Ondřej Hausenblas: DOKUMENTY 98. Jak zaručit prostupnost v novém českém školství?

pondělí 11. ledna 2016 ·

Jako jeden z velkých úkolů 90. let viděli aktivní učitelé z PAU a NEMES změnu způsobu výuky, modernizaci obsahu vzdělávání a uvolnění jednotných osnov. V tehdy probíhajících diskusích se často objevovala námitka problémů vznikajících při stěhování žáků – tzv. prostupnost. Následující text je stále aktuální (i když ve zcela novém kontextu).

1. Týká se „prostupnost“ mnoha žáků?

Počet žáků , kteří budou během školní docházky měnit bydliště i typ základní školy (přejdou do školy s jiným vzdělávacím programem), bude patrně růst podle vyšší mobility obyvatelstva. Rozhodně však to vždy bude malé procento žáků.

2. Na jakém základě se dá prostupnost regulovat?

Jednak humanizací a individualizací dosavadního způsobu výuky, jednak zvýrazněnou podporou individuálních přístupů učitelů k novým žákům. Regulace prostupnosti se musí provádět jednak tím, že stát zaměří své úsilí na to, aby se ve školách ujaly takové způsoby vyučování, při kterých je respektována rozmanitost potřeb všech dětí. Dále musí stát podporovat takový přístup k novým žákům, který žákům individuálně pomůže zapojit se do provozu nové školy, a také jej od učitelů vyžadovat.

3. Co bude nový žák a jeho učitel dělat?

Žák si přinese z bývalé školy obsažnou zprávu nejen o svých dovednostech, postojích a výsledcích (nejlépe ve formě detailního slovního hodnocení)ú, ale také o programech, o učivu, kterým se zabýval. Nový učitel se se zprávami musí dobře seznámit, musí samozřejmě v osobním rozhovoru hned po příchodu zjistit vše, co se od žáka a také od rodičů může dozvědět. Během času bude zjišťovat další žákovy možnosti a požadavky. Bude pro nového žáka připravovat zvláštní role ve vyučovacích situacích, vycházeje z toho, co si žák přinesl a co potřebuje získat. Taková práce bude nepochybně vyžadovat víc úsilí, času a vynalézavosti, proto je důležité, aby škola měla dostatek autonomie k tomu, aby sama rozhodovala o rozvrhových a kurikulárních podmínkách výuky.

4. Smí ohled k prostupnosti škol omezovat kvalitu výuky žáků, kteří se nestěhují?

Právo na to, aby výuka vždy respektovala to, jak se poznání konstruuje v jeho mysli, má každý žák, který školu nemění, stejně jako nový žák přicházející z jiné školy. Transformace školství míří právě tímto směrem. Základní mechanismy zajišťující prostupnost škol musejí tedy vycházet z toho, že škola a výuka respektuje žákovu osobní cestu za vzděláním. Nevychází tedy z toho, že žák se musí přizpůsobit novým podmínkám, ani z toho, že by školy musely vyučovat totéž. Základní podmínky pro přestup žáka ze školy na školu musejí tedy být zajištěny nikoli v tématech výuky, ale ve způsobu výuky nehledě k tomu, jestli se žáci stěhují.

Opatření, kterými se zajišťuje bezpečný přestup žáka ze školy do školy, nesmějí poškozovat kvalitu výuky žáků nestěhujících se. Výuka tedy nemůže být omezována ve své rozmanitosti jen proto, aby nedošlo k potížím se žáky přestupujícími. Obtížnosti přestupu je třeba kompenzovat jinak.

5. Proč by se nemělo všude vyučovat totéž?

Dosavadní výsledky školství, které pro základní vzdělání předpokládá vysokou míru jednotnosti (zavedenou komunisty po r. 1948), nesvědčí ve prospěch jednotnosti vzdělávacího programu: Populace je tříděna na školně úspěšné a neúspěšné typy, většina žáků odchází do života s pocitem neúspěchu (jedničkářů a dvojkařů je méně než trojkařů a čtyřkařů). Žáci jsou velmi různí – nikoli jako výsledek předchozího vzdělávání, ale svou přirozeností. Výuka musí respektovat žákovy styly učení.

6. Jakým žákům dosavadní výuka vyhovuje?

Jednotný program preferuje „studijní“ typy (obvykle navíc „systematiky“, vizuální nebo verbální typy). (Vzdělávací program by mohl také preferovat „praktické“ typy, ale škody na potenciálu národa by byly obdobné s opačným znaménkem.) Jednotné školství je od podstaty diskriminační – nutně musí mít užší záběr a nabídku než školství s rozmanitými programy, a proto vyhoví menšímu počtu žáků.

Vyhovuje jen těm žákům, jejichž postup, tempo, způsob uvažování a styl učení jsou shodné nebo blízké s jednostranným stylem takové výuky. (Obvykle to vyhovuje dětem ze vzdělanějších rodin, dětem s vysokou disciplínou nebo dětem maximálně poslušným, nevyhovuje to dětem s lehkými dysfunkcemi, dětem s jiným kulturním zázemím, s jinou předchozí výchovou.) Ostatní žáci jsou tak diskriminováni, neprospívají, zaostávají, vypadávají z tempa a z cesty za vzděláním.

7. Jak vypadá výuka, která respektuje žákovu cestu za vzděláním?

Respektovat žákovu osobní cestu za vzděláním znamená, že výukové situace a učivo žákovi poskytují dostatečně širokou příležitost k tomu, aby si v nich našel ty prvky (fakty, dovednosti, zkušenosti), kterými může navázat na to, co už zná a umí a jaké jsou jeho osobní způsoby učení.

8. Jaké osnovy takové vyučování potřebuje?

Osnovy budou nahrazeny kurikulem, což je rozpracování toho, jak bude cílů vzdělávání dosahováno v jednotlivých oblastech vzdělávání. Kurikulum nestanovuje hodiny a témata učiva , ale nejprve dovednosti, kompetence, o něž má žák usilovat. Konkrétní obsah kurikula (taková témata, jaká se vyskytovala v dosavadních „osnovách“) si stanovuje učitel a školy podle potřeb svých žáků, nikoli centrální orgán. Stát předepisuje jen cíle vzdělávání a rámcové kmenové učivo.

9. Co se bude muset ve škole změnit?

Pro řízení školství to znamená, že ze starého modelu výuky, v němž učitel přináší všem žákům do třídy totéž učivo a tentýž cíl k dosažení (fakta k zapamatování, dovednosti k předvedení), se už v české škole nemůže vycházet při modelování moderního vzdělávání. To, co učitel třídě předkládá, musejí být situace, v nichž každý žák může zvolit nebo přijmout pro sebe vyhovující roli, nalézt úkol, který vzbuzuje jeho zájem, odpovídá jeho dosavadním schopnostem, může být reálně a uspokojivě splněn. Učitel dbá na to, aby výběr situací a úkolů směřoval k závazným cílům, tedy aby poskytoval žákům příležitosti k vyzkoušení a získávání kompetencí. Dále učitel musí dbát, aby žáci dostávali i cíle vyšší, pro něž musejí vynaložit sobě přiměřené úsilí a při nichž získávají nové dovednosti nebo znalosti a postoje.

Ondřej Hausenblas (PAU), 14. 5. 1995

Zdroj: Hausenblas, Ondřej: Regulace a záruky prostupnosti v novém českém školství. Rukopis, archiv autorky.


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger