Jana Hrubá: DOKUMENTY 95. Jaroslav Kozlík v Galerii osobností školství

pondělí 21. prosince 2015 · 0 komentářů

V celé řadě posledních dílů našeho seriálu jsme se věnovali publikacím a článkům, jejichž autory byli členové NEMES, PAU a další pedagogové. Je na čase připomenout proč. Bylo to zcela v duchu zaměření činnosti NEMES na intenzivní publikační činnost na podporu vnitřní reformy škol. Jedním z těchto autorů byl tehdejší nestor českého školství a spolupracovník NEMES doc. Jaroslav Kozlík.

Připomeňme si znovu toto zaměření (viz NEMES se obrací k vnitřní reformě):

„Do prvního okruhu patří vzdělávání vlastní členské základny, pořádání seminářů a dílen (i víkendových), zvát na ně zástupce státní správy a inspekce, výměna a zveřejňování dobrých zkušeností, jejich praktické ukázky, umožňovat práci učitele na rozvoji vlastní osobnosti, rozvoji tvořivého myšlení, poskytovat informační servis, podporovat PAU, vytvářet pracovní skupiny podle regionů, využít též víc nepedagogických členů NEMES, organizovat výjezdy. Vyhledávat další kontakty, snažit se o vytvoření více skupin jako je PAU, iniciovat školy NEMES, sloužit jako jejich konzultační centrum, vytvářet síť komunikace mezi ohnisky transformace, orientovat se více na rodiče, podporovat různá reformní hnutí, navazovat kontakty s odbornou veřejností, s institucemi i se zahraničními reformními proudy. Pro vnitřní transformaci by bylo žádoucí vypracovat modelový projekt, dílčí alternativní postupy, říci, co teď s nadanými dětmi, publikovat návody, metody, rady.

Druhý okruh zahrnuje šíření myšlenek NEMES v rovině vědecké, pedagogické i v širší veřejnosti. Využívat masmédia, snažit se o pravidelné rubriky, šířit všechny kladné zkušenosti z domova i ciziny, podněcovat členy k publikační činnosti, propagaci výsledků, v čem a jak se myšlenky NEMES uplatnily.“

Zdroj: Zpráva – členské shromáždění NEMES 20. 6. 1992, kopie dokumentu, archiv autorky

Redakční rada Učitelských listů na to od prvního ročníku časopisu (mimo jiné) reagovala zveřejňováním rozhovorů se zajímavými pedagogy v rubrice Galerie osobností školství. Dnes by se těchto pedagogů určitě našlo mnohem víc a určitě by bylo velice prospěšné vytvářet jinou představu o osobnostech českého školství, než se předkládá veřejnosti v některých médiích. (Bohužel pozitivní zprávy asi dodnes nebudí zájem čtenářů, jak mi kdysi řekl jeden kolega novinář z významného média.)

Takovou pozitivní a činorodou osobností byl docent Jaroslav Kozlík, který do vysokého věku sledoval vývoj školství a aktuálně se k němu vyjadřoval. V Galerii osobností školství s ním v roce 1997 vyšel tento rozhovor.


S devadesátiletým jubilantem o věcech lidských a školských


Odkud čerpáte v devadesáti letech svou aktivitu?

Zdá se, jako bych byl sudičkami obdařen nejcennějšími hodnotami lidského rodu, to je zdravím a aktivitou. Ty mně dopřávají, abych až dosud obstojně vládl motykou a perem a vedou k tomu, abych byl ve všech svých potřebách střídmý a naopak v požadavcích na sebe hodně náročný.

Zálibou mého mládí byl pohyb. Zpočátku to bylo všestranná tělesná a kulturní výchova v Sokole. Ta vyústila ve vrcholový volejbal a ten byl s přibývajícím věkem vystřídán rekreačním sportováním.

Nyní se v důchodu věnuji fyzické práci na chatě, kterou vyvažuji studiem a psaním. V zimní polovině roku převažuje činnost duševní. Sestava ranních cvičení je navíc pravidelnou součástí denního režimu po celý rok.

Veškeré mé počínání vycházelo z předvídání, intuice, z dívání se nikoli jen vpřed, ale zároveň i do stran a za sebe, aby všechno mé podnikání bylo včasné, reálné a produktivní. Takto pojímaný svět a život v něm mě vedly k hledání, zkoušení, objevování a realizaci poznaného nebo i tušeného, a to proto, aby se žilo lépe a kulturněji nejen mně, ale všem, s kterými jsem se stýkal a měl na ně nějaký vliv. Pohnutka hledat a nacházet mě vedla k tvořivé práci, k úsilí o myšlenku, nápad, hodnotu. To dynamizovalo můj život, učinilo ho vzrušujícím, výkonným a – viděno zpovzdálí – ctižádostivým. Nikoli však pro zisk, slávu či moc. Veškeré moje i teoretická činnost vycházela z praxe a k praxi se vracela, aby jí sloužila.

Pozastavme se u jednotlivých etap vašeho života. Kdo na vás měl v životě největší vliv?
Významný vliv na mou aktivitu a činorodost měly mé životní vzory, zejména v kritických chvílích, kdy jsem se k nim obracel o radu, jak se zachovat, co a jak udělat.

Za kruté I. světové války byla to "naše stařenka", moudrá a rozhodná žena, která mně radila, jak udržet při životě sebe a své tři mladší sestry v trýzni hladu, zimy, bez prostředků (otec byl na vojně, matka vážně nemocná).

Osvobození v r. 1918 jako by chtělo odčinit prožité fyzické a psychické útrapy a strádání. Mým světem se stal Sokol. Jeho duši byl náš milovaný náčelník Jindra Tomeček, statečný, ušlechtilý a vzácný člověk, který byl pro své vlastenectví za 1. světové války vězněn.

Po několikaletém učitelovaní v Kroměříži jsem přes 12 let působil na Pokusné škole měšťanské ve Zlíně, která se stala místem mé pedagogické orientace, tvorby moderního systému tělesné výchovy mládeže a koncepce jeho metodiky. Zásluhu na tom měl především ředitel naší reformní školy Stanislav Vrána, reformátor širokého rozhledu, mimořádně pracovitý a výkonný, který dovedl vždy vyhmátnout jádro problému a získat nás k jeho řešení a vyřešení.

Byl-li Zlín mou školou života, světem hledání, tvoření a budování, byla má činnost ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze nekonečným bojištěm proti manipulaci člověka v podmínkách potlačování všeho, čím jsem až do té doby žil a co poznal, všeho, čím jsem chtěl být užitečný a platný škole, dětem. Často jsem se tehdy v duchu uchyloval k T. G. Masarykovi, který až do mé smrti bude mým inspirátorem, rádcem, nedostižným učitelem a člověkem. Přes všechna příkoří se mi v Praze cosi podařilo díky porozuměni učitelstva, které mi bylo nejednou oporou a záštitou při prosazování mých představ a koncepcí.

Nicnedělání není ani v důchodu mým programem. Po nuceném odchodu do důchodu jsem svépomocí budoval s manželkou chatu. Další dva roky jsem inspiroval a exponoval se v elektrifikaci 88 chat, potom obnovoval a oživil skomírající činnost osadního výboru. Přitom jsem se nemohl obejít bez celoživotní potřeby psát, jejímž plodem byl každoroční rukopis v rozsahu až 150 stran.

Rok 1989 byl výzvou, abych se vrátil do světa pedagogiky, do hnutí za proměnu naší školy.

Je rozdíl ve snahách o reformu školy v třicátých letech a dnes?

Pojetí a realizace naší školské reformy 30. let měly tehdy evropskou úroveň. Na Západě se v ní pokračovalo po celou dobu našich totalit, máme tedy co dohánět.

Tenkrát jsme vstupovali do reformy a jasnou vizí, ideovým, obsahovým, didaktickým a organizačním plánem školy a práce učitele, s podporou ministerstva, měli jsme pokusné školy jako ohniska osvěty.

Dnes stovky pokrokových učitelů, tvořících vlastní koncepce v tzv. alternativních školách, studují, zkoušejí a tvoří ve svízelných podmínkách bezkoncepčnosti školské administrativy, bez legislativní vstřícnosti – takřka nelegálně. Tato úzká vrstva aktivních učitelů a jejich externích spolupracovníků, zejména psychologů se cítí vyčerpána nesystémovou školskou politikou.

O jaké změny se snažíte?

Usilujeme o školu, ve které se děti budou cítit dobře, do které budou chodit rády, protože se v ní dovědí a naučí mnoho zajímavého a užitečného pro život současný i budoucí. Nebudou v ní zkušenosti, dovednosti a poznatky pasivně přebírat, nýbrž se jich budou z vlastního zájmu a potřeb zmocňovat vlastní prací a vlastním přičiněním za prozíravého vedení osvíceným učitelem, rádcem, usměrňovatelem a partnerem.

Nebudeme dětem předkládat vyabstrahované, neživé a izolované učivo, nýbrž takové, které vyrůstá z jejich života a bude jim sloužit. Jsou to jevy, události, problémy, konflikty, která žáci prožívají, které je zajímají a inspirují k řešení a k vyřešení.

Naší ctižádostí je naučit žáky se učit, spolupracovat, společně žít a ze života se těšit. Chceme toho dosáhnout bezpečným a podnětným prostředím, příznivou atmosférou ve třídě, přátelskými vztahy mezi učitelem a žáky a mezi žáky navzájem. Chceme, aby každý žák dosáhl vzdělání, kterého je schopen. Toho dosáhneme až tehdy, až zevrubně poznáme schopnosti, předpoklady a možnosti každého jednotlivého dítěte, až dokážeme využívat jeho dispozic a podmínek prostředí k vyváženému rozvoji jeho osobnosti. Proto budeme ve vzdělávacím procesu zdůrazňovat jeho procesuální stránku, to je, jak učit, jak žáka sledovat v jeho vývoji, jak k němu přistupovat, jak mu radit a pomáhat, aby z něho vyrostl občan racionálně myslící, sociálně cítící, kulturně žijící, zdravý a výkonný.

Co podle vás brzdí zavedení změn v základní škole, co byste si přál, aby se co nejdříve změnilo?
Jde o změny, které vyžaduje demokratický vývoj naší společnosti, který odpovídá kulturním tradicím, současným a budoucím potřebám i možnostem naší společnosti a je v souladu se světovým trendem.

Myslím si:
– že by se naši politikové měli soustředěně věnovat svému mandátu (myslím jedinému), zanechat politikaření, vzájemného slíděni a napadání;
– že by naše školská administrativa měla systémově a pružně postupovat podle dlouhodobého reálného plánu, rozpracovaného do jednotlivých etap, že by neměla svými nesystémovými zásahy transformaci brzdit;
– že reformu školy nelze úspěšně "rozjet" bez vstřícných, legislativních, finančních, organizačních a pedagogických předpokladů;
– že naše školská reforma a reformní hnutí vůbec jsou ke škodě věci příliš roztříštěné, nevedené, nekoordinované, neúsporné;
– že v reformě nelze uspět, pokud naše pedagogická teorie nebude vycházet ze zevrubné znalosti praxe, jejích konkrétních potřeb, možností a perspektiv; pokud nebudou předem zkoumány, ověřovány a zobecňovány zkušenosti a poznatky nového pojetí vzdělávacího programu a využívány k jeho zdokonalení;
– že školskou reformu nelze uskutečnit bez reformy učitelského vzdělání a bez systematického doškolování učitelů;
– že školská reforma neuspěje bez nezávislosti učitele, bez jeho cti a umění věnovat se bezstarostně a soustředěně dětem, to znamená, pokud jeho aktivita, výsledky jeho pedagogické a osvětové činnosti nebudou správně hodnoceny a diferencovaně odměňovány.

Z výčtu nedostatků a chyb v naši školské politice, teorii a praxi je zřejmé, že transformace naši školy nemá na růžích ustláno, že jako by si naši rozhodující činitelé nebyli vědomi toho, že nejlepší společenskou investicí jsou prostředky věnované vzdělávání dětí a mládeže.

Myslíte, že reformní principy se přece jen brzy prosadí?

Jsem o tom hluboce přesvědčen. Touha po pokroku jako nejušlechtilejší vlastnost lidského rodu zákonitě překoná všechno a všechny, kdož z netečnosti, neschopnosti, nepochopení, zatvrzelosti, ale také z pohodlnosti nebo slabosti stojí stranou a konzervují neproduktivní a nepřitažlivou školu. Nebude to snadné a brzké. Potrvá to nejméně 10 let, když nám k tomu ovšem pomohou především rodičové, novináři a také podnikatelé, kteří už netrpělivě čekají na generace rozvinutých, tvořivých osobností.

Ptala se a poslouchala Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá, Jana: S devadesátiletým jubilantem o věcech lidských i školských. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, IV. ročník, 1996/1997, číslo 9, str. 12–13. ISSN 1210-6313


Články doc. Jaroslava Kozlíka v Učitelských listech (řazeny chronologicky)

Kozlík J.: Od spontánní aktivity k systémové práci, III/4/8–9
Kozlík J.: Národní kurikulum k roku 2000, III/5/17
Kozlík J.: Čím žiji a oč se snažím (Program pro učitele), IV/3/16–17
Kozlík J.: Přiblížit pedagogické fakulty životu (Ke stati prof. Heluse: Učitel jako klíčový aktér…), IV/8/14
Kozlík J.: Jak dojít k poznání sebe sama?, V/5/6–7
Kozlík J.: Soužití a spolupráce potřebují pravidla, V/7/10–11
Kozlík J.: Českou základní školu 21. století modeluje sám život (diskuse o současné české škole), V/10/10–12
Kozlík J.: Pokusme se učit žáky otázkami, VI/1/19
Kozlík J.: Více pozornosti a pomoci základní škole, VI/4/8–9
Kozlík J.: Jedna z cest rozvíjení osobnosti žáka, VII/4/15–17
Kozlík J.: Vedeme žáky k sebepoznávání, XI/1/8–9

Poslední článek byl uveřejněn na internetových Učitelských listech. Napsal ho ve 104 letech.
Jaroslav Kozlík: K poklesu a vzestupu vyspělosti našich školáků
Diskuse na České škole, která článek převzala.

Informace k životopisu Jaroslava Kozlíka na internetu:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Kozl%C3%ADk
www.pametnaroda.cz/witness/index/id/2012?locale=cs_CZ
www.praha4.cz/Doc-PaedDr-Jaroslav-Kozlik-CSc-1907-2012.html

Většinou je v nich představen jako tělocvikář a Sokol. Byl ale hlavně a především přemýšlivý a pro nás nezapomenutelný pedagog.


Galerie osobností školství v Učitelských listech

Bláha J.: Dítě musí být partner (Jan Kavan), I/9/4
Bouda T.: Učitel nezíská autoritu rozhodnutím ministra (Lumír Sklenák), II/1/3
Dobšíková E.: Výchova začíná vztahem (J. Rous), XV/2/14–17
Dvořákovi M. a R.: Jan Lehar, XIII/4/6
Hrubá J.: »Koníček? Lidi,« pravila studentka Šárka (Roman Musil), II/8/6–7
Hrubá J.: Informace budou mít stále větší cenu (Pavel Zelený), III/1/4
Hrubá J.: Jací jsou dědicové tradic? (Gymnázium J. Nerudy, Hellichova, Praha 1), III/1/10–11
Hrubá J.: Našli jsme klíč (Jitka Kašová), III/4/7
Hrubá J.: Nemusí se dělat velké věci (Miluše Kubíčková), II/5/6
Hrubá J.: Neomezovat školy, které se o něco snaží (František Tomášek), III/2/3
Hrubá J.: Odešel nám Ivo Mayer, XI/1/9
Hrubá J.: Přijímat člověka takového, jaký je (Jana Fellnerová), II/9/6
Hrubá J.: Rozpor mezi tradičními představami a realitou (Oldřich Botlík), I/10/4
Hrubá J.: S devadesátiletým jubilantem o věcech lidských i školských (Jaroslav Kozlík), IV/9/12–13
Hrubá J.: Světélka a noční můry (Vladimíra Spilková), III/6/14
Hrubá J.: Škola je, když jsou všechny dveře otevřeny (Josef Petr Musil), II/7/4–5
Hrubá J.: Škola nesmí mít na očích klapky (Vladimír Täubner), II/10/8–9
Hrubá J.: Trpělivě a v naději (Zdeněk Helus), II/3/6–7
Jubileum PhDr. Miluše Havlínové, CSc., XI/6/9
Kitzberger J.: Za paní Havlínovou, XV/2/9
Kovařovic J., Nováčková J.: K životnímu jubileu zakladatelky NEMES dr. Miluše Havlínové, I/6/5
Kovařovic J., Nováčková J.: Odešla PhDr. Miluše Havlínová, CSc., XV/1/6
Krojzlová H., Surá K.: Závidějí nám lidi (Eva Dřímalová), III/3/8–9
Nekvapilová J.: Nechci žít jen pro sebe (Jana Vášová), I/8/6
Osladil T.: Budoucí učitelé by se měli naučit rozumět dětem (Jiří Kotásek), I/6/4
Osladil T.: Dramatická výchova – obor, který učí životu (Eva Machková), I/7/4–5
Osladil T.: Ta radost, když děti udělají něco hezkého! (Věra Honková), I/5/4
Osladil T.: Učiteli by měl sloužit školník i ministr (Jiří Bláha), I/3/3
Osladil T.: Ve škole jak v jámě lvové (Jana Havlová), I/4/4
Osladil T.: Zakázali jsme dětem chodit do školy (Ladislava Novotná), I/2/4–5
Prof. PaedDr. Jiří Kotásek, CSc. jubilující, XI/5/2
Rýdl K.: Doc. Dr. Jaroslav Kozlík, CSc. devadesátiletý, IV/9/12
Rýdl K.: Jé, pane školník, tak vy jste ředitel?!? (Petr Eliška), II/2/4
Šimíčková H.: Nikdy se nevzdávám (Věra Kolbušovská), II/6/6–7

Ohlédnutí po letech:
Beran V.: Ohlédnutí s Vlaďkou Spilkovou, XII/10/2–3
Bělecký Z.: Ohlédnutí s Miluší Havlínovou, XII/6/2–3
Bělecký Z.: Ohlédnutí s Jitkou Kašovou, XII/7/5
Hlavatý K.: Ohlédnutí s Květou Taubenhanslovou, XII/8/8–9
Hrubá J.: Ohlédnutí po patnácti letech, XII/5/1
Hrubá J.: Ohlédnutí se Stanislavem Červenkou, XII/5/2–3
Kargerová J.: Ohlédnutí s Markétou Dvořákovou, XII/9/5–6
Kargerová J.: Ohlédnutí s Ondřejem Hausenblasem, XIII/4/7–8
Nádvorník J.: Ohlédnutí s Karlem Rýdlem, XIII/2/6–7
Redakční rada: Ohlédnutí s Janou Hrubou, XV/10/2–4
Rýdl K.: Ohlédnutí s Františkem Tomáškem, XIII/3/2–3


Další díly seriálu najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger