NEMES: DOKUMENTY 125. Kolik kroků vlastně udělalo naše školství?

pondělí 5. září 2016 · 0 komentářů

Ve 120. dílu našeho seriálu jsme připomněli analýzu „Byla, nebo nebyla transformace školství?“, kterou zpracoval výbor NEMES v únoru 1997 na základě porovnání 10 hlavních tezí svého projektu „Svoboda ve vzdělávání a česká škola“ (1991) se stavem českého vzdělávání po 5 letech.

Připomeňme si vzhledem k současnosti 10. bod tohoto srovnání:

„10. A co je dnes nejpodstatnější, v čem se na konci 20. století mění situace, je proti minulosti extrémní zvýšení nároků na jednotlivce.

Moderní společnost totiž vystavuje každého jednotlivce tempem svých změn a nároky na jeho samostatnost, aktivitu, tvořivost a participaci vysokému tlaku a zátěžím; obstát může jen jednotlivec zralý a kompetentní, jinak hrozí nebezpečí, že selže, ztratí svou identitu, bude reagovat negativně a stane se kořistí antisociálních skupin.

Tradiční smysl vzdělání, který byl od antiky formulován z potřeby humanistického ideálu, se dnes, na konci druhého tisíciletí, stává na výsost účelným až zcela pragmatickým požadavkem pro udržení soudržnosti společnosti a přežití lidstva: cílem vzdělání a současně i mírou všech opatření pro utváření vzdělávacího systému je osobnost, v níž se slučuje individuální svoboda s mravním řádem, který jednotlivce přesahuje.

Vývoj situace potvrzuje, že nároky na jednotlivce se skutečně zvyšují. Velká část lidí v tomto státě nevyužila uvolnění poměrů, není ochotna převzít za sebe zodpovědnost a stále spoléhá jen na paternalistický stát. Jsme svědky příklonu určité části společnosti k silným vůdcům a jednoduchým řešením (viz volba zástupců extrémistických stran).

To vše je kromě dědictví minulosti a dalších příčin také důsledkem nedostatečné transformace našeho školství, které i nadále umožňuje reprodukci občanů tohoto typu.

Nedostane-li se vzdělávání co nejdříve do centra pozornosti, budou promarněny v současnosti ještě existující předpoklady pro vznik občanské společnosti, proklamované koaličními stranami.“

Jak je vidět, negativa se prohlubují… Bohužel! (JHá)


Druhým zdrojem pro analýzu tehdejší situace byl komentář kroků, které si stanovilo samo Pilipovo ministerstvo ve svém koncepčním programu.


Kolik kroků vlastně udělalo naše školství?

Níže uvedené kroky zpracovalo MŠMT ve svém Programu rozvoje vzdělávací soustavy ČR „Kvalita a odpovědnost" v říjnu 1994. Měly v příštích dvou letech „zakládat rozhodující principy a mechanismy, které budou zásadním způsobem ovlivňovat rozvoj vzdělávací soustavy v dlouhodobém časovém horizontu".

Posuďte sami, nakolik se to ministerstvu podařilo.

(Komentář uvedený kurzívou sestavil výbor skupiny NEMES.)

Ministerstvo proto:


V oblasti struktury vzdělávací soustavy:

1. Bude směřovat k zajištění takových materiálních a personálních podmínek, aby v základní škole mohly být respektovány individuální rozdílnosti a požadavky se zvláštním ohledem na integraci žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, jako jsou žáci talentovaní a žáci s nejrůznějšími handicapy. Půjde zejména o snížení počtu žáků připadajících na pedagoga, o zmenšení naplněnosti tříd, o častější dělení tříd na menší skupiny, o rozšíření škály volitelných předmětů různé úrovně, případně o další formy vnitřní diferenciace, o zajištění specializovaných a pomocných pedagogických sil, o další kvalifikaci učitelů apod.

Ke snížení počtu žáků na pedagoga na ZŠ došlo ve významné míře bez vnějšího zásahu demografickým vývojem. V současné době se slibný rozběh dělení tříd na skupiny, rozšiřování volitelných předmětů ap. z finančních důvodů zarazil a dochází naopak ke spojování tříd, škol, k opětnému rušení málotřídních škol. Pomocné pedagogické síly jsou nedostižným snem.

2. Zabezpečí, aby po ukončení povinné školní docházky měli žáci skutečnou možnost volby své vzdělávací cesty a její případné opravy a aby byla zaručena prostupnost vzdělávací soustavy. Dostatečný počet míst ve středním, vyšším a vysokém školství postupně umožní, aby ten, kdo získá určitý stupeň vzdělání, mohl dále ve vzdělávání pokračovat.

Zlepšila se možnost volby střední školy díky „neviditelné ruce trhu" – soupeření o žáky. Především soukromé SŠ nabízejí studium oborů, po kterých je poptávka. Rizika liberalizace (nekalá soutěž, snižování požadavků, znehodnocování maturit) však nebyla předvídána, spoléhalo se na samočistící tržní mechanismy, chyběl monitoring a stanovení kritérií kvality.

K řešení finančně neudržitelné situace se dnes přistupuje administrativním způsobem, opět bez stanovení objektivních kritérií.

Nabídka vyšších škol se rozšířila, zůstaly však součástí regionálního školství. Vysoké školy uspokojují jen 50% uchazečů, což je naprosto neudržitelné. Lobby VŠ zamezila uzákonění neuniverzitního typu studia, které by situaci mohlo pomoci řešit (instituty).


3. Umožní dosáhnout vyššího stupně vzdělání a potřebné profesní kvalifikace i později v životě (návratem do školy, vzděláváním dospělých a zejména vybudováním uceleného systému distančního vzdělávání, který bude zahrnovat různé stupně vzdělání a bude odpovídat potřebám jedince i společnosti).

Vzdělávání dospělých je zcela ponecháno poptávce a volnému trhu soukromých agentur. Stát nemá žádnou koncepci celoživotního vzdělávání, existují pouze rekvalifikační kursy pro nezaměstnané pořádané Úřady práce. Distanční vzdělávání je v zárodečném stavu na několika VŠ, zato téměř zcela vymizelo dálkové studium. Chybí vládní politika rozvoje lidských zdrojů.


V oblasti kurikulární politiky:

4. Zajistí přípravu vzdělávacích standardů pro jednotlivé úrovně vzdělávání (s výjimkou vysokých škol) a jejich systematické zdokonalování zejména na základě dosažených výsledků vzdělávání a jejich hodnocení v mezinárodním měřítku. Návrh znění vzdělávacích standardů pro základní školy předloží během školního roku 1994/95.

Byl přijat pouze vzdělávací standard pro ZŠ, a to maximalistická verse zpracovaná VÚP. Návrh pracovní skupiny praktiků byl odmítnut, ačkoli (nebo protože?) měl reformní podobu.

Pracuje se na standardu pro gymnázia. Zdokonalování a hodnocení standardů, natož v mezinárodním měřítku, je iluzí. Vlastně u nás ani neexistuje obecně přijímaný a podložený názor, co standard má být.

5. Podpoří přípravu dalších vzdělávacích programů jako základu pluralitní nabídky a bude účinně podporovat úsilí škol o zpracování či přizpůsobení vzdělávacích projektů. Tím pomůže rozvinout pedagogickou autonomii škol.

Vznikl pouze státem podporovaný program Obecná a Občanská škola. Program VÚP Základní škola je přizpůsobením socialistických osnov. Byl přijat bez jakékoli veřejné diskuse. Školy jsou nuceny si vybrat jen z těchto dvou možností. Schválení programu Národní škola je již rok oddalováno. Vznik dalších programů je signalizován jako nežádoucí. Učební plán byl podmínkami pro schvalování vzdělávacích programů opět sešněrován, možnost profilace školy pro ředitele je minimální.


V oblasti hodnocení a péče o kvalitu:

6. Uskuteční zásadní kvalitativní změnu v práci České školní inspekce, jejíž hlavní funkcí se stane hodnocení práce škol vzhledem k podmínkám. průběhu a cílům vymezeným obecně závaznými právními předpisy a jejich vzdělávacím programem. Posílí význam akreditace ve vysokém školství a bude iniciovat uplatnění dalších forem hodnocení na všech úrovních vzdělávacího systému, prováděného státem pověřenými subjekty (státními i nestátními). Výstupy školní inspekce i ostatní výsledky evaluace budou jako veřejně přístupné informace sloužit nejen odborné, ale i občanské veřejnosti, například rodičům.

Slibný rozvoj nové koncepce ČŠI ve smyslu evaluace práce škol byl zastaven, inspekce se opět stává hlavně nástrojem kontroly. Důvody jsou především finanční (komplexní inspekce jsou dražší!) a také osobní názor ministra na funkci inspekce ovlivnil zpětný chod vývoje ČŠI.

Zamýšlený systém evaluace na všech úrovních nebyl dosud založen, neexistují především evaluační kritéria. Existuje pouze zákonem daná možnost pro veřejnost seznámit se s výsledky inspekcí.


7. Zajistí provádění národních průzkumů zaměřených na zjištění výsledků vzdělávání a analýzu jejich souvislosti s požadavky státu, s metodikou a cíli výuky, profesionalitou učitelů, pojetím a kvalitou učebnic, očekáváním veřejnosti a s dalšími faktory Zapojí se rovněž do mezinárodních projektů hodnocení podmínek a výsledků vzdělávání: zveřejní srovnávací výsledky výuky čtení a výuky matematiky a přírodních věd a zahájí práce na průzkumu jazykové výuky a občanské výchovy. Získaná zjištění využije pro tvorbu vzdělávací politiky, kurikulární reformu i pro řízení školství.

Žádné národní průzkumy výsledků vzdělávání nebyly realizovány (s výjimkou sondy ČŠI), analýza úrovně vzdělávání neexistuje. Nejsou známy ani požadavky státu, ani očekávání veřejnosti – nedošlo ke společenskému konsensu, jakou školu vlastně chceme a potřebujeme. Výsledky našich žáků v mezinárodních projektech TIMSS (M, Př, čtení) jsou využívány spíše populisticky než k objektivnímu srovnávání.


V oblasti informací o vzdělávání:

8. Založí systematickou informační politiku vůči školám, obcím, zaměstnavatelům i široké veřejnosti, která bude vycházet z klíčového významu informací v decentralizovaném školském systému. Jejím základem budou na úrovni ministerstva výroční zprávy o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy (první bude předložena již v roce 1995) a na úrovni škol jejich výroční zprávy a další podklady o vzdělávací nabídce.

Systematická informační politika, která by vedla k vytvoření „vícesměrného informačního prostředí", neexistuje. Výroční zpráva o stavu vzdělávací soustavy, která měla být ministerstvem každoročně předkládána již od roku 1995, nebyla veřejně distribuována. Je budován systém počítačových sítí zatím na úrovni ŠÚ.

9. Zabezpečí, aby každý žák, student, rodič nebo občan zajímající se o tuto problematiku měl možnost získat potřebné informace o úrovni, zaměření a struktuře škol, o jejich vzdělávací nabídce a o podmínkách studia. Soustředí se na uplatnění vhodných nástrojů a opatření, jež napomohou rozšířit pluralitní informační prostředí.

O své vzdělávací nabídce informují především školy, např. na výstavách, v informačních brožurách ap. Byl realizován program SET – v tisku přístupný žebříček středních škol podle jednotných kritérií (ÚIV).


V oblasti podpory práce učitelů a škol:

10. Zasadí se o zlepšení postavení učitelů a ostatních školských pracovníků ve společnosti a o posun úrovně jejich platů vzhledem k platům v ostatních odvětvích. Předloží konkrétní návrh změn, aby ještě v roce 1995 průměrné platy pracovníků ve školství dosáhly alespoň úrovně průměrné mzdy v naší ekonomice. Bude směřovat systému, který vytvoří dostatečný prostor pro diferenciaci platů podle kvality práce.

Došlo sice k platovým úpravám, avšak dosud se nepodařilo vyrovnat platy pedagogů s ostatními profesemi, ačkoli ve školství pracuje největší procento vysokoškolsky vzdělaných lidí. Úpravy jsou vedeny spíše plošně, v tarifech (pod vlivem odborů), osobní ohodnocení se na většině škol snižují až mizí na účet 13. a 14. platu. Diferenciace podle kvality je iluzorní, dokud neexistují objektivní dohodnutá kritéria.

11. Umožní profesionální růst pedagogických pracovníků systémem zvyšování kvalifikace a všestrannou podporou jejich osobního rozvoje a iniciativy ve výuce i dalším působení školy. Založí proto již v roce 1994/95 ucelenou koncepci přípravného a dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků se zvláštním ohledem na specifické kvalifikační požadavky pro klíčové funkce (zejména ředitele škol, metodiky, inspektory).

Finance na vzdělávání byly sice převedeny na školy, ale vzápětí byla zrušena jejich účelová vázanost. Faktická podpora osobního rozvoje učitelů se přes uvedené termíny dosud nerozvinula, iniciativa se spíše dusí. Projekt "Učitel" byl sice připomínkován, ale zatím nerealizován.

12. Připraví komplexní návrh organizačního, materiálního a personálního zajišťování těch služeb, které podporují práci školy (výzkumu a vývoje, dalšího vzdělávání, servisu školám a šíření inovací). Zvláštní pozornost bude věnovat podpoře přímých kontaktů mezi školami a možnostem získání osobních zkušeností s životem škol a prací učitelů v zahraničí.

Komplexní návrh podpůrných služeb nebyl dosud zveřejněn a patrně ani vypracován. Výsledky výzkumu nejsou ministerstvem zveřejňovány, natož systematicky rozšiřovány. Systém dalšího vzdělávání nebyl obnoven, inovace nejsou šířeny, nýbrž omezovány (viz experiment ve slovním hodnocení). Možnosti získání zkušeností v zahraničí jsou podporovány především ze zahraničních programů a nadací.


V oblasti řízení a správy:

13. Podpoří opatření, která povedou k těsnějšímu sepětí školy s obcí a regionem (jako jsou změny v síti škol, zřizování málotřídních škol, rozšíření vzdělávací nabídky pro žáky i ostatní občany dané komunity, nové pojetí mimoškolské výchovy jako prevence negativního sociálního vývoje dětí a mládeže, využití školy jak vzdělávacího a společenského střediska obce) a ke zvýšení účasti rodičů a ostatních partnerů školy a jejím řízení (zejména v radách školy).

Byla dána zákonná možnost vzniku rad škol, ale není dosud plně veřejností využívána. Neexistence regionů brání v usměrňování sítě škol podle potřeb regionu. Mimoškolní výchova je spíše omezována (finance!), než aby se stala prevencí negativních jevů. Stoupá kriminalita mládeže, užívání drog (40% patnáctiletých má zkušenost s drogou!). Školy jako střediska obcí jsou vzácnými výjimkami tam, kde jsou dosud zapálení lidé.

14. Při řešení problematiky odborného vzdělávání a profesní přípravy předloží ucelený návrh struktury, řízení a financování středního školství s cílem dosáhnout vyváženého zapojení všech zúčastněných subjektů, rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou, efektivity využití existujících kapacit a vzniku přímých vazeb mezi školami a zaměstnavateli (včetně vyřešení problému tzv. „státních učňů").

Ucelený návrh struktury, řízení a financování odborného vzdělávání nebyl dosud zpracován, některé obory začínají chybět. Kapacit se na jedné straně nedostává, na druhé jich přebývá (SOU). Podíl „státních učňů" překročil 90%! Kladným počinem je převedení SOU pod MŠMT. Zaměstnavatelé nejsou motivováni (např. formou daňových úlev) k financování odborné přípravy, zapojují se jen v ojedinělých případech, většinou tam, kde chybí absolventi určitých oborů.


V oblasti financování a infrastruktury:

15. Bude nárokovat zvýšení podílu veřejných výdajů do vzdělávání na hrubém domácím produktu na 6 %. Dále propracuje normativní metodu rozdělování prostředků státního rozpočtu odvozenou od výkonů škol, a to směrem k ochraně proti možnému zneužití, ke zvýšení veřejné kontroly při přerozdělování, k větší informovanosti a k vyšší efektivnosti využívání finančních zdrojů.

Podíl veřejných výdajů do vzdělávání na HDP se přiblížil 6%. Zpočátku efektivní normativní metoda rozdělování finančních prostředků přinesla vyšší průhlednost, avšak nevhodnými administrativními zásahy začala do určité míry působit proti svému původnímu záměru s řadou nepředvídaných negativních efektů.

16. Připraví návrh na využití i jiných finančních zdrojů, které se budou podílet na výdajích na vzdělávání nad rámec základní odpovědnosti státu. Propracuje zejména další formy účasti zaměstnavatelů na financování odborné přípravy a spoluúčasti rodičů žáků a studentů na financování některých nadstandardních a mimovýukových služeb a vyššího odborného a vysokoškolského studia.

Jiné zdroje financování zůstaly v zárodku, existuje pouze školné na soukromých a vyšších školách, na vysokých školách narazilo na tuhý odpor. Formy účasti zaměstnavatelů na financování odborné přípravy nebyly propracovány.

17. Jako součást změn v oblasti financování navrhne a propracuje systém podpory žáků a studentů se zvláštními potřebami (handicapovaných i talentovaných) nebo sociálně znevýhodněných. Ověří jejich důsledky a zabezpečí, aby se nezvyšovala sociální selektivita vzdělávací soustavy a zachovala rovnost šancí v přístupu ke vzdělání.

Systém podpory žáků a studentů se zvláštními potřebami nebyl dosud vypracován, existují pouze dílčí opatření (např. příspěvek na integrované žáky).

18. Připraví dlouhodobou strategii výstavby a modernizace existující infrastruktury škol, aby jejich síť ve svém rozsahu, kvalitě i rozmístění odpovídala požadavkům státu, občanů a dalších partnerů na transformovanou vzdělávací soustavu.

Dlouhodobá strategie výstavby a modernizace škol nebyla zveřejněna a v souvislosti s koncepcí sítě škol pravděpodobně ani vypracována.


V oblasti legislativy:

19. Soustředí úsilí na přijetí a zavedení návrhů na novelizaci zákonů č. 29/1984 Sb. a č. 564/1990 Sb., které předložilo vládě v září 1994. Novelizace mění právní rámec tak, aby alespoň v hrubých rysech odpovídal dosaženému stupni vývoje vzdělávací soustavy (vznik integrovaných škol jako dalšího typu střední školy, vznik vyšších odborných škol, kodifikace systému rozpisu prostředků státního rozpočtu, zásady pro zařazování škol a školských zařízení do sítě, přesnější vymezení působnosti České školná inspekce, rady školy jako hlavní nástroj účasti rodičů a zástupců obce apod.).

Byly přijaty novely zákonů č. 29/1984 a 564/1990 Sb, které kodifikovaly většinou již existující změny (VOŠ, zařazování škol do sítě, ČŠI, rady škol).

20. Zaměří svou snahu na přijetí a zavedení nového zákona o vysokém školství, nahrazujícího zákon č. 172/1990 Sb. Návrh zásad zákona, který ministerstvo předložilo vládě v září 1994, směřuje k otevřenosti a diverzifikaci vysokoškolského systému, k vytvoření účinné vazby mezi studentem a vysokoškolskou institucí zavedením školného a ke zvýšení odpovědnosti vysokých škol za respektování potřeb dalšího rozvoje společnosti.

Návrh vysokoškolského zákona nebyl vládou přijat, diverzifikace VŠ a školné narazily na odpor nejen u opozice, ale i na samotných VŠ.

21. Předloží návrh nového školského zákona tak, aby mohl být projednán v průběhu roku 1995. Zákon bude kodifikovat výsledky transformace dosažené během funkčního období této vlády, případně promítne do školství důsledky dalších změn ve společnosti (např. nové územně správní uspořádání) a vymezí prostor pro další postup transformace. Součástí přípravy zákona budou diskuse odborné i širší veřejnosti k nejdůležitějším otázkám.

Návrh zákona nebyl předložen ani s ročním zpožděním. Diskuse odborné i širší veřejnosti k otázkám vzdělávací politiky nebyla iniciována, koncepční dokument MŠMT „Kvalita a odpovědnost" nebyl vládou ani projednán.

* * * * * *

Tak co říkáte našemu přehledu?

Domníváme se, že většina myšlenek obsažených v dokumentu „Kvalita a odpovědnost" ani trochu nezestárla a že by se na ně mělo co nejrychleji navázat (pokud ovšem naše společnost vůbec chce nějakou transformaci školství…).

Komentář připravil v únoru 1997 výbor NEMES – Nezávislé mezioborové skupiny pro transformaci ve vzdělávání.


Zdroj: NEMES: Kolik kroků vlastně udělalo naše školství? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, duben 1997, č. 8, str. 6–7. ISSN 1210-6313

Jak je vidět, kroky ke změně byly tehdy pomalé a klopýtavé, v některých oblastech šlo o kroky zpět nebo vzdělávání zůstalo stát na místě. V současnosti sklízíme ovoce tohoto postupu, který se ani v dalších volebních obdobích s jinými vládami příliš nezrychlil. Život si v důsledku toho našel jiné cesty a cestičky, někdy hodně křivolaké… (JHá)


Další díly seriálu najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger