Arnošt Veselý: Vzdělávání není stroj, ale živý organismus

úterý 28. června 2016 · 0 komentářů

Když jsem mezi novými profesory (jako téměř vždy marně) hledala pedagogy, objevila jsem s radostí jméno Arnošta Veselého, vedoucího Katedry veřejné a sociální politiky na Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Je expertem na vzdělávací politiku. Blahopřejeme a přinášíme malý rozhovor.

Součástí Vašeho oboru veřejná a sociální politika je také politika vzdělávací, v níž patříte k nepříliš početným uznávaným odborníkům. Kdo Vás přivedl k zájmu o vzdělávací politiku?

Jarda Kalous. Ve druhém ročníku vysoké školy (v roce 1994) jsem chodil na jeho kurz Vzdělávací politika, který učil na naší fakultě. Hodiny probíhaly v Ústavu výzkumu a rozvoje školství v Myslíkově ulici. Chodili jsme tam dva tři, občas jsem byl i sám. Jarda byl naprosto mimořádný učitel. Zajímaly mě možnosti rozvoje člověka, teorie inteligence, kognitivní věda (která mě fascinuje dodnes). Politika mě zpočátku moc nezajímala. Až postupně jsem začal chápat, jak je důležitá, složitá a vlastně i zajímavá.

Existuje vůbec u nás po roce 1989 koncepčně realizovaná vzdělávací politika?

Nedostatkem koncepcí rozhodně netrpíme. Dokumentů máme – a měli jsme – dost a dost. Chápu ale, kam asi míříte. K tomu, že politika se často dělala „ode zdi ke zdi“. Jeden ministr rušil či aspoň zpochybnil, co jiný právě zavedl. Nutno říci, že v demokracii se bude každá vzdělávací politika jevit jako trochu chaotická či, chcete-li, „nekoncepční“.

Vzdělávání je plné protichůdných názorů a zájmů. Jejich slaďování není jednoduché. Nikdy nekončí, je složité a jeho výsledek nelze plně předjímat. Je to ale vždy otázka míry. To, že vzdělávací politika se často zásadně měnila s každým novým ministrem či ministryní souviselo s politickou nestabilitou, s nezralostí naší demokracie a politické kultury. Neschopností diskutovat a komunikovat s lidmi, kteří mají opačný názor a přesvědčit je argumenty. Místo toho se mnoho věcí prosazovalo silou.

V čem vidíte hlavní nedostatky současné vzdělávací politiky v České republice?

Mnoho věcí je dobře známo: vysoké vzdělávací nerovnosti, vzdělávání učitelů, pedagogický leadership ředitelů atd. Existuje ale hlubší problém. Trpíme tím, že věříme v to, čemu já říkám „nesnesitelná lehkost vzdělání“. Představou, že výsledky vzdělávání jsou produktem nějakého dobře promazaného stroje. Že tento stroj můžeme snadno pochopit a opravit, když je třeba. Stačí upravit legislativu, zavést maturitu z matematiky, plošné testování nebo přidat učitelům. Tak to ale nefunguje. Vzdělávání není stroj, ale živý organismus. Nikdy přesně nevíte, jak bude reagovat. Jednak proto, že jde o velmi komplexní systém. Jednak proto, že tento systém tvoří živí lidé.

Jaké kroky by se musely udělat, aby se něco ve vzdělávací politice změnilo?

To souvisí s předchozím. Jádro problému je samozřejmě v lidech – učitelích, ředitelích a rodičích. Místo hledání nějakého samospasitelného řešení se musíme věnovat kultivaci prostředí a lidí. Poněkud dlouhodobé, politicky neatraktivní, ale rozhodně účinné. Poznatky výzkumu stále více ukazují, že každý z nás je jedinečnou osobností. Každý žák, student, učitel, rodič atd. je jiný. Každý potřebuje jiný přístup.

Vzdělávací politika by tak v první řadě měla podporovat prostředí, ve kterém působí samostatně přemýšlející učitelé a ředitelé. Chce to experimentovat na úrovni školy a třídy (nikoli plošně na úrovni systému!) a zkoušet, co kde funguje a proč. O výsledcích těchto „malých experimentů“ je pak třeba společně mluvit a hledat vzájemnou inspiraci. V dnešní uspěchané době není čas na odstup a přemýšlení. Rychle se koná, bez toho, že bychom věci domýšleli a diskutovali. Pak se ale oné „nekoncepčnosti“ nikdy nezbavíme.

Vzdělávací politika by měla v první řadě vytvořit větší prostor pro společné přemýšlení.

Ptala se Jana Hrubá

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger