Stres v pedagogické profesi

pátek 22. ledna 2016 · 0 komentářů

Pracovní stres a přetížení je v současné době bohužel tak běžným jevem, nad kterým se již nikdo ani nepozastavuje. Vysoce postavení pracovníci firem kolabují – zdravotně, psychicky a někdy dokonce i „hoří“, tedy jsou postiženi syndromem vyhoření. Jak je tomu ve školství?

Co pedagogové a stres? Tuto otázku si položil Ing. Přemysl Doležal, student NIDV v Brně, který svou závěrečnou práci zaměřil na téma Stres v pedagogické profesi.

Pokud se chcete zapojit do dotazníkového šetření, navštivte stránky www.skolabezstresu.cz, kde se do 14. 2. 2016 můžete anonymně zúčastnit průzkumu.

Pro bezproblémové vyplnění dotazníku je doporučeno použít internetový prohlížeč Chrome.

Jan Sláma: Krása starých řemesel

· 0 komentářů

Vývoj našeho školství v posledních desetiletích neprobíhal pro naši společnost příliš šťastným způsobem. Liberální postoje řady vlád přinesly mnoho problémů, se kterými se v současnosti potýkáme. Dotkly se všech stupňů škol, ale zejména bylo postiženo školství učňovské.

Zanikla řada oborů. Dílem oprávněně, protože se na některé změnila společenská poptávka, ale mnohdy proto, že mezi rodiči se rozšířilo mínění, že pro jejich ratolesti je žádoucí studium jiné, nejlépe gymnaziální. Z těchto postojů vznikla řada problémů, které se musí v současnosti řešit.

Náš stát, tradičně zaměřený zejména na průmyslovou výrobu, začal stále silněji pociťovat nedostatek nových odborně vzdělaných pracovních sil. Teprve sílící tlak zástupců průmyslových podniků začal přinášet jisté kroky, které se snaží napravit chyby minulosti.

Mezitím ovšem běží čas. Na jedné straně společenské, ale i technologické změny ve struktuře výroby vyzdvihují zájem o některé oblasti lidských činností a jiné potlačují až k jejich zániku. Některé obory vzdělání tak pravděpodobně v krátké době zůstanou navždy zapomenuté, protože i kdyby se objevila potřeba jejich obnovy, nebudou již odborníci, kteří by dané řemeslné práce ovládali.

Zkusme si přiblížit jedno ze starých řemesel, která byla v minulosti zcela běžná. V každém městě býval kovář, hrnčíř a bednář.

Bednáři, které známe dnes již jen z některých filmů jako Postřižiny nebo Dařbuján a Pandrhola, či z písničky „A já pořád, kdo to tluče, a on bednář na obruče…“, byli vlastně původně bečváři. Ti dělali ty známé boubelaté sudy a soudky, které se dají hezky válet a vůbec se s nimi pěkně a snadno manipuluje. Původní bednáři vyráběli bečky. Dále tu byli neckáři, korytníci a další profese. Později se pro všechna tato odvětví ustálil název bednář, ačkoli se jednalo převážně o výrobu sudů.

Koryta dnes už nikdo nepotřebuje (tedy koryta dlabaná ze dřeva), leda někam na starou chalupu jako dobovou dekoraci. Necky byly nahrazeny pračkou. Stejně tak plasty vytlačily různé kádě, putny, štoudve a další, dnes již historické nádoby.

Zdálo by se tedy, že ani dřevěné sudy nejsou potřeba. Nahradily je mnohem lehčí a snad i pevnější nádoby hliníkové. A přece tomu tak není. Dřevěné sudy jsou stále žádané k uskladnění kvalitních nápojů – piva, vína, koňaku i whisky, protože právě dřevo těmto nápojům dává onu nezaměnitelnou a typickou chuť a vůni.

Učí se tedy u nás ještě učební obor bednář? Přes téměř detektivní pátrání jsem se posouval od Dr. Jany Motykové z Národního ústavu pro vzdělávání k bývalému učilišti v Rosicích u Brna a dále. Výsledek byl smutný. Bednářství se u nás již neučí. Ale přece! Snad v plzeňském Prazdroji? Mgr. Anna Peřinová, vedoucí archivu Prazdroje a.s., mi domluvila návštěvu u „posledních bednářů v Čechách“.

Ve skupině osmi bednářů jsou ještě dva skutečně v oboru vyučení. Ostatní absolvovali tříleté zaučení, ale platný výuční list již nemají, třebaže evidentně řemeslo ovládají. Však také pro zaučení byli vybíráni lidé vyučení v podobných oborech. Už to ukazuje, jak toto řemeslo je náročné a nesnadné. Řekl bych, že přímo tajemné a snad i do jisté míry tajné, protože některé postupy a materiály tak skutečně vypadají.

Učebnice bednářské technologie z roku 1921, ale i z pozdějších let jsou plné matematických vzorců, výpočtů a tabulek. Jak jinak, vždyť dužiny, tak se jmenují jednotlivé segmenty sudu, nemají rovné hrany, ale naopak samé křivé plochy, náročné na výrobu. A výrobní postup je natolik složitý, že i když jsem si jej následně v duchu promítal a doplňoval fotografiemi, stále jsem nacházel různé nejasnosti.

Závěrem mého nesnadného pátrání je tedy následující shrnutí. Obor vzdělání bednář se již neučí, ale zásluhou Plzeňského pivovaru ještě zcela nezanikl. Stále jsou lidé jako třeba pánové Fiala a Hrůza, kteří toto řemeslo umí a udržují při životě. Nezbývá než doufat, že doba, kdy se lidé s tímto klasickým oborem lidské činnosti budou moci seznámit jen v expozicích muzeí, ještě brzy nenastane.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger