mám přece v malíčku. A bez přípravy. Žádné stohy papírů a žádná zodpovědnost za úplně všechno.

A pak mi Katka řekla – a ještě vlastivědu ve čtverce a v pětce a společnou hudebku pro obě třídy. Vlastivědu? Já? Hudebku? Budou mi na to stačit moje tři akordy na kytaru a hlasivky po operaci? A co si pamatuju ze zeměpisu a dějin? Skoro nic! A v páté se bere Evropa a války a panovníci – vždyť já znám jenom Karla a Václava! To bude průser!

Aby nebyl, začala jsem se připravovat hned z kraje prázdnin. Ze školy jsem si dotáhla RVP, ŠVP, tematické plány, učebnice a pracovní sešity a další materiály, které budu potřebovat. Otevřu, kouknu a strnu. Víte, že nejvyšším pohořím Uralu je Narodnaja a měří 1894 m. n. m.? A že hlavním městem Makedonie je Skopje? Já tedy ne. Zatím.

Taky jsem se podívala do Metodického průvodce. A co čtu? Na straně 4 je tabulka s návrhem klasifikace. 100–90 % – 1. Fajn. Ale 49–25 % – 4! Takže když napíšu písemku nebo test na 46 %, už je to na čtverku? U mě tedy určitě ne. To by byla krásná trojka! I na 40 %! A možná ještě na 30 %…

Ve druhém červencovém týdnu jsem dostala mejlem coby nová členka sboru pozdrav od ředitelky Katky s osmi přílohami. Prý ať víme s předstihem, co nás příští školní rok čeká – ha,ha,ha. Mě třeba funkce preventisty krizových jevů, koordinátora ŠVP, koordinátora DVPP a taky budu mít na starosti objednávku UP a učebnic. K tomu dozory o velké přestávce a při obědě… ach jo, to fakt miluju! To se vždycky pěkně najím… vzhůru k žaludečním vředům! A samozřejmě významný podíl na školních projektech a akcích. To je jich tolik? Proč? No, protože sis to tak někdy před dvaceti lety vymyslela, Haničko!

Teď mi to konečně došlo. Sice s menším úvazkem, ale jinak s celou parádou české učitelky. Tak tohle jsem tak chtěla?!?

Ale jo. Je teprve půlka července. Budu se učit. Nastuduju dějiny a taky evropské řeky a velehory. Budu si často zpívat a brnkat na kytaru. Pustím si Smetanu a Dvořáka a taky Bacha a Beethovena. Osudovou…


Knížku Hany Vaverkové „Jednou dole, jednou nahoře. Deník začínající ředitelky“, kterou jsme vydali v roce 1997, si můžete stáhnout ZDE. Je to opravdu autentický dokument!


Další díly seriálu najdete ZDE.

Iva Stuchlíková, Tomáš Janík a kol.: Oborové didaktiky: vývoj – stav – perspektivy

sobota 22. srpna 2015 · 0 komentářů

Problémem českého školství je, že oborové didaktiky u nás nebyly po dlouhou dobu s náležitými nároky systematicky pěstovány. Přesto se rozvinuly do podoby relativně svébytných vědních disciplín, jak o tom svědčí tato kniha.

Iva Stuchlíková, Tomáš Janík a kol. (2015): Oborové didaktiky: vývoj – stav – perspektivy. Brno, Masarykova univerzita.

Oborové didaktiky jsou vědními disciplínami zaměřenými na oborově specifickou dimenzi vyučování a učení ve škole i mimo ni. Jejich agenda sahá od vymezování a zdůvodňování cílů oborového vyučování a učení přes výběr, legitimizaci a didaktickou transformaci obsahů až k metodické strukturaci učebních procesů.

Problémem českého školství je, že oborové didaktiky u nás nebyly po dlouhou dobu s náležitými nároky systematicky pěstovány. Přesto se rozvinuly do podoby relativně svébytných vědních disciplín, jak o tom svědčí tato kniha. Jejím cílem je podat pohled na vývoj a stav oborových didaktik v České republice a naznačit perspektivy jejich dalšího směřování.

Kniha je zdarma dostupná on-line či k zakoupení v tištěné verzi v Obchodním centru MU.


Zdroj: Didactica viva

Jak ve škole s dětmi mluvit o tématu katastrof?

pátek 21. srpna 2015 · 0 komentářů

Učitelé pracují ve školách s dětmi, které zažily na vlastní kůži povodně. K mnoha dětem se také dostávají zprávy o nejrůznějších katastrofách doma i ve světě. Jak s dětmi mluvit o jejich případné těžké zkušenosti? A jak vůbec zařadit téma katastrof do výuky?

Diakonie ČCE – Středisko rozvojové a humanitární spolupráce připravilo pro učitele základních škol i pedagogy volného času seminář „Mimořádné události v globálních souvislostech“.

Zkušení lektoři v něm nabízejí pedagogům způsob, jak s dětmi mluvit o katastrofách, především o povodních v České republice i ve světě. Předvedou konkrétní aktivity, které mohou učitelé využít při výuce. Žáci díky nim porozumí tomu, co se při katastrofách děje, a budou vědět, jak v případě potřeby zodpovědně jednat.

Školy dostanou také metodický sešit a CD „Mimořádné události v globálních souvislostech“. V šesti lekcích jsou v něm názorně zpracována témata pro mladší i starší žáky s popisem aktivit, metodickými pokyny a informacemi pro učitele.

Seminář trvá osm vyučovacích hodin a do konce roku 2015 zdarma. Koná se v Diakonické akademii v Praze, v Belgické ulici 22, ve dnech 17. září, 16. října, 24. listopadu 2015, vždy 9.00–17.00 hodin.

Podrobnější informace a přihlášku k semináři najdete ZDE.

Diakonie ČCE – Středisko rozvojové a humanitární spolupráce poskytuje humanitární pomoc při povodních v České republice a organizuje rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc v zahraničí. Spolupracuje s dobrovolníky a věnuje se osvětě ve školách.

Chyby začínající učitelky

středa 19. srpna 2015 · 0 komentářů

Učitelka, autorka a zakladatelka vzdělávacího portálu pro učitele Mindsteps Inc. Robyn Jackson píše na webu Teach Thought o tom, jak důležité je učit se z chyb – nejen pro děti, ale i pro dospělé, včetně učitelů.

Zdroj: Scio 16. 6. 2015


Ve svém článku uvádí pět chyb, jichž se dopustila jako začínající učitelka, a jak se z nich poučila:

1. Brala jsem všechno osobně – když žáci neposlouchali nebo nepracovali, chápala to jako neúctu nebo urážku, vinila vždy žáky. Když si uvědomila, že nejde o její osobu, mohla žákům lépe pomoci v učení i v chování.

2. Vyhýbala jsem se jednání s rodiči – chápala rodiče jako protivníky nebo problém. Když s nimi začala jednat jako s partnery, obvykle dospěli ke shodě.

3. S intervencí jsem začala až tehdy, když žáci neprospívali – špatnou známku na vysvědčení už nešlo zlepšit. Začala sledovat každý výsledek a zasahovat při první známce problému.

4. Bála jsem se dělat chyby – chtěla být nejchytřejší ve třídě a všechno znát. Přiznání vlastní chyby ukázalo žákům, že mýlit se je v pořádku, dodalo jim to pocitu důvěry a bezpečí.

5. Snažila jsem se probrat všechnu látku – ne všechna témata je však třeba probírat úplně do hloubky, důležité je soustředit se na standardy a priority.


Zdroj.

Vendula Davidová, Iveta Povalačová, Martina Purkertová, Vendula Tomanová, Kateřina Zapletalová: Pregraduální příprava budoucích učitelů primární školy z pohledu studentů daného oboru

pondělí 17. srpna 2015 · 0 komentářů

Článek informuje o pregraduální přípravě budoucích učitelů primární školy a o tom, co samotná pregraduální příprava představuje. Jednou z důležitých součástí pregraduálního studia je získávání profesních kompetencí, které jsou nezbytné pro komplexní činnost učitele. V závěru se věnuje studentským hodnocením kvality (SHK) a výzkumné sondě, jejíž výsledky představují postoje studentů k výuce a k praxi v rámci studia.


…Výzkumné šetření

Záměrem článku je reflexivně pohlédnout na úroveň rozvoje profesních kompetencí v rámci pregraduální přípravy budoucích učitelů. Pro tyto účely jsme zvolili realizaci studentského hodnocení kvality. Studentské hodnocení kvality (SHK) vystihuje naprosto přirozenou věc, a to právo studentů vyjadřovat se k dění na své škole, zvědavost pedagogů na to, co si posluchači odnášejí z jejich přednášek, o úsilí vedení neustále se zlepšovat a nabízet co možná nejkvalitnější vzdělání. Dle zákona o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb.) uznává studenty za rovnoprávné členy akademické obce a stanoví jejich zákonné povinnosti i zákonná práva. Mezi ně patří také účast studentů na hodnocení a zajišťovaní kvality vysokých škol. Jejich hodnocení je dílčím, avšak velmi důležitým úsekem posuzování kvality vysokých škol.

Na pedagogické fakultě univerzity Palackého v rámci zkvalitňování výuky probíhá hodnocení výuky v prostředí systému EDIS. Jedná se o pilotní testování nového systému evaluací na Univerzitě Palackého. Nově je však možné hodnotit výuku také prostřednictvím mobilní aplikace evUPOL, a to v Androidu i iOS. Stejný systém hodnocení využívají i jiné univerzity, například univerzita Karlova, Západočeská a Žilinská.

Dále se využívají i studentská fóra, jako příklad můžeme uvést primat.cz. Server Primát.cz byl spuštěn v lednu roku 2008, je spravován studenty skoro ze všech vysokých škol, a denně ho navštíví tisíce studentů, kteří si navzájem pomáhají a sdílí studijní materiály, které přispívají k efektivnějšímu pochopení látky. Toto fórum bylo vytvořeno společností Bepositive, která se zabývá tvorbou webových stránek, eshopů a portálů.

Snahou našeho autorského týmu bylo prezentovat názor studentů oboru Učitelství 1. stupně ZŠ nejen k výuce a k praxi v rámci studia, ale i k následnému uplatnění v profesním životě. Dalším záměrem našeho výzkumného šetření bylo zpřístupnění získaných informací širší veřejnosti, a také zdůraznění důležitosti vysokoškolského vzdělání učitelů primární školy.

V našem výzkumném šetření jsme se zaměřili na všechny studenty prezenční i kombinované formy studia v celém spektru studijních ročníků oboru Učitelství 1. stupně základních škol Univerzity Palackého v Olomouci. Respondenty jsme oslovili pomocí e-mailových zpráv a příspěvků na sociální síti.

Pro naše výzkumné šetření jsme zvolili sondu kvantitativního charakteru, která měla za cíl získat objektivní informace pomocí velkého množství respondentů. K získání potřebných informací jsme zvolili dotazníkový formulář, na který nám zodpovědělo 41 % z celkového počtu studentů tohoto oboru, což je 124 respondentů. Výběr metody výzkumného šetření jsme podřídili jednoduchosti manipulace s dotazníkem a snadnému získávání potřebných informací od respondentů.

Dále jsme stanovily následující výzkumné otázky:
– Jak studenti hodnotí silné a slabé stránky výuky?
– Jaký význam přisuzují studenti praxi v rámci oboru?
– Do jaké míry splnilo studium očekávání studentů?

…V případě, kdy respondenti odpověděli na poslední otázku záporně (26%), byli požádáni, aby individuálně uvedli důvod, proč škola zklamala jejich očekávání. Nejvíce frekventovanou výtkou byl dle tázaných nedostatek praxe. Dále zklamaní respondenti pociťují nedostatek předmětů přímo propojených s praxí, tedy jejich skutečnou využitelnost při vlastní praxi. V další řadě uvádějí námitky, že některé předměty nevyučují učitelé, kteří sami vyučovali na 1. stupni ZŠ, a proto předmět učí neefektivně. Vícekrát se v individuálních poznámkách opakovalo, že někteří učitelé „méně podstatných“ předmětů mají nesmyslné požadavky. Vytýkána je i chaotická organizace při tvorbě rozvrhů. Respondenti kombinovaného studia uvedli za nedostatek chování některých vyučujících, kteří předem nedají vědět o odpadající výuce a tito studenti přijedou často z velké dálky na výuku zcela zbytečně.

Uváděné nedostatky byly reflektovány jen jednou čtvrtinou respondentů. Třem čtvrtinám respondentů byla jejich očekávání o studiu splněna, což je velmi významný podíl.


Závěr

Závěrem lze říci, že názor studentů tohoto oboru je kladný. Studium splňuje jejich očekávání, s určitými výtkami nebo pochvalami. Za velmi přínosné lze považovat zjištění, jak studenti chápou silné a slabé stránky výuky a případná možnost se těmto slabým vyhnout a posílit či podpořit ty silné. Článek slouží jako určitá zpětná vazba pedagogické fakultě. Námětem pro další šetření v oboru připravující budoucí učitele primárních školy by mohly být otázky: „Jak docílit ještě lepších výsledků?“ nebo „Jak se vyhnout negativům?“.


Celý text včetně grafů najdete ZDE

Ivana Rochovská, Dagmar Krupová: Vědci v mateřské škole

sobota 15. srpna 2015 · 0 komentářů

Současní učitelé by měli děti vést cestou poznávání, objevování, bádání a zkoumání. Zejména preprimární vzdělávání dává učitelům možnost ovlivňovat způsob myšlení a jednání dětí už od nejútlejšího věku.

Děti mohou denně zažívat radostné chvíle při objevování nových poznatků. Aby si děti to, co se naučí, opravdu zapamatovaly, je nevyhnutné při jejich vzdělávání využívat metody, které podněcují k využití již dříve nabytých dovedností a zkušeností.

Kniha pracuje s dětskými prekoncepty (představami) o vzduchu a počasí a poskytuje inspiraci k jejich využití a rozvíjení. V knize najdeme jak vědecké aktivity, tedy různé pokusy, tak výtvarné, dramatické či hudební činnosti.

doc. PaedDr. Ivana Rochovská, Ph. D. pracuje v Institutu Juraje Páleše v Levoči – pracovišti Pedagogické fakulty Katolické univerzity v Ružomberku. Vyučuje předměty zaměřené na přírodovědné vzdělávání, environmentální výchovu, regionální výchovu.

PaedDr. Dagmar Krupová působí jako zástupkyně Základní školy s mateřskou školou Pohorelá. Patří mezi učitelky, které získaly vysokoškolské vzdělání až po 30 letech praxe. V současnosti se věnuje zejména inovaci preprimárního vzdělávání a rozvíjení přírodovědné gramotnosti dětí v MŠ.

Ukázky a více informací najdete ZDE.

Kurikulum pro pěstování charakteru

pátek 14. srpna 2015 · 0 komentářů

Profesor Guy Claxton hovoří o tom, že všichni žáci, včetně těch, kteří ve škole neměli dobré známky a nijak zvlášť neprospívali, by si měli ze školní docházky odnést dovednosti, jež budou v životě potřebovat.

Zdroj: Scio 19. 5. 2015

Claxton pěstování těchto dovedností, návyků a postojů označuje jako kurikulum pro pěstování charakteru (character curriculum), které sestává ze sedmi C:
1. confidence = sebedůvěra,
2. curiosity = zvídavost,
3. collaboration = kolaborace,
4. communication = komunikace,
5. creativity = kreativita,
6. commitment = zaujetí,
7. craftsmanship = dobrá práce.

Podle Claxtona by kurikulum pro pěstování charakteru mělo být samozřejmostí v každé škole. O sedmi C píše profesor Claxton a profesor Bill Lucas v knize Educating Ruby.

Zdroj.

Markéta Hronová: Chybí mladí učitelé. Na Západě běží náborové kampaně, Česko zatím "spí"

středa 12. srpna 2015 · 0 komentářů

V Evropě ubývá učitelů, mladé pedagogika neláká. Pokud s tím Česko něco neudělá, může mít problém, varovala Evropská komise. Západní a severské země rozjely kampaně, které lákají ke studiu učitelství, či stipendijní programy. České ministerstvo školství se zatím soustředí na rozjezd kariérního systému a spoléhá na růst platů.

Pracovala jsem v bance, a uvědomila jsem si, že práce v kanceláři není pro mě. Cítila jsem, že nemohu nic změnit. Jako učitelka můžu – vypráví svůj příběh Samantha Websterová na webových stránkách lákajících ke studiu učitelství, které provozuje britské ministerstvo školství.

Velká Británie, Švédsko, Lotyšsko a některé další země rozjely kampaně na podporu učitelské profese, protože čím dál méně mladých chce učit, kantoři stárnou a noví nepřicházejí.

Potýká se s tím většina Evropy, problémy v budoucnu hrozí i Česku. Politiky na to upozornila Evropská komise v květnu v rámci pravidelných doporučení. "Z demografických předpovědí vyplývá, že je třeba zvýšit počet učitelů v oblasti základního vzdělávání, aby se udržel stávající počet studentů připadajících na jednoho učitele," píše se v dokumentu EK. Za největší překážku nalákání talentovaných lidí do školství pak označuje nízké platy a negativní vnímání učitelského povolání u veřejnosti.

S tím, že lidé nechtějí do školství hlavně kvůli nízkým platům, české ministerstvo školství souhlasí. "Budeme usilovat o zvyšování platů učitelů a spuštění kariérního řádu. Ten má umožnit šikovným učitelům rychlejší růst kariéry i platů a zajistit větší pomoc od zkušenějších kolegů," řekl HN náměstek ministryně školství pro vzdělávání Jaroslav Fidrmuc.

Debata o kampaních či stipendiích sice už s děkany pedagogických fakult a zástupci měst a obcí začala, žádné plošné opatření ale ministerstvo nechystá. "Domlouváme se s děkany pedagogických fakult na formě určitých stipendií pro studenty nedostatkových oborů. Spíše to ale zůstane na úrovni jednotlivých fakult," uvedl Fidrmuc.

Ačkoli ministerstvo školství a jednotlivé politické strany, zvláště před volbami, už několik let slibují zvýšení učitelských platů, stále jde skoro o nejhůře placené vysokoškoláky v zemi. A zřejmě to příliš nezlepší ani tříprocentní nárůst plánovaný na příští rok, na kterém se vláda dohodla minulý týden.
Problémy se sháněním učitelů mají ředitelé škol už nyní zejména u přírodovědných předmětů. Největší poptávka je po fyzikářích, chemikářích či matematikářích. Například absolventů učitelství fyziky bylo loni v Česku jen 51.

Západ a sever Evropy využívají k přilákání studentů do školství videa s celebritami, které mluví o svých oblíbených učitelích z dětství, příběhy úspěšných učitelů nebo štědrá stipendia (kdo bude v Británii studovat učitelství fyziky či matematiky, může dosáhnout na stipendium v hodnotě až 25 tisíc liber ročně). Střední a východní Evropa podle nové srovnávací studie Evropské komise zatím spí.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Tvořivá Montessori školka: dejte dětem prostor rozvíjet se v osobnost

pondělí 10. srpna 2015 · 0 komentářů

Také se svému dítěti věnujete a podporujete ho v jeho individualitě, rozvíjíte jeho zájmy a talenty? Přejete si, aby na vaši snahu navázala i školka, kam brzy půjde? Hledáte takovou, kde vaše dítě najde bezpečí a respekt? Pak je tu pro vás česko-anglická Montessori školka Vrbičky.

Zdroj: iDNES.cz 22. června 2015

Každý z nás jsme odmalička osobností, kterou je zapotřebí rozvíjet. Už od raného věku ovlivňujeme svou budoucnost. Pro dítě je největším vzorem dospělý, kterého vnímá jako autoritu. Tou první a největší jsou samozřejmě rodiče, ve školce či jeslích se pak jako další důležitý vzor přidává učitel.

Kvalitní učitel by měl brát každé dítě jako individuální osobnost a podle toho k němu přistupovat a podporovat ho. Když bude respektovat jeho zájmy, potřeby a pocity, z dítěte se vyvine sebevědomý jedinec, který ale ví, co je správné a co ne.


Nechme děti, aby samy objevovaly svět

Každé dítě má přirozenou potřebu se učit, zkoumat a objevovat. Učitelé, kteří praktikují Montessori přístup, jim to vhodným způsobem dovolí, ukazují jim cesty a možnosti. Dítě se tak naučí být samostatné, obléci se, vyčistit si zoubky, namazat chléb, ale také rozhodovat se a nést odpovědnost. Učitel je dítěti partnerem, průvodcem a vzorem. Vede jej a dohlíží na něj. Dělá sám přesně to, co požaduje i od dítěte. Pokud od něj chce respekt, musí s ním také s respektem jednat.

Montessori učitel dítě nekritizuje, neopravuje a dává mu prostor pro samostatnou práci, která rozvíjí myšlení a tvořivost. Pomáhá, jen když ho o to dítě požádá.


Jak funguje Montessori přístup k vývoji dětí?

Tuto jedinečnou metodu zavedla italská lékařka Marie Montessori, která děti vedla k samostatnosti, sebevědomí a radosti z učení. Její přístup se již po století úspěšně uplatňuje ve školách i školkách po celém světě.

Motto Montessori pedagogiky je „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ V Montessori školce se tak děti učí především samostatnosti. Vždy, když něco dokáží vlastním úsilím, mají skutečnou radost. Dodají si na sebevědomí a naučí se zručnosti i tvořivému myšlení.

Pedagogika Montessori učí děti poznávat svět všemi smysly, a to vlastním tempem i způsobem. Učí se přemýšlet v souvislostech a spontánně postupovat od konkrétního k abstraktnímu a od jednoduchého ke složitému. Základem je vést děti k samostatnosti, nezávislosti, svobodě a respektu.


Děti si hrají s pomůckami, které je rozvíjejí

V Montessori školkách klasické hračky nahrazují specifické pomůcky, které dětem zprostředkovávají určité informace, nebo je učí konkrétní dovednosti. Některé pomůcky tak rozvíjí hrubou i jemnou motoriku, pracovní návyky a vztah k sobě i okolí, jiné tříbí všechny smysly. Další rozvíjí řeč a slovní zásobu, schopnosti naslouchat, porozumět a vyjádřit své myšlenky a pocity.

Některé pomůcky dávají dětem základy matematiky, vnímají jimi mimo jiné rozměry a tvary. Další pomůcky učí děti zábavnou formou přírodovědu, zeměpis, astronomii, biologii, dějepis, fyziku a chemii. Spolu s praktickými pokusy dítě lépe pochopí svět v souvislostech přírodních zákonitostí. Poznají tak zvířata i vesmír a sluneční soustavu. Naučí se také pečovat o přírodu kolem nás.
Na všechny pomůcky samozřejmě dítě snadno dosáhne, v Montessori školce si dítě vždy může vybrat, co bude právě teď dělat. Když neví, jak s pomůckou pracovat, učitel mu ochotně nabídne pomoc a dále ho nechá pracovat samostatně.


Důraz na respekt a komunikaci s ostatními

Chce-li se k práci s pomůckou přidat další dítě, musí se nejprve zeptat, jestli se může připojit. Dítě, které si s pomůckou hrálo jako první, ho může dle svého uvážení k práci přizvat, nebo ho odmítnout. Každému z nás totiž vyhovuje něco jiného. Někdo rád pracuje v kolektivu, jiný potřebuje na práci klid.

Díky těmto pravidlům se děti vedle konkrétních dovedností a znalostí učí samostatnosti, soustředění, dokončování činnosti a vlastnímu rozhodování. Zároveň za svá rozhodnutí přijímají odpovědnost. Vědí, že když něco rozlijí, musejí to po sobě uklidit.

Děti mají v Montessori školkách možnost volby, ale na druhou stranu i zde platí určitý denní režim. Je vyhrazen čas na jídlo, zpívání i jiné společné činnosti. Proto chápou, že se takto musejí chovat i doma. Když je čas jít na slíbenou návštěvu nebo za lékařem, vědí, že jiná volba není a že si hrát mohou potom.


Jak metoda Montessori děti ovlivní?

Děti vychovávané přístupem Montessori bývají otevřenější, sebevědomější a samostatnější než jejich vrstevníci. Mají své jasné názory, jsou klidnější a dokáží se lépe soustředit. Umějí si stát za svým, ale i diskutovat a v klidu se domluvit.


Školka, která vaše děti přirozeně naučí i druhý jazyk

V pražských Kunraticích, klidné lokalitě obklopené přírodou, se nachází česko-anglická Montessori školka a jesle Vrbičky. Ve vile u lesa mají děti od 1,5 let k dispozici příjemné prostředí se zahradou, krbem a tělocvičnou.

Montessori školka Vrbičky se řídí konfuciánským heslem: „Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mě to dělat a já pochopím.“ Děti si nenásilnou formou rozvíjejí sociální dovednosti, učí se vzájemnému respektu, zdvořilému chování a pravidlům soužití.

Ve třídě je vždy jeden česky a jeden anglicky mluvící učitel, děti se tak učí jazyk přirozenou komunikací při každodenních činnostech, podobně jako v bilingvní rodině. Přijímají tak cizí jazyk stejně efektivně jako mateřský. Vícejazyčné prostředí přináší dětem nejen znalost jazyků, ale pomáhá jim také rozšiřovat vědomí a rozvíjet paměť i schopnost učení.

Školka také rozvíjí zájmy a talent svých svěřenců. Během odpoledního programu mohou navštěvovat různé kroužky od tance a ručních prací, až po kurzy vaření. Ve školce se podává jídlo v bio kvalitě a děti si mohou vybrat i vegetariánské menu.

Autor: Pmet


Více informací o pedagogice Montessori najdete ZDE.

Raymond M. Smullyan: Jak se jmenuje tahle knížka?

sobota 8. srpna 2015 · 0 komentářů

V novém, upraveném vydání vychází tato slavná kniha amerického matematika, v níž nám autor představuje hádanky, chytáky či logické paradoxy a nabízí i jejich podrobná řešení.

Zve nás třeba na ostrovy poctivců a padouchů, do světa Alenky v říši divů a za zrcadlem a Shakespearova Benátského kupce, k inspektoru Fishtrawnovi ze Scotland Yardu, mezi vlkodlaky nebo za hrabětem Draculou. Autor nám představuje 271 hádanek, chytáků či logických paradoxů a pro kontrolu samozřejmě nabízí i jejich podrobná řešení.

Hravou a vtipnou formou nás uvádí například do světa výrokové logiky a teorie množin včetně proslulého Gödelova principu. Úlohy jsou vhodné pro všechny milovníky záhad a logiky i pro ty, kdo se chtějí zdokonalit v řešení některých částí testů obecných studijních předpokladů.

Raymond Smullyan je americký matematik, logik a filosof. Svou profesní dráhu začal coby kouzelník. Působil jako profesor filosofie na newyorské City College a na Indiana University. V Portálu mu vyšla kniha Šeherezádiny hádanky a další podivuhodné úlohy (2004) a český čtenář mohl narazit i na jeho tituly Navěky nerozhodnuto, Šachové záhady Sherlocka Holmese, Šachové záhady arabských jezdců či Satan, Cantor a nekonečno.

Další informace a ukázky najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Funkční gramotnost všech žáků

pátek 7. srpna 2015 · 0 komentářů

Na vzdělávacím blogu OECD představuje Andreas Schleicher novou zprávu OECD vycházející z dat PISA 2012 a TIMSS 2011 a zaměřenou na kvalitu vzdělávacích výstupů a ekonomickou prosperitu 76 zemí.

Zdroj: Scio 19. 5. 2015


Analýza vychází ze silného vztahu mezi kognitivními dovednostmi obyvatel a ekonomického růstu jednotlivých zemí a na základě předchozích výzkumů pracuje s předpokladem, že tento vztah je kauzální.

Vzdělanostní kapitál závisí nejen na tom, jak velké procento dětí a mládeže navštěvuje školu, ale zejména na tom, zda získají dovednosti alespoň na úrovni 1 podle stupnice PISA (420 bodů), což je úroveň odpovídající základní funkční gramotnosti. Zpráva řadí země podle průměrných výsledků v šetření PISA a TIMSS a toto pořadí je téměř zrcadlovým obrazem pořadí zemí podle toho, jaký podíl žáků nedosáhl v testech ani základní úrovně 1 (pořadí: Singapur, Hongkong, Korea, Japonsko, Tchaj-wan, Finsko, Estonsko, Švýcarsko, Holandsko, Kanada, Polsko, Vietnam,… , 21. ČR).

Srovnání ukazuje, že poskytnutí kvalitního vzdělání na úrovni funkční gramotnosti všem obyvatelům je úkolem pro země rozvojové stejně jako pro země bohaté a rozvinuté, např. v USA, Lucembursku nebo Švédsku nedosahuje funkční gramotnosti okolo 25 % patnáctiletých žáků. Analýza poukazuje na důležitost inkluzivního rozvoje a uvádí, jaký efekt pro růst HDP jednotlivých zemí by mělo dosažení alespoň základní funkční gramotnosti všech žáků.

Zdroj.

19. 11. 2015 Konference Inovace výuky

čtvrtek 6. srpna 2015 · 0 komentářů

Téma: Učíme se z příběhů okolního světa

Pořadatelé: Inovace výuky, o. p. s., AISIS, o. s.

Určeno pro: učitele a zřizovatele mateřských, základních a středních škol, ale i rodiče a vůbec pro všechny, jimž záleží na budoucnosti a vzdělání nejmladších generací.

Místo a čas konání: Slovanský dům, Na příkopě 22, Praha 1 – v prostorách velkého konferenčního sálu s galerií a přilehlých sálech multikina Cinema City, od 8:45 hod do 15.00 hod.

Registrace a další informace ZDE.

Markéta Hronová: Tábor pro inteligentní děti – matematické přednášky, spousta dotazů i šachy poslepu

středa 5. srpna 2015 · 0 komentářů

Inteligentní děti se na běžných táborech nudí, Mensa proto uspořádala tábor pro nadané. Dopoledne mají děti přednášky, nejčastěji matematické, o poledním klidu hrají logické hry. Zvídavé děti jsou nadšené, zájemců o tábor přibývá.

Betty, víš, co mě fakt štve? Že moje kalkulačka neumí počítat s komplexními čísly, stěžuje si jedenáctiletý Jikkie o poledním klidu na letním táboře. Hraje si s mobilní aplikací, která převádí rovnice funkcí na grafy. A je jí doslova fascinovaný. Pořád dokola mění zadání rovnic, sinus, kosinus a zase zpátky. A ptá se: "Betty, proč tady ten graf končí? A proč se tenhle protíná?"

Betty alias Pavla Procházková je hlavní vedoucí Mensa tábora, kam jezdí účastníci matematických olympiád, šifrovacích her a děti, které prostě baví matematika. Na rozdíl od hlavní vedoucí běžného tábora musí být kdykoli připravena vysvětlit počítání logaritmů, rovnic, matic a spoustu dalších otázek.

"Jezdí k nám děti, které se jinde nezabaví. Tady se cítí dobře, protože si s ostatními mají o čem povídat," vysvětluje. Tábor pro nadané děti se koná už posedmé, poslední tři roky v chatě hotelu Vltava ve Strážném v Krkonoších.

Program tábora je přizpůsobený zájmům dětí. Kromě klasické rozcvičky ráno absolvují také mentální rozcvičku. Dopoledne mají přednášky o množinách čísel, matematických kvízech, historii Japonska či forenzní kriminalistice. Děti si přinesou zápisníky a soustředěně poslouchají, co jim orgové (v dětské řeči organizátoři) říkají. A řeší úlohy…

Strávit den s dětmi, jež umějí hrát šachy poslepu, složit i nejtěžší varianty Rubikovy kostky a počítat se zájmem úlohy obtížností patřící na vysoké školy, je inspirující. Pořád se ptají, nic nenechají jen tak. Otázka "Proč to tak je?" se opakuje každých pět minut. Jak říká dvanáctiletá Nela, tady baví matematika všechny, ale Jikkieho a Filla nejvíc.

Vedoucí pro ně vymýšlejí speciální úlohy navíc, kterými se zabaví třeba o poledním klidu, kdy ostatní hrají deskové či karetní hry. Anebo prostě píšou pohledy domů. Právě individuální přístup k těmto dětem je unikátní a pro mnoho dětí je tábor od Mensy jednou z mála příležitostí, jak zažít dětský tábor se všemi jeho pozitivy a zároveň se na něm nenudit…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jitka Kašová: Připravuji projekt

pondělí 3. srpna 2015 · 0 komentářů

Jak mám projekt připravovat? Existuje nějaká metodika plánování projektu? Co je pro přípravu projektu nejdůležitější? Odpovědi najdete na portálu RVP.

Zdroj: portál RVP


Už víme, že zatímco žáci mají na zřeteli především očekávaný produkt, vyučující by měl promýšlet a sledovat hlavně „cestu“ za produktem. Jaké nové situace tato cesta nabízí, co chceme, aby se přitom žáci naučili, co a jak je vhodné jim předem připravit a naplánovat? Tím prvním krokem k přípravě projektu je specifikace konkrétního záměru. Získáme tak odpověď na otázky: Proč chceme realizovat právě toto téma a proč zrovna metodou projektové výuky? Budou čas a energie věnované na přípravu projektu adekvátní očekávaným cílům?

Promyšlený záměr a jasně stanovené očekávané cíle (výstupy) nás při plánování projektu budou usměrňovat ke správnému výběru dílčích metod a aktivit, k přípravě podpůrných pravidel, ke správnému korigování své vlastní role vedoucího projektu.


Plánování projektu

V dalším kroku přípravy nás čekají otázky: Co může být produktem projektu? K čemu budou žáci směrovat svou práci na projektu? Bude tento produkt opravdu užitečný a významný? Dává tento produkt dostatek příležitostí k novým poznatkům?

Projekt by měl žákům umožnit jejich vlastní hledání a objevování. Musíme ho proto připravit tak, abychom žákům vytvořili dostatečný prostor pro vlastní rozhodování, pro ověřování různých možností postupu, řešení, názorů a předpokladů. K tomu potřebujeme dané téma nejdříve sami podrobně zmapovat, najít možné souvislosti, otázky a problémy, s nimiž se žáci mohou setkat. Plánování projektu by tedy nemělo probíhat v jedné úzce vymezené linii, do které bychom pak žáky museli usměrňovat.

Při plánování projektu je vhodné projít následujícím myšlenkovým procesem. (následuje metodika přípravy projektu.)


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger