Petr Friebel: DOKUMENTY 87. Školní inspekce a vnitřní transformace školy

pondělí 26. října 2015 ·

Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci vzdělávání (NEMES) se v letech 1993–1994 zabývala otázkou, jak transformovat vlastní školu. S vnitřní transformací velmi úzce souvisely otázky kolem role a přístupu školní inspekce. Ty byly zpracovány v jednom z dalších projektů.

Již v rozhovoru v Učitelských novinách (1993) se objevuje představa NEMES, jaké by mohla mít inspekce funkce.

Inspekce – kontrola nebo podpora?

V této souvislosti se hodně hovoří o koncepci inspekce. Má-li být spíše poradenskou, konzultační a metodickou nebo kontrolní činností. Domníváme se, že tyto dvě funkce se navzájem vylučují. Člověku, který mne přijde kontrolovat, přece neřeknu svoje problémy a neotevřu svoje srdce.

Ve světě se inspekce řeší různě. Někde od sebe ostře oddělují hospodářskou, pedagogicko-kontrolní a pedagogicko-metodickou inspekční síť. Většinou však má škola klid, dokud pracuje dobře. Zato když se přijde na nedostatky, musí si sama vypracovat vlastní projekt na jejich nápravu. Tento projekt škole pomůže vypracovat pedagogicko-metodická síť inspekce. Kontrolní síť má pak za úkol zjišťovat, zda škola podle svého projektu pracuje. V kontrolované škole tedy předem znají kritéria inspekce: jsou jimi ty úkoly, které si sami vytýčili ve svém projektu nápravy.

Tam, kde chtějí, aby se školy otevřely novým trendům, podporují možnost výměny projektů škol, hledání, zkoušení. Nedopustí, aby škola selhala. Těžko se pak může stát, aby škola, která zkouší od začátku školního roku něco nového, podle svého projektu byla napřed ponechána bez pomoci a před závěrem školního roku byla navštívena tzv. hloubkovou inspekcí…

Zdroj: Najít svou cestu. O filozofii otevřeného partnerství, o filozofii NEMES. -št-, Učitelské noviny č. 39/1993, str. 24–25


Představami o podobě inspekce v procesu vnitřní transformace škol se zabývala jedna z pracovních skupin NEMES pod vedením Petra Friebela (bývalého učitele, v té době metodika pro ZŠ na České školní inspekci) na shromáždění 24. 9. 1994 na Filosofické fakultě UK.

Základní otázky zněly:
– CO je třeba učinit pro podporu transformačního procesu na školách?
– KDO bude účastníkem konkrétních aktivit, kterým institucím to přísluší?
– JAKÉ aktivity by připadaly v úvahu?


V čem tkví problémy angažovanosti školní inspekce v podpoře transformačních procesů škol?

Otázka kompetencí: přísluší to inspekci, je (bude) to stanoveno zákonnou normou?

Reálné možnosti: je (v dohledné době bude( inspekce po stránce personální (počet, kvalita), materiální a organizační požadavky s to zajistit?

Schizofrenie rolí: může inspektor vystupovat zároveň v roli: kontrolní (dodržování předpisů, nařízení), inovační (podpora inovačních postupů, přenášení zkušeností), hodnotící (vyjádření o úrovni školy)

Nesystémovost řešení: lze vymezit působnost školní inspekce bez vytvoření celého podpůrného systému transformačního procesu, bez vzdělávacího kurikula, bez odpovídající legislativy?


Publikace Školní inspekce a transformace školy

Na obálce se píše: Projekt NEMES a jeho zpracování v podobě této útlé knížky je pokusem přispět k jedné z aktuálních otázek našeho školství: Jak provádět inspekční činnost v těch školách, kde učitelé opustili tradiční způsob výuky a učí jinak a něčemu jinému.


Pohled inspektorů

Názory školních inspektorů na jejich roli v procesu vnitřní transformace škol a na specifičnost v přístupech inspekce k těmto školám zjišťoval dotazník, zadaný ve spolupráci s ústředím ČŠI v únoru 1994. Odpovědělo na něj 86 inspektorů.

Hlavní rolí inspekce je podle většiny odpovědí (84%) průběžné sledování realizace projektu (včetně upozornění na případná úskalí projektu) a hodnocení výsledků školy.

Inspektor by se měl seznámit s vypracovanými projekty škol v rámci inspektorátu, kde působí (79%). Dobré zkušenosti a měřené postupy by měly pomoci i ostatním školám a přispět ke zkvalitňování vzdělávacího procesu. Celých 60% respondentů vidí proto jako součást činnosti inspektorů podněcování škol ke zveřejňování jejich zkušeností nejrůznějšími formami. I samotný inspektor by měl využívat úspěšné výsledky jemu známých projektů k motivování jiných škol… (str. 14–15.)


Pohled ředitelů škol

Východiskem pro zmapování názorů ředitelů škol na funkci inspekce vzhledem k jejich uskutečňovaným projektům se stala sonda, zjišťující formou dotazníku (ankety) jejich názory na uvedenou problematiku. Odpovědělo 231 ředitelů škol.

V požadavcích na školní inspekci v souvislosti s uskutečňovanými projekty se nejčastěji vyskytovala potřeba metodické pomoci a konzultací, ne ve specifické problematice projektu, ale při zpracovávání a podávání projektu (očekává se tedy pomoc po stránce formy, ne obsahu).

Zároveň školy vyžadují zprostředkování kontaktů s jinými řešitelskými týmy, se školami s podobnými problémy a zkušenostmi z jejich řešení, s nimiž by mohly konzultovat vlastní problematiku. Toto zprostředkování očekávají od inspekce. zdůrazňují, že právě v období transformace vzdělávací soustavy by tato konzultační role inspekce měla být výraznější, a to i na úkor aktivit jiných.

Školní inspekce by podle názorů některých respondentů měla mít možnost svoji kontrolní činnost rozšířit i na ty stupně a části státní správy, které realizaci projektů mohou nějakým způsobem podstatně ovlivnit (kanceláře projektů, školské úřady) či by ČŠI mohla na jednaní o projektech participovat tak, aby byla zajištěna pravidla „čisté hry“. Byly doporučovány i jiné mechanismy sloužící témuž účelu, například možnost předkladatele projektu obhajovat svůj projekt či se odvolat proti rozhodnutí o jeho nepřijetí.

Řada podnětů se týkala využití zkušeností škol. To, co školy ověřily, co se jim osvědčilo a na co jejich pedagogické kolektivy vynaložily nemalé úsilí, co představuje mnohdy i objem vynaložených finančních prostředků, by rády zúročily. Smysl své práce vidí i v tom, že přesáhne práh jejich školy, že bude inspirovat a podněcovat další. Mnoho odpovědí vyjadřovalo pocit, že o jejich konkrétní poznatky a výsledky není zájem, dokonce ani ze strany vyhlašovatele projektů, tzn. ministerstva. Proto očekávají pomoc školní inspekce při využití svých zkušeností a prakticky použitelných závěrů z projektů i v dalších školách v regionech.

Školní inspekce by měla na základě prokázané úspěšnosti projektů prosazovat i legislativní změny, případně změny legislativy tam, kde současné předpisy a normy jsou překážkou tvůrčí aktivitě škol… (str. 18–19.)


Hranice možností

Ne vše, co uváděli ředitelé škol i inspektoři ve svých sděleních, je možné realizovat, ne vše je vhodné a žádoucí z hlediska podpory inovace vzdělávání. Je třeba si uvědomit, že respondenti vycházeli ze svých osobních zkušeností s konkrétní školou, s konkrétním inspektorem a i proto není možné vše, co bylo doporučováno, zahrnout do obecně platných zásad. Zároveň však odpovědi signalizovaly problémy spojené s angažovaností školní inspekce v podpoře transformačních procesů škol.


Otázka kompetencí

Ve fungujícím systému (a o to v oblasti vzdělávání usilujeme) je důležité rozdělení rolí všech aktérů, jasné stanovení kompetencí učitelů, ředitelů škol, školní inspekce a samozřejmě dalších subjektů vzdělávacího systému. Kompetence musí být jednoznačně, jasně a závazně stanoveny, to znamená musí být vymezeny závaznou právní normou, zákonem. Aktivity inspekce se mohou pohyboval jen v takto vymezených hranicích Jde-li i dobře míněná snaha škole pomoci za rámec toho, co inspekci přísluší, může být (a také často je) školou vnímána jako zasahování do pravomocí školy – ředitele i učitelů.


Schizofrenie rolí

Nefunkční či problémové situace mohou vytvářet i úkoly, vymezené školní inspekci zákonem, je-li inspekci uložen výkon činností navzájem obtížně slučitelných (tato situace nebývá neobvyklá, v řadě zahraničních školských systémů je výraznější než u nás).

Je-li všeobecně uznáváno, že hlavní úlohou inspekce je monitorování stavu a změn vzdělávacího systému a hodnocení činnosti škol, pak nelze při realizaci projektu vyžadovat na školním inspektorovi činnost metodickou, poradní. Tato činnost totiž sama o sobě vyžaduje zcela jiný vztah mezi školou a osobou, která radu poskytuje, vztah zcela odlišný od vztahu mezi školou a tím, kdo ji kontroluje a hodnotí.

V tomto případě lze podporu inovačních snah škol vidět zejména v objektivním a profesionálním posouzení jejich činnosti. Je třeba zvážit, které jiné instituce vzdělávacího systému na úrovni regionálního školství mohou (či mají) plnit ostatní úkoly (školské úřady, pedagogická centra, Služba škole).


Nesystémový přístup

Z předchozích úvah je zřejmé, že při podpoře probíhajících inovačních procesů v našem školství je třeba jasně stanovit, kdo a co bude vykonávat. To je možné, když víme proč a kdy budou jednotlivé kroky realizovány. Musí být zřejmý i cíl, ke kterému směřujeme. Bez tohoto přístupu bude i sebelepší vymezení úkolů školní inspekce jen fragmentem a její působení bude postrádat odpovídající účinnost. Proto stále (již pět let po změně politického systému!) trvá požadavek přijetí komplexně pojatého rozboru transformace a rozvoje naší vzdělávací soustavy včetně přijetí takových legislativních norem, které tyto procesy umožní. (sic!)


Reálné možnosti

Zda bude školní inspekce podporou vnitřní transformace škol zejména svou objektivitou a profesionální kvalitou, závisí především na tom, jestli přijmeme předpoklad, že takovou inspekci chceme, a pokud ji opravdu chceme, zda pro ni vytvoříme podmínky, především ekonomické.

Pokud by měla školní inspekce plnit své funkce tak, jak jsou jí vymezovány v připravovaných legislativních úpravách, musel by počet školních inspektorů vzrůst z dnešních 340 přibližně na dvojnásobek(včetně externích spolupracovníku). Nejedná se jen o doplnění počtu, ale i o výměnu některých inspektorů. Ne všichni inspektoři jsou tak kvalitní, že by měli setrvat ve svých funkcích. Vedení ČŠI nepostrádá vůli obměnu provést, lze si však klást otázku, zda tento záměr bude skutečně naplněn… (str. 20–22.)


Řešení a postupy

…Pro výkon vlastní inspekční činnosti ve vztahu ke školám s inovačními programy lze přijmout již nyní tato doporučení:

1. Jednoznačně dodržovat metodické postupy výkonu školní inspekce.

2. Dodržovat profesionální a etické normy při výkonu inspekce.

3. Seznámení se s projektem školy by mělo předcházet dalším činnostem inspektora na škole.

4. Hodnocení školy musí vycházet z realizace jejího projektu, programu. Nelze srovnávat to, co srovnatelné není (např. klasickou základní školu a školu waldorfskou).

5. Projekt školy by měla inspekce hodnotit vždy spolu s řešiteli projektu, se školou.

6. Konzultace a informace poskytovat školám, pokud o ně žádají. Inspektor nemůže škole své představy „vnucovat“.

7. Při analýze stavu vzdělávání by měla školní inspekce registrovat vlivy, které v regionu rozvoji pedagogických aktivit a iniciativy brání. Tato zjištění by se měla stát pro příslušné instituce a subjekty podnětem k nápravě.

8. Žádoucí je kontakt školního inspektora s pedagogickými iniciativami. Jejich členové bývají iniciátory a propagátory inovačních trendů.

9. Žádoucí je i publikační činnost inspektora, zejména v regionálním tisku, ale i v dalších médiích. Tak lze přenášet dobré zkušenosti škol a podněty z jejich činnosti nejen na veřejnost pedagogickou, ale i rodičovskou.

Zcela závěrem je vhodné připomenout že každý, byť dobře míněný zásah do složitého mechanismu (a tím vzdělávací soustava i každá škola nepochybně je) by měl být citlivý a uvážlivý… (str. 24–25.)

Zdroj: Friebel, Petr: Školní inspekce a vnitřní transformace školy. Projekt NEMES. Praha: Agentura STROM 1995. Edice NEMES, svazek 4. ISBN 80-901662-1


Celý text je k dispozici ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger