NEMES: DOKUMENTY 187. Návrh systému podpory tvůrčí práce škol

pondělí 5. března 2018 ·

V minulém dílu našeho seriálu jsme sledovali vznik myšlenky na podporu inovativních škol – myšlenky Center kvality. Tento nápad krystalizoval i v dalších letech od podpory „center excellence“ k představě systematické podpory tvůrčí práce škol.

I k tomuto dílčímu návrhu můžeme vztahovat celkový přístup skupiny NEMES k podobným projektům, formulovaný už v roce 1990.


Čím se musí vyznačovat podle NEMES projekt nápravy

1. Především svým cílem: cílem budoucí reformy není vylepšení stavu, s nímž jsme nespokojeni jenom proto, že již neodpovídá rozvinutějším potřebám člověka ve společnosti, ale proto, že vzdělávací politika a pedagogika jsou degradovány a dehumanizovány zásadním způsobem. Z toho důvodu stanovíme cíl, pro nějž je nevyhnutelné reformovat nejenom školu, ale vzdělávací politiku vcelku a rovněž pedagogiku, parafrázujíce přitom J. A. Komenského, takto: Nápravou školy začíná všenáprava věcí lidských. Jestliže se nám podaří uskutečnit tento cíl, teprve pak můžeme počítat s tím, že budeme mít po všech stránkách předpoklady začlenit se i do budoucí Evropy, a to jako skuteční spolutvůrci.

2. Komplexností přístupu: umožní jej anticipace celistvě pojatého vztahu mezi vzdělávací soustavou, společenskými změnami (jejichž jádrem bude vžívání se parlamentní demokracie, přechod k tržnímu hospodářství a sjednocující se Evropa), a potřebami jednotlivce. Na podkladě této anticipace budou vyvozovány podmiňované varianty etap vyústění tohoto vztahu v budoucnosti, aby bylo možné každou etapu nápravy odvozovat z celkového stavu. Opačný postup, jehož východiskem jsou existující struktury školství a potřeby jejich dílčích článků, které by se jenom vyměňovaly a přestavovaly, přivodí sice určité změny, ale nepovede ke skutečné nápravě věcí lidských.

3. Alternativností realizačních programů: anticipované varianty možných vyústění vztahu mezi potřebami jednotlivce, společenskými změnami a vzdělávací soustavou budou rozpracovány v konkrétní programy, jimiž se zmíněný vztah může uvést do souladu a vzájemných interakcí. Důležité je, aby alternativní realizační programy vztažené ke konkrétním variantám budoucího vývoje byly uvažovány již na začátku reformních snah, protože jedině tak jejich etapa pro nejbližší budoucnost bude skutečně směřovat k perspektivní nápravě a nevyústění do slepé chodby bludiště.

4. Výkonnými realizačními programy: tvůrci musí dodržovat stanovenou metodologii tvorby, kterou takový projekt vyžaduje v plnosti a důslednosti svých kroků, a zároveň musí být respektována jejich plná autonomie ze strany zadavatele úkolu i veřejnosti. Realizační programy projektu nápravy musí zásadně obsahovat:
– Předpoklady a zásady změn,
– Makromodel vzdělávací soustavy pro danou etapu,
– Uspořádání obsahu vzdělávání,
– Inovační postupy (zvláště pedagogické).

Požadavek autonomie tvůrců je důležitý zvláště v situaci, kdy projekt nápravy nemůže plně stavět na ověřených poznatcích experimentujících reformních učitelů a na inovované pedagogice humanistického zaměření, nýbrž musí sám zahrnout etapu ověřování některých prvků svých návrhů.

5. Spoluprací s učitelskou veřejností: souběžně s tvorbou projektu již od začátku podněcovat učitelskou veřejnost a profesní organizace učitelů, aby rozvíjely inovační pedagogické postupy, které si samy přejí vyzkoušet, a v etapě prací na realizačních programech nápravy již z těchto poznatků čerpat. Kromě toho načasovat jednotlivé výstupy z procesu tvorby projektu, zveřejňovat je a vyvolávat diskusi, jejíž příspěvky budou hodnoceny a buď oponovány, nebo přijaty. Za neobejitelnou a neredukovatelnou podmínku účinné realizace projektu školské reformy a nápravy vzdělávací politiky a pedagogiky považovat odpovídající kvalifikační přípravu všech zúčastněných pedagogů na té etapě reformy, která má být právě nastartována. Reformu nebudou tentokráte zavádět administrátoři direktivními příkazy, ale učitelé samostatným přístupem. Mají proto právo být řádně a výkonně připraveni. Takovou nabídku je nezbytné vytvořit pro každého. Na druhé straně je pak možné žádat, aby ty etapy nebo součásti reformy jejichž úspěch závisí na inovované kvalifikaci učitelů, byly zaváděny jen tam, kde k ní došlo. Zájem rodičů, odborníků a zainteresované veřejnosti na zavádění reformní vzdělávací politiky, školství a pedagogiky by motivoval učitelskou obec k získávání kvalifikačních předpokladů pro její kompetentní zavádění.

Má-li být splněno aspoň pět výše uvedených požadavků na úspěšně realizovatelný projekt reformy vzdělávací politiky, školství a pedagogiky v podmínkách parlamentní demokracie, tržního hospodářství a sjednocující se Evropy, závisí to na tom, kdo a za jakých okolností bude projekt vypracovávat. Stručně řečeno, kdo bude autorem.

Autorem projektu školské reformy nárokovaných parametrů by měla být profesionální skupina. Byla by složena z několika předních odborníků, kteří by byli dočasně uvolněni ze svých pracovišť, a ze širší mezioborové skupiny odborníků, včetně pedagogů z praxe, kteří by byli dále vázáni na svoje pracoviště. Projekt školské reformy by měl mít gestora v podobě takového pracoviště, které by bylo schopno skupině poskytnout kapacitu materiálně technického a ostatního vybavení pro odbornou práci na rozvinuté úrovni. Výsledný autorský projekt (po diskusi ve všech etapách a směrech, kde je toho zapotřebí), by měl rozhodně být oponován znalci: jednak domácími, a to opět při uplatnění hlediska interdisciplinarity, jednak zahraničními, a to jak ze zemí s podobnými potřebami školské reformy (Maďarsko, Polsko), tak z vyspělých evropských zemí, případně z evropských organizací. Autory projektu by zásadně neměli být lidé a skupiny, jejichž pracovní náplní je řízení a kontrola realizací budoucí reformy. Orgány a složky řídící vzdělávací politiku a školství by naopak měly být v roli zadavatele projektu reformy. Vztah mezi zadavatelem a řešitelskou skupinou odborníků by se realizoval pravidelnými konzultacemi.

Stanovit nároky na projekt přípravy školské reformy považuje nezávislá mezioborová skupina za výchozí předpoklad jeho věcných kvalit a úspěchů. Proto sama usiluje na jejich základě postupovat.

Zdroj: Havlínová, Miluše: Všenáprava věcí lidských začíná nápravou školy. Revue Výchova a vzdělání, 1. roč., 1990–91, str. 11 – archiv autorky seriálu

Doporučuji vaší pozornosti zvláště bod 5 – Spolupráce s učitelskou veřejností. K tomuto přístupu mělo ministerstvo školství v následujících etapách dílčích reforem zvláště daleko a sklidilo, co zaselo (lépe řečeno: nezaselo).

Na návrhu pracovala skupina NEMES i v dalších letech.



Návrh systému podpory tvůrčí práce škol (2. 9. 1999)

1. Dokument NEMES 97 „Je naše škola připravena na 21. století?“ (publikován v Učitelských listech v říjnu 1997 a znovu otištěn v Pedagogice 4/98) analyzoval současnou situaci transformace českého vzdělávání. Na závěr formuloval několik doporučení adresovaných školské správě: na zavedení systému „dvou rychlostí“, který by rozšířil prostor pro činnost inovativních škol, na vytváření vzorů systematickou podporou inovačních center a na vytváření konsensu zejména rozšiřováním jejich zkušeností. Výbor NEMES proto na jaře 1998 připravil výchozí představu, jak tato doporučení realizovat. Využil přitom zejména iniciativy a bohatých zkušeností doc. Jaroslava Kozlíka. Potřebnost takového návrhu se ukázala být ještě naléhavější, když od září 1998 začal platit nový metodický pokyn MŠMT, který rozšířil rámec změn ve školách, z omezení na jednu třídu a jednoho učitele až na celou školu. Pro konkretizaci návrhu byly uspořádány dvě dílny, první v říjnu 1998 a druhá v květnu 1999, které přinesly řadu doplňujících námětů. Předkládaný text shrnuje již dosažené výsledky.

2. Situace se zásadně změnila, když ministerstvo na jaře 1999 vypracovalo novou koncepci, na jejímž základě zahájilo širokou diskusi vedoucí k vypracování Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice. Jedním z nosných témat národního programu je Škola jako místo změny. Výbor NEMES proto doporučuje, aby další etapa rozpracování našeho návrhu se děla v rámci prací na tomto tématu. Vedou nás k tomu dva důvody. Za prvé, je nutné detailně poznat všechny zkušenosti škol, které již usilují o změnu, tedy co nejpřesněji poznat jejich potřeby a možná rizika. Připravovaná národní diskuse to umožní. Za druhé, náš návrh bude zasazen do rámce celkové koncepce, ve kterém se bude moci realizovat patrně jako jedna z hlavních cest další transformace dnešní školy.


Dosavadní situace

3. Při postupné transformaci centralizovaného a direktivního vzdělávacího systému byly zrušeny existující mechanismy a struktury dalšího vzdělávání a šíření inovací. Na druhé straně však uvolnění přísné vázanosti osnov a přiznání určité míry autonomie umožnilo, aby školy mohly vyvíjet vlastní iniciativu nad rámec závazných předpisů. Této možnosti využili někteří ředitelé, učitelé a pedagogické iniciativy, v řadě škol realizovali nové metody a formy práce a snažili se o změnu celkového klimatu a prostředí školy. Tento postup byl ovšem omezen téměř výhradně na iniciativu zdola. Určité pokusy o systematickou podporu shora (např. program ExTra) brzy selhaly, zejména pro to, že nevycházely z ucelené koncepce ministerstva a z vymezení rolí a pravomocí obou úrovní – ministerstva a škol. Nemohl být proto ani založen komplexní mechanismus podpory a šíření inovací, neexistovaly rovněž nezbytné mechanismy zpětné vazby a evaluace.

4. Značná omezení dosavadního přístupu se brzy ukázala:

– V prvé řadě není postavení tvůrčích, inovativních škol vůbec právně zajištěno. Doposud totiž nebyl vymezen rozsah pedagogické autonomie, případně toho, zda a v jakých hranicích se mohou takové školy odchylovat od existujících předpisů. Jejich činnost tedy do značné míry závisí na rozhodnutí nadřízených orgánů (ŠÚ, ČŠI), které někdy inovativní úsilí podporují nebo naopak trvají na přísném zachovávání předpisů.

– Dále nejsou stanoveny žádné podmínky pro inovativní a tvůrčí činnost škol: nejsou definovány povinnosti a závazky, které z ní vyplývají, ani neexistuje možnost cílené podpory.

– Především však vůbec neexistuje mechanismus systematického využívání a šíření pozitivních výsledků, jejich šíření a přenášení na ostatní školy, využívání pro přípravu a další vzdělávání učitelů.
Výsledkem tohoto stavu je, že inovativní školy pracují do značné míry izolovaně, bez odezvy a podpory, a jejich tvůrčí potenciál není plně využíván, případně je za méně příznivé situace výrazně omezen snahou se vůbec udržet.


Cíle a pojetí

5. Pokládáme proto za nutné navrhnout a postupně realizovat ucelený systém podpory tvůrčí práce
škol, který:
– vymezí postavení škol, jejich práva a povinnosti, a stanoví rámcové podmínky pro poskytování podpory ,
– vytvoří mechanismus přenášení pozitivních výsledků na ostatní školy,
– podpoří využití dosažených zkušeností pro přípravu, další vzdělávání, osobní i odborný růst pedagogických pracovníků.

Navrhovaný systém je otevřen každé škole a zaručuje rovné, smluvní partnerství mezi školou a ministerstvem. Je dostatečně flexibilní, aby umožňoval poskytování různých doplňkových služeb, realizaci cílených programů státní vzdělávací politiky, různé formy spolupráce mezi školami navzájem a s pedagogickými fakultami, dostupnost metodického vedení i účast na dalším vzdělávání. Umožní realizovat skutečnou autonomii školy, jeho konečným cílem je stát se hnací silou i zárukou transformace.

6. Navrhovaný systém je založen na propojení všech tří rozměrů činnosti, jimiž jsou:
– spontánní iniciativa škol (vertikální rozměr zdola nahoru),
– systematická činnost státu (zejména pro zajišťování prostoru a odpovídajících podmínek pro iniciativní a tvořivé školy, které se snaží o něco více než jen splnění předpisů, a pro vytvoření mechanismu systematického šíření dosažených výsledků v celém vzdělávacím systému – vertikální rozměr shora dolů),
– podpora a určitá formalizace vzájemné spolupráce mezi takovými školami (horizontální rozměr – networking).

Dobrovolná iniciativa školy je základem. Musí však být doprovázena stálou a systematickou podporou shora. Nezbytným prvkem jsou těsné vzájemné kontakty mezi inovativními školami, které vedou k postupnému šíření a zapojování stále dalších škol podle jejich zájmu a stupně připravenosti.


Základní myšlenky

7. MŠMT vytvoří systém podpory tvůrčí práce škol, usilujících ze své iniciativy a na základě své vize o humanizaci a demokratizaci vzdělávání, o zvýšení jeho kvality, o rozšíření prostoru pro individuální rozvoj jednotlivých žáků i učitelů a o zavádění a šíření inovací. Takové školy se budou moci na základě předloženého projektu – a také při splnění určitých vstupních kritérií – ucházet o finanční podporu spojenou se zaručením dalších podmínek pro jejich tvůrčí práci. V projektu budou uvedeny cíle a obsah iniciativy školy, výstupy a termíny, způsob využití výsledků, finanční i jiné podmínky nezbytné pro realizaci projektu. Po přijetí projektu bude uzavřena smlouva definující práva i povinnosti obou stran. Ministerstvo a jeho orgány zajistí dohodnuté podmínky podpory (finanční, metodické, organizační), budou práci školy systematicky monitorovat a hodnotit především z hlediska dosažení cílů projektu, a budou systematicky podporovat šíření dosažených výsledků.

8. Předpokládá se více úrovní resp. kategorií zapojení do systému, a to podle náročnosti cílů, které si škola v projektu stanoví:
– může být zaměřena jen na zvýšení kvality prostředí školy a úrovně vzdělávání, na prohloubení vzájemného vztahu mezi učiteli a žáky,
– může se zaměřit i na ověřování a zavádění inovací, na vyvíjení nových přístupů a témat z vlastní nebo cizí iniciativy (např. na základě tématického grantu ministerstva), na účast na výzkumných pracích,
– může se nadto zaměřit na systematické šíření inovací a jejich přenášení do širšího okruhu, na konsultování a metodické vedení jiných škol a na uplatnění v systému dalšího vzdělávání učitelů,
– konečně se může zaměřit na přípravné vzdělávání učitelů v těsné spolupráci s pedagogickými fakultami jako škola fakultní či laboratorní.

Podle toho se budou lišit detailní formy zapojení, podmínky a rozsah podpory.

9. Systém je zaměřen na podporu jak škol, které již mají vysokou kvalitu a/anebo již dosáhly změny, tak i těch škol, které se teprve chtějí na tuto cestu vydat. Především však chce obě skupiny škol propojit, využít zkušeností těch prvních, aby podle místních podmínek pomáhaly těm druhým a tak zvětšovaly svůj okruh. Na tato vyzařující ohniska transformace se budou ostatní školy postupně a přirozeně nabalovat.


Jednotlivé prvky

10. Úspěšná realizace systému závisí na vyvážení vzájemných práv a povinností obou hlavních partnerů, ministerstva a škol, a na detailním řešení řady problémů. Jsou to především
– způsob řízení systému, zejména přijímání projektů,
– náležitosti projektu včetně kritérií pro jejich posuzování,
– způsoby evidence projektů, monitorování realizace, vyhodnocování výsledků, jejich využití a šíření,
– poskytování různých forem podpory podle druhu projektu,
– vztah mezi navrhovaným systémem podpory tvůrčí práce škol, jinými programy ministerstva (především programem Učitel) a platnou legislativou.

Zejména je nezbytné v detailním návrhu systém zabezpečit proti nesprávnému fungování (např. proti zavádění shora na rozkaz, jednorázovým akcím, vnějšímu napodobování ojedinělých nesystémových prvků apod.) a proti zneužití (např. k získání určitých výhod, k pouhému dovybavení školy apod.). Jeho účelem není – a nesmí ani tak být chápán – zvýhodnění, ale poskytování všestranné podpory pro dosažení náročných cílů.

11. Mechanismus řízení je založen na partnerství jednotlivých účastníků. Zejména na začátku – při budování systému, získávání kompetentních odborníků a zavádění kritérií – je žádoucí, aby řízení bylo centralizováno. Projekty přijímá a různé formy podpory zajišťuje MŠMT, které pro tyto účely zřizuje výběrovou komisi a koordinační pracoviště. Oba útvary těsně spolupracují navzájem i s ministerstvem a dalšími orgány (ŠÚ, ČŠI). Projekty posuzuje a doporučuje k přijetí výběrová komise. Je zřízena při ministerstvu (alternativně při koordinačním pracovišti), ale ve svém jednání je nezávislá. Tomu odpovídá její složení z kompetentních a uznávaných odborníků, s vyváženým zastoupením státní správy, iniciativ, inovativních škol a teoretických a vzdělávacích pracovišť. Koordinační pracoviště zajišťuje především evidenci, monitorování a vyhodnocování projektů, vede databázi participujících škol a podporuje jejich vzájemnou spolupráci, zpracovává (nebo zadává) případové studie, analytické a syntetizující práce, koordinuje využívání získaných zkušeností. Jeho případné zřízení při vysoké škole – vzhledem k propojení s přípravou diskuse je jednou z možností Pedagogická fakulta Karlovy university – umožní využít jeho činnost i pro přípravu budoucích učitelů.

12. Při posuzování projektu pro poskytnutí podpory ministerstva rozhodují tato kritéria:
– vlastní kvalita projektu,
– provázanost s cíli rozvoje školy,
– využitelnost i pro jiné školy,
– splnění dalších vstupních kritérií, jako jsou především osobnost ředitele podporovaného dostatečnou části učitelů, zájem a podpora rady školy (není-li ještě ustavena, obecních představitelů a zástupců rodičů) a konečně obdobné předchozí zkušenosti.

Tyto požadavky nemají za cíl omezovat účast škol, ale jen zajistit, aby měly reálnou šanci v projektu uspět a aby nedošlo k diskreditaci celé myšlenky její realizací bez nezbytných předpokladů. Projekt musí proto obsahovat nezbytné informace, např. musí být uvedeno, jak předkládaný projekt přispívá k realizaci rozvojového plánu školy a školního kurikula, jaké bude mít požadavky na další vzdělávání učitelů i jak může být pro ně využit (např. rozšířením nabídky) a jak bude posuzován v rámci vlastního hodnocení školy. K projektu je vhodné přiložit dokumentaci již dosažených výsledků (portfolia školy i učitelů). Školy musí mít možnost si při přípravě projektu vyžádat metodickou pomoc.

13. Mechanismus evidence, monitorování realizace, poskytování zpětné vazby a evaluace výsledků má několik cílů:
– získat vyčerpávající přehled o existujících aktivitách a vzájemně je maximálně propojovat,
– usnadňovat kontakty a spolupráci mezi jednotlivými školami,
– sledovat činnost jednotlivých škol tak, aby bylo možné předcházet potížím při realizaci projektů,
– zajišťovat metodickou pomoc a konsultace nejen vlastními silami, ale zejména vzájemnou pomocí škol,
– zajišťovat systematickou evaluaci, využívat přitom vlastní hodnocení a hodnocení jinými školami (peer-review),
– vytvářet informační, osvětovou a publikační základnu pro spontánní šíření získaných zkušeností,
– přispět k postupnému vytvoření sítě těsně a dlouhodobě spolupracujících škol.

14. Poskytovaná podpora má více forem:
– finanční grant na realizaci schváleného projektu,
– zajištění podpory orgánů státní správy, tj. příslušných školských úřadů a orgánů státní inspekce, pro realizaci projektu a pro vytvoření ostatních odpovídajících podmínek – organizačních, personálních, pracovních, právních – a to v rozsahu definovaném ve schváleném projektu,
– metodická pomoc a konsultace během realizace projektu,
– vyhodnocení výsledků projektu a zajištění jejich širšího využití.

15. Navrhovaný systém je orientován především na vytvoření optimálních podmínek pro rozvoj jak celých škol, tak i jednotlivých učitelů, na zvýšení jejich tvořivosti, iniciativy a odpovědnosti. Těsně tedy souvisí či spíše se přímo překrývá s cíli a úkoly připravovanými programy kariérového růstu a dalšího vzdělávání učitelů. Považujeme proto za účelné, aby tyto činnosti byly na MŠMT řízeny z jednoho místa, resp. aby byly spojeny do společného programu podpory práce škol a učitelů kryjícího obě dimense, týmovou i individuální. Navrhovaný systém rovněž předpokládá poměrně vysoký stupeň autonomie školy a operuje s klíčovými pojmy jako jsou rozvojový plán školy, školní kurikulum a vlastní evaluace. Pokud platný stav legislativy již nezajišťuje tyto podmínky obecně, je zapotřebí, aby byly zajištěny alespoň v rámci podpory projektů. Konečně rozhodující podmínkou pro navrhovaný systém je, že bude realizován nový způsob financování, financování rozvojových a inovačních programů, které již bylo schváleno vládou jako jeden z hlavních cílů koncepce rozvoje vzdělávání v České republice.


Postup při realizaci systému

16. Navrhovaný systém se může stát základem nového vztahu ministerstva ke školám a může se postupně rozšiřovat o další cíle a činnosti. Jeho zakládání se však bude muset omezit na realizovatelné kroky – na vytvoření jádra inovativních škol z těch, které již přinesly prokazatelné výsledky, na podchycení existujících aktivit a na vytvoření nabídky pro ostatní školy. Při dalším rozšiřování systému, při růstu počtu projektů a při zavedení regionální správy a samosprávy ve školství může být nutné vybudovat i odpovídající regionální úroveň řízení.

Zdroj: NEMES: Návrh systému podpory tvůrčí práce škol. 1999. Archiv autorky seriálu.

Snad jste si všimli systematičnosti a promyšlenosti tohoto návrhu: postupné vytváření sítě spolupracujících škol, tím i informační, osvětové a publikační základny pro spontánní šíření získaných zkušeností. To by ovšem ministerstvo muselo tuto zdola vzniklou iniciativu přijmout a návrh podpořit vytvořením programu podpory práce škol a učitelů.

Návrh byl předán MŠMT – a zřejmě skončil někde v šuplících zapomnění.

Po několika letech konečně vznikla nová, příznivější situace: pracovalo se na Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR – Bílé knize. Výbor NEMES předkládá ministerstvu návrh znovu.



Komentář k Návrhu systému podpory tvůrčí práce škol z 2. 9. 1999 (úprava 26. 8. 2004)

– Vracíme se k materiálu připravenému před čtyřmi lety nejenom proto, že nebyl doposud realizován. Dnes je jeho realizace ještě mnohem naléhavější a také podmínky pro ni by již měly být podstatně příznivější.

– V uplynulých letech byly publikovány koncepční a strategické podklady MŠMT (Národní program vzdělávání 2000 a Dlouhodobý záměr ČR 2002) a připraven druhý návrh nového školského zákona pro předložení Parlamentu letos na podzim. Řada skutečností, které v roce 1999 náš návrh „center kvality“ jen předpokládal či požadoval, je nejen akceptována, ale stanovena jako výslovná povinnost škol.

– Za prvé, školní vzdělávací programy a vlastní evaluace (autoevaluace) škol jsou obsaženy ve všech uvedených dokumentech; dlouhodobý záměr rozvoje školy (či rozvojový plán školy) sice pouze v prvých dvou, protože nakonec do návrhu školského zákona zahrnut nebyl, ale stejně si jej každá škola při realizaci ostatních dvou úkolů bude muset nějak, tou či onou formou, zpracovat.

– Za druhé, nový způsob financování pomocí rozvojových a inovačních programů se po reformě veřejné správy stává z pouhého námětu jedním z nejdůležitějších nástrojů, kterým může v budoucnu resort ovlivňovat chování ostatních partnerů – krajů, obcí a především škol – a tím i další rozvoj vzdělávací soustavy. V DZ-ČR/2002 již také byla vypsána řada rozvojových programů s dílčími tématy.

– Nové nástroje tedy již existují, tím spíše je však nutné je využít pro splnění nových úkolů. To se nebudou týkat jen těch škol, které se k nim samy, dobrovolně přihlásí, ale postupně všech. Jak náš návrh zdůrazňoval již před čtyřmi léty, ty budou nezbytně potřebovat jak podporu shora, tak spolupráci či dokonce pomoc škol, které jsou již trochu dále.

– A zde došlo ke třetí velké změně proti roku 1999. Po celou tu dobu se totiž rozvíjely některé sítě škol, networky, které sice v omezeném rozsahu, ale komplexně a systémově prováděly ne-li všechny, tak podstatnou část těch úkolů, které nyní stojí přede všemi. (Jsou to především školy účastnící se projektu Zdravá škola, dále projektu Začít spolu, případně i některé další.)

– V čem mohou nyní pomoci? Především tím, že nové přístupy mají již vypracovány, že mají i zažité zkušenosti, jak je postupně zavádět, že mohou formulovat k tomu nezbytné podmínky a předpoklady, vhodný sled dílčích kroků. Bylo by neodpustitelné, kdybychom jejich potenciálu nevyužili a nesnažili se je využít.

– Vybudování navrhovaného systému je sice především odpovědností centra, ministerstva, ale svůj podíl mají i ostatní partneři. Co mohou udělat školy, a jedině školy? Musí chtít překročit úzké hranice, ve kterých se doposud pohybují, musí se otevřít vzájemné spolupráci. Jen tak se podaří zajistit, aby postupně narůstala připravenost všech škol na nové úkoly.

– Předkládáme proto znovu náš projekt na realizaci systému podpory práce škol, který může podstatně urychlit proces transformace školství.

Zdroj: NEMES: Komentář k Návrhu systému podpory tvůrčí práce škol z 2. 9. 1999. Úprava 2004. Archiv autorky seriálu.

Dlužno říci, že se myšlenka podpory aktivních škol v Bílé knize objevuje. V bodě 4.2 Založit Program rozvoje škol se praví:
„Cílem nového Programu rozvoje škol, který bude vyhlašovat MŠMT, je motivovat školy ke zvyšování kvality vzdělávání i rozšiřování vzdělávací nabídky a současně zaměřovat jejich iniciativu na strategické cíle Národního programu rozvoje vzdělávání. Podporou vybraných projektů bude diferencován přístup ministerstva k jednotlivým školám podle jejich úsilí a záměru. Dlouhodobým cílem programu je vytvořit síť velmi kvalitních škol a motivovat další školy, aby se do ní chtěly začlenit. Program také zajistí rozšiřování zkušeností těchto kvalitních škol a bude podněcovat vytváření sítí spolupracujících škol…“ (str. 94)


A to je konec příběhu jedné iniciativy zdola.

Myslíte, že došlo k realizaci, že stát tehdy opravdu využil zkušeností, ke kterým se některé aktivní školy a učitelé dopracovali? Že ocenil a podpořil jejich spontánní nadšení a iniciativu?…

Možná proto tolik ředitelů a učitelů prožilo vyhoření. Možná proto jsme dnes tam, kde jsme. Projekty tu byly a jsou (evropské!), ale jsou roztříštěné. Dobré školy existují, ale spíš jako ostrůvky a ostrovy, nikoli jako systematicky vybudovaná síť. Iniciativu přebrali rodiče a jdou jinudy, než by si stát představoval. Vzdělávání bude vypadat jinak. Tento proces už se zastaví jen těžko.

Doporučuji podívat se znovu na článek prof. Jiřího Kotáska Modely školy budoucnosti. Poznáváte podle současných indikátorů, který scénář se naplňuje?

Jana Hrubá



Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger