Jana Hrubá: DOKUMENTY 142. Diskutujeme na PAU v Brandýse o dalším vzdělávání i o demokracii

pondělí 9. ledna 2017 ·

Celostátní setkání PAU v Brandýse nad Labem se konalo 17.–19. 10 1997. Jako obvykle oceňovali účastníci přátelskou a bezprostřední atmosféru setkání, přátelský přístup lektorů, pestrost nabídky a skvělý servis dětí i pracovníků ZŠ Palachova.

O rozšiřujícím se vzájemném vzdělávání PAU v regionech jsme informovali ZDE. Vyvrcholením bylo vždy celostátní setkání PAU.


Program dílen

Alena Aigelová, Služba škole Svitavy: Netradiční zápis do 1. třídy ZŠ
Vladimíra Čuhajová, VŠP Hradec Králové: Matematika nejen v lavicích
Ondřej Hausenblas, FF UK Praha: Jak informovat veřejnost o dobré práci dobrého učitele (ředitele, školy) – zvyšování prestiže učitelského stavu
Milan Hejný, prof. na katedře didaktiky matematiky PedF UK Praha: Objevování pojmů (metodika matematiky ilustrovaná na učivu 1. st., vhodné pro všechny stupně)
Jiří Hruška: OŽP MÚ Pardubice: Globální výchova jako pokus o řešení krizových momentů vývoje planety
Jitka Kašová, ZŠ Obříství: Projektová výuka na 2. st. ZŠ – témata občanské a rodinné výchovy
Vladimíra Neužilová, ZŠ Pozořice: Perníková chaloupka – jak to bylo doopravdy
Pavla Polechová, Ústav výzkumu a rozvoje školství: Projekt Občan – praktická demokracie ve škole
Petr Roupec, OSF Praha: Evaluace ve škole
Jiří Schincke, ZŠ Želechovice: Komunikace ve škole i mimo ni
Marie Toncrová, ZŠ Obříství: Příprava exkurse o zajímavostech regionu (projektové vyučování Z, D, ČJ, OV, informatiky)
Vladimír Václavík a kol., VŠP Hradec Králové: Otevřené vyučování
Tomáš Zajíc, Střítež nad Bečvou: Padák – využití netradiční pomůcky na ZŠ
Zdravý životní styl pro učitele i žáky:
Miluše Kubíčková: Vůle ke zdravému životu – jak ji posílit. Meditační cvičení
František Kassay, HZV Žilina, SR: Kvalita života žáky a učitele, primární prevence drogové a každé jiné závislosti

Hned první den se konal také kulatý stůl o dalším vzdělávání učitelů v nových podmínkách.


Má vůbec cenu se dále vzdělávat?

„Kolem pomyslného kulatého stolu na téma Další vzdělávání učitelů se sešlo na padesát diskutujících ze všech skupin pedagogů včetně zástupců ČŠI, MŠMT (dr. Krejčí, Mgr. Sláma) a poslanců (M. Prokop, dr. Malát).

Na začátku uvedl doc. Rýdl inspirativní příklad reformy vzdělávání učitelů v Rakousku. Učitelé se tam vzdělávat chtějí, protože to potřebují pro svou budoucnost. Stát uložil pedagogickým institutům vzdělávat učitele v nových směrech, nabídky DVU poskytují i univerzity. Existují modelové školy, jejichž ředitelé jsou lektory DVU.

Pak se rozvinula dvouhodinová diskuse, zda je, nebo není potřeba se dále vzdělávat. Přinášíme stručný sestřih názorů diskutujících.

Argumenty pro NE:
– Máme dostatečné pregraduální vzdělání.
– Máme vynikající školství, jak potvrzují výsledky v TIMSSu.
– Rodiče někdy nechápou, proč se musí suplovat za vzdělávající se učitele.

Argumenty pro ANO:
– Je to potřeba - skoro nikdo teď neučí jen svou aprobaci.
– Vzdělávání zvedá sebevědomí.
– Absolventi VŠ jsou málo použitelní v praxi.
– Zkušení učitelé se potřebují seznámit s novou didaktikou.
– Je třeba kultivovat lidi, kteří jsou.
– Ano, ale ne jen v době volna (únava!).
– Svět se mění a stále méně o tom vím.
– V demokracii jsme všichni začínajícími učiteli.
– Každý vysokoškolsky vzdělaný člověk se musí dále vzdělávat (viz lékaři).
– Jediná cesta do slušné společnosti rozvinutých zemí.

Klíčovou otázkou je, PROČ se vzdělávat?
– Důvodem je naučit žáky potřebným věcem pro život.
– Pro vlastní pocit dobré práce.
– Aby mohl učitel lépe vykonávat svou profesi.
– Aby učitel obstál ve třídě – je však potřeba změnit podmínky vzdělávání.
– Učitel i žáci by měli vědět, proč se učí – smysluplnost vzdělávání.
– Je potřeba umět argumentovat.
– Pro sebe i pro společnost – vzdělávání by mělo být součástí úvazků učitelů.
– Donucování je cesta do pekel. Je třeba nabízet šanci a ocenění. Nepřímé nástroje má ředitel školy. Stát by měl ředitele motivovat.
– Učitel je manažerem ve své třídě – musí ovládat interpersonální dovednosti, umět zlepšovat vztahy, komunikaci, spolupráci.
– Učitel má ve společnosti i další role – musí vědět, co se od něho očekává.
– Zvýšit mobilitu učitelů, abychom byli schopni se zapojit do EU.
– Tradiční vzdělávání je neekonomické, nerespektuje vývoj věd o učení. Podmínkou pro efektivitu je vytváření dovedností.
– Většina učitelů vystudovala za komunistů.
– Poslanec: Učitelé by neměli být jen profesní lobby – měli by mít širší pohled, účastnit se i veřejného života.
(Reakce z publika: Vy chcete, abychom zadarmo dělali vaši práci.)
– Stávající zákon demotivuje – učitel je povinen pouze probrat učivo (ani ne naučit!).
– Vzdělávání učitelů by mělo být součástí zákona. Připomínky zůstávají bez odezvy.
– Motivující prostor musí být vytvářen shora.
– MŠMT často hledá, proč to nejde.

MŠMT chtělo zmapovat počet vzdělávajících se učitelů – nepodařilo se (odhad 10–20%). Úkol: motivovat zbylých 80%. Zavést nástroje formálního ocenění – atestace.

KDY a JAK se vzdělávat?
– Vštípit už na pedagogické fakultě potřebu stálého sebevzdělávání.
– MŠMT vždycky něco vymyslí (vázanost prostředků na vzdělávání), ale nikdo to nekontroluje. Dát třeba menší částku na žáka, ale povinně.
Odpověď pracovníka MŠMT: Pak jde o nedodržování předpisů, každý si je vykládá po svém. Platí pokyn ministra o vyčlenění prostředků na vzdělávání!
– I úředníci MŠMT by se měli vzdělávat stejně jako učitelé.
– Jak a v čem se máme vzdělávat, když nevíme, kam jdeme? Formulovat společenskou objednávku kvality, žádoucí cíle.
– Dospělé (tedy i učitele) by měli učit ti, kteří to v praxi dělají – lidé mimo školství. Dospělé je třeba učit jinak než děti.
– Neměly by být akreditace – kdo může vědět nejlépe, co je pro učitele dobré a potřebné? Měl by být zpracován informační systém nabídek.
Odpověď pracovníka MŠMT: Akreditace jsou snahou ministerstva vytvořit záruku úspěšnosti vzdělávacího programu. (?!)
– Vzdělávat se pravidelně, trvale, vyčlenit peníze na DVU. Technologie nejsou problém.
– Chybí veřejné uznání a podpora vzdělávajících se učitelů.

Otázek kolem dalšího vzdělávání učitelů je tedy mnoho. Řešení však stále čeká (nebo ještě nečeká?) v jakési spodní zásuvce stolu ministerského úředníka. A vláda má jiné starosti.
Jana Hrubá“

Zdroj: Hrubá, Jana: Má vůbec cenu se dále vzdělávat? (Z kulatého stolu PAU v Brandýse). Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 5, 1996/1997, prosinec 1997, č. 5, str. 4. ISSN 1210-6313


Na tomto setkání se také několikrát promítal film Tomáše Škrlanta „Škola demokracie“, který doprovázela beseda s autorem. Už při promítání v televizi byly reakce učitelů i veřejnosti na film různé.


Také jste se rozčílili nad „Školou demokracie"?

„Televizní pořad režiséra Tomáše Škrdlanta s tímto titulkem rozvířil stojaté názorové vody v mnoha školách. A nejen ve školách. Diskutovalo se ve sborovnách, na akcích učitelů, ale i v tramvaji a u holiče. Dvouhodinovou besedu věnovali tomuto námětu pořadatelé celostátního setkání PAU v Brandýse. Tady se diskutovalo přímo s režisérem a jeho asistentkou.


Proč se tento pořad stal tak kontroverzním?

Byl střihový a ukazoval současnou školu. Z mnohonásobně většího množství natočeného materiálu byly vybrány záběry dokumentující dva typy škol – školy, které o demokracii UČÍ, a školy, kde se demokraticky ŽIJE. V průvodním komentáři padaly nenápadné otázky:

Proč se škola tak málo podobá životu?
Sedět, poslouchat, pamatovat si – kdo si to vymyslel?
Co je to vlastně dětské zlobení?
Co vlastně škola učí?
Jaké informace mají smysl?
Proč se vlastně děti učí? Z touhy po pochvale, po známce?
Jaký vztah může vzniknout mezi učitelem a žákem u tabule?

Mluvili učitelé a mluvily děti. Názory se mísily, nikdo neříkal, které jsou ty správné a nejsprávnější. Chyběla jména a místa, kde se nacházejí inkriminované školy. Chyběl i odborný komentář, který by vysvětloval a definoval rozdíly. Chyběly jakékoli návody. Vše bylo ponecháno na divákovi. Přesto bylo panu režisérovi vytýkáno (v tisku i na besedě PAU), že je patrné, komu straní. Přesto byli mnozí učitelé dotčeni. Přesto se mnozí domnívali, že jde o další diskreditaci školy v očích veřejnosti. Přesto volali po vysílání do některých škol rodiče, že by tam rádi umístili své dítě.


Jak to poznali?

Na zmíněné besedě PAU padaly připomínky.

Chyběl hlas rodičů. Rodiče si neuvědomují, co s dětmi škola dělá. Je třeba upozornit na negativní rysy. Není vidět zástupy učitelů čekajících na místa. Musí se pracovat s těmi, kteří jsou. Ne všechno staré je špatné. Proč byly negace prezentovány na starších učitelkách? Mnohé se zajímají o nové metody více než mladí, jezdí na semináře. Nafilmované záběry byly roztrhané, informace od dětí neověřené. Chyběl návod, jak se dostat k lepší škole. Měl by se dokumentovat průběh projektů – bylo by to pro rodiče zajímavé. Pedagogický výzkum má velký dluh. Neházet věci do jednoho pytle – nevychovává jen škola. Demokratické školy se stávají záchytným prostředím pro děti s problémy. Na normálních školách jsme tlačeni do zaběhaných zvyklostí. Je otázka, co od školy dnes čekáme. Chybí podpora dobrých škol státem. Dospělí by si měli ujasnit, jaká má být osobnost dítěte. Je nedostatek informací, proto ta nepřipravenost rodičů i učitelů. Rodiče by měli vědět, v jakém duchu, s jakými hodnotami konkrétní škola učí. Odrazuje dvojí tvář učitele – měla by být shoda mezi slovy a skutky. Jde o způsob stanovení a dodržování pravidel. Učitelé i žáci by měli společně dospět k pochopení, proč je dodržovat. Učitel by měl dostat příležitost sám se osobnostně zlepšit. Společnost je jinde, než je škola.

A tak dále a tak podobně…

Možná, že právě v tomto spektru názorů je odpověď, zda „Škola demokracie?" byl film dobrý, nebo špatný. Jestliže vyvolal pozornost, přiměl učitele a rodiče (ba i děti) k debatám, ke zvažování, jaká škola je vlastně ta správná, pak splnil svůj účel. Takových filmů jen houšť! (Však také na besedě PAU padla řada návrhů, co všechno a jak by bylo dobré natočit – kdyby ovšem na to byly peníze…)

Obávám se ale, že pestrost názorů a způsobů výuky ve filmu zachycená dokumentuje také různost představ učitelů i celé naší společnosti o tom, co je demokracie, jaká by měla být škola vychovávající děti v demokratické občany a zda by je vůbec k tomu měla vychovávat. Zatím asi spíše umíme odříkat definici, než demokraticky žít. Ale měli bychom se to učit – učitelé, žáci i rodiče. A nebo alespoň pro začátek podporovat ty, kteří to umí. Nemyslíte?“

Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá, Jana: Také jste se rozčílili nad „Školou demokracie"? Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 5, 1996/1997, prosinec 1997, č. 4, str. 2. ISSN 1210-6313


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger