Hana Vaverková: Život je krásný!…

úterý 1. prosince 2015 · 0 komentářů

Motto našeho posledního semináře a taky název mého oblíbeného filmu. Je válka, jsou v koncentráku, jde o život. A táta říká svému malému synkovi, že je to všechno jen hra. A hraje ji fakt dobře. Syn přežije, táta ne.

Naše lektorka se usmívala od začátku až do konce. Téma semináře Jak pozitivně na stres bylo načasované na začátek listopadu, tak akorát. Sestava třiceti učitelů z Olomoucka byla různorodá, od těch právě začínajících až po nás seniory. A co zajímavého jsme se dozvěděli?

Například:
Kdo je jednou nohou příliš v minulosti a druhou příliš v budoucnosti, čurá na přítomnost.
Docela trefné, ne? Jako že máme žít hlavně v přítomnosti. Což dělám.
Nebo – Nesuď, dokud jsi neušel aspoň míli v mých mokasínech – indiánské přísloví.
Nebo taky – Nic není, jak se zdá. To jako že nejsem dost hezká nebo co?

V testu – Pozitivní myšlení jsem z možných 32 bodů získala 31! Jediný bod jsem ztratila u otázky č. 22 – Jím zdravě a vybalancovaně….

Líbilo se mi 6 „S“ proti stresu. Tak schválně, kolik uhádnete?!
1. Slunce 2. Smích 3. Sex
Vsuvka – kdo má dost sexu, nepotřebuje to ostatní, my jdeme dál…
4. Sport 5. Strava 6. Spánek

Bylo toho daleko víc. Na závěr jsem si do svého deníčku poznamenala citát – Život je umění bez možnosti gumovat. Myslím na těch šest desetiletí, co jsem na světě. Nepotřebuju gumovat. Jsem umělec.

No, ale jak kde. Třeba ve své škole jsem často bezradná. To když mám ve třídě 29 dětí a učím vlastivědu. Čtvrťáky vodstvo České republiky a s páťákama jsem už v Evropě. Kdybych se uměla rozpůlit, asi bych to dala. Takhle poletuju mezi třídami, zvyšuju hlas a pak ho dramaticky ztiším, což ovšem nikdo nepostřehne, výhrůžně pomrkávám a toho šaška ze čtvrté posílám zcela nepedagogicky za dveře. Vydává zvuky jako opice a je mu šumafuk, že právě u Mělníka se Vltava vlévá do Labe.

Se svoji pátou třídou si už docela rozumím. Přestávají si stýskat po své bývalé učitelce a smiřují se se mnou. Galantní Václav si už při ranním pozdravu všímá každé maličkosti – jé, vy máte nové brýle! Jé, vy máte přebarvené vlasy! Nemáte náhodou nový střih? Tebe bych chtěla za manžela, myslím si. Ten můj si všimne akorát tak poloprázdné lednice.

Ze čtrnácti dětí je šest holek a osm kluků. Je to snad poprvé v mé učitelské kariéře, co si tyhle jedenáctileté děti od sebe neodsedávají. Neštítí se vzít se za ruce. Dokonce mi na začátku října sdělili, že se chtějí přesadit a přišli rovnou se zasedacím pořádkem. Holky si k sobě vybraly kluky a bylo. Ovšem po měsíci přišla jiná delegace s tím, že chtějí další změnu. Po písemkách, řekla jsem, abych dala jasně najevo, kdo tu koho řídí…

Začátkem listopadu jsme uspořádali tradiční Den otevřených dveří – další bonbónek, někdy i bomba. Letos se na nás přišlo podívat téměř 70 návštěvníků. Většinou rodiče a prarodiče žáků, ale také zájemci o naši školu a ještě několik kolegů učitelů ze spřátelených škol.

To známe, říkávají rodiče, to zas bude divadýlko, co? Bude, odpovídáme, ale ne zas tak úplně. To máte jako s návštěvou. Když už si někoho pozvete, tak si uklidíte a taky něco nachystáte. Místo chleba se sádlem třeba obložené chlebíčky, žejo?

Připravovala jsem se měsíc dopředu. Třikrát jsem změnila scénář své ukázkové hodiny. Nakonec z toho byl průřez předměty, které učím. V úvodu přivítání hostí – umíme podat ruku, usmát se a něco hezkého říct. Následovalo intervijú – děti představily návštěvníky – jméno, odkud, povolání a koníčky. Pak už jsme na bajce Vlk a pes vyzkoušeli argumentaci a svoje postoje. Vyber si – pes nebo vlk? Zkus odůvodnit. Děti stojí ve dvou řadách naproti sobě a říkají, proč právě tam. Když změní názor, mohou přejít na druhou stranu. Čtu bajku a uprostřed se opět ptám – pes nebo vlk? A to samé ještě jednou nakonec. Někdo chce být psem s plným žaludkem byť s obojkem na krku. Jiný trvá na vlkovi. Má sice občas hlad, ale svobodu by za nic nevyměnil!

Z bajky do života. A přímo do Evropy. Před týdnem jsem byla ve Štrasburku a koukla se i do evropského parlamentu. Přivezla jsem si spoustu materiálu a taky bezva mapy a do těch se teď koukáme a hledáme nejslavnější evropské památky – Stonehenge, Parthenon, Koloseum, Karlův most, Eiffelovku, Sagradu Famíliu a Malou mořskou vílu. Ve skupinách je poznáváme na obrázcích, přiřazujeme k městu a zemi a řadíme podle stáří. Kde si nevíme rady, pomáhají hosté. Když ani oni, mám taháky z wikipedie.

A ještě kousek matematiky. Za jedno euro jsem si ve Štrasburku koupila v hračkářství dětské mince a bankovky a tak převádíme eura na české koruny a moc nám to nejde. Neva.

Minulý týden byl konzultační. Třídní schůzky jinak. Během pěti dní se vystřídají všechny děti se svými rodiči. Na každou dvojici, někdy i trojici, když přijdou oba rodiče, mám dvacet minut. Napřed mluví žák. Má připravenou složku se svými pracemi a taky podkladový list. Tam předem napíše, jak si vede v jednotlivých předmětech, jak dodržuje třídní pravidla a jak je na tom s pořádností. Navrhne si také známky v hlavních předmětech, které se téměř neliší od těch mých. Může se rozepsat v kolonkách – Jak se cítím v 5. třídě, Můj konkrétní (splnitelný) cíl + termín a Co bych chtěl/la ještě sdělit. Některé dívky tyto zápisky milují a dvojlist jim nestačí. Tolik by toho chtěly sdělit! Zato chlapci jsou o hodně stručnější. Třídní pesimista Tonda mi na poslední otázku napsal: „Chtěl bych ještě zdělit že tyhle sebehodnocení mě pěkně štvou a nechápu proč to děláme.“ …

Něco hezkého na závěr? Co třeba větu na rozloučenou od naší milé lektorky proti stresu: hvězdy netuší, že tvoří souhvězdí!!!

Ahoj hvězdy!

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger