Gabriela Bertlová: Komunikace a spolupráce s problémovými rodiči a rodiči s problémy

čtvrtek 26. února 2015 · 0 komentářů

Komunikace a spolupráce s rodiči – součást práce každého pedagoga, pro mnoho učitelů nepříjemná, pro další neoblíbená. Může být ale velmi přínosná, a to jak pro učitele a školu, tak i žáka a jeho rodinu.


Kdo je to problémový rodič a kdo rodič s problémy

V České republice nenajdeme o komunikaci a spolupráci s rodiči mnoho literatury. Navíc její kvalita v porovnání se zahraniční literaturou není příliš lichotivá. A to i přesto, že se v posledních letech zájem o spolupráci mezi rodinou a školou zvyšuje. Vznikají organizace, které se na spolupráci mezi rodiči a školou zaměřují, snaží se o problematiku vzbudit větší zájem a nabídnout možnosti komunikace a spolupráce školám, které jakožto organizace mají pro navázání či zlepšování vztahů mezi školou a rodinou udělat první krok.

I přesto se ale učitelé při své práci setkávají s rodiči, kteří je staví do situací, se kterými si neví rady nebo v nichž se minimálně cítí nejistě a nepohodlně. V zahraniční literatuře, zejména americké můžeme najít knihy, které se zabývají právě tématem komunikace a spolupráce s rodiči. Často můžeme též najít publikace, které mají v názvech slovní spojení ‚problémoví rodiče‘ a ‚rodiče s problémy‘. K těmto dvěma skupinám jsou uváděny varovné signály, které můžeme pozorovat a následně, díky jejich rozeznání, můžeme předejít nevyžádaným a nepříjemným situacím.

V tuto chvíli se nabízí si vyjasnit, kdo je to problémový rodič a rodič s problémy.

Nejprve je nutné zmínit, že u obou termínů není záměrem urážet rodiče – vždyť i učitelé sami jsou mnohdy rodiči. Používání slova „problém“ je zde proto, aby si učitelé i rodiče uvědomili, že situace, ke které se schyluje nebo ve které se nachází, by se měla nějak uchopit a řešit.

Rodič s problémy je člověk, který má ztížený život nějakou nepříjemností, nachází se ve složité životní situaci (například ve finanční nouzi, má problém v zaměstnání, zdravotní potíže, stěhuje se, rozvádí se, vyrovnává se s úmrtím či těžkou nemocí blízkého člověka). Též sem může patřit rodič z rodiny, kde se objeví nevhodné chování, jako například sexuální zneužívání či alkoholismus. A také rodič z jiné kultury a s jiným rodným jazykem. Rodič může mít problémy dlouhodobé i krátkodobé, trvající v řádu týdnů až let.

Definice problémového rodiče je poněkud složitější, ale v zahraničí i v ČR se shoduje. Mezi takové rodiče patří ti, kteří se až příliš zapojují do chodu školy či ho spíše narušují. Pochybují o didaktických strategiích učitelů, obsahu výuky, množství či podobě domácích úkolů, hodnocení v podobě známkování nebo slovního hodnocení. S tímto souvisí problémoví rodiče v podobě těch, kteří o svých pochybnostech dostatečně brzy neinformují učitele, sami se neptají na důvody jeho postupů nebo mu nedají dostatečný prostor, ale stěžují si rovnou u nadřízených – zástupců vedení či ředitele školy.

Opakem těchto rodičů jsou pak ti, kteří o informace o vzdělávání svých dětí nemají příliš zájem. Nespolupracují s pedagogy v rámci přípravy dětí do školy, při tvorbě podnětného domácího prostředí pro dítě. Nechtějí s ním dělat část domácích úkolů, mladším žákům nepomáhají s přípravou do školy, nekomunikují s učitelem, nereagují na jeho výzvy, žádosti, informační zprávy a podobně.

Mezi těmito extrémy ale najdeme ještě rodiče, kteří mají takový názor, že vědí, co je pro jejich dítě nejlepší, a to nejen doma a ve volném čase, jak tomu má – a může být, ale také právě ve školní třídě, v oblasti známkování a výukových metod. Často jsou to rodiče, kteří jsou sami pedagogy na jiné škole či v jiném oboru. Nebo jen aktivní rodiče, kteří mají zájem o vzdělávání a ve volném čase se zabývají jeho alternativami. Odmítají známkování, testování nebo nesouhlasí s množstvím a podobou domácích úkolů.

Problémovými rodiči též mohou být tací, kteří mají ke škole odpor, mají špatné zkušenosti už od svého studia, z těchto či jiných důvodů do školy nechtějí chodit, od studia mohou dítě i odrazovat nebo je v něm nepodporovat. Nechtějí se hádat, s čímkoli souhlasit, a tak raději mlčí a přijímají vše, co ze strany školy a učitele přijde. Ze školy jako instituce si dělají legraci a žák potom vlastně neví, na kterou stranu se postavit, nebo hůř, staví se rovnou proti škole. Tyto žáky je pak nesmírně těžké motivovat.

Problémovým rodičem vlastně může být kdokoli, kdo nějakým směrem zachází do extrému. Je ale třeba si uvědomit, že pokud škola a učitel udělají první krok pro navázání spolupráce a efektivní komunikace, situace se dříve či později změní ve prospěch nejen učitele a rodiče, ale hlavně žáků a studentů. Být rodičem totiž není jednoduché, být dokonalým rodičem je téměř nemožné, proto by pedagogové měli být trpěliví.

Většina rodičů se snaží být tak dobrým rodičem, jak jen může. Je pravdou, že někdy nevolí nejsprávnější cesty, ale je to také proto, že správnou cestu neznají nebo nevidí, a zde právě učitel – odborník na vzdělání a na výchovu – může rodičům být nápomocen, pokud k němu rodiče budou mít důvěru a nebudou brát jeho názor na situaci nebo návrh řešení či radu jako útok nebo výčitku.

Ze strany učitele ale není právě jednoduché udělat první krok, protože pedagogové nejsou v oblasti komunikace s rodiči a spolupráce s nimi proškolení, a ocitají se tak často ve složitých a nepříjemných situacích, které je bohužel spíše odrazují od dalších pokusů s rodiči „táhnout za jeden provaz“.


Varovné signály aneb co nepřehlédnout

Učitel se naučí rozpoznat nálady svých žáků, naučí se odhadnout, kdy dětem není dobře, kdy se cítí v pořádku, kdy potřebují pomoc a kdy pracovat v klidu a samostatně. Všimne si také změny v chování dítěte, které si nedokáže vysvětlit. Cítí, že se něco děje, může na to reagovat a snažit se zjistit, o co jde, ale bez pozitivních výsledků.

V takové situaci mu může být velice nápomocné zeptat se rodičů, zda na dítěti pozorují něco podobného a společně se pak zamyslí nad příčinou. Časté může být právě zjištění, že se děje něco v rodině, ať pozitivního, nebo negativního. Může se například změnit chování dětí, když se jeho rodina stěhuje. Neznámé prostředí, nervozita rodičů, nejistota i nervozita dítěte z toho, že neví, kde co je, ať už jde o nové místnosti, nebo jiné uspořádání věcí. Samozřejmě může být také zjištěno, že dítě změnilo chování na základě něčeho, co se děje ve škole, ať už mezi dětmi nebo v prostředí, či ze strany učitele.

Pozorování je mocným nástrojem nejen učitelů, ale i rodičů. Pokud se tyto dvě síly spojí, mohou pro dítě rychleji a efektivněji hledat řešení a učitel bude znát důvod jeho nepozornosti či negativních projevů v chování. Může to také zohlednit v hodnocení.

Někdo by mohl namítnout, že co se děje v rodině, je věc rodiny a „učitelům do toho nic není“. To je do jisté míry pravda. Nicméně pokud je situací ovlivněno dítě, je v zájmu rodiny i školy, aby se obě strany postavily za sebe a pro dobro dítěte spolupracovaly.

Učitel se může naučit pozorovat nejen své žáky, ale také jejich rodiče. To platí zejména na prvním stupni, kde s nimi více přichází do styku.

V knize od amerických autorek Olenderové, Eliasové a Mastroleové (2010) se můžeme dočíst o takzvaných varovných signálech, které učitelé mohou pozorovat a díky kterým mohou předejít konfliktům s rodiči nebo je zmírnit.

Mezi signály z rodiny zde dle svého výzkumu uvedly deset nejpravděpodobnějších příznaků toho, že se v rodině něco děje. Jsou seřazeny tak, že čím vyšší číslo mají, tím vyšší je pravděpodobnost, že situace přeroste v problém. Následuje pak jejich rada k této situaci.

Níže je uveden volný překlad těchto signálů.


1. Rodiče nemají důvěru v učitele

Důvěra je základním kamenem veškeré komunikace a spolupráce. Pro získání důvěry rodičů je třeba snažit se poznat jejich dítě, ukázat, jak chceme právě jemu pomoci se studiem, sdílet s rodiči porozumění jejich dítěti. Dát rodičům čas pro vyjádření jejich myšlenek a návrhů a klást otázky týkající se jejich dítěte.


2. Rodiče čelí ekonomickým, zdravotním, kulturním, vztahovým či jiným problémům

Rodičům s těmito problémy můžeme pomoci tak, že jim nabídneme konkrétní webové stránky či sociální pracovníky, psychology, kteří jim mohou pomoci či dodat informace.


3. Rodiče nemají důvěru v žádného zaměstnance školy

Je potřeba, aby našli důvěru alespoň v jednoho pracovníka školy, asistentku, vrátnou, knihovníka, jiného rodiče, který věří učiteli jejich dítěte.


4. Rodiče nepřešli dál ze stádia odmítání toho, že jejich dítě má zdravotní či jiným znevýhodnění

Pozorně jim naslouchejte a snažte se zjistit, zda porozuměli problému, který tuto situaci způsobil, a přijali ho. Najděte žákovy silné stránky a sdílejte je s rodiči. Nabídněte jim řešení problému, buďte rodičům podporou. Neobviňujte ani je, ani dítě z jeho znevýhodnění, zprostředkujte kontakt s dalšími rodiči s podobnými problémy či terapeutem.


5. Členové rodiny nejsou schopni se shodnout na výchovných a kázeňských otázkách

Každé straně sdělujte výsledky a prospěch žáka zvlášť. Vysvětlete jim problémy a vyslechněte jejich názory. Později skupiny slučte a snažte se facilitovat jejich diskusi, snažte se pochopit obě dvě strany. Dovolte stranám se neshodnout a zkuste příště diskutovat znovu.


6. Rodiče nejsou schopni změnit své předsudky, mají často pocit, že pro ně učitelé pracují, tudíž rodiče mohou klást požadavky

Neberte si tuto situaci osobně, rodiče zřejmě neměli dobré zkušenosti ve škole. Položte si otázku, proč se cítí tak, jak se cítí, a zkuste si objektivně odpovědět, i když s nimi nesouhlasíte. Snažte se vcítit do jejich situace.


7. Rodiče nerozumí vzdělávacím potřebám svých dětí

Rodiče nerozumí například pojmu demotivovaný, hyperaktivní apod. Poskytněte rodičům podklady ke studiu. Vysvětlete jim, co diagnóza znamená, jak je třeba postupovat. Nabídněte jim webové stránky či odborníky ke konzultaci.


8. Rodiče nejsou schopni či ochotni vzít v potaz vzdělávací požadavky, mají velký problém s domácími úkoly

Dávejte žákům domácí úkoly, které nevyžadují asistenci rodičů. Pokuste se najít někoho v blízkosti rodiny, kdo je ochotný a schopný pomoci (například slečnu na hlídání či sousedku). Zapojte rodinné aktivity, jako je nakupování, výlet či domácí práce do domácích úkolů.


9. Rodiče nejsou dostatečně objektivní

Nejdříve rodičům povídejte o pozitivech, zjistěte, jaký je pohled na jejich dítě, sami se pokuste zůstat objektivní. Informace a problémy sdělujte srozumitelně a s pochopením. Buďte empatičtí a podporujte pocity a návrhy rodičů, které jsou objektivní. Buďte připravení přistoupit na kompromis.


10. Rodiče mají pro své děti naplánovanou budoucnost, své vlastní potřeby staví do cesty svým dětem

Snažte se co nejvíce porozumět potřebám rodiče, pracujte s rodičem objektivně a snažte se najít společné řešení problému. Buďte hodně empatičtí a připravení najít kreativní kompromis mezi potřebami rodiče a potřebami dítěte.

(Olender, Elias, Mastroleo, 2010, str. 23–30)


Olenderová, Eliasová a Mastroleová ovšem neuvádí signály pouze z rodiny, ale i ze strany učitele a vedení školy. I ti mohou vykazovat signály, které napovídají tomu, že komunikace s rodinou může vyústit v problémovou situaci.

Nikdo není neomylný a je samozřejmé, že ne všichni učitelé a rodiče si budou navzájem sympatičtí. I učitelé mohou jaksi vykazovat signály, že se jim v komunikaci s rodiči nedaří a že se necítí dobře. Patří ale k práci všech pedagogů, aby s takovou situací uměli pracovat a s rodiči se naučili vycházet. Je jen třeba si připustit, že vůči některým žákům a rodičům můžeme cítit negativní pocity mnohem více než k jiným. Profesionál si ale při výuce a komunikaci s rodinou tyto pocity zpracuje tak, aby mu v komunikaci a kooperaci nepřekážely.

Efektivní komunikace a spolupráce mezi rodinou a školou není vždy jednoduchá, ale není nemožná. Snažme se tedy.

A kdyby náhodou někdy docházely síly, doporučuji jít do divadla na představení Úča musí pryč! Určitě se pobavíte. A pozor, všimněte si, jak se na konci představení všem hercům za jejich výkon „v naší problematice“ tleská… stejně tak bychom si měli tleskat i my – učitelé a rodiče, kterým se podaří spolupracovat ve prospěch dětí!

Mgr. Gabriela Bertlová
Diplomová práce: Komunikace s problémovými rodiči a rodiči s problémy



Literatura

Capek Tingley, S.: How to handle difficult parents: Proven Solutions for Teachers. Second edition. Waco, Texas: Prufrock Press Inc. 2012. ISBN 978-1-59363-958-7
Coleman, P.: Parent, Student and Teacher Collaboration: The Power of Three. London: A Sage Publications Company 1998. ISBN 1-85396-407-7
Čapek, R.: Učitel a rodič: Spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Praha: Grada 2013. ISBN 978-80-247-4640-1
Feiler, A.: Engaging ’Hard to Reach’ Parents: teacher-parent collaboration to promote children´s learning. Chichester: John Wiley&Sons Ltd 2010. ISBN 978-0-470-68229-6
Feřtek, T.: Rodiče vítáni: Praktický návod, jak usmířit rodiče a učitele našich dětí. Praha: Yinachi s.r.o. 2011. ISBN 978-80-904735-2-2
Kreislová, Z.: Krok za krokem 1. třídou. Praha: Grada 2009. ISBN 978-80-247-7767-2
Kuchařová, P.: Komunikace a spolupráce školy s rodiči. [Část] 2., Rodiče pohledem školy. In: Učitelské listy: Nezávislý měsíčník. Roč. 15, č. 2 (2007/2008), s. 15.
Kyriacou, Ch.: Klíčové dovednosti učitele: cesty k lepšímu vyučování. Praha: Portál 2008. ISBN 978-80-7367-434-2
Lažová, L.: Mateřská škola komunikuje s rodiči: výměna informací, řešení problémů. Praha: Portál 2013. ISBN 978-80-262-0378-0
Mandel, S.: The Parent-Teacher Partnership: How to Work Together for Student Achievement. Chicago: Zephyr Press 2007. ISBN 978-1-56976-217-2
McEwan, E. K.: How to deal with parents who are angry, troubled, afraid or just plain crazy. Second Edition. London: A Sage Publications Company 2005. ISBN 1-4129-0444-7
Olender, R. A. Elias, J. Mastroleo, R. D.: The School-Home Connection: Forging Positive Relationships With Parents. London: Corwin 2010. ISBN 978-1-4129-6864-5
Payne, R. K.: Working with Parents: Building Relationship for Student Success. Highlands, TX: aha! Process, Inc. 2006. ISBN 978-1-92922-962-8
Rabušicová, M. Pol, M.: Vztahy rodiny a školy dnes: hledání cest k partnerství (1. část). Pedagogika, roč. 46, č. 2, 1996, str. 105–116
Rudney, G. L.: Every Teacher´s Guide to Working With Parents. London: Corwin 2005. ISBN 1-4129-1774-3
Whitaker, T. Fiore, D. J.: Dealing with Difficult Parents: (and with parents in difficult situations). Larchmont, NY: Eye On Education, Inc. 2001. ISBN 1-930556-09-8

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger