Martin Macháček: DOKUMENTY 81. Reálná škola

pondělí 14. září 2015 · 0 komentářů

Reálná škola je druhý z návrhů vzdělávacích projektů, které vznikly za podpory nadace Škola pro děti a jejichž autory byli pedagogové. Stejně jako Živá škola „nebyl vybrán k realizaci“, jak píše Jan Tupý ve své publikaci „Tvorba kurikulárních dokumentů v ČR“. Najdeme v něm myšlenky jako učení pro život, integrace předmětů, projekty, kompetence. I dnes může být inspirací pro školní vzdělávací programy.

Zdroj: Macháček, Martin: Reálná škola – nástin vzdělávacího programu. Praha: Nadace Škola pro děti 1995


„Obvyklé a užitečné“

Po obsahové stránce je hlavní změnou, kterou program přináší, revize dosavadního učiva. Základním kritériem, z něhož vycházíme, je, že základní škola má od dětí vyžadovat jen takové vědomosti, které jsou v naší společnosti obvyklé a pro praktický život užitečné. Toto kritérium je samozřejmě poněkud neurčité: jednu a tutéž vědomost může někdo považovat za obvyklou a užitečnou, jiný nikoliv. Při jeho aplikaci se však ukazuje, že sporných případů je relativně málo. Na jedné straně se v našich základních školách děti musí učit množství faktů a termínů, jejichž znalost ani hodně zanícený odborník nemůže označit za ve společnosti obvyklou a pro praktický život užitečnou; namátkou můžeme vybrat termíny jako geosféra nebo elektronegativita, a kdo se bude probírat učebnicemi pro základní školu (a to i novými, napsanými v posledních několika letech), bez potíží najde takových pojmů tisíce.

A na straně druhé existuje množství vědomostí, dovedností a schopností, které v životě nesporně užitečné jsou, jimiž se však základní škola prakticky vůbec nezabývá. Budeme-li sledovat, o co se lidé v životě starají nejvíc, zjistíme, že to nejsou vědecké systémy, ale zdraví, peníze a mezilidské vztahy; a právě těmto oblastem věnuje dnešní škola daleko méně pozornosti, než by si zasloužily. Ke škodě jednotlivců i celé společnosti: kdyby se například aspoň čtvrtina absolventů základní školy naučila zdravému ekonomickému myšlení, stane se náš stát během jedné generace ekonomickým tygrem.

Protože získání speciálních odborných vědomostí nepovažujeme za užitečné pro běžný život běžného člověka, nechceme zpochybňovat význam těchto vědomostí ve vzdělání vyšším nebo speciálním a nechceme je vylučovat ze základní školy zcela. Je potřebné a užitečné, aby se děti, které pro to mají předpoklady a zájem, setkaly i na základní škole s přiměřeným množstvím takových vědomostí – první, byť ještě velmi hrubé seznámení se s nimi jim pomůže v pozdějším studiu. Je však plýtváním prostředky, když se do téhož nutí i ty děti, které pro to předpoklady nemají a které tyto vědomosti v životě potřebovat nebudou. Reálná škola tedy musí poskytovat tak pružnou nabídku, aby si z ní učitelé mohli vybírat varianty vhodné pro nejrůznější úrovně žáků.


Porozumění místo memorování

V typické dnešní škole se hlavní důraz klade na zvládnutí co největšího objemu vědomostí. Zkoumáme-li užitečnost takového přístupu, vyvstanou před námi dvě otázky. Jednou jsme se už zabývali: budou děti ve svém dalším životě tyto vědomosti potřebovat? Teď se obraťme k otázce druhé: zda děti ty vědomosti, které by jim v životě opravdu mohly být užitečné, při vhodné příležitosti i umí aplikovat. Zkušenost ukazuje, že tomu tak v mnoha případech není. Je například známo, že většina absolventů základní školy neumí používat vzorečky, které se ve škole naučili nazpaměť: setkají-li se totiž s praktickým problémem, nepoznají, který vzorec by jim mohl pomoci nebo co vlastně mají do vzorce dosadit.

Ukazuje se tedy, že naučit se něco nazpaměť bez hlubšího porozumění je zbytečné. Reálná škola klade velký důraz na to, aby jakákoliv nová vědomost, kterou přináší, byla doprovázena porozuměním schopností tuto vědomost aplikovat v praxi, mimo školu. je jasné, že Skutečného porozumění nelze u většiny žáků dosáhnout pro celý dnes vyžadovaný objem vědomostí. To je další argument pro revizi tohoto objemu. Vyřazených vědomostí přitom není třeba litovat, protože mít vědomost a nebýt schopen ji aplikovat je zcela zbytečné.

Toto nové pojetí se může doškol zavádět jen současně s postupnou modernizací kritérií pro přijímání na střední školy. Dokud budou střední školy hodnotit uchazeče o studium podle toho, kolik si pamatuje speciálních odborných termínů, bude i základní škola pod tlakem rodičů tyto termíny učit, bez ohledu na jejich užitečnost a na to, jak je uchazeč umí aplikovat. Naštěstí i střední školy postupně zjišťují, že student schopný samostatně pracovat s informacemi a samostatně řešit problémy se v nich i v dalším životě uplatní lépe než student, který se dokáže před přijímacími zkouškami namemorovat hromadu špatně pochopených faktů. Přijímací zkoušky se tedy pomalu mění; klade se v nich méně důrazu na encyklopedicka fakta a více na duševní schopnosti uchazeče.


Nové předměty

Jestliže shledáme, část učiva, které se dnes probírá, neužitečným a nahradíme jej něčím, co bude pro děti zajímavější i užitečnější, může se ukázat, že je výhodné toto nové učivo organizovat do nových předmětů. V naší ukázce navrhujeme pět nových předmětů: hospodářství, právní výchovu, zdravotní výchovu, rodinnou a společenskou výchovu a konečně profesní výchovu. U některých předmětů navrhujeme nové názvy, které lépe vystihnou jejich obsah – např. estetická výchova místo výtvarná výchova, neboť v našem pojetí by tento předmět měl zahrnovat i zařizování interiérů, sadové úpravy, aranžování květin, oblékání a líčení.

Nechceme podceňovat problémy, které by každá škola musela řešit při zavádění nových předmět.: nedostatek vhodných učitelů, nedostatek učebnic, nedostatek zkušeností. Předpokládáme, že školy, které shledají užitečnost navrhované látky, začnou jejím postupným začleňováním do blízkých předmětů už existujících, například hospodářství do občanské výchovy nebo zdravotní výchovu do přírodopisu. Až po získání určitých zkušeností, případně i po vydání vhodných učebnic mohou přeskupit učivo do samostatných celků, předmětů, podle věcných souvislostí. Pouhé přejmenování je samozřejmě jen formální záležitostí; to, aby se žáci naučili pěkně a účelně si zařídit byt, je daleko důležitější než to, jak se jmenuje předmět, v němž se to učí.

Je třena zdůraznit, že členění do předmětů, i když je u nás tradiční, není nikterak nutné. Alternativou, která se na některých školách může prosadit, je práce ve víceoborových projektech. V těch děti prací s určitým cílem získávají kompetence z různých oborů současně, například z biologie (pěstování rostliny a její pozorování), technické výchova (postavení skleníku pro tuto rostlinu), matematiky (grafické znázornění jejího vývoje), hospodářství (prodej výpěstků a sestavování ekonomické bilance projektu), informatiky (publikace této zprávy pomocí počítače) ap. Z pedagogického hlediska má tato forma nezanedbatelné přednosti proti členění do monodisciplinárních předmětů: děti se učí nahlížet na každou práci z mnoha hledisek najednou, učí se práci dovést do konce a nezastavit se v ní, když dosáhne hranic jednoho oboru ap. Z těchto důvodů je vhodné, aby školy postupně přejímaly i projektovou formu výuky, i když je organizačně náročnější a je s ní v naší zemi zatím málo zkušeností. Některé publikace Reálné školy budou obsahovat i náměty na tyto multidisciplinární projekty.


Mezipředmětové kompetence

Na vzdělávání se u nás tradičně pohlíží jako na předávání vědomostí. I když vědomosti jsou důležité, tvoří jen jednu z mnoha stránek vzdělávání. K tomu, aby se žák úspěšně začlenil do společnosti a co nejlépe uspokojoval své potřeby, jsou nutné i rozmanité dovednosti (např. umět číst a psát), schopnosti (např. schopnost soucitu, schopnost prožitku výtvarného díla), návyky (např. návyk slušného chování, hygienické návyky), postoje (např. záporný postoj k nepoctivosti) a osobnostní vlastnosti (např. odvaha, podnikavost). Všechny tyto složky vzdělání budeme, jak je obvyklé, nazývat jedním slovem kompetence.

Reálná škola usiluje o to, aby vzdělávání rozvíjelo jednotlivé kompetence harmonicky, aby žádná důležitá kompetence nebyla opomíjena. Mnohé z kompetencí (zejména dovednosti a vědomosti) mají přirozenou souvislost s určitými obory a předměty a není pravděpodobné, že by byly na základní škole zcela opomenuty. Existuje však řada kompetencí, které žádný svůj „mateřský“ předmět nemají, a proto se na našich školách tradičně opomíjejí. Jako příklad uvedeme některé z nich:

– Žák by měl umět kriticky hodnotit informace, posoudit jejich pramen (jeho spolehlivost a nezaujatost), jejich úplnost, bezrozpornost, užitečnost. Měl by také mít návyk každou novou informaci takto hodnotit a až potom rozhodnout, zda a jak ji využije.

– Měl by se umět obracet k realitě jako ke konečnému arbitru, zejména pozorováním a pokusem. Měl by mít návyk nespoléhat se na autority, tradici ap. tam, kde by mohly být se skutečností v rozporu.

– Měl by umět prezentovat své výsledky, zejména je přehledně uspořádat, utřídit podle důležitosti a vzájemných vztahů, vyjádřit je, kde je to vhodné, technicky, např. grafem nebo náčrtkem, formulovat nejdůležitější závěry a jasnou argumentací je obhájit.

– Měl by také rozpoznat chybu; kde je to možné, odhadnou její závažnost nebo velikost a důsledky; vyvodit z jejího výskytu náležité závěry pro další práci.

Tato ukázka není zdaleka vyčerpávající; každý čtenář by ji jistě dokázal rozšířit o řadu dalších kompetencí, které jsou pro praktický život užitečné. Při přípravě programu Reálná škola se budeme snažit, aby navrhované výukové postupy rozvíjely kromě kompetencí svázaných s jednotlivými disciplínami i nejrůznější kompetence mezipředmětové. Totéž by ovšem měli mít na mysli i učitelé při praktické aplikaci těchto postupů.


Aktivita dětí v hodině

Reálná škola usiluje o to, aby podstatně vzrostla duševní aktivita dětí během vyučování. Způsob, při kterém učitel vykládá novou látku a žáci se ji snaží zapamatovat, je poměrně málo efektivní a pro děti i málo přitažlivý. Metodické postupy, které Reálná škola učitelům nabízí, se snaží děti co nejvíc zapojit do práce v hodině, dát jim možnost prožívat samostatnou práci a mít z výsledků této práce radost.


Od blízkého k vzdálenému

Na našich základních školách převažuje při probírání učiva postup deduktivní, od obecného ke konkrétnímu, od vzdáleného k blízkému. Tak například zeměpis začíná vzdálenými světadíly a končí vlastní zemí; dějepis začíná starověkými civilizacemi a končí dneškem. Tento postup je sice logický, ale z psychologického hlediska nevhodný. Dítě nemůže překonat obrovský skok od své zkušenosti s naší přírodou a naším způsobem života k představě přírody Jižní Ameriky nebo způsobu života ve staré Mezopotámii. Výsledkem je, že jeho představy o vzdálených krajích nebo vzdálené minulosti jsou velice ploché, deformované. Reálná škola se proto všude, kde je to možné, pokouší o postup od známého k neznámému, od blízkého k vzdálenému, od konkrétního k obecnému.

(str. 4–8)

Návrh dále obsahuje charakteristiku předmětů a ukázky metodického zpracování. Bohužel text ke stažení nám není dostupný. Snad byste publikaci našli někde v knihovnách.

Autor návrhu fyzik RNDr. Martin Macháček je dnes dlouholetým starostou Ondřejova, je autorem několika učebnic fyziky a píše blog na Aktuálně.cz, např. zajímavý třídílný článek Fyzika nazpaměť.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger