Jana Hrubá: DOKUMENTY 105. Vize – první představa o podpůrném systému pro učitele

pondělí 29. února 2016 ·

V příštích několika dílech seriálu se budeme zabývat programem Učitel z roku 1995. V souvislosti se současným návrhem Kariérního růstu můžete dojít k zajímavému srovnání. Především, že už je to přes dvacet let a stále nemáme program na podporu profesního rozvoje učitelů.

V tlustých deskách s označením Program Učitel ve svém archivu jsem objevila zajímavý dokument. Je nadepsán Podklad pro brainstorming a nese datum 29. 6. 1994. Bohužel už nevím, kde se onen brainstorming odehrál a kdo je autorem podkladu. Mám však dokument pečlivě prostudovaný a hlavní myšlenky vyznačené zvýrazňovačem. Svědčí o tom, že už v roce 1994 byla pro nás podpora učitelů velice důležitá a zajímavá. Takhle se na to tehdy nahlíželo.



Výchozí základna / hypotézy

1. Při realizaci decentralizovaného, participativního a pluralitního vzdělávacího systému se zásadně mění vzájemné postavení i pravomoci centra (státu) a jeho výkonných složek (školské správy) na jedné straně a jednotlivých škol a jejich učitelů na straně druhé.

2. Takový systém je založen na vysokém stupni autonomie školy a na profesionalitě (tj. tvůrčí svobodě i osobní zodpovědnosti) učitele.

3. Podpůrné systémy jsou nezbytné, protože
– školy potřebují při svém stupni samostatnosti podporu a pomoc,
– je to hlavní způsob, jak centrum (stát) může chování škol ovlivňovat (když do značné míry pozbylo direktivní moci).

4. Z hlediska další transformace jsou nejdůležitějšími funkcemi podpůrných systémů:
– metodické, poradenské a materiálové služby školám,
– zajištění, odpovídající kvalifikaci pro klíčové funkce,
– propojování nejlepších učitelů,
– Zavádění inovací shora (řízení změny) ve vybraných směrech a oblastech vybranými akcemi,
– Podpora iniciativ zdola (jejich propojování a multiplikace.

5. Tyto funkce – inovace, servis a další vzdělávání – navzájem těsně souvisejí a je proto účelné pro jejich zajišťování vytvářet společnou, polyfunkční infrastrukturu – například pedagogická centra.

6. Přitom je primární stanovit rozsah potřebných funkcí, jejich vzájemný vztah a co nejúčelnější stupeň propojení, a zejména využití všech existujících možností. Vlastní institucionální řešení a organizace jsou až následné.

7. Výsledné řešení musí být dostatečně široké, musí zahrnovat i „okrajové“ podmínky a předpoklady (legislativní podklady, vymezení kompetencí – práv a povinností, způsoby financování) a ty opět vycházejí ze základních principů utváření vzdělávací soustavy. Řešení infrastruktury není tedy jen organizační záležitostí, ale předpokládá domyšlení a vyjasnění až na úroveň základních principů.

8. To potvrzují i zahraniční zkušenosti: v jednotlivých zemích jsou konkrétní řešení velmi různorodá., vždy však jsou vnitřně konzistentní a odpovídají celkovému charakteru a tradici vzdělávacího systému a zejména postavení a roli učitele.


Problémové roviny

a) Provázanost jednotlivých funkcí a vymezení role zřizované infrastruktury?

b) Propojení jednotlivých úrovní:

c) Centrální x regionální x okresní x místní (škola)?

d) Propojení nabídky (podporované / požadované shora i nabízené zdola) s poptávkou podle potřeb škol a učitelů?

e) Míra podpory / intervence státu? Rozsah institucionalizace? Participace vzdělávaných.

f) Kdo stanoví náplň, kdo zodpovídá za kvalitu, kdo vyhodnocuje efektivitu?

g) Nezbytné „okrajové podmínky“ (legislativní, finanční) zejména pro oblast dalšího vzdělávání:
– právo (jak je zaručeno a jak je realizováno)?
– povinnost (vázanost na služební a platový postup / na zastávání určitých funkcí, atestace)?
– možnost získání vyšší kvalifikace / rekvalifikace (certifikáty, kredity)?
– mechanismus financování („vzdělávací účet“, účelová dotace, aktivitě / instituci) a rozsah financování (stát / region / obce, spoluúčast)?
– formy motivace?


Podpůrné systémy / pedagogická centra


Poslání

1. Podpůrné systémy jsou jedním z hlavních nástrojů transformace vzdělávací soustavy. Jejich posláním je
– vytvářet podmínky pro tvořivou práci a iniciativu učitelů a škol,
– zajišťovat realizaci vzdělávací politiky státu.

Pedagogická centra slouží jako nezbytná infrastruktura k realizaci některých funkcí.


Výchozí představa vzdělávacího systému

2. Toto pojetí podpůrných systémů (a pedagogických center) odpovídá potřebám decentralizovaného a participativního vzdělávacího systému, založeného na těchto klíčových představách:
a) Jasně definovaná práva a povinnosti jedince (zejména rovnost přístupu ke vzdělání a možnost volby vzdělávací dráhy), vzdělávacích institucí (zejména nabídka vzdělávacích příležitostí) a státu (zajištění ústavních práv občanů a kvality a efektivity vzdělávacího systému).

b) Jasně definované kompetence dvou základních úrovní vzdělávacího systému, tj.
– školy (s vysokým stupněm autonomie, opírající se o uznání profesionality a odpovědnosti každého učitele),
– centra (koncept „steering from a distance“, vytváření podmínek a rámce, zejména funkce strategická a zpětné vazby).

c) Řízení založené na definování a evaluace výstupů (nikoli na předepsání a kontrole vstupů a procesů), užívající nepřímých nástrojů.

d) Maximálně možná participace všech účastníků a podpora jejich iniciativy, delegování pravomoci co nejníže je účelné.

3. Právě pro zdůrazňování iniciativy zdola nejsou v následujícím výčtu funkcí podpůrných systémů (resp. pedagogických center) zahrnuty výzkum a vývoj.

I když mají podobné funkce a role, utváření podpůrných systémů (a jejich infrastruktury) i jejich postavení ve vzdělávacím systému závisí v jednotlivých zemích na historickém vývoji, na základních legislativních předpokladech a zejména na roli a statutu učitelů.


Funkce

4. Základními funkcemi podpůrných systémů (z nichž některé mohou být realizovány v pedagogických centrech) jsou:

A. Inovace

1. Vícesměrný informační systém (propojení jednotlivých subjektů, institucí i osob, navzájem i s centrem = networking:
– databáze / adresáře / kartotéky
– spojení faxem, event. e-mailem.

Tento informační systém obsahuje:
– nabídky vzdělávacích služeb všeho druhu (pro žáky / rodiče, pro ostatní školy, pro obec) v jednotlivých školách,
– výsledky inovační činnosti vycházející z vlastní iniciativy\,
– výsledky inovační činnosti shora (systematické i dobrovolné),
– závěry metodické a konzultační činnosti inspekce (zprávy o dosažených výsledcích jednotlivých škol).

2. Kontaktní centra / kluby – jako centra spontánní činnosti a neformálního setkávání (min. v okresech, příp. i hustěji).

3. Metodická střediska – propojení s metodickou a konzultační činností školské inspekce a pedagogických fakult a s činností inovačních fondů, podpora inovací a přípravy projektů škol, podpora práce přímo na školách.

4. Cílené inovační programy

B. Servis (resource centres)

1. Sítě referenčních knihoven (mediaték), poskytujících
– přehled aktuálních učebnic a kurikulárních materiálů,
– možnost výpůjček celých kolekcí (pro učitele a celou třídu),
– možnost informačního / dokumentačního / komunikačního střediska.

2. Paralelní rozšíření této sítě pro přípravu vlastních kurikulárních materiálů (AV / IT centrum, příp. s dalším vybavením i jako materiálová střediska ap.).

3. Organizační / manažerská střediska (místní a celostátní akce).

C. Poradenství

4. Výchovné poradenství.

5. poradenství žáků se speciálními potřebami.

6. profesní poradenství.

D. Další vzdělávání

7. Získání předepsané kvalifikace:
– pro vymezené funkce (inspektor, ředitel, zástupce ředitele, metodik, pracovníci ŠÚ, pracovníci obcí),
– pro případ rekvalifikace (rozšíření kvalifikace, specializace),
– pro vymezené skupiny (začínající učitelé, získání pedagogické způsobilosti, získání atestace, aktualizace).

8. Profesní a osobnostní rozvoj:
– vlastní iniciativy a zájmu,
– vyžadovaný (jako předpoklad služebního či platového postupu).


Účastníci

5. Účastníky na jednotlivých úrovních jsou zejména:
– ministerstvo,
– inspekce,
– pedagogické iniciativy,
– pedagogické fakulty,
– ostatní školící / metodická zařízení (Pedagogická centra, zahraniční střediska),
– školské úřady,
– školy (nejen jako odběratelé, ale i jako dodavatelé služeb),
– pedagogičtí pracovníci (učitelé, ředitelé, inspektoři, pracovníci školských úřadů atd.).


Výchozí představa pedagogického centra

6. Pedagogická centra by měla současně uspokojovat řadu až protichůdných požadavků a umořˇovat jejich optimální vyvážení:
a) systematické a cílené zvyšování úrovně práce učuitelů a škol shora – i uspokojování spontánní poptávky na základě individuálních požadavků.
b) dlouhodobé vzdělávání podle programu – i konzultační a metodická pomoc podle okamžité potřeby.
c) Inovace shora – i iniciativu zdola.
d) Poskytování cílené podpory – i působení tržních mechanismů.

7. Pedagogická centra by měla propojovat všechny účastníky na všech rozhodujících úrovních:
– centrální – MŠMT, ČŠI,
– regionální – pedagogické fakulty, zahraniční centra,
– okresní – ŠÚ, ČŠI,
– lokální – školy.

8. Pedagogická centra by měla umožnit co nejširší nabídku služeb (zejména pro další vzdělávání)
– vymezených (požadovaných centrem nebo individuálně) nabízených jednotlivými dodavateli,
– různých subjektů (vysoké školy, ostatní školy, veřejné instituce, soukromé firmy),
různých forem (organizované / institucionalizované formy, formy organizované v jednotlivých školách, individuální sebevzdělávání resp. distanční studium),
různého stupně závaznosti a definování (formálně předepsaného jako kvalifikační požadavek, umožňujícího výběr z více možností, zcela dobrovolného bez vymezení).

9. Koncepce pedagogického centra musí být založena na širším řešení dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků:
a) Pracovně právní vztahy:
– definice práv a povinností učitelů v této oblasti,
– vztah ke školské správě a vedení školy (uvolňování, refundace),
– postavení učitele (atestace, platový a služební postup).

b) Financování:
– podíly státu a jedinců,
– možnosti vstřícného financování.

c) Získání kvalifikace:
– druh osvědčení / certifikátu,
– možnost získávání kreditů, modulární koncepce.

d) Zaručení kvality a efektivity:
– kdo stanoví obsah a úroveň,
– kdo provádí evaluaci.


Možná vám to nepřijde až tak objevné – však jde o první náčrt, jak by systém mohl fungovat. Pedagogická centra byla později zřízena v okresech, znala jsem několik velmi úspěšných. Bohužel byla zároveň s okresy zrušena, zůstalo jedno v každém kraji (jako součást dnešního NIDV). Tím se vzdálila od učitelů, dostupnost zmizela a při omezeném počtu pracovníků nemohla už plnit potřeby učitelů v místě.

Ještě dvakrát došlo k oživení těchto záměrů, ale komplexní podpůrný systém pro profesní rozvoj učitelů nebyl nikdy realizován. Podobně se dělo s návrhy standardu učitele a kariérního růstu (nemluvím teď o kvalitě návrhů). Všechny návrhy narazily na stejnou neprostupnou stěnu – nikdy nebylo na podporu učitelů dost financí. Teď se divíme, že učitelé podporu státu necítí, že mnozí odešli ze školství a že kvalita vzdělávání klesá. Současný návrh je ubohé torzo, které nemůže nikoho do školství přilákat.




Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger