Karel Rýdl: DOKUMENTY 99. Cesta k autonomní škole

pondělí 18. ledna 2016 ·

Dalším důležitým tématem 90. let byla idea autonomie školy. Bylo třeba ujasnit si, jak by měla autonomie škol vypadat, jaké jsou zkušenosti v zahraničí, a postupně získat pro tyto myšlenky ředitele, ostatní pedagogy i veřejnost. Že se tento postupný proces později poněkud zvrtl v souvislosti s reformou veřejné správy v plošně nařízenou právní subjektivitu i těm školám, které o ni nestály, je už jiná otázka.

Tématem se zabývala Nezávislá skupina pro transformaci vzdělávání (NEMES) v jednom ze svých projektů „Rozpracování pojetí pedagogické autonomie školy“ v letech 1994–1995. Výstupem projektu je publikace, jejímž autorem je Karel Rýdl.

Zdroj: Rýdl, Karel: Cesta k autonomní škole. Projekt NEMES k otázkám autonomie školy a učitele v evropském kontextu. Praha: Agentura STROM 1996. Edice NEMES, svazek 5. ISBN 80-901662-8-8


Úvodem

Proč musí být dosahováno společenského konsensu jen tlakem „shora“? Existují ještě pádné důvody a argumenty pro to, aby např. kvalitu a celkovou úroveň škol stále zajišťoval především stát, což dosud všeobecně platí jako jedno z neochvějných dogmat školské politiky? Skutečně musí být podmínky, v nichž se jednotliví lidé sdružují s cílem uskutečnit vlastní vzdělávací a výchovné představy, určovány z naprosté většiny jenom státem?

Jak vypadá ideál společnosti, v níž chceme žít? Jde o společnost do sebe zapadajících koleček s přesným vymezením rolí v rámci velkého a dokonalého státního ústrojí, v němž o téměř každé iniciativě a rozhodnutí jednotlivce rozhoduje státní úředník? Nebo nám jde o společnost samostatně jednajících a rozhodujících lidí, kteří vytvářejí společenský konsensus „zdola",v rámci vlastního uvědomování spoluzodpovědnosti, vycházející ze svobody svědomí? Státní aparát přitom nediriguje a nekontroluje tyto mnohdy bolestivé a těžko se prosazující snahy, často doprovázené četnými nedorozuměními a chybami, ale vytváří a hájí především právní rámec, který prospěšným iniciativám zdola (pracujícím na základě všeobecných dohod a mravních norem společnosti) neklade zbytečné překážky.

Chceme-li „existovat“ v klidu prvního modelu, nemá smysl dále číst tuto knihu, ale toužíme-li po skutečném naplnění svých možností a představ podle svých vlastních sil, poskytuje nám druhý model jistou příležitost k uplatnění vlastních schopností, dovedností a možností, které jen částečně (a to v obecně uznávaných oblastech bezpečnosti a právní ochrany) jsou státem omezovány. Chceme-li tedy druhý model, není možné ho realizovat bez samosprávného prostředí či autonomie ve většině oblastí společenského života.

Zvláště v oblasti výchovy a vzdělávání je samosprávná idea pro společnost dvojnásob užitečná a potřebná. Vytváří totiž předpoklady pro budoucnost a celkový rozvoj společnosti, ale zároveň každý autonomní krok a pokus ve školství je i výcvikem v autonomii všech zúčastněných pro ostatní oblasti společenského života.

Autonomní prostředí pak přesně vymezí „zdola“ otázku hranic kompetencí občana a státu v rámci liberálního prostředí a poskytne celkem jasné odpovědi na otázky typu: Jaká je potom ale role státu v silně liberalizovaném společenském prostředí? Kde je míra a hranice rozhodovacího prostoru samostatně jednajícího občana na straně jedné a státního aparátu na straně druhé?

Následující stránky jsou proto věnovány objasnění historických východisek dosavadních snah o autonomizaci školství, různým formám chápání obsahu pojmů, které s autonomií a s konkrétními projevy autonomních snah v zahraničí a v České republice úzce souvisejí. Druhou linií, která se vine následujícími stránkami, je linie autonomního vyučování a učení a s tím souvisejícího autonomního učitele. Na příkladech si ukážeme progresivitu a vyšší efektivnost autonomního vyučování, které může sloužit jako inspirace dalším učitelům. Mohli by se přinejmenším zamyslet nad tím, proč se stále více a více učitelů, vychovatelů,rodičů a pedagogů snaží prosadit do vlastní praxe autonomní samosprávné prvky, což je často státními institucemi chápáno jako„nepřátelské“ zasahování do jejich vlastní kompetence a podle toho se také k „netradičně“jednajícím jednotlivcům chovají.

Na světě dosud neexistuje uspokojivý a ověřený model autonomního školství, s nímž by byla vyslovována všeobecná spokojenost. Autonomní školství není ideální stav, ale stále se zdokonalující proces, umožňující stále hlubší a širší prosazování možností demokratického společenského modelu…

Dosud chybějící jasné představy o tom, z čeho tyto ideje vyvěrají a proč, jaký je jejich obsah a v jakých formách existují v zahraničí, se pokouší poskytnout předkládaná publikace. Ale ani ona nemohla vyčerpat všechny problémy, které se k autonomii školy a práce učitele váží a s ní souvisejí. Řada problémů je jen naznačena a vyžadovala by hlubší zkoumání na společenském pozadí. Záměrně více důrazu klademe na objasnění společenských předpokladů autonomizace školství, na její právní a ekonomické aspekty, což lze označit za projevy vnější autonomie.

Autonomii v oblasti pedagogického působení škol, kterou řada autorů v zahraničí označuje termínem vnitřní autonomie školy, věnujeme pozornost ve zvláštní kapitole, v níž se pokoušíme ji vysvětlovat i z hlediska její vnitřní rozpornosti. Jen okrajově, spíše jako podněty k zamyšlení, věnujeme pozornost otázkám autonomního učení, což považujeme za subjektivní projev míry profesionality každého učitele, čímž se tato autonomie stává nutně záležitostí didaktickou a metodickou. Přesto kniha poskytuje řadu podnětů a informací k zamyšlení i k inspiraci pro všední školní činnost… (str.5–7)


Celý text publikace si můžete stáhnout ZDE.

Autonomie školy v Učitelských listech:
Aliance autonomie škol, I/5/12
Beran V., Berka L., Komzáková V.: »Kolik autonomie snese škola?« (mezinárodní seminář v Linci), VI/7/12
Prášilová M.: Jak se vyvíjí pedagogická autonomie základní školy, XV/8/P1–2
Prášilová M.: Je škola opravdu autonomní?, XIII/4/3–4
Rýdl K.: Autonomie, školní management a zodpovědnost, III/2/8–9
Rýdl K.: Dokážeme využít prostor pedagogické autonomie škol?, VI/2/14, opak. XV/8/P 2–3


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger