Anna Tomková: DOKUMENTY 171. Projekt Objevování neznámé krajiny. Námět na školu v přírodě

pondělí 16. října 2017 · 0 komentářů

Projekty byly pro učitele velmi zajímavým tématem jak ve vzdělávání PAU, tak v Učitelských listech. Zabývali jsem se jím opravdu často. Autorka ukázky píše: „Propojení projektové metody s hrovými činnostmi, zvláště dramatickou hrou, je lákavým způsobem práce s dětmi mladšího školního věku. Je způsobem lákavým, ale také náročným. Vyžaduje přesně formulovat cíle, ke kterým chceme dojít. Nutí nás uvažovat nad konkrétními činnostmi, kterým se děti budou věnovat.“

Chceme-li zažít dobrodružství, nemusíme vždy čekat na období prázdnin. Dobrodružnou výpravu můžeme podniknout i během školního roku, ať už ve školních lavicích nebo mimo ně, například na škole v přírodě.

Hra zůstává podstatnou aktivitou dětí mladšího školního věku. Současná škola proto více zařazuje hrové činnosti i do výuky. Při "hraní" děti komunikují, osvojují si různé role, uplatňují své dosavadní zkušenosti, učí se. Někdy se nechtějí učit, ale hrát si je baví téměř vždy. Značné výukové a především výchovné možnosti má dramatická hra.

Vydatně si hrály i děti z Prahy 5 na jarní škole v přírodě.

Naším cílem bylo co nejlépe poznat a zmapovat nejbližší okolí jedné malé vesničky v Jeseníkách. Chtěli jsme si hodně hrát, sportovat, užít si přírody, relaxovat, přitom nezapomenout úplně na školní povinnosti. Školy v přírodě se zúčastnily děti ze 2. a 3. ročníku obecné školy, které jsou zvyklé i během roku pracovat netradičními metodami práce, mají v oblibě hrové činnosti, projektovou metodu, dramatickou výchovu.

Východiskem pro volbu tématu byla učební látka 3. ročníku. Učit se o přírodě na pražském sídlišti a cestovat pouze prstem po mapě příliš zábavné nebývá. Získané učebnicové vědomosti by bylo dobré uplatnit a prohloubit přímo v terénu, v přírodě. Vybrali jsme krásné neporušené prostředí Jeseníků.

Chceme si však hrát. Kým budeme? Mohli bychom být mořeplavci – objevitelé, kteří zakotvili svou loď u neznámých břehů. Lodí bude naše chata, z lodi vystupujeme na neznámou pevninu. Jen ojediněle, v noci, se také ponoříme pod hladinu.

Přípravy na školu v přírodě začaly pro děti měsíc předem, poslední týden příprav byl nejintenzivnější. Četli jsme si úryvky z několika dobrodružných knih (J. Swift: Gulliverovy cesty, D. Defoe: Robinson Crusoe, P. Marc: Cesty kapitána Cooka…), listovali jsme encyklopediemi objevů (F. Place: Kniha o mořeplavcích, Kniha o dobyvatelích, N. Grant: Obrazový atlas objevů…) a příručkami o přírodě a o životě v ní (R. Kayser: Přítel lesa,…). Budeme objeviteli a námořníky. Co takoví lidé dělají, umí? Co umíme my, čím přispějeme při objevování neznámé krajiny? Ve vyučovacích hodinách jsme začali plnit úkoly, jejich splnění bylo podmínkou pro jmenování do funkce plavčíka, námořníka, kormidelníka, důstojníka, kapitána. Jako kapitán odjíždělo na školu v přírodě jen několik šťastlivců, během pobytu k nim však přibyli další.

Součástí zkoušek byly např. matematické výpočty, test turistických značek, vyluštění šifry, plavecké zkoušky, postřehové hry. Každý námořník vymýšlel svou přezdívku, která by ostatním připomínala, čím vyniká. Na lodi a v neznámé krajině je potřeba nejen šikovných a silných, ale také opravdových hrdinů a kamarádů, ochotných pomoci. Tato závažná témata byla obsahem několika lekcí dramatické výchovy. Děti spolupracovaly i při přípravě nutného materiálu, např. podkladu pro mapy. Chystali jsme i naši loď. V obou třídách vznikaly výtvarné představy o lodi, hlasovalo se o jejím jménu, děti navrhly a vyrobily vlajku. V těchto okamžicích docházelo k první intenzivní komunikaci a sbližování dětí obou zúčastněných tříd.

Program samotné akce byl velmi bohatý. Na lodi námořníci bydleli v kajutách, zpracovávali své objevy a vzorky do map, deníků a herbářů, uskutečnili i námořnickou merendu. Mimo loď vyráželi objevitelé postupně na sever, jih, východ a západ, většinou mimo turistické cesty. Zkontaktovali se i s „domorodci", přinesli zajímavé materiály o jejich způsobu života a zachytili podstatné znaky užívaného nářečí. Jen ojediněle se okolí lodi stalo vodní hladinou. To když námořníci měli možnost projevit svou odvahu a zachránit pro své mužstvo věci, které odneslo rozbouřené moře. Mnoho času děti trávily běžnými hrami a sportováním. Také učebním povinnostem byla vymezena pravidelná denní doba. Řád v programu zajišťovaly pravidelné nástupy námořníků na palubě lodi. Strhující hudba z CD Vangelise Portraits zvážněla tváře většiny námořníků. Následovala rekapitulace dne a plány na den příští. Denně byli voleni dva noví kapitáni (děti), dva noví důstojníci (děti) a admirál (dospělý).

Role, které na sebe děti braly, byly podstatnou složkou projektu. Všichni měli právo vyjadřovat denně své názory, kritické připomínky, přání i chválu na nekonečný pás papíru. Kapitáni a důstojníci měli možnost zformulovat práva a povinnosti členů posádky. Úřadující vedení lodi společně rozhodovalo o programu a vzniklých výchovných problémech, kapitáni sami vedli každodenní nástupy posádky a některé denní akce. Řešili podvod, projev sobectví, hrubé vyjadřování. Zažívali pocit samostatnosti, ale také odpovědnosti.

U projektů očekáváme hmatatelné výsledky práce. Na posledním nástupu byly předvedeny také výsledky naší práce. Podle možností (2. a 3. ročník) a zájmů pracovaly děti po celou dobu paralelně na těchto úkolech: zpracovávaly dva deníky (ilustrace i podněty k textové části dostávaly denně od ostatních), vyhotovily plastickou mapu údolí, ve kterém jsme se nacházeli, a nástěnnou plátěnou mapu okolí, nasbíraly vzorky přírodnin a svázaly herbář nejčastěji se vyskytujících rostlin.

Akce neskončila vyhotovením map. Celý další týden ve škole se zužitkovávaly zážitky a nové vědomosti a dovednosti, dokončovaly deníky. Na výsledky se přišli podívat spolužáci a hlavně rodiče. Ti pak ve třídě konfrontovali vyprávění vlastních dětí s informacemi učitelky. Teprve poté nastala další školní práce, nová motivace, nové úkoly a nové zážitky.

Propojení projektové metody s hrovými činnostmi, zvláště dramatickou hrou, je lákavým způsobem práce s dětmi mladšího školního věku. Je způsobem lákavým, ale také náročným. Vyžaduje přesně formulovat cíle, ke kterým chceme dojít. Nutí nás uvažovat nad konkrétními činnostmi, kterým se děti budou věnovat. V tomto případě se dětem podařilo – některým víc a některým méně – prakticky zvládnout určitou předepsanou sumu poznatků o přírodě, navíc zvládly leccos o mořeplavectví a objevitelství. Především si však hrály, objevovaly, sportovaly, zpívaly, kreslily, měřily, vyráběly, staraly se samy o své věci, dělily se s kamarádem o kajutu, žily týden se svými spolužáky a učiteli na jedné lodi.

Nově mohou doplnit věty: Vím…, Umím…, Dokážu…, Prožil jsem…, Mohl jsem…, Pomohl jsem… Pozitivní i negativní zážitky a zkušenosti jistě ovlivní jejich samostatnost, dovednost komunikovat, spolupracovat, vypořádat se s některými problémovými životními situacemi. Pro školní práci je podstatné, že si i během školy v přírodě osvojovaly preferované metody a formy práce, jako je např. hra v rolích, samostatná činnost, práce ve skupinách, práce s odbornou literaturou.

Znovu a znovu hledáme optimální kvantitu a kvalitu nabízených aktivit. Co největší množství činností nezaručuje celkový úspěch akce. Z připravených a promyšlených nápadů je třeba vybírat podle cílových úkolů i okamžité situace a podmínek. Ze školy v přírodě by se měly děti i pedagogové vracet ve fyzické a psychické kondici, s hlubokými zážitky a příjemnými vzpomínkami.

Zdroj: Tomková, Anna: Projekt „Objevování neznámé krajiny“. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 4, 1996/1997, říjen 1996, č. 2, str. 12. ISSN 1210-6313

Bibliografii tématu Projekty najdete ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger