Jana Hrubá: DOKUMENTY 109. Co PAU dělalo (nejen) pro změnu vzdělávací politiky

pondělí 4. dubna 2016 ·

Sdružení Přátelé angažovaného učení (PAU) vyvíjelo v letech 1995 a 1996 velmi bohatou činnost. Členové se angažovali na poli vzdělávací politiky, výzkumu, publicistiky i ve vzdělávání učitelů.

Tehdy úřadující předseda PAU Ondřej Hausenblas shrnul aktivity PAU v tomto směru takto:

„Už jsme nepodávali marné a nevyužité připomínky k návrhům zákonů a novel – byla to ztráta času.

a) Navrhli jsme 2. fázi experimentálního zavádění výlučně slovního hodnocení na školách všech typů – a skoro nikdo se nepřihlásil nebo byl odrazen.

b) Připravili jsme (spolu s dalšími) návrh Standardu vzdělávání na základní škole, a dosáhli jen toho, že se do ministerského Standardu prosadilo pár formulací (např. orientace na cíle vzdělávání a na vznik vzdělávacích programů školy), které nám však díky pokřivené vzdělávací politice moc nepomůžou: Standard platí pro tvůrce osnov, ale školám volnost nedal, protože Ministerstvo si hlídá své dva programy a ostatní blokuje (tlačí kupředu Obecnou/Občanskou školu a Základní školu, potlačuje Národní školu, nepovoluje experimenty, ruší granty). Čtěte ministerský standard a nedovolujte osnovám jej porušovat: položky osnov musejí mířit k jeho cílům a množství učiva nesmí vytlačit z výuky to, co Standard předepisuje!

c) Členové PAU v poradním sboru ministerstva sice ovlivňují situaci v přípravě dalšího vzdělávání učitelů, ale podstatný vliv jim ministerstvo upírá. Program „Učitel“ postrádá základní koncepci, ale ministerští úředníci už rozhodují, kdo bude akreditovat instituce pro další vzdělávání učitelů – opět bez toho, že by byla nejprve stanovena závazná a kontrolovatelná kritéria. Takto demokracie nevypadá. Lektoři PAU v rozmanitých vzdělávacích kursech předávají naše „know-PAU“, ale omezující mantinely pro praxi staví Ministerstvo.

d) K palčivým otázkám a naléhavým tématům ve školství publikujeme články popularizační i odborné. Jsou, nebo nejsou vidět nějaké výsledky? Výchova byrokratů a veřejnosti je stejně pomalá jako výchova dětí – výsledky budou vidět, až žáci dospějí. Vidíme však výsledky sami na sobě. Míň se bojíme, víc vynalézáme, víc se stýkáme a sdružujeme, víc rozumíme, oč jde. To jsou hlavní přednosti našeho sdružení. Možná to jde pomalu, ale vlna na vodě musí nejprve rozhoupat vodu kolem sebe, než dorazí až ke břehu.

Zdroj: Co PAU dělalo pro změnu vzdělávací politiky v roce 1995 a co dnes. Informační list PAU, příloha časopisu Gaudeamus, duben 1996, str. 2

V tomto čísle Informačního listu PAU je také informace o regionálních a tematických setkáních PAU (např. o dílně o slovním hodnocení, pořádané 6. 3. 1996 v Praze) a také návod, jak takovou akci uspořádat („cenné a jinde nezískatelné know-PAU“).


Regionální setkání PAU Chrudim aneb „Malá Kroměříž"

„Splnila se má veškerá očekávání. Prožila jsem celý den s fajn lidmi, kterým o něco jde a někteří mě inspirovali a dodali mi chuť do další práce. Večer vyhodím dotazník od firmy Procter and Gamble a zkusím to vydržet ještě dalších 20 let!"

Takovéto a podobné ohlasy si můžeme přečíst na anketních lístcích, které každý z více jak 190 účastníků a lektorů dostal k vyplnění. Regionální setkání Přátel angažovaného učení 20. 4. 1996 pod „taktovkou" Zdeňka Brože, ředitele ZŠ Dr. Malíka v Chrudimi, přilákalo zejména tvořivé učitele z východočeského kraje. Návštěvníci přijížděli i z Moravy, středních a severních Čech, z Prahy…

Setkání PAU v Chrudimi svým programem připomínalo podzimní setkání v Kroměříži. Některé z úspěšných dílen byly opakováním – jiné, jako například dílna ústředního inspektora Mgr. Petra Roupce nebo ředitele odboru základního školství a mimoškolní výchovy MŠMT Mgr. Bohumíra Šumského reagovaly více na aktuální problematiku školství. Po jednodenním setkání se řady „PAUáků" rozšířily. Je zajímavostí, že se zúčastnili z více jak 80 % nečlenové PAU.

Devatenáct lektorů nabídlo celkem 16 dílen. Velký zájem – zejména ředitelů škol – byl o dílnu Mgr. Šumského Vzdělávací programy pro základní školu a Mgr. Roupce Nové pojetí ČŠI. Na tyto dílny skvěle navazovala dílna Zdeňka Brože Program školy, diferenciace na 2. stupni ZŠ. Výbornou prezentaci výuky fyziky předvedly paní učitelky Vlasta Karásková ze ZŠ v Lysé nad Labem a Alena Rybičková z chrudimské ZŠ Projekt Heuréka aneb je třeba vykládat dětem fyziku? Hned dvě dílny se věnovaly integrovanému učení na 1. stupni ZŠ. Dílny vedly Alena Aigelová, ředitelka sádecké ZŠ, a Marie Kobzová, učitelka ze ZŠ v Ústí nad Orlicí. Zajímavá a inspirující dílna Knihovna škole, škola knihovně byla prezentována knihovnicí z pardubické ZŠ Boženou Blažkovou.

Druhému stupni ZŠ se věnovaly dílny PhDr. Ondřeje Hausenblase z FF UK Praha Píšu stručně, zajímavě a rád – sloh pro 2. stupeň, Zdenky Bezouškové, učitelky ze ZŠ Obříství, Projektová výuka na 2. stupni ZŠ a dílna Ivy Brožové a Pavly Sádecké, učitelek z pořádající chrudimské ZŠ, Integrovaná výuka češtiny a matematiky na 2. stupni ZŠ. Inspirující byla dílna Miroslavy Bukáčkové a Ivy Jehličkové z chrudimské ZŠ Roční období v dramatické výchově. Ing. Milan Jirsák z Prahy nabídl dílnu Učíme se učit, PaedDr. Pavel Hanousek, ředitel vyškovské ZŠ Apple Macintosh – nástroj pro učitele a učební pomůcka a Zdena Rosecká z Nové školy Brno dílnu Činné učení. Zajímavá byla dílna Mgr. Libora Škrlíka z chrudimské ZŠ Dějepis netradičně i dílna PhDr. Jany Nováčkové Vytváření bezpečného prostředí ve třídě.

Třetina lektorů byla z pořádající základní školy. Je prima, že na chrudimské základní škole v ulici Dr. Malíka mysleli i na jiné. Celý den byl nabitý programem i perfektním zázemím. Znovu se vraťme k anketě. Jedna z respondentek napsala: „Mé očekávání předčila atmosféra otevřenosti a upřímnosti ve vztahu lektoři – posluchači i mezi posluchači samými. Dokázali bychom to v rámci okresu i u nás?" Považujeme názor této kolegyně za výzvu. Podmínky pro tvořivé učitele nejsou jistě jen v Chrudimi nebo Kroměříži.

Ing. Vít Beran, Učitelské listy, ZŠ Táborská

Zdroj: Beran, Vít: Regionální setkání PAU Chrudim aneb „Malá Kroměříž". Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, červen 1996, č. 10, str. 19. ISSN 1210-6313


Setkání PAU „Škola a estetický rozvoj dětí“

Jarní (regionální) setkání PAU se konalo v Kroměříži 17.–19. 5. 1996. Tentokrát bylo monotematické. Cílem bylo nabídnout všestranný pohled na možnosti estetického rozvoje dítěte po stránce hudební, výtvarné, literární, jazykové, ale i celkové kultivace prostřednictvím např. dramatické výchovy, či prostředím školy.

Účastníci si mohli vybrat z téměř dvou desítek dílen. Pro ilustraci šíře záběru je alespoň vyjmenujeme:
1. P. Fečková, J. Kubáčková (ZŠ Kroměříž): Estetická výchova a výtvarné techniky na 2. st. ZŠ
2. M. Forst (ZŠ Otaslavice): Využití audiovizuální techniky v estetické výchově na ZŠ
3. M. Galetková, A. Simertová (MŠ Jakubčovice): Humanizace školy jako prevence nežádoucích jevů a vlivů mezi mládeží (Hnutí Na vlastních nohou) a Estetizace dítěte předškolního věku
4. O. Jünglingová, V. Hlavinková (SPgŠ Přerov): Výtvarné akce pro mládež a s mládeží
5. M. Kolba (ZUŠ): S kytarou ve škole i za školou
6. S. Kovářová (ZŠ Brumovice): Vliv atmosféry a prostředí školy na estetický rozvoj žáků
7. M. Kremličková (SPgŠ, FF UK): Hudební inspirace (Výchova s hudbou a úsměvem)
8. R. Musil (SPgŠ Beroun): Dramaturgie a režie vyučovací hodiny (o hledání komunikace mezi učitelem a žákem)
9. M. Pohnerová: Duchovní a smyslová výchova
10. P. Polechová: Lidské hodnoty trvale udržitelné společnosti a současná škola
11. V. Ruban, L. Gajza, I. Dvořáková (Němčice nad Hanou): Estetickovýchovné projekty ve spolupráci ZŠ, ZUŠ, DDM, MKS
12. D. Srnečková, E. Studená, B. Kocourková (ZS Prostějov): Cizí jazyk v písních, tancích, verších a pohádkách (spolupráce školy a družiny)
13. A. Tomková (PedF UK Praha): Netradiční metody práce s uměleckou literaturou pro děti mladšího školního věku
14. M. Urubek, D. Kalačová (G Vsetín): Dramatická výchova na gymnáziu
15. J. Valenta (DAMU(: Dramatická výchova jako prostředek dětského rozvoje
16. V. Valeš (ČŠI): Stav výtvarné výchovy na ZŠ očima inspekce
17. Soukromé SOU oděvní Prostějov: Módní přehlídka
18. N. Hladilová (ZŠ Zachar): Využití LEGO DACTA na prvním stupni ZŠ
19. G Šternberk: Učebnice dějin umění na SŠ

„Za všechna ta léta učení jsem poznal, že kantorem nemůže být každý, kdo příslušnou pedagogickou školu vystudoval – třeba i s vynikajícím prospěchem. Učitelem může být jen ten, kdo to s dětmi umí, kdo je má rád, kdo si jich váží, jedná s nimi jako se sobě rovnými, neponižuje je, neironizuje, nevysmívá se jim a kdo je nebere jen jako ty, kteří se na život teprve připravují, ale jako ty, kteří již dávno svůj život žijí, třeba jinak, ale se vší vážností a samozřejmostí." (Jan Lehar v programu setkání)

A jak se setkání vydařilo? Máme zde svědectví.


Uvažování nad květnovým PAU. Setkání PAU v Kroměříži na téma „Škola a estetický rozvoj dětí"

Ačkoli se jednalo o regionální akci PAU, sjeli se lidé z celé republiky. Možná zapůsobila neotřelá tématika. Defilovaly tu nabídky nejen z výchovy dramatické, hudební, literární a výtvarné pro všechny typy škol od mateřských přes základní, umělecké po gymnázia a odborné školy, ale i projekty pro volný čas. Zase nás byla plná tělocvična a učebny v ZŠ Zachar i plný Domov mládeže Štěchovice, které poskytly tradičně perfektní prostředí i organizační zázemí.

Jednotlivých dílen bylo devatenáct a lektorů na tři desítky – ani nelze všechny vypisovat. Vedli je na slovo vzatí odborníci, zkušení lektoři PAU, ale i nováčkové – učitelé z praxe, pro které to byl křest ohněm. Ne všechno se jim možná vydařilo podle záměrů, ale jednou se začít musí. Na některé dílny musel být dokonce vypsán pořadník. Během dvoudenního setkání se opakovaly 3–4x, takže snad každý mohl postihnout a vybrat si alespoň to pro sebe nejzajímavější. (Souhrn příspěvků některých lektorů byl vydán pod názvem "Škola a estetický rozvoj dětí" v nakladatelství Iuventa.)

Zajímavé bylo složení účastníků. Základní školy tradičně v převaze, ale přibývají i střední školy. Málo byly zastoupeny školy mateřské, umělecké a vysoké, také školy soukromé. Bylo to vzhledem k tématice i úrovni škoda. Ale třeba k nim pozvánka nedoletěla. Za zamyšlení ovšem stojí jev, který se tradičně opakuje. Přes polovinu účastníků zde bylo poprvé. Je to dobře (sláva PAU se šíří!), ale zároveň špatně. Proč se ti, kteří tu již byli, nevracejí? Nesedělo jim PAU a jeho styl? Vědí už dost? Nebo co je příčinou?

Na možné vysvětlení mě přivedl výrok jedné nové kolegyně v dílně Romana Musila: „Čekala jsem, že se dostanu do party stejně smýšlejících lidí, ale zůstala jsem uprostřed množství sama. Nikdo mě neoslovil, s nikým jsem se nesblížila kromě děvčat na pokoji. Večer jsme se bavily jen spolu."

Není to právě toto, proč se lidé nevracejí? První setkání PAU byla sice méně početná, ale měla neopakovatelnou atmosféru kamarádství. Možná to bylo charisma otce–zakladatele Standy Červenky, který tato setkání vedl a který měl na mysli právě vybudování společenství (což se mu podařilo). Ale společenství je víc než dav, společenství znamená osobní vztahy. A na ty je při kolování dílnami málo času. Třeba by bylo dobré využít večerů. Tanec je při většinovém podílu žen málo atraktivní. Možná by byla lepší společná zábava, diskuse. Vím, že pro organizátory je to už takhle gigantický úkol, ale snad by se našli kromě lektorů i „baviči" a „moderátoři diskusí". Neznáte náhodou nějaké? Doporučte! Také výbor PAU by měl zřejmě zasedat jindy, protože právě noví členové chtějí se svými „zastupiteli" mluvit, poznat je blíž jako lidi. (Ale to jenom na okraj vydařené akce.)

PAU je ojedinělou pedagogickou iniciativou v tom, že působí průřezově – bez ohledu na typ školy nebo na předmět. Dává možnost návazností v netradičním působení na děti a mladé lidi. Proto je jeho existence pro vnitřní transformaci škol tak důležitá a nezastupitelná.

Asi by se mělo do budoucna méně orientovat na MŠMT (které, jak je vidět, stejně transformaci nechce a představitele PAU považuje za „ultraliberály") a shora nic moc nečekat. Je třeba i nadále šířit kvalitu dole, na školách. Jen ta jediná může získat rodiče jako hybatele vnější transformace. A pro tuto kvalitu se my všichni, členové PAU, musíme stále učit, nespokojovat se s dosaženým, zabývat se i tím, proč jsou změny v naší učitelské práci nutné – tedy teorií. (Ale to vy všichni stejně víte, proto jezdíte na PAU!)


PAU se akreditovalo jako vzdělávací subjekt

Květnové kroměřížské PAU znovu dokumentovalo, že má na to stát se vzdělávacím centrem. Však bylo také jedním z prvních, kterým dalo MŠMT akreditaci (a je tedy možno náklady na účast proplácet ve škole z peněz na vzdělávání).

PAU nabízí školám, ředitelům škol, školským úřadům, inspekcím a pedagogickým centrům, ale i pedagogickým fakultám a ostatním iniciativám jednorázové dílny a semináře, ale také kurzy dlouhodobé nebo vícedenní s možností získání osvědčení o kvalifikaci. Můžete si je zorganizovat přímo u vás na škole nebo v regionu.

Zatím jsou v nabídce tato témata:
1. Projektová výuka na I.–III. stupni škol (J. Kašová, ZŠ Obříství)
2. Vzdělávací alternativy a možnosti univerzální evaluace (M. Dvořáková, katedra pedagogiky FF UK)
3. Tvorba funkčních žákovských a učitelských týmů (P. Polechová, Zelený kruh)
4. Humanizace školy jako prevence nežádoucích jevů mezi mládeží (M. Havlínová, Státní zdravotní ústav)
5. Prohlubování odbornosti češtináře – k výuce gramatiky a slohu na II. stupni ZŠ (O. Hausenblas, FF UK)
6. Kultivace dítěte v estetické výchově (J. Lehar, DM Kroměříž)
7. Management transformující se školy (F. Tomášek, ZŠ Palachova, Brandýs n. L.)
Další nabídky sledujte v Informačním listu PAU, v Učitelských listech a Učitelských novinách.

Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá, Jana: Uvažování nad květnovým PAU. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, září 1996, č. 1, str. 16. ISSN 1210-6313


Co se mi osvědčilo a co mohu doporučit ostatním

Tento „občasník pro všechny, kteří chtějí učit jinak“ (v pořadí již třetí) obsahoval 40 příspěvků – „zkušenosti a názory učitelů shromážděné na katedře pedagogiky psychologie VŠP Hradec Králové v rámci prací na výzkumném úkolu „Sledování a podpora alternativních způsobů výuky“. Dnes bychom tento ediční počin týmu vedeného Vladimírem Václavíkem nazvali „příklady dobré praxe“.

Zdroj: Co se mi osvědčilo a co mohu doporučit ostatním. Hradec Králové: Gaudeamus 1996. ISBN 80-7041-553-3


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger