Jakub Štefeček: Jazyková výbava Čechů vs. Švédsko, vliv dabingu

čtvrtek 16. března 2017 · 0 komentářů

Jak jsme na tom v Česku se znalostí angličtiny a aktivním použitím? Severským státům, které vévodí pelotonu, se nemůžeme rovnat. Každý, kdo někdy navštívil samoobsluhu, úřad, poštu, restauraci či nádraží ve Stockholmu, si vzpomene, že místní hovoří anglicky tak trochu jinak než prodavači ve Stodůlkách nebo číšníci v Liberci. Ve Švédsku umí dobře anglicky 54 procent dospělých, v Česku jen 11,75 procenta. To znamená, že ve velkých švédských městech v podstatě nenarazíte na člověka, jenž nemá plynulou angličtinu.

Proč tomu tak je? Důvodů je samozřejmě mnoho. Začněme kvalitou jazykového vzdělávání na základních školách – velké skupiny/málo kvalitní učitelé, nízkou potřebou používání cizích jazyků v běžném životě, skladbou obyvatelstva (v ČR málo cizinců), konkurenceschopností obstát profesně v zahraničí a neposledně skončíme u pohodlnosti poslouchat zahraniční filmy raději nadabované než v originále s titulky.

Země, kde se titulkuje – jako jsou například Švédsko, Dánsko či Finsko, umějí anglicky nejlépe v Evropě. Naopak země dabérů – Česko, Španělsko, Bulharsko či Maďarsko – si v mezinárodních srovnáních vedou špatně. Když zapnete ve stockholmském hotelu televizi, na většině švédských kanálů zní v hlavním vysílacím čase angličtina – v dokumentech, velkofilmech nebo seriálech.

Kinodistribuce v Čechách přitom ještě nabízí často celkem volbu, přibývá navíc titulkovaných filmů. Zasahuje však nízké procento populace. Naproti tomu v televizním vysílání dominuje dabing, což je ovlivněno i komerčními důvody, i přesto, že dabing je mnohonásobně dražší než titulkování. Pustíte-li film s titulky, prudce vám klesá sledovanost.Procentuelní zastoupení titulkovaných filmů či dokumentů je např. v ČT kolem 5%.

Samostatnou – a rozhodně stěžejní – kapitolou je otázka, zda sledování filmů v původním znění s titulky skutečně vlastně vede k rozvoji jazykových dovedností? V titulcích se samozřejmě neztratí původní dialogy, slyšíme originální hlas herců a to nás baví. Navíc např. v otázce dialektů, vnímáme postavu hovořící britskou angličtinou na rozdíl od všech ostatních postav, které hovoří americkou angličtinou. Mladí od 6–8 let jsou tak schopní naposlouchat přízvuk, intonaci, naučit se slovíčka a získat sebedůvěru pro studium jazyků. Švédští rodiče sice říkají: „Nemám moc radost, na co se moje děti dívají, ale alespoň poslouchají angličtinu a čtou titulky ve správné švédštině.“ Jednoduše je to neformální učení se jazykům. Filmům s titulky dává ve Švédsku přednost 96% lidí oproti 21% v České republice.

Lingvistka navíc uvádí výhody titulkování jakožto „opory“ studenta v naposlouchávaném jazyce, lepší fixování pojmů v paměti a klíčové spojení tří filmových rovin k naučení se pojmům: díky spojení obrazu, zvuku v daném jazyce a textu v rodné řeči. To posiluje učení, stejně jako náslech výslovnosti, pochopení vtipů nebo upevnění koncentrace čtením textu.

V duelu „titulky vs. dabing“ nemusí jít o boj kdo s koho. Současná technika nabízí – na DVD a někdy už i v televizním vysílání – vybírat z různých zvukových stop. Možná je to cesta i pro televize do budoucna. Co třeba začít s tím, že nebudou dabovat jednodušší filmy – jako jsou přírodovědné seriály? Postupně pak je možné nedabování rozšiřovat na všechny nové filmy. Vydáme se touto méně pohodlnou cestou pro posluchače nebo upřednostníme zůstat v komfortní zóně dabingu?

Jakub Štefeček je spolumajitel a jednatel společnosti James CookLanguages

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger