Eva Číhalová, Ivo Mayer: DOKUMENTY 132. Klasifikace a slovní hodnocení. Zkušenosti z praxe na ZŠ

pondělí 24. října 2016 · 0 komentářů

V roce 1996 jsme začali v Agentuře STROM vydávat s podporou OSF edici drobných knížek s aktuálními tématy Škola 21. Měla ediční řady: Nové trendy, Praxe ředitele, Náměty pro učitele a Diskuse. Autory byli členové NEMES a PAU, pedagogové z praxe základních a středních škol a vysokoškolští odborníci.

Jedněmi z prvních autorů byli Eva Číhalová a Ivo Mayer, kteří působili na malé venkovské škole ve Višňové u Příbrami. Jejich knížka se věnovala otázkám hodnocení žáků. Zde je ukázka.


Známkování a malá statistika. Poznatky z praxe

Jsme přesvědčení o tom, že klasifikace žáků na základním stupni známkami je zbytečná, nesprávná, že více škodí, než prospívá, že děti často traumatizuje, zkrátka že je špatná. Často je nám však namítáno:
1. Děti je nutné nějak hodnotit.
2. Rodiče musí být informováni o prospěchu svého dítěte.
3. Známkování děti povzbuzuje k práci.

Ad 1. Tvrzení je vysloveno axiomaticky, přitom jeho obecná platnost je popřena úspěšnými školskými systémy, ve kterých se žáci ve školách až do vyšších tříd nejen neznámkují, ale v našem pojetí toho slova ani nehodnotí (např. v Dánsku do 8. třídy).

Hodnocení na školách nepovažujeme za nezbytné, ale na rozdíl od našich kolegů z Dánska ho považujeme za užitečné.

Odmítnutí klasifikace je však něco zcela jiného, než odmítnutí hodnocení. Víme již z 1. kapitoly, že klasifikace a hodnocení jsou dva zcela odlišné procesy.

Ad 2. Autoři se s uvedeným tvrzením zcela ztotožňují.

Obě prvé námitky jsou tedy výsledkem nedorozumění.

Zbývá námitka třetí.

Na základě celoživotních učitelských zkušeností tvrdíme, že známky kladně motivují jen velmi malou část dětí, větší část dětí známky stresují a sráží. Je to však tvrzení bezcenné, protože je podložené pouze naší individuální zkušeností. Proto jsme shromáždili údaje o vlivu známek na práci dětí tří pátých tříd. Získané údaje považujeme za dostatečně průkazné zejména proto, že ve všech třech sledovaných pátých třídách byl výjimečně nízký počet žáků – celkem 48, v jednotlivých třídách 17, 15, 16, všechny žáky jsme během pěti let školní docházky důkladně poznali a získali jsme si jejich důvěru. Byli jsme v soustavném styku s rodiči žáků, znali jsme jejich reakce na dobré i špatné známky dětí.

(Důrazně upozorňujeme, že jakýkoliv průzkum na toto téma musí sledovat minimálně tyto aspekty:
1. Bezprostřední působení známek na dítě.
2. Reakce rodiny na známky.
3. Vliv známek na dítě, zprostředkovaný reakcemi rodiny.
4. Vlivy postojů třídního kolektivu, ovlivněné známkami.)

Metodou tohoto miniprůzkumu byly ankety, minitesty, rozhovory se žáky i s rodiči, sledování reakcí žáků na známkování.

Děti jsme nakonec rozdělili do šesti skupin a každou skupinu pracovně nazvali podle jména reprezentanta skupiny.


A. Skupina Jarmila

Nesmírně nadané a ctižádostivé děti, převážně dívky. Dobré rodinné zázemí, soustavná spolupráce rodičů se školou, výborné výsledky – známky 1, výjimečně a nanejvýš během jednoho klasifikačního období 2. Na tyto děti působí známky vysloveně povzbudivě, touží být hodnoceny, ze známek mají radost a jsou známkami motivovány.
Počet dětí v této skupině: 5.


B. Skupina Karel

Velmi nadané děti s širokým spektrem zájmů, učení je baví, mají radost z úspěchů ve škole i ve sportu. Na známkách jim příliš nezáleží, nejsou cílem jejich snažení, mají nejčastěji známky 1–2. Občasná špatná známka je nevyvede z míry, i rodiče krátkodobé neúspěchy berou sportovně.
Počet dětí ve skupině: 4.


C. Skupina Jiřina

Nadaně nebo průměrně nadané děti, nucené ctižádostivými rodiči k výsledkům lepším, než které odpovídají jejich možnostem. Bez volného zájmu o učení, protože mají vždy horší výsledky, než si rodiče přejí. Nechápou, co je to radost z poznání. Známky horší, než takové, které odpovídají představám rodičů, na ně působí vyloženě depresivně, protože často takové známky pro ně znamenají větší či menší nepříjemnosti v rodině. Známky 1–3. U žádného z dětí této skupiny jsme nepozorovali kladný vliv známek.
Počet dětí ve skupině: 13.


D. Skupina Honza

Děti nadané více na praktické, než teoretické činnosti. Výborné při práci na školním pozemku, při práci se dřevem, práce ve třídě při klasickém způsobu Klasifikace a slovní hodnocení výuky je vyloženě nudí, je v hlubokém rozporu s jejich přirozeností. Špatné známky berou s rezignaci, jejich manuální nadání je zejména na venkově rodiči akceptováno a na špatné známky si rodiče zvykli, děti se smířily s rolí nenadaných a přijímají tuto roli stejně odevzdaně jako přesvědčení, že povolání s vyššími nároky na kvalifikaci (automechanik, elektromechanik, zámečník) jsou jim díky špatným známkám uzavřena.
Počet dětí ve skupině: 10.


E. Skupina Hana

Méně nadané děti (známky nejčastěji 2–4) s dobrým rodinným zázemím, rodiče pravidelně spolupracují se školou, mají zájem na školní práci dětí, špatná známka jejich dětí znamená pro rodiče i společenský neúspěch, jsou však schopni vyvarovat se při soustavné osvětě se strany třídního učitele vyloženě stresujících reakcí. Vliv známek je zde rozporný: známky jako nesmírně závažné jsou vnímány především rodiči. Jejich vliv na děti záleží na schopnosti rodičů tlumit své negativní reakce i výčitky. Díky známkám rodiče práci dětí pravidelně sledují, současně však děti velmi často zdůrazňováním významu známek otravují, deprimují, demotivují.
Počet dětí ve skupině: 9.


F. Skupina Víťa

Nešťastné děti. Nadané převážně na manuální, praktické činnosti se schopností v těchto činnostech i vynikat, ale neschopnost zvládnout požadované učivo je odsouvá díky špatným a velmi špatným známkám do skupiny outsiderů. Rodiče nespolupracují soustavně se školou. Za špatné známky jsou děti trestány, často i krutě. Známky mají v těchto případech stresující, častěji však neurotizující vliv,utvrzují děti v jejich přesvědčení o vlastní hlouposti, nedostatečnosti, neschopnosti. Ve vyšších třídách se dostávají do skupin záškoláků, začnou školu nenávidět, mají vážné kázeňské prohřešky a jejich osud je zpečetěn.
Počet dětí ve skupině: 7.

Z výše uvedeného tedy vyplývá: Nesporně motivačně kladně známky působily na pět žáků, průkazný vliv neměly na sedmnáct žáků, mírně negativní vliv na třináct žáků, vážněji negativní vliv na šest žáků, stresující až neurotizující vliv na sedm žáků.

Samozřejmě, že oproti výše uvedenému tvrzení lze vznést námitku nízkých čísel.

Naproti tomu výsledky tohoto šetření odpovídají našim mnohaletým zkušenostem. Jsou v souladu s podobnými zjištěními psychologů.

Základní práce, obsahující průkazný a nikoliv pouze ilustrační materiál, kterým je v podstatě náš malý průzkum, jsou uvedeny v soupisu literatury na závěr této knihy (Autoři prosí čtenáře, aby seznam literatury nechápali jako formalitu, vyžadovanou konvencemi.).

V každém případě lze s dostatečnou přesností tvrdit, že známky působí na nikoliv nepodstatnou část dětí negativně, některé z nich známky neurotizují, výjimečně i traumatizují. jsou u mnohých příčinou vzniku pocitu méněcennosti a vedle dalších vlivů vedou k tomu, že dítě se dostává na okraj společností. Nepovažujeme za slučitelné se snahou o humanizací našeho školství dávat do protikladu této nesporně skutečnosti počty dětí, na které známky působí z hlediska motivace kladně.


O autorech

Mgr. Eva Číhalová (1938): absolventka PedF UK, učitelka na 2. stupni ZŠ, trenérka lehké atletiky. Publikovala v časopisech Československý sport, Atletika a v regionálním tisku. V roce 1990 2. cena MŠMT za práci »Působení třídního učitele ve sportovní třídě«. Vedoucí oddílu skautek. V letech 1990–1996 ředitelka ZŠ Višňová. Za jejího vedení byla škola vybrána mezi 11 školami z ČR do evropské sítě Zdravých škol.

Ivo Mayer (1930): absolvoval jednooborové studium základů pracovního vyučování a učitelství 1. stupně. V letech 1968–1969 ředitel školy. Ze školství vyhozen v roce 1969, kopáč na stavbě, stavební technik a po roce 1989 vedoucí pracovník ve stavební výrobě. Po rehabilitaci od roku 1992 do roku 1996 učitel Zdravé ZŠ ve Višňové a vedoucí skautů. Publikuje v Učitelských listech, v Ratolesti a v Rodině a škole. Jeho základním zájmem je problematika hodnocení jako výraz vztahů ve škole a jako základ školního klimatu.


Obsah knihy

Úvod

1. Základní pojmy

2. O klasifikaci
2.1 Klasifikace jako relikt
2.2 Klasifikace a obsah vzdělání
2.3 Klasifikace pohledem psychologů a učitelů
2.4 Známkování a malá statistika. Poznatky z praxe
2.5 Motivační a výchovný význam klasifikace
2.6 Klasifikace, objektivita, spravedlnost
2.7 Klasifikace a demokracie
2.8 Morální aspekty klasifikace
2.9 Klasifikace a výsledky
2.10 Závěry
2.11 Důsledky

3. O slovním hodnocení
3.1 Situace
3.1.1 Ve světě
3.1.2 U nás
3.2 Základní požadavky, kladené na slovní hodnocení. Druhy slovního hodnocení
3.3 Specifika některých forem slovního hodnocení
3.4 Slovní hodnocení a evidence výsledků
3.5 Slovní hodnocení jako zpětná vazba
3.6 Slovní hodnocení a pocit úspěšnosti z dokonalého zvládnutí. Individualizace učiva
3.7 Slovní hodnocení a spolupráce
3.8 Uznání, pochvala, odměna
3.9 Slovní hodnocení a rozvíjení osobních vlastností dítěte

4. Přechod od klasifikace ke slovnímu hodnocení
4.1 Spolupráce s rodiči
4.2 Příprava učitelů
4.3 S kterými třídami začít?
4.4 Příprava žáků
4.4.1 Autohodnocení žáků
4.5 Výsledky

5. Perspektivy
5.1 Specifika, komplikující zavedení slovního hodnocení na 2. stupni
5.2 Naděje pro 2. stupeň: další alternativy
6. Resumé

Zdroj: Číhalová, Eva, Mayer, Ivo: Klasifikace a slovní hodnocení. Zkušenosti z praxe na ZŠ. Praha, Agentura STROM 1997. Edice Škola 21, ediční řada Nové trendy. Digitalizovala Kateřina Brožová

Celý text knížky si můžete stáhnout ZDE. Texty převedené z archivních materiálů nebyly redakčně korigovány.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger