Co je dobré vědět o generaci Y, pokud ji chcete vzdělávat

úterý 9. února 2016 ·

Říká se jí různě. Generace Y, Net Gen, yuppie nebo Millennials, v každém případě se však jedná o všechny, jimž je nyní 15–35 let. Není proto divu, že se toto téma rychle dostalo do popředí pozornosti internetu – ať už je vaším zájmem cokoliv, s velkou pravděpodobností je tato generace i ve vašem hledáčku. Pokud chcete generaci Y vzdělávat, určitě to nemůžete dělat bez dostatečného množství znalostí.

Mezigenerační rozdíly tu byly vždy, netřeba však brát nové rozdělení generací na X, Y, Z nikterak fatálně. Těžko také soudit, zda se jedná o vlastnostech generace, nebo je to ve své holé pravdě o vlastnostech doby, kterým se snažíme nějak přizpůsobit, abychom v ní uspěli. Tak či onak, představme si jeden typický exemplář.

Petr se narodil v roce 1988 a už když jej maminka vyzvedávala mezi posledními ve školce, pochopil, že život nebude tak jednoduchý. Do první třídy se těšil a první stupeň základní školy, prokládaný hraním Prince of Persia, prožil vlastně docela v pohodě. Během druhého stupně, a zvláště střední školy, si ale začínal postupně uvědomovat, že škola neplní jeho potřeby a začal se v ní rychle nudit. S příchodem touhy po svobodě se začaly věci skutečně komplikovat a najednou bylo všechno špatně.

Tedy na našem Petrovi bylo všechno špatně, nebo všichni se alespoň tak tvářili. Jemu však připadalo, že škola je nejenom docela autoritářská a nabízí většinou vždy jen jedno správné řešení, ale že jej neumí ani připravit na budoucí život – naučit jej řešit problémy, rozhodovat se nebo diskutovat. K tomu všemu škola bohužel promeškala i šanci využití jeho zapálení do technologií a místo nových přístupů stále jen oprašovala staré.

Otázka, zda po střední jít na vysokou školu, byla okolím zodpovězena dřív, než si ji sám Petr stačil položit. Na vysoké škole objevil, že má vlastně spoustu možností, až jimi byl trochu paralyzován. A díky internetu zjistil, že se už nemusí tolik učit do zásoby, ale spíše to, co zrovna potřebuje. V neposlední řadě v této době začal fungovat na Facebooku a žít taky v online světě. Ke konci vysoké však toto nadšení ze sociálních sítí opadlo, ale i nadále Petr na Facebooku ze setrvačnosti zůstal.

Po škole, tedy v roce 2013, konečně získal pocit, že může věci doopravdy vzít do svých rukou a začal hledat zaměstnavatele, který mu umožní pracovat kdekoliv a kdykoliv. Poučen z vlastní věčně přepracované rodiny došel k závěru, že je důležitý určitý balanc mezi prací a osobním životem a že vlastně nechce, aby práce byla to nejdůležitější v jeho životě.

Díky tomu, že firmy měly nedostatek kvalitních zaměstnanců, mohl si Petr díky své roční praxi během školy a půlročnímu Erasmu na poměry absolventa docela vybírat. Ve své budoucí práci hledal především smysl a svobodu, přívětivé prostředí ke své touze po seberozvoji, transparetnosti procesů a s férovým přístupem nejen dovnitř firmy ale i navenek…

Celý text najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger