Marcela Burešová: K tématu inkluze v českých školách – prakticky

čtvrtek 18. června 2015 · 0 komentářů

Pojďme se podívat pod pokličku tématu inkluze, jak se může také jevit v našem českém prostředí. Prozatím jsme spíš ve fázi částečné integrace.

Dosavadní stav v mnoha školách, zvláště např. v menších městech a obcích, může vypadat tak, že děti lze snáz integrovat nejčastěji na 1. stupni základní školy, kde je jim přidělen asistent, který ve spolupráci s učitelem je průvodcem žákova vzdělávání. Mnohdy však chybí informace, schopnosti a dovednosti, které by v podstatě již zčásti v terapeutickém smyslu umožnily žákovo těsnější začlenění do procesu vzdělávání, stejně jako do emočního a sociokulturního klimatu třídy. To vše ve smyslu přijetí a spolupráce, tedy cestou inkluze.

Situace je často taková, že dítě chodící do mateřské školy pro děti s hendikepem či do klasické (nebo pobývající v předškolním věku především v rodině) může nastoupit jako integrované do 1.–5. třídy, ale už nebývá přijato jako integrované ke vzdělávání na 2. stupeň základní školy, nýbrž se vzdělává v nějakém typu speciálních škol.

Míra zdaru integrace se obvykle těsně odvíjí od osobnostní zralosti učitele a asistenta a od jejich spolupráce, místo aby byla záměrným výsledkem volby postupů a odborného vzdělání spojeného se supervizí, nebo koučinkem. Asistentovi není přesně dáno, do jaké míry má být aktivní, či pasivní v práci s dítětem a v jakém přesně směru, jakých nástrojů (kromě těch nabízených většině žáků ve třídě) má použít – existují samozřejmě výjimky. Individuální plán dítěte sic navrhuje některé postupy, obvykle jsou však obecné, málo komplexní, málo vyčerpávající a nedostatečně dítěti šité na míru.

Protože respektující přístup učitele k žákům a jeho „nadstandardní“ (měly by být však běžné) učitelské nástroje vyvěrají často z osobního učitelova zájmu, nebo také z účasti celé školy v nějakém vzdělávacím projektu pro učitele (někdy na úkor vnitřní motivace a přesvědčení učitelů), nelze se v Česku příliš spoléhat na to, že odbornost a informovanost potřebná ke kvalitní inkluzi u všech dospěláckých zúčastněných stran spadne na dotyčné jaksi shůry a samovolně, samostudiem apod. A proč by také měla, když u našich některých evropských sousedů stát obvykle je schopen zajistit potřebné zázemí inkluzi i její přípravě.

Jestliže tedy chceme, aby se inkluze v Česku v dohledné době podařila, je třeba se podívat na ni „zevnitř“. Zatímco úspěšná inkluze by měla sloužit k prevenci sociopatologických jevů, tak ta neúspěšná by je naopak mohla vyvolávat (např. šikanu, konzumaci drog apod.). Jestliže se nepovede začlenit konkrétního jedince do skupiny dlouhodobě konstruktivní cestou, může to ve skupině vyvolat procesy, které ho vyobcují a zároveň začlení způsobem negativním.

Řešit takové na vícero frontách problematické situace nás může stát o mnoho víc financí, času a energie, než samotný záměr inkluze, navíc mnohdy bez dlouhodobě a komplexně fungujícího řešení.

K odborné i laické diskuzi k tématu mohu doporučit terapii Montessori Lore Anderlik (česky Cesta k inkluzi, nakladatelství Triton, Praha 2014; informace také ZDE), která umožňuje inkluzi dětí a dospělých s hendikepem, a metodu Marianne Franke-Gricksch (česky Patříš k nám!, vydavatelství Shambhala, Praha 2006); informace také ZDE), kterou lze použít při inkluzi dětí z různých sociokulturních prostředí.

Jsem přesvědčená, že dobré postupy užívané při práci s inkludovanými jednotlivci a ve skupině mohou podržet důležité momenty a stát se velmi účinnými nástroji učitele i asistenta v procesu inkluze. Zároveň je s narůstající zkušeností žáci sami přebírají do rukou a zvládají použít, takže inkluze se stává realitou, neboť není jen výsledkem součinnosti rodiče, učitele, žáka a asistenta, ale všech těchto čtyř a celé skupiny žáků zároveň.

Pokud problém kvalitní přípravy inkluze v ČR zanedbáme, můžeme se snadno dobrat závěru, že inkludovat vlastně nelze, a stav, ve kterém se nacházíme nyní, bude obtížnější v dobrém směru změnit.

Marcela Burešová, lektorka Montessori
marci.b@seznam.cz; www.montessori-jicin.cz

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger