Jana Hrubá: DOKUMENTY 190. Kotrmelce školské reformy. Úvodníky Učitelských listů 1993–1999

pondělí 2. dubna 2018 ·

Když přišli členové redakční rady Učitelských listů s nápadem, abychom souborně vydali úvodníky, váhala jsem. Přece jen jde o aktuální problémy, možná jsou už vybledlé… Pak jsem si úvodníky přečetla znovu a vcelku. A bylo mi neveselo.

Jsem si samozřejmě vědoma jisté jednostrannosti pohledu. Po šest let každý měsíc se úvodník snaží reagovat na to, co hýbe reformními učiteli. Na co myslí, oč usilují, co se jim daří, co je trápí. Některá témata se táhnou jako červená nit celých šest let. Mizí a zase se vracejí. Jenom problémy neřešením narůstají.

O potřebnosti reformy školství nebylo po roce 1989 mezi pedagogy pochyb. Ale jak to udělat, k jakému cíli směřovat, jak změnit podmínky vzdělávání, kam až dojít v míře pedagogické autonomie – na tom není shoda ve společnosti dodnes.

Úvodníky jsou tak trochu dobovým dokumentem. Jsou svědectvím, jak velmi záleží na tom, kdo je ministrem školství,jaké má názory, jakými lidmi se obklopí, jací lidé sedí ve školském výboru parlamentu a co jsou schopni prosadit. Ti všichni totiž vyvářejí rámec – podmínky pro tvořivou práci učitelů. Mohou je motivovat, nebo také jejich tvořivost ubíjet.

Ti všichni se měnili. Měnili se i sami tvořiví učitelé. Osudy myšlenek vždy závisejí na politické konstelaci a na těch, kteří se jich ujímají, aby je nesli.

Chcete-li, vraťte se s námi o pár let zpátky.

Jana Hrubá


Březen 1999: Třetí rozměr

Mnozí aktivní učitelé to vědí už dávno – našemu vzdělávání něco chybí. Intuitivně, na základě vlastní učitelské a rodičovské praxe i studia zahraničních zkušeností vyvodili poznání, že je třeba něco dělat s obsahem a metodami vzdělávání. Více než osm let se o to snaží, předávají si zkušenosti, mají první dlouhodobější výsledky. Někteří i publikují, ale jsou to spíše kratší články nebo rozsahem skromné publikace. Ten, kdo skutečně v praxi něco nového zkouší, nemá obvykle čas na psaní a na teoretické rozbory. Myslím, že to není jenom jeho úkol.

Výzkum, zobecňování a teoretická práce je úkolem odborníků. To oni by měli připravit podklady pro politiky, kteří by měli vytvořit legislativní rámec, vtělit potřebné podmínky pro odůvodněné změny do zákonů.

Napsáno to vypadá jednoduché. Praxe téměř devíti let nás přesvědčuje, že všechno trvá mnohem déle, než jsme si představovali. Nyní se konečně objevují první vlaštovky nové fáze procesu. Výzkumy, studie, záměry zákonů. Intuitivně tušené začíná být prokazatelně doloženo.

Ing. Vojtěch z VÚOŠ ve své sondě zjistil, že absolventi středních a vysokých škol (do 5 let praxe – tedy studenti již popřevratoví) hodnotí svou připravenost ve všeobecných vědomostech a teoretických odborných znalostech jako solidní. Po zkušenostech z praxe však za mnohem důležitější považují komunikační dovednosti a samostatné rozhodování. Možná je to proto, že v těchto oblastech připravováni dostatečně nebyli. Nejzávažnější SOS vysílají vysokoškoláci (včetně směrů pedagogických). Upozorňují na svou malou připravenost v práci s výpočetní technikou, v jazykových znalostech, v organizačních a řídících schopnostech a ve znalostech z oblasti ekonomiky a managementu.

Jiný výzkum (Chráska 1996) přinesl nález, že to, jak zkušení učitelé hodnotí potřebnost vědomostí z jednotlivých pedagogických disciplín pro svou práci, je ve značném rozporu se stávajícím obsahem přípravy učitelů.

Absolventi našeho již polistopadového pedagogického působení nám něco signalizují. Nezavrhují všechno, čím jsme je vybavili v jejich vzdělání, ale upozorňují, že mu chybí třetí rozměr. Dovednosti, nástroje pro praktický život, pro uplatnění teoretických poznatků v praxi. Mnohé z těchto dovednosti (např. komunikace, organizace práce ve skupině, samostatnost v rozhodování) je třeba zakládat už v základní škole. Signály našich absolventů jsou výzvou pro učitele všech stupňů, aby tento chybějící třetí rozměr do vzdělávání doplnili.

Jak tedy dostat třetí rozměr do vzdělávání?

Požadované a postrádané dovednosti se stanou významnou složkou kurikula, standardů a všech vzdělávacích programů. Dostanou prostor i v organizaci vyučování – např. možnost integrovat předměty, pracovat v projektech, spolupracovat v heterogenních věkových skupinách.

Motivace a vytvoření podmínek je především v rukou ředitelů škol (ale i úředníků a legislativců). Pro nové činnosti se potřebují učitelé vzdělávat v nových metodách. Zvláště naléhavý je problém učitelů 2. st. ZŠ. Dobré výsledky některých inovativních učitelů 1. stupně nemají návaznost na 2. stupni a mizí do ztracena. Inovace by měly proniknout i do výuky středních a vysokých škol.

Je na pedagogických odbornících, aby urychleně zpracovali novou moderní didaktiku.

Rámcové podmínky vytvoří nový zákon o vzdělávání. Onen chybějící třetí rozměr by se měl objevit především v cílích vzdělávání. Zákon by měl zakotvit systém podpory inovací, funkční systém podpůrných služeb včetně dalšího vzdělávání učitelů, systematický výzkum a průběžnou evaluaci výsledků.

Je tedy před námi mnoho práce. Měla by to být práce koncepční, v rámci obecně přijaté strategie transformace školství, kde každý koná, co mu náleží.

Pak teprve bude naše vzdělávání trojrozměrné a přestane šustit papírem.

Jana Hrubá


Doslov

Dočetli jste průběžná měsíční svědectví o vývoji, prioritách, problémech a slepých uličkách tzv. transformace českého školství za posledních šest let. Zdá se nám, že jde o velmi dlouhou dobu, vždyť se událo takové množství akcí, že již není v silách aby si je všechny detailně zapamatoval v jejich vzájemných souvislostech a hierarchiích. Ovšem z hlediska historické perspektivy jde jen malý, nepatrný úsek vývoje společnosti, během kterého jako by chyběl čas na rozumná a perspektivní řešení, Ovšem tím se nemůžeme nechat ukolébat, protože v oblasti výchovy a vzdělávání jde o každou chvíli a šest let, to je více jak polovina doby povinné školní docházky a v životě dítěte se jedná o třetinu jeho dětství. Kdo nám dává právo blokovat nasazování lepších podmínek a efektivnějších procesů ve prospěch dětí a tím i naší budoucnosti? A z druhé strany, kdo nám dává právo urychlovat, či se jenom pokoušet urychlovat vývoj? Jsou naše představy o podobě výchovy a vzdělávání k tomu dostatečným důvodem? Do jaké míry jde jen o subjektivní vize? Co je tedy vlastně příčinou postupu společnosti vpřed?

Myslím, že odpovědi na tyto otázky v této knížce nenajdeme. Ani v ní o to nejde. Důležité je, že tato knížka podobné otázky vyvolává, Žijeme zřejmé v době, kdy je důležitější klást správné otázky, než se snažit získat třeba l špatné odpovědi, Tak bude naplněn i smysl tohoto jednoho živého svědectví doby, který tkví ve stálé snaze mocných a pověřených narovnávat zátočiny a probourávat slepé uličky, i když tím vyvolávají tolik nových problémů, že jejich energie stačí jen na řešení některých z nich. Podstata problémů přitom zůstává téměř netknuta.

Dvě věci mne napadly hned po přečtení úvodníků. Za prvé, kolik toho sami zapomínáme a jak je dobře si občas osvěžit paměť a uvědomil si, jak se některé problémy topí v množství slov, ale jejich řešení se nepohnulo ani o píď, i když každé ministerské období k nim přistupovalo z jiného úhlu. Za druhé, kolik jsme se sami naučili, jak jsme vyspěli za posledních šest let v oblasti vnímání souvislostí, zejména těch „nadresortních“, sociálních, politických a ekonomických, a jak již dovedeme s velkou pravděpodobností předvídat možný vývoj v blízké budoucnosti. To jsou pozitivní zprávy pro budoucnost a vzdělávání. Transformace totiž prioritně není o vnějších strukturálních a organizačních změnách, ale o změnách v myšlení a vnímání lidí. Úvodníky Jany Hrubé dokazují, že se naše myšlení mění, ale ještě nemůžeme být úplně spokojeni.

A na závěr ještě jedna otázka: Proč se tedy celý těžce zkoušený systém výchovy a vzdělávání ještě nezhroutil? Zřejmě proto, že v něm je stále velké množství chytrých a odpovědných lidí, kteří chápou, co je jejich povinností a plní si je bez nároků na pomíjivou nedělní slávu nebo dobře placené politické posty.

Karel Rýdl

Zdroj: Hrubá, Jana: Kotrmelce školské reformy. Úvodníky Učitelských listů 1993–1999. Praha: Agentura STROM, 1999. Edice Škola 21, ediční řada Diskuse, sv. 2. ISBN 80-86106-05-5

Celý text knížky si můžete stáhnout ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger