Do roku 2020 ovládnou pracovní trh mileniálové. Jsme na to připravení?

čtvrtek 2. března 2017 · 0 komentářů

Každá generace má své označení. Té, která se narodila mezi lety 1980 – 2000 se říká generace Y neboli tzv. mileniálové.Tato generace právě přichází v obrovské míře na pracovní trh, což nutí firmy přemýšlet o tom, jak se na tuto generaci připravit a jak být pro ty nejšikovnější atraktivním zaměstnavatelem.

Čím jsou mileniálové jiní? Je to první generace, pro kterou jsou digitální technologie i globalizace přirozeností. Mileniálové si svého zaměstnavatele již nevybírají dle prestiže a pracovního inzerátu, ale jdou mnohem hlouběji. Zajímá je pracovní kolektiv, týmová atmosféra a obecně firemní kultura. Požadují plošší organizační strukturu, flexibilitu, inovativnost, pravidelnou zpětnou vazbu a rovnováhu v osobním a pracovním životě.

To potvrzuje i poslední výzkum The Most DesiredCompany, který mimo jiné odhalil, že nejdůležitějším zaměstnaneckým benefitem pro současnou mladou generaci je právě flexibilní pracovní doba a vzdělávací kurzy. Přičemž nejdůležitějšími kritérii při výběru zaměstnavatele je možnost osobního rozvoje a kariérního růstu.

Oproti svým rodičům, jejichž pracovní směřování mělo vcelku jasné obrysy, mileniálové zkoušejí různé pracovní pozice a nebojí se měnit obory, byť někdy velmi radikálně. Díky dnešní otevřené ekonomice a pracovnímu trhu má navíc mladá generace řadu příležitostí najít si práci v zahraničí. Dalším typickým znakem je odklon od orientace na výsledky, naopak za úspěch považují týmovou práci a přínos pro společnost

Především pro větší firmy a korporace může být poměrně náročné uspokojit tyto potřeby a požadavky nastupující generace. Jednou z velkých výzev je formální stránka popisu a řízení práce. Především tradiční statické popisy pracovních pozic, rigidní a nekreativní předpisy a hierarchická struktura nenabízejí adekvátní prostředí pro různorodost a flexibilitu práce, která umožňuje mileniálům plně rozvinout jejich potenciál a přispět tak k rozvoji firmy.

Firmy začínají chápat, že je nezbytné zaměřit se na moderní přístupy a metody v těchto oblastech a začít je aplikovat. Aktuálními trendy jsou stáže nebo tzv. trainee programy a prezentace firmy skrze firemní kulturu. Mileniálové chtějí firmu nejprve poznat a až pak do ní nastoupit například přes různé firemní eventy nebo některé veletrhy práce.

Jedním z nejinovativnějších je festival kariéry Career Days, který svým účastníkům nabízí širokou škálu možností lépe poznat svého potenciálního zaměstnavatele od neformálních setkání, přes vzdělávání ve formě tréninků a případových studií po konzultace životopisu. Studenti zde mají příležitost poznat velké mezinárodní firmy, ale i neziskové organizace nebo startupy a udělat si jasnější představu o dalším směřování své kariéry. Letošní ročník se koná 2.–3. března v hotelu Diplomat v Praze.

Kontakt: www.careerdays.cz, www.facebook/careerdays

Lucie Hrdličková: Střet generací. Do byznysu přichází lidé zvyklí dostat vše na jedno kliknutí

· 0 komentářů

Generace, která přichází do byznysu, je zvyklá mít všechno na jedno kliknutí. Kariéra se ale podle současných šéfů nedá urychlit – pravidla říkají, že pokud chcete být v něčem dobrý, musíte tomu dát deset tisíc hodin práce. Firmy se přesto musí požadavkům mladých přizpůsobovat.


České specifikum

V praxi to vypadá tak, že generace dnešních dvacetiletých a třicetiletých, pro niž se vžil mezinárodní název mileniálové, má očekávání, při jejichž vyslovení lapají majitelé a manažeři po dechu…

Základní rozdíl plyne z toho, v čem jednotlivé generace vyrůstaly. A to je v Česku v porovnání se světem hodně specifické.

Klíčový je zde rozdíl v materiálním zázemí generací. Dnešní „mladí" měli už od útlého dětství zpravidla všechno, na co pomysleli. První horské kolo dostali ještě před nástupem do školy, stejně jako první výlet k moři. K panence Barbie od Mattela a kolekcím Lega přibyly v pubertě první mobily a počítače.

Mileniálové vyrostli v konzumu, na který se jejich rodiče a zakladatelé firem přepínali teprve v dospělém věku. Očekávají proto dovolené, zábavu a obecně spokojený život, na jaký dřívější generace ani nepomyslely. Se stejnou samozřejmostí přistupují ke svobodě. „Jsme první generace, která zažila svět bez železné opony, jsme první generace, která získala svobodu od narození," připomíná na svém blogu určeném pro rodiče Adam Ondráček, freelancer a marketingový poradce.

Husákovy děti a jejich předchůdci zažili v Česku obrovskou změnu. Řada z nich z ní čerpá ještě dnes. Dnešním dvaceti- a třicetiletým taková životní vibrace chybí − také proto je svým způsobem nestmeluje jeden názorový proud a boj za stejné hodnoty…

Na mileniály se technologické novinky od dob dospívání jen valily. Zatímco od vynálezu rozhlasu k vynálezu televize to trvalo třicet let, po roce 2000 přišel ohromný technologický boom. Internet se stal běžnou komoditou. V roce 2006 se kdokoliv starší třinácti let mohl připojit na Facebook, část lidí záhy přestala používat e-mail. V roce 2014 už byly k dostání brýle ovládané hlasem a připojené na internet a letos má přibýt firem, které se v komunikaci spolehnou na roboty.

První generace českých manažerů a zakladatelů firem dnes připouští, že si musí doplňovat vzdělání a najímat poradce, aby pokrok a také své děti dohnala. Většina lidí je sice připojena k internetu, ale mobilně ho využívá jen polovina z nich. Stále upřednostňují „klasický" e-mail a hodně telefonují, zatímco dospívající mají mobil spíš jako prostředek k připojení a využívají ho hlavně ke sdílení obrazového materiálu a psaní.


Kolektivní vina

Generace, které už reálně nezažily socialismus a jejichž vývoj ovlivnily technologie, jako by ztratily vděčnost a trpělivost. U přijímacího pohovoru je pak jednoduché je vnímat jako rozmazlené. Otcové firem a koneckonců zároveň i otcové dětí ve věku mileniálů ale přiznávají, že si za to, jak nastupující generace přemýšlí, mohou vlastně sami…

Průzkumy mezi absolventy a lidmi do 25 let potvrzují také jejich nemalé finanční nároky. Vysokoškoláci očekávají podle agentury Universum první nástupní plat téměř dvacet šest tisíc (hrubé mzdy) a hledají prestižního zaměstnavatele. Chtějí, aby byl inovativní, aby jim nabídl hezké a dynamické prostředí a flexibilní pracovní dobu. Jak ale ukázal poslední průzkum Deloitte Millennial Survey 2017, zároveň s tím ve většině případů hledají také plný pracovní úvazek…

Někdo hovoří dokonce o krizi autorit − mladí nemají důvod, proč ke starším vzhlížet. Ve školách a rodinách si dnes děti hledají hůře vzory, jimž by se mohly snažit vyrovnat. Školami, z nichž vycházejí, tak trochu pohrdají, protože k nim přistupovaly jako k homogenní mase. Znalosti, které jim školství servírovalo, si navíc dokázaly snadněji a možná i podrobněji vyhledat na internetu…


Firmy suplují školy i rodiče

Pro firmy znamená tento společenský fenomén skutečnou výzvu. Když selhali rodiče a školy, je tak trochu na nich, aby mladým lidem nastavily zrcadlo. Ti od svých budoucích zaměstnavatelů očekávají profesionálnější přístup než od systému, kterým prošli, a také respekt. Pokud chce firma mladého uchazeče oslovit a chce jeho uznání, musí podle expertů zvolit individuální cestu…

„Firmy musí spolknout svoji hrdost a přestat přemýšlet v módu, že oni jsou ti, kdo si vybírají mladé talenty. Opak je pravdou − těmi, kdo si dnes vybírají, jsou právě mladé talenty. Znamená to chodit do škol, velmi dobře se marketingově profilovat, vybírat si mladé a zahájit s nimi spolupráci již při studiu," vysvětluje senior konzultant Martin Chochola ze společnosti Extima, která firmám radí se stavbou týmů či se změnou organizační struktury.

Z jeho zkušeností vyplývá, že pokud si manažer není schopen sednout s mladým nadějným zaměstnancem alespoň dvě hodiny týdně a dát mu najevo zájem o jeho osobu, riskuje jeho odchod. „Dotyčný si připadá jako snadno nahraditelné kolečko ve stroji nebo jako citron na jedno vymačkání. Je jen otázkou času, kdy si půjde hledat místo, kde o něj projeví skutečný zájem," varuje Chochola.

„Dnešní manažeři si musí vyčlenit více času a řešit věci strategické a rozvojové, úspěchy, problémy i soukromí jedinců. Když si generace ve firmách nerozumějí, je to často spíš chyba těch „starších", myslí si Petr Kasa. „Pokud starší manažer není schopný vysvětlit mladému člověku, proč je jeho model správný, tak je asi něco špatně," dodává Kasa, který se dnes ve svém manažerském čase věnuje hlavně rozvoji lidí. Zdůrazňuje, že ve firmách nelze uplatňovat jeden způsob řízení na všechny − musí se přizpůsobovat různým lidem…

Celý text si můžete přečíst ZDE.


Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger