Jak na nenásilnou komunikaci s dětmi?

sobota 30. dubna 2016 · 0 komentářů

Nenásilná komunikace Brno vás zve k prvnímu on-line setkání s trenéry Mezinárodního intenzivního tréninku (IIT) Nenásilné komunikace v ČR 2. 5. 2016.

Děti by měly od svých rodičů dostat dvě věci: kořeny a křídla.“ (Johann Wolfgang von Goethe)

Jako prvního můžete virtuálně potkat Franka Gaschlera z Německa, jehož pozvánka zní takto: “Během webináře se chci podělit o několik myšlenek o vztahu s dětmi budovaném na principech Nenásilné komunikace a zejména potřebě důstojnosti dětí i rodičů.”


2. května v 19:00 hodin

Webinář je veden v angličtině a je zdarma.


Jak se připojit?

1. Zaregistrujte se ZDE.
2. Po té vám zašleme vstupní kód umožňují účast na webináři. Připojit se bude možné od 18:40
3. Připojte se nejpozději 18:55, ať můžeme začít v 19:00.


O Frankovi

Frank je mediátorem ve firmách a organizacích a koučem. Jeho vášní jsou však také děti a rodiny. Společně se svojí ženou Gundi vyvinuli program Giraffentraum, který přináší Nenásilnou komunikaci do školek a škol. Franka zajímá jak mohou rodiče co nejlépe plnit svoji roli, žít naplno svůj život a zároveň svým dětem poskytovat svobodu i oporu.

Více o intezivním kurzu Nenásilné komunikace 9.–13. 11. 2016 na www.cs.iit2016.com nebo na iit@nvcbrno.cz

Jaroslav Pinkas: Hodnoty rytířství

pátek 29. dubna 2016 · 0 komentářů

Učební materiál je určen pro hodiny dějepisu v gymnáziích s žáky ve věku 16–19 let.

Zdroj: Metodický portál RVP.cz

Žáci pracují s prameny, které jim umožní pochopit hodnotový svět rytířství. Analyzují obsahovou stránku textů a následně je srovnávají. Kromě rytířské etiky žáci interpretují posuny v postavení krále ve společnosti v souvislosti s rozvojem feudálních vztahů.

Pracovní listy najdete ZDE.

Očekávaný výstup definuje proměny hospodářského a politického uspořádání středověké společnosti 5.–15. století a jeho specifické projevy ve vybraných státních celcích.

Další materiály k tomuto výstupu najdete ZDE.

Vychovejte si svého robota

čtvrtek 28. dubna 2016 · 0 komentářů

Vychovat robota a vštípit mu lidské hodnoty a postoje je cílem unikátního projektu Výchova robota, na němž se podílí také česká firma Cyber Global. Společně s dalšími dceřinými společnostmi firmy People Global Limited z Cambridge nabízí účast na tomto projektu všem, kdo mají zájem naučit robota s umělou inteligencí něco ze svého oboru. Projektová hra má obrovský úspěch nejen mezi mladými lidmi.

Na diskusním setkání v dubnu 2016 v Praze byla přivítána v týmu Výchovy robota také Lucie Ferstová. Jako česká adeptka mise Mars One si Lucie v Londýně vyzkoušela také dialog s umělým mozkem Metila. Robotická neurotechnologie Metila je mozek pro humanoidního avatara nebo robota, díky němuž dokáže každý robot inteligentně komunikovat s člověkem a rozumět lidským potřebám a hodnotám. Robot se také dokáže přizpůsobit chování a komunikaci člověka.

Lucie o Metila říká: "Je zajímavé, že výstup z Metila mi potvrdil moje charakteristiky a způsob myšlení tak, jako ho vnímám vlastní sebereflexí – co více, na některých myšlenkových omezeních, které identifikovala, už se nějakou dobu snažím pracovat. Mít k tomu od Metila objektivní názor působí do značné míry motivačně".

"Nastal čas, kdy nám může umělá inteligence začít účinně pomáhat a sloužit, pokud je to naučíme. Dostali jsme se do bodu zlomu – člověk a robot spojí své síly, aby společně dosáhli většího pokroku ve světě nových technologií," říká investor a autor robota Metila Gustav Mistrík.

Účastníci neziskového herního projektu Výchova robota mají nyní jedinečnou příležitost ovlivnit, čemu bude robot rozumět a co bude moci zpětně předávat dalším lidem. Jde vůbec o první projektovou hru tohoto typu v České republice, který umožňuje interpretovat zkušenosti a postřehy ze všech oblastí lidské komunikace, od vzdělávání až po marketing nebo výuku angličtiny.

"Jde o uplatnění přirozeného talentu umět vést rozhovor nebo obratně mluvit. Jde ale také o příležitost vytvořit si vlastního pomocníka, přítele nebo asistenta, kterého vychováte a předáte mu své zkušenosti," říká Gustav Mistrík. Do projektové hry je stále možné se zapojit na adrese www.vychovarobota.cz.

Kontakt: vychovarobota@peopleglobal.cz

Badatelsky orientovaná výuka studenty zajímá

středa 27. dubna 2016 · 0 komentářů

Na Reálném gymnáziu a základní škole města Prostějova se 12. 4. konal workshop pro učitele chemie. Ten vznikl ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze (VŠCHT Praha) v rámci projektu Amgen Teach. Cílem workshopů je zlepšovat přístup středoškolských profesorů k moderním poznatkům a metodám z oblasti výuky přírodních věd a zvýšit tak zájem studentů o jejich další studium.

Jarní série regionálních workshopů pro učitele chemie je další aktivitou na podporu moderního pojetí výuky chemie v České republice. VŠCHT Praha se dlouhodobě snaží zlepšit kvalitu středoškolského vzdělání a reaguje na jeho nedostatky, například klesající zájem studentů o studium přírodních věd nebo často omezený přístup učitelů k průběžnému školení. Program prostějovského workshopu byl zaměřen na badatelsky orientované experimentování a zahrnoval čtyři bloky, ve kterých byly představeny méně známé pokusy ze čtyř tematických oblastí: netradiční pokusy s mědí a chlorem, barevná chemie a pokusy na principu elektrolýzy.

„Součástí workshopu byly také dva typy demonstračních pokusů pro výuku. U žákovských pokusů se zaměřujeme na badatelsky orientovanou výuku, kdy žáci během realizace pokusů podstatu dějů objevují a chápou sami. Následoval již tradičně i seminář o využití badatelsky orientované výuky v praxi, na kterém naši odborníci hovořili o reálném zapojení těchto nových učebních postupů. Doufáme, že díky získaným poznatkům mohou učitelé efektivněji motivovat své žáky pro studium chemie a přírodních věd,“ shrnuje prof. Ing. Karel Melzoch, CSc., rektor VŠCHT Praha.

„Jsme velmi potěšeni, že se podobný workshop mohl konat také na našem gymnáziu. Průběžné proškolování našich učitelů považujeme za zcela zásadní. Cílem je předávat informace studentům záživnou a novou formou, abychom zvýšili jejich zájem o vyučovanou látku,“ dodává RNDr. Ing. Rostislav Halaš, ředitel Reálného gymnázia a základní školy města Prostějov.


Amgen Teach pomáhá učitelům zaujmout studenty

Program Amgen Teach, jenž byl v České republice zahájen v roce 2014, propaguje badatelsky orientovanou výuku přírodovědných předmětů a od svého počátku spolufinancuje vzdělávací aktivity VŠCHT Praha. Na organizaci odborných workshopů a vzdělávacích aktivit pro učitele přírodních věd v České republice poskytne do konce roku 2016 téměř 3 miliony korun.

„Řada pedagogů nemá přístup k průběžnému školení, zdrojům ani materiálům potřebným k tomu, aby drželi krok s moderními výukovými metodami. Workshopy v rámci programu Amgen Teach se jim snaží tyto nedostatky nahradit a naučit je ve třídě efektivně využívat výukové metody založené na výzkumu. Tímto způsobem bychom chtěli podpořit zvídavost žáků a zájem studentů o přírodní vědy,“ upřesňuje PharmDr. Mark Bachleda, MBA, ředitel společnosti Amgen v České republice, jejíž nadace program Amgen Teach financuje.

Efektivnější plánování hodin

úterý 26. dubna 2016 · 0 komentářů

Deník the Guardian přináší tipy australských učitelů na zefektivnění plánování hodin – i v Austrálii učitelé běžně dělají přípravy dlouho do noci. Server tak chce inspirovat kantory, jejichž novoročním předsevzetím je trávit plánováním hodin méně času (bez dopadu na kvalitu).

Zdroj: Scio 12. 1. 2016

Učitelka matematiky Mel Mudowney např. doporučuje určit si na přípravy předem časový limit a nastavit si budík, aby upozornil na blížící se konec. Učitelé informatiky Matt Britland a angličtiny Jack Askew zas nedají dopustit na techniky, které jim umožňují efektivní plánování. Doporučují dělat přípravy elektronicky a mít je dostupné ze všech zařízení.

Sami využívají nejrůznější aplikace a programy, Matt má přípravy v Outlooku, v případě plánování v týmu je pak sdílí na GoogleDrive, osvědčila se mu i aplikace iDoceo. Jack využívá cloudové aplikace a k uložení učebních plánů stažených na internetu využívá aplikaci EverNote. Vytištěné a psané přípravy doporučuje nafotit do telefonu a systematicky ukládat.

Bloggerka a zástupkyně ředitele velké australské střední školy Shaun Ellison pak nabízí seznam klíčových otázek pro naplánování hodiny:
Co přesně chci studenty naučit a jak to udělat zajímavě?
Co jsou časté omyly studentů v tomto tématu a jak jim předejít?
Jak zjistím, co už třída o tématu ví?
Kdy studentům ukázat, jak novou vědomost/dovednost použít v praxi?
Jaké otázky mám během hodiny studentům pokládat, abych si ověřil/a jejich pochopení látky?
Jaké otázky jim položit pro prohloubení základů, které si již osvojili?
V jaké části hodiny budou mít studenti možnost nové vědomosti/dovednosti použít a procvičit?

Shaun závěrem doporučuje zjistit na konci hodiny, co bylo pro studenty těžké, aby se k tomu mohl učitel vrátit v dalších hodinách.

Jack Askew dodává, že je třeba využít vždy toho, co v hodinách fungovalo a inspiraci hledat i u jiných kantorů. Lze využívat už připravené a osvědčené plány přizpůsobené konkrétní třídě. Andrew Foster vybízí k učení o trošku méně učiva s častějším opakováním a konečně Tim Head zdůrazňuje, že přípravy mají výuku podpořit, ne ji svazovat.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 112. Budeme moci vytvářet vlastní vzdělávací programy?

pondělí 25. dubna 2016 · 0 komentářů

Představte si, že jsme po vlastních vzdělávacích programech kdysi toužili. Po tom, co později nevhodný způsob realizace mnoha učitelům znechutil. Jaké představy tedy byly na začátku?

Na začátku byla potřeba, přání a tápání.

„Nad touto otázkou se začátkem prosince (1995) sešli ředitelé ZŠ a další zájemci na semináři PAU. Základní informaci k tvorbě vzdělávacích programů a přípravě pravidel pro jejich schvalování podal Mgr. Bohumír Šumský, ředitel odboru základního školství MŠMT. Živá diskuse, která následovala, poukázala na celou řadu problémů. Přinášíme alespoň některé citace názorů účastníků:

„Bylo by možné, aby nebyl pevně stanovený rozvrh hodin podle předmětů a učivo mohlo být integrováno v projektech nebo jinak?"

„Jednou z platných hygienických norem je délka vyučovací jednotky a skladba rozvrhu. To už dávno odporuje živé praxi. Většina už přišla na to, že pevně ohraničených 45 minut není to pravé ořechové. Počítá se s uvolněním tohoto předpisu pro všechny programy? Je podivné, že Obecná škola tento předpis nerespektuje a už je předem známo, že bude přijata jako vzdělávací program, ačkoli ještě nejsou schválena kritéria pro akreditaci."

„Mnozí pedagogové sice volají po normách a pokynech, na které jsou z minulosti zvyklí. Ale pro jiné je zase problém v tom, že mantinely jsou příliš striktně vyznačené. Volnější prostor přece nutí ředitele a učitele, aby přemýšleli, jaké mají děti, jaké podmínky a potřeby. Těmto lidem by měla být dána možnost. Přitom jsou někdy trestáni za to, že zkoušejí něco nového. Kdo ušetří na výuce, na dětech, je dokonce odměňován. Není to tedy otázka peněz."

„Základní škola by měla mít možnost dávat dětem zajímavou nabídku. Jestliže to dělat nemůže, pak v konkurenčním prostředí nemůže konkurovat víceletým gymnáziím. Odchody žáků po 3. a 5. třídě znamenají selekci a trend k pětileté základní škole. O tom by neměli rozhodovat úředníci."

„Předpisy jsou šité na velká města. Pro malé školy a méně početné třídy jsou nedostupné volitelné předměty, kvalifikovaná výuka jazyků. Jak mají potom konkurovat?"

„Do jaké míry se při tvorbě bezpečnostních a hygienických předpisů spolupracuje s pedagogy a psychology? Je všeobecně známo, že mají k zastaralým předpisům řadu výhrad."

„Veškerá pedagogická a psychologická literatura hájí jednotnou, vnitřně diferencovanou školu. Selekce v německém stylu je krokem zpátky. Vždycky se však narazí na požadavky politické a ekonomické."

„Dostáváme řadu dopisů a telefonátů, že spousta škol a učitelů by chtěla zkoušet slovní hodnocení a ministerstvo jim to nedovolilo. Experimentující školy odevzdávaly každý rok podrobnou zprávu, VÚP napsal čtyřicetistránkový elaborát. Přesto kdosi u zeleného stolu rozhodne a nemá ani povinnost zdůvodňovat. Původní experiment se nechává vymřít."

„Mělo by se zhodnotit, co se vůbec na školách dělo za minulých 4–5 let. Určitá pluralita se už vytvořila, ať zákonně či nezákonně. Měly by se zhodnotit zkušenosti těchto učitelů."

„Dvakrát jsme se účastnili projektu ExTra. Zkoušeli jsme volitelné předměty, vnitřní diferenciaci. Nikdy nikoho nezajímalo, jaký je výstup, jaká zkušenost. Je to hrozná škoda, že nikdo nezaznamenal, co se dělo na tolika školách. Vždyť projekty stály obrovské peníze a výstup není žádný."

„Jsem studentka, takže co teď řeknu, je dáno věkem a nulovou zkušeností. Moje představa byla, že skupina pedagogů z praxe dává své zkušenosti a požadavky školským úřadům, ty je soustředí a poskytnou ministerstvu, které by mělo být naší matkou a mělo by nás hájit a prezentovat naše potřeby vládě a ekonomům. Jsem tady jako Alenka v říši divů."

„Je to krásné, co říkáte, ale musím dodat: Svatá prostoto!"

„Naše sedánky jsou pěkná věc, ale uvědomme si, že se vaříme v papiňáku. Vůbec nevíme, kde se nacházíme a kam jsme neseni. Nevíme, kam naše společnost bude směřovat. Může se stát, že to bude k německému modelu zkrácené základní školy… V samotném Německu po boomu 70. let mají takový zmatek a stojí to tolik peněz, že bychom se toho měli vyvarovat. Skandinávský model jde cestou opačnou – dlouhá povinná školní docházka v rámci jedné školy. Základní škola je tam devítiletá plus nepovinný 10. ročník. Společnost tam perspektivně směřuje k dalšímu rozvoji osobnosti.

U nás se tenduje k tomu, abychom se stali zásobárnou levné pracovní síly pro již rozvinuté země za cenu přijetí do evropských struktur. To je velmi krátkozraké, budou-li za to platit naše děti v možnostech své kvalifikace a rozvoje své osobnosti.

Je potřeba právě teď před volbami atakovat poslance. Všechny koaliční strany mají ve svých volebních programech všemožnou podporu diverzifikace a autonomizace škol. Zeptejme se jich, co v tom udělali!"

„Naše zkušenosti je potřeba sepsat, podložit argumenty a čísly a bojovat o ně. Není ještě všechno rozhodnuto."

„U nás se prosadí pedagogické záležitosti (ne správní, ne ekonomické), až se do toho vloží přiměřeným způsobem vzdělaní a orientovaní rodiče. V současné době nás brzdí střet hodnot, hodnotová orientace společnosti."

„Potácíme se na hraně mezi dvěma propadly. Šikovné školy, které jsou zde zastoupené, by chtěly naznačit, co by potřebovaly pro svou práci. Na druhé straně jsou ti rodiče, učitelé a úředníci, kteří nechápou, o co jde. Vstupují do toho s představami, které nejsou dnešní. Měli bychom hledat cesty, jak pokračovat v rámci daných možností."

„Měli bychom požadovat, aby dokument Kvalita a odpovědnost, kde je deklarována podpora plurality školství, byl schválen vládou."

„Cesta není jednoznačně otevřená. Neměli bychom se dohadovat o detailech, ale sjednotit se a jasně říci tomuto státu své priority. Na prvním místě je to autonomie školy, svázaná s plnou odpovědností. Požadovat na státu, aby připravil kvalitní zákon o vzdělávání. Měla by být ustavena Národní rada pro vzdělání – sdružení osobností (odborníků i praktiků), která by měla právo posuzovat jakákoli úřednická rozhodnutí. A hlavně bychom měli správně volit."

„Třeba nezískáme většinu, ale musíme být slyšet."

„Všem nám jde o rozvoj osobnosti každého dítěte. Klade si vůbec někdo kompetentní tuto otázku?"

Vybrala Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá, Jana: Budeme moci vytvářet vlastní vzdělávací programy? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, únor 1996, č. 6, str. 2. ISSN 1210-6313


Kdo řekne, kolik bude vzdělávacích programů?

„Osobně si myslím, že to není otázka, kterou by mělo řešit ministerstvo. Je to věcí učitelů a lidí, kteří s dětmi pracují a naplňují státem stanovený standard… Byrokracie má zajišťovat a ne nařizovat… Jde o to, aby současná a budoucí legislativa byla koncipována tak, že nebude bránit těm, kteří chtějí učit jinak, aby to mohli dělat jinak a bylo to v souladu se zákonem. Aby byli novátoři chápáni v souladu se společenským trendem. Pluralita spočívá v tom, že si jednotlivé školy budou moci podle místních podmínek utvářet svůj program. To by měla legislativa umožnit, i kdyby to byly dvě školy v republice, nebo šest rodičů, nebo šedesát, nebo šest tisíc – to je úplně jedno. Jde o to, aby tu ta možnost byla." (Karel Rýdl)

Zdroj: JHá: Kdo řekne, kolik bude vzdělávacích programů? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, únor 1996, č. 6, str. 2. ISSN 1210-6313


Ministerstvo mělo ale jiné představy:

„Ministerstvo v nejbližší době předloží dva řekněme modelové vzdělávací programy, které budou naplňovat standard základního vzdělávání a všechny další podmínky nutné pro schválení takovéhoto učebního dokumentu. Bude to vzdělávací program "základní škola" a program "obecná a občanská škola". Současně s nimi předloží i pravidla pro schvalování vzdělávacího programu a stanovený postup při schvalovacím řízení, kterými budou kromě respektování standardu vázáni potencionální tvůrci dalších vzdělávacích programů…

…MŠMT předkládané modelové vzdělávací programy jsou stavěny a event. upravovány tak, aby stanoveným pravidlům a podmínkám vyhověly a aby mohly sloužit i jako výchozí model pro tvorbu dalších. Záměrně jsou koncipovány i tak, aby si školy mohly určité věci dopracovávat a upravovat podle svých podmínek. Budou umožňovat rozšířenou výuku některých předmětů, různé způsoby výuky i její organizace atp. Nebylo by jistě účelné, aby každá druhá škola měla svůj vzdělávací program, který by se v podstatě nelišil od ostatních. Chceme umožnit existenci odlišných programů, pluralitu cest, ale na druhé straně musíme zajistit kontrolovatelnost kvality, srovnatelnost financování a v základním školství i vzájemnou prostupnost těchto cest a srovnatelnost výstupů…

Zdroj: Šumský Bohumil: Co je to vzdělávací program? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, únor 1996, č. 6, str. 3. ISSN 1210-6313


V diskusích vyvstala závažná otázka podoby a obsahu vzdělávacích programů. V té době již existovalo několik návrhů. Jako modelové ovšem většinou přijaty nebyly.


Co, jak a proč se budou děti učit?

Kulatý stůl Ústavu rozvoje školství PedF UK k problematice vývoje vzdělávacích programů pro ZŠ – prosinec 1995
Za velkého zájmu pedagogické veřejnosti zde byly představeny svými autory vzdělávací programy, nacházející se v různých fázích přípravy. Nedostavili se pouze zástupci programu Obecná a Občanská škola (asi necítí potřebu, jsou si jisti…). Nedostavila se ani vedoucí oddělení inovačních programů MŠMT Mgr. Fleissnerová (také asi necítila potřebu).

Pokusíme se vám zprostředkovat alespoň základní informace a výběr ze zajímavé diskuse.


Základní škola: dr. Smejkalová

Na přípravě programu jako úkolu MŠMT se účastnilo asi 15 pracovníků VÚP ve své pracovní době v průběhu asi jednoho roku. Program je dokončen a je před schválením. Základním záměrem je orientace na žáka. Obsah vzdělávání je chápán jako nástroj orientace v životě. Důraz je kladen na činnostní vyučování. Učební plán je variabilní, umožňuje profilaci škol. (Program byl představen těžko reprodukovatelným způsobem. Fráze silně připomínaly podobné dokumenty minulosti.)


Národní škola: dr. Kitzberger

Program připravili členové Asociace pedagogů ZŠ na základě grantu MŠMT v hodnotě 285 000 Kč. Je to první program, na kterém pracovali výhradně učitelé z praxe – původně asi 150, větší podíl má 30. Práce o víkendech a prázdninách trvala jeden rok. Program prošel oponentním řízením. Nyní se zapracovávají připomínky a standard, který byl schválen až v průběhu prací. Vzhledem k zákazu MŠMT poskytnout výsledek třetí osobě, který je obsažen ve smlouvě, byly uvedeny jen rámcové údaje: Program obsahuje kmenové učivo a nadstavbovou část, která umožňuje profilaci školy (asi 30% učebního plánu). Je zpracován na 9 let školní docházky pro 95% populace, protože předčasnou selekci považují autoři za nesprávnou. Doporučuje nové prvky nebo legalizuje již používané: integrace předmětů, projekty, vnější moduly (zdravý životní styl, filosofie pro děti). (Podrobnější principy najdete v tomto čísle.)


Živá škola: dr. Hausenblas

Program vytvořený nezávislou Nadací Škola pro děti, pracovalo na něm 4–5 lidí ve svém volnu necelý rok. Liší se tím, že nejde o osnovy. Autoři se snaží toto pojetí překonat. Neuvádějí učební plán, protože se domnívají, že dělení do předmětů nebo bloků je v kompetenci školy. Stejně tak témata považují za záležitost metodiky. Za nejdůležitější pokládají, co se bude ve škole dělat. Nejde o metodu, ale o „základní stavební kameny" pro školy, které si budou vytvářet samostatná kurikula. Legislativa nesmí být šita na konkrétní představy nějakých osnov, ale zákon musí vytvořit prostředí pro vznik různých programů. Jinak by se školství uzavřelo změně a vnitřnímu vývoji. Program dává školám příležitost, aby si vyzkoušely, jak se dá učit jinak alespoň v týdenním projektu. Již půl roku je zdarma distribuován na školy. (Podrobné informace s adresou byly otištěny v UL 3/95 na str. 15.)


Reálná škola (ZDE a ZDE): dr. Macháček

Jeden autor, projekt financovala Nadace škola pro děti. Ideovým východiskem je to, že dnešní škola představuje dětem „malou" vědu. Počítá se s tím, že je to přípravka pro vysokou školu. Lidé ve skutečnosti potřebují pro život zdraví, peníze a mezilidské vztahy. O těchto věcech se děti ve škole naučí strašně málo, nedovědí se, co je dobré a špatné a proč. Program nevylučuje klasické předávání vědomostí, avšak chce podstatně zvětšit aktivitu dětí v hodině. Autor chce po dopracování přihlásit program k akreditaci. (Podrobnější informace vyšla o prázdninách v UN.)


Česká škola waldorfského typu: dr. Nejedlo

Východiskem je učení rakouského filosofa Rudolfa Steinera. Vychází z celkového pohledu na člověka, dětství chápe jako šanci hluboce prožít dobro, krásu, pravdivost, žít v dobrém vztahu k ostatním lidem. Ve waldorfské škole je preferováno umění, ať je to malování, modelování, hra na hudební nástroje. Pěstuje se hluboký vztah k přírodě. Je to škola svobodná a záleží zcela na svobodném rozhodnutí rodičů, zda do ní své děti dají. Lektoři byli vyškoleni v rámci programu TEMPUS. Učitelé si kursy platí. Program byl již předložen Sdružením waldorfských škol na MŠMT ke schválení.


Integrovaná tematická výuka: dr. Jana Nováčková

Východiskem je učení Američanky Susan Kovalikové. Vydání překladu její knihy bylo financováno z prostředků PHARE (240 000 Kč). Program vychází z výzkumů mozku v procesu učení. Vymezuje pravidla soužití ve škole a zdůrazňuje, že pocit ohrožení znemožňuje úsilí učitelů a kvalitní učení žáků. Model opouští klasický rozvrh předmětů. Obsah se zachovává, ale učí se integrovaně, což vyžaduje restrukturalizaci osnov. (Podrobnosti najdete v UL 1/94 na str. 12.)


Zdravá škola: dr. Břízová

Program je garantován Radou Evropy a Světovou zdravotnickou organizací, která také dotovala práci 4 lidí v Národním centru podpory zdraví. Podporu poskytlo i Ministerstvo zdravotnictví a dánská nadace. Ministerstvo školství poskytlo 63 000 Kč z projektu Extra. Projekt je již tři a půl roku realizován na 94 školách v republice, které se k němu dobrovolně přihlásily. Školy si zpracovaly vlastní projekty vycházející z jejich podmínek v rámci programu Obecné školy, ITV nebo České školy waldorfského typu. Zdraví je prezentováno jako priorita v komplexní podobě, tzn. jako stav tělesné, duševní, sociální, duchovní a morální pohody. Pracuje se na principu všesměrné komunikace v síti, uskutečňují se semináře pro učitele, byly zpracovány pomocné materiály pro děti i učitele. Výzkumy ukazují, že uvolnění atmosféry ve školách vede ke zlepšení fyzické kondice i školních výsledků dětí. (Podrobněji v UL 2/94, str. 7.)


Jaký učitel?

V diskusi se pak profiloval obraz učitele, který bude schopen učit v rámci některého z těchto programů, nebo si vytvořit s kolegy ve své škole svůj vlastní. Určitě to nebudou ti učitelé, kteří potřebují jako oporu podrobné učebnice s mnoha obrázky a s co nejpodrobnější metodickou příručkou. U těch je obvykle brzdou i jejich aprobace, která jim nedovoluje pustit se na tenký led integrovaných předmětů.

Učitel se především musí vnitřně ztotožnit s principy zvoleného programu. Musí to být učitel věrohodný, kterému dítě může důvěřovat. Nemůže říkat nic, čemu sám nevěří. Bude potřebovat výcvik v dovednostech, které mu jeho odborná příprava nedala – v komunikaci, ve spolupráci, v tvořivém myšlení. Důležitá je dobrá znalost oboru, všeobecná vzdělanost, stav psychosociální pohody. Měl by vědomě redukovat svou potřebu moci. Autoři věří, že pokud učitelé dostanou svobodu, tyto kvality v sobě najdou. Významnou roli tu musí sehrát příprava budoucích učitelů na pedagogických fakultách.


Pro koho?

Navrhované programy jsou určeny pro všechny děti. Autoři se většinou domnívají, že pro děti je důležité, aby se vyvíjely v přirozené vrstevnické skupině nejméně do 15 let. Jsou tedy proti předčasné selekci, protože vzdělávací šance pro méně nadané děti pak klesají. Tyto argumenty je ovšem nutno dobře vysvětlovat rodičům, protože oni mají právo na svobodu volby vzdělávací cesty pro své děti.


Co učit?

Při výběru obsahu učiva by mělo být základním kritériem, aby děti uměly své znalosti v životě použít, aplikovat, tvořivě myslet a řešit problémy ve variantách. To jim tradiční skladba učiva obvykle neposkytuje. Je tedy třeba jít za její hranice.


Proč?

Pluralita cest by měla vést k hledání společného cíle – jak nejlépe vybavit děti pro život, vštípit jim jako hodnotu touhu po celoživotním vzdělávání. Je to záležitost celospolečenská. Důležité samozřejmě je, co se děje přímo ve třídách. Učitelé by se měli zbavovat školometství, dostávat dostatek impulsů pro změnu. Pluralitu je třeba umožnit legislativou a dát jí rámec. A právě to je úlohou státu.

Ze záznamu vybrala Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá Jana: Co, jak a proč se budou děti učit? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, únor 1996, č. 6, str. 4/5. ISSN 1210-6313


Všimněte si tehdejší představy o tom, pro jaké učitele bude zvolený nebo dokonce společně ve vlastní škole vytvořený vzdělávací program přitažlivý. „Učitel se především musí vnitřně ztotožnit s principy zvoleného programu.“ Na to MŠMT později při zavádění školních vzdělávacích programů zcela rezignovalo. Tam byl a je pes zakopán.

Obtíže s tvorbou školy pro děti

Hana Kantorková (Lukášová) z Ústavu pro svobodné alternativní školství, PdF Ostravské univerzity o tomto procesu napsala:

„…MŠMT se rozhodlo vstoupit do živého a možná trochu živelného proudu transformace a pluralizace české školy. Budeme vycházet z faktu, že ministerstvo má pozitivní snahu zmapovat tento živý transformační proud a orientovat se v něm pro nalezení odpovídajících evaluačních nástrojů. Co však už v pořádku není – úřednicky vnucovat pedagogické veřejnosti apriorní představu o transformaci prohlášeními, že uznám čtyři nebo sedm projektů. Zde totiž počet předem omezovat nelze.

Ani apriorní preference projektů Obecná a Občanská škola (viz ZDE), které jistě mají svou hodnotu, není možná, protože jejich násilné přijetí z vnějšku nemůže vést k vnitřní transformaci školy.

Autoři výchovně vzdělávacích projektů přitom byli ochotni od počátku respektovat školskou politiku státu. Tehdy bylo možno pracovat na otázkách standardů nebo standardu pro vzdělávání, který by vytýčil rámcové mantinely. Ve skutečnosti se tohoto úkolu musely ujmout iniciativy (viz NEMES, M. Havlínová: Jak měnit a rozvíjet vlastní školu? O individuálních projektech škol. Agentura Strom, Praha 1994 /viz ZDE/, V. Spilková: Standardy na 1. stupni základních škol očima PAU. Agentura Strom, Praha 1994 /ZDE)/, O. Hausenblas a kol.: Standardy na II. stupni základních škol očima učitelů. Agentura Strom, Praha 1994 /ZDE/).

Hlavní etapa obtíží s výchovně-vzdělávacími projekty škol však nastupuje právě teď – v roce 1996, kdy snad „ex post" budeme znát jistá kritéria, jež ministerstvo použije v činnosti své akreditační komise, která bude posuzovat hodnotu předkládaných projektů škol (viz vyhláška MŠMT ČR č.j. 20819/95-26) …

Zdroj: Kantorková, Hana: Obtíže s tvorbou školy pro děti. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, květen 1996, č. 9, str. 10–11. ISSN 1210-6313


Téma vzdělávacích programů procházelo Učitelskými listy velmi frekventovaně. Bibliografii si můžete stáhnout ZDE.



Další díly seriálu najdete ZDE.

Naděžda Kalábová: Hry plné nápadů a fantazie. Do klubovny i do přírody

sobota 23. dubna 2016 · 0 komentářů

Kniha je určena učitelům, vychovatelům a všem volnočasovým pracovníkům s dětmi a mládeží.

Kniha obsahuje řadu námětů pro tvořivé hry a činnosti, které si děti mohou vyzkoušet ve škole, v družině, na škole v přírodě, na táboře, kroužcích či ve volných chvílích s rodiči. Cílem her je poskytnou dětem dostatek příležitosti k uplatnění fantazie a tvořivosti.

Všechny náměty mají charakter tvořivého hraní a napomáhají u dětí rozvíjet a zdokonalovat verbální schopnosti i mimoslovní vyjadřování, schopnost naslouchání a vzájemné komunikace, jemnou motoriku, pohybové schopnosti, smyslové vnímání, logické myšlení i výtvarné schopnosti.

Naděžda Kalábová působí v oblasti mimoškolní výchovy a vede kurzy pro pedagogy. V Portále vydala knihu Příroda plná her, hry plné přírody (2012).

Více informací a ukázky najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Jana Hrubá: Škola jako místo setkávání 2016

pátek 22. dubna 2016 · 0 komentářů

Název již 9. konference pořádané katedrou psychologie Filosofické fakulty UK by se dal parafrázovat: Filosofická fakulta jako místo setkávání. Konference umožňovala účastníkům setkání s více než pěti desítkami zajímavých lidí se zajímavým poselstvím. Díky za to!

Když se podíváte na webu konference na bohatý program, zjistíte, že jednotlivá vystoupení v plénu i v sekcích se týkala velmi aktuálních témat: vztahů učitel-žák, klimatu školy, pedagogické diagnostiky, zjišťování potřeb žáků, způsobů jejich podpory a inovativních forem výuky, řešení problémů a možností vzdělávání učitelů v těchto dovednostech atd. Například:

PhDr. Mgr. Tomáš Komárek mluvil ve svém vystoupení vztahu učitele a žáka a vlivu citové vazby k matce na další život. Dítě musí za nepříznivých okolností hledat citovou vazbu jinde a učitel může být někdy jediným dospělým, k němuž si dítě může vytvořit bezpečnou vazbu.

Doc. PhDr. Ilona Gillernová, Ph. D. hovořila o významu žákovské zpětné vazby pro učení učitelů. Prezentovala výzkum Jak se učit od svých žáků. Připomněla, že žáci vnímají chování učitele různě, učitel je pro každého žáka jiný.

PhDr. Iva Štětovská, Ph. D. uvedla výzkum Klima školy a jeho vztah k profesní spokojenosti a zdraví učitelů. Zdrojem spokojenosti učitelů je přímá práce s žáky, pohoda ve sboru, pozitivní vztahy, dobré zázemí pro práci, sociální opora, ocenění práce učitele a společné mimoškolní akce. Nejlépe se cítí učitelé malých škol.

RNDr. Břetislav Svozil, Ph. D. prezentoval mezinárodní projekt Prostor pro vzdělávání bez hranic (Open School Space). Řekl: „Změna začíná v nás. Neměli bychom jako ředitelé usilovat o změnu svých zaměstnanců, ale změnit podmínky, ve kterých pracují.“

Odpoledne se pracovalo ve 4 sekcích: MŠ + 1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ + SŠ, Učíme se celý život a Učení ve škole i za školou. Paleta témat v sekcích byla opravdu pestrá, každý si mohl vybrat podle svého zájmu.

Mne zaujala vystoupení, která zabývala osobností učitele, jeho profesní spokojeností, psychickou pohodou, zdravím a zvyšováním jeho psychické odolnosti. Role psychologů je v tom důležitá a nezastupitelná.

Velmi záslužné jsou také iniciativy, které nabízejí vzdělávání pro rodiče. V rodinách je začátek mnoha problémů, ale také jejich řešení a nabídky kurzů by měly být dostupné ve všech regionech, nejlépe přímo na školách nebo on line. Může pomoci i na konferenci prezentovaná populárně-odborná literatura nakladatelství Wolters Kluwer a Portál.

Sborník vystoupení z této konference je dostupný pro přihlášené účastníky na webu. Určitě by vás v něm mnohé zaujalo. Pro ty, kteří na konferenci nebyli, existuje možnost získání přístupu ke sborníku. Můžete požádat o heslo PhDr. Lenku Krejčovou, Ph. D. na e-mailové adrese: lenka.krejcova@ff.cuni.cz

Vojtěch Škarda: Inspirace pro práci s interaktivní tabulí – tipy pro začínající učitele

čtvrtek 21. dubna 2016 · 0 komentářů

Interaktivní tabule je v dnešní době běžnou součástí mnoha mateřských škol a – troufnu si říct – všech větších základních a středních škol. Ovšem také je mezi pedagogy velká skupina těch, které tato technologie zajímá, ale v jejím užívání jim brání například strach, nedostatek zkušeností nebo malá podpora. A právě těm je určen tento článek.

Zdroj: www.fred.fraus.cz 6. 4. 2016


V úvodu jsem zmínil slova jako pomůcka nebo pomocí. Neúmyslně, ale ne náhodou. Bez těchto slov se totiž o dotykové tabuli mluvit nedá. Interaktivní tabule má být především pomocníkem učitele. Má za úkol mu s výukou pomoct, ať už tím, že mu usnadní přípravu na hodinu nebo její průběh, přinese do výuky zcela nové kvality, rozšíří možnosti předávání učiva žákům, nebo že proces učení žákům (a samozřejmě i vyučujícím) ozvláštní, zpříjemní, ulehčí, udělá ho zajímavějším, tedy i zábavnějším. A to už je pomoc, kterou stojí za to přijmout.

Jenže ne všude na školách, kde disponují interaktivní tabulí, tomu tak je. Mnohé akce provázející zavádění dotykových tabulí nutily učitele tvořit desítky a stovky DUMů, které často plnily pouze existenciální roli – stačilo, že jsou. Ovšem jejich kvalita a praktické využití zůstávaly daleko pozadu. Tvorbou těchto materiálů si učitelé nejen vybudovali negativní vztah k technologii, ale zároveň i mylnou představu o možnostech využití interaktivní tabule. Zkrátka powerpointová prezentace, kterou je potřeba jen „odklikat“, má na žáky stejný efekt, ať ji promítáme přes běžný projektor, nebo ji pouštíme na interaktivní tabuli. Jen to stojí o třicet tisíc víc.

Jak tedy využít potenciál tabule? Jaké materiály do výuky zařazovat, abychom peníze, které představují rozdíl mezi projektorem a dotykovou tabulí, opravdu využili? Jak postupovat, abychom po čase mohli říct, že to za to stálo a tabule opravdu pomáhá?

Tip 1: Zajistěte si kvalitní zaškolení.

Tip 2: Učte se materiály tvořit, ale nebojte se používat hotové.

Tip 3: Zapojte do práce žáky. Více žáků.

Tip 4: Využívejte tabuli k tomu, k čemu je určena. K dotýkání.

Tip 5: Podělte se s kolegy o své zkušenosti a výukové materiály.

Podrobnosti k jednotlivým tipům najdete ZDE.

Věřím, že vám tyto tipy pomohou v někdy nelehkém začátku práce s dotykovou tabulí. Nebojte se zkusit něco nového a změnit svůj dosavadní způsob výuky. Interaktivní tabule vám mají co nabídnout a opravdu umějí pomáhat. A za pomoc budete nakonec vděčni nejen vy, ale i vaši žáci. Držím vám palce.

Rozvíjíme digitální gramotnost a informatické myšlení?

středa 20. dubna 2016 · 0 komentářů

Jednota školských informatiků a Česká společnost pro kybernetiku a informatiku se dohodly na společném přístupu a podpoře informatického myšlení a digitální gramotnosti.

Jednota školských informatiků (JSI), profesní organizace sdružující zejména učitele se zájmem o tématiku digitálního vzdělávání a Česká společnost pro kybernetiku a informatiku (ČSKI), neziskové profesní občanské sdružení, národní autorita mezinárodního vzdělávacího konceptu digitálních znalostí a dovedností ECDL/ICDL pro Českou republiku, se dohodly na společném přístupu a podpoře informatického myšlení a digitální gramotnosti a podepsaly společné prohlášení týkající se problematiky informatického myšlení a digitální gramotnosti.

Zástupci obou organizací se kromě jiného shodli na tom, že základní cíle obou organizací jsou společné, tj. že budou ve svých aktivitách nadále maximálně podporovat využívání digitálních technologií napříč formálním i neformálním vzděláváním a prosazovat vyvážený a celostní přístup k tématům informatického myšlení a digitální gramotnosti.

„Ráda bych zdůraznila význam společné dohody mezi JSI a ČSKI, která podporuje vyvážený přístup ke vzdělávání. Praktické digitální dovednosti spojené s běžným využíváním digitálních technologií by měly být rozvíjeny společně s rozvojem informatického myšlení a schopností algoritmizace, ale i s dalšími profesními dovednostmi, ve kterých jsou mladí lidé vzděláváni,“ uvedla Olga Štěpánková, předsedkyně ČSKI.

„Podpora českých učitelů v tom, aby nacházeli v každodenní výuce rovnováhu ve výuce digitální gramotnosti i informatického myšlení, je jednou z priorit našeho spolku. Očekávám, že uzavřená dohoda mezi JSI a ČSKI napomůže do budoucna i kampaním jako je CODEWEEK či HOUR OF CODE, které tradičně na podzim proběhnou a náš spolek se na nich podílí,“ dodává Petr Naske, předseda JSI.

JSI a ČSKI vyjádřily maximální zájem o dosažení cílů popsaných v dokumentech Strategie digitálního vzdělávání MŠMT i Strategie digitální gramotnosti MPSV a jsou připraveny státním institucím pomoci s realizací konkrétních opatření i s hledáním vhodných cest.

Co je iniciativa Otevřeno?

úterý 19. dubna 2016 · 0 komentářů

Jsme studenti pedagogických fakult, kteří se rozhodli vzít rozvoj svého vzdělávání do vlastních rukou a snažit se, aby naše školy připravovaly své absolventy pro pedagogickou praxi co nejlépe. Otevíráme prostor, ve kterém bude váš hlas slyšet.

Iniciativa budoucích pedagogů vznikla na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity Brno 1. 12. 2015. Dnes už se k ní hlásí i studenti pedagogických fakult z Prahy a Olomouce.

Smysl své činnosti formulovali již při vzniku iniciativy.


Máme vizi vzdělávání

„Vzdělávací instituce by měly připravovat své žáky a studenty k tomu, aby dovedli čelit výzvám dnešního světa a obstát ve společnosti jako ti, kdo jsou schopni za ni přijímat zodpovědnost.

Oproti tomuto ideálu však spatřujeme značné rezervy v tom, jak výuka v dnešních školách často standardně probíhá a v jaké podobě se mnohokrát stále drží nejen na našich fakultách. Jsme přitom přesvědčeni, že právě pedagogické fakulty jsou jedním z klíčových míst, kde se rozhoduje o tom, jak bude vzdělávání vypadat.

Cítíme společenskou odpovědnost za budoucí úroveň vzdělanosti naší společnosti a není nám proto lhostejné, co a jakým způsobem předává Pedagogická fakulta svým absolventům.

Chceme svým dílem přispět k utváření světa, který vychovává svědomité osobnosti a v němž jsou učitelé nositeli hodnot, vizí a inovací…“


V Den učitelů vyvěsili po vzoru Martina Luthera na dveře fakult svých 21 tezí.

21 idejí pro vzdělávání v 21. století

1. otevřenost – otevřít diskusi, školu i sami sebe rozmanitým přístupům překračujícím zaběhlé zvyklosti – pojmout otevřenost jako obecný princip, s nímž můžeme hledat porozumění a zlepšení ve všech následujících oblastech.

2. smysluplný obsah – hledat a revidovat samotnou náplň vzdělávání a učit to, co je opravdu důležité – stanovovat cíle s ohledem na dnešní svět a zaměřit se na rozvoj obecnějších dovedností důležitých pro úspěšný život.

3. vysoké cíle – usilovat o vysokou laťku vzdělanosti vnímanou jako celoživotní snahu na sobě pracovat, učit se, dosahovat mistrovství ve svém oboru a rozšiřovat svůj všeobecný rozhled.

4. aktivizační metody – učit se vlastní zkušeností a vzájemnou diskusí – tvořit školu, kde učení spočívá ve vlastní aktivní činnosti a efektivních vyučovacích metodách, nikoli v pouhém poslouchání učitele.

5. demokratické pojetí – vést druhé k angažovanosti a podporovat v nich úsilí věci měnit – dát lidem svobodu volby, umožnit spolupodílet se na vlastním procesu vzdělávání a díky zažití demokracie vidět smysl v aktivním občanství.

6. kritické myšlení – učit se odpovědnému utváření vlastních postojů a podporovat trvalé tázání po smyslu věcí, vyjadřování pochyb a konstruktivní kritiky, ujasňování cílů a promýšlení, proč se vlastně vůbec vzděláváme.

7. citlivý přístup – obrátit pozornost na člověka a jeho prožívání – přistupovat k druhým tak, abychom vzájemným respektem, empatií a efektivní komunikací utvářeli zdravé normy a sebevědomí, kladné vztahy a sociální klima.

8. vnitřní motivace – podporovat vnitřní motivaci na místo nástrojů té vnější – dokázat nadchnout studenty pro pedagogické poslání, aktivizovat je v jejich studiu, aby sami dovedli probouzet zájem o učení a radost z poznávání.

9. rozvoj kreativity – utvářet prostředí, které podněcuje tvořivost – stavět takové úkoly a výzvy, které nabízejí různé způsoby řešení – usilovat o otevřené myšlení, tvůrčí postupy a hledání nových cest.

10. příležitost pro všechny – dávat šance všem lidem bez rozdílu, hledat ideál inkluze respektováním individuality každého člověka, nacházet v této otevřenosti obohacení a trvale přijímat rozmanitost jako žádanou hodnotu.

11. mezinárodní přesah – překročit hranice a učit se nahlížet na věci z mezinárodní perspektivy – podporovat výjezdy do ciziny, posilovat práci s cizími jazyky a celkově internacionalizovat studium v jeho formách i obsahu.

12. učení v souvislostech – usilovat o porozumění tématům dnešního světa v jejich souvislostech a kontextu, učit se orientovat ve víru informací a médií, propojovat jednotlivé obory a věnovat pozornost průřezovým tématům.

13. společenská odpovědnost – angažovat se v dění kolem nás a klást důraz na občanský rozměr vzdělávání – tvořit školu, jež přijímá spoluodpovědnost za okolní svět a se svými studenty i sama o sobě se do něj aktivně zapojuje.

14. spolupráce s okolím – hledat partnery a inspiraci a naslouchat reálnému světu – spolupracovat se školami a s různými organizacemi, vést studenty k účasti na zajímavých projektech a k všestranně obohacující otevřenosti.

15. rozmanitost vzdělávání – intenzivně se zamýšlet nad různými podobami výchovy a vzdělávání ve škole i mimo ni a nebát se inovací a alternativ – tvořit svět, kde rozmanitost, jinakost a změna jsou vnímány jako obohacující.

16. učení praxí – klást důraz na praktický nácvik a za základ pedagogické přípravy považovat velké množství kvalitně reflektovaných praxí – propojovat praxi s teorií a zasazovat výuku do reálné a aktuální podoby světa.

17. reflexe při učení – systematicky pracovat s reflexí jako nástrojem poučení z prožité zkušenosti – soustředit se na reflexi pedagogických praxí i při běžné výuce s žáky – pěstovat sebereflexi a učit se od sebe navzájem.

18. zpětná vazba – trvale hledat a hodnotit kvalitu výuky a vzdělávání – učit se dávat a přijímat zpětnou vazbu a nakládat s ní tak, aby žákům a studentům pomáhala reflektovat jejich práci a aby rozvíjela úroveň výuky samotné.

19. osobnostní rozvoj – zařazovat do výuky sebezkušenostní aktivity, v nichž se člověk učí lépe poznávat sám sebe a svůj proces učení, komunikovat s druhými, zvládat negativní a rizikové chování a působit vůči němu preventivně.

20. výchovný rozměr – pracovat s hodnotami, neomezovat se na pouhou vzdělanost a pěstovat v lidech slušnost, pokoru a smysl pro morálku – formovat druhé k tomu, aby usilovali být dobrým člověkem.

21. autenticita prostředí – uvádět všechny ideje do praxe vlastním příkladem školy – usilovat, aby vliv sociálního a pedagogického prostředí šel ruku v ruce s ideály i kurikulem a působil tak na budoucí pedagogy jako žádoucí vzor.

Zdroj.

K vizím patří ještě rozšiřující komentář.

Za směřování k takovým vizím by se nemusela stydět žádná škola. Měly by se stát krédem pedagogických fakult, které si budou studenti předávat jako štafetu a ve spolupráci se svými pedagogy se je snažit dále realizovat. Už je opravdu na čase!

Pokud se chcete dozvědět o této iniciativě a o její podpoře na fakultách více, navštivte kulatý stůl SKAV a EDUin 21. 4. 2016.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 111. Přivolávání druhé vlny

pondělí 18. dubna 2016 · 0 komentářů

Při přípravě tohoto seriálu často žasnu, jak jsou některé texty stále aktuální. Po tolika letech je mi z toho poněkud smutno…

Zdá se, že je před námi čas na druhou vlnu transformace školství. Neměli bychom ho promarnit.

Jak známo, vývoj probíhá v sinusoidě. Ohlédneme-li se zpět za uplynulými pěti lety, pak začátkem vzepětí po otevření našeho safari byly vize malých skupin odborníků – pedagogů, psychologů a dalších, kteří věděli na základě znalosti zahraničních zkušeností, jak jinak může podoba školy vypadat, zpracovali první transformační návrhy a začali působit mezi učiteli.

Byla to doba obrovského nadšení učitelů, doba vzniku nejrůznějších pedagogických iniciativ. Bohužel se jejich úsilí nespojilo v jeden silný tok, ale roztříštilo do množství malých potůčků. Každý si razil cestičku tím svým terénem. Už tehdy se objevily bariéry v partikulárních zájmech, v neschopnosti spolupracovat, v kariérismu. Ta největší bariéra byla a je v myšlení lidí o škole. Nepochopení nadřízených, nepochopení kolegů, nepochopení rodičů a občanů vůbec. Nechuť něco měnit, nechuť učit se něčemu novému.

Mnozí se nechali odradit, vlna nadšení opadala. Naštěstí to nebyli všichni. Zůstali ti, kterým jde opravdu o děti. Jádro lidí nakloněných změnám ve školství pochopilo, že se musí především učit sami. Začali si svépomocně organizovat nejrůznější semináře a workshopy, zkoušet nově poznané metody ve třídách. Diskutovali a vyměňovali si zkušenosti. Ne všechno se podařilo, protože nové prvky byly zasazeny do prostředí starého školského systému.

Nemnozí příznivci reformy mezi poslanci a úředníky ministerstva po celou dobu usilovali o nový školský zákon. Podařilo se bohužel dosáhnout jen novel. Ale to jsou jen „pestré záplaty na vetchém kabátě" totalitního zákona, jak říká kolega Rýdl. Nesystémové řešení prostě nemůže dobře fungovat. Přišly problémy, plynoucí z nepředvídaných dopadů neprovázaných opatření. Nejvíce je jich v oblasti středního školství, normativů a platů, ale i v dramaticky se měnící skladbě žáků na základních školách. Reakce úředníků je logická – utužení centralismu, protože jednotné, nepluralitní školství se lépe řídí. Sinusoida se dostala na své dno.

Proč tedy myslím, že je potřeba zvednout druhou vlnu? Předvolební a první povolební období znamená legislativní útlum. Nové zákony budou v rukou příští vládnoucí garnitury. V resortu školství přesně nevíme, v jakých to bude rukou, která politická strana tento „nedůležitý“(!) resort při dělení moci dostane a jaký bude mít názor na reformu. Musíme tedy dobře využít nastávajícího času. Je to doba pro získání zájmu veřejnosti, rodičů a dosud nedůvěřivých kolegů. Musíme si uvědomit, že bez společenského konsensu reforma nebude, umře na úbytě. Je nezbytně nutné přenést diskusi o ní do veřejnosti a podložit ji dobrými a přesvědčivými argumenty.

Již se to začíná dít. Organizují se kvalitní diskusní setkání a kulaté stoly, ožívají některé fakulty, začínají se pootvírat dvířka do médií. Je třeba v tom pokračovat cíleně a koordinovaně. Maximálně se angažovat v době předvolební. Ohlídat si, kdo se tématu školství chytá a dává si ho na prapor. Slabin a nesplněných slibů vždy využívá opozice. A návrat k socialistickému školství bychom snad opravdu nechtěli. Pokud my, pedagogové, nezvedneme včas ze dna druhou vlnu, budeme se divit, kdo nám připraví vlnu třetí.

Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá, Jana: Přivolávání druhé vlny. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, únor 1996, č. 6, str. 1. ISSN 1210-6313


„Ne všechno se podařilo, protože nové prvky byly zasazeny do prostředí starého školského systému“, psala jsem tenkrát. To se děje i dál účelovými záplatami v legislativě. Dnes bych ještě dodala: V posledních několika letech se objevuje silná snaha ministerstva o návrat k centralistickému řízení. MŠMT neusiluje o získání pedagogů a veřejnosti pro své záměry (Pozor! Získání neznamená informování ředitelů a úředníků při spanilých jízdách po krajích!).

Místo otvírání možností a vytváření podmínek pro koncepční změny sahá ke stále častějším nesourodým direktivním krokům, k nařízením shora bez včasné přípravy ve vzdělávání učitelů a hlavně bez dostatečného finančního zabezpečení do budoucna. Škola má jen plnit a plnit narůstající změť předpisů. Prostor pro autonomii se zužuje.

Že by přicházela ta třetí vlna? Zpětná?



Další díly seriálu najdete ZDE.

Novinky v Pedagogické knihovně J. A. Komenského za březen 2016

sobota 16. dubna 2016 · 0 komentářů

Pedagogická knihovna J. A. Komenského se bude stěhovat. Tento měsíc máte poslední možnost využít jejích služeb. Knihovna bude uzavřena do poloviny září.


Novinky za březen 2016


Knihy (hlavní fond):
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory


Ukázky

111 nových her pro atraktivní výuku jazyků / Petr Hladík – První vydání
Praha : Grada Publishing, 2016 – 141 stran
ISBN 978-80-247-5840-4
Publikace obsahuje 111 nových her vhodných pro výuku prakticky všech jazyků. Hry jsou rozděleny do šesti oblastí podle cíle, a to na aktivizující, seznamovací, konverzační, gramatické a hry pro rozvoj psaní.
U každé hry se dozvíte informaci o čase, který zabere, jazykové úrovni, pro kterou je určena, její organizaci, studijních cílech a potřebných pomůckách. Kromě popisu průběhu hry v knize dále naleznete řadu konkrétních příkladů a příloh (herní plány, obrázky, kartičky), které si můžete zdarma stáhnout z internetu v češtině, angličtině, němčině, francouzštině, španělštině a ruštině.

Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika / Václav Mertin, Lenka Krejčová a kolektiv – 2., doplněné a aktualizované vydání
Praha : Wolters Kluwer, 2016 – 398 stran – cze
ISBN 978-80-7552-014-2
Čtenář se v publikaci setká nejprve s obecnými pojmy diagnostické metodologie, srozumitelně sepsanými pro náležité porozumění tématu. Učí se poznávat projevy jedinečných vlastností dítěte a také rozeznat známky některých poruch, jako jsou třeba vývojové poruchy učení či chování. Práce se školní třídou sama představuje významné téma pedagogické diagnostiky. Najdete tu také přehled legislativního rámce, kapitoly o sebepoznání učitele, o možnostech využití moderní techniky ve škole a mnohé další.

Průvodce školní inkluzí aneb Jak vypadá kvalitní základní škola současnosti? / Monika Tannenbergerová – Vydání první
Praha : Wolters Kluwer, 2016 – 135 stran
ISBN 978-80-7552-008-1
Kniha přináší ucelený pohled na téma inkluze velmi čtivým a srozumitelným jazykem, který nesměřuje pouze k učitelům, ředitelům a zřizovatelům, ale také k rodičům.
Předkládá návod, jak poznat inkluzivní školu, ale především se podrobně věnuje jednotlivým tematickým oblastem inkluze a jejich rozpoznání v prostředí školy. Cenné jsou i konkrétní tipy z praxe.


Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi


Články:
z českých časopisů

Ukázka

Co je dialogické vyučování? / Klára Šeďová – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Komenský : odborný časopis pro učitele základní školy – ISSN 0323-0449 – Roč. 140, č. 1 (září 2015) (2015/2016), s. 8–12.
Dialogické vyučování na 2. stupni základní školy. Výuková komunikace, význam dialogu pro rozvoj myšlení žáků. Klíčové znaky dialogického vyučování. Ukázky ilustrující co je a co není dialogické vyučování, příklady z výzkumů.

ze zahraničních časopisů


Poslední měsíc do dočasného uzavření knihovny!

Upozorňujeme, že v době od 30. 4. do 14. 9. 2016 bude Pedagogická knihovna J. A. Komenského, oddělení Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského, se sídlem v Mikulandské 5, Praha 1, z důvodu stěhování do nových prostor v ulici Jeruzalémská 12, Praha 1, uzavřena.

Zuzana Keményová: Mladí chtějí pracovat pro stát

pátek 15. dubna 2016 · 0 komentářů

Státní správa při náboru vysokoškoláků silně konkuruje soukromým firmám. Nejdůležitější je pro studenty přátelské pracovní prostředí. Ze soukromých firem si velmi dobře vedl americký Google, který obsadil první příčku jako nejžádanější zaměstnavatel pro studenty ekonomie a IT.

Zdroj: Hospodářské noviny 6. 4. 2016, www.ihned.cz

Prestižní advokátní kanceláře se zvučnými jmény, vysokými platy a sítí poboček po celém světě budoucí české právníky nijak zvlášť nelákají. Nynější studenti vysokých škol chtějí mnohem více pracovat na soudech, tedy pro stát. Volbou číslo dvě jsou pro ně státní zastupitelství nebo práce na ministerstvu, tedy opět ve státních službách.

A stejné je to s vysokoškoláky, kteří studují například geologii, chemii, matematiku a další přírodní vědy. Ti by ze všeho nejradši po škole zamířili do Akademie věd, tudíž znovu do státní instituce.

Více než 14 tisíc studentů českých vysokých škol a univerzit se zúčastnilo rozsáhlého průzkumu, který v únoru dokončila švédská společnost Universum a česká mediální skupina Studenta Media. Jeho výsledky HN exkluzivně přinášejí.


České firmy na předních místech

Jednou z hlavních otázek bylo, kam by studenti nejraději hned po škole nastoupili do zaměstnání. A právě státní instituce a české firmy si vedly velmi dobře.

"Práce pro stát nabízí jistotu, stabilitu. Je však otázka, jak dlouho absolventi plánují v těchto institucích zůstat. Pro soukromé zaměstnavatele je to zpráva, že i státní správa představuje docela silného konkurenta při náboru studentů," říká Tomáš Rašner, ředitel skupiny Studenta Media a manažer společnosti Universum pro Česko.


Zajímavý příběh Googlu


Ze soukromých firem si velmi dobře vedl americký Google, který obsadil první příčku jako nejžádanější zaměstnavatel pro studenty ekonomie a IT.

"Zájem mladých lidí o Google je mimo jiné výsledkem dlouhodobého a promyšleného šíření dobré pověsti o této firmě. Už samotný vznik tohoto technologického gigantu dává značce zajímavý příběh. Velkou výhodou Googlu je i to, že jeho produkt zná každý počítačově gramotný člověk," vysvětluje konzultant pro budování jména značky Tomáš Menšík. "Navíc všem je také jasné, že pokud někdo dostane práci v Googlu, musel projít hodně drsným výběrovým řízením, měl velkou konkurenci a je prostě nejlepší z nejlepších. A i to z Googlu dělá legendu," dodává Menšík.


České firmy − přátelské prostředí


Z výsledků vyplývá hlavní trend: mladí Češi – vysokoškoláci jsou při výběru svého budoucího zaměstnavatele konzervativní a do velké míry patrioty. Vedle zmíněných státních institucí upřednostňují české značky.

Pro studenty technických oborů je nejžádanějším zaměstnavatelem Škoda Auto. Mladoboleslavská automobilka předstihla i německý Siemens nebo americký Honeywell. Pro studenty ekonomických oborů je hned po Googlu zaměstnavatelem snů Česká národní banka, pátý nejžádanější je Český Aeroholding, dále Česká televize a následuje ministerstvo zahraničních věcí.

"České firmy tuzemští studenti obecně spojují s přátelským pracovním prostředím, proto mají takový úspěch. České značky velmi silně konkurují zahraničním firmám působícím v tuzemsku, s nimiž si studenti už tolik nespojují příjemné prostředí v práci," podotýká ředitel skupiny Studenta Media Rašner.

Výzkum se zaměřil nejen na to, ve které firmě by studenti chtěli pracovat, ale zkoumal také důvody, podle čeho se pro svého budoucího zaměstnavatele rozhodují. Z odpovědí je zřejmé, že spíš než o vysoké cifry na výplatní pásce jde mladým lidem o to, aby se v pracovním týmu cítili dobře, aby měli přátelské pracovní prostředí. To je pro studenty všech zkoumaných oborů (ekonomie, technické obory, IT obory, přírodní vědy a právo) nejdůležitějším kritériem.

"Právě státní správa představuje pro mladou generaci zajímavou alternativu. Pro mladé klesá význam platu a více se soustřeďují na rovnováhu mezi prací a volným časem, s níž je státní správa spojována," říká Tomáš Rašner.

Dalšími důležitými argumenty pro mladou generaci jsou také kreativní pracovní prostředí či profesionální školení a rozvoj. Co se týká profesních cílů, je pro české vysokoškoláky nejzásadnější už zmiňovaná takzvaná work−life balance, tedy dosažení rovnováhy mezi pracovním a osobním životem.

Druhým nejvýznamnějším cílem je pro ně pocit, že slouží dobré věci − tedy že dělají práci, která je prospěšná pro společnost. Toto kritérium je pro Čechy důležitější než pro jakýkoliv jiný národ, kde výzkum probíhal.

Infografiku výsledků výzkumu najdete ZDE.

Strojírenské fórum adresovalo vládě konkrétní požadavky na vzdělávání

čtvrtek 14. dubna 2016 · 0 komentářů

Dvoudenní konference Strojírenské fórum 2016, která se konala koncem března v Praze, se zúčastnilo na 200 představitelů průmyslových firem, odborné veřejnosti, ministerstev i představitelů veřejných a soukromých škol. Ti vznesli na vládu konkrétní požadavky, které je nutné realizovat pro zdárný rozvoj průmyslu a odborného školství.

Celý druhý den Strojírenského fóra byl věnován aktuálnímu a stále neuspokojivě řešenému tématu odborného školství, což samo o sobě dokazuje, jakou důležitost tomu průmyslníci přikládají a jak je problém nedostatku kvalitních technicky vzdělaných pracovníků opravdu pálí.

Podle Davida Vondráka ze sekce komunikace Svazu průmyslu a dopravy ČR potřebují firmy kromě kvalitních absolventů učňovských oborů v daleko větší míře kvalitní střední technické kádry s maturitou a ještě více je sužuje naprostý nedostatek kvalifikovaných technických inženýrů s dostatečnými nejen ryze odbornými, ale i tzv. měkkými dovednosti jako jsou cizí jazyky, schopnost pracovat týmově, řešit problémy. Na fóru často zmiňovaná nastupující čtvrtá průmyslová revoluce (tzv. Průmysl 4.0) navíc vyžaduje po absolventech střední a vyšší kvalifikační úrovně daleko větší interdisciplinární přesahy.

„Absolventy učňovských oborů podle našich průzkumů poptává přibližně 1/3 našich členských firem, střední kádry asi polovina našich členů a celé 2/3 naší členské základny shánějí vysokoškolsky vzdělané techniky,“ říká David Vondrák.

Podle zástupců firem a oborových svazů musí proto stát v souladu s potřebami českých strojírenských firem také intenzivně prosazovat řízenou ekonomickou migraci za účelem získávání zahraničních zaměstnanců do potřebných (nedostatkových) profesí.


Ze závěrů Strojírenského fóra 2016

Restrukturalizované a moderní technické školství

– Z národních i z evropských zdrojů musí být podporováno rozšiřování polytechnické výchovy v mateřských a základních školách vč. podpory zájmového technického vzdělávání a získávání manuálních dovedností.

– Změnou legislativy musí stát podpořit přímé zapojení zaměstnavatelů do výuky na principech duálního vzdělávání. Pro přímé spojení výuky a praxe je nezbytné státem podporovat vytvoření funkčních partnerství středních a vysokých škol a podniků, včetně zakládání podnikových odborných škol.

– Kapacity jednotlivých typů a oborů středního vzdělávání musejí odpovídat očekávanému uplatnění absolventů na trhu práce při zachování jejich vzájemné prostupnosti. Požadujeme vytvoření systému předvídání kvalifikačních potřeb jak na celostátní, tak regionální úrovni. Kapacity jednotlivých oborů v oblasti středního vzdělávání je nutné nastavovat podle výhledů (predikcí) potřebného množství absolventů.

– Žádoucí je zvýšení profesní orientace vysokoškolských programů vycházející z novely vysokoškolského zákona, a to zejména v oblasti praxí studentů na reálných pracovištích a zapojení expertů z praxe do výuky.

– Průmysl 4.0 klade zvýšené požadavky na kvalitu, znalosti a dovednosti absolventů středních i vysokých škol – navrhujeme proto vytvoření národního rozvojového programu na podporu oborů, které se z hlediska nastupující čtvrté průmyslové revoluce jeví jako klíčové.

– Financování vysokých škol by mělo respektovat prognózy a požadavky trhu.


Komentář k záměrům si můžete přečíst ZDE.

Zdeňka Staňková: Tak nám zkontrolovali domškoláky

středa 13. dubna 2016 · 0 komentářů

I to málo, co někteří z nás považovali za svobodu, nám nyní ČŠI, resp. MŠMT ČR hodlá omezit.

Zdroj: Svoboda učení 24. 3. 2016

Jak někteří z vás vědí, během období pololetního přezkušování dětí zapsaných k individuálnímu vzdělávání na 1. stupni dle § 41 Školského zákona proběhlo ve všech základních školách, které nějaké “domškoláky” evidují (je jich 212), šetření ČŠI (České školní inspekce).

Konkrétně šlo o tematickou inspekci mající za cíl “posoudit podmínky, průběh a výsledky individuálního vzdělávání na 1. stupni základních škol a poskytnout první relevantnější zpětnou vazbu o zkušenostech základních škol i vzdělávacího systému jako celku s touto formou alternativního vzdělávání”. Inspekční činnost byla kromě elektronických dotazníků pro ředitele škol zaměřena hlavně na průběh přezkušování individuálně vzdělávaných žáků.

Tematická zpráva, kterou si můžete celou přečíst ZDE, hovoří mj. o vzrůstajícím počtu takto vzdělávaných dětí (nyní 1 339). Celou zprávu si můžete přečíst sami – a doporučuji to udělat, není dlouhá – takže si v tomto článku dovolím shrnout jen závěry ČŠI a informace z inspekční zprávy, které považuji za důležité v kontextu míry svobody, kterou si na domácím vzdělávání můžeme dovolit. Jak se dále dočtete, i to málo, co někteří z nás považovali za svobodu, nám nyní ČŠI, resp. MŠMT ČR hodlá omezit.

Jestlipak jste, milí rodiče doma vzdělávaných dětí například věděli, že:

Ředitel ZŠ, v níž je vaše dítě zapsáno k IV, může:
– ověřit na místě (tedy u vás doma) dostatečnost podmínek, v nichž se žák bude vzdělávat, nebo
– u učebnic a učebních textů ověřit, zda jsou fakticky zajištěny, přičemž tak může učinit i návštěvou místa vzdělávání?

(viz Informace a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k individuálnímu vzdělávání – čj. 14821/2007–22)

Ano, skutečně to znamená, že ředitel školy, v níž je vaše dítě zapsáno k domácímu vzdělávání, může přijít k vám domů a kontrolovat, zda má vaše dítě správně osvětlený psací stůl, a zda vůbec nějaký psací stůl má, nebo prohlížet učebnice, jejichž pomocí hodláte své dítě vzdělávat.

Dále inspekční zpráva uvádí, že: “Při prezenční inspekční činnosti bylo rozhovory s řediteli škol, zákonnými zástupci a vzdělavateli žáků potvrzeno, že část žáků není vzdělávána doma svým zákonným zástupcem, ale dochází do skupiny dalších individuálně vzdělávaných žáků, případně komunitní školy, kde je často vzdělavatelem bývalý učitel nebo osoba s vysokoškolským pedagogickým vzděláním (někdy je takové vzdělávání organizováno za úplatu). Tato skutečnost není v rozporu s právními předpisy a je v kompetenci zákonného zástupce, nicméně plně neodpovídá myšlence individuálního vzdělávání. Individuální vzdělávání se povoluje, pokud jsou dány závažné důvody (tím je naznačen jeho výjimečný charakter), a nemělo by být chápáno jako běžná alternativa k plnění povinné školní docházky formou pravidelné účasti ve vyučování ve škole.”

Opět si dovolím připomenout, že ministryně školství se vyjádřila jasně: komunitní školy nechceme, protože chceme co největší kontrolu nad vzděláváním všech dětí, hlavně žádný paralelní systém. Inspekční zpráva tedy, jak je vidno, hovoří ve stejném duchu.

Další zajímavost: “Způsob organizace zkoušek stanovuje ředitel školy (právní předpisy nevymezují, jakých podob může nabývat). Školám je tak umožněn široký přístup, který poskytuje možnost zvolit vhodnou formu zkoušky např. žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Přesto by 72,4 % ředitelů všech škol, v nichž jsou zapsáni individuálně vzdělávaní žáci, ocenilo nějakou doporučující metodiku pro přezkušování žáků v individuálním vzdělávání.”

Dovolte mi malou předpověď budoucnosti. MŠMT během pár týdnů či maximálně měsíců (protože další přezkušování domškoláků na konci školního roku se blíží) vypracuje metodiku pro přezkušování žáků v IV s tím, že 72,4 % ředitelů škol ji dle zprávy ČŠI chtělo. Do jaké míry bude dodržování této metodiky povinné, to si můžeme tipnout. Asi tušíte, co si myslím já…

Celý text najdete ZDE.


Jiří Mareš: Nevhodné chování učitelů k žákům a studentům

úterý 12. dubna 2016 · 0 komentářů

Přehledová studie shrnuje dosavadní stav zkoumání v oblasti, která je sice veřejnosti známa už dlouho, ale exaktní výzkum probíhá teprve třicet let. Nevhodným chováním učitele se rozumí chování, které nepřekračuje hranice zákona, ale interferuje s výukou, a tím narušuje vztahy mezi učitelem a žáky a zhoršuje učení žáků.

Zdroj: Studia paedagogica, roč. 18, č. 1, 2013, str. 7–36

Čtenáři se možná podiví, ale titulek je v pořádku. Obvykle se totiž nevhodné chování při výuce spojuje jen s žáky, ale tentokrát se budeme věnovat nevhodnému chování učitelů. Vynořují se však závažné otázky: Není to poněkud riskantní, ba přímo nevhodné zabývat se nevhodným chováním učitelů? Vždyť to může být snadno zneužito k útokům na učitelský stav, beztak již vystavený negativním tlakům z různých stran. Odpověď je trojí: 1) všichni víme, že mezi učiteli existují jedinci, kteří se nechovají tak, jak by se vzdělavatelé a vychovatelé chovat měli, 2) je třeba tyto negativní případy prostudovat, abychom poznali příčiny negativního chování učitelů a mohli mu – pokud možno –předcházet, 3) každý vyspělý obor se svými negativními případy zabývá… (str. 8)

Výzkumy Wubbelse, Levyho a spolupracovníků uvádějí, že existují tři typy učitelů, kteří jsou svým interpersonálním chováním rizikovými pro žáky. Jsou to: represivní typ, nejistý/tolerantní typ a nejistý/agresivní typ. Podívejme se na ně blíže…

Nejistý a tolerantní typ učitele. Jde o zajímavou kombinaci vlastností. Takový učitel je velmi kooperativní, ale vůbec neumí zvládnout třídu. Jeho vyučovací hodiny nemají zřetelnou strukturu. Žáci nevědí, kde je začátek a kde je pokračování. Učitel je velmi tolerantní k projevům nekázně. Žáky jeho předmět nebaví, neboť se nemusí zabývat učivem. Takový učitel rád vychází žákům vstříc, a pokud někdo z nich projeví zájem, rád opakuje výklad pro ty, kdo jsou ochotni mu naslouchat. V jeho hodinách panuje hluk a zmatek. Učitel vykládá učivo jen pro pár žáků, zatímco ostatní se baví, hrají různé hry nebo si píší domácí úkoly. Nenaučí se skoro nic. Pravidla u tohoto učitele jsou nejasně stanovena a mění se podle situace. Žáci nevědí, co se stane, když neurčitá pravidla přestoupí. Učitel – po marných pokusech zjednat ve třídě klid – obvykle rezignuje na regulaci chování žáků. Jeho nároky na žáky při zkoušení jsou minimální. Často se spokojuje s dobrým momentálním výkonem při zvládnutí malého úseku probírané látky a netrvá na dlouhodobých znalostech celého učiva.

Výsledkem takových hodin je neproduktivní status quo, v jehož rámci si každý děla, co chce, a snahy učitele a žáků se míjejí… (str. 15)

…Výzkumy ukazují, že učitelovo nevhodné chování mívá dlouhodobé negativní dopady na žáky a studenty… Zpravidla zhoršuje spokojenost s výukovou komunikací, učební motivaci a zvídavost, kognitivní učení, afektivní učení. Zhoršuje vztahy mezi učitelem a žáky, vyvolává u žáků nesouhlas s učitelovým jednáním a projevy vzdoru. Méně často si výzkumy všímají toho, že učitelovo nevhodné chování zhoršuje žákovo sebepojetí, jeho vnímanou vlastní zdatnost. Jen ojediněle výzkumy studují, že se zhoršují postoje žáků k učiteli i učivu, klesá spolupráce s učitelem v hodině, žáci nemají zájem o autoregulaci svého učení. Stoupá školní stres žáků s řadou vážných somatických důsledků. (str. 31)

…Nemůžeme si však představovat žáky jako pasivní příjemce, jako bezmocné oběti učitelova nevhodného chování. S přibývajícím věkem (zejména v období dospívání a po něm) vyvolává učitelovo nevhodné chování v žácích nesouhlas, veřejně sdělované námitky, bojkot učitelových pokynů, někdy až aktivní odpor proti učiteli. Nekompetentní učitel tedy může být spouštěcím prvkem nevhodného chování na straně žáků.

I když diagnostika nevhodného chování učitelů již pokročila, víme toho málo o možnostech prevence, zejména primární prevence, která se snaží zabránit jeho výskytu. Ještě méně toho víme o intervenčních postupech, jež se snaží omezit či úplně zastavit nevhodné chování, když už se u učitele vyskytlo. (str. 33)

Celý text zajímavého výzkumu si můžete přečíst ZDE.

Svobodná škola Praha vás zve

pondělí 11. dubna 2016 · 0 komentářů

Od září 2016 nabízíme pro děti na 2. stupni ZŠ prezenční výuku 5 dní v týdnu, jež bude nejprve probíhat ve věkově smíšené studijní skupině cca 20 dětí zapsaných na domácí vzdělávání pod ZŠ Štross a od roku 2018 pak ve standardních třídách a věkově smíšených projektových týmech spadajících pod Intuitivní program ZŠ Štross.

Další informace se dovíte na prvním setkání rodičů – zájemců o naši školu dne 14. 4. v 18 hodin v budově ZŠ Štross, Letohradská 1, Praha 7, vstup z ulice Františka Křížka.

Více informací najdete ZDEwww.modernivzdelani.cz/svobodna-skola-praha.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 110. Potřebujeme slovní hodnocení

· 0 komentářů

Ústředním tématem diskuse se pro členy PAU v roce 1996 stalo slovní hodnocení. Kdo z učitelů začal jinak učit, pociťoval naléhavou potřebu jinak hodnotit. Podpora se získávala nesnadno. Největší bariérou byli rodiče, ale i samotní učitelé, kteří požadovali známky. Byli?


Slovním hodnocením se PAU zabývalo od prvopočátku. Můžete si o tom přečíst v 34. a 56. dílu našeho seriálu.


Umožnit těm, kteří chtějí, aby mohli

Jak už jsme se zmiňovali minule, v březnu 1996 se konalo regionální setkání PAU v Praze o slovním hodnocení:

„Litovala jsem, že není přítomen pan náměstek Bartošek. Tvrdil mi totiž, že o slovní hodnocení není zájem. Na seminář, pořádaný původně pro Prahu a okolí, se sjelo na osmdesát lidí i z koutů mnohem vzdálenějších. Charakter semináře byl vysloveně pracovní. V pěti dílnách se rušně diskutovalo, vyměňovaly se zkušenosti a kladly otázky. Charakter semináře byl vysloveně pracovní. Na společném shromáždění přednesli vedoucí skupin závěry, které poslouží jako podklady ke zobecnění zkušeností. Vybíráme pro vás alespoň část z nich.

Z vystoupené Mgr. Bohumíra Šumského, ředitele odboru základního školství MŠMT: „Slovní hodnocení (SH) je umožněno podle vyhlášky o ZŠ v 1.–3. třídě, ve výchovách také ve 4.–5. třídě. Na II. stupni se o SH neuvažuje. Jediná možnost, jak to dělat jinak, je povolení experimentu. Experimentální ověřování širšího slovního hodnocení probíhá tři roky. Vzhledem k tomu, že se původně přihlásilo 7 škol a zůstaly tři, je otázka, zda experiment může být průkazný. V průzkumech se ukazuje, že pro SH je 7–13% pedagogů, ostatní jsou proti. Je logické, že to, co je zaběhnuté a funguje století, nemusí být znovu obhajováno. Proto je nutné, aby dobré zkušenosti zastánců slovního hodnocení byly jasně formulovány, chtějí-li je prosadit. Velmi bych uvítal, aby odborníci porovnali, zda a v čem je SH lepší, příp. v čem klasifikace poškozuje děti. Pokud se najdou průkazně vědecky podložené argumenty a získají podporu, věřím, že v novém školském zákoně se objeví slovní hodnocení jako svobodná paralela.“

PhDr. Vladimíra Spilková: „Jako problémová místa SH se ukazují tlak rodičů a kolegů na známky, diktát požadavků vyšších stupňů škol, pracnost SH pro učitele, chybí slovník k popisu (jakými termíny hodnotit), chybí kritéria.

Nejdůležitější pozitiva SH: poskytuje víc informací o žákovi, kvalitnější zpětnou vazbu pro žáka, rodiče, ale i učitele, zlepšuje vztahy, mění atmosféru, vede učitele k hlubšímu zamyšlení nad jednotlivým dítětem.

Co by se nemělo v SH objevit: srovnávání dětí navzájem (jde o individuální pokrok dítěte!), kategorické soudy, přílišné emoce, nehodnotit genetické dispozice, nemají převažovat negativa.

Co by v SH mělo být: pokrok dítěte, míra jeho úsilí, vztah k předmětu, v čem je dítě mimořádně výrazné, informace o zvládnuté látce, naznačení cesty k nápravě, morální a sociální kvality dítěte, úspěchy v uměleckých činnostech.“…

Zdroj: Hrubá Jana: Umožnit těm, kteří chtějí, aby mohli. Z březnového semináře PAU ke slovnímu hodnocení. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, duben 1996, č. 8, str. 16. ISSN 1210-6313


„Velmi zajímavé jsou překážky, které učitelé v anketě uvedli: bez překážek hodnotí ze 45 respondentů 8. Naproti tomu 18 učitelů vidí překážku v touze rodičů a dětí po známkách. Navíc se zdá, že rodiče a děti slovnímu hodnocení nerozumějí. Ředitelé a inspektoři vcelku velkou zábranu nepředstavují (4 případy). Jen v jednom případě byl za problém považován přechod na vyšší školu – to bávala dříve častá námitka. Smutné je zjištění, že „odběratelé“ vzdělávání – rodiče a žáci – se domnívají, že známce rozumějí, zatímco slovnímu hodnocení ne: odhaluje to, že chápou vzdělání jako „mít dobré známky, být úspěšnější než druzí“ a nikoliv jako „něco vědět, něčemu rozumět a pečovat o svůj další růst“. To jsou příznaky jisté kulturní zaostalosti národa…

Zábrany však mají i učitelé v sobě samých: psaní hodnocení se brzy stane stereotypním, zabere to mnoho času a je to namáhavé. Jen ve 3 případech učiteli brání nechuť ke sporům s rodiči. Ani zde se tedy neukazuje situace růžově: jestli má učitel dost času na udělování známek a jestli mu dávání známek, které jsou velmi stejné, nepřipadá stereotypní, musí se ptát sám sebe, za co vlastně známky dává. Kdyby v tom měl jasno, mohl by to říct slovy a jasno by měl i žák. Určité opakování nevadí – vypovídá o tom, že ve škole platí jistá kritéria pro to, co je považováno za důležité…“

Zdroj: Dílna o slovním hodnocení 6. 3. v Praze. (Podle zpracování J. Peštové shrnul OHs). Informační list PAU, příloha časopisu Gaudeamus, duben 1996, str. 2


Ve stejném čísle tohoto zpravodaje předseda jménem výkonného výboru PAU vyzývá všechny kolegy a spřátelené iniciativy k zaslání zkušeností se slovním hodnocením a názorů na kritéria hodnocení žáků. Píše:

…Co chceme udělat:

Domníváme se, že je třeba začít dělat rázné kroky k prosazení rovnoprávnosti forem hodnocení žáků a studentů ve školství. Není myslitelné, aby slovní hodnocení muselo být všude a vždy (s pouhou výjimkou prvních tří ročníků ZŠ) podřízeno známkám. Pro některé učitele a žáky je koexistence známky a slov v hodnocení neúnosná, protože známka strhává žáka a jeho okolí ke starým stereotypům, učiteli pak vnucuje pro něj nepoužitelná kritéria a metody práce.

Zaprvé je třeba dát dohromady všechny zastánce této rovnoprávnosti, ať mezi stoupenci slovního, nebo číselného hodnocení. Jde o zásady, nikoli o tu nebo onu formu vyjádření. Potřebujeme tedy od vás vyjádření, kde všude se slovní hodnocení provozuje, kde všude jsou další zastánci svobodné volby mezi formami hodnocení.

Zadruhé chceme, aby všichni zájemci využili možnosti kterou jim dává znění ministerského výnosu o druhé fázi experimentu se slovním hodnocením a pokusili se podat žádost o jeho povolení na své škole.

Zatřetí chceme o výsledcích žádostí a o situaci v hodnocení informovat jak odbornou, tak politickou a laickou veřejnost, aby se kvalifikovaně dalo na veřejnosti diskutovat o formách hodnocení a vyvíjet tlak na úřady, které do autonomie školy nepříznivě zasahují.

Začtvrté hledáme všechny odborníky, kteří mají k problematice volby mezi slovním a číselným hodnocením co říci, aby podali dobrozdání (např. ve formě své již publikované práce, průzkumu, článku ap.), kterého bude možné využít pro podporu rovnoprávnosti forem hodnocení…

…Třetím, ale co do důležitosti spíše prvním důvodem je to, že v českém školství je dnes známek využíváno výrazně proti dětským zájmům, jako trestu, jako záporné motivace, jako postrachu, a dále, že jejich zkostnatělé chápání vede k deformaci pojetí vzdělanosti vůbec: za školní prospěch se považují známky nebo dokonce jejich průměry, a přitom na precizních kritériích pro hodnocení se začalo pracovat teprve v roce 1995!…“

Zdroj: Hausenblas Ondřej: Kritéria hodnocení žáků. Informační list PAU, příloha časopisu Gaudeamus, duben 1996, str. 3–4


Zásadní článek „Nové přístupy k hodnocení žáků při vyučování“ uveřejnila tehdy v Učitelských listech Vladimíra Spilková:

…Závislost učitelů na známkách

Výzkum také ukázal, že mnoho učitelů nebylo schopno se bez známek obejít. Vytvořili si náhradní formy klasifikace (hierarchie obrázků, „tajné známky pro sebe", body, procenta apod.) Následně připustili, že známku vnímají a cítí jako hlavní prostředek k učení, k udržení zájmu a kázně žáka. Bez odpovídajících změn v přístupu k dětem, komunikaci se žáky, v motivování žáků, vyučovacích metodách apod. nebylo možné zásadně jinak přistoupit k hodnocení žáků.


Něco na tom je…

Neméně zajímavé bylo také sledování skupiny učitelů, kteří v průběhu roku změnili svůj počáteční negativní postoj k neklasifikaci a připustili, že „na tom skutečně něco je". Podrobně popisovali (někdy s neskrývaným úžasem) postupné změny, řetězce souvislostí – jedna dílčí změna uvedla do pohybu jinou skutečnost a ta zase další apod. Učitelé vypovídali o postupné změně atmosféry při vyučování, zvýšení zájmu o školu (dobrovolné domácí úkoly, úkoly za odměnu), o nebývale probuzené kreativitě a aktivitě žáků, kteří se zbavili strachu z chyby, o postupné proměně vztahů mezi školou a rodinou, o vlivu na tvořivost učitelů – museli více přemýšlet, jak děti zaujmout bez tlaku známek, přemýšlet nad tím, jaký smysl má určitá partie učiva, určitý požadavek na žáky apod. Zjišťovali také, jak je těžké dítě opravdu poznat, pochopit, proč dělá to či ono, posuzovat ho ve vývoji, hledat příčiny určitého negativního jevu, navrhovat účinná opatření. U této skupiny učitelů začala zásadní změna jednoho prvku působit na celý systém, na změnu jeho komponent.


Změna celkového pojetí vyučování


Chceme-li dnes zásadně změnit způsob hodnocení (od klasifikace žáka – kvantitativního hodnocení jeho výkonů, nejčastěji vědomostí – k diagnostice žáka, komplexnímu posouzení celé žákovy osobnosti včetně postižení vývoje – příčin současného stavu, prognózy, naznačení vhodné intervence), je třeba zásadně změnit celkové pojetí vyučování, ve kterém bude slovní hodnocení fungovat (jinak je jen formální, vnější změnou, která v podstatě nic nemění)…“

Zdroj: Spilková Vladimíra: Nové přístupy k hodnocení žáků při vyučování. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, leden 1996, č. 5, str. 10–11. ISSN 1210-6313

Téma slovního hodnocení se v Učitelských listech objevuje od I. až do XV. ročníku (viz ZDE).


A dnes?

Možnost volby mezi číselným a slovním hodnocením mají školy danou zákonem. Přesto nejsou tyto formy zcela rovnoprávné. Svědčí o tom současný návrh Jindřicha Kitzbergera:

„Obracím se vaším prostřednictvím na MŠMT s žádostí, aby zvážilo úpravu školského zákona ve věci způsobu hodnocení žáků v základním vzdělávání, resp. odstranění nelogičnosti a nesystémovosti současné úpravy.

Školský zákon v § 51 odst. 2 v současné době umožňuje použít klasifikaci nebo slovní hodnocení nebo kombinaci obou způsobů. Tento princip volby je ale do značné míry popřen následujícím ustanovením odst. 3: „Škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu žáka na jinou školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na žádost této školy nebo zákonného zástupce žáka.“ Následně je rovnoprávnost obou způsobů hodnocení deklasována zejména větou: „Škola, která hodnotí slovně, převede pro účely přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání slovní hodnocení do klasifikace.“

Smysl slovního hodnocení je především v tom, že se jedná o možnost hodnotit děti formativním způsobem, bez použití srovnávání jednoho hodnoceného s druhým. Tím je hodnocení zbaveno mnoha negativ, která s sebou nese známka. Pokud má slovní hodnocení být napsáno dobře a má zachovat svůj smysl, neobsahuje srovnávací prvky a ze samé podstaty principu jej NELZE převést na číselnou stupnici.

Učitel, který píše slovní hodnocení v duchu jeho hlavního smyslu, je tak díky povinnosti převodu postaven před velmi obtížnou situaci – zpětně vyjadřuje slovní popis (jehož pravým účelem je popsat míru dosahování očekávaných výstupů bez použití stupnice) na číslo ze stupnice známek. Hodnotí-li slovně na vysvědčení, měl by obdobným způsobem vytvářet podklady i během pololetí, proto nedisponuje naopak podklady, které by umožnily alespoň přiměřeně objektivně udělit určitou známku z klasifikační stupnice.

Situací, kdy převod na známky vyžadují rodiče nebo škola, kam dítě přestupuje, naštěstí nebývá mnoho. Pokud se přesto takový případ vyskytne, jde prakticky výhradně o převod ze slovního hodnocení na známky, přestože zákon uvádí povinnost i opačnou (a přestože převod známky na hodnocení slovní by vlastně měl daleko větší logiku a byl pro učitele principiálně méně problémový). Daleko negativnější dopad má však povinnost převodu pro účely přijímacího řízení na střední školu – tam totiž učitel musí dodatečně převádět většinou i 3 poslední hodnotící období. Zásadní je pak zejména to, že způsob převodu a konkrétní známka mohou ovlivnit přijetí či nepřijetí dítěte. Ještě ve větší míře zde platí, že učitel nemůže známky dodatečně „vymýšlet“, aniž by si již předtím neshromažďoval podklady umožňující známku stanovit. Takové podklady přitom získává bez účasti dítěte a rodičů (jinak by opět smysl slovního hodnocení byl ztracen) a dodatečně převod pak velmi těžko obhajuje.

Domnívám se, že současné nastavení zákona je jedním z faktorů, které omezují větší využití slovního hodnocení. Fakticky pak je zde založeno nesystémové řešení odporující logice i odborným pedagogickým principům. Právní stav komplikuje situaci školám, které děti hodnotí slovně. Z uvedených důvodů navrhuji, aby tento stav byl napraven vypuštěním povinnosti převádět jednu formu hodnocení na druhou (technicky – vypuštěním odst. 3 z § 51 školského zákona).“

Zdroj: Facebook Jindřicha Kitzbergera


Změna myšlení trvá opravdu dlouho…


Další díly seriálu najdete ZDE.

Dvě filmové novinky v Techmanii

sobota 9. dubna 2016 · 0 komentářů

Dvě filmové premiéry připravuje v příštích dnech plzeňská Techmanie. V pátek 15. dubna uvede ve 3D Planetáriu film Zabydlená Země a o den později to budou v novém 3D Cinema Titáni doby ledové.

Jediné 3D planetárium v Česku ve svém novém filmu ukáže jedinečnou a složitou pavučinu vztahů mezi živými organismy. Rostliny a živočichové totiž dělají planetu Zemi právě takovou, jaká je. 2D snímek Zabydlená Země se na vazby mezi nimi dívá hodně zblízka a testuje jejich pevnost a nahraditelnost. Film je určen divákům od 10 let a promítá se v českém a volitelně v anglickém jazyce. První diváci ho uvidí 15. dubna v 11 hodin spolu s komentovanou projekcí oblohy.

Film Titáni doby ledové přenese diváky deset tisíc let zpět, do doby, kdy byla na Zemi nejnižší teplota v celé její miliardy let dlouhé historii. Do doby, kdy vyhynula většina žijících druhů a přežili jen ti nejzdatnější. Patřil mezi ně i mamut, jeden z nejúžasnějších živočichů, který kdy chodil po naší planetě. Snímek vypráví nejen o souboji těchto titánů a lidí o přežití v dobách dramatických změn klimatu, ale přináší i fascinující příběh vědců a techniky, díky níž můžeme zkoumat toto období s větším porozuměním než kdy dřív. Titáni doby ledové se v novém 3D Cinema promítají poprvé 16. dubna v 15:30 hodin.

Isabelle Nazar-Aga: Manipulativní rodiče. Jak se s nimi vyrovnat

· 0 komentářů

Co se stane, když je rodič opravdu manipulativní osobnost (volí často postupy velmi záludné), a jaké to má důsledky? Jaké jsou příznaky, chování, způsoby řeči, charakteristické situace, které prozrazují patologii u otce nebo u matky a umožňují ji odhalit?

Nová kniha autorky dvou úspěšných titulů Nenechte sebou manipulovat a Manipulace v lásce.

Autorka představuje nejrůznější podoby toxického vztahu s takovým rodičem. Staví své výklady na hojné kazuistice, často překvapivých, někdy drásavých příbězích dětí, které už dospěly. Dospělí lidé už nikdy nezapomínají na bolestné prožitky, i když širší rodina o nich neměla tušení; důsledky škodlivého manipulativního jednání se projevují stále…

Přesto je možné – a nezbytné – vymanit se z toho destrukčního pouta, dovolit si žít samostatně, spokojeně, bez ovlivňování a sebeobviňování. Kniha nabízí strategie, které pomáhají zbavit se pocitů viny a převzít kontrolu nad svým životem.

Isabelle Nazar-Aga je psychoterapeutka, věnuje se behaviorálně-kognitivní terapii v poradně a řídí stáže a semináře osobnostního rozvoje a komunikace se zaměřením na rozvoj sebepoznání, sebepojetí, sebeúcty, sebedůvěry, pěstování osobních hodnot. V Portále vyšly její úspěšné tituly Nenechte sebou manipulovat a Manipulace v lásce.

Více informací a ukázky najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Jak zvýšit kvalitu školy pomocí otevřeného vzdělávání

pátek 8. dubna 2016 · 0 komentářů

Konkrétní příklady, jak pomůže otevřené vzdělávání žákům či studentům, učitelům i škole, nebo jak otevřené zdroje vytvářet a jak s nimi pracovat. To jsou mimo jiné kapitoly nové brožury, kterou pro ředitele a zřizovatele škol vydala Aliance pro otevřené vzdělávání. Cílem brožury je podpořit kvalitativní rozvoj učitelů i škol.

Brožura Jak zvýšit kvalitu školy pomocí otevřeného vzdělávání s podtitulem „tipy a rady pro ředitele a zřizovatele škol” je manuálem k využívání otevřených vzdělávacích zdrojů (z angl. Open Educational Resources – OER) ve škole.

Na vývoji brožury se podílela Aliance pro otevřené vzdělávání s pracovníky katedry informačních technologií a technické výchovy PedF UK, aby se školy seznámily s principy otevřeného vzdělávání a přínosy využívání OER pro školní kulturu a dovednosti žáků. Učitelé se dozví, jak OER vytvářet a proč je používat, včetně přehledu variant otevřených licencí Creative Commons, pod kterými mohou nově vytvářené materiály zveřejňovat.

Pokud se učitelé rozhodnou vytvářet a využívat OER, propojí školu s mimoškolním vzděláváním a zvýší profesní prestiž sobě i škole. Posílí se digitální gramotnost učitelů i studentů, zlepší výměnu příkladů dobré praxe mezi učiteli a budou se podílet na změnách v pedagogickém přístupu.

„Zapojení otevřených vzdělávacích zdrojů více motivuje k využívání inovativních metod i moderních technologií. Otevřené vzdělávání není ale cílem, je prostředkem, jak změnit školu i výuku,” vysvětluje Tamara Kováčová, koordinátorka projektu Otevřené vzdělávání.

Brožura je volně ke stažení na webu www.otevrenevzdelavani.cz.

Třetina internetových Čechů čte e-knihy, a to nejčastěji na počítači

čtvrtek 7. dubna 2016 · 0 komentářů

Třetina čtenářů (36 %), tedy těch, kteří ročně přečtou alespoň jednu knihu, se v současnosti hlásí k četbě knih v elektronické podobě. Nejčastějším médiem k jejich čtení je počítač, ať už stolní, či notebook. Vychází to z výzkumu Internetoví Češi jako čtenáři 2016, jež uskutečnila společnost NielsenAdmosphere pro Národní knihovnu ČR na vzorku pěti set respondentů, kteří reprezentují českou internetovou populaci starší 15 let.

Nejvíce čtou knihy v elektronické podobě mladí lidé do 24 let (57 %). Počet jejich čtenářů stoupá i s rostoucím vzděláním respondentů.

Ti, kteří se hlásí k četbě e-knih, k ní nejčastěji používají stolní počítač či notebook (47 %), dále chytrý telefon (38 %), tablet (34 %) a čtečku elektronických knih (28 %).

87 % si však stále nedokáže představit, že by četli knihy pouze v elektronické podobě. Mezi důvody uvádí například to, že papírová kniha má své „zvláštní kouzlo“ a nebolí z ní oči jako z té elektronické.

Naprostá čtenářů elektronických knih si tyto knihy stahuje volně z internetu (93 %). 40 % je dostává darem, 37 % je kupuje na internetu. Pouze 21 % si je půjčuje v knihovně.

42 % respondentů z internetové populace 15+ se řadí z hlediska množství knih, které za rok přečtou, mezi slabé čtenáře (1–6 knih ročně). 28 % respondentů se řadí mezi středně silné čtenáře (cca 7–12 knih ročně) a 18 % mezi silné čtenáře (13 a více knih ročně). Mezi silné čtenáře se řadí zejména lidé nad 55 let a ženy.

Pouze 13 % dotázaných se považuje za nečtenáře, jsou to především lidé se základním vzděláním a muži a lidé mezi 45 a 54 lety.

Čtyři pětiny čtenářů má v současné době rozečtenou nějakou knihu. Nejvíce to je beletrie, kterou čtou především ženy a respondenti do 24 let. Na druhém místě je to odborná literatura/literatura faktu a na třetím místě různé encyklopedie, učebnice apod. (tyto knihy čtou naopak spíše muži). 19 % čtenářů knih udává, že v současné době nečte žádnou knihu. 23 % těch, kteří v současnosti čtou alespoň nějakou knihu, ji čte denně. 94 % ji čte alespoň 1x týdně.

Naprostá většina (97 %) čtenářů knih souhlasí s tím, že čtení knih je klíčové pro vzdělání.

Necelá polovina čtenářů knížek (47 %) uvádí, že v průběhu roku navštívila nějakou knihovnu. 17 % ji navštěvuje pravidelně (jsou to především ženy a vysokoškolsky vzdělaní lidé), 30 % ji navštěvuje nepravidelně (to jsou především lidé do 24 let). 3 % dotázaných čtenářů nikdy žádnou knihovnu nenavštívila.

Tři čtvrtiny dotázaných si myslí, že i v dnešní době může být nějaký spisovatel morální autoritou, tak jak tomu bylo dříve. Jsou to především ženy a respondenti do 24 let.

V porovnání s reprezentativními průzkumy četby a čtenářství, které pravidelně uskutečňuje Národní knihovna ČR ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, se potvrzuje, že počet statistických čtenářů se nezmenšuje, ale celkově ubývá silného čtení. Podstatným trendem je zvyšující se ochota číst knihy v elektronické podobě, obyvatelé Česka se postupně stávají hybridními čtenáři.

Prezentaci najdete ZDE.

Zajímáte se o film? Zapojte se

středa 6. dubna 2016 · 0 komentářů

I čeští učitelé budou moci využívat evropské webové platformy CinEd, jež ulehčuje filmové vzdělávání prostřednictvím kvalitní sbírky filmů i výukových materiálů

Česká republika vstupuje prostřednictvím Asociace českých filmových klubů do mezinárodního projektu vedeného Francouzi s názvem CinEd. Ten je zasvěcen filmovému vzdělávání s cílem odkrýt bohatství a různorodost evropských filmů mladému publiku ve věku 6–19 let. Na projektu se podílí 7 evropských zemí, aktivně zapojených do filmového vzdělávání.

CinEd si klade za cíl zprostředkovat setkání co největšího počtu mladých diváků s evropským filmem a umožnit jim objevit kulturní, jazykovou a filmovou diverzitu. Snaží se také o rozvoj schopnosti kritické analýzy, stejně jako znalostí technických filmových procesů a jazyka i odborných termínů kinematografie.

Díky svým bohatým a odborným zkušenostem rozvíjejí partneři společnou inovativní metodiku k analýze filmů a vytvářejí pedagogické materiály, které budou v roce 2016 k dispozici vyučujícím na platformě CinEd v 8 jazycích včetně češtiny a angličtiny. Materiály nabízejí početnou škálu pracovních postupů pro sblížení mladého publika s filmy, ve školním či jiném prostředí, a to ve věkových kategoriích od 1. stupně základních škol, přes stupeň druhý, střední školy, gymnázia a univerzity.

CinEd nabízí na své webové platformě filmy současné, ale i filmy kulturního dědictví, pocházející z partnerských zemí v celé Evropě. Snímky jsou vybírány společně členy konsorcia tak, aby byla zaručena kvalita této evropské filmové sbírky.

Asociace českých filmových klubů bude od května 2016 zdarma realizovat školení a workshopy pro zájemce z řad nejen pedagogických zaměstnanců, v nichž budou účastníci seznámeni s prací na webové platformě CinEd.

Více informací o projektu CinEd, o jeho spolupráci s Asociací českých filmových klubů i termíny a místa jednotlivých školení naleznete na stránkách www.acfk.cz/cined a www.cined.eu

Oficiální stránky Asociace českých filmových klubů: www.acfk.cz
www.facebook.com/filmovekluby
www.facebook.com/projekt100acfk

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger