Karel Rýdl, Viola Horská, Markéta Dvořáková, Petr Roupec: DOKUMENTY 181. Sebehodnocení školy. Jak hodnotit kvalitu školy

pondělí 8. ledna 2018 ·

Jak ředitel a učitelé poznají, zda je jejich škola dobrá? Jakým způsobem to mohou sami zjišťovat? Jak hodnotit svou vlastní učitelskou práci? Jaké zdroje informací využít pro sebereflexi a zpětnou vazbu? Publikace je jednou z prvních, která na tyto naléhavé otázky odpovídala.

Vymezuje pojem sebeevaluace a podává podrobný návod, jak ji provádět, jak si udělat vlastní sebeevaluační projekt. Najdete zde kritéria, metody a kroky sebehodnocení školy s praktickými příklady i nástroje pro hodnocení vnitřní kvality školy z úrovně státu, vedení školy i samotného učitele. kniha je doplněna řadou účelných tabulek, formulářů a dotazníků.


Obsah

Úvodem

Sebehodnocení a autoevaluace jako teoretický problém
Co se rozumí pojmem evaluace?
Proč se objevila potřeba autoevaluace škol?
Pokus o uspořádání pojmů
Čtyři cíle sebehodnocení ve školách
Podmínky pro úspěšnou autoevaluaci
K etice autoevaluaci

K autoevaluaci základní školy
II.1 Co je to autoevaluace základní školy?
II.2 Proč se zabývat autoevaluací základní školy?
II.3 Kdo může autoevaluaci provádět?
Il.4 Jaké zdroje informací lze pro autoevaluaci využít?
Il.5 co všechno se může stát předmětem hodnoceni?
II.7 Problémy s hodnocením vybraných cílových stavů
ll.8 Jakým způsobem můžeme autoevaluaci provádět?
Jaké oblasti může postihnout Individuální projekt školy?
Přehled metod
Il.9 Etapy procesu autoevaluace
ll.10 Tvorba autoevaluačního projektu základní školy

Rámcový popis orientačních etap autoevaluace základní školy
Motivační fáze
Přípravná fáze
Realizační fáze
Evaluační fáze
Korektivní fáze

Ukázka osnovy závěrečné autoevaluační zprávy
V závěrečné autoevaluační zprávě by mělo být obsaženo

Nástroje pro hodnocení vnitřní kvality školy
lll.1 Nástroje politického charakteru
lll.2 Nástroje na úrovni řízení školy
III.3 Nástroje pro řízení třídy a skupin
Evaluace kurikula
Diagnostické a selektivní prověrky
Evaluace databází a databank
Tvorba dotazníků pro získání relevantních dat
Rozhovory s učiteli a žáky
Hospitace

Rozvoj jednacích strategií učitele ve vztahu k dítěti v rámci vyučování (autoevaluační nástroj učitele)
Návrh podkladů pro evaluační zprávu o škole a realizaci vzdělávacího programu
Závěrem
Doporučená literatura


Podmínky pro úspěšnou autoevaluaci

Podmínkou pro úspěšnou autoevaluaci je ve výše uvedeném smyslu vyjasnit:
– jakou funkci má evaluační záměr v pevném sepětí s mimoškolním prostředím,
– kdo evaluaci plánuje a provádí,
– kdo má být zadavatelem, adresátem a uživatelem a
– kdo obdrží výsledky a kdo z nich učiní úvěry.

Tím budou upřesněny i podstatné předpoklady pro vlastní průběh. Důležité je chápat evaluaci jako účastnický a kooperačně orientovaný proces se složitými personálními a obsahovými spojitostmi, ne jako intervenční akt hodnocení. Pro tento proces je nutno dbát nejméně na následující aspekty: fáze, strukturalizaci předmětné oblasti, metody/nástroje, jednající osoby, logiku a etiku postupů.

V ideálním typickém případě se vlastní proces evaluace člení do etap, o nichž pojednává II. kapitola.

Smysluplnou sadu kritérií, aby bylo možno strukturalizovat předmětnou oblast a aby bylo možno vyhledávat relevantní informace, tvoří udání, vyhledávání dat ke kontextu, k inputu, k procesu a k výsledku. Vztaženo např. na hodnocení projektového týdne by bylo možno se vzhledem ke kontextu ptát: Které rámcové podmínky záměru bránily nebo jej podporovaly? Jaké dopady na okolí/vlivy ze strany okolí bylo možno pozorovat? Jak byly předpoklady a potřeby obsahově přijaty? K inputu: Kolik času, věcných a personálních zdrojů kdo investoval do plánování a provedení, a to celkem a na jednotlivých úsecích? Jaké cíle a programy řídily průběh a jak? K procesu: Jak byl organizován celkový průběh a jednotlivé projekty? Jaká byla účast ve srovnání s očekáváním? Byli zodpovědní s to splnit své rozdílné úkoly? Jak lze hodnotit průběh a stupeň spokojenosti? K produktu: Jaké viditelné a jaké nemateriální výsledky lze uvést? Jak je lze kvantitativně a kvalitativně hodnotit? Jaké zamýšlené následky a nezamýšlené vedlejší následky lze konstatovat?

K systematické diferenciaci podobných otázek a průzkumů a vyhodnocení dat existuje mezitím řada upotřebitelných metod a nástrojů (např. podklady z kartotéky, sebeinterview, dotazníky, interview podle osnovy otázek, dokumentární analýza a další), které se pod odpovídajícím řízením nebo s externí pomocí vyrábějí na míru a mohou být levně použity i „laikem“. Získané znalosti z prováděných postupů mají nezřídka podnětný účinek na utváření evaluace vyučování za pomoci žáků.

Ti, kdo provádějí evaluaci, potřebují jasný mandát a jednoznačné zadání ze strany školského grémia, aby jejich jednání bylo legitimní a závazné. Pracují smysluplně v malé, pokud možno reprezentativně složené řídící skupině. Musí se uvázat, že všechny výsledky zpětně provází na zadavatele a na ty, kdož poskytli informace, aby bylo možno učinit další rozhodnutí. Externí experti v evaluaci mohou po modelové opci hrát podpůrnou, poradenskou nebo ohodnocovací úlohu.

Evaluace by se zdála být docela racionální, kdyby si i zde psychologická spodní stránka organizačního ledovce neosvojovala své právo. Evaluace nemusí jen obsahovat nadměrné nároky a příliš vysoké požadavky pokud jde o vědomosti, čas a pracovní sílu, může být také nepohodlná, trapná a může dokonce vyvolat i strach. Může se zvrhnout v rejdiště organizačních mikropolitiků, kteří si rádi vyrovnávají staré účty. S ohrožením, které z jejich strany hrozí jednotlivcům nebo skupinám, je nutno případně počítat i u zcela přehledných záměrů. Proto uvádíme pro evaluátory několik hesel k etice evaluace ve formě výzvy.


K etice autoevaluace

Nepracuj sám. Informuj všechny relevantní osoby nebo skupiny o druhu, rozsahu a funkci. Vyžádej si mandát od legitimního nositele rozhodovací pravomoci. Zajisti spoluúčast dotčených a promluv si alespoň s těmi, kterých se to nepřímo týká. Podávej pravidelně zprávy o průběhu. Sjednej formy a procesy. Vyžádej si před zjišťováním údajů povolení. Zacházej s údaji zodpovědně a respektuj nároky na důvěrnost. Prováděj zpětnou vazbu dat, analýz a hodnocení se zveřejněnými kritérii. Buď sám ochotný se nechat evaluovat. Uveřejni tyto zásady.

Kdo má důvod ke skepsi, strach a odmítání, ten se jich nezbaví ani po takto jasném postupu a zásadách. Mohlo by to však, bude-li to podpořeno důsledně profesionalizací a podpůrnými opatřeními, přispět k tomu, aby se z lecjaké hebké „manévrové kritiky“ s pachutí udělala bilance hledící kupředu, slibující uvolnit vývojové potenciály. Při veškeré zátěži, kterou autoevaluace obsahuje, jsou výsledky trvale podstatně uspokojující. (str. 12–14.)


Zásady, které je třeba v procesu autoevaluace respektovat

V předchozích kapitolách jsme si osvětlili, co znamená pojem autoevaluace, k jakému účelu autoevaluace slouží, jaké cíle si klade, jaké úkoly pomáhá škole řešit, kdo se může na autoevaluaci podílet, jakým způsobem a jakými metodami je možné autoevaluaci realizovat a jak vlastní proces autoevaluace probíhá. Na čem ale závisí, aby měl proces autoevaluace relativně hladký průběh a byl přínosem pro všechny zúčastněné?

Aby mohl proces autoevaluace probíhat korektně a efektivně, je třeba se přidržovat určitých zásad. Na základě četných ohlasů z praxe jsme se pokusili shrnout hlavní úsady do několika bodů:


1. Nepodnikat žádné další kroky dříve, než se nám podaří zajistil podporu (a v optimálním případě i spolupráci) rozhodující části učitelů.

Věc, která se týká především výsledků pedagogické práce jednotlivých učitelů, může zdárně postupovat jen tehdy, když se učitelé budou podílet na jejím zrodu a vývoji. Proto by měli být iniciátory vzniku tzv. projektové skupiny.

V této souvislosti se mohou objevit následující otázky: Kteří učitelé ze zájemců jsou pro projektovou skupinu vhodní? Jakou pozici bude mít ve skupině vedení školy, její ředitel? Jakou roli budou hrát sami žáci, jejich rodiče, rada školy? Jak bude přesně formulován úkol a cíl skupiny? Jaké výsledky práce skupina očekává?

Odpovědi na tyto otázky závisí na specifickém rozdělení rolí a jejich vývoji uvnitř školy. Role jednotlivých aktérů by měly být přiměřené jejich dispozicím, schopnostem a zkušenostem, jakož i hodnotám, postojům a zájmům. Každý člen týmu by měl mít jasně vymezen úkol, který je mu nejbližší (např. koordinátor celého projektu, tajemník pro organizační záležitosti, moderátor diskusí a dílen, metodolog apod.).

Pracovní skupina může pracovat efektivně za předpokladu, že jsou důležité role rozděleny mezi účastníky rovnoměrně, tj. že každý člen týmu nese odpovědnost za dílčí úsek povinností, které přebírá za ostatní členy. Znamená to ale taky, že se zde vybrané (přidělené) role nedublují a že nedochází k přetěžování některých členů týmu nepřiměřeným množstvím úkolů.

V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu okolnost, že tým je tím efektivnější, nakolik je složen z různých osobnostních typů. To v praxi znamená, že je pracovní skupina heterogenní nejen co do věku, pohlaví, aprobací, pedagogické zkušenosti aj., ale i co do typů a způsobů myšlení, reagování apod. Každý člen týmu tak může přispět k naplnění společných úkolů a cílů právě tím, co odpovídá jeho psychickému založení,


2. Nepřistupovat k autoevaluaci dříve, dokud si nevyjasníme, za jakých podmínek se proces autoevaluace bude realizovat, tj. dokud si nenastavíme jasná „pravidla hry“.

Takovými pravidly mohou být např. přesné definované způsoby rozhodování, přenosu informací, apod.

Zde je třeba mít na zřeteli několik věcí:
– úkol skupiny by měl být jasně formulován,
– měl by být sestaven rámcový časový plán jednotlivých kroků,
– měly by být přesně vymezeny kompetence a povinnosti projektové skupiny jako celku i jejích jednotlivých členů,
– měly by být vyjasněny způsoby a formy komunikace projektové skupiny s ostatními členy učitelského sboru,
– mělo by být rámcově ozřejmeno, kteří další partneři přicházejí v úvahu do realizační skupiny (je širší než skupina projektová),
– měly by být rámcově vymezeny úkoly členů projektové skupiny při realizaci jednotlivých kroků autoevaluace.


3. Projektová skupina by si měla hned od začátku vybudovat pozici důvěryhodného partnera, který má opravdový zájem o konstruktivní řešení problémů.

Budování této pozice je závislé nejen na vůli členů skupiny, ale zejména na míře pochopení ostatních zainteresovaných partnerů. Důvěru k projektové skupině může podpořit např. oficiální pověření k realizaci vedením školy.


4. Ve všech etapách autoevaluace by má být průběžná zajišťován co největší konsensus mezi všemi zúčastněnými partnery.

Aby byl takovýto konsensus možný, je nutné vytvořit podmínky, za kterých k němu lze dojít. Zvolené téma autoevaluace by se mělo probírat nejen v projektové skupině (resp. ve vybrané skupině učitelů), ale mělo by být prezentováno rovněž na poradách školy nebo na všeobecné konferenci pro ostatní členy učitelského sboru.

Ve všech etapách autoevaluace je mimoto důležitá podstatná shoda názorů na rozhodující aspekty zamýšleného procesu (souhlas s vybraným problémem, zamýšleným postupem apod.).


5. V průběhu autoevaluace by měl být do jednotlivých šetření zapojen co největší počet zainteresovaných osob.

Pro uskutečnění projektu jsou totiž často žádoucí i jiné dovednosti, schopnosti, zkušenosti a kvality (a někdy i kvalifikace) než k jeho navržení. Proto je výhodné, když se kolem projektové skupiny vytvoří širší skupina učitelů (resp. dalších zainteresovaných osob, jako například externích odborníků), která je ochotna na projektu participovat a s projektovou skupinou úzce spolupracovat. Tato skupina osob může tvořit jádro realizačního týmu.

V realizačním týmu nemusí být nutně zastoupeni i členové projektové skupiny, mezi oběma skupinami by měla nicméně po celou dobu probíhající autoevaluace panovat shoda o základních otázkách a přístupech. S ohledem na budoucí úspěch autoevaluace je proto žádoucí spolupráce mezi oběma skupinami. Využití různosti úkolů a rolí v rámci této spolupráce může být přínosem nejen pro vlastní autoevaluaci, ale i pro všechny zúčastněné.

Na autoevaluaci je třeba zainteresovat i vedení školy. Pokud není vedení zastoupeno v projektové skupině, mělo by být zahnuto do skupiny realizační.


6. Pracovní tým by měl soustředit své úsilí na zkoumání dílčího, přesně definovaného a jasně ohraničeného problému.

Tím může být například mapování konkrétních nedostatků v dosahování vytčených cílů, silných a slabých stránek školní reality apod., hodnocení účinnosti nově uvedených forem a metod práce aj,

Přesné vymezení a jasné ohraničení problému usnadní zejména jeho uchopení (na jaké úrovni je třeba problém řešit, v jaké šíři apod.) a metodické ošetření. Problémy dílčí se lépe zkoumají také proto, že jsou relativně přehledné a jednoznačné. Proto je vhodné k řešení problémů komplexnější povahy přecházet teprve pozvolna. Komplexní problém je však dobré rozčlenit na subtilnější složky, které se dají zkoumat jednotlivě.

V této souvislosti doporučujeme, aby se řešitelé projektu na počátku orientovali raději na problémy věcné povahy a vyhýbali se otevírání problémů, které již delší dobu způsobují silné emoční napětí nebo které dělí učitele do dvou vyhraněných táborů. Snáze se tak hledá společná platforma, v jejímž rámci je možné vyjasnit vzájemné rozpory a „sladit“ odlišné pozice.


7. V procesu autoevaluace je třeba postupovat po logických krocích; tím lze omezit metodologické obtíže na minimum.

Problém, jehož vyřešení vyžaduje rozsáhlou operaci, může být lépe vyřešen tím, že se rozdělí do několika relativně samostatných, na sebe navazujících kroků (fází), v nichž budou postupně realizována všechna potřebná šetření a rozhodování o dalších opatřeních,


8. Učitelský sbor jako celek by měl mít od začátku k dispozici všechny podstatné informace, které projektová a realizační skupina shromáždí.

Projektová skupina by měla prezentovat svůj plán na konferenci pro všechny pracovníky školy. Rovněž by se obě skupiny měly starat o co možná nejširší informovanost učitelského sboru ohledně jednotlivých realizovaných kroků, používaných metod sběru, zpracování, analýzy a interpretace dat apod. (str. 39–42.)


Zdroj: Rýdl Karel, Horská Viola, Dvořáková Markéta, Roupec Petr: Sebehodnocení školy. Jak hodnotit kvalitu školy. Praha: Agentura Strom, 1998. Edice Škola 21, ediční řada Praxe ředitele, sv. 3. ISBN 80-86106-04-7

Celý text publikace si můžete stáhnout ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger