Otevřený dopis děkance Pedagogické fakulty UK

pátek 13. května 2016 · 11 komentářů

Dopis ředitelů fakultních škol, kteří jsou znepokojeni tím, že vedení pedagogické fakulty neschválilo k akreditaci moderní studijní program oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy.


Prof. PaedDr. Radka Wildová, CSc.
Děkanka Pedagogické fakulty UK
M. D. Rettigové 4
Praha 1

V Praze dne 9. 5. 2016

Vážená paní děkanko!

Obracíme se na Vás jako ředitelé fakultních škol a účastníci projektu Klinická škola, jemuž jste i vy věnovala podporu. Jsme velmi překvapeni a znepokojeni tím, že vedení pedagogické fakulty neschválilo k akreditaci upravený studijní program oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy. S katedrou primární pedagogiky jsme úzce spolupracovali v rámci zmíněného projektu Klinická škola (2014–2015) a hlavně při realizaci různých typů praxí studentů tohoto oboru na našich školách.

Změny ve studijním programu navazovaly na výstupy projektu Klinická škola. Výstupy vznikaly na základě četných praxí a diskuzí fakultních učitelů a ředitelů škol s pedagogy zapojených kateder – primární pedagogiky, českého jazyka a literatury, anglického jazyka a literatury, matematiky a didaktiky matematiky. Týkaly se zejména posílení praxí a integrace nových témat: multikulturní vzdělávání, práce se žáky cizinci, cizojazyčná výuka, posílení speciální a inkluzivní pedagogiky a reflektivního a badatelského přístupu.

Nový studijní program považujeme za velmi moderní a průlomový program, který zkvalitňuje studium budoucích učitelů a učitelek. Oceňujeme na něm důraz na inovativní, progresivní přístupy a metody, které učí studenta učitelství přemýšlet o své práci a o potřebách jednotlivých žáků a připravují ho na činnosti „výzkumníka“ v jeho třídě.

Trend, který se katedra primární pedagogiky snaží zavádět, odpovídá jak Rámcové koncepci přípravného vzdělávání učitelů, tak strategiím, které volí zahraniční pedagogické fakulty. Je výsledkem desetiletého ověřování inovací, na nichž se fakultní školy podílely. Proto nás velmi překvapilo, že při schvalování akreditace jste žádost o akreditaci programu katedry primární pedagogiky neschválili.

Hlavní přínos programu vidíme v systematické provázanosti teorie a praxe, který je v porovnání s ostatními studijními obory fakulty ojedinělý. Odpovídá také požadavkům, které v poslední době vznášejí ke svým fakultám studenti (např. iniciativa Otevřeno). Ucelený systém praxí (kombinace průběžných a blokových praxí), které jsou gradovány z hlediska nároků na studenta, splňují představu kvalitního vzdělávání pro studenty, učitele na fakultě i pro učitele na fakultních školách. Kvalitní přípravy budoucích učitelů není podle našeho názoru možné dosáhnout bez úzké a velmi intenzivní spolupráce a provázanosti pedagogů fakulty a fakultních škol.

Tato spolupráce je oboustranně prospěšná, jak dokládá mimo jiné také vyjádření jedné z fakultních učitelek Mgr. Jany Šenkyříkové.

„S katedrou primární pedagogiky PedF UK potřebuji být v blízkém kontaktu. Přicházím k novým metodám a formám práce s žáky na 1. stupni. Dostává se mi do rukou nová odborná literatura. Setkávám se s lidmi na univerzitní půdě, s lidmi, kteří pracují s žáky na 1. stupni. Mají tedy stejný zájem, někdy rozdílné pohledy na věc a dochází zde k velmi inspirativním okamžikům. Setkávám se také s metodami zaměřenými nejen na rozvoj práce s žáky, ale i práce s učiteli (mentorský kurz).

Pro mě osobně je také zajímavé a podnětné účastnit se (jako fakultní učitelka a vedoucí praxe) didaktických seminářů souvisejících s učitelským praktikem studentů 2. ročníku. Jsem v obraze, co studenti se svým univerzitním učitelem probírají, mohu jim k tomu poskytnout konkrétní materiály. Během vyučování našich žáků mohou studenti pozorovat či zkoušet, jak se daná problematika realizuje v praxi. Studenti přicházejí s nápady, které společně s jejich univerzitním učitelem zpracováváme a vytváříme tak hodnotné aktivity našim žákům.

Mimo jiné k nám na základní školu přicházejí na souvislé pedagogické praxe studenti 5. ročníku s různou mírou zkušeností a to je též velmi inspirativní i ve smyslu mého osobního profesního rozvoje. Mohu tak rozvíjet své mentorské dovednosti. S univerzitním učitelem spolupracuji na vedení praxí. Společně "vychováváme" své nové kolegy.“

Zcela proti tomuto názoru je vyjádření akademické funkcionáře fakulty a předsedy akademického senátu na veřejném jednání, ve kterém popírá kvalitní způsob přípravy učitelů a prezentuje, že praxe na školách nejsou pro studenty přínosné a že se na nich nic nenaučí. Pokud má fakulta existovat pouze jako exaktní pracoviště, nebudou z fakulty do praxe odcházet kvalitně připravení učitelé. Vyjádření předsedy akademického senátu a neschválení akreditace upraveného studijního programu Učitelství pro 1. stupeň základní školy dává vedení fakulty veřejnosti informaci, že pro ně není prioritou kvalitní moderní příprava budoucích učitelů a blízká spolupráce s fakultními školami.

Chápeme, že nový návrh katedry je dražší. Obor Učitelství pro 1. stupeň ZŠ má širší záběr a důležitá specifika, studenti se musí orientovat ve více oborech a potřebují mnoho praktických dovedností. Jejich práce bude u žáků klást základy pro ostatní stupně vzdělávacího systému. Proto by měl tento obor mít v rámci celé fakulty prioritu obsahovou i ekonomickou. Nedostatek peněz ale nemůže být důvodem odklonu od kvality vzdělávání.

Pro vedení fakultních škol je prioritou kvalita vzdělávání, a proto nám kvalitní příprava vzdělávání budoucích učitelů není lhostejná. Plně stojíme za kvalitním studijním programem, který připravila katedra primární pedagogy pod vedení prof. Vladimíry Spilkové.

Paní profesorku Spilkovou známe jako velmi profesionální a obětavou vedoucí katedry primární pedagogiky. Její zájem o praxi studentů pedagogické fakulty byl vždy zjevný, studenty znala osobně a projevovala zájem o jejich práci. Z katedry primární pedagogiky k nám chodí studenti dobře připravení, což jsme vždy připisovali jejímu vedení.

Díky úzké spolupráci s katedrou primární pedagogiky se naši učitelé příležitostně zapojují do výuky na katedře. Semináře, kterých se takto máme možnost zúčastnit, jsou vždy maximálně interaktivní, plné příkladů z reálné praxe. Rovněž akcent na reflektivní praxi studentů vnímáme jako nesporné pozitivum, které katedra pod vedením prof. Vladimíry Spilkové prosazuje.

Vážená paní děkanko! Věříme, že patříte mezi ty, kteří podporují reformu českého školství a jsou si vědomi významu kvalitní přípravy studentů na fakultě a propojení fakulty a fakultních škol. Ceníme si, že až doposud jste dávala prostor reformním krokům, a věříme, že i nadále budete takto postupovat. České vzdělávání potřebuje vnitřně motivované učitele, které bude práce s dětmi bavit. Šedivé, akademické a konzervativní vzdělávání je tímto pro život nevybaví.

Mgr. Jan Korda, FZŠ Lyčkovo nám., Praha 8

Mgr. Ing. Vít Beran, FZŠ Kunratice

PaedDr. Iva Cichoňová, Základní škola a mateřská škola ANGEL v Praze 12

PaedDr. Blanka Janovská, FZŠ profesora Otokara Chlupa, Praha 5

Děti venku v přírodě: ohrožený druh?

· 0 komentářů

„České děti tráví před obrazovkou televize nebo počítače něco mezi 3,5 a 5 hodinami denně“, říká publikace „Děti venku v přírodě: ohrožený druh?“ autora Petra Daniše. Jaký má tento fakt vliv na jejich fyzické a duševní zdraví? Zdravotní výzkumy v české populaci mluví jasně. Dětí s obezitou, poruchami učení a psychickými potížemi přibývá.

Na českém trhu vychází vůbec první publikace, která přehledně shrnuje výsledky výzkumů na téma kontaktu dětí s přírodou. „Tráví naše děti venku málo, anebo hodně času?“, ptá se na začátku knihy její autor. Publikace, které předcházelo studium více než stovky odborných knih a článků, dochází k jednoznačnému závěru: máme problém, se kterým musíme něco udělat.

Kniha s podtitulem „O významu kontaktu s přírodou pro zdraví a učení našich dětí“ představuje proměny životního stylu a problémy, které mohou souviset s nedostatkem kontaktu dětí s přírodou v dnešní euroamerické civilizaci. Podrobně mapuje přínosy kontaktu dětí s přírodou pro jejich zdraví, učení a celkový rozvoj. Zvláštní kapitolu věnuje volné dětské hře, nesvázané pravidly dospělých. „Podle vědců se díky hře rozvíjí některé části mozku, které umožňují lepší soustředění a rozhodování, stejně jako zralé emoční a sociální chování. Děti, které tráví více času nestrukturovanými aktivitami, jsou také více schopné stanovovat si vlastní cíle a cesty k jejich naplnění, což jsou klíčové schopnosti pro úspěch v jejich dalším životě“, píše autor studie.

Psycholožka Jana Nováčková, spoluautorka konceptu Respektovat a být respektován, k tomu říká: „Varovné údaje o zvyšujícím se čase stráveném dětmi na počítačích se snažíme napravit spíše přihlašováním dětí do kroužků. Jenže kroužky jsou vesměs strukturované činnosti zaměřené na rozvíjení jednotlivých dovedností. Nejsou schopné rozvíjet komplexní kompetence jako volná hra a nestrukturovaná činnost vůbec, zejména venku.“ A dodává: „Petr Daniš přináší velmi srozumitelně podanou a výzkumy podloženou argumentaci k tomu, abychom nahlédli tyto souvislosti. A pokud se na popud této publikace zvýší počet rodinných výletů do přírody, není si co přát víc.“

Jednotlivé kapitoly autor prokládá příklady dobré praxe. Projektů a příkladů institucí, které kontakt dětí s přírodou podporují, představuje celkem deset: mezi nimi výstavbu školních zahrad, lesní mateřské školy, české skauty nebo vzdělávací program Les ve škole. Vydání knihy podpořil také Bedřich Moldan, zakladatel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze a první český ministr životního prostředí. „Tato publikace je víc než potřebná. Snad přispěje k pochopení, jak je důležitý živý kontakt dětí s přírodou. Já sám jsem z generace, pro kterou bylo naprosto samozřejmé být prakticky stále venku, a navíc jsem prožil woodcrafterské mládí. Vím tak, co dnešní děti i starší dívky a mladíci přivázaní mnoho hodin denně ke svým počítačům ztrácejí, o co jsou ochuzeni.“

Publikace nezůstává jen u popisu problému a ukázek pozitivních příkladů z praxe. Na konci autor doporučuje, co může dělat každý z nás. Opírá se přitom o postupy, které se v tuzemsku nebo ve světě osvědčily: „Dopřejme svým dětem alespoň hodinu času denně venku. Přenesme zeleň do školy a školu do zeleně. Učme se přímo venku, na zahradě, v lese, v parku.“, uvádí některá z doporučení. „Zavádějme systémová opatření, která usnadní odpočinek a výuku dětí v zeleni.“

Petr Daniš pracuje jako ředitel vzdělávacího centra Tereza. Má čtyři děti a chodí s nimi ven.

Publikace „Děti venku v přírodě: ohrožený druh?“ je ke stažení ZDE.

Tereza, vzdělávací centrum z. u., Haštalská 17, 110 00 Praha 1. Sledujte nás: www.terezanet.cz, www.jdeteven.cz


___________________

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHPfondů www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger