Zpříjemněte si prázdniny s dobrou knihou z e-shopu Moderní dějiny

sobota 30. července 2016 · 0 komentářů

Ano, jinde najdete knihy levněji či ve slevě. My Vám však nenabízíme slevy, ale služby! Vybíráme pro Vás ty nejkvalitnější tituly z oblasti historie 20. století. Knihy, které by neměly chybět v žádné knihovně…


Boris Johnson: Faktor Churchill


V životopise Winstona Churchilla podává autor (stávající ministr zahraničí Velké Británie a tvář Brexitu) se svým charakteristickým vtipem a pronikavostí podobiznu premiéra, který nebojácně vedl svůj národ do boje, přestože nenáviděl válku a pohrdal politiky postrádajícími zkušenost s jejími hrůzami; muže potýkajícího se s depresemi a šišláním, který se přesto vypracoval na jednoho z největších řečníků všech dob a nejproslulejšího žurnalistu své éry; politika, který se díky své otevřenosti novým myšlenkám stal průkopníkem v oblasti zdravotnictví, školství i sociálního zabezpečení, aniž by se přitom zřekl vrozené politické nekorektnosti; a především neohroženého, vynalézavého, odhodlaného velikána, jehož existence je nejlepším argumentem proti názoru, že sebevětší osobnost nemůže zvrátit běh dějin.


Henry Kissinger: Uspořádání světa


Vlivný politolog, historik a bývalý ministr zahraničí Spojených států předkládá ve své nejnovější práci z roku 2014 mnohostranný, historickými a politickými souvislostmi podložený pohled na řád světa. Ukazuje, že kořeny současného uspořádání mezinárodních vztahů byly poprvé zformulovány v západní Evropě téměř před čtyřmi staletími na mírové konferenci v německém Vestfálsku.

Svůj analytický pohled věnuje také otázkám Středního východu (a speciálně Íránu), odlišným koncepcím mocenské rovnováhy v Evropě a Asii, zvláště čínské „harmonii pod nebesy“. Pozornost zaměřuje také na americké politické vize, které se přestaly opírat pouze o systém vyvažování a začaly usilovat o dosažení míru šířením demokratických principů. Kissingerovy úvahy ústí v současnosti a hledají perspektivu světového řádu pro naši dobu tváří v tvář takovým výzvám, jako je islamismus, šíření jaderných zbraní a globalizace.


Nabídku dalších zajímavých knih najdete ZDE.

Jak vytvářet vzdělávací materiály přístupné všem

pátek 29. července 2016 · 0 komentářů

V nové brožuře Aliance pro otevřené vzdělávání naleznete návod, jak postupovat při vytváření dokumentů, prezentací a videí tak, aby je mohli využít i ti, kteří hůře vidí, slyší, nebo nejsou příliš zdatní ve zvládání digitálních technologií.

Brožura Jak vytvářet vzdělávací materiály přístupné všem nemá ambice nahrazovat komplexnější návody a příručky, které publikují odborná pracoviště. Je psána pro ty, kteří píší ve wordu nebo vytvářejí jednoduchou powerpointovou prezentaci.

Příručka shrnuje, na co je třeba pamatovat, když se vzdělávací dokument dostane ke starším lidem, případně uživatelům, kteří špatně vidí nebo slyší. Dozvíte se tu, jak přehledně a logicky uvádět údaje v tabulkách, co udělat, aby k obsluze dokumentu stačila pouze klávesnice, doporučení pro tvorbu titulků pro videa, práva webů, dokumentů, videí apod. Soubor těchto pravidel se také nazývá universal design neboli design pro všechny.

Universal design, to nejsou jen úpravy „navíc” pro různé skupiny osob, ale především nástroj pro zlepšení efektivity. Zkušenosti ukazují, že například titulky u videí nepomáhají jen lidem, kteří neslyší, ale mají z nich užitek i ti, kteří se lépe učí pomocí čteného textu, nebo si chtějí dělat poznámky. Zároveň tvůrci vzdělávacího materiálu titulky u videa umožňují vyhledávání uvnitř videoobsahu, což je jinak obtížný úkol. To, co vypadá na první pohled jako „uzpůsobení navíc” pro jednu skupinu, pak ve výsledku pomáhá všem.

„Stručný návod, jak takové materiály vytvářet, je právě v té brožuře pro vzdělavatele, kterou jsme se kolegy vytvořili. Zároveň brožura může sloužit i jako inspirace dalším státním institucím, jejichž weby a dokumenty by také měly být kvalitní a přístupné všem.“ vysvětluje Tamara Kováčová, koordinátorka projektu Otevřené vzdělávání.

Brožuru zdarma ke stažení najdete ZDE.

Více informací naleznete na www.otevrenevzdelavani.cz

Jak vychovat dobrého učitele

středa 27. července 2016 · 2 komentářů

Kvalita učitelů rozhoduje o výsledcích žáků, ukazují současné studie. Dobrý učitel vytyčuje jasné cíle, umí ve třídě udržet dobré chování, efektivně hospodaří s časem a využívá osvědčené metody k udržení všech mozků ve třídě aktivních.

Zdroj: Scio 27. 6. 2016

Jak takového učitele „vytvořit“, se zamýšlí týdeník The Economist. Popírá přitom přesvědčení, že dobře učit buď člověk umí, nebo neumí. Američtí politici se chtějí zaměřit na lákání nejlepších pedagogických absolventů do školství a propouštění těch nejhorších, učitelské odbory naopak volají po omezení centrálního diktátu a volnosti učitelů.

Podle autorů je potřeba transformovat zejména systém vzdělávání budoucích pedagogů, a to tak, aby v jejich přípravě neselhal a zajistil absolventům dostatečnou praxi pro osvojení si potřebných technik. Zároveň apelují na vedení škol k podpoře dalšího vzdělávání pedagogů, kteří se většinou po úvodních letech své praxe již dále nerozvíjejí.

Podnětem ke zkvalitnění pedagogických vzdělávacích kurzů by mohla být povinnost evidovat výkony svých absolventů – kurzy, které by nepřinesly učitelům žádné zlepšení v dopadu na učení žáků, by napříště nebyly podporovány.

Rozvíjet dovednosti již během praxe by pedagogové měli společnými konzultacemi a kritickou zpětnou vazbou, podobně jako je tomu v zemích s nejlépe hodnoceným školním systémem – ve Finsku, Singapuru nebo Šanghaji. Osvícení ředitelé vybaví začínající učitele propracovanými plány jednotlivých hodin a zajistí jim zkušeného kolegu poradce.

Na finančním ohodnocení učitelů přitom kvalita výuky nezávisí tolik, jak bychom mohli předpokládat. Např. ve Finsku se platy učitelů pohybují pod průměrem všech zemí OECD. Zajistit, aby zůstávali ti nejlepší, ale bude patrně vyžadovat zvýšení platů, stejně jako je platová pružnost potřeba k lákání nejlepších učitelů na nejhorší školy.


Původní text.

Hana Vaverková: Závěrečná

pondělí 25. července 2016 · 1 komentářů

A jsou tu prázdniny. Nebudete mi věřit, ale je to snad poprvé za čtyřicet let, co se na ně zas tak moc netěším. Tak moc mě to totiž letos ve škole těšilo a bavilo. Co já se za těch deset měsíců naučila nového! A co všechno ještě neumím a nejspíš se to ani nikdy nedozvím!

Na přání svých páťáků jsem se naučila na kytaru Tři kříže a Válku růží… Na oplátku jsem jim přihrála olomouckého Plíhala s Námořnickou. A že měl Svěrák osmdesát, zrovna na Den učitelů (no, není to supr? Velikán k velikánovi?), tak ještě Rovnátka. A na škole v přírodě klasiku – Zlaté střevíčky a Červenou řeku. Věřili byste, že tyhle odrhovačky zpívají rádi a s vervou i kluci z páté?

Od návštěvy v Chrudimi jsem si přestala rvát vlasy hrůzou, co všechno v tý blbý vlastivědě nestihnu. S narůstající odvahou jsem se jen lehce dotkla kapitol, kterým moc nerozumím a ze kterých si skoro nic nepamatuju, a holky ve sborovně taky ne. Asi že nejsou životně důležité – zvláště ne pro desetileté děti. Zato jsem využila spoustu možností, které se nám naskytly. A tak jsme koukali na dokumentární film o Madagaskaru, byli jsme na projekci filmů Jeden svět, poslouchali povídání černé řádové sestřičky z Indie, která pracuje na Haiti a stará se o kluka Idonela, co ho naše škola před mnoha lety adoptovala. Navštívili jsme ekologické středisko Sluňákov a díky programu Velikonoční ostrovy jsme zjistili, jak důležité je zachovat přírodní zdroje, abychom se jednou nesnědli navzájem. Za dva květnové dny ušli čtvrťáci a páťáci v Jeseníkách přes 20 kilometrů. Bohužel beze mě, moje stará kolena by to už nedala.

Mimořádným dnem byla vlastivědná exkurze do blízkých Tršic, kde ve druhé světové zahynulo 19 statečných mužů a chlapců, mezi nimi i židovský kluk Otto Wolf. Snad právě tady si děti spojily válku s hrůzami té doby. Tímto celoškolním týdenním projektem žili děti i jejich rodiče. Byli zvědaví, jak to všechno dopadlo. A byli smutní, když se dozvěděli, že Otto nepřežil.

Poslední hodiny vlastivědy pouštím dětem krátké dokumentární záběry z Terezína a Osvětimi. Je to dobrovolné – kdo se na to necítí, čte si ve vedlejší třídě. Ale skoro všichni zůstávají, i ti dva kluci, co si nedávno kreslili hákové kříže. Třeba už nebudou…


PAU… au au

V jedné dubnové sobotě jsme s kolegyněmi po roce opět zavítaly do Velkých Němčic, kde se ještě pořád zázrakem udržuje regionální PAU. I letos bylo lektorů skoro víc než přihlášených. Na naši dílnu přišlo dost zájemců, dokonce jsme ji s kolegyněmi opakovaly. Ta druhá várka účastnic byla taková zvláštní. Skákaly sobě i nám do řeči, při pokynu nemluvit se vesele bavily a nakonec mi jedna z nich na vysvětlenou řekla, že ty aktivity jsou sice zajímavé a inspirativní a určitě je s dětmi zkusí, ale sama to teda dělat nechce. Moje námitka, že co nezkusím na sobě, těžko můžu dělat s žáky, nejspíš padla do ztracena.

Kamarád Karel na svoji odpolední dílnu nalákal snad všechny účastníky. Není divu. Měla název „Jak se správně masakrovat ve sborovně“. Určeno pro učitele masochisty. Předvedl nám naštvaného učitele, který má zájem naštvat co nejvíc kolegů, žáků a rodičů, a přidal rady, jak se ještě zdokonalit. Víte, co je to fosílie? Učitelka, která je neomylná, nedělá chyby a nikdo ji nemá rád. A správný školník má být hulvát, co hned u vchodu seřve děcka, ať jim dojde, že škola není pro ně. A víte, pro koho že jsou napsané osnovy? Pro 25% chytrých žáků se skvělým zázemím, kteří při psaní domácích úloh zažívají příjemné chvění.

A věta nakonec – „ Cílem českého školství je dokázat, jak jsou žáci blbí.“

Naštěstí, Karle, jsme tu ještě my, čeští učitelé!!!


Zase za ředitelku…

Šéfové Katce odešla plotýnka, tu jí zoperoval můj muž, a ona mi na oplátku přihrála svoje ředitelské křeslo. Naštěstí jen na 6 týdnů. A tak jsem si po třech letech rychle vzpomínala, co je v kterých šuplících a skříních a šanonech, zvedala telefony a vyplňovala roztodivné tabulky. Napoprvé opět špatně, Vaverková! Ne, tady už bych fakt sedět nechtěla.

Předposlední červnový týden jedeme na školu v přírodě. 74 dětí, 9 dospělých. Letošní téma – Haná napříč časem. V pondělí jsme v pravěku s mamuty, v úterý ve Velké Moravě s Cyrilem a Metodějem, ve středu máme středověk s Bílou paní. Ve čtvrtek se přesouváme do novověku a poslední den už jsme zase v současnosti. Vezeme s sebou několik igelitek s kostýmy, do kterých se postupně převlékáme, abychom dětem přiblížili jednotlivá období našich dějin. Moc si to užívám. Nemusím myslet na to, co mě čeká v ředitelně. Tam už je zase Katka, která na střídačku rehabilituje a papíruje. My s dětmi stavíme v lese domečky, v potoce přehrady. V ohni pečeme hady z těsta, které si děti vyrobily. Při čtvrteční diskotéce tančí snad úplně všichni. I moji kluci z páté, kteří si dobrovolně chodí pro natěšené spolužačky. Večer prohlížíme a sprchujeme menší děti a odstraňujeme klíšťata. Letos jsme jich našli 28 – rekordní počet.

Ve středu 29. června máme tradiční Zahradní slavnost. Pokolikáté? Ta první byla už v roce 1996, kdy jsem končila svůj první ředitelský rok v Droždíně. Tenkrát jsme měli v naší málotřídce něco málo přes 40 dětí. Teď už jich bude dvakrát tolik. Na školní zahradu se s rodiči, prarodiči a dalšími návštěvníky skoro nevejdeme. Ale jinak je to jako vždycky – úvodní slovo ředitelky Katky, loučení s páťáky, vítání prvňáčků, divadelní vystoupení všech tříd, bohaté občerstvení, které připravili děti a rodiče, a nakonec diskotéka. Nejstarší účastnice má 104 let. Dostává kytku a písničku na přání. Když to dobře půjde, tak ještě nějakých čtyřicet let a budou mi hrát taky…

V pátek začínají prázdniny. No, vlastně – jak komu. V naší škole máme seminář k matematice profesora Hejného. Začínáme v 8. Přestože už jsem na jednom semináři byla, na ukázkové hodině taky a mám představu, o čem to všechno je, začínám se potit. Lektorka tuto matematiku učí už 9 let. Já začnu v září a hned ve 4. třídě. Panebože, opakovaně vzdychám při ukázce dalšího prostředí. Dobrovolně se hlásím k předvedení. Krokuju a dostávám se do záporných čísel. Jsem autobus a nabírám cestující. Spojuju gumičkami kovové hroty a počítám obvod a obsah obrazců. A hlavně se strachuju – tohleto nedám! Ale dáš, Haničko, ke konci prázdnin máš další třídenní seminář a hlavně! – tvoji žáci tě to naučí! Ha, ha, ha…


To nejlepší nakonec

První prázdninový cyklovýlet. S manželem, co zachraňuje životy. V restauraci si pochutnáváme na hanácké specialitě a čteme si u toho – to my tak po čtyřicetiletém manželství občas děláváme… V Mladé Frontě Dnes si všimnu nadpisu – Učitelka dohlížela na prvňáčky při sprchování, ředitel ji vyhodil. Tu učitelku znám – učila u nás skoro deset let. Bezva ženská, žádný pedofil. Zato pan ředitel bude nejspíš idiot. Nemyslíte?

Já se fakt těším. Na všechno. Na prázdninovou Itálii s mým mužem. Třeba letos ani nespadnu z kola, jako vloni a předloni… A na další školní rok. Na všechno, co mě čeká. A až mi bude 104, na Zahradní slavnost, a oni mi zahrajou…

Nevýchova pomáhá rodičům i dětem

sobota 23. července 2016 · 0 komentářů

„Všechno, co vás teď trápí s dětmi, se dá změnit. Potřebujete si jenom porozumět,“ píše se na úvodní stránce webu Nevýchovy. Tentokrát se to týká i babiček.

O tomto zajímavém projektu pro rodiče jsme vás už informovali ZDE a ZDE.

Od té doby se tým Nevýchovy rozrostl a připravuje kromě kurzů a článků také online workshopy, které si můžete ve vymezeném čase pustit doma a dokonce i s dětmi nebo prarodiči. Katka Králová v nich reaguje na časté problémy s nejmenšími, malými i většími dětmi. Na čtyřicet videonahrávek z nich můžete zhlédnout i zpětně ZDE a vybrat si téma, které trápí právě vás.

Například:
– Puberta začíná v peřince… škoda, že jsem to nevěděla dřív
– Jak být ve školce za 5 osm
– Co s tím, když dítě neposlouchá
– 3 tipy, jak vyřešit sourozenecké spory bez řevu a tahanic
– Jak podpořit u dětí zodpovědnost
– Nefunguje vám „NEZLOB“?

a mnohá další témata.

Nejbližší workshop se chystá na úterý 26. 7. Má zajímavé téma: „Pomoc, tchýně mi mluví do výchovy!“ Připojit se můžete po přihlášení kdykoli od 12 hodin do půlnoci.

„Jestli vás to zajímá, přijďte. Po kliknutí sem bude vaše přihláška u nás:),“ píše Katka.

Nevýchova pomáhá rodičům a dětem v 57 zemích světa a má 100 000 aktivních rodičů jen v ČR. Každý měsíc se připojuje zhruba 1000 dalších.

Leo Babauta: 9 základních dovedností, které by se měly děti naučit

pátek 22. července 2016 · 0 komentářů

Bohužel jsem byl vzděláván ve školském systému, který měl za to, že svět zůstane navždy v podstatě stejný. Jen s menšími změnami v módě. Ve škole jsme získali soubor dovedností, který byl založen na tom, jaké druhy práce byly nejžádanější v roce 1980, ne v roce 2000… Neměli jsme tušení, co pro nás svět přichystá. A to je právě ta věc: pořád to ještě nevíme. Nikdy to nevíme.

Zdroj: www.mimoskolu.cz 3. 3. 2014

Děti v dnešním školském systému nejsou na zítřejší svět dobře připravovány.

Jako člověk, který z firemního přešel do vládního sektoru a odtamtud do neustále se měnícího on-line světa, vím, jak rychle se svět včerejška stává irelevantním. Byl jsem proškolen v novinovém průmyslu, kde jsme všichni věřili, že budeme relevantní navždy. Dnes už si o něm myslím, že se brzy stane zastaralým.

Bohužel jsem byl vzděláván ve školském systému, který měl za to, že svět zůstane navždy v podstatě stejný. Jen s menšími změnami v módě. Ve škole jsme získali soubor dovedností, který byl založen na tom, jaké druhy práce byly nejžádanější v roce 1980, ne v roce 2000.

A to docela dává smysl, vzhledem k tomu, že nikdo nemůže opravdu vědět, jak bude život od teď za 20 let vypadat. Představte si svět roku 1980. Osobní počítače byly ještě docela mladé, faxy sloužily jako hlavní komunikační technologie a Internet, jak ho známe dnes, byl jen předmětem fantasie spisovatelů sci-fi jako například William Gibson.

Neměli jsme tušení, co pro nás svět přichystá.

A to je právě ta věc: pořád to ještě nevíme. Nikdy to nevíme. Nikdy jsme nebyli dobří v předpovídání budoucnosti. A proto vychovávat a vzdělávat naše děti tak, jako bychom nějakou představu o budoucnosti skutečně měli, není zrovna nejchytřejší nápad.

Jak tedy naše děti připravit na svět, který je nepředvídatelný a neznámý? Tím, že je naučíme umět se přizpůsobit a vypořádat se se změnami. Být připraven na všechno jednoduše tím, že jejich přípravu nebudeme směřovat na nic konkrétního.

To ovšem vyžaduje zcela jiný přístup k výchově a vzdělávání dětí. Znamená to zanechat své staré myšlenky přede dveřmi a umět na všechno znovu přijít.

Má úžasná a nádherná manželka Eva (ano, jsem velmi šťastný muž) a já patříme mezi ty, kteří se už do tohoto úkolu pustili. Naše děti učíme doma. Přesněji řečeno je odškolujeme (odškolování = unschooling pozn. překl.). Učíme je, aby se učily na vlastní pěst, aniž bychom jim poznání podávali my a snažili se ho nějakým způsobem testovat.

Je pravda, že je to trochu divoký nápad. Většina z nás, kteří s odškolováním experimentují, přiznává, že neznáme všechny odpovědi a žádný soubor „nejosvědčenějších postupů“ neexistuje. Avšak také víme, že se učíme spolu s našimi dětmi, že něco nevědět může být dobrá věc. Naskytne se tím možnost přijít na to sám, aniž by se člověk musel spoléhat na zavedené metody, jež nemusí být optimální.

Do různých způsobů a metod tady nebudu příliš zacházet. Mám totiž za to, že jsou méně důležité než samotné myšlenky. Jakmile přijdete na nějaké zajímavé nápady, které byste chtěli otestovat, můžete najít neomezené množství metod, jak to provést. Mé nadiktované způsoby by proto byly příliš omezující.

Místo toho se pojďme podívat na užitečnou sadu základních dovedností, o nichž jsem přesvědčen, že by si je děti měly osvojit, aby byly co nejlépe připraveny na jakýkoli svět budoucnosti. Zakládám je na tom, co jsem se naučil ve třech různých odvětvích – zejména ve světě on-line podnikání, on-line publikování, on-line života… A co je důležitější, co jsem se v nich dozvěděl o učení a práci a žití ve světě, který se nikdy nepřestane proměňovat.

1. Kladení otázek. Co chceme pro naše děti jako studenty nejvíce, je být schopen učit se na vlastní pěst. Ať už se budou chtít naučit cokoliv. Protože pokud tohle budou umět, pak není nutné, abychom je museli učit všechno. Cokoliv se v budoucnu budou potřebovat naučit, zvládnou to udělat samostatně. Prvním krokem k učení se, jak se vzdělávat, je naučit se klást otázky. Děti to naštěstí dělají úplně přirozeně. Můžeme to jen podporovat. A skvělý způsob, jak na to, je prostě zkusit to modelovat. Když s vaším dítětem narazíte na něco nového, dávejte mu otázky, prozkoumávejte s ním možné odpovědi. A když dítě bude dělat to samé – ptát se vás – namísto potrestání jej odměňte (možná byste byli překvapeni, kolik dospělých děti od dotazování odrazuje).

2. Řešení problémů. Pokud dítě bude umět řešit problémy, bude moci vykonávat jakoukoli práci. Každá nová práce vypadá hrozivě, ale ve skutečnosti se jedná jen o další problém, který je třeba vyřešit. Nové dovednosti, nová prostředí, nové požadavky… Všechno jsou prostě problémy, jež je potřeba umět zvládnout. Učte své dítě řešit problémy modelováním jednoduchých potíží. Pak mu umožněte, aby mohlo nějaké velmi jednoduché řešit samo. Nechtějte všechny jeho problémy okamžitě vyřešit – nechejte ho, ať si s ním zkusí poradit samo. Ať vyzkouší různé možnosti řešení. Takové úsilí poté odměňte. Nakonec si vaše dítě rozvine důvěru ve své vlastní schopnosti. Pak už nebude existovat nic, co by nezvládlo.

3. Řešení projektů. Jako on-line podnikatel vím, že moje práce se skládá z řady projektů. Někdy souvisejících, někdy malých a někdy i velkých (které jsou ovšem obvykle seskládány ze skupiny menších). A také vím, že jelikož jsem jich už zvládl tolik, neexistuje projekt, se kterým bych si neporadil. Tento příspěvek je projekt. Psaní knihy je projekt. Prodej knihy je další projekt. Pracujte na projektech s vaším dítětem. Umožněte mu sledovat, jak se to dělá tím, že vám bude pomáhat. Pak ho nechejte zvládat více a více věcí samostatně. Jak získá sebevědomí, nechte ho řešit více na vlastní pěst. Brzy se z jeho učení stane jen řada projektů, ze kterých bude nadšené.

4. Hledání zájmu. To, co mě pohání, nejsou ani cíle, ani disciplína, ani vnější motivace, ani odměny, ale zájem. Když jsem tak nadšený, že na něco nemohu přestat myslet, nevyhnutelně se do toho ponořím úplně angažovaně, po většinu času projekt dokončím a práci na něm budu milovat. Pomozte vašemu dítěti najít věci, které ho budou zajímat. To znamená zkoušení spousty různých věcí a nalézání těch, které ho nadchnou nejvíce, což mu pomůže opravdu se z toho těšit. Od žádného zájmu ho neodrazujte. Povzbuďte jej. Také z žádné aktivity nevysávejte všechnu legraci. Ale můžete z ní učinit i něco užitečného.

5. Nezávislost. Děti by měly být postupně učeny, jak stát na vlastních nohou. Samozřejmě po troškách. Pomalu je povzbuzujte, aby se do činností pouštěly samostatně. Ukažte jim, jak něco udělat, modelujte to, pomozte jim s tím a pak pomáhejte méně a méně a nechejte je, ať udělají nějaké vlastní chyby. Vložte do nich důvěru v sebe sama tím, že zažijí spoustu maličkých úspěchů a vyřeší nějaké své přehmaty. Jakmile se jednou naučí, jak být nezávislé, uvědomí si, že nepotřebují, aby jim učitelé, rodiče či šéf radili, co mají dělat. Mohou řídit samy sebe a být svobodné. Budou umět nalézt směr, kterým potřebují jít, aby zvládly jít svým vlastním směrem.

6. Být šťastný sám o sobě. Příliš mnoho z nás rodičů rozmazluje své děti, udržuje je na vodítku a váže jejich štěstí na svou přítomnost. Když dítě vyroste, najednou neví, jak být šťastné. Okamžitě se musí připnout k příteli či přítelkyni nebo ke kamarádům. Pokud v tomhle neuspějí, budou se snažit najít štěstí v dalších vnějších věcech – v nakupování, jídle, videohrách, na internetu. Ale když se dítě už od útlého věku bude učit, že může být šťastné i samo, že si může hrát a číst a představovat, získá jednu z nejcennějších schopností, která existuje. Dovolte, aby vaše děti už odmalička uměly být samy. Dopřejte jim soukromí. Vymezte nějakou dobu (např. večer), kdy budou mít čas pro sebe jak rodiče, tak děti.

7. Soucit. Jedna z nejdůležitějších dovedností vůbec. Musíme ji pěstovat, abychom mohli dobře spolupracovat s ostatními. Abychom pečovali i o jiné lidi než sami o sebe. Abychom mohli být šťastní tím, že učiníme šťastné i ostatní. Klíčem je jít příkladem. Buďte soucitní ke všem a všemu za všech okolností. I k vašim dětem. Ukažte jim empatii. Ptejte se jich, jak myslí, že se mohou cítit ostatní, a myšlenky o tom vyslovujte nahlas. Pokud můžete, při každé příležitosti ukazujte, jak se dá zmírnit utrpení druhých. Jak ostatní za pomoci maličkých laskavostí udělat šťastnější. A jak to může na oplátku udělat šťastnějšího vás jako člověka.

8. Tolerance. Příliš často vyrůstáme v izolovaných prostorech, kde jsou lidé povětšinou stejní (alespoň vzhledově). Když pak přijdeme do styku s lidmi, kteří jsou jiní, může to být nepříjemné, překvapující a strach vyvolávající. Vystavujte své děti lidem všeho druhu – různých ras, sexuální orientace a rozličných psychických stavů. Ukažte jim, že být jiný je nejen v pořádku, ale mělo by to být dokonce oslavováno, protože je to právě rozmanitost, jež dělá život tak krásným.

9. Adaptace vůči změnám. Věřím, že jak naše děti rostou a jak se svět neustále proměňuje, umět přijmout změnu, vypořádat se s ní a zorientovat se v jejím proudu bude velká konkurenční výhoda. Je to dovednost, které se stále se učím i já sám, ale zjistil jsem, že mi ohromně pomáhá. Zejména ve srovnání s těmi, kteří změnám odolávají, bojí se jich a stanovují si cíle a plány, jichž se snaží pevně držet za každou cenu. Já se místo toho přizpůsobuji měnícímu se prostředí. Strnulost je v takovémto prostředí mnohem méně užitečná než například pružnost, plynulost a přizpůsobivost. Opět platí, že modelování situací k procvičení této dovednosti je pro vaše dítě důležité. Ukažte jim, že změny jsou přirozené, že se na ně člověk může adaptovat a získat příležitosti, které předtím ještě nebyly. Život je dobrodružství. Věci se občas budou dařit špatně, dopadnou jinak, než jsme očekávali, a zničí nám jakékoli plány – ale to je na tom právě to vzrušující.

Nemůžeme našim dětem zadat sadu věcí, které se mají naučit, ukázat jim kariéru, na niž se mají připravovat, když nevíme, co budoucnost přinese. Ale můžeme je připravit na to, aby se uměly adaptovat na úplně cokoli. A za takových 20 let nám poděkují.

Z anglického originálu 9 Essential Skills Kids Should Learn přeložila Veronika Portešová

BIVŠ pomáhá neúspěšným maturantům zvládnout maturitní zkoušku z českého jazyka a literatury

čtvrtek 21. července 2016 · 0 komentářů

Bankovní institut vysoká škola otvírá v srpnu pro neúspěšné maturanty týdenní intenzivní kurz didaktického testu z českého jazyka a literatury. (Máte pocit, že je to práce vysoké školy? O čem to vypovídá???)

Zdroj: Tisková zpráva BIVŠ – PR agentura Bison & Rose

Kurz bude probíhat od 15. srpna do 19. srpna 2016. Na zájemce čeká denně pět vyučovacích hodin. Na závěr si ověří získané znalosti ve zkušebním testu, který bude zaměřen na dovednosti v oblasti gramatiky, slohu a literatury. Cílem kurzu je posílit znalosti studentů, aby úspěšně zvládli opravnou maturitní zkoušku.

Bankovní institut přichází s novinkou, kterou uvítají studenti, kteří v květnu při maturitách neuspěli. Studenti totiž mají možnost využít intenzivní kurz, který kombinuje metody procvičování teoretických pravidel a poznatků s následnou aplikací. Procvičování vzorových úloh, práce s textem a individuální konzultace s pedagogem podporují zapamatování učiva a zvyšují úspěšnost u opravné zkoušky. „Neúspěšní maturanti si budou moci individuálně zvolit metodu, která jim bude v procvičování nejvíce vyhovovat,“ uvádí Martina Mannová, generální ředitelka Bankovního institutu.

Zkoušky z českého jazyka patří po matematice k těm náročnějším. V loňském roce je nezvládlo 4 316 studentů. Naopak cizí jazyky maturanti zvládají poměrně dobře, z anglického jazyka neuspělo pouze 2 616 nešťastníků. Studenti by po řádném intenzivním kurzu měli být schopni reagovat na všechny zapeklitosti, které didaktický test přináší. Poradí si nejen s pravidly českého pravopisu, slovotvornou a morfologickou analýzou slovního tvaru, tak s významem pojmenování, prováděním syntaktických analýz vět jednoduchých či souvětí nebo správným porozuměním textu.

Studenti se mohou do kurzu přihlašovat na www.bivs.cz/maturita.

Kybernetickou agresi zažívá každý pátý učitel. Vedení školy o tom většinou neví

středa 20. července 2016 · 0 komentářů

Oběťmi kybernetického útoku se stalo 21,73 % českých učitelů. Potvrdil to Národní výzkum kyberšikany českých učitelů, do něhož se zapojilo více než 5 100 učitelů základních a středních škol ze všech krajů ČR.

Kybernetické útoky na učitele se nejčastěji odehrávají na sociálních sítích. Mezi další „útočící“ nástroje patří mobilní telefony, email, veřejný chat a www stránky. Výzkum uskutečnilo Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty UP ve spolupráci se společnostmi O2 Czech Republic a Seznam.cz.

Cílem výzkumu bylo zmapovat, jak moc je kyberšikana učitelů v České republice rozšířena, jaké formy útoků na učitele převládají, jak dlouho trvají a jaký mají na učitele dopad. Odborníky z pedagogické fakulty také zajímalo, jak učitelé krizové situace řeší a kdo jsou pachatelé útoků.

„Oběťmi kybernetického útoku se stalo 21,73 % českých učitelů (6,19 % v posledních 12 měsících a 14,68 % dříve než v posledních 12 měsících. Mezi nejčastější formy incidentů patřily verbální útoky realizované prostřednictvím mobilního telefonu či internetu a obtěžování prostřednictvím prozvánění. Výzkum zachytil také vyhrožování učiteli či jeho zastrašování, případně šíření ponižující či zesměšňující fotografie,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Kamil Kopecký.

Kyberšikanu jako vážnou formu kybernetické agrese zažívá 181 učitelů z 5 136 oslovených Z výsledků výzkumu je patrné, že převažují útoky krátkodobé, které se uskutečnily v průběhu jednoho týdne (456 incidentů z 1 062 trvaly týden a dále nepokračovaly), dlouhodobé útoky jsou spíše výjimečné. Kybernetické útoky na učitele se nejčastěji staly v prostředí sociálních sítí, mezi další nástroje využité k útoku patřily mobilní telefony, email, veřejný chat a www stránky.

„Ne každý kybernetický incident, který učitelé zažívají, lze považovat za kyberšikanu – ta probíhá opakovaně, delší dobu, je intenzivní a má na oběť prokazatelný dopad. Na základě výzkumu lze prohlásit, že skutečnou kyberšikanu v posledních 12 měsících zažilo 3,52 % učitelů, tedy 181 z 5 136 respondentů,“ doplnil Kopecký.


Pachatelé: nejen studenti, ale i rodiče nebo kolegové

Kdo patří mezi nejčastější pachatele kyberšikany? V téměř 40 % případů byli pachateli žáci ze školy (34,92 % byli žáci, které oběť zná a učí). Nezanedbatelné není ani procento, kdy se agresorem stávají rodiče žáka, podle výsledků jde o osm procent případů. Alarmující je, že ve čtvrtině případů se pachatele útoku nepodařilo vůbec odhalit – nebyl tedy potrestán (24,42 %).

„Děti jsou digitálním technologiím často otevřenější než jejich rodiče, ale i učitelé. Bohužel si nedokážou uvědomit všechna rizika nebo důsledky svého chování,“ komentoval výzkum Ctirad Lolek, ředitel lidských zdrojů O2 Czech Republic.

Výzkum rovněž hledal odpovědi na to, kdo o kybernetickém útoku či kyberšikaně učitele věděl. V 31,9 % o útoku věděli – dle slov obětí – jejich kolegové (učitelé, vychovatelé). Oproti tomu vedení školy bylo informováno pouze v 15 % případů. Znamená to, že nadřízení a vedoucí pracoviště tak často o kyberšikaně nejsou informováni.


Jak učitelé reagují?

Z výzkumu vyplývá, že učitelé nejčastěji využívají strategie zaměřené na přímé odstranění či zablokování závadného obsahu z internetu – ty tvoří více než pětinu všech strategií, které se k útoku využívají. Téměř 10 % respondentů si o incidentech pořizuje záznamy – např. screenshoty komunikace, záznamy SMS apod. 8 % učitelů se pokusilo vypátrat pachatele útoku. 8,25 % učitelů se rozhodlo situaci ignorovat – buď ji nepovažovali za závažnou, nebo předpokládali, že problém sám odezní.

Martin Kožíšek, manažer pro internetovou bezpečnost společnosti Seznam.cz, dodal: „Ukázalo se, že aktuální kauzy spojené s velkou medializací, jsou často zjednodušovány, jen z toho důvodu, aby přilákaly pozornost veřejnosti i médií. Proto chceme, aby výsledky sloužily k zejména zobrazení skutečnosti a popsaly problematiku co nejvěrněji. Jasné pojmenování problémů nám umožní jim lépe porozumět a v důsledku i efektivněji řešit. Protože jsme provozovateli služeb, kterých se může tato problematika týkat, je pro nás tento výzkum cenným podkladem k vytváření funkčních opatření k ochraně našich uživatelů.“


Detailní výsledky výzkumu ZDE nebo ZDE.

V Česku vznikla nejlepší aplikace na výuku jazyků na světě!

pondělí 18. července 2016 · 0 komentářů

Projekt “Mooveez – Englishwithmovies” (Angličtina s filmem) z dílny českého startupu získal v Londýně prestižní ocenění ELTons, které uděluje British Council nejlepším řešením pro výuku angličtiny. Za svou mobilní aplikaci pro tablety si odnesl vítězství v hlavní kategorii “Digitální inovace”. Je to vůbec poprvé, kdy toto ocenění získali Češi.

2. června 2016 v Londýně vyhlásila British Council ve spolupráci s organizací Cambridge English Language Assessment vítěze mezinárodní soutěže ELTons (ELT – EnglishLanguageTeaching). Jedná se o jedinou mezinárodně uznávanou cenu, udělovanou výjimečným projektům na poli výuky angličtiny. Udělována je celkem v šesti kategoriích a cenu za rok 2016 v kategorii „Digitální inovace“ si odnesla česká společnost Archimedes Inspiration.

Aplikace na výuku angličtiny s filmem je volně ke stažení pro iPad, v nejbližší době by měla být k dispozici také její plná verze pro Android a ve vývoji je i verze pro chytré telefony. Uživatel platí pouze za speciálně upravené světově známé filmy s interaktivními výukovými materiály – jsou zde dvoujazyčné titulky, které si lze jednoduše opakovaně přehrávat, lze si označit kterýkoliv dialog, ke kterému se chce divák vrátit.

Filmy jsou rozděleny do „kapitol“, na které navazují gramatická cvičení a testy z toho, co právě divák viděl a slyšel a mnohé další funkce. Angličtina s filmem si klade za svůj cíl obklopit uživatele jazykem skrze obsah, který je pro něj atraktivní. Vychází tedy z odborníky doporučované metody, kdy pro zvládnutí cizího jazyka je vhodné dělat především to, co člověka baví v jazyce mateřském.

Mooveez také využívá skutečnost, že učení je mnohem efektivnější, když se propojí zvuk, obraz a text, a zapojí se tak všechny smysly a emoce do procesu zapamatování. Aplikaci lze díky propracovaným podpůrným materiálům využívat samostatně, nebo v rámci komplexního vzdělávacího systému v kombinaci s lektorskými hodinami.

Jak poznamenal Steve Phillips, předseda národní asociace akreditovaných center pro výuku angličtiny ve Spojeném království English UK, který cenu předával: „Jsem šťastný, že jsme v roce 2016 a pryč jsou časy, kdy učitelé jako já museli pracovat jen s pořád se sekající černou tabulí. Ceny v kategorii Digital Innovations jsou cenami budoucnosti. Velké díky těm, kteří tyto inovace tvoří. Tyto jsou zároveň výzvou pro nás, abychom drželi krok se současnými technologiemi.”

„Mnoho lidí se naučilo jazyky sledováním televize. Kupříkladu věděli jste, že jeden film obsahuje v průměru 2000 unikátních slov a již 1000 slov představuje 60% nejběžnější slovní zásoby? Učení jazyků s filmy ale Mooveez posouvá na úplně novou úroveň,“vysvětluje Miroslav Pešta, iniciátor projektu. „Tušili jsme, že je naše aplikace unikátní a i díky tomu se nám podařilo dostat na svou stranu největší hollywoodská studia a získat celosvětová práva na jejich filmy. Ocenění ELTons si ohromně vážíme a věříme, že nás posune blíže našemu cíli – tedy aby se každý, kdo chce, dokázal naučit cizí jazyk. A v konečném důsledku, aby si lidé na celém světě víc rozuměli,“ dodává.



________________________

Metodika Mooveez vychází z myšlenky, že učit se cizí jazyk skrze film je nejen zábavné, ale i efektivní.

Mooveez je produktem společnosti Archimedes Inspiration, a. s., která vlastní i progresivní jazykovou školu Stories a je také masterfrančízantem jazykové školy pro děti Kids&Us.

Aplikace s původním názvem MoviesforiPad byla s ohledem na plánovaný vstup na zahraniční trhy nově přejmenována na Mooveez – Englishwithmovies.

Martin Knížek: Musíme zajistit, aby se stroje dohodly

pátek 15. července 2016 · 0 komentářů

„Vize čtvrté průmyslové revoluce se začínají zhmotňovat,“ říká profesor Vladimír Mařík, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT. Jeho hlavní odborné zájmy zahrnují umělou inteligenci, multiagentní a znalostní systémy, softcomputing a aplikace plánování a rozvrhování výroby.

Zdroj: Knížek Martin: Musíme zajistit, aby se stroje dohodly. Chytrá továrna, příloha Hospodářských novin 29. 6. 2016, str. 9–13


„…Vladimír Mařík: V průmyslu se myšlenky decentralizovaného řízení uplatňují jako první, protože je technologicky přichystán. Později ale proniknou všude, proto na to musíme lidi připravit. Musí vědět, že síla není v důsledném centralizovaném řízení jako za komunismu, ale naopak v tom, že každý bude optimalizovat ve svém okolí zdroje, potřeby a spotřebu. Ve školách dnes vychováváme budoucí zaměstnance, ale my musíme vychovávat lidi, kteří budou umět rozhodovat a nést odpovědnost za svá rozhodnutí, byť třeba jen ve svém malém okolí. Budou schopni chápat způsob činnosti autonomních systémů propojených počítačovou sítí a interagovat s nimi. Vždyť sami budou hrát v té síti roli autonomní jednotky.


Měl by se tedy změnit systém školství?


Vzdělávání bude největší prioritou a zároveň výzvou. Musíme změnit inženýrské myšlení. Dnešní inženýři přemýšlejí hierarchicky, ale my se musíme na výrobní systémy i na celý svět dívat také z pohledu složitých distribuovaných systémů, jež v extrémním případě ani nemají žádný centrální prvek. To samozřejmě bude mít hluboký dopad na ekonomiku, ale především na to musí být připraveno myšlení lidí. Školství dnes neodpovídá potřebám Průmyslu 4.0, jako by se v té výchově k novému způsobu myšlení trochu zastavilo. A nejde zdaleka jen o technické obory, ale možná ještě více o společenskovědní, ekonomické či filozofické obory a takzvané měkké dovednosti. To vše bude třeba propojit.


V čem spočívá to nové myšlení?


Velmi zjednodušeně řečeno – všechno souvisí se vším. Ty systémy jsou tak složité, že když třeba zvýšíme někde výrobu, zvýšíme spotřebu energie, změníme logistiku, z dlouhodobého pohledu ovlivníme budování sídel a tak dále. Když postavíme větší továrnu, vznikne řada implikací, které bychom už od začátku měli mít na paměti a vzájemně je optimalizovat. Už když budeme tu továrnu plánovat, měli bychom brát v úvahu, jaké budou potřeba změny v oblasti energetických a lidských zdrojů, dopravy nebo třeba odpadů. Jednotlivé kroky nesmíme vidět izolovaně, ale musíme je dopředu modelovat, brát v úvahu interakce všech dalších subsytémů. Optimalizace může přinést ekonomické úspory, ale i větší spokojenost lidí a zdravější životní prostředí.


Jak by se mělo školství změnit, aby absolventi dokázali uvažovat komplexně?

Musím přejít od encyklopedického učení faktů k systémovému myšlení. Dívat se na problémy z pohledu právě těch distribuovaných složitých systémů se vzájemnými souvislostmi. Druhým důležitým aspektem je mezioborovost. Dnes vychováváme odborníky, kteří jsou úzce zaměřeni. Jdou do velké hloubky svého oboru, ale nevědí, co je metr nalevo nebo napravo. Musíme studenty naučit nejen zavrtat se do hloubky, ale podívat se i z nadhledu. Jestli třeba lidé, kteří vrtají kolem, nám nemohou dát nějakou novou myšlenku, jestli nemůžeme někde něco propojit nebo zda něco zbytečně neopakujeme.


Co dalšího Česku chybí, aby v průmyslové revoluci uspělo?

Kromě změny ve vzdělávání by stát měl především vytvořit vhodnou infrastrukturu – komunikace, rychlý internet – a zajistit bezpečnost. Další rolí státu je upravit legislativu tak, aby byla v souladu s potřebami průmyslové revoluce. Velmi důležitá je podpora výzkumu. Nepotřebujeme významně vyšší podporu než dnes, ale chceme nasměrovat finance určené na výzkum především do projektů, které podporují zavádění Průmyslu 4.0. O všechno ostatní už se průmysl musí postarat sám – je to jeho revoluce. Stát by měl také dát národu určitou vizi, kam směřujeme, kam se civilizovaná, průmyslově vyspělá společnost posouvá. Měl by také dokázat lidem vysvětlit: Chceme dosáhnout toho a toho, a proto nastanou bolavé změny ve školství, budeme muset dát víc peněz z daní na infrastrukturu a podobně.

Citlivou oblastí bude trh práce. Stát bude muset pomoci v přeškolování lidí, protože se očekává, že až 60 procent lidí v příštích 15 až 20 letech změní svou profesi. Sníží se například počet dělníků ve výrobě, ale zvýší se počet pracovníků, kteří budou na výrobu dohlížet. Z dělníků se stanou například operátoři zabezpečovacích systémů…“

U pracovního pohovoru potřebujete udělat dobrý dojem. 5 rad pro úspěšné zvládnutí

středa 13. července 2016 · 0 komentářů

Pracovní pohovor je bezesporu důležitý mezník, který rozhoduje o budoucnosti. Samozřejmě při něm jde především o znalosti, zkušenosti a perspektivu růstu uchazeče o práci, ale velkou roli hraje i to, jak zapůsobí, jaký udělá dojem.

I když HR profesionálové používají různé techniky pro odhalení pravé osobnosti uchazečů, málo platné, i zde platí, že obal prodává a je na každém, aby se nevyřadil z okruhu nadějných kandidátů nevhodným outfitem nebo chováním.

„Při pracovním pohovoru rozhodují především kvalifikační předpoklady pro dané místo, jsou tu ale i další aspekty, které mohou přispět k přijetí či nepřijetí: personalista si o vás udělá dojem během prvních 30 sekund, takže záleží také na vystupování, vizáži a celkovém působení vaší osobnosti,“ říká Zuzana Lincová, ředitelka Profesia.cz. „Standardní rady pro přípravu na pohovor najdete v mnoha obměnách, i na stránkách Profesia.cz, my jsme se tentokrát zaměřili na to, jak zanechat co nejlepší dojem.“


Pozor na to, co si obléknete

Samozřejmě záleží na pozici, o kterou se ucházíte, ale pokud jde o prestižnější pozici nebo místo, kde budete firmu reprezentovat před lidmi, je otázka „co na sebe“ opravdu na místě. Obecně řečeno – měli byste vypadat profesionálně a elegantně, ale ne fádně; dobře působí, pokud klasický byznys styl oživíte nějakým nápaditým detailem.

Pokud si nejste jistí, není chybou se zeptat na kodex oblékání v dané společnosti – zejména u mladých společností technologického zaměření může být dresscode značně ležérní a v obleku nebo kostýmu byste působili jako bílé vrány. Zapomeňte na příliš vyzývavé oblečení, doporučujeme vyhnout se také přehnané extravaganci, i když u pozic kreativního charakteru je v rozumné míře na místě. Zvažte i volbu parfému, neměl by být příliš vtíravý ani agresivní.


Zrádné detaily

Personalisté jsou zvyklí všímat si detailů, takže zkuste pamatovat i na čisté a nerozšmajdané boty, upravené nehty, vhodnou kabelku nebo aktovku, apod. Nepříjemně mohou působit i další zdánlivé maličkosti: pokud z vás budou cítit cigarety vykouřené při čekání nebo příliš aromatické jídlo, kterým jste se cestou posílili. Nebo když dorazíte na poslední chvíli a k pohovoru přijdete ještě udýchaní a upocení. Často se řeší, zda jsou diskreditující tetování, piercing, nápadně obarvené vlasy. Zde více než kde jinde platí, že opravdu záleží na dané firmě a její kultuře, na pozici, o kterou se ucházíte a na podobě vaší „výzdoby“.


Počítejte s nervozitou

Přijímací pohovor je stresující záležitost, proto se dopředu připravte na to, že i u vás sehraje nemalou roli. Především je třeba uhlídat zlozvyky, kterým mnozí ve stresových situacích dávají volný průchod – okusování nehtů, škrábání ve vlasech a v obličeji, pohybové tiky. Také je důležité mít pod kontrolou tón a výšku hlasu. Pokud víte, že s vámi tréma zle cvičí, zkuste trénovat zklidnění a soustředění a důkladně se připravte. Mnohým pomůže, když si na videozáznam doma zkusí odpovídat na otázky, které mohou u pohovoru padnout – získají tak větší jistotu a díky záznamu si uvědomí své přednosti i nedostatky.


Uplatněte kouzlo osobnosti

U pohovoru byste měli působit maximálně přirozeně, ale zkuste trochu „hrát“ – nezapomeňte na úsměv, udržujte s protějškem v rozhovoru oční kontakt. Nic se však nemá přehánět – nevhodné vtipy, svůdné pohledy a nezkrotné výbuchy smíchu k přijímacímu pohovoru opravdu nepatří. Snažte se mluvit spisovně, ale dejte pozor, abyste nepůsobili příliš „prkenně“, rozhodně vynechte vulgarismy.


Dobrá rada na závěr

Pohovor začíná vstupem do firmy, v níž se ucházíte o zaměstnání. Každý její zaměstnanec je v této chvíli důležitý. O místo vás může připravit i to, že se neurvale nebo arogantně zachováte k recepční při příchodu, nebo nepozdravíte zaměstnance, které potkáváte. A nezapomeňte na dobu pohovoru vypnout nebo ztišit svůj mobilní telefon.

Tisíce absolventů aktuálně opouštějí vysoké školy. Problémy na trhu práce mají především ženy

pondělí 11. července 2016 · 1 komentářů

Na český trh práce letos zavítají tisíce nových absolventů vysokých škol. Univerzita Karlova v Praze očekává až 9 tisíc absolventů, Masarykova univerzita v Brně jich pak hlásí 5406. Dle údajů Úřadu práce ČR jsou dlouhodobou nezaměstnaností ohroženi především absolventi humanitních studií a ekonomických oborů. Dvě třetiny nezaměstnaných vysokoškoláků pak tvoří ženy. Neúspěch při hledání práce po ukončení vysoké školy při tom může dle odborníků vést až k depresi.

Počet všech absolventů v evidenci ÚP ČR každoročně klesá. V červnu roku 2015 jich ÚP ČR evidoval téměř o 5 tisíc méně než v roce 2014. A tento trend bude s největší pravděpodobností pokračovat i nadále. Bývalí posluchači vysokých škol pak tvoří jen malou část z celkového počtu uchazečů o zaměstnání.

„Ke konci dubna letošního roku evidoval Úřad práce ČR celkem 1816 nezaměstnaných bakalářů a 1815 vysokoškoláků s vyšším titulem. Pouze necelá polovina z nich ale zůstane v naší evidenci déle než 5 měsíců. Po půlroce od ukončení studií tak nezaměstnanost těchto absolventů rapidně klesá,“ vysvětlila generální ředitelka ÚP ČR Kateřina Sadílková.

Nejhůře uplatnitelní na trhu práce jsou absolventi humanitních a ekonomických oborů. Z údajů Univerzity Karlovy vyplývá, že míra nezaměstnanosti posluchačů filozofické fakulty v Brně činí 14,6 %, absolventi téže fakulty v Českých Budějovicích pak nemohou sehnat práci ve 23,8 % případů. Také ekonomické obory vykazují míru nezaměstnanosti vyšší než 10 %. V případě všech mladých lidí platí, že největší šance na získání práce mají absolventi technických a řemeslných oborů, problém při hledání práce ale nemají ani lékaři.

S tím souvisí i genderové rozložení nezaměstnaných absolventů. Téměř dvě třetiny z nich totiž tvoří ženy. Právě ty jsou častěji posluchačkami humanitních oborů a mají obecnější vzdělání, na trhu práce tak mohou narazit na problémy. Ženy se pak také častěji potýkají s problémem harmonizace práce a rodiny.

„Požadavky na čerstvé vysokoškolačky jsou velké, ženy by měly budovat kariéru v oboru, zároveň ale musejí myslet i na osobní vztahy a zakládání rodiny. Pokud v jedné z těchto oblastí neuspějí, mohou snadno propadnout depresi,“ uvedl Aleš Kalina, osobní kouč a odborník na zvládání depresí plynoucích z neúspěchu v práci.

Největším problémem je dle expertů fakt, že většina bývalých studentů nemá žádné pracovní zkušenosti. Využít proto mohou nejrůznějších služeb ÚP ČR. Ten nabízí cílené poradenství, rekvalifikace, ale i podporu v rámci společensky účelných pracovních míst. Experti si ale všímají i toho, že mladí lidé se často snaží najít uplatnění už během studia. Navštěvují tak různé brigády nebo pracují na částečný úvazek při studiu, čímž zvyšují své šance na uplatnění na trhu práce.

Roli hraje rovněž to, v jakém městě student vysokou školu absolvuje. Nejlépe uplatnitelní na trhu práce jsou dlouhodobě studenti Univerzity Karlovy, hůře na tom jsou posluchači menších nebo soukromých vysokých škol.

„Největší šanci uspět na trhu práce mají dle našich zjištění absolventi medicíny, práva, ale i žurnalistiky. Kromě standardně velmi úspěšných oborů ale v Praze nemají problém sehnat práci ani posluchači filozofické fakulty nebo budoucí učitelé,“ objasnil Václav Hájek z Univerzity Karlovy v Praze. To potvrzují i statistiky. Zatímco míra nezaměstnanosti bývalých studentů pedagogiky je v Brně 6,2 % a v Olomouci 8,3 %, studenti Univerzity Karlovy vykazují nezaměstnanost jen 1,4 %.

Dlouhodobá nezaměstnanost, která je podle odborníků nejen pro absolventy vysokých škol nejvíce riziková, ohrožuje v současné době asi 40 % nezaměstnaných absolventů, kteří jsou v evidenci ÚP ČR déle než 5 měsíců. Nenaplněná očekávání a selhání na trhu práce při tom mohou vést i k psychickým potížím.

„Studenty ve škole nikdo neučí, jak se mají chovat po jejím opuštění. Mladí lidé jsou vrženi do víru společnosti a musejí se vše učit za pochodu,“vysvětlil Aleš Kalina. Po prvotním neúspěchu tak studenti často mění obor svého působení. „Vysoká škola může studenta připravit na budoucí kariéru, může ho ale také utvrdit v tom, že vystudovaný obor pro něj není vhodný. V tom případě není od věci realizovat se jinde, stačí znát svůj talent a umět ho prosadit,“ dodal Kalina.

Markéta Hronová: Moderní dějiny se ve školách moc neučí, za zásadní je považuje jen čtvrtina učitelů

pátek 8. července 2016 · 0 komentářů

Výuka moderních dějin není ve školách zásadní, učitelé se stěží dostanou k pádu komunismu. Podle historiků si učitelé mohou nastavit plán tak, aby věnovali méně času pravěku a více moderním dějinám, pro mnoho z nich je to ale těžké. Jednak proto, že si netroufnou některé události škrtnout, ale i proto, že se často bojí novodobé události interpretovat.

Zdroj: Hospodářské noviny 21. 6. 2016

Dospělí si často stěžují na mladou generaci, která neví, co se stalo v roce 1989, nebo nezná jiné události, které sama prožila. Ve škole se ale moderní dějiny pořád moc neučí, za zásadní je ve výuce dějepisu považuje jen čtvrtina učitelů, jak ukázal výzkum České školní inspekce.

Třetina učitelů dějepisu na základních školách se v hodinách dostane k pádu komunismu, necelá polovina dovede výuku až do devadesátých let. Dál už nepostoupí ani deset procent dějepisářů. Na středních školách je situace jen o málo lepší, tvrdí inspekce. Na událostmi nabité dějiny 20. století mají učitelé rok. Hodně se přitom zastavují u světových válek, které studenty baví.

Na nejnovější dějiny obvykle nezbude čas, polovina učitelů jich požaduje víc. „Proberu rok 1968, začnu normalizaci a pak už je to hodně náročné. Výuka moderních dějin připadá na devátý ročník, kdy hodiny často odpadají kvůli jiným akcím. Snažím se dojít až k roku 1989, ale je to hodně zrychlené," popisuje situaci učitelka dějepisu ze Základní školy Miroslava Tyrše v Děčíně Lucie Plechatá.


O výuce dějepisu



Učíme hledat informace

Dějepisáři z necelé tisícovky základních škol a tří stovek středních škol považují za svůj největší cíl naučit žáky vyhledávat, zpracovávat a vyhodnocovat informace – a umět si obhájit svůj vlastní názor. Znát fakta o historii považuje za prioritní 20 procent učitelů, za důležité 70 procent.


Žáci: Učíme se jen data

Polovina žáků základních škol a tři pětiny středoškolských žáků chtějí podávat výuku dějin po roce 1945 zajímavějším způsobem. Sedmdesát procent z nich uvedlo, že si z hodin dějepisu odnášejí hlavně historická fakta, ale zároveň lépe chápou současné světové problémy.


Materiály někdy chybí

Téměř čtvrtina učitelů uvedla, že jim pro výuku nejnovějších dějin chybí výukové materiály. Podle odborníků jich je dost, ale špatně se v nich orientuje a někdy se hůře hledají.


Výuka k národní hrdosti

Více než třetina dějepisářů se domnívá, že prioritou výuky dějepisu by měla být výchova k národní hrdosti. Podle Milana Hlavačky z Filozofické fakulty UK je to tím, že Česko si teprve nedávno vydobylo vlastní svobodu, a bude trvat dlouho, než se zbaví dojmu, že české dějiny jsou zvlášť výjimečné.


Dějepisáři přiznávají, že na rozsáhlejší diskuse, exkurze či besedy s pamětníky mnoho času nezbývá. Milan Hlavačka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který připravuje budoucí učitele dějepisu i historiky, vidí problém v neustálém opakování výuky. „Dějiny se učíme do páté třídy, pak znovu od pravěku na druhém stupni základní školy a na střední škole to stejné zase dokola," míní.

Podle předsedy Asociace učitelů dějepisu Pavla Martinovského se už několik let řeší, že by se výuka pravěku a starověku měla zestručnit. Ministerstvo školství zatím vydalo pokyn jen pro gymnázia, aby se soudobým dějinám více věnovala. I na základních školách se výuka moderních dějin ale zvládnout dá. „Nám se nejvíc osvědčilo propojit dějepis s literaturou nebo společenskými vědami. Podívat se na dokument, ale i hraný film, který má literární ale i historickou hodnotu," popisuje Martinovský. Z výzkumu vyplývá, že to tak učitelé často dělají.

Martinovský zároveň upozorňuje, že dnes si školy určují samy, jak podrobně budou jednotlivá historická období vyučovat. Učitel si tedy může pravěk či starověk sám zestručnit na úplné minimum. Mnozí se ale řídí přesně podle učebnic, netroufnou si z nich vytáhnout jen to podstatné a něco naopak vypustit.

„Pro kantory je těžké přejít na nový způsob učení a některou část dějin vynechat," souhlasí učitel dějepisu na ostravském Gymnáziu Olgy Havlové Jiří Sovadina. Ten s kolegou Petrem Šimíčkem zakládal web moderni-dejiny.cz, který nabízí materiály pro výuku dějin 20. století. „Na moderní dějiny klademe velký důraz, protože víme, že jsou důležité pro pochopení současného světa," říká Sovadina.

U mnoha učitelů ale dál panuje strach mluvit o nedávných československých dějinách a pokusit se je zhodnotit. S tím souhlasí i učitelka Plechatá z Děčína. „Na fakultě nám říkali, že k událostem, které nejsou starší padesáti let, nejsou otevřené všechny archivy. Nemůžeme tedy vědět, jak to přesně bylo," uvádí.

V zemích na západ od Česka se na výuku soudobých dějin klade větší důraz. Na Slovensku mají větší počet hodin a snaží se nabídnout pohled na moderní dějiny Maďarska i Slovenska. V Rakousku se zase šetří čas tím, že se mnohá období vykládají tematicky, třeba přes olympijské hry nebo téma demokracie.

Text tematické zprávy ČŠI ČR najdete ZDE.

Trendy a překážky ve využívání technologií

středa 6. července 2016 · 0 komentářů

Americké New Media Consortium zveřejnilo předběžné výsledky letošní zprávy K-12 Horizon Report pro oblast vzdělávání na úrovni základních a středních škol. Skupina odborníků přináší výhled na trendy a překážky ve využívání technologií ve výuce v nejbližších několika letech.

Zdroj: Scio 19. 5. 2015

V části věnované trendům, které ovlivní zapojení technologií ve vzdělávání, zpráva uvádí následující:

1. Trendy, které budou působit v dlouhodobém výhledu pěti a více let:

a) důraz na učení do hloubky charakterizovaný rozvojem projektového vyučování, badatelsky orientované výuky a učení cestou překonávání překážek,

b) nové přístupy k organizaci výuky s flexibilními hodinami a multidisciplinárním přístupem, kde výuka není striktně oddělená podle předmětů.

2. Trendy ve střednědobém výhledu tří až pěti let:

a) častější využívání kolaborativních postupů při výuce, opět se zapojením projektového vyučování,

b) žáci se stávají tvůrci, nikoliv jen konzumenty, vytvářejí vlastní obsah.

3. Trendy, které se projeví v nejbližším horizontu jednoho nebo dvou let:

a) rozšíření výuky oborů STEAM (science, technology, engineering, arts, mathematics) a rozvoj multidisciplinárního vyučování,

b) zvýšené využití modelů kombinované výuky (blended learning).


Zpráva dále poukazuje na obtíže, které budou bránit širšímu zapojení a využití technologií:

1. Obtíže, o kterých víme a umíme je překonat:

a) vytváření příležitostí k autentickému učení, propojení učení s reálným světem,

b) integrace technologií do systému formální přípravy učitelů, většinu dovedností dosud učitelé získávají především z informálního učení.

2. Obtíže náročné, kterým rozumíme, ale řešení není zřejmé:

a) personalizace učení realizovaná ve dvou rovinách – z pohledu žáka a z pohledu školy, která se soustředí na využití adaptivního učení,

b) proměna rolí učitele – učitel se stává průvodcem a mentorem, technologie využívá v každodenní práci, na sociálních sítích komunikuje s žáky a rodiči a rozšiřuje prostor k učení i mimo formální vyučování.

3. „Zapeklité“ (wicked) problémy, které je obtížné definovat, natož řešit:

a) rozvíjení a podpora inovací ve vyučování v situaci, kdy se vzdělávací instituce drží pouze předepsaných cest,

b) vyučování komplexnímu myšlení, systémovému uvažování a propojování poznatků, dovedností a technologií.


Ve třetí části zpráva identifikuje technologie, které budou běžně využívány v hlavním vzdělávacím proudu, tj. ve 20 % tříd, ve třech časových horizontech:

1. Během jednoho roku nebo dřív:

a) BYOD (bring your own device = přines si vlastní zařízení) je stále častější na pracovištích i ve školách,

b) prostory pro tvůrce, dílny, příležitosti k rozvíjení kreativity a aktivnímu ztvárňování nápadů.

2. V období dvou až tří let:

a) tisk 3D a rozvoj modelovacího softwaru,

b) adaptivní výukové technologie, které přizpůsobí učení podle potřeb každého žáka.

3. V horizontu čtyř až pěti let:

a) odznaky (badges)/mikrokredity používané pro certifikaci v informálním učení, v digitálních hrách, jako osvědčení o získání specifické dovednosti,

b) nositelné technologie

(o loňské zprávě Horizon Report 2014 pro základní a střední školy viz ZDE).

Zdroj.

Vysvědčení pro digitalizaci škol je zatím mezi dvojkou a trojkou

pondělí 4. července 2016 · 0 komentářů

V ČR byla v roce 2014 schválena Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020, tzv. Strategie 2020. Tento koncept byl přijat pedagogickou veřejností jako velmi zdařilý. Novodobé technologie a jejich využití ve školách nabízejí velký potenciál ve všech oblastech výuky. Společnost AV Media, před koncem školního roku zrealizovala rychlý průzkum, jak vidí naplňování této strategie učitelé v každodenní výuce. Výsledky nedopadly na jedničku, je co zlepšovat.






























Lépe dopadlo hodnocení digitalizace na 1. stupni, dostal „za dvě“. Efektivita používání ICT pomůcek je poměrně vysoká, učitelé zde jsou velice kreativní. Proč tedy dvojka? První stupeň je i relativně dobře vybavený, bohužel však stále není interaktivní tabule v každé třídě. „Na 1. stupni jsou interaktivní tabule jen ve dvou třídách. Do počítačové učebny nemohou paní učitelky chodit každý den a na předměty, které by potřebovaly. Jsou limitované rozvrhem dané učebny. Tablety jsou v jedné učebně jazyků. Internet je rozveden pouze do vybraných učeben a kabinetů,“ povzdechla si jedna z respondentek.

Naopak na druhém stupni ve výuce jazyků nebo přírodních věd se učitelé přiklonili dokonce k trojce. Projevují se zde velké rozdíly jak ve vybavenosti škol, tak především v přístupu učitelů. Ukazuje se, že hlavní roli hraje lidský faktor, ať už se jedná o přijetí ze strany samotných učitelů, tak podporu ze strany ředitelů a strategii, s jakou k digitalizaci školy přistupují.

Vybavenost školy musí jít ruku v ruce se systémovým vzděláváním a motivací pedagogického sboru, jak potvrzuje komentář jedné z respondentek: „Jednotlivé semináře jsou fajn, ale vybudí nadšení, které později poleví, protože učitel je zavalen spoustou administrativy a jiných povinností, takže svůj čas musí rozdělit mezi vše. Osobně jsem po seminářích byla vždycky strašně nadšená, ale výše uvedené a jediná interaktivní tabule na 5 tříd je demotivující. Vyšel čas jednou týdně v době, kdy jsme měli být s dětmi venku a pozorovat přírodu naživo.“

Dostupnost digitálních materiálů a školení je podle učitelů dostatečná. Důležité opět ale je, jak tento potenciál jednotliví učitelé využijí. Pokud chtějí a jsou motivovaní, efektivita digitální výuky je vysoká. To ukazují i příklady konkrétních škol z projektu Správná škola a vítězná videa z jejich výuky (k vidění na www.spravnaskola.cz).

Sami učitelé hodnotí stav digitalizace v českých školách dvojkami a trojkami. K dosažení cílů Strategie 2020 je tak ještě dlouhá cesta. Nedivme se tedy rodičům, že si Správnou školu pro své dítě chtějí vybírat. A stále častěji se budou ředitelé setkávat s případy, že i u větších dětí se rodiče budou zajímat o to, jak to na jejich škole s využíváním ICT vypadá.

Průzkum byl realizovaný na portálu Veškole.cz, který je virtuální platformou pro příznivce výuky pomocí digitálních technologií. Měsíčně se do něj zapojí cca 30 000 učitelů. Průzkum zrealizovala společnost AV MEDIA v červnu 2016. Zúčastnilo se ho 457 pedagogů z 85 škol v ČR.



_____________________

O společnosti AV MEDIA, a. s.

AV Media již více než 20 let mění způsob výuky na českých školách. Snaží se zvýšit zapojení žáků a atraktivnost výuky pro novou generaci smysluplnou integrací nejrůznějších moderních prostředků ICT do výuky (interaktivních tabulí, žákovských zařízení, digitálních jazykových laboratoří, přírodovědných měřicích systémů, 3D laboratoří, videokonferencí aj.).

Společnost AV Media byla založena v roce 1992 a v současnosti je lídrem na poli prezentační, projekční a audiovizuální techniky v České republice. Společnost přináší integraci špičkových audiovizuálních řešení především v oblastech školství, firem, veřejné správy a kulturních institucí.

Klienti oceňují také profesionální služby pronájmové divize pro širokou škálu akcí, jako jsou konference, kongresy, veletržní expozice, společenské akce nebo rozmanité zábavní akce, mappingy, koncerty a show. Projekty AV MEDIA pravidelně získávají ocenění v prestižních mezinárodních soutěžích.

Více informací o společnosti naleznete na www.avmedia.cz

Renáta Fučíková: Karel IV. Ilustrovaný život a doba

sobota 2. července 2016 · 0 komentářů

Nahlédněte spolu s dětmi do života Otce vlasti! Kniha Karel IV. – Ilustrovaný život a doba přední české ilustrátorky Renáty Fučíkové přibližuje nejzajímavější momenty ze života krále českého a císaře římského.


V roce 2016, kdy si nejen Česká republika připomíná 700. výročí narození Otce vlasti, potěší laskavé obrázkové vyprávění nejednoho dětského čtenáře.

Kniha nabízí ucelený, ale přesto stručný a srozumitelný pohled na osobnost Karla IV. Doba jeho panování bývá právem považována za zlatý věk českých dějin.

Kniha Renáty Fučíkové, plná ilustrací stejně delikátních, jaké známe z iluminovaných rukopisů vrcholného středověku, vypráví to nejzajímavější ze života Karla IV. Dozvíte se, že byl nejen stavitelem mostů, hradů a měst. Velkou část svého života prožil na cestách mezi významnými městy tehdejší Evropy, jako byla Paříž, Milano, Benátky, Avignon, Řím, Florencie, Cáchy, Norimberk.

Byl diplomatem a urovnával spory mezi panovníky, ale zároveň byl i válečníkem, který pro české země získal nová území. Velký odkaz zanechal Karel IV. v oblasti vědění, literatury a zákona. Sepsal legendy o životě nejstarších Přemyslovců, podílel se na vzniku kronik, sestavil nový zákoník, uprostřed Evropy založil univerzitu. Pečoval o rozvoj obchodu, umění a řemesel.

Renáta Fučíková (1964) je přední česká ilustrátorka a autorka zejména populárně vzdělávacích knih pro děti o české historii. Za svou tvorbu dostala řadu ocenění včetně Zlaté stuhy a nominace na Magnesii Literu.

Více informací najdete ZDE.


Schopnost dobře učit není vrozená, jde ji získat

pátek 1. července 2016 · 0 komentářů

Výsledky nových amerických programů pro učitele potvrzují, že schopnost dobře učit není vrozená, ale jde ji získat tréninkem, informuje týdeník The Economist. Pedagogické kurzy vychází z poznatků kognitivních věd a výcvik vedou podobně jako trenéři špičkových atletů – učitelé sledují své nejlepší kolegy a nové strategie pilují pod dozorem kouče.

Zdroj: Scio 27. 6. 2016

Na práci učitelů ve třídách totiž záleží výsledky studentů nejvíc, jak vychází z loňské studie Johna Hattieho z Melbournské univerzity. Ten shromáždil výsledky více než 65 000 výzkumných zpráv o vlivu nejrůznějších faktorů a intervencí na učení a zjistil, že ukazatele nejvíce sledované rodiči (tedy např. velikost třídy, uniformy nebo rozdělování žáků podle schopností) mají na konečné studijní výsledky jen malý dopad.

Naopak nejvíce je ovlivňují faktory, které lze shrnout pod pojem učitelská odbornost – všech dvacet nejlepších způsobů, jak zefektivnit školní učení, závisí na tom, co ve třídě dělá učitel. Podle stanfordského ekonoma Erica Hanushka se děti po celém světě během školního roku naučí od 10 % nejefektivnějších učitelů znalosti odpovídající průměrnému roku a půl studia, naopak od 10 % nejméně efektivních učitelů jen půlroční objem znalostí.

Z kvalitní výuky přitom nejvíce těží chudší studenti, protože v lépe situovaných rodinách mohou školní nedostatky lépe kompenzovat. Investice do kvalitního vzdělávání tak může snížit rozdíly mezi chudšími a bohatšími studenty. Investicím do zvyšování kvality učitelů však brání mýtus rozených učitelů, tedy přesvědčení, že dobrým učitelem se musí člověk narodit, jinak se jím nestane. Tvůrci vzdělávacích politik se pak soustředí především na měření odpovědnosti učitelů za výsledky, aby ty rozené rozpoznali a udrželi a ty ostatní ze systému vytěsnili.

Platy závislé na výsledcích a propouštění nejméně kvalitních učitelů sice ve Washingtonu D.C. nedávno vedly ke zlepšení výsledků žáků v testech, dlouhodobě však strategie najímání všech a po čase propouštění těch nejhorších nemůže fungovat. Rob Coe z britské univerzity v Durhamu navíc ve zprávě z roku 2014 podotýká, že klasické výukové techniky příliš nezabírají a nejefektivnější je podporovat kritické myšlení a nechat žáky znalosti objevovat – ne vyučovat fyziku, ale učit děti, jak se ony samy mají fyziku naučit.

Dobrým studijním výsledkům pomáhají třídní interakce, obměna způsobu procvičování, četnost otázek „jak“ a „proč“ místo prostého „co“. Samotné pochopení způsobu efektivního učení ale ještě ke kvalitní výuce nevede, je třeba učitelům předat konkrétní návody, jak učit, a umožnit jim tyto techniky trénovat, na což je ale pedagogické fakulty většinou nepřipravují.

Ve Spojených státech je většinou jednodušší získat učitelský titul než splnit vzdělávací požadavky pro atlety a i např. ve Finsku s prestižním pedagogickým vzděláním nepatří absolventi v početních a čtenářských dovednostech mezi třetinu nejlepších vysokoškolsky vzdělaných lidí. Americkým absolventům chybí především praxe, bez které se prvních pět let v praxi teprve hledají. Proto vznikají nové programy, které staví především na výcviku konkrétních metod.

Škála technik je inspirována seznamem 62 strategií Douga Lemova, který analyzoval vytipované nejlepší americké učitele. Většina se soustředí na udržení pozornosti žáků a podněcování jejich myšlení. Programy jsou převratné především spoluprací mezi učiteli inspirovanou finským přístupem – téměř polovina pedagogů v zemích OECD nikdy po boku kolegy neučila, nesledovala jiného kantora ani nedostala žádnou zpětnou vazbu.

Problém s dalším vzděláváním pedagogů přitom nemusí být v penězích, protože mnohde je na něj vynakládáno více prostředků než v jiných oblastech, vzdělávací kurzy však nejsou efektivní.

Nedostatek sebezlepšování může být dán mimo jiné přílišným sebevědomím učitelů, kteří mají pocit, že odvádí dobrou práci. Ke zlepšení je třeba také podpora vedení škol a čas. V asijských školách, kde je spolupráce mezi kolegy vítána i vyžadována, učí kantoři zhruba polovinu času než jejich američtí kolegové. Ve Spojených státech již reforma vzdělávání prostřednictvím zvyšování kvality učitelů začala – programy výcviku se rozšiřují do dalších měst a projdou jimi nově i učitelé státních škol.

Původní text.


Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger