DOKUMENTY 116. Dochází v našem odborném vzdělávání k plýtvání zdroji?

pondělí 16. května 2016 ·

Nedostatek absolventů odborného, především technického vzdělávání je dnes problém. Kořeny má (jako ostatně mnohé problémy) v situaci před 20 lety a jejím (ne)řešení. Stát nechal nabídku oborů na školách a zaměstnavatelé se probrali ke spolupráci pozdě. Boj o žáky trvá, zdroji se plýtvá při nadbytku studijních míst dodnes. Další ukázka z podkladové zprávy pro experty OECD jistě stojí za přečtení, předpověděla mnohá rizika.

O analýze stavu našeho školství vytvořené jako podklad pro zprávu OECD v roce 1995 Střediskem vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy pod názvem „Proměny vzdělávacího systému v ČR“ jsme psali ZDE. Dnes se v ukázce zaměříme na odborné vzdělávání. Autorem komentáře byl Jaroslav Kalous.

Na první pohled by se dalo říci, že naše odborné vzdělávání prožívá velký boom, že se podařilo uspokojit poptávku po studiu na středních odborných školách, že byly uzákoněny vyšší odborné školy a že je tedy všechno v pořádku. Přes tento vnější dojem věnovali experti OECD ve své „Zprávě examinátorů o vzdělávacím systému v ČR", Paříž 1996) odbornému vzdělávání velkou pozornost a poukázali spolu s našimi odborníky ze Střediska vzdělávací politiky PedF UK na celou řadu problémů, které je třeba neodkladně řešit. Budeme se jim věnovat v dnešní části našeho seriálu.


Zděděný systém již nevyhovuje

Odborné školství získalo mezi středními školami ve vzdělávacím systému ČR dominantní úlohu – do r. 1989 pokračovalo zhruba 85% absolventů ZŠ ve studiu na středních odborných školách a učilištích. Systém odborného školství mohl čerpat z dlouhé předválečné tradice a mělo se za to, že je na dobré úrovni, ačkoli ve skutečnosti v sobě skrýval spoustu protikladů. O počtu žáků pro každý obor se rozhodovalo na centrální úrovni na základě předpokládaných potřeb pracovních sil v podnicích. Žáci si nemohli vzdělání svobodně volit, ale na druhé straně jim bylo poskytováno zdarma a absolventi měli zajištěné zaměstnání.

Tyto rysy poplatné systému zaměstnanosti v centrálně plánované ekonomice přestaly vyhovovat měnícím se potřebám ekonomiky tržní. V současné době se země OECD střetávají s dramatickými změnami v systémech zaměstnanosti, které vyplývají ze zvýšené konkurence na světových trzích, vedoucí k zastarávání tradiční formy výroby a poskytování služeb. V důsledku toho dochází k – někdy radikální – přestavbě systémů odborného vzdělávání. Těmto tendencím se nevyhne ani Česká republika.


Jak se mění struktura našeho odborného školství?

Po roce 1989 byl uskutečněn soubor změn, který lze považovat za pokus o řešení některých nepružných rysů zděděného systému a za pokus o zavedení některých rysů odborného školství v zemích OECD.

Za nejdůležitější lze považovat:
– zavedení svobodného výběru vzdělávací dráhy pro žáky opouštějící ZŠ
– odstranění státního monopolu ve školství a možnost zřizování soukromých škol
– změnu statutu středních odborných učilišť
– rozšíření systému odborného školství na úroveň postsekundárního vzdělávání vytvořením vyšších odborných škol.

Mnohé školy skutečně využily nabídnutých možností. Na examinátory hluboce zapůsobil počet a rozsah inovací. Zdá se však, že po 6 letech, kdy byl bez přílišné kontroly nebo zasahování ústředních orgánů dán prostor pro inovace vycházející zdola, nadešel čas zvážit zamýšlené i nezamýšlené výsledky této strategie. Examinátoři se domnívají, že je naléhavě třeba tuto strategii změnit tak, aby struktura odborného školství byla průhlednější, soudržnější a dlouhodobě udržitelná.


Jaký vliv má svobodný výběr vzdělávací dráhy?

Svoboda výběru vedla k rychlému poklesu počtu žáků vstupujících na SOU zakončená získáním výučního listu a zároveň k odpovídajícímu zvýšení počtu žáků vstupujících na střední odborné školy zakončené maturitou. Poptávka po oborech zaměřených na povolání v terciárním sektoru a službách je mnohem vyšší, než poptávka po oborech zaměřených na výkon technických a průmyslových povolání, což zcela odpovídá trendům v zemích OECD.


Jaká je úloha soukromých škol?

Většina soukromých škol v ČR jsou střední odborné školy. Je to česká zvláštnost. Státní školy totiž velmi pomalu reagovaly na nově se objevující požadavky trhu práce. Soukromé školy tuto mezeru rychle zaplnily. Reagovaly také na aspirace mladých lidí. Vstup na střední odborné školy byl pro ně vždy lákavý, protože nabízejí odbornou kvalifikaci v kombinaci s maturitou. SOŠ představují mnohem méně rizikovou cestu na vysokou školu ve srovnání s gymnázii. Povolání technicko-hospodářských pracovníků jsou kromě toho mnohem přitažlivější než povolání dělnická.

Ačkoli soukromé školy v počátečním období transformace nepochybně hrály vůdčí úlohu při změně struktury odborného školství, setkali se examinátoři s několika jevy, které si zaslouží kritické hodnocení:


Má mechanismus financování vliv na kvalitu vzdělávání?

Pro soukromé školy je mechanismus normativů na žáka stejný jako pro školy státní. Kromě toho však mohou vyžadovat od rodičů žáků finanční příspěvek, který je nezbytný za účelem pokrytí investičních výdajů, neboť ze státní pokladny jsou financovány pouze platy učitelů a běžný provoz škol.

Jedním z důsledků tohoto systému financování je, že školy mají zájem získat co nejvyšší počet žáků. Toho mohou dosáhnout tím, že nabídnou zajímavý program studia, nebo také tím, že sníží úroveň požadavků kladených na nově přijímané žáky. To by samo o sobě nebylo problémem, kdyby existovala spolehlivá kontrola kvality jak fungování škol, tak i jejich konečných výstupů. Neexistence systému vzdělávacích standardů spolu s neexistencí standardizovaného systému zkoušek je pociťována jako velký nedostatek. Státní orgány stále ještě kontrolují školy hlavně cestou schvalování jejich kurikulí (!).


Může státem financovaný trh zajistit poskytování vzdělávacích služeb?

Soukromé školy měly podle argumentace pro vládní podporu vytvořit soutěžní prostředí, které ovlivní změny i na státních školách. Zdá se, že tento argument platí jen zčásti. Soukromé školy se snažily zaplnit mezery v nabídce odborného vzdělání a je otázka, zda státní školy pořád ještě mají možnost do této oblasti vstoupit. Začínají se objevovat příznaky, že rozvoj struktury vzdělávacích oborů je nevyrovnaný. Existuje převaha nabídky v oborech populárních, po kterých je poptávka na trhu, a nedostatek v oborech, které jsou méně populární, ale přesto potřebují kvalifikované pracovní síly.


Budou se státní a soukromé školy vyvíjet ve vzájemné izolaci?

Neexistuje kapacita na sledování zkušeností soukromých škol a na jejich využití k modernizaci škol státních. Školy mezi sebou soutěží o žáky, a je zde tudíž předpoklad, že se státní a soukromé školy vyvinou jako oddělené subsystémy. Celkově roste nepřátelství úředníků MŠMT vůči soukromým školám, které na druhé straně stále více odmítají jakékoli zásahy z ministerstva.

Je asi pravda, že existují dobré soukromé i státní školy, zrovna tak jako existují špatné soukromé školy a špatné školy státní. Examinátoři se domnívají, že odborné školství se asi brzy stane finančně neudržitelné. Ze současné situace vyplývá podle nich riziko, že dojde (pokud už nedochází) ke značnému plýtvání zdroji.


Jaký bude statut středních odborných učilišť?

Na rozdíl od ostatních postkomunistických zemí nenechala vláda ČR střední odborná učiliště (a jejich žáky) na pospas novým silám trhu, ale podřídila je dočasně Ministerstvu hospodářství. Žáci, kteří nebyli s to obstarat si podnikové stipendium, jsou financováni ze státního rozpočtu a říká se jim „státní učni". Jejich počet se oproti původnímu očekávání postupně zvýšil, což se stalo předmětem kritiky. Průmyslové podniky jsou v současné době spíše opatrné, protože neexistuje záruka, že učeň, jehož sponzorují, bude pro ně po vyučení pracovat. Potřeby trhu pracovních sil nelze s jistotou předvídat a často se mění. Z toho vyplývá určitý strukturální problém, který se nevyřeší tím, že staré struktury zůstanou zachovány. Dříve nebo později bude třeba najít jiná řešení. Nelze ale očekávat, že je nabídnou jednotlivé školy.

Střední odborná učiliště, která bývala těžištěm systému odborného školství, čelí nyní riziku, že se z nich stanou nejméně preferované typy vzdělávacích institucí. Existuje značný zájem na tom, aby byl nadále k dispozici takový typ vzdělávání, který nabízí kombinaci teoretické a praktické výuky. Je však otázkou, zda má cílem SOU být poskytování kvalifikace na úrovni odborně kvalifikovaných dělníků, jak to žádají podniky, nebo zda by měla zajišťovat široké odborné vzdělání s tím, že kvalifikaci potřebnou pro určité povolání si absolvent doplní později, např. absolvováním kurzů při zaměstnání organizovaných podniky (trendy v zemích OECD).

Uvedeným směrem jde zavádění integrovaných škol. Na druhé straně probíhá diskuse o přeměně systému, který rozlišuje mezi SOU a SOŠ, na systém, který by rozlišoval tři úrovně kvalifikace: 1. nekvalifikovaní a polokvalifikovaní pracovníci, 2. kvalifikovaní pracovníci, 3. technici. V tomto ohledu není zatím v České republice v oblasti tvorby praktické politiky jasno.


Zvýšení prostupnosti mezi dvěma hlavními proudy odborného školství

Ke zvýšení horizontální a vertikální mobility byla přijata řada opatření. S podporou Phare se mnoho SOU transformuje na tzv. integrované školy, nabízející přípravu jak na úrovni středních odborných učilišť, tak na úrovni středních odborných škol. Kromě toho byl založen omezený počet tzv. ekonomických a technických lyceí, která se zaměřují na poskytování k praxi orientovaného vzdělání s vyšším obsahem všeobecné teorie. Předpokládá se, že absolventi lyceí budou pokračovat ve studiu na vysokých školách, zejména v technických oborech. K další diverzifikaci došlo tím, že se na SOŠ a SOU rozlišuje mezi dvou-, tří- a čtyřletými obory, přičemž jejich délka závisí na konkrétním povolání, pro něž se má student připravovat.


Rozvoj vyšších odborných škol

Vytvoření postsekundárních vyšších odborných škol bylo doporučeno ve zprávě OECD o vysokém školství jako jedné ze základních součástí nového neuniverzitního typu vysokého školství.

VOŠ se rozvíjejí mimořádně rychle. O statut požádalo na 300 středních odborných škol. V současné době existuje značná poptávka po výuce informatiky, cizích jazyků a komerčního práva. Žadatelé musí mít maturitu v technickém oboru a musí vykonat přijímací zkoušku.

Má se za to, že statut vyšších odborných škol je problematický, neboť nejsou považovány za vysokoškolské instituce. Nicméně, jejich postavení na vrcholu středního odborného vzdělávání jim umožňuje hrát zásadní katalytickou úlohu při nové výstavbě systému odborného školství jako celku.

Celkově se zdá, že při tvorbě vládní školské politiky bylo příliš pozornosti věnováno změnám struktur v odborném školství. Examinátoři jsou toho názoru, že byly podniknuty důležité kroky, avšak některé specifické aspekty zasluhují komentář. Jedním z nich je očividná mezera mezi „výstupními" normami, které diktují zkoušející, a „vstupními" normami, které jsou stanoveny přijímacími zkouškami. Tím je poukázáno na nejasnou hodnotu, kterou má na trhu práce osvědčení o ukončení vzdělávání.


Závěrečné a přijímací zkoušky: neexistence všeobecně přijímaných norem?

Přijímací zkoušky slouží pro výběr uchazečů, ale jejich prostřednictvím se také hodnotí úroveň předcházející vzdělávací instituce. Je zřejmé, že školy mají za to, že nelze věřit výsledkům závěrečných zkoušek vykonaných na jiné škole. Výběrová funkce přijímacích zkoušek však postupně ztrácí na významu v důsledku širších možností získání středoškolského vzdělání i v důsledku rostoucí soutěže o žáky mezi školami.

Vzhledem k neexistenci všeobecně přijímaných norem může dojít k tomu, že se bude podstatně lišit kvalita vzdělání dosaženého na podobných typech škol. Také učňovské školy, jako školy s nejnižším společenským postavením, mohou časem zjistit, že jsou posledním útočištěm těch nejslabších žáků, namísto toho, aby fungovaly jako svébytný typ institucí poskytujících odborné vzdělávání.


Jaká bude hodnota osvědčení o studiu na trhu práce?

Podobné problémy se mohou objevit, až si zaměstnavatelé budou ujasňovat hodnotu osvědčení o vzdělání na trhu práce. Až se školy stanou nezávislé na jednotlivých podnicích, musí mít zaměstnavatelé „důvěru" v kvalitu výsledků práce škol. V opačném případě mohou vytvořit svá vlastní kritéria pro přijímání nových pracovníků, zavést podnikové školení a specifickou strukturu odměňování. Je třeba zdůraznit, že změny vnitřní struktury odborného školství vedou i ke změnám kvalifikací pracovníků, z nichž si podniky vybírají své zaměstnance. Objevují se tak např. otázky: Budou k dispozici pracovní místa určená konkrétně pro absolventy vyšších odborných škol, nebo tito nahradí absolventy středních odborných škol? Dojde k inflaci osvědčení nebo k celkovému snížení úrovně dosažených kvalifikací?


Shrnutí a některé návrhy

Vládní orgány ČR nechaly iniciativu při provádění strukturálních změn zejména v rukách jednotlivých škol. Tento přístup vedl ke značnému rozšíření sektoru odborného školství. Došlo ke zvýšení počtu škol, ke snížení počtu žáků ve třídách a nelze říci, že učitelská profese trpí nezaměstnaností. Na rozdíl od jiných zemí střední a východní Evropy byla vláda ČR s to tento rozmach financovat. Podle názoru pozorovatelů to však bylo možné jen proto, že do této oblasti byly přesunuty zdroje, původně určené pro vysoké školy.


Konsolidace poskytování vzdělávacích služeb a zlepšování jejich kvality

Examinátoři OECD mají pocit, že přílišný důraz na tržně orientovaný přístup zdola nahoru a naopak malá pozornost věnovaná tvorbě celostátní politiky vedou k tomu, že se projevuje mnoho nepříznivých důsledků: školy mezi sebou soutěží, namísto aby spolupracovaly, vzniká rostoucí neprůhlednost vzdělávací nabídky a není jasno o statutu různých typů škol, vzniká nadbytečná nabídka vzdělávání v některých oborech, zatímco v jiných je nedostatečná apod.

Nadešel čas ke konsolidaci a racionalizaci poskytování středního odborného a učňovského vzdělávání. Tyto kroky však povedou ke změně atmosféry. Zatímco dosud, odhlédneme-li od některých byrokratických překážek, bylo vše možné, napříště může mnoho škol trpět důsledky nevyhnutelné racionalizace. Taková změna praktické politiky bude muset být pečlivě promyšlena a připravena.

Školy samy o sobě nemohou poskytování vzdělávání racionalizovat. Vůdčí úlohu při racionalizaci a usměrňování současného poskytování odborného vzdělání by mělo převzít MŠMT ve spolupráci se svými sociálními partnery. Cílem by mělo být celkové zvýšení inovačního potenciálu celého systému odborného školství, spíše než jednotlivých škol. Na podporu této iniciativy by měly být vytvořeny příslušné instituce, disponující zkušenými a motivovanými pedagogy.

Tento úkol je nejefektivněji proveditelný na střední (regionální) úrovni školské správy, ve spolupráci se zaměstnavateli a orgány obcí.


Ujasnění statutu škol a kvalifikací

Examinátorský tým se domnívá, že je třeba vytvořit strategii postavení různých typů škol v rámci odborného školství i v rámci celého vzdělávacího systému, vytvořit jasnou praktickou politiku, pokud jde o standardy absolvování školy, přechodu na jinou školu a postupů pro uznávání kvalifikací na trhu práce. Tyto otázky nemůže řešit samotné MŠMT, ale řešení se musí opírat o výsledky širší společenské diskuse. Splnění tohoto úkolu nebylo v žádné zemi OECD jednoduché, ale jde o úkol nevyhnutelný.


Modernizace obsahu odborného vzdělávání


Kurikulární změny jako motor modernizace

Jak ukazují zkušenosti ze zemí Evropské unie, změna kurikula je jednou z nejdůležitějších oblastí modernizace a reformy vzdělávacího systému. Postup „zdola nahoru" s využitím zkušeností pilotních škol poskytuje ty nejlepší příležitosti pro aplikaci získaných poznatků.

Většina zemí střední a východní Evropy se však střetává se značnými obtížemi při integraci vzdělávacích programů pilotních škol do širších reformních strategií a do celkové praktické politiky reformního rozvoje. Jedním z důvodů je přetrvávající silný centralismus rozhodovacích struktur. Klíčové subjekty zainteresované na odborném školství nejsou zapojeny do strategického rozhodování. Na druhé straně subjekty, jež jsou aktivní v oblasti odborného školství, se snaží zabránit jiným subjektům v přístupu k finančním prostředkům ze zahraničí, často přicházejícím ve formě programů pomoci. Zdá se, že země Evropské unie přiznávají odbornému školství a obecněji rozvoji lidských zdrojů mnohem větší strategický význam, než země střední a východní Evropy.


Kurikulární tvorba na školách


Strategie českého MŠMT se do značné míry spoléhala na inovace vzdělávacích programů prováděné samotnými učiteli. Školám byla v oblasti realizace kurikula poskytnuta určitá autonomie (10% učebních plánů mohlo být přizpůsobeno místním okolnostem a 30% učiva v osnovách mohlo být změněno). To bezpochyby zásadně mobilizovalo potenciál škol. Není však známo, zda tento proces vedl k přijetí většího počtu skutečných inovací.

MŠMT dosud schválilo více než 800 různých vzdělávacích programů, což rozhodně nepřispělo ke zlepšení přehlednosti systému odborného školství. Kurikulární změny se staly polem soutěžení škol o studenty. Praktická užitečnost těchto programů je ale nejasná.

Aby takto decentralizovaný proces mohl ovlivnit celkový systém odborného vzdělávání, je zapotřebí jednak průběžně přenášet na ostatní školy získané zkušenosti a jednak zapojit tvůrce praktické politiky do sledování, hodnocení a využívání těchto zkušeností.

Školy i učitelé věnovali hodně času a energie kurikulární tvorbě. Ne všechny školy však měly k dispozici stejný objem zdrojů, nebyla provedena analýza obsahu více než 800 vzdělávacích programů předložených MŠMT ke schválení, nebyl proveden žádný systematický sběr získaných zkušeností s cílem dát je k dispozici širšímu kruhu zájemců (s výjimkou snad jen programu Phare).


Potřeba instituce průběžně se zabývající rozvojem vzdělávacích programů

Lze říci, že kurikulární rámec, který před rokem 1989 zajišťoval kurikulární rozvoj, stále ještě existuje. Existují výbory expertů pro jednotlivé obory, jejichž členy jsou odborníci z průmyslu, vysokých škol a zástupci škol. Výzkumný ústav odborného školství (VÚOŠ) vykonává funkci jejich sekretariátu. Tento systém funguje, aniž by měl oficiální statut. Jeho další fungování ovšem závisí na koncepci kurikulárního rozvoje. V zemi ještě nebylo dosaženo shody o řešení těchto otázek.


Do jaké míry jsou školy skutečně autonomní?

V oblasti kurikula je nezávislost škol relativně omezená 10% učebního plánu a 30% učebních osnov. Pokud chtějí školy provést podstatnější změny, je pro ně snadnější vypracovat nový vzdělávací program pro nový vzdělávací obor, který musí schválit MŠMT. Lze si jen stěží představit, jak je MŠMT s to účinně kontrolovat tak velký počet vzdělávacích programů. V oblasti „výstupů" neexistují standardní závěrečné zkoušky a není k dispozici ani závěr z diskuse o celostátních vzdělávacích standardech.

Standardy pro odborné vzdělávání mají smysl jen tehdy, pokud jsou propojeny s profesními normami. Profesní normy však lze vytvořit jen na základě dlouhých jednání se sociálními partnery a za podpory výzkumu tendencí ve struktuře profesí. To vše vyžaduje časově náročnou průběžnou činnost, která rozhodně přesahuje rámec činnosti tradičních výzkumných pedagogických ústavů v ČR.


Bez informací o povoláních je těžké stanovit úrovně kvalifikací

Organizace práce se v současné době v zemích EU mění, obsahuje menší počet hierarchických úrovní a slučuje činnosti, které dříve byly vykonávány různými kategoriemi pracovníků. Je proto mimořádně obtížné sloučit definice povolání v jednotlivých zemích do jednotného evropského systému kvalifikací.

Znalosti skutečných tendencí v organizaci práce v ČR jsou omezené a v důsledku toho je k dispozici málo informaci, na jejichž základě by bylo možné posoudit přiměřenost existujících definic povolání a s nimi spojených vzdělávacích programů v odborném školství.


Shrnutí a některé náměty


Postupně jsou stále více zřejmá omezení, vyplývající z toho, že modernizace kurikulí vychází ze škol, zejména s ohledem na nedostatečné kapacity pro monitorování zkušeností škol a jejich předávání školám jiným. Proto je třeba provést změny spočívající v přechodu od kontroly vstupů ke kontrole výstupů.

Z kurikula se stává nástroj soutěže mezi školami, která není spravedlivá, neboť některé školy mají k dispozici dodatečné zdroje, které ostatním chybí. Důraz na vzdělávací programy také odvádí pozornost od vyučovacích metod. Dovednosti a postoje žáků, to, jak znalosti uplatňují v praxi, v mnohem větší míře závisí na způsobu, jak je organizován proces učení. Proto se v zemích OECD klade rostoucí důraz na integrované formy učení.


Vytváření mechanismů pro průběžnou kurikulární změnu

Examinátorský tým je přesvědčen, že MŠMT by mělo iniciovat proces utváření institucí a metod umožňujících průběžně se zabývat kurikulárními změnami v rámci celostátně přijatých vzdělávacích standardů s jasně stanovenými povinnostmi na centrální a místní úrovni. Proto by bylo žádoucí zajistit silnější zastoupení odborného školství v rámci MŠMT a měly by být k dispozici dostatečně dimenzované podpůrné struktury.


Systematičtější zapojení sociálních partnerů

Examinátorský tým byl překvapen nedostatečným zapojením zástupců zaměstnavatelů do tvorby vzdělávacích programů na celostátní úrovni. Zarážející je rovněž neúčast odborů.

Konečným cílem by mělo být vytvoření infrastruktury, v jejímž rámci se průběžně scházejí zástupci průmyslu a odborů, aby se dohodli na obsahu vzdělávacích standardů a profesních norem. Tím by bylo zajištěno, že osvědčení absolventů odborných škol a jejich znalosti budou průmyslovými odvětvími uznávány, v důsledku čehož podniky nebudou muset v rámci vnitropodnikového vzdělávání doplňovat znalosti nově přijatých pracovníků a suplovat tak činnost odborného školství, jehož efektivita se zvýší a vynaložené investice se tak vrátí.


Zdokonalování systému řízení odborného školství

Praktickou politiku reforem nelze nechat jen na iniciativách vycházejících zdola, ale je třeba je monitorovat a vést na základě jasného rámce. V této věci by se měly mnohem více angažovat orgány vlády. Pokud se tak nestane, je v sázce plýtvání zdroji, nezdravé soutěžení mezi vzdělávacími institucemi, izolovanost činností, nerovnoměrné poskytování vzdělávacích služeb a extrémní nevyrovnanost v rámci systému odborného vzdělávání. Bude také znemožněno použití odborného školství jako nástroje modernizace a restrukturalizace systému zaměstnanosti.

Při tvorbě praktické politiky na celostátní úrovni by měly být vzaty v úvahu problémy, které nelze řešit na úrovni regionální nebo místní (zvláštní cílové skupiny s nejistým postavením na trhu práce, potřeba zajistit, že nedojde k diskriminaci na základě pohlaví, rasové příslušnosti nebo duševního či tělesného postižení). Mnoho zainteresovaných subjektů trpí také nedostatkem základních informací a rozborů, existují rozsáhlé informační mezery. Je zapotřebí rozvinout celostátní informační systémy.

Examinátorský tým navrhuje, aby byl proveden přesun od strategie založené na iniciativě škol ke strategii směřující k rozvoji regionálních sítí spojujících systémy odborného školství a zaměstnanosti.


Integrace subsystémů odborného vzdělávání: přípravné vzdělávání, rekvalifikace, další vzdělávání

Výdaje na rekvalifikaci jsou stále nízké vzhledem k malé nezaměstnanosti. Úřady práce jsou však přesto zapojeny do „úpravy" investic v důsledku toho, že na trhu práce už není poptávka po absolventech některých odborných škol. Mnoho absolventů, zejména z SOU, prochází rekvalifikací v souladu s potřebami trhu práce.

Systém dalšího vzdělávání dospělých, který kdysi financoval stát, přestal existovat a na jeho místo stále více nastupují instituce poskytující vzdělávání na komerčním základě. V rámci programu Phare nazvaného „Restrukturalizace trhu práce" byla provedena analýza problémů, s kterými se střetává vzdělávání dospělých.

Podle expertů OECD je potřeba zajistit lepší soudržnost mezi třemi „subsystémy" odborného vzdělávání pro mládež, dospělé a nezaměstnané. Ve vzdělávání dospělých je mnohem snazší provádět experimenty a institucionální změny. Zkušenosti z této oblasti by mohly být postupně uplatněny v přípravném odborném vzdělávání. Možná by bylo ze strategického hlediska výhodnější zahájit reformu a modernizaci odborného vzdělávání v oblasti vzdělávání dospělých a rekvalifikace na trhu práce.

Zdá se však, že současný vývoj v ČR se ubírá opačným směrem, spočívajícím v rozvoji tří oddělených subsystémů. Hlavním problémem je, že zodpovědnost nesou různá ministerstva a že komunikace na ústřední úrovni je nedostatečná. S ohledem na očekávaný vývoj směrem k potřebě opakujícího se vzdělávání (a střídání práce a vzdělávání) je třeba podniknout koordinované kroky tak, aby bylo dosaženo integrace celého systému odborného vzdělávání.


Doporučení č. 6

a) Založit Agenturu pro kurikulum, standardy a certifikaci v odborném vzdělávání

Dlouhodobý cílem je vytvořit na celostátní úrovni účinný mechanismus pro průběžné kurikulární změny ve všech formách a typech odborného vzdělávání, do něhož kromě přípravného vzdělávání pro mládež patří i další vzdělávání a rekvalifikace dospělých pracovníků.

Prvním úkolem této nové instituce by bylo vypracovat katalog kvalifikací pro všechny typy a úrovně odborného vzdělávání a přípravy, počínaje výučním listem až po diplom z postsekundární vyšší odborné školy. Do této práce by měli být zapojeni zástupci sociálních partnerů spolu se zástupci ministerstev a škol. Bude důležité odlišit míru zapojení jednotlivých partnerů a odlišit práci ve výzkumu a vývoji od přijímání rozhodnutí.

Jádrem navrhované agentury se může stát přebudovaný a možná i rozšířený VÚOŠ. Klíčový význam by ale měla mít nezávislost této agentury (a jejího výzkumného a vývojového útvaru) na jakémkoli ministerstvu. Agentura by si také měla zachovat dostatečnou kapacitu pro podporu sledování a rozšiřování kurikulárních inovací na úrovni škol a pro spolupráci s podobnými institucemi v ostatních evropských zemích.


b) Jmenování náměstka ministra školství pro odborné vzdělávání

Tento náměstek by zodpovídal za odborné vzdělávání, jak přípravné, tak i další, a to na úrovni středních škol i postsekundárního vzdělávání. Byl by oficiálním zástupcem ministerstva v již zmíněné agentuře zabývající se kurikulární problematikou.


c) Zřízení regionální úrovně školské správy, na níž by se realizovala praktická politika a reformy odborného školství v těsné spolupráci s praktickou politikou zaměstnanosti


V důsledku nejasného vývoje v oblasti zaměstnanosti a trhu práce je nezbytné vytvořit kvalitní a efektivní infrastrukturu pro komunikaci na regionální úrovni. Cílem je vytvořit sítě pro odborné vzdělávání a zaměstnanost, zahrnující školy a ostatní vzdělávací instituce, úřady práce, komory, místní správu, podniky atd.

Vybrala Jana Hrubá


Aktuální komentář

Po červnových parlamentních volbách se změnila struktura ministerstev a jejich kompetence byly upraveny. Celkový počet ministerstev se snížil z devatenácti na šestnáct. Co se týče odborného vzdělávání, jsou změny v kompetencích ministerstev nejdůležitější pro střední odborná učiliště: odpovědnost za SOU je z ministerstva hospodářství převedena na MŠMT. To přebírá zodpovědnost i za zdravotnické školy. Touto změnou bude posílena role MŠMT pro rozvoj a plánování odborného vzdělávání. Sjednocení řízení pod jeden rozhodovací orgán zjednoduší a sjednotí i finanční a informační vstupy. Bolestivý proces přenosu kompetencí na MŠMT právě probíhá. Celková separace kompetencí však není zcela eliminována, neboť za odborné vzdělávání stále ještě částečně odpovídají i jiná ministerstva: zemědělství, obrany a vnitra.

Ve svém programovém prohlášení deklarovala nově utvořená vláda, že si je vědoma odpovědnosti za rozvoj moderního vzdělávacího systému vysoké kvality. V centru zájmu je rozvoj systému odborné přípravy. „Vláda považuje za velmi důležité vytvoření podmínek pro přípravu vysoce kvalifikované pracovní síly. Vláda se bude starat o současný systém odborné přípravy a bude podporovat vstup firem do procesu odborného vzdělávání."

Bylo přihlédnuto k doporučení OECD, které se týká ustanovení náměstka ministra pro odborné vzdělávání. PhDr. František Kozel byl jmenován vrchním ředitelem pro odborné vzdělávání MŠMT, jeho pravomoci odpovídají pozici náměstka ministra.

Doporučení týkající se regionální úrovně školské správy má také naději. Vláda se zavázala v tomto volebním období zajistit zřízení vyšších samosprávně územních celků.

V rámci programu PHARE „Reforma odborného školství" zahajuje práci skupina 45 českých a 10 zahraničních expertů. Výsledkem jejich činnosti by měla být koncepce rozvoje systému odborného vzdělávání v České republice prezentovaná na mezinárodní konferenci v říjnu 1997. Nechme se tedy překvapit.

Dr. Jaroslav Kalous, ředitel Ústavu výzkumu a rozvoje školství PedF UK

Zdroj: Dochází v našem odborném vzdělávání k plýtvání zdroji? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, leden 1997, č. 5, str. 6–9. ISSN 1210-6313



Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger