Oldřich Matoušek, ed.: Dítě traumatizované v blízkých vztazích. Manuál pro profesionály a rodiny

sobota 30. září 2017 · 0 komentářů

Cílem publikace je seznámit čtenáře s traumatem u dětí, které způsobila pečující osoba, a popsat způsoby podpory, resp. léčby traumatizovaného dítěte.

Pokryta jsou témata jako neurofyziologie traumatu, dispozice k traumatu, nezdolnost, vliv na kvalitu vazby k blízkým osobám, překonání traumatu v terapii, rizika spojená s terapií, podpora traumatizovaného dítěte v rodině.

Na knize, která má multidisciplinární charakter, se podíleli profesionálové pracující s traumatizovanými dětmi a s jejich rodiči jako psychologové či sociální pracovníci (Petr Štěpaník, Ivana Pokorná, Leona Němcová, Tereza Chábová, Tereza Koryntová, Hana Pazlarová, Štěpánka Hejčová, Daniela Květenská, Veronika Kubešková, Jindra Šalátová).

Více podrobností a ukázky najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Proč učit empatii

pátek 29. září 2017 · 0 komentářů

Empatie je faktor, který může do přípravy na svět plný matoucích neznámých vnést pořádek a jistoty, naučit nás, jak ve vzdělávání podporovat intelekt, učit děti spolupracovat na řešení problému, kreativně zvládat výzvy a zajistit sociálně-emoční rovnováhu. Tak empatii představuje Thom Markham na serveru Mindshift, který její zásadní vliv na učení pozoruje při projektové výuce svých žáků. Empatii definuje jako pocit být schopen rozumět emocím a zkušenostem jiných lidí a sdílet je s nimi.

Zdroj: Scio 6. 1. 2017

Empatie jako taková vychází z celého komplexu emocí a postojů, jako jsou otevřenost, zvídavost, sebeovládání, zranitelnost, citlivost, povědomí, respekt, ocenění, nebo dokonce láska. Navíc musí vycházet z vlastních zážitků, zkušeností a pocitů, které srovnáváme s těmi cizími. Takto komplexní proces samozřejmě ovlivňuje naše chování i fungování mozku, a proto je empatie schopná prohloubit učení, zbystřit myšlení, propojit se světem a dát prostor pro výjimečné výkony. A protože empatie je předpokladem pro spolupráci, kreativitu a soustředění potřebné pro jednadvacáté století, měla by být empatie na školách učena a rozvíjena.

Mluvení s někým nebo naslouchání druhému bez empatie zužuje komunikační kanál nebo spojení úplně zablokuje. Empatie je navíc zdravá, posiluje tělo i ducha, jak ukazují studie pozitivních emocí (na vrcholu pyramidy potřebných pocitů jsou ty nejvíce spojené s empatií, tj. zvídavost, otevřenost a ocenění). Negativní emoce ztěžují ukládání informací, zatímco pozitivní emoce, např. ocenění nebo vděčnost, mají na mozkové procesy dobrý vliv. Empatie „otevírá“ přední mozkové laloky odpovědné za plánování, řešení problémů nebo kreativitu. Proč tedy empatii cíleně nerozvíjet, když může mít pozitivní vliv na učení?

Zkouškou empatie je ve vzdělávání projektová nebo zvídavá výuka, které obě spoléhají na dobré vztahy mezi studenty a učiteli i studenty navzájem. Empatii je třeba procvičovat, protože je důležitá i později v práci (např. při vciťování se do představ zákazníků) a vůbec v globalizovaném světě – empatie sbližuje. Bez osvojení empatie mohou být i skvělé studijní výsledky nakonec bez významu. Studenti stále častěji pracují společně, učitelé se učí s nimi, základními schopnostmi je naslouchání, učení a týmová práce. Empatie je proto pro vzdělávání klíčová.

Původní zdroj.


Letní děti mají víc problémů ve škole, jsou ale urostlejší a zdravější než v zimě narození lidé

čtvrtek 28. září 2017 · 0 komentářů

Děti, které se narodí v létě, to mají v životě mnohem těžší než jejich vrstevníci. Z řady vědeckých studií vychází najevo, že takzvané letní děti mají horší prospěch ve škole a častěji zlobí. Britská BBC na toto téma vydala pětidílný rozhlasový dokument s názvem Kalendářová konspirace.

Zdroj: Ondřej Novák, www.rozhlas.cz/plus 18. 9. 2017

Přehrát audio: Jak důležité je datum narození?

Problémy letních dětí ve škole jsou způsobeny obvyklým termínem zahájení školní docházky. Děti narozené v červenci a srpnu jdou totiž do školy s dětmi, které mohou být až o rok starší. Jejich spolužáci jsou tedy mnohdy mentálně vyspělejší, vyzrálejší a učení jim lépe jde.

Jedním z výzkumníků, kteří se tímto problémem zabývají, je třeba Geoff Lyndsay z univerzity v britském Warwicku. Ten například tvrdí, že děti, narozené v létě mají také častěji speciální vzdělávací potřeby. A to hlavně v oblasti řeči, jazyka a komunikace. Ze statistik je podle něj jasné, že za tyto horší schopnosti může právě onen chybějící čas, o který jsou jiní spolužáci napřed.

Rozdíly jsou patrné nejvíc na začátku školní docházky a postupně se smývají. Podle britského Institutu fiskálních studií se ale datum narození projevuje i ve výsledcích testů GCSE, což je britská obdoba českých maturit. Letní děti v nich mají až o šest procent horší výsledky.

Podle výzkumu z britského Centra pro longitudinální studie jsou letní děti častěji terčem šikany. Další studie z Open University zase hovoří o vlivu na sportovní kariéru, většina vrcholových anglických fotbalistů a kanadských hokejistů je podle ní narozena na podzim. Výzkumníci to zdůvodňují tak, že starší děti vypadají vedle mladších nadaněji a jsou tedy často vybíráni trenéry.

Handicap způsobený datem narození se podle všeho promítá i do dalšího vzdělávání. Na vysoké školy jde totiž o dvě procenta méně letních dětí než těch narozených v září. Statistiky také potvrzují třeba to, že podzimní děti mají o šest až šestnáct procent větší šanci na přijetí na univerzitu v Oxfordu, než děti narozené v létě.

Být narozen v létě prý ale může mít i výhody. Letní děti mají totiž podle odborníků obecně mnohem lepší fyzickou stavbu těla a jsou zdravější.

Jaká témata hýbou světem pedagogů?

středa 27. září 2017 · 0 komentářů

Světem pedagogů hýbe v dnešní dynamické době celá řada témat, která mají společného jmenovatele – změnu. Změny v pedagogických profesích, změny v prioritách ve vzdělávání a výchově, změny v profesním rozvoji pedagogů nebo proměny ve vzdělávání seniorů. Těmito i dalšími tématy, které v sobě odrážejí sociální, ekonomické či kulturní změny v naší společnosti, se zabývali odborníci ve dnech 12.–13. 9. 2017 na mezinárodní vědecké konferenci celoživotního vzdělávání ICOLLE 2017.

Letošní 9. ročník konference ICOLLE, která se tradičně věnuje aktuálním otázkám v oblasti vzdělávání, zahájila Ing. Lenka Danielová, Ph. D. z pořádajícího vysokoškolského ústavu Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně. Po krátkém srdečném přivítání otevřela plenární část konference, ve které zazněly příspěvky od odborníků z předních českých univerzit. Záštitu nad konferencí převzali Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, hejtman Jihomoravského kraje JUDr. Bohumil Šimek a rektor Mendelovy univerzity v Brně prof. RNDr. Ladislav Havel, CSc.

Jak se v dnešní době mění profese pedagoga v závislosti na změnách, jako jsou přechod k decentralizovaným vzdělávacím programům, zavedení plošného testování vzdělávacích výsledků žáků, kariérní systémy nebo rozšiřování soukromého školství? Touto problematikou se ve svém příspěvku zabýval doc. PhDr. Mgr. Tomáš Janík, Ph.D., M. Ed. z Masarykovy univerzity.

Jakým způsobem mohou učitelé měnit k lepšímu své profesní dovednosti, ukázala na výsledcích akčního výzkumu doc. Mgr. Klára Šeďová, Ph.D. z Masarykovy univerzity. Výzkum zaměřený na implementaci dialogického vyučování sledoval, jak se ve výuce měnila komunikace mezi učiteli a žáky na ZŠ. Učitelé v průběhu výzkumu absolvovali sérii videonahrávek výuky a reflektivních rozhovorů, které hrály v procesu změny komunikace klíčovou roli a řídily směr změny.

Další příspěvek se věnoval změnám priorit vzdělání a výchovy. PhDr. Miroslav Procházka, Ph.D. z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se v příspěvku zamýšlel nad filozofickými, sociologickými, psychologickými i pedagogickými aspekty, které ovlivňují priority ve vzdělávání a výchově, a naznačil, jak se mohou přístupy ke vzdělávání a výchově v budoucnu měnit.

Téma změny zaznělo i ve čtvrtém plenárním příspěvku – tentokrát šlo o změny v zaměření vzdělávání seniorů. Dnešní technologicky orientovaná společnost a změny v životním stylu kladou zvýšené nároky na znalosti a dovednosti všech členů společnosti, včetně seniorů. Odráží obsah a struktura vzdělávacích aktivit pro seniory zmíněné společenské změny? Kam by vzdělávání seniorů mělo v budoucnu směřovat? Nad těmito otázkami se zamýšlel PhDr. Michal Šerák, Ph.D. z Univerzity Karlovy.

Témata plenárních přednášek účastníci konference dále rozvíjeli a diskutovali v navazujících odborných sekcích, zaměřených na sekundární a terciární vzdělávání, další vzdělávání a vzdělávání seniorů. V odborných sekcích vystoupilo celkem 53 účastníků se 32 příspěvky.

Účastníci konference ICOLLE 2017 se po sérii přednášek a diskusí shodli na těchto závěrech:
– Podporovat zařazení vysokoškolské pedagogiky do profesního rozvoje akademických pracovníků.
– Zařadit do všech studijních programů na vysokých školách předměty, které kultivují osobnost studentů.
– Zdůraznit význam kvalitního přípravného systémového vzdělávání budoucích pedagogických pracovníků.
– Soustředit pozornost na další vzdělávání pedagogických pracovníků a lektorů dalšího vzdělávání.
– Soustředit se na klíčové problémy fungování efektivního výchovně-vzdělávacího systému.
– Orientovat se na poznávání specifických vzdělávacích potřeb rozmanitých cílových skupin.

Účastníci konference, stejně jako v předchozích letech, projevili velký zájem o uskutečnění dalšího ročníku mezinárodní vědecké konference celoživotního vzdělávání ICOLLE. Ta proběhne ve dnech 18.– 19. 9. 2018 a bude se jednat o její desátý ročník.

Recenzovaný sborník příspěvků ICOLLE 2017 je zájemcům k dispozici na www.icv.mendelu.cz v sekci Věda a výzkum / Konference ICOLLE.

Liberecká iQlandia představuje novinky pro školy

úterý 26. září 2017 · 0 komentářů

Liberecká iQlandia nezahálí! Se začátkem školního roku si nachystala pro učitele a jejich žáky celou řadu novinek. Ti se nově mohou těšit na film „Cesta časem: Od Velkého třesku po vznik lidstva“ v Planetáriu či akční Tematickou science show pod názvem Vzduch. Centrum připravilo i dvě speciality – experimentální workshopy zaměřené na forenzní vědy a nanotechnologie. Takže neváhejte a přesuňte své školní aktivity z lavic rovnou do laboratoří iQlandie, stojí to za to.

Padesátiminutový film „Cesta časem: Od Velkého třesku po vznik lidstva“ obohatí školákům znalosti především z fyziky, přírodopisu, biologie a astronomie. V pořadu je celá historie vesmíru až do současnosti vtěsnána do jednoho kosmického roku, den v něm pro představu trvá neuvěřitelných 40 milionů let. „Planetárium se díky tomuto snímku promění v obří stroj času, jehož prostřednictvím děti zjistí, kdy a proč proběhl Velký třesk, co jsou to globule a exoplanety nebo jakým způsobem se zformovala Mléčná dráha,“ říká Lukáš Durda, vedoucí Planetária. Například teprve 2. září kosmického roku dosahuje Země své současné velikosti, o pár sekund později do ní naráží protoplaneta Theia. „Bylo to super. Viděl jsem, jak se díky téhle obří srážce vytvořil na oběžné dráze Měsíc,“ doplňuje jeden z prvních diváků, osmiletý Ondřej.


Za vznikem života hledej„bílého kuřáka“

V příběhu přijde řeč i na vznik života na modré planetě. Věděli jste, že za ním pravděpodobně stojí tzv. „bílí kuřáci“? Jak vlastně vypadala Česká republika v období karbonu? Kolik vážil největší suchozemský tvor všech dob argentinosaurus? I na tyto otázky všem zvídavým divákům film odpoví. „Cesta časem: Od Velkého třesku po vznik lidstva je určena exkluzivně pro školní skupiny,“ upozorňuje Lukáš Durda.


Z lavic rovnou do laboratoří

Tým iQlandie připravil pro kantory a jejich studenty hned tři nové programy. První z nich je Tematická science show pod názvem Vzduch. „Školáci se mohou těšit na chemické představení plné akčních pokusů. Zábavnou formou jim ukážeme, jaké jsou vlastnosti plynů, ze kterých je směs vzduchu složena – zkusíme vzduch zvážit i zkapalnit, a v neposlední řadě žákům předvedeme pokusy s kapalným dusíkem o teplotě -196 °C,“ říká Petr Desenský, manažer pro vědu a vzdělávání. Následuje experimentování v laboratořích. „Odstartovali jsme forenzní workshop, který si klade za cíl zatraktivnit biologii a chemii. Během bádání si tak žáci například zkusí vyseparovat vlastní DNA ze slin, vytvořit otisk prstu a chybět nebude ani porovnávání umělých lidských kosterních ostatků,“ komentuje manažer.

Jednou z úloh science centra je i reflektovat vědecké fenomény, které se dostanou do učebnic základních škol třeba až za deset let. „Z toho důvodu jsme zařadili do programu workshop Nanosvět. Spolupracujeme s Technickou univerzitou v Liberci, nejnovější poznatky z výzkumu nanotechnologií jsme tak schopni předat rovnou do škol, samozřejmě přijatelnou formou,“ upřesňuje Petr Desenský. Právě zástupci iQlandie se zapojili do celorepublikového projektu Didaktika – člověk a příroda. „Úkolem všech zúčastněných odborníků je odhalit kritická místa ve výuce, čili to, co se dětem špatně učí, a tento fakt účinně napravit. S tím souvisí v budoucnu i začlenění science center do současného vzdělávacího systému,“ uzavírá manažer.


Živá knihovna v iQlandii


Přestože zůstaly v pondělí 25. září dveře science centra pro všechny turisty zavřené, bylo tu pěkně rušno. Z celého kraje sem dorazily na dvě stovky žáků z druhých stupňů ZŠ na akci Živá knihovna, kterou organizoval svaz průmyslu a dopravy společně s iQlandií. Oba pořadatelé chtěli namotivovat školáky ke studiu technických oborů a ukázat jim jejich perspektivu.

iQlandia, o. p. s., je členem České asociace science center. Více informací na: www.iQlandia.cz

Ondřej Hausenblas: DOKUMENTY 169. Lidskost 2000. Poznámky k dílně NEMESu 7. 6. 1997

pondělí 25. září 2017 · 0 komentářů

V minulém dílu jsme připomněli dílnu NEMES, která se týkala vzdělávání v dalším vývoji společnosti po roce 2000. Někteří členové připravili své texty jako východiska k diskusi (viz DOKUMENTY 166). Dnes přidáváme ještě jednu ukázku.


Vize budoucnosti odvíjené hlavně od ekonomických a ekologických prognóz jsou sice velmi naléhavé a asi i pravděpodobné, ale nedostává se v nich mnoho místa pro vize toho, jak se bude cítit a chovat člověk po roce 2000.

Co když globalizace různých sítí povede paradoxně k pocitu izolovanosti, ke ztrátě schopnosti porozumění bližnímu, ke ztrátě odolnosti vůči osudu a zejména k pocitu pouhého kolečka v neosobním soukolí?

Jedinec se setkává s nezvládnutým nadbytkem informací: viz dnešní trauma z krve a hladu v televizních novinách – víme o tom, a co můžeme dělat?

Možnost získávat informace a jejich vyhodnocení skrze média, a nikoli v diskursu s živými a fyzicky přítomnými bližními může vést k tomu, že přestaneme umět respektovat to, že běžné dorozumívání není vždy docela „efektivní“ (v dialogu se nesdělují jen fakta, ale taky postoje, skryté i zjevné záměry, solidarita nebo odpor atd. Tím se jednak zbrzďuje předávání té věcné informace, jednak se tím předávají i informace implicitní, sociální – ale musíme mít trpělivost).

Decentralizace řízení a výroby, možná i kultury nebo dokonce školství bude sice vítaným posílením svobody, ale zároveň zbaví lidi zkušenosti s odoláváním vyšším tlakům, se zásahy „osudu“. Zmizí-li z našeho života bezohlední „oni“, oplakáváni ovšem nebudou, ale schopnost reflektovat nadosobní a někdy nezměnitelné vlivy může člověku chybět při snášení chorob a bolestí, při snášení manželského svazku, při krachu burzy nebo ztrátě místa. (Umět si poradit je jedna věc, ale druhá je, jak nečekaně na mě nepřipraveného šok zapůsobí.)

Vzdálenost nebo univerzální rozprostřenost skutečných rozhodovacích center nás zbaví jistoty, že máme konkrétního partnera (instituci, vládce, nepřítele, pomocníka). Globalizací a síťováním se ztratí určitost místa, kde moc, úřad, servis, centrum čehokoliv sídlí, a člověk nebude umět snášet pocit, že vlivy působící na jeho život jaksi nemají zdroj a směr, nýbrž přicházejí anonymně a odevšad.

Některé vlivy nové civilizace už pozorujeme a už proti některým z nich zaplaťbůh pracujeme:
– Migrace etnik budí rasové a etnické averze nebo konflikty,
– míšení kultur znejišťuje vlastní kulturní povědomí člověka a rozpouští funkční systémy hodnot, aniž by je dost rychle nahradilo jinými systémy,
– vyšší množství starců a méně mládeže v populaci povede k prohloubení generačních konfliktů, zejména pokud starci budou opravdu tradiční a mladí opravdu moderní,
– rychlost operací, komunikací změn bude traumatizovat lidi od přírody pomalejší (ať už rozvážnější, nebo tupější),
– potřeba univerzality vzdělání zaskočí lidi v zásadě jednostranné. Dokud nevymřou, a pokud se podaří (a je-li to vůbec možné) vychovat nové generace podstatně všestranněji, bude v populaci velká vrstva traumatizovaných lidí, kteří „na to nebudou stačit“ a z nichž vzejdou jednak delikventi, jednak zoufalci nebo nenávistníci a dále voliči demagogů.

Technologie a umělá inteligence v denním životě možná povede k ještě větší neschopnosti individua vést vlastní život: vyřešit drobné i velké zádrhele, rozhodovat se „na koleně“, tj. jen na základě vlastních znalostí a zkušeností, pohybovat se pružně ve svém terénu (fyzicky i psychicky). Poměšťáčtění populace je patrné už dnes. V případě krizí (přírodní, hospodářské a jiné katastrofy) se životně neschopná část populace může stát nebezpečím pro celek – svým zmatkem, nesmyslnými nároky a činy může zhatit záchranné práce nebo proces obnovy.

Reforma vzdělávání včetně výchovy může sice myslet především na to, co pozitivního nová doba přináší, a snažit se vybavit populaci budoucími dovednostmi, ale možná to nebude nic platné, pokud změna světa zároveň negativně postihne významnou nebo vlivnou část populace. Technologizace života musí být popudem jednak k přípravě na technologizaci, jednak k posilování humánnosti v civilizaci. Zatímco na prostředky k přípravě technologické si možná ještě počkáme (počítačů je málo, sítě nefungují, proti internacionalizaci se bráníme úpadkem a leností), máme už teď možnost pracovat intenzivně na poli humanizačním, k němuž není třeba techniky, ale mozku a srdce.


Ondřej později tento náčrt rozpracoval. Z delší verze aktuálně (před volbami) vybíráme:

„…Právě v dnešní hospodářské a politické krizi se nejvíc ukazuje bída osobností a bída kultury, ale co je děsivé, to není sám tento stav. Děsná je teprve neochota něco měnit, pracovat na sobě, neochota považovat svou dokonalost za otevřenou otázku a stále si připouštět možnost a nutnost zlepšení. Proč tak neochotně myslíme na své nedostatky? Protože se na nás – mimo jiné – podepsala tradiční škola: Objevil se nějaký tvůj nedostatek? Máš nedostatečnou a trest. Česká škola hledá chyby a žije z chyb.

A ptejme se: Proč asi je u nás tak snadné balamutit veřejnost, jak ukazují průzkumy veřejného mínění – láska voličů jde ode zdi ke zdi podle náporu větrů. Myslím, že také proto, že jsme nebyli školeni v odhalování lží a manipulací. Bolševik by byl musel být sám proti sobě, aby nám toho dopřál.

Ptáme se taky dost nahlas, kolik času a námi placeného úsilí si politici zaberou hádkami, které pramení z jejich neukojené ješitnosti a osobních vad i společenského neumětelství? Různé nehorázné výroky, mluvení za roh, vnitřní rozpory v jednání. Kde se to u elity národa bere? Možná si myslíte, že elita národa je jinde. Nuže, ptejme se: Jak to, že ta skutečná elita nezasahuje do ubohého veřejného dění lobováním, publicisticky, vysvětlovacími kampaněmi nebo pevnými a nesmlouvavými veřejnými stanovisky z úst univerzit, Akademie, uměleckých a technických škol a jiných center vzdělanosti? Když schází autorita politikům, proč ji vlastně nemají tyto ušlechtilé instituce? (Můj názor už odhadnete: protože právě o moc lepší taky nejsou. Umějí možná skvěle svůj obor, ale to nestačí: u univerzitních vzdělanců rozhodně ne, protože jsou „univerzitní“, u akademiků taky ne, protože jsou koneckonců namnoze taky z univerzit.)…“

Zdroj: Hausenblas, Ondřej: Lidskost 2000. Poznámky k dílně NEMESu 7. 6. 1997. Rukopis, archiv autorky

Ukazuje se, že rozvoj technologií byl rychlejší, než se tehdy předpokládalo, zatím co humanizační úsilí přináší výsledky pomaleji. A výraznější hlas skutečných elit postrádáme bohužel do dneška…


Další díly seriálu najdete ZDE.

Poslední šance vidět umění 19. století v Salmovském palácl – už jen do 1. října!

sobota 23. září 2017 · 0 komentářů

Jana Peclová: To je ono! Praktická psychologie pro manažery

· 0 komentářů

Chcete vědět, zda a jak lze ovlivňovat lidi na vašem pracovišti? Tato kniha je právě pro vás.

V graficky výrazně zpracované publikaci představuje autorka, zkušená lékařka a koučka, moderní psychologické poznatky tak, aby byly užitečné a prakticky použitelné pro manažery a lidi v pracovním prostředí.

MUDr. Jana Peclová vystudovala psychiatrii a věnovala se jí 11 let. Po vybudování soukromé praxe a dosažení druhé atestace obor opustila a začala se věnovat studiu a praxi ovlivňování chování a myšlení v pracovním prostředí. Pracovala ve vzdělávací společnosti, jako ředitelka HR oddělení a koučka. Posledních 9 let pracuje samostatně.

Ukázky a více informací najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.


Rodina ScioŠkol se rozrůstá

pátek 22. září 2017 · 0 komentářů

Letos v září se otevřely další čtyři ScioŠkoly, a to na Praze 4 a 6, v Jihlavě a Frýdku-Místku. Všechny školy zahájily školní rok slavnostním uvítáním dětí. V Praze při nich nechyběl ani Ondřej Šteffl.

„ScioŠkoly vznikají z podnětu a zájmu mnoha rodičů. Na Facebooku najdete dnes několik skupin iniciátorů z řad rodičů v různých městech „Chceme ScioŠkolu v…“. My jsme však schopni otevřít maximálně tři školy ročně. Letos budou školy čtyři, což je dáno tím, že se naskytla možnost pomoci transformovat školu Meruzalka v Jihlavě a přibrat ji mezi ostatní ScioŠkoly,“ říká Ondřej Šteffl, zakladatel ScioŠkol.

Zájemců je o ScioŠkoly je hodně, míst málo. Do prvních tříd do dvou už fungujících pražských ScioŠkol se hlásilo dvě stě dětí, ale kapacita je jen 32 míst. Z toho čtrnáct míst obsadili sourozenci současných žáků, kteří mají přirozeně přednost, takže jsme přijali jen osmnáct dalších dětí. Děti musíme losovat, aby to bylo spravedlivé. V Praze přibyly další dvě ScioŠkoly, jedna u Vítězného náměstí v Dejvicích, druhá v Nuslích, kousek od stanice Pražského povstání. Vzhledem k tomu, že jsme souhlas od MŠMT dostali až v červenci, místa ve školách ještě máme. Předpokládáme, že se naplní ještě během září, stejně jako tomu bylo minulý rok na Praze 9. Pak by celkový počet dětí na všech ScioŠkolách byl kolem 900 dětí. Průvodců i s vedením jednotlivých škol máme téměř 100.

Na jaře a po celé léto školy a tým ze Scio pracovaly na tom, aby připravily jednak budovy, ale také vše potřebné k chodu škol. Pracovalo se na sestavení, stmelení týmů, jejich vzdělávání, zápisech dětí atd. „Nyní přípravy vrcholí a my se už těšíme, až všechny naše školy začnou připravovat děti na život v polovině 21. století,“ doplňuje Ondřej Šteffl.

Tři ScioŠkoly – v Praze 6 a 4 a v Jihlavě mají souhlas MŠMT, fungují tedy oficiálně jako školy. „Frýdecká ScioŠkola souhlas nedostala, ale i přesto ji otvíráme. Zapálenost rodičů a to, že v okolí nemají jinou volbu, nás přiměly k hledání jiných variant. Frýdecká škola bude zatím fungovat jako komunitní škola a ponese název ScioNeŠkola. Věříme, že MŠMT nakonec schválí další žádost a že škola bude co nejdříve zapsaná. Myslíme si, že nelze nevyhovět tolika rodičům, kteří nemají jinou možnost alternativního vzdělání,“ vysvětluje Ondřej Šteffl.

Kontakt:
Lucie Macášková Hejbalová, Projekt ScioŠkol
tel.: +420 234 705 053
mob.: +420 725 567 708
e-mail: lmacaskova@scio.cz

Proč se ve školách zabývat kariérovým vzděláváním?

čtvrtek 21. září 2017 · 0 komentářů

Děti jsou jako houby. Ve školním věku vstřebají mnohem více informací a rychleji se učí než v dospělosti. Školní období je příležitost, jak žákům předat zkušenosti a probudit v nich kompetence, ze kterých budou moci čerpat celý život.

Na druhé straně doba, kdy lidé absolvovali školu, našli si práci a strávili na jednom místě skoro celý život, už je dávno pryč. Světové ekonomické fórum udává, že 65% dětí, které vstupují na základní školu, bude pracovat na pozicích, které ještě neexistují. Jak tedy můžeme žáky a studenty na tuto nejistou budoucnost nejlépe připravit?

Odpovědí může být integrace kariérového vzdělávání do běžné výuky. S tím může učitelům pomoci metodika systému CH-Q, která do kariérového vzdělávání vnáší strukturu a systematičnost.


Schopnost řídit svou profesní dráhu je důležitá

Kariérní vzdělávání na školách učí žáky sebereflexi, samostatnosti i znalosti sama sebe – svých hodnot, cílů, silných stránek, potřeb. Aby děti v dnešním rychlém světě obstály, měly by si osvojit, jak se vypořádat se změnou, znát svoji jedinečnost i vlastní potřeby a zároveň se naučit, jak tolerovat potřeby ostatních. Tyto dovednosti učí tzv. kariérový management, který stojí na schopnosti naučit se řídit svoji vlastní profesní a vzdělávací dráhu.

S modelem kariérového managementu souvisí i rozvoj tzv. kariérových kompetencí. Myšlenka vychází z předpokladu, že v dnešním světě člověk potřebuje celý soubor schopností a dovedností, aby se vyrovnal s nejistou budoucností na trhu práce. Mezi kariérové kompetence patří například schopnost pracovat se změnou, schopnost činit rozhodnutí, sebeřízení či slaďování osobního a pracovního života.


Systematické kariérové poradenství díky metodě CH-Q

Kariérové poradenství je multidisciplinární obor, který vychází ze společenských věd (psychologie, sociologie, pedagogiky i andragogiky). V EKS (organizace zabývající se kariérním vzděláváním) se nám osvědčila švýcarská metoda kariérního vzdělávání CH-Q, jejímž cílem je pomoci lidem najít, popsat a změřit vlastní kompetence a kvality, které získali v průběhu celého života.

Učíme se totiž celý život a cca 70 % našich celkových znalostí a dovedností jsme si osvojili díky našim neformálním dobrým i špatným zkušenostem. Ze školy si tudíž neodnášíme jen znalosti naplánované ve vzdělávacích osnovách, ale také například schopnost dojíždět do města, urovnat spor mezi kamarády, vystoupit před třídu, pracovat pod stresem apod. Výhodou celostního přístupu uvažování je, že se zaměřuje, jak na odbornost, tak zároveň na identifikování našich tzv. přenositelných kompetencí, jako jsou např. dobré komunikační znalosti, schopnost plánovat či flexibilita. Kromě toho učí žáky, aby si sami dokázali naplánovat svoji profesní dráhu.

Díky tomu budou žáci znát lépe sebe sama, uvědomí si, co je baví, v čem jsou jejich silné stránky, co mohou dalšího na pracovním trhu nabídnout.

Představy dětí o jejich možnostech mohou být zkreslené či značně limitované. Našim cílem je rozšířit jejich obzory, stejně tak pomoci jim si uvědomit, jak vypadá skutečný trh práce. Učíme žáky vyznat se v záplavě informací a přebírat zodpovědnost za svůj život.

V neposlední řadě posilujeme sebevědomí žáků. Čím dříve tuto filozofii přijmeme, tím přirozenější pro nás bude.


Jak to funguje ve školní praxi

Pro žáky ZŠ Londýnská jsme připravili kurz kariérového vzdělávání, u kterého jsme vycházeli z principů certifikovaného systému CH-Q. Prostřednictvím hravých aktivit jsme žáky vedli k přemýšlení nad tím, co všechno umí, kde to využívají a jak se to naučili. Děti si vytvořily vlastní seznam silných stránek, kompetencí a kvalit, kde byly nejen informace typu „jde mi matematika“ či „umím anglicky“, ale také „umím se postarat o mladšího sourozence“ nebo „umím uklidnit kamarády, když se pohádají“.

Když si děti vytvořily svoje plakáty, byly velmi hrdé na to, co všechno dokážou, a posílila se nejen jejich sebedůvěra, ale pomohlo to i k většímu respektu ve skupině, zejména u introvertů nebo dětí s horšími studijními úspěchy. Samy děti vyhodnotily závěrečnou prezentaci jako příležitost dozvědět se něco nového o spolužácích i možnost pochválit se za svoje úspěchy.


Obvyklý postup kariérní metody CH-Q

Obvyklý postup metody CH-Q jde směrem minulost – současnost – budoucnost a zabývá se následujícími otázkami:
– Kdo jsem? Co umím? Z jakých životních zkušeností mohu těžit?
– Co mohu? Jaké jsou moje podmínky? Jaké mám limity?
– Co chci? Co jsou mé hodnoty? Čeho chci v životě dosáhnout? Jakou mám vizi?

Do celého kurzu zařazujeme zážitkové aktivity adekvátní věku žáků. Aktivity na sebe navazují, po prožitku následuje reflexe formou skupinové diskuze nebo individuální práce se skupinovými listy. Výstupy kurzu (např. skupinové plakáty nebo sebeprezentace formou krátkých animovaných filmů) využili učitelé nebo poradci k další práci s třídním kolektivem.


Za přínos kurzu kariérního poradenství na školách považujeme mj. následující

– Stmelení třídního kolektivu. Žáci sami vyhodnotili, že díky kurzu lépe vědí, jaké jsou jejich silné stránky.
– Děti si vyzkoušely, jak pozitivně prezentovat samy sebe.
– Posílila se schopnost spolupráce.

Zuzana Richtermocová, třídní učitelka na základní škole Londýnská, se ke kariérnímu vzdělávání ve škole vyjadřuje následovně: „V loňském školním roce u nás v ročníku probíhal program zaměřený na sebepoznání a seberozvoj v rámci kariérového poradenství. Zaměřil se na to, aby si děti uvědomily, v čem jsou dobré a v čem vynikají. Při přechodu na druhý stupeň je důležité, aby si žáci našli svou pozici v novém kolektivu, ale zároveň aby dokázali respektovat ostatní spolužáky a to, co umí. Výborné bylo i zapojení rodičů, kteří se sami vyjadřovali k tomu, v čem jejich dítě podle nich vyniká. Pro některé děti bylo fajn přečíst si, co si o nich jejich rodiče myslí. Další etapy se věnovaly práci ve skupině, kdy každý přispěl svým dílem a trénoval naslouchání jeden druhému. Aktivity byly zábavné, nejvíce děti bavily kreativní úkoly, především tvorba krátkého stop motion filmu o sobě. Pro většinu ročníku to mělo pozitivní vliv na upevnění vztahů v novém kolektivu, poznání sebe sama i navzájem se spolužáky.“


Výhody systému CH-Q


Mezi výhody systému CH-Q patří:
– Dává strukturu do složitého principu kariérového managementu – učitelé získají jasný rámec, kterého se držet při implementaci kariérového vzdělávání.
– Úspora času – učitelé získají pracovní listy a sadu cvičení, které mohou volně přizpůsobovat potřebám výuky.
– Učí žáky samostatnosti a zodpovědnosti.
– Využívá výhody práce se skupinou – vzájemnou inspiraci, podporu, kolektivní učení a práci se zpětnou vazbou.
– Funguje sebezkušenostně – učitelé si sami vyzkouší cvičení a budou tak lépe vědět, jak je dál implementovat pro práci s žáky.
– Zaměřuje se nejen na dovednosti ze školy a zaměstnání, ale umí i pojmenovat a změřit kompetence získané neformální cestou napříč životem.
– Vyhledává a posiluje pozitivní okamžiky v životě člověka.
– Rozšiřuje oblast sebepoznání.
– Posiluje sebedůvěru.


Vzděláním učitelů a poradců k rozvoji žáků

Kurz kariérového vzdělávání CH-Q připravujeme pro učitele i výchovné poradce, aby se sami naučili, jak kariérní vzdělání do škol aplikovat. Na kurzu si ukážeme, jak lze tuto metodiku začlenit do běžné poradenské či vzdělávací praxe s žáky.

Absolventi kurzu mají kromě akreditovaného certifikátu u MPSV a MŠMT možnost získat i prestižní švýcarskou certifikaci CH-Q.

Nabízíme jak intenzivní 40 hodinový výcvik metody CH-Q, tak jednodenní „ochutnávku“ skupinového kariérového poradenství.

V rámci kariérního vzdělávání pedagogických pracovníků také nabízíme ucelené kariérové vzdělávání pro školy v rozsahu 8,16, 24 a 80 hodin.

Více informací o kurzu najdete ZDE. V případě dotazů se nám ozvěte na email martin.petras@ekskurzy.cz.

Daniel Münich: Navěky?

středa 20. září 2017 · 0 komentářů

Odchylky učitelů a žáků se netrpí od první třídy. Náš vzdělávací systém vězí v pasti špatného stabilního ekvilibria. Každé parciální odchýlení se od něho je systémem tvrdě trestáno.

Mnozí rodiče i učitelé si myslí, že na prvním stupni se matematika nemůže učit skvělou Hejného metodou, protože by záhy děti v deseti neudělaly přijímačky na úplně jinak koncipované přijímačky na osmiletá gymnázia. A tak se Hejného metodou zas tolik neučí (je to složitější a dost jsem to zjednodušil).

Na druhém stupni škol jede karavana dále, protože se vzděláváním už prolíná příprava na přijímačky na střední školy a málokdo chce riskovat, že místo na gymplu skončí na průmyslovce nebo místo průmyslovky na učňáku, že. A tak se opět skousne mnohdy podivný až nesmyslný způsob a obsah výuky.

Celý kolotoč pokračuje na školách středních, kde učitele, žáky i rodiče skoro od začátku stresuje vidina podivné státní maturity a velmi často absurdně postavených přijímaček na vejšky. A tak skoro všichni opět tiše drží basu v zájmu své budoucí kariéry nebo svých dětí, která se jaksi dnes bez VŠ natož státní maturity moc realizovat nedá.

No, a tak na VŠ nastupují výsledky našeho školství, které už od první třídy děti učí jinak a něco jiného, než by bylo vhodné, a pak se někdo zlobí, že to studentům moc nepálí, samostatně nemyslí, učí se nejraději nazpaměť, neumní sestavit logickou myšlenku, natož jí prezentovat nebo sepsat… Ale něco na tom změnit v devatenácti letech je už většinou pozdě.

Odchylky učitelů a žáků se netrpí od první třídy. Náš vzdělávací systém tak vězí v pasti špatného stabilního ekvilibria. Každé parciální odchýlení se od něho je systémem tvrdě trestáno. Jediné řešení, jak systém přesunout do lepšího stabilního ekvilibria, je provést více parciálních změn najednou. A tomu se říká zásadní systémová reforma školství. Jenomže na tu nemá naše společnost nyní dost shody, odhodlanosti, důvěry a státní aparát, který by takovou věc byl schopen dobře připravit, provést / zavést a nezkazit. Zbývá nám jen omezený prostor pro drobná ladění v rámci systému současného.

Ale hovořit o tom můžeme a dokonce musíme pořád dokola, protože jinak zůstaneme vězet ve špatném ekvilibriu navěky.

Zdroj.


Přihlašování středních škol do Studentských voleb 2017 tento týden končí

úterý 19. září 2017 · 0 komentářů

Už jen pár dní zbývá pro přihlášení středních škol do Studentských voleb 2017, které organizuje společnost Člověk v tísni (sekce Jeden svět na školách).

Školy, které mají zájem vyzkoušet si se svými studenty volby „nanečisto“ se mohou přihlásit do pátku 22. září.


Zapojené školy dostanou k dispozici publikaci Studentské volby 2017, tři plakáty, hlasovací lístky, pokyny pro studentské volební komise, pokyny pro voliče a tři audiovizuální vzdělávací lekce.

Koordinátoři Jednoho světa na školách budou po celou dobu přípravy a konání voleb poskytovat organizátorům voleb online i telefonickou podporu. Aktuálně je do projektu přihlášených 184 škol.

Samotné volby budou probíhat ve dnech 3. a 4. října 2017. Výsledky Studentských voleb budou známy v podvečer 4. října.

Zdeněk Souček: DOKUMENTY 168. Očekávaný vývoj světa do roku 2010

pondělí 18. září 2017 · 0 komentářů

Blížící se začátek 21. století vyvolával v roce 1997 zájem o prognózy budoucnosti světa a společnosti. Skupina NEMES se velmi vážně těmito výhledy zabývala v souvislosti se vzděláváním.

Výrazně ovlivnil toto uvažování článek Zdeňka Součka (Management Focus International Consulting Group Praha) o očekávaném vývoji světa do r. 2010, který vyšel v Moderním řízení č. 1/1997. Na jeho podkladě začalo společné uvažování, jak se na předpokládané změny připravit ve vzdělávání.


7. 6. 1997 Dílna NEMES o vzdělávání v další etapě života naší společnosti a státu

Jako obvykle zvolila skupina NEMES formu tvořivé dílny a metodu týmové práce. Členové si jistě vzpomenou na živou diskusi na setkání v Zelené posluchárně FF UK v Celetné ulici. V pozvánce se píše: „Pokaždé, když jsme se dříve sešli, řešili jsme problémy ve vzdělávání, a to tak, abychom tím pozitivně přispěli k hledání cest jeho vývoje, k diskusi o možných cestách a k vytváření prostoru pro jejich pluralitu. Vždy jsme usilovali i o to, aby všechno, na co společně přijdeme, mělo systém a psaný tvar…

Dnes vás zveme k navázání na tuto tradici týmové práce, neboť si myslíme, že zase přišla doba, kdy bychom sami měli vědět, jaký je současný stav ve vzdělávání a co a jak dělat dál. Zveme jednak všechny členy, ale také několik přátel, kteří patří k aktivně působícím stoupencům myšlenek svobody a odpovědnosti v naší společnosti a ve vzdělávání zvláště… Stále naléhavěji potřebujeme slyšet vás, kolegyně a kolegy z různých profesí a míst, co vy tomu říkáte. Chceme vyhovět i hlasům z vašich řad, které volají po setkání, po vzájemném sdílení postojů a názorů.“

Členové NEMES dostali zároveň s pozvánkou jako podklad k přemýšlení zpracovaný výtah ze zmíněného Součkova článku „Světové trendy a co to znamená pro vzdělávání“.

Z trendů se v něm vyvozuje, na co by se mělo vzdělávání zaměřit. Jako by to bylo psáno dnes: „počítačová gramotnost, znalost jazyků, samostatnější myšlení, aktivita, schopnost učení, systém hodnot, komunikace, tolerance, pomoc, spolupráce, umění vyrovnat se se ztrátou jistot, adaptabilita, tvořivost, vynalézavost, sociální cítění, výchova k rodičovství, zdravý životní styl, ekologické myšlení, systémové myšlení, změny ve struktuře škol, integrace předmětů, prosazení v politice…“

Výtah končí závěrem: „Problémy: Včas se připravit, zvládnout, uhlídat negativní dopady – být schopni měnit sebe i vzdělávací systém průběžně, zachovat nadřazenost lidské stránky nad technikou, vybudovat a vštípit nový systém hodnot!“

Vzhledem k zajímavosti původního textu, jehož jasnozřivost můžeme posoudit po dvaceti letech, přinášíme článek Zdeňka Součka, který shrnuje názory špičkových odborníků na problematiku, celý.

Doufáme, že dnes, kdy jsme v podobné fázi přechodu, zaujme i vás.



Zdeněk Souček: Očekávaný vývoj světa do roku 2010

Zdroj: Moderní řízení č. 1/1997, str. 4–9


Megatrendy

Megatrendy jsou proudy, jimiž se změní život společnosti, která přejde od společnosti průmyslové k informační. V nejvyspělejších státech světa dojde k výraznému omezení materiálové výroby a přechodu k intelektuálním aktivitám.

– Národní ekonomiky se změní nejprve v ekonomiky velkých regionálních integrací a později v ekonomiku světovou.
– Od klasických technologií se přejde k technologiím špičkovým.
– Od řešení krátkodobých problémů se přejde k řešení problémů dlouhodobých (urbanismus, zdroje, ekonomie…).
– Od centralizace se přejde k decentralizaci.
– Od demokracie zastupitelské se přejde k demokracii účastnické (referenda…).
– Od hierarchické organizace se přejde k organizaci síťové.
– Konflikt Západ–Východ se změní v konflikt Sever–Jih.
– Nastane všeobecná globalizace.


Světová politika
– Důsledky rozpadu dřívější struktury rozdělení světa mezi supervelmoci se projeví ve vysoké nestabilitě vojensko-politických poměrů.
– Převaha supervelmocí se relativně sníží a vzniknou nová mocenská centra.
– Politická, hospodářská a vojenská moc bude v nejvýznamnějších státech světa stále těsněji spjata.
– Vzájemná závislost států se bude stále zvyšovat.
– Nebezpečí nekontrolovaného vzniku jaderné, chemické nebo biologické války bude vysoké.
– Lokální války budou probíhat v různých částech světa.
– Sílí extrémistická náboženská, rasová a politická hnutí s možností ohrozit další existenci světa nebo jeho částí.
– Rozpor mezi bohatým Severem a chudým Jihem se stále zvyšuje. Projevuje se především stále silněji migrací do vyspělých států a pocitem obklíčení vyspělých států.
– Mezinárodní migrace všeobecně sílí a vznikají nová centra národnostních menšin.


Ekonomika

– Ekonomická centra se posunují do nových oblastí – především do východní a jihovýchodní Asie a pacifického prostoru.
– Objem zahraničního obchodu roste. Podíl východoasijských států na ZO se zvýší.
– Západní Evropa a USA postupně opouští materiálovou výrobu a snaží se orientovat na produkci duševní práce.
– Jednokriteriální rozhodování o ekonomických problémech se mění ve vícekriteriální.
– Internacionalizace ekonomiky postupuje rychlým tempem. Hranice států hrají stále menší ekonomickou roli.
– Tendence k integraci se budou prolínat s tendencemi k izolacionismu.
– Tempo změn bude stále rychlejší. Kapitál a know-how se pohybují po celém světě rychlostí světla.
– Nadnárodní společnosti získávají stále větší vliv.
– Probíhají nové metody dělby práce na podnikové úrovni – i mezi kontinenty. (Podniky na různých kontinentech provádějí výzkum, výrobu, distribuci a využívají konkurenční výhody jednotlivých lokalit.)
– Dopravní náklady prudce klesají, zejména v důsledku miniaturizace a zavádění nových dopravních a logistických systémů.
– Metody řízení zásob sníží nebo vůbec odstraní nutnost skladování a skladů.
– Výrobní zařízení musí být připraveno reagovat na rostoucí rychlost změn poptávky. Výrobní série finálních výrobků budou stále menší a postupně se budou blížit jedné.
– Výrobky budou produkovány především na individuální zakázky. Bude však využíváno stále více standardizovaných součástí.
– Konkurence nabude nebývalé ostrosti a celosvětových dimenzí (superkonkurence).
– Proces koncentrace kapitálu bude dále probíhat se všemi svými důsledky.
– Ve většině států se prosadí tržní hospodářství (mimo Čínu a jí ovlivňovaných teritorií). V bývalých socialistických státech bude obyvatelstvo současně vyžadovat sociální aspekt tohoto způsobu řízení ekonomiky.
– Spotřeba se stále více individualizuje. Úspěšný podnik musí uspokojovat nikoliv masový trh, ale individuální spotřebitele.
– Výrobky budou stále rychleji mizet z trhu a budou nahrazovány výrobky novými.
– Změní se struktura zaměstnanosti – minimální podíl pracovníků bude v prvním sektoru, rychle se snižuje podíl sekundárního sektoru, převaha pracovníků bude zaměstnána v terciárním sektoru, rychle poroste kvartální sektor.
– Jako rozvojový faktor bude stále více působit kvalifikace, především interdisciplinárního charakteru.
– Moderní továrny budou mít zcela novou podobu.
– Propojení podniků informačními sítěmi umožní nové způsoby alokace podniků.
– Nevznikne nedostatek surovin, ani energie.
– Obchodní síť se výrazně změní – vzniknou formy televizního a telefonního nákupu, prodej výrobků na zakázku. Přání spotřebitele se stanou stále průzračnější a spotřebitel se stane centrem pozornosti. Forma přímého prodeje u většiny výrobků převáží. Velké distribuční řetězce budou hrát stále významnější roli.
– Odvětvová struktura průmyslu se změní – zvýší se podíl elektroniky, biotechnologií, nových materiálů a zpracování a úpravy odpadu. Vzroste objem výroby vědeckých přístrojů a zdravotnické techniky.
– Podniky se budou stále více specializovat. Vedle podniků gigantických budou existovat i podniky střední a malé. Všechny tyto podniky budou vzájemně propojeny sítí finančních, informačních, vědecko-výzkumných, kooperačních a dalších vazeb.
– Většinu manuální práce převezmou roboty, především roboty s více stupni volnosti a počínajícími prvky inteligence.
– Významnou roli bude hrát problematika odpadů – jejich skladování, převážení, třídění a zpracování jako druhotných surovin.
– Hospodaření s vodou a energií, které budou stále dražší, bude mít stále větší význam. Výstavba domů s nulovou spotřebou energie se stane realitou.
– Zemědělských produktů bude celosvětově relativní nadbytek, i když může hrozit regionální nedostatek potravin, vyvolaný meteorologickými změnami.
– Trh klasickým spotřebním zbožím (textil, obuv, automobily, televizory, spotřební elektronika atd.) se blíží nasycení.
– Změní se orientace poptávky; od typického spotřebního zboží se přesune k ekologii, zdraví, turistice, kultuře, vzdělání, využití volného času.
– I u spotřebního zboží se změní smysl poptávky (oděvy a obuv se stanou záležitostí módy a reprezentace, příp. zdraví (zdravotnická obuv, textilie ap.).
– Energetická a materiálová náročnost se sníží a vznikne relativní nadbytek surovin.
– Klíčová pozornost bude věnována sféře oběhu, jejíž náklady již nyní ve vyspělých státech v některých odvětvích převyšují náklady na výrobu.
– Dosavadní síť chaotických vztahů mezi podniky bude nahrazena sítí vztahů kontraktačních, kde dodavatelé budou s odběrateli propojeni informačními sítěmi jdoucími od finálních spotřebitelů přes subdodavatele až k výrobcům surovin. Nebude se vyrábět slepě pro anonymní trhy, ale pro konkrétní odběratele. Vznikne síť technologickodistribučních řetězců.
– Podíl tzv. „bílých límečků“ bude stále vyšší.
– Motivace pracovníků bude hrát stále silnější roli a pracovníci budou stále více zapojováni do řídících procesů.
– Vzdělání nabude nových dimenzí a významu – systematická inovace vědomostí se stane životní nutností.
– Vysokoškolské vzdělání se stane samozřejmostí.


Obyvatelstvo, rodina, domácnost

– Těžiště počtu obyvatelstva se přesune do východní a jihovýchodní Asie.
– Natalita v Evropě a USA klesá. V některých evropských a severoamerických státech počet narozených bude menší než počet zemřelých (ČR tohoto stavu již dosáhla). Prodlouží se průměrný věk života a zlepší se zdravotní stav obyvatelstva. Podíl důchodců a lidí starší generace v Evropě a USA vzroste.
– Komunikace mezi lidmi bude stále více probíhat pomocí telekomunikačních prostředků (optoelektrické sítě, obrazovky, mobilní telefony, internet atd.), a tím se změní způsob života. Současně s tímto procesem „odlidšťování“ se projeví tendence ke sdružování lidí, touze setkávat se na odborných nebo zájmových setkáních (výstavy, veletrhy, kongresy).
– Rodina klasického typu v Evropě a USA se rozkládá. Vznikají nové typy rodin – komuny, volné svazky, homosexuálové atd.
– Kvalifikace a vědění chápané v širokém pojetí se stávají nosnými pilíři rozvoje společnosti.
– Základem rozvoje školství budou počítače a výuka předmětů rozhodujících pro rozvoj rozumu (matematika, fyzika, chemie, společenské vědy).
– Myšlení lidí se bude vyvíjet ke stále větší komplexnosti („celosvětový přístup“) a k orientaci na budoucnost. Prognózování budoucnosti bude věnována stále větší pozornost, a to i na podnikové úrovni.
– Volný čas bude tvořit stále větší podíl a celkový počet hodin strávených v práci bude stále nižší. To může vést k růstu kriminality, narkomanie a dalších negativních společenských jevů. Nalezení racionálních metod využití volného času je proto životní nutností (sport, kultura…).
– Lidé se vrátí ke kultuře – hudbě, malířství, sochařství, obrazů pomocí počítačů atd.
– Vznikne tzv. průmysl kultury a řada nových profesí (specializovaní tvůrci videoprogramů, muzejní scénografové, pracovníci kulturních databank atd.). Vznikne tzv. inženýrství kultury.
– Církve a filosofické organizace budou hrát větší roli.
– Domácnosti a domy budou vybaveny moderním zařízením umožňujícím podstatné snížení nároků na fyzickou práci, spojení s kulturou, obchody, bankami, administrativou, bezpečností, zdravotními zařízeními atd. Půjde o tzv. inteligentní domácnosti či domy s centrálně řízeným elektronickým systémem.
– Inteligentní domácnost bude vybavena vší nejmodernější technikou až po „inteligentní toaletu“, která analyzuje moč, měří tělesnou teplotu, krevní tlak a srdeční činnost. Získané údaje vysílá do počítače nejbližší nemocnice, kde jsou vyhodnoceny a během několika sekund odeslány zpět s doporučením pro uživatele.
– Domácnost se stane též nákupním centrem (obchodování v Internetu).
– Vybavení domácnosti komunikačními prostředky může vést k dalšímu odcizení jednotlivců od společnosti a mohou vzniknout tzv. „počítačoví krtci“.
– Centrem pozornosti člověka se stane jeho zdraví. Medicína v dohledné době zvládne řadu dalších nemocí. Hranice stáří proto bude posunuta a zdravotní stav obyvatelstva se zlepší.
– Rozvoj zdravotnických institucí a zdravotní péče nabude rozhodujícího významu.
– Rozvine se tzv. telepráce, tj. práce místně vzdálená od sídla zaměstnavatele a vykonávaná prostřednictvím počítačově řízených systémů.
– Ve struktuře zaměstnanosti dojde ke značným změnám – sníží se podíl středních kádrů a kvalifikovaných dělníků. Zvýší se podíl „sociálních“ povolání a profesí souvisejících se zdravím.
– Hrubá fyzická práce bude hrát stále menší roli.
– Některá povolání vůbec zaniknou a vzniknou nová – např. údržbář automatických domácností, sociální pracovník geriatriků apod.
– Klíčovou podmínkou úspěšnosti člověka se stane jeho mobilita. Myšlenka celoživotního připoutání k bytu nebo rodinnému domu bude nepřijatelným anachronismem.


Města a vesnice

– Stále více obyvatelstva se bude stěhovat do měst. Současně bude probíhat proces deurbanizace a budou vznikat satelitní města.
– Ve městě se zostří sociální problémy – kriminalita, narkomanie atd.
– Podíl zemědělského obyvatelstva bude stále klesat.
– Při projektování měst bude využíváno architektonických řešení umožňujících budování více zeleně, zábavních pásem, parků apod.
– Významu nabudou satelitní města směřující ke zkrácení vzdálenosti pracoviště od bydliště.
– Komunikace budou vycházet z potřeby bezpečnosti, rychlosti a ekologie.
– Pohyb zboží a odpadů bude zčásti zabezpečen podzemním potrubím.
– Část elektrické energie bude produkována slunečními kolektory a dalšími netradičními zdroji energie.
– Na městských i meziměstských komunikacích začnou být budovány automatické dopravní vodící pruhy.
– V městské autodopravě se začnou prosazovat auta s hybridními motory.
– Dojde k renezanci trolejbusů a tramvají.
– Vzniknou pojízdné chodníky a dopravní pásy.
– Při výstavbě domů budou jako samozřejmost používány izolační materiály.
– Interiéry budov budou zásadně přestavitelné, stejně jako byty.
– Interiér bude budován tak, aby momentálně nepotřebné kusy nábytku mohly být racionálně přemisťovány.


Ekologie
– Ekologizace života získá stále více přívrženců a ovlivní všechny sféry života.
– Prosadí se nový způsob myšlení o zdrojích. Projeví se v zavádění výrobků s dlouhou dobou životnosti, recyklací, renovací, izolacemi, veřejnou dopravou místo dopravy individuální, zamezení výroby nesmyslných výrobků atd.


Vědeckotechnický rozvoj
– Věda má stále dominantnější význam v rozvoji společnosti.
– Míra podpory vědy a výzkumu bude rozhodujícím faktorem rozvoje jednotlivých států i podniků.
– Vysoká úroveň vědy, výzkumu a školství se stane základním rysem rozvinutého státu.
– Proces inovací probíhá stále rychlejším tempem (v některých oborech, např. v elektronice, bude inovační cyklus tvořit již jen několik málo měsíců nebo dokonce týdnů).

– Rozhodující význam nabývají informační technologie, které povedou k:
– automatizaci rutinních prací,
– zpružnění výroby a služeb (tzv. fleximatizace),
– zvratu od dosavadní vnitropodnikové dělby práce k integraci procesů,
– decentralizaci pracovišť při posílení určitých aspektů jejich centralizace,
– zrušení těsné vazby mezi strojem a pracovníkem,
– návratu k domácí práci,
– propojení lidí a pracovišť počítačovými sítěmi,
– skladování údajů na nových médiích (knihovny se promění ve sklad CD ROMů a nosičů informací dalších generací).

– Počítače slyší, rozumí, mluví, rozhodují algoritmizované problémy. V budoucnosti budou reagovat i na pokyn pohybem.
– Do mnoha lidských činností budou nasazeny expertní systémy, které umožní pracovníkům průměrné kvalifikace řešit problémy na špičkové úrovni.
– Systémy podporované počítači (CAD, CAE, CAM, CIM a další) výrazně změní obsah některých činností (konstrukce, technologie, nákup, řízení výroby atd.) a zproduktivní jejich činnost.
– Propojením několika systémů CAM a CAD do lokální sítě vznikají tzv. LAN (Local Area Network), propojující tyto systémy do logického a fyzického okruhu. Postupně se propojují do stále rozsáhlejších celosvětových sítí.
– Vzniká tzv. Telecommuting, tj. dálkový sběr, zpracování, ukládání a výběr informací prostřednictvím telekomunikačních sítí a připojení výpočetní techniky. Umožňuje např. rozvoj domácí práce.
– Budou běžně vyráběny „myslící automobily“, jimž se zadá cíl a počítač určí trasu a nalezne volné místo k parkování. Později budou i automaticky řízené automobily, kde počítač převezme celé řízení.
– Poznatky vědy dříve používané jen v kosmu a při řízení armád budou převedeny do civilního života (spojová technika, vysavače řízené hlasem apod.).
– Jednou z klíčových technologií se stane biotechnologie. Genové inženýrství ovlivní všechny obory.
– Proběhne třetí agrární revoluce – první revoluce – mechanizace, druhá revoluce – průmyslová hnojiva, třetí revoluce – genetika.
– Budou vypěstovány tzv. „insekticidní“ rostliny, které nepotřebují ke své ochraně žádné chemikálie, protože se v důsledku genové manipulace dokážou samy vypořádat se svými nepřáteli.
– Kontrola úrody bude prováděna z družic pomocí teledetekce. To umožní optimalizovat agrotechnické lhůty.
– Vzniknou potraviny čtvrté generace.
– Jsou vyvíjeny tzv. superléky, určené např. k léčení schizofrenie, debility atd.
– Proběhne proces miniaturizace (již v roce 1988 byl v USA vyroben elektromotor menší než je průměr lidského vlasu a v Japonsku televizní kamera vážící pouze 60 gramů).
– Roboty převezmou těžké a nebezpečné práce.
– Aplikace laserů se dále rozšíří do nejrůznějších oblastí (medicína, strojírenství apod.).
– Klasické obrábění bude stále více nahrazováno působením energetických paprsků–laserů, vodních paprsků atd.
– Budou rozvinuty tzv. nanotechnologie, které budou mít schopnost tvořit malé molekuly a sestavovat z nich nové materiály tak, aby mohly ničit karcinogenní buňky.
– Nové hmoty, zejména nové typy vláken a tzv. synteriálů, umožní řešit technické úlohy, jejichž splnění bylo dosud nemožné (např. v architektuře nové materiály umožní měnit barvu stavby podle úhlu dopadu světla).
– V dopravě vzniknou nové typy dopravních prostředků, které vyvolají ostrou konkurenci mezi leteckou, silniční a železniční dopravou (rychlovlaky…).
– Tzv. byrotika umožní zavedení automatizovaných kanceláří.
– Důležitým médiem informací bude kabelová televize.
– Nejvíce se rozvíjejí hraniční vědy – např. bionika, která hledá podněty k řešení technických, organizačních a ekonomických problémů v přírodě.
– Významným článkem rozvoje vědy se stávají technologické parky.
– Typografický průmysl zcela změní svou tvář. Časopisy nezmizí. Telematicky přenášené časopisy budou velmi často aktualizovány.
– Budou vydávány inteligentní noviny a časopisy (čtenář o sobě sdělí základní údaje a obdrží cílené informace).

Při zpracování strategie je třeba brát v úvahu všechny zde uvedené (i další) souvislosti.

O autorovi dnes ZDE.


Jestliže jste dočetli až sem, musíte jistě obdivovat, kolik z předpověděného již prožíváme jako realitu – ohrožující, či život obohacující. Vzdělávání ovšem reagovalo (a reaguje) velmi, velmi pomalu.

Myšlenka diskutovat o dnešních prognózách vývoje mezi představiteli různých oborů by mohla být inspirativní, co říkáte?
(JHá)


Co se stalo výstupem z dílny NEMES?

Se závěry tvořivé dílny výbor NEMES v dalších měsících usilovně pracoval, aby připravil na základě mnoha obsáhlejších verzí krátký a srozumitelný apel – Je naše škola připravena na 21. století? Dokument NEMES ´97

V úvodu se píše:

Tvrzení, že naše školství poskytuje kvalitní vzdělávání a že žádné významné změny nepotřebuje, popř. že všechny podstatné změny už proběhly, považujeme za nebezpečný mýtus, který ohrožuje občanskou společnost, demokracii a prosperitu tohoto státu. Problémy a rizika ve školství však nejsou pro většinu lidí zjevné.

Přesto je mnohým zřejmé, že tradiční model školství budeme muset ve vlastním zájmu brzy opustit. Jelikož k takové zásadní změně musíme napřed vytvořit podmínky, chceme vytvoření projektu vzdělávání ve škole 21. století (s perspektivou přesahující pouhé jedno volební období) iniciovat: znovu podnítit otevřené uvažování o současném stavu a dalším vývoji. Proto vznikl tento dokument, který vysvětluje nutnost změn, definuje, co od školství očekáváme, a navrhuje cesty, jak k tomu dospět…“

Otevřená debata o současném stavu a dalším vývoji vzdělávání by prospěla i nám dnes, nemyslíte?


Další díly seriálu najdete ZDE.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za červenec a srpen 2017

sobota 16. září 2017 · 0 komentářů

Za prázdniny se v pedagogické knihovně J. A. Komenského objevily nové zajímavé knihy i články v časopisech. Předmětem tematické rešerše je komeniologická literatura za rok 2016.


Novinky za červenec a srpen 2017


Knižní novinky:
pedagogika
psychologie
ostatní

Ukázky

Autismus: jak pracovat s dětmi a dospívajícími s poruchami autistického spektra: komplexní manuál a rádce při realizaci inkluzivního vzdělávání pro pedagogy, terapeuty a rodiče: východiska intervence, modely a strategie, didaktická praxe. Průvodce / Lucio Cottini, Giacomo Vivanti ; z italského originálu Autismo přeložila Jana Bílková
Praha: Logos, 2017 – 96 stran – ISBN 978-80-906707-1-6
Východiska pro intervenci. Výchovně-vzdělávací potřeby. Kompetence a metodika. Podmínky intervence. Didaktický přístup.

Obecná didaktika / Otto Obst – 2. vydání
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2017 – 176 stran – ISBN 978-80-244-5141-1
Obecná didaktika. Výuka jako řízený proces. Řízení a kontrola výuky. Styl práce učitele.

Transdisciplinární didaktika: o učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory / Jan Slavík, Tomáš Janík, Petr Najvar, Petr Knecht – 1. vydání
Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2017 – 455 stran – ISBN 978-80-210-8568-8
Publikace pojednává o výzkumu výuky a její kvality. Tematizuje vztah mezi teorií a praxí ve vzdělávání s ohledem na profesní přípravu učitelů.

Rozvíjíme děti s využitím příběhů a veršů / Krista Bláhová, Libuše Honzová, Jitka Míčková, Ivana Valtrová
Praha: Raabe, Společně pro kvalitní vzdělávání, 2016 – 147 stran – ISBN 978-80-7496-275-2
Množství hravých, originálních a inspirativních námětů s metodickou podporou pro správný rozvoj dětí předškolního věku.


Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi


Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Tematická rešerše: komeniologická literatura za rok 2016

Ukázky:

Jak rozhýbat mladou generaci?: pomoci může škola / Romana Slaninová
In: Týdeník školství – ISSN 1210-8316 – Roč. 25, č. 25 (2017), s. 3.
Současné děti se pohybují méně, než tomu bylo u předchozích generací. Iniciativa Vím, co jím a piju připravila dotazníkové šetření zaměřené na pohybové a stravovací návyky českých školáků. Z něho vyplynulo, že více než polovina dětí ve věku 11 až 15 let sleduje televizi nebo sedí u počítače dvě a více hodin denně. Přitom se jedná o čas, který by mohly využít k pohybovým aktivitám. Škola by měla žákům nabídnout různé pohybové aktivity a vysvětlit důvody, proč má pohyb v lidském životě význam.
Užitečnou pomůckou se může stát takzvaná Pyramida pohybu poskytující přehled o tom, jak je určitý typ pohybu náročný, kdy je vhodné se mu věnovat a hlavně kolik ho dospívající organismus potřebuje.

Záchytný bod jménem třídní učitel / Jitka Neradová
In: Rodina a škola – ISSN 0035-7766 – Roč. 64, č. 6 (červen) (2017), s. 22.
Tématem článku je role třídního učitele. Třídnictví by mělo být přidělováno na základě specifika třídy. Situace ve škole ale není vždy takto jednoznačná, v současné personální nouzi se stane třídním učitelem ten, kdo je zrovna volný. Role třídního učitele je velmi specifická v tom, že může třídu vést, stmelovat a řídit nebo také deptat, trestat a rozklížit. Učitel si musí vztah s přidělenou třídou vybudovat. Důležitou prací třídního učitele je komunikace s rodiči (třídní schůzky), dále třídnické hodiny, vedení dokumentace; třídní učitel slouží jako pomocník i nárazník před ostatními učiteli i veřejností. Autorka doporučuje certifikovaný seminář pro třídní učitele v rámci chystaných atestací.

Na pomoc středoškolským učitelům biologie

pátek 15. září 2017 · 0 komentářů

Přenášet aktuální oborové poznatky do hodin biologie nebývá pro učitele na středních školách vždy snadné. Hlavním problémem je obvykle nedostatek dobře dostupných, dostatečně spolehlivých a pokud možno informačně ucelených a vzájemně provázaných materiálů v češtině, o které by se mohli při přípravě i v hodinách opřít.

To se rozhodli změnit biologové Přírodovědecké fakulty UK podílející se významným způsobem na seriálu didaktických článků vycházejících v časopise Živa, který si spolupráci s učiteli klade jako jeden z hlavních současných úkolů.

Myšlenka se zrodila před necelými dvěma roky na katedře učitelství a didaktiky biologie. „Chtěli jsme praktickým, smysluplným způsobem využít závěrečné práce našich studentů, které jsou tu každoročně obhajovány, a rozšířit poznatky z těchto prací právě mezi učitele,“ říká Vanda Janštová. Takto vznikl například pilotní článek seriálu Proměny vyšší systematiky eukaryot a její odraz ve středoškolské biologii nebo příspěvek Jak také učit o evoluci čtyřnožců na gymnáziu?. Právě důraz nejen na odborný biologický, ale i didaktický přístup k danému tématu je typickým rysem těchto článků, které v Živě vycházejí od roku 2016.

Další směřování seriálu významně ovlivnili Jan Votýpka (člen redakční rady Živy) a Tomáš Macháček (autor pilotního článku) z katedry parazitologie. „Po diskuzi s redakcí jsme přišli s nápadem pojmout první ročník jako sérii článků, které učitelům postupně představí novinky ve fylogenezi vybraných skupin eukaryot,“ vysvětlují parazitologové. Autory většiny těchto článků, volně dostupných na webu Živy, jsou odborníci z naší fakulty.

„Pro jednotlivá témata jsme zvolili vícestupňový systém. Nejprve představujeme základní problematiku v souhrnném článku, následně téma zpracováváme podrobněji v samostatném navazujícím textu. Chceme přístupnou formou poukazovat na novinky, jež dosud často nejsou zpracovány v učebnicích,“ shrnuje současnou podobu seriálu šéfredaktorka Živy Jana Šrotová. Připomíná také, že kromě tištěných článků vznikají pro učitele i další podpůrné materiály (pracovní listy, rozšířené studijní texty apod.) bez omezení přístupné na webové stránce časopisu.

Druhý ročník seriálu je věnovaný novým metodám v biologii s cílem představit srozumitelně jejich principy a možnosti využití v běžném životě. Například Alena Drda Morávková z katedry genetiky a mikrobiologie dává středoškolským pedagogům návod, jak žákům ukázat metody CRISPR-Cas a RNA interference. Nabízí jim ale i podněty k diskuzi nad etickými otázkami, které jejich využití provázejí.

Závěrem připomeňme, že autorům prvního ročníku seriálu udělila redakční rada a redakce Živy Zvláštní ocenění časopisu Živa.


Celý text najdete ZDE.


Peter Gray: Sebeřízené vzdělávání – unschooling a demokratické školy (3. část)

čtvrtek 14. září 2017 · 0 komentářů

Mnoho z konceptů, z nichž vychází dnešní unschooling, má svůj původ ve svobodném školním hnutí šedesátých a počátku 70. let 20. století. To bylo období zakládání mnoha desítek radikálně alternativních škol, které se nazývaly svobodné školy, v nichž si studenti mohli svobodně volit svou vlastní činnost a měli plnou zodpovědnost za své vlastní vzdělání.

Zdroj: www.svobodauceni.cz, 26. 7. 2017. Překlad: Veronika Daňhová


Školy pro sebeřízené vzdělávání

Hnutí svobodných škol v šedesátých a na počátku 70. let 20. století

Historie tohoto hnutí je dobře zdokumentována v knize Millera (2002) a v mimořádně kvalitní bakalářské práci vysokoškoláka Hausmana (1998). Jak upozorňuje Hausman, svobodné školní hnutí bylo úzce propojeno a bylo součástí většího hnutí proti establishmentu té doby. Obavy z takových otázek, jako je rasová diskriminace, chudoba a eskalující vietnamská válka, vyvolaly vysokou míru politického aktivismu mezi mladými Američany a vedly mnohé k otázce morálky zavedených institucí, včetně školního systému.

Dvě knihy vydané v roce 1960 – obě se staly bestsellery – pomohly vytvořit scénu pro svobodné školní hnutí. Jednou z nich byla Growing up Absurd Paula Goodmana a druhou Summerhill: Radikální přístup k výchově dětí od A. S. Neilla. Goodman je oceňován za to, že celému hnutí poskytl intelektuální základ (Miller, 2002). V této a ve své pozdější knize Povinná misedukace (Goodman, 1964) se Goodman domníval, že školy a masmédia odlidšťují lidské bytosti. Zaměření se na hmotné bohatství, povrchní ukazatele úspěchu a lezení po žebříčku společenské hierarchie způsobilo, že lidé ztratili kontakt s emocemi, s tvůrčí, spontánní a autentickou sociální lidskou přirozeností. Neillova kniha poskytla čtenářům model školy s velmi odlišnými cíli a prostředky od konvenčních škol, velmi v souladu s neautoritativními způsoby života, které si představoval Goodman.

Neill založil internátní školu jménem Summerhill ve dvacátých letech 20. století a byl zde ředitelem až do své smrti v roce 1973. Škola stále existuje v Suffolku v Anglii, nyní s Neillovou dcerou Zoe Readhead jako ředitelkou. Kniha Summerhill je sbírkou některých předchozích Neillových spisů publikovaných ve Spojených státech spolu se silnou podporou známého psychoanalytika a sociálního kritika Ericha Fromma. V Summerhillu si děti mohou dělat, cokoli chtějí – studovat či nestudovat – a podílejí se také na správě školy prostřednictvím školních setkání. Neill se mnohem více zabýval dětským štěstím a zdravým emocionálním vývojem než akademickým úspěchem. Kniha se v šedesátých letech minulého století prodávala ve stovkách tisíc kopií a v roce 1970 údajně byla povinnou četbou v přibližně 600 univerzitních kurzech (Miller, 2002).

Brzy po vydání Neillovy knihy vznikla ve Spojených státech společnost Summerhill, která publikovala bulletin, jenž šíří myšlenky a informace podporující svobodu ve vzdělávání. Nové, malé soukromé školy, označované obecně jako svobodné školy, začaly růst po celých Spojených státech. Školy v mnoha ohledech napodobovaly Summerhill, ačkoli to byly denní školy, nikoliv internátní. Byla to místa, kde si děti mohly hrát a zkoumat a pokud se rozhodly, chodit na hodiny.

Není možné zjistit, kolik takových škol bylo vytvořeno, protože se všechny nepřihlásily do centrální sítě. Nicméně počet škol, které byly uvedeny v Seznamu nových škol, sestavený Hausmanem (1998), odhaluje pozoruhodně rychlý vzestup a pokles počtu takových škol: od nuly před rokem 1964 až po 50 v roce 1968, 320 v roce 1971. Pak jejich počet klesal na asi 240 v roce 1972, asi 140 v roce 1975, asi 55 v roce 1978. Většina škol byla malá, typicky mezi 15 až 60 studenty; a jejich průměrná délka fungování byla tři roky. Celková účast v těchto školách na vrcholu hnutí v roce 1971 se odhaduje na přibližně 10 000 studentů (Miller, 2002). Takže pokud jde o studenty, kteří do nich chodili, bylo svobodné školní hnutí vždy malé, mnohem menší než počet dětí v dnešních unschoolingových rodinách.

Na základě rozhovorů s 17 lidmi, kteří se zapojili do svobodného školního hnutí, popsal Hausman (1998) řadu vzájemně propojených důvodů rychlého poklesu hnutí v 70. letech. Hlavním důvodem byl pokles odporu proti establishmentu, protože americká společnost se posunula ke konzervativnějším hodnotám. Dalším byl nedostatek peněz. Veřejné financování nebylo k dispozici pro takové zásadně odlišné školy a tyto školy účtovaly velmi malé školné, částečně z důvodu zahrnutí studentů z chudých rodin a částečně proto, že lidé, kteří si mohli dovolit vysoké školné, měli jen zřídka zájem posílat své děti na takové anti-establishmentové školy. Idealisté, kteří založili školy a provozovali je za malý nebo žádný plat, zjistili, jak čas plynul, že potřebují vydělávat na živobytí, a tak odešli na jiná pracovní místa a školy se zhroutily. Personální rozdíly a neshody mezi zaměstnanci a rodiči také vedly k ukončení provozu mnoha škol. Většina škol nestanovila jasné prostředky k přijímání rozhodnutí, když nebylo možné dosáhnout shody, což vedlo k rozdělení cest a rozpadu škol. Některé školy přežily, ale přijaly taková omezení, že již nemohly být považovány za svobodné školy; noví rodiče a zaměstnanci prosazovali a zavedli změny, které omezily svobodu dětí a vytvořili školy více konvenční, i když progresivní.

Dnes, pokud je známo, existují pouze dvě ze škol, které byly založeny v době rozkvětu svobodného školního hnutí ve Spojených státech a jejich filozofie zůstává nedotčena. Jedna z nich je Albany Free School, založená v roce 1969, a druhá je Sudbury Valley School, založená v roce 1968. Summerhill také existuje (má přibližně 70 studentů). Všechny tři tyto školy přežily díky oddaným zakladatelům, kteří zůstali i v těžkých časech, a proto, že našli způsob, jak přinést dost peněz na zaplacení zaměstnanců a vyvinuli jasné rozhodovací postupy, které zahrnují studenty a zaměstnance, ale ne rodiče. Rodiče na těchto úspěšných školách mají právo zapsat nebo odhlásit své dítě, ale nemají moc změnit způsob, jakým škola funguje.

I když svobodné školní hnutí zmizelo, zůstalo jeho dědictví. Jedním z dědictví je nárůst unschoolingu. Je zajímavé si povšimnout, že rané spisy Johna Holta podporovaly školní reformy a svobodné školy, ale počátkem sedmdesátých let se z něj stal spíše stoupenec domškoláctví a unschoolingu. Jeho spisy pomáhají mnohým při přechodu od volného vzdělávání k unschoolingu. Hodně z pedagogické filozofie a jazyka svobodného školního hnutí lze nalézt dnes v spisech a projevech zastánců unschoolingu. Dalším dědictvím je vzestup demokratických škol, z nichž vedou Sudbury Valley a Summerhill.


Sudbury Valley a další demokratické školy

Zakladatelé školy v Sudbury Valley nikdy nepřijali termín „svobodná škola“ (v orig. free school), protože jim tento termín asocioval anarchii a nedostatek formálního řídicího systému. Byli méně inspirováni Goodmanem a jinými radikály, kteří věřili, že problémy a neshody mohou být zpracovány organicky a spontánně ve svobodném prostředí a více inspirováni základními ideály americké demokracie (Greenberg, 1970). Věřili, že instituce fungují nejlépe, když jsou řízeny lidmi, kterým mají sloužit, a tak navrhli školu řízenou jejími studenty. Sudbury Valley je v podstatě demokratickou komunitou, v níž jsou studentům ve věku od čtyř let do středoškolského věku přiznána plná práva a povinnosti demokratických občanů. Vedoucím filozofem skupiny zakladatelů byl a je Daniel Greenberg, který dodnes zůstává jedním z nejaktivnějších zaměstnanců školy a nejplodnějším představitelem své filozofie.

Škola Sudbury Valley je umístěna ve velkém viktoriánském statku a předělané stodole na deseti akrech půdy ve venkovské oblasti Framinghamu, v Massachusetts. Přijímá studenty bez ohledu na jejich akademickém nadání a náklady na jednoho žáka jsou o polovinu nižší než v okolních školách, ale svým zaměstnancům platí plat srovnatelný se soukromými školami. Škola má v současnosti přibližně 170 studentů a sedm dospělých zaměstnanců. Je řízena školním shromážděním, které zahrnuje všechny studenty a zaměstnance, a v němž má každá osoba, bez ohledu na věk, jeden hlas. Tento orgán, vedený zvoleným předsedou – studentem, se schází jednou týdně, v duchu Robertsova řádu (parlamentní pravidla, viz ZDE – pozn. SU) upravuje všechna pravidla chování a zřizuje výbory, které dohlížejí na každodenní činnost školy. Pravidla jsou vynucována soudní komisí, která je navržena podle modelu poroty v široké americké společnosti, a která vždy zahrnuje jednoho dospělého zaměstnance a několik studentů, kteří typicky pokrývají věkové rozmezí studentů ve škole. Pozoruhodné je, že školní shromáždění najímá i vyhazuje zaměstnance. Všichni zaměstnanci mají jednoroční smlouvy a ty musí být každý rok obnovovány procesem, který zahrnuje tajné hlasování. Greenberg a dva další zakládající členové přežívají tento proces rok co rok už téměř půl století. Mnoho dalších ale za ta léta přišlo a odešlo, někteří byli odvoláni. (Diskuse o tom, jak to všechno funguje z pohledu rodičů, viz Traxler, 2015.)

Vzdělávací filozofie školy je v podstatě stejná jako u lovců-sběračů. Předpokladem je, že pokud mladí lidé mají dostatečnou příležitost hrát si, zkoumat a následovat své vlastní zájmy v prostředí bohatém na vzdělávací příležitosti, pak se naučí, co potřebují pro úspěch v dospělosti. Škola nedělá žádné testy a v žádném případě neposuzuje pokrok studentů. Neexistuje žádný učební plán ani záměr zaměstnanců, aby motivovali studenty k učení. Kurzy probíhají pouze tehdy, když skupina studentů převezme iniciativu k jejich organizaci, a pak trvají pouze tak dlouho, dokud žáci chtějí, aby trvaly. Mnozí studenti se nikdy nezapojí do kurzů. Zaměstnanci se nepovažují za „učitele“. Jsou to dospělí členové komunity. Jedná se o zralejší a často přesvědčivější hlasy na školních shromážděních, lidi, za kterými studenti chodí s problémy, se kterými jim ostatní studenti nemohou pomoci. Často jsou pověřeni školním shromážděním k plnění administrativních úkolů a zajištění styku mezi školou a širším okolím. Většina jejich „učení“ má stejnou rozmanitost, jakou lze nalézt v jakémkoli lidském prostředí a podobá se způsobu, jakým se studenti navzájem učí ve škole, přirozeně se vyskytujícími konverzacemi a přirozenou reakcí na otázky a žádosti o pomoc.

Gray (2016) tvrdí, že škola v Sudbury Valley funguje dobře jako prostředí pro sebeřízené vzdělávání, protože pro naši dobu a místo poskytuje vzdělávací podmínky, které jsou podobné vzdělávacím podmínkám lovců-sběračů. Patří mezi ně (1) sociální očekávání, že vzdělávání je zodpovědností dětí (což se stává sebenaplňujícím proroctvím); (2) neomezená svoboda hrát si, zkoumat, rozjímat a sledovat své vlastní zájmy; (3) přístup k nástrojům kultury a příležitost hrát si s těmito nástroji (možnost používat je kreativně a sebeřízeně); (4) přístup k řadě dospělých, kteří jsou pomocníky, nikoli soudci (lidé jsou více ochotni hledat pomoc u někoho, kdo je nesoudí, než u někoho, kdo tak činí); (5) věkový mix mezi dětmi a dospívajícími (mladší studenti získají pokročilé dovednosti a znalosti tím, že pozorují a interagují se staršími a starší studenti rozvíjejí schopnost vedení a péče interakcí s mladšími); (6) ponoření se do stabilní, morální a demokratické komunity (která pomáhá studentům získat smysl pro odpovědnost za komunitu jako celek, nejen za sebe).

Greenberg (1992) dlouhodobě prohlašuje, že věková různorodost je klíčová při učení v Sudbury Valley, a výzkum to potvrzuje. Kvantitativní studie, která se uskutečnila během několika dnů, ukázala, že více než polovina přirozeně se vyskytujících interakcí mezi studenty ve škole zahrnovala studenty s věkovým rozdílem více než 28 měsíců a z 25% zahrnovala studenty věkově více než 48 měsíců od sebe (Gray & Feldman, 1997). V následné dlouhodobé observační studii identifikovali Gray a Feldman (2004) mnoho způsobů, jakými starší děti povzbudily mladší k větší fyzické a intelektuální aktivitě a naučily je nové dovednosti a koncepty v jejich přirozené věkově smíšené interakci. Rovněž identifikovala způsoby, jakými si starší děti cvičí výchovu, vedení a přirozené učení v interakci s mladšími. (Pro celkový přehled více výzkum o vzdělávací hodnotě věkově smíšených skupin viz Gray, 2011b.)

Od založení Sudbury Valley se objevilo mnoho škol, které se ji snaží napodobit a jsou neformálně označovány jako „Sudbury školy“. Ačkoli neexistuje žádná oficiální definice nebo seznam takových škol a samotná Sudbury Valley odmítá myšlenku takové definice a seznamu, Wikipedia (2016) v současné době identifikuje 34 takových škol ve Spojených státech a 13 v jiných zemích a označuje dalších devět takových škol jako „ve vývoji“. Mnohé z těchto škol jsou velmi malé a snaží se přilákat dost studentů, aby byly finančně životaschopné, ale jiné jsou již dobře zavedené a některé konkurují Sudbury Valley i v počtu studentů.

Sudbury Valley a školy, které byly podobně modelovány, jsou nejdůležitějšími příklady demokratického vzdělávání. Jedná se o školy, které nejčastěji zapojují studenty do řízení škol a kde zaměstnanci většinou nechávají studenty, aby si vybírali a řídili svou vlastní činnost. Mnoho jiných škol, které se nazývají demokratické školy, je v tomto ohledu podobných školám Sudbury, ale nejde tak daleko. Zdá se, že například Summerhill nabízí tolik svobody, kolik legálně může, ale britská vzdělávací politika vyžaduje, aby škola nabídla standardní sadu kurzů a poskytovala státní zkoušky. Škola nevyžaduje, aby studenti navštěvovali kurzy, ale pouhá přítomnost tříd a testů, které žáci nežádali, zdá se vytváří implicitní, ne-li explicitní vzdělávací očekávání. Organizace alternativních vzdělávacích zdrojů (2016) uvádí seznam zhruba 250 demokratických škol po celém světě, široce definovaných, i když není jasné, zda všechny z nich jsou v současné době v provozu. Tyto školy se značně liší stupněm demokratického řízení a stupněm volného výběru. Mnoho z těchto škol je rozděleno dle věku, stejně jako standardní školy, takže nemají výhodu různorodé věkové skupiny.

Izrael, kromě tří škol v duchu Sudbury, má přibližně 25 jiných škol, které jsou oficiálně označeny vládou za „demokratické školy“, a které dostávají alespoň nějaké veřejné finance. Největší je Hadera s více než 400 studenty. V těchto školách mají studenti významný hlas při vytváření školních pravidel a větší kontrolu nad tím, co a jak se učí, než je tomu u studentů v běžných školách, ale musí se řídit konceptem učebního plánu uloženého státem a absolvovat kurzy, kde učitelé jsou nakonec ti zodpovědní za učení.

Některé důkazy o hodnotě větší volby a smyslu pro svobodu v demokratických školách v Izraeli ve srovnání s jejich standardními veřejnými školami se nacházejí ve studii, která posuzovala úroveň studentů v oblasti vědy na stupních 5 až 8 ve dvou typech škol (Vedder-Weiss & Fortus, 2011). Výzkumníci zjistili, že zájem u standardní školy klesá z ročníku do ročníku, což je v souladu s výsledky jiných studií provedených na jiných místech. To ukazuje, že zájem o akademické předměty obecně, ale zejména ve vědě, se ve školách snižuje (např. Eccles, Wigfield, Midgley, Reuman, MacIver, & Feldlaufer, 1993; Lepper, Corpus, & Iyengar, 2005; Osborne, Simon, & Collins, 2003). V demokratických školách se však zájem o vědu nesnížil, naopak měl tendenci se zvyšovat. V osmém ročníku byl zájem studentů v demokratických školách podstatně a výrazně větší než na standardní škole. Výsledek je v souladu s tvrzením obhájců sebeřízeného vzdělávání, že standardní vzdělávání tlumí zvědavost, zatímco sebeřízené vzdělávání naopak.

Důkazy o rostoucím celosvětovém zájmu o demokratické vzdělávání jsou dokumentovány na internetových stránkách Mezinárodní sítě pro demokratickou výchovu (IDEN, 2016). První konference Mezinárodního demokratického vzdělávání (IDEC) se konala v Izraeli v roce 1993 se zástupci malého počtu škol. Od té doby se každoročně pořádá v jiné zemi. V posledních letech se účastní stovky zástupců z 30 nebo více zemí. Také se konají každoroční konference Evropského společenství pro demokratické vzdělávání (EUDEC) a Australského demokratického vzdělávacího společenství (ADEC). V roce 2016 se na Taiwanu uskutečnila první konference Asijsko-tichomořské demokratické vzdělávací komunity (APDEC) se zástupci z Tchaj-wanu, Japonska, Malajsie, Koreje, Filipín, Hongkongu a Indie. Další informace o těchto organizacích a konferencích naleznete na stránkách eudec.org, adec.edu.au a apdec.org.


Následné studie studentů Summerhillu a Sudbury Valley

V polovině šedesátých let Emmanual Bernstein oslovil 50 bývalých studentů Summerhillu, kteří žili v Londýně a jeho blízkosti a hovořil s nimi v jejich domovech. V neformální, diskurzivní zprávě o těchto rozhovorech dospěl k závěru (Bernstein, 1968, s. 131–134):

Většina bývalých studentů Summerhillu měla pouze jednu hlavní výtku: nedostatek akademických příležitostí a inspirace spolu s nedostatkem inspirativních učitelů… Po celou dobu svých návštěv jsem nacházel domácnosti bývalých studentů Summerhillu plné vřelosti a citlivého porozumění. Měli šťastné, dobře komunikující rodiny… Moje pocity byly hlavně pozitivní. Téměř všichni bývalí studenti pracovali; vychovávali zodpovědné dětí a užívali si života. A skupina, která se vrátila do běžných státních škol, byla tak nadšená do učení, že do jednoho roku dohnali ostatní studenty.

Tito bývalí studenti zastávali širokou škálu povolání a někteří měli práci, která po ukončení Summerhillu vyžadovala hodně dalšího vzdělání (ve skupině byli dva lékaři, dva právníci, zoolog a univerzitní profesor).

Lucas (2011) publikoval knihu založenou na rozsáhlých rozhovorech s 15 bývalými studenty Summerhillu, kteří byli ve škole v různých obdobích během devadesátileté historie. Kniha je spíše historií školy a souborem vybraných autobiografií než systematickým studiem bývalých studentů, ale obrazy respondentů, které se objevují, jsou zcela shodné s předchozími závěry Bernsteina. To, čeho si tito bývalí studenti cenili nejvíce, byla nezávislost a adaptabilita, kterou škola podporovala, a jejich životní příběhy ukázaly, jak jim tyto vlastnosti dobře posloužily.

V roce 1983, kdy byla škola Sudbury Valley menší než nyní a existovala již 15 let, Gray a Chanoff (1986) provedli následnou studii absolventů školy. Adresář školy uvedl 82 bývalých studentů, kteří vyhovovali definici absolventů – lidí, kteří byli studenty ve škole alespoň dva roky a odešli ve věku 16 nebo více let bez plánů pro další středoškolské vzdělání. Našli 76 absolventů a 69 z nich dokončilo a vrátilo rozsáhlý dotazník (odpovědělo 91% z těch, které našli, tj. 84% z celkového počtu). Dotazník se ptal na jejich aktivity, když byli studenty ve škole, jejich následné vzdělání a zaměstnání poté, co opustili Sudbury Valley, a na to, jak jim jejich docházka do tak neobvyklé školy mohla pomoci nebo uškodit v jejich dalším životě.

Celkově ti, kteří absolvovali vyšší vzdělání (asi 75% z celkového počtu), neuváděli žádné zvláštní potíže při vstupu do školy dle svého výběru nebo při přizpůsobení se akademickým požadavkům. To platí pro ty, kteří byli v Sudbury Valley po většinu času, stejně jako pro ty, kteří tam byli na kratší období. Vykonávali řadu povolání, včetně obchodu, umění, vědy, medicíny, dalších profesí a kvalifikovaných povolání. Mnoho absolventů mělo kariéru, která byla přímým rozšířením činností, na které si hrály jako děti. Například jedna absolventka, který věnovala spoustu času výrobě šatů pro panenky a pak šití vlastních šatů, když byla ve škole, se stala tvůrcem vzorů v módním průmyslu. Jiná, která si hrála jako mladá dívka s loděmi, byla nyní kapitánkou lodě. Jiný, který věnoval nespočet hodin tvorbě miniaturních modelů, se stal mechanikem a vynálezcem. Ti, kteří se stali profesionálními hudebníky, umělci nebo počítačovými specialisty, všichni rozvinuli své zájmy a dovednosti ve svých svobodně zvolených aktivitách ve škole. Většina absolventů prohlásila, že hlavním přínosem jejich vzdělání v Sudbury Valley je vysoký smysl pro osobní odpovědnost, sebeovládání a neustálou motivaci k učení, kterou škola podporovala. Několik lidí uvedlo, že na tom byli hůř, když začali chodit na vysokou školu, ale dokázali rychle překonat svoje nedostatky. V odpovědi na závěrečnou otázku nikdo neřekl, že by litoval rozhodnutí jít do Sudbury Valley místo na tradiční školu.

Po studii Gray a Chanoff provedla sama škola dvě další studie bývalých studentů a publikovala je jako knihy (Greenberg & Sadofsky, 1992; Greenberg, Sadofsky, & Lempka, 2005). Druhá z nich je důležitá pro pochopení účinnosti vzdělání v Sudbury Valley, protože se zaměřuje výhradně na ty, kteří byli studenty ve škole v období, které jinde odpovídá posledním třem letům střední školy, a kteří byli po škole minimálně 4 roky. Školní záznamy ukazují, že celkem 199 bývalých studentů splnilo tato kritéria a výzkumníkům se podařilo najít a oslovit 119 (60%) z nich. Tazatelem byla osoba, která nebyla se školou spojena a absolventi ji neznali, a otázky se zaměřily na širokou škálu zkušeností po ukončení školy.

Mezi zjištění patří:


Osmdesát jedna (68%) těchto absolventů se po ukončení studia dostalo na čtyřleté vysoké školy a dalších 11 absolvovalo jinou formu vzdělávání. Většina těch, kteří šli na vysokou školu, nezaznamenala potíže dostat se na školu podle svého výběru. Většina těch, kteří šli na vysokou školu, uvedla, že jsou velmi spokojeni se svými zkušenostmi z vysokých škol. Někteří však řekli, že se na začátku potýkali s termíny a požadavky a někteří si stěžovali, že rigidní požadavky, hierarchická struktura a nezralí spolužáci ve vysokoškolském studiu způsobili, že jejich vzdělávací zkušenost je horší, než by mohla být.

Tato studie, podobně jako ta dřívější od Chanoffa a Greye, ukázala, že absolventi zastávají širokou škálu pracovních příležitostí a kariéry. Ve srovnání s obecnou populací byly obzvláště vysoké podíly v oblasti umění a designu, komunitních a sociálních služeb, počítačů a matematiky. V reakci na otázku, proč si vybrali práci, v níž se nacházeli, 65% mluvilo o své vášni pro práci a radosti z ní, a 42% mluvilo o hodnotě poskytovat službu ostatním. Další otázky ukázaly, že absolventi obecně vidí své primární osobní silné stránky jako odpovědnost, sebevědomí, odhodlání, schopnost dobře komunikovat s ostatními a vládu nad svým vlastním životem. V souladu s demokratickou povahou Sudbury Valley analýza jejich diskusí o osobních hodnotách ukázala nejvyšší hodnocení za to, co výzkumníci nazývali „americké hodnoty“, ale co by se dalo lépe nazvat „demokratickými hodnotami“, včetně rovnostářství, svobody, respektu / tolerance, odpovědnosti a práv jednotlivců.


Celý text si můžete přečíst ZDE.


Hodnocení bez standardizovaných testů

středa 13. září 2017 · 0 komentářů

Jak hodnotit žáky bez testování? Na tuto otázku si na svém blogu odpovídá Steve Wheeler v reakci na aktuální odbornou diskuzi o množství standardizovaného testování na britských školách.

Zdroj: Scio 15. 6. 2016

Žáci se vlivem testů neučí lépe ani rychleji, přesto je standardizované testování žáků po celém světě vnímáno jako efektivní a často jediný zdroj hodnocení žáků a škol. Na odborné konferenci britských ředitelů škol přesto opakovaně zaznívá myšlenka – hodnotit lze i bez klasických testů.

Wheeler nabízí seznam sedmi alternativních možností:

1. Hodnocení žáků od učitelů. Správně načasované dotazníky nebo pozorování může určit, které dovednosti žáci zvládli a jak a zda se sami do procesu učení zapojují.

2. Prezentace. Pokud musí žáci zbytku třídy něco představit, většinou se toho zhostí s nasazením. Proces je nutí přemýšlet a mluvit o vlastním učení a rozvíjí řečnické dovednosti i naslouchání.

3. Individuální plány rozvoje. Studenti mohou ve spolupráci s učitelem podle svých schopností a zájmů určit, čeho chtějí dosáhnout, a hodnotit, jak se jim to daří, což je vede k odpovědnosti.

4. e-Portfolio. Stejně jako předchozí forma sebehodnocení, e-Portfolia nabízí studentům možnost klást cíle a sledovat jejich plnění, zároveň je učí prezentovat vlastní úspěchy v životopise pomocí digitálních nástrojů.

5. Hry. Zvlášť v klasických předmětech, jako je matematika, jazyk nebo přírodní vědy, existuje mnoho her, během kterých musí děti prokázat schopnost použít nabyté vědomosti a řešit jejich pomocí konkrétní úkoly. Hodnocení pak znázorňují dosažené úrovně a body.

6. Autentické výzvy a reálné úkoly. Studenti mohou své výstupy zpracovat do videa, blogu či prezentovat na veřejnosti, např. na konferencích. Zpětná vazba sice není formální, odpovídá však požadavkům budoucích povolání.

7. Projekty. Lze hodnotit výsledky projektové činnosti po půl nebo celém roce, studenti navíc rozvíjí organizační schopnosti, spolupráci, trénují rozhodování a vedení.


Původní text.

Přijímačky ukázaly, že „Hejného děti“ se srovnání bát nemusí

úterý 12. září 2017 · 0 komentářů

Rodiče mají někdy obavy, že děti, které se učí matematiku Hejného metodou, neudělají přijímací zkoušky. Letošní výsledky přijímaček to vyvracejí. Žáci vyučovaní podle Hejného metody byli v jednotném přijímacím testu z matematiky na střední školy o 12 procentních bodů lepší než průměr u nejúspěšnějšího termínu.

Zdroj: www.h-mat.cz, 8. 6. 2017


Žáci, kteří prošli na druhém stupni základní školy Hejného metodou výuky matematiky, dosáhli v porovnání s celostátním průměrem u nejúspěšnějšího termínu v jednotných testech CERMAT v matematice o 12 procentních bodů lepšího výsledku. Povinné přijímací zkoušky na střední školy v dubnu a květnu 2017 nabídly první oficiální příležitost ke srovnání matematických dovedností běžné populace s dětmi, jež byly dlouhodobě a systematicky vzdělávány v souladu s principy radostného a hravého rozvíjení logických schopností.

„Shromáždili jsme výsledky z jednotné přijímací zkoušky z matematiky od žáků devíti tříd z různých regionů České republiky. Ve všech těchto třídách probíhala na druhém stupni základní školy výuka podle metody profesora Hejného pod vedením proškolených učitelů. Výsledek vzorku více než 100 žáků činí v průměru 61,2 %, což je o 12 procentních bodů více než je výsledek u 2. termínu přijímacích zkoušek, při kterém dosáhli žáci celostátně 48,5 % (u 1. to bylo 40,8 %, u 3. 24,8 % a u 4. 27,7 %). Jsou to sice údaje, které se nedají přímo porovnávat, protože údaje od našich dětí vychází z lepšího bodového zisku z obou termínů, ale Cermat nám zatím neposkytl lepší data, nicméně se dá předpokládat, že celkový průměr nebude výrazně vyšší než ten u termínu, který byl použit pro srovnání,“ uvedl Tomáš Rychecký, ředitel obecně prospěšné společnosti H-Mat, jež zastřešuje aktivity kolem Hejného metody výuky matematiky.

„Každý učitel, který vyučuje podle Hejného metody, vám potvrdí, že nejčastěji se ho rodiče žáků ptají na to, zda jiný přístup k matematice jejich děti připraví dostatečně k přijímačkám na střední školy. Na základě tohoto reprezentativního porovnání výsledků našich tříd s průměrem jsme konečně schopni podat odpověď, která stojí na nezávisle získaných číslech: děti vyučované Hejného metodou mají všechny předpoklady, aby při přijímačkách uspěly. Rodiče se nemusí bát,“ vzkazuje Tomáš Rychecký.

Dlouhodobým cílem Hejného metody je připravovat studenty tak, aby byli schopni aplikovat své matematické a logické schopnosti v reálném životě, aby uspěli v situacích, kdy nebudou mít k dispozici žádné vzorce či předem dané recepty. „Přijímačky jsou v tomto ohledu spíše krátkodobým pragmatickým cílem, ale jsem rád, že děti v nich dokázaly takto uspět,“ dodává Tomáš Rychecký.

H-Mat se ve své analýze soustředil čistě na výsledek testu z matematiky, tj. nezkoumal výsledek z českého jazyka či úspěšnost přijetí na školu, které závisí na realistickém odhadu schopností uchazeče, konkurenci dětí na konkrétní škole a dalších faktorech.

Test žákům vyučovaným podle Hejného metody vyhovoval. Vyhledávají totiž náročnější úlohy.

Učitelka Jitka Linhartová ze ZŠ Dr. J. Malíka v Chrudimi dovedla k letošním přijímacím zkouškám deváťáky, kteří se s výukou matematiky metodou profesora Hejného na prvním stupni nesetkali. Během druhého stupně s žáky pilotovala učebnice H-Mat pro druhý stupeň ZŠ. Zatímco při tradičním způsobu výuky se u řady žáků ztrácí zájem o matematiku a ta se stává neoblíbeným předmětem, zkušenosti z pilotování učebnic H-mat na druhém stupni potvrzovaly opak.

„Během naší výuky jsem zcela zřetelně pozorovala, jak se jednotliví žáci začínají tzv. „chytat“. Stávali se aktivnějšími, usilovnějšími – řečeno jedním slovem chtěli pracovat,“ uvádí Jitka Linhartová, která s dětmi pravidelně prováděla zpětnou vazbu. „Závěry jsou jednoznačné – děti chtějí řešit náročnější úlohy. Zhruba 80 % dětí uvádí, že po vyřešení úlohy, která vyžadovala hodně úsilí, mají radost. I ta je motivuje k další práci.“ Předpoklad, že děti budou u jednotných přijímaček úspěšné, se potvrdil. Její třída dosáhla průměrného výsledku 60,8 %, což je o 12 procentních bodů více než celostátní průměr u úspěšnějšího termínu.

Potvrdilo se, že struktura testu CERMAT z matematiky žákům vzdělávaným podle Hejného metody spíše vyhovuje. „Týká se to úloh, které jsou aplikační, například z kategorie nestandartních úloh a všude tam, kde je důležitý logický úsudek, zobecňování. Nebo úlohy, které se dají řešit metodou pokus-omyl, se kterou mají tyto děti bohaté zkušenosti. Klasicky vzdělávaným dětem zase asi jdou lépe úpravy výrazů a úlohy s početními operacemi, kterých tyto děti během výuky pravděpodobně spočítají více,“ shrnuje Václav Strnad ze ZŠ Brigádníků na Praze 10.

Pedagogové si také kladli otázku, jak si děti poradí s časem a stresem, pod kterým musí děti úlohy vyřešit. „Na to v Hejného metodě ani v Montessori škole žáky moc netrénujeme. Snažíme se to dohnat v 9. třídě,“ uvedla Hana Kotíková ze ZŠ Montessori Kladno v Norské ulici, jejíž žáci dosáhli v jednotných přijímacích zkouškách vynikajícího průměru 80 %.

V kladenské škole vycházejí originálním způsobem vstříc vývojovým potřebám žáků, kteří se zejména v 7. a 8. třídě vyrovnávají s pubertou. „Většinu obsahu učiva soustředíme do 4. – 6. třídy, kde učíme matematiku podle principů pedagogiky Marie Montessori, a pak do 9. třídy. Děti ve věku 7. a 8. třídy se zaměřují hlavně na praktické projekty, jako jsou vaření, práce na zahradě či komunitní projekty,“ vysvětluje učitelka Kotíková. Matematika Hejného ovšem krásně koresponduje s jejich vývojovými potřebami – stále se o něčem bavit a být v komunitě svých vrstevníků. „Pokud se to nepřežene, tak matematické diskuze jsou i v 7. a 8. ročníku velmi oblíbené,“ potvrzuje Hana Kotíková.

Související článek: Školní poradenství v praxi: Mohou žáci začínat s Hejného metodou v matematice až na 2. stupni?

Data, která nám poskytla společnost CERMAT: výsledky jednotné přijímací zkoušky.

Kontakt pro další informace:
Mgr. Jan Šedo, jan.sedo@h-mat.cz, 777 129 639
H-mat, o. p. s., Štěpánská 539/9, 120 00 Praha 2
www.h-mat.cz


_____________________

O společnosti H-mat

Neziskovou organizaci H-mat, o. p. s. založil prof. Milan Hejný společně se svými spolupracovníky na konci roku 2013. Cílem společnosti je, aby co nejvíc žáků zažívalo radost z matematiky. Snaží se toho dosáhnout šířením a rozvojem Hejného metody - výuky, která je založená na budování mentálních schémat. Principy metody jsou blíže popsány na www.hmat.cz/principy.

Společnost H-mat o. p. s je podporována Nadací Depositum Bonum jako svým hlavním a dlouhodobým partnerem a Nadací Karla Janečka.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger