MŠMT: DOKUMENTY 145. Program Učitel

pondělí 30. ledna 2017 ·

V současné době je hitem číslo jedna kariérní řád. Není to žádná novinka – o mnohem širší podpoře učitelů jsme diskutovali v NEMES od roku 1994.V roce 1995 začalo MŠMT připravovat své návrhy. Chyba byla v tom, že se žádné řešení doposud nezrealizovalo. Srovnání se současnými záměry bude pro vás možná zajímavé.


S jakými záměry ministerstvo školství představovalo svůj program veřejnosti?


Výchozí situace

Rodiče vědí, jaký význam má pro jejich dítě dobrý učitel (1). Právě na něm do velké míry závisí, jaký postoj dítě ke škole a ke vzdělávání vůbec zaujme, zda rozvine to dobré, co v něm je, a zda je škola vybaví tak, aby dokázalo v životě uplatnit své schopnosti. Naše i celosvětové zkušenosti ukazují, že transformace školství je možná jen tehdy, je-li založena na změně práce každé školy a každého učitele, aktivita a iniciativa učitelů je předpokladem jejího úspěchu.Vláda České republiky a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy si velmi dobře uvědomují, že učitelé jsou hlavními nositeli vývoje školství a ovlivňují tak i život celé společnosti a že zvýšení úrovně vzdělávání vyžaduje úsilí každého z nich. Úpravy platů provedené v polovině roku 1995 jsou proto jen začátkem řady opatření MŠMT, která povedou k ocenění kvalitních učitelů a pomohou řešit dnešní problémy jejich povolání.

V prvé řadě je nutné zajistit co nejlepší přípravu učitelů, zvýšit jejich podporu při vstupu do praxe a snažit se, aby ve školách působili učitelé, kteří mají ke svému povolání předpoklady. Pro volbu i výkon povolání je závažné i to, že možnosti postupu v profesní dráze učitele jsou velmi omezené, dnes prakticky jen na přechod do řídicích funkcí. Je třeba provést zásadní změny; které povedou k větší motivaci učitelů a umožní jím postup a další růst, i když budou chtít zůstat ve třídě u svých žáků. Nezbytná je rovněž dostatečná podpora práce škol a učitelů. Jejich role se dnes mění: podstatně se rozšířily jejich práva i povinností. Mění se způsoby práce ve třídě i celkové klima školy, a sama škola se otevírá vůči veřejnosti. Učitelé však nejsou pro uvedené nové skutečnosti vždy dostatečně vybaveni. Je proto naši povinností iniciovat a rozvíjet podpůrné systémy, především systém dalšího vzdělávání učitelů.


Zásady řešení

Jak budeme tyto úkoly řešit? Z toho, co jsme již uvedli, vyplývají dva závěry. Za prvé, řešení musí být důsledně založeno na celkovém pojetí transformace školství vyjádřeném v programovém dokumentu MŠMT Kvalita a odpovědnost z října 1994. Za druhé, všechna připravovaná opatření těsně souvisejí a úspěšně je lze řešit jen společně, jako provázaný blok. Ten spočívá na třech základních pilířích, jimiž jsou kvalitní příprava nového učitele a jejího uvedení do praxe, jeho motivování ke stálému rozvoji a celoživotní vzdělávání.

Kvalitní příprava vyžaduje stanovit požadované kompetence, schopnosti a dovednosti učitele, které budou sloužit vysokým školám jako východisko pro přípravu odpovídajících vzdělávacích programů. Vysokoškolská kvalifikace však již nebude postačující podmínkou pro výkon učitelského povolání. Začínající učitel bude muset osvědčit své osobnostní předpoklady a způsobilost úspěšným absolvováním krátké nástupní praxe. Její vyhodnocení bude upraveno tak, aby bylo co nejobjektivnější. Zároveň se bude během nástupní praxe začínající učitel těšit zvýšené podpoře školy a zkušenějších kolegů.

Výrazné rozšíření možností profesní kariéry a stanovení konkrétních cílů, jejichž dosažení přinese i zvýšený platový postup, umožní platovou diferenciaci a zvýší motivaci učitelů. Po uplynutí předepsané doby se každý učitel bude moci přihlásit k atestačnímu řízení 1. stupně. Po jeho úspěšném absolvování bude mít nárok na zvýšení platu a získá také jeden z předpokladů pro výkon některých vybraných funkcí ve školství. Po uplynutí další doby může podstoupit atestační řízení 2. stupně, které rovněž založí nárok na další platový postup. Atestační řízení ověří především kvalitu práce učitele, jeho osobní rozvoj a jeho účast na rozvoji školy, bude objektivní a pod veřejnou kontrolou. Další platový postup přinese vykonávání některých funkcí. Půjde nejen o řídící funkce (ředitel školy a jeho zástupce) ale i o řadu funkcí pedagogických, jako jsou vedoucí učitel, uvádějící učitel, metodik a výchovný poradce. Navržené platové úpravy rozšíří dosavadní možností osobního ohodnocení.

Dotvoření a značné rozšíření systému dalšího, celoživotního vzdělávání výrazně podpoří osobnostní i profesní rozvoj učitelů. Především školy rozhodnou: jak využijí zvyšovaný objem prostředků, jaký druh dalšího vzdělávání a které vzdělávací instituce si vyberou. Musí ovšem dodržet určité podmínky, které zaručí co nejúčelnější uplatňování tohoto práva. Připravit a projednat plány osobního rozvoje jako součást projektu školy a údaje o využití účelových prostředků zveřejnit ve výroční zprávě školy. Na bohaté a rozmanité nabídce dalšího vzdělávání se budou podílet veřejné i soukromé organizace, vysoké i ostatní školy. Regionálně rozmístěná pedagogická centra budou kromě toho zaručovat dostatečnou informovanost všech účastníků, jejich organizační propojení a nezbytné informace o fungování celého systému. Zajistí i některé navazující funkce, jako poskytování metodické a konzultační pomoci, podporu zavádění inovací a vzájemných kontaktů a servis pro školy.


Další postup

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy tímto předkládá výchozí koncepci, celkový směr a způsob řešení. Další konkrétní kroky však již není možné uskutečnit bez účasti odborné veřejnosti, bez využití velkého potenciálu zkušeností a názorů. Ministerstvo s ní bude úzce spolupracovat, aby se dospělo k co největší shodě, k řešením, která budou obecně přijatelná a která umožní účinně pokračovat v transformaci vzdělávací soustavy.

Ministerstvo proto utváří poradní sbor, v němž budou vedle pracovníků ministerstva zastoupeny vysoké školy, pedagogické asociace a sdružení a další význační odborníci. Ti budou během dalších čtyř měsíců diskutovat detailní podklady, které jsou nyní postupně dokončovány. I širší pedagogická a laická veřejnost může ovšem přispět při hledání nejvhodnějšího řešení. Tento proces bude uzavřen v polovině března 1996 zpracováním konečných návrhů hlavních výstupů, legislativních opatření a rozpočtových pravidel.

Ministerstvo přistupuje k tomuto rozsáhlému komplexu opatření nejen s vědomím své zodpovědnosti za vytvoření co nejlepších podmínek pro rozvoj škol a růst učitelů, ale i s vědomím nezbytné účasti a spolupráce těch, jichž se tato opatření týkají.

V Praze, 1. listopadu 1995

Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky: Program „Učitel“, 1995. Archiv autorky seriálu.

Zdají se vám tyto teze povědomé? Nic nového pod sluncem. Ale všimněte si: některé paragrafy jsou navrhovány ve variantách a veřejnost má téměř pět měsíců na vyjadřování připomínek.

Celý program byl posléze zveřejněn. V mém archivu je výtisk z tehdy vycházejícího měsíčníku Česká škola, vydávaného Orbisem. Vybíráme část představy o pregraduální přípravě učitelů, která byla tehdy navrhována jako diverzifikovaná, s možností absolvovat jednotlivé moduly na různých institucích.


Pregraduální příprava učitelů

Cílový stav je možné charakterizovat těmito principy:

A, je stanoven základní obsah znalostí a dovedností a typ studijního programu, které jsou nezbytné pro získání odborné připravenosti pro výkon učitelského povolání („profil vzdělávání učitele“) pro určitý stupeň škol a typ vzdělávání
B. učitelské vzdělávání je diverzifikované
C. studijní programy vytvářejí vysokoškolské instituce
D. učitelské vzdělávání je založeno na akreditovaných studijních programech, které uskutečňují vysokoškolské instituce


Ad A

Formulace problému

Pro stanovení „profilu vzdělání učitele" pro určitý stupeň školy je třeba určit odpovídající typ studijního programu, včetně základního obsahu znalostí a dovedností, které se absolvováním tohoto studijního programu získají. Pro bližší vymezení obsahu těchto znalostí a dovedností je třeba definovat základní obsahové složky učitelské přípravy. Jejich stanovení je jedním z nejdůležitějších a současně obtížně řešitelných problémů, na jehož řešení by se měla podílet rozšířená konzultační skupina.

Základní obsahové složky učitelské přípravy lze definovat různým způsobem, jejich členění může být více či méně detailní.

V dalším se vychází z členění vzdělání učitele na tyto moduly:

a) odborně-předmětový (aprobační předměty)
tvoří odborný základ učitelského vzdělání. Definice jeho obsahu bude vycházet z teze o nutnosti zastoupení základních předmětů daného oboru.

Tento modul lze chápat jako složku, která nesouvisí přímo s učitelskou profesí. U uchazečů, kteří již absolvovali studium s neučitelským zaměřením ji lze chápat jako uznaný modul při přijímacím řízení k učitelskému studiu.

b) pedagogicko-psychologický
představuje potřebný základ pro učitelské působení.

c) všeobecný
formuje potřebnou obecnou část znalostí učitele, včetně jazykových znalostí, Obsahová náplň modulu vymezuje učitele jako kulturního činitele a vymezuje úlohu školy při formování obecné vzdělanosti, mravního a etického cítění. Jedna se o potřebný společenskovědní(humanitní) základ, principy morální a etické, Patří sem také získání hlubšího pohledu na region,v němž fakulta působí a kde lze tudíž očekávat i působnost převážné části absolventů.

Moduly b) a c) spolu s dalšími disciplínami (didaktika jedn. předmětů apod.) lze chápat jako složku vlastní učitelské kvalifikace.

d) praktický
představuje nácvik dovedností ve vybraných zařízeních, především na vybraných školách.

Tento modul tvoří nedílnou součást akreditovaného studijního programu a měl by se opírat o systém „fakultních“ škol.

Profil vzdělání učitele (dále jen „profil“) pak vymezuje základní proporci mezi jednotlivými moduly (zejména proporci mezi odborně-předmětovým a pedagogicko-psychologickým modulem) a stanovuje základní obsah a rozsah znalostí a dovedností k dosažení „odborné připravenosti '“ pro výkon učitelského povolání.


Ad B

Formulace problému

Příprava učitelů by měla být zajišťována nejen na vysokých školách, ale také na vysokoškolských institutech a externích vzdělávacích institucích (horizontální diverzifikace). Podobně by měly být koncipovány i studijní programy, jejichž jednotlivé moduly, zajišťující naplnění obsahových složek učitelské přípravy, by na sebe navazovaly a bylo by možné je absolvovat na jedné nebo více vzdělávacích institucích (vertikální diverzifikace). Cílem je stanovit podobu požadavků na vzdělaní učitele.

Po definici profilu je možné výrazněji diverzifikovat přípravu učitelů. Učitele mohou připravovat nebo se na jejich přípravě podílet vysoké školy, vysokoškolské instituty a externí vzdělávací instituce. Je zřejmé, že rozhodující podíl vzdělávací nabídky pro přípravu učitelů bude zajištěn nabídkou studijních programů, které naplní profil komplexně. Studijní programy pro přípravu učitelů stanoví minimální studijní zátěž a typ studijního programu k naplnění profilu pro určitý stupeň školy, tj. k dosažení „odborné připravenosti“.

Navržený model (viz Ad A) umožňuje pro jednotlivé typy učitelské přípravy koncipování skladebných studijních programu, které umožní diverzifikaci přípravy učitelů:
– možností absolvovat jednotlivé moduly na různých vzdělávacích institucích,
– doplňování jednotlivých modulů (složek přípravy),
– rozšiřování kvalifikace a aprobovanosti.

Definitivní podoba požadavku na vzdělání učitele bude zpracována po diskusích v konzultační skupině.


Ad C

Formulace problému

Pro přípravu učitelů pro jednotlivé stupně školské soustavy je třeba stanovit požadavky na úroveň jejich vzdělání, případně i typ studijního programu. Požadavky na úroveň vzdělání učitelů by měly být dlouhodobě stabilizované.

Nabízené varianty tvoří výchozí základnu pro další diskuse v rozšířené pracovní skupině a mohou být dále rozšířeny.


Studijní programy vytvářejí vysokoškolské instituce. Má-li být studijní učitelský program po předchozím doporučení Akreditačního kolegia akreditován ministerstvem jako studijní program pro přípravu učitelů (s důsledkem získání kvalifikace), pak v něm musí být respektovány požadavky, které ve spolupráci s příslušnými vysokými školami a dalšími odbornými grémii stanoví ministerstvo jako nezbytné (viz Ad A).

(str. 2–4)

Zdroj: MŠMT: Program Učitel. Česká škola. Měsíčník nejen pro učitele. Praha: Orbis, roč. 2, č. 5, 1995/1996, příloha str. 1–6, 11–15.

Celý návrh si můžete stáhnout ZDE. Digitalizovala Kateřina Brožová. Texty převedené z archivních materiálů nebyly redakčně korigovány.


Otázky pro MŠMT

V listopadu 1996 (tedy po roce) se Asociace pedagogů základního školství dotázala (mezi jinými otázkami) ministerstva:

…„Jaký je výsledek připomínkového řízení k programu „Učitel“? Dojde na základě tohoto řízení k nějakým změnám? Jaký je harmonogram konkrétních kroků?

Komentář: Program „Učitel“ je podle našeho názoru velmi zdařilým východiskem k další práci v této oblasti. Obsahuje řadu závažných kroků, které jsou s velkým zájmem sledovány pedagogickou veřejností. Tempo, s jakým jsou změny připravovány, se nám však jeví příliš pomalé. Navíc není jasné, do jaké míry jsou návrhy v tomto programu obsažené oficiálním stanoviskem ministerstva a do jaké míry pouze subjektivním názorem některého z úředníků, s jehož odchodem pak pozbývají platnosti? (Tento postup je na MŠMT bohužel běžný.)

Kromě toho jsme obdrželi v připomínkovém řízení návrh vyhlášky o odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků, který se v některých bodech zásadně liší od programu „Učitel.“

Zdroj: Otázky pro MŠMT. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, leden 1997, č. 5, str. 14. ISSN 1210-6313


Ministerstvo odpovídá

…„Připomínky k programu „Učitel“ ministerstvo školství vyhodnocuje, jsou brány v potaz při přípravě definitivní verze. Nejsem přesvědčen o tom, že by takový dokument mohl být pouhým vyjádřením představ některého z úředníků. Vaše tvrzení obráží obecně zažitý, leč nesprávný obraz mechanismů tvorby a schvalování důležitých dokumentů. V každém případě práce na uvedeném programu pokračují, zejména na těch částech, které jsou pouze načrtnuty (profesní kariéra, atestace, akreditace apod.)…

PaedDr. Vladimír Kříž, poradce ministra školství“

Zdroj: Kříž Vladimír: Ministerstvo odpovídá na otázky Asociace pedagogů ZŠ (viz Učitelské listy 5/97, str. 14). Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, únor 1997, č. 6, str. 5. ISSN 1210-6313


Práce na programu podpory učitelů „pokračují“ bohužel už dvacet let – a nikoli v takové šíři, jak bylo už dávno a dávno potřeba.

Připravila Jana Hrubá

___________________

(1) Pod pojmem „učitel“ se v celém materiálu rozumí všichni pedagogičtí pracovníci



Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger