Hana Vaverková: Závěrečná podruhé…

pátek 30. června 2017 · 0 komentářů

Ani jsme se nenadáli a uplynul další školní rok. Naše vypomáhající důchodkyně Hanka bilancuje. Kdybyste chtěli porovnat, co nového se zase naučila, můžete zde.

Končí další školní rok, je čas bilancovat.

Co jsem se letos ve 4. třídě základní školy naučila?

V češtině docela dobrý. Tu umím, i když i já občas udělám zbytečné chyby.

Zato v matematice pěkně plavu. Profesor Hejný by zaplakal. Ze zvířátek dědy Lesoně si stále pletu kozu s beranem a rovnice o dvou neznámých jsou pro mě noční můrou. Zato moji spolužáci bravurně počítají s desetinnými čísly, problém jim nedělají ani ta záporná, a nedávno si sami odvodili, kolik stupňů má součet úhlů v trojúhelníku. Pro mě šokující zjištění, že 180!!! Ale neházím flintu do žita. Již za týden jedu na druhou prázdninovou školu matematiky profesora Hejného, tak mi snad dojde další čtvrtina jeho učení.

Pěkně jsem si letos vedla ve vlastivědě. Z loňska jsem si toho sice moc nezapamatovala, ale moji žáci mi leccos připomněli a společně jsme zvládli husity, Lucemburky i třísté výročí narození Marie Terezie. Poté, co jsme si začali pouštět na YouTube Dějiny udatného národa českého, máme všichni vlastivědu mnohem raději. Akorát když slzím dojetím u videí se Sametovou revolucí, koukají na mě s údivem. Není divu. Mně bylo tenkrát něco přes třicet a oni byli na houbách.

Po loňském trápení v hudebce jsem v tomto školním roce sáhla po malé vychytávce. V odpoledce, kdy mám společně 29 čtvrťáků a páťáků, jsem přestala lpět na znalosti not a taktování, a když jsou hodní, což stejně nejsou, pouštíme si za odměnu klipy na YouTube. Jasně že si napřed zpíváme! Do osobního zpěvníčku nám každému přibylo aspoň dvacet písniček! Kupodivu je hodně bere Náhrobní kámen Petra Nováka i Milenci v texaskách. Akorát že nevěděli, co to jsou ty texasky.

Když jsme brali pravěk, donesli jsme si kamínky a mušle z moře a inspirováni ukázkou jsme ťukali a třeli a vrzali a docela v poho přečkali další odpoledku. Prima byla i hra na tělo. Začali jsme Deštíčkem a skončili fackami. To byl nápad některých chlapců z páté. Domů pak odcházeli s červenými tvářemi a já se děsila, kdo z rodičů si na mě došlápne. Když jsem jim pouštěla světové bubeníky, napadlo nás, že to taky zkusíme. Oprášili jsme těch 15 bubínků, co se válelo na skříňkách tříd, a ve skupinách si pro ostatní připravili vystoupení. Pár nástrojů nevydrželo a paní ředitelka nám ten rámus stejně brzy zatrhla.

Na závěr se musím pochlubit se svým největším osobním pokrokem. Sama, úplně sama! připojím na naši interaktivní tabuli notebook, zapojím několika šňůrami i bedýnky, ze kterých to pak hraje a mluví, najedu myší na správné ikony a po několika radách ze stran mých žáků pustím to, co jsem si doma hodinu i dvě připravovala. Jsem dobrá!!!

A protože kolegyně Maruška bude i příští rok na mateřské dovolené, těším se, co všechno se ještě naučím a v čem se zdokonalím. Paní Nováčková měla pravdu, když nám na semináři ukazovala výukovou pyramidu. Nejvíc se naučí ten, kdo učí. Já.

Hana Vaverková, červen 2017

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger