Pavel Koc: Rozvoj a podpora pedagogů (nejen) u nás ve škole aneb Příběh horského vůdce

pondělí 27. srpna 2018 ·

Když jsem byl osloven, abych do letního speciálu napsal opět lehčím stylem krátký, rychlý článek o tom, jak v naší škole podporujeme a vedeme k rozvoji kolegy a kolegyně, dal jsem se do dlouhého a hlubokého přemýšlení.

Zdroj: Letní speciál Řízení školy 7–8/2018, 20. 6. 2018


Máme samozřejmě ve škole vypracovaný systém dalšího vzdělávání, kontrolní a hospitační činnosti, vlastního hodnocení školy, hodnocení a sebehodnocení pedagogických i nepedagogických pracovníků, ale nemám pocit, že by tento systém byl jiný nebo snad převratný ve srovnání se systémy kolegů ředitelů a kolegyň ředitelek, se kterými se pravidelně setkávám.

Zkusil jsem tedy jednoduchou pedagogickou metodu, kterou při své výuce občas používáme všichni. Jmenuje se "když si nevíš rady, zeptej se žáků/studentů".

Poprosil jsem tedy své kolegy a kolegyně ze základní školy i mateřských škol, aby mi krátce odpověděli na otázku: „Co pro vás dělá / může udělat / musí udělat ředitel školy, aby umožnil váš osobní a profesní rozvoj, aby vás podporoval v každodenní práci?"

Všechny odpovědi, které jsem obdržel, jsem si pak s chutí přečetl. Mnoho věcí a výpovědí se opakuje, zde uvedu jen výběr těch nejzajímavějších. Jsou v nich obsaženy univerzální návody, a pokud si najdete chvilku na jejich přečtení, vsadím se, že budete v duchu přikyvovat a budou vám v mysli rezonovat ještě dlouho.

U1: Měl by se dokázat vžít do role řadového učitele.

U1: Podporu si představuji nemateriální, tedy hlavně podmínky pro práci z hlediska psychické pohody na pracovišti. Tedy je potřeba ředitel, který dokáže oddělit věci podstatné a povznést se nad věcmi nepodstatnými, kdy učitel cítí podporu, zastání a pomoc při řešení konfliktů učitele se žákem nebo s rodičem, který podporuje učitele v přípravě a vymýšlení aktivit pro žáky. Ředitel, který umí vytvořit pocit spravedlnosti a úcty učitele ve sboru. Ředitel, který umí vyslechnout názor podřízeného, následně pak umí zdůvodnit svá rozhodnutí a předcházet chybným. Ten, který umí zjednodušovat administrativu a který se snaží vycházet vstříc požadavkům a přáním učitelů (požadavky nemohou být samozřejmě z těch pohodlných na úkor výuky a práce učitele). To znamená ředitele, který je dobrý psycholog a umí ukočírovat ženský kolektiv. O financích, materiálním zabezpečení a dalším vzdělávání zase jindy…

U1: Oceňuji, když je ředitel příjemný, ohleduplný, trpělivý a chápající nás ženy (možná je to někdy náročné…). Moc by se mi líbilo, kdyby počty dětí ve třídách byly menší, tak kolem 20. Chválím si moc také spolupráci s asistentem ve třídě. Ideální je dobré technické vybavení, pokud možno aby v každé třídě byl projektor nebo interaktivní tabule. Moc mi nevyhovuje některá nutná administrativa, např. ekonomického rázu, že si nemohu např. koupit pro třídu některé školní potřeby osobně v maloobchodu, že musím vypisovat žádanku. A protože jsem v práci velmi spokojená, tak už mě nic nenapadá…

U1: Jak vypadá podpora a rozvoj z mého pohledu? Najít si čas na kolegu, když o to požádá. Zajímat se o každodenní problémy a radosti. Oceňuji, že máme školní psycholožku, která aktivně pomáhá při řešení problémů – nejsem v časové tísni a nejsem na to sama. Oceňuji, že vedení nedělá rychlé závěry, ale nejprve se seznámí s fakty a potom teprve jedná. Oceňuji snahu rozšíření materiálního vybavení pro výuku. Oceňuji nabídku kvalitních školení, především semináře paní Veselé k bezpečí ve škole. A jsem ráda, když nejsem zahlcována zbytečnou agendou, a také ráda sdílím pomůcky a metody z praxe, posouvá mě to dál.

U2: Pro mě je nejdůležitější pocit, že je ředitel spolehlivý a čestný člověk, kterému můžu věřit. Dále musí mít schopnosti vedení kolektivu a být vzorem ostatním. Musí mu záležet na škole, musí být patriotem. Musí podpořit svoje zaměstnance při sporech s okolím, i když v soukromí si pak můžeme říci vše na rovinu. Pokud sleduje vývoj v oboru a dává podněty ke zlepšení a motivuje zaměstnance k růstu v oboru, tak už je to dokonalé.

NP: Nejsem pedagog, ale obecně zaměstnanci oceňují poděkování a ocenění, vstřícnost, týmového ducha, jasnou vizi, smysluplné změny, spravedlnost a konkrétně v naší škole toto valná většina má. Mám srovnání. Dalo by se to říci i tak, že učitelé oceňují od ředitele stejnou podporu, jako oceňují žáci od učitelů.

ŠPP: Za školské poradenské pracoviště znamená podpora pedagogů zjednodušovat jim vše, co se dá, aby měli sílu a čas dobře učit. Zastat se jich. Chválit, chválit, chválit… Hlavní důvod, proč jsou ve školství, je, že mají práci rádi. Rovnoměrně rozdělovat práci. S rozumem pořádat akce a omezeně přijímat spolupráci z venku, která je administrativně zatěžuje. Budovat klidové, tiché a relaxační zóny, odhlučňovat vše, co se dá. Jóga pro ně zdarma v naší tělocvičně. Hodně inspirativních seminářů. Pro rozvoj je nejlepší nahrávat si vlastní hodiny a rozebírat si je. Podporovat spolupráci – každá paní učitelka má spoustu krásných metod a vychytávek. Snažit se je vést ke sdílení, potlačovat konkurenční atmosféru. Podporovat spolupráci 1. a 2. stupně, např. třídních 5. a 6. ročníků. V naukových předmětech přizpůsobit obsah a navázat ho co nejvíc na život. A úplná utopie: po 5 letech ve škole 1 rok v jiné práci…

MŠ: Podpora je hlavně o finančních prostředcích – sehnat peníze na zaplacení všeho možného – u nás v MŠ např. moc potřebujeme pedagogického asistenta. A dále zajistit smysluplné a dostupné DVPP.

AP: Vítám možnost sdílení informací a postřehů s ostatními asistenty. Většinu času trávím ve třídě, s ostatními se potkávám minimálně. Také bych se ráda podívala na práci jiného asistenta, který má dítě se stejným či podobným problémem. Jinak všeobecně si myslím, že je důležité, aby se podřízení nebáli přijít za vedením s dotazem či nějakým problémem. Aby dobře fungovala komunikace a byl zájem o zpětnou vazbu od podřízených. V mých očích spokojení podřízení = prosperující firma.

ŠD: Myslím si, že především na řediteli záleží, jaké ovzduší a nálada panuje ve škole. Od toho se pak odvíjí spousta dalších věcí, jednou z nich je i postoj zaměstnanců k jejich práci. Pro mě je třeba indikátorem toho správného klimatu ve škole fakt, že se do práce TĚŠÍM. Cítím, že je zde vstřícná atmosféra bez napětí se zájmem o druhé. Asi bych to definovala jako pocit jakési sounáležitosti. Se svými kolegy mohu spolupracovat, sdílet společné vize, hodnoty, navzájem se obohacovat o nové poznatky, zkušenosti. Jsem součástí týmu, který podporuje moji iniciativu a zároveň ji umí ocenit. V tomto ohledu jsem přesvědčena, že podobnou zkušenost má více mých kolegů. Při svém studiu jsem prošla v praxi různými typy zařízení a mnoha základními školami, tak mám možnost srovnání.

Takový tým je pak výsledek působení vedení, kde:

Ředitel je sám součástí takového týmu a účastní se společných aktivit (školení, přednášky, podnikové večírky…).

Má vysokou míru emoční inteligence.

Neklade pouze požadavky, umí i naslouchat, poskytovat zpětnou vazbu, ale současně jasně komunikuje odpovědnost.

Naznačí možnosti, rizika, a pokud to situace umožní, rozhodnutí ponechá v kompetenci učitele (volba učebnic, typu sešitů…).

Vede svůj tým k spoluzodpovědnosti a nemá potřebu ho neustále kontrolovat.

Respektuje ostatní.

Je spolehlivý.

Je spravedlivý.

U1: 1. stupeň, U2: 2. stupeň, ŠPP: školní poradenské pracoviště, MŠ: mateřská škola, AP: asistent pedagoga, ŠD: školní družina


Zajímavé je, že všichni oslovení cítí ve zkratce základní potřebu v osobě ředitele a dobré pracovní atmosféře. Obojí vnímají jako primární předpoklad své smysluplné práce a osobního rozvoje. Kolegové a kolegyně tak mimoděk popisují základní teorii kompetenčního modelu ředitele školy, ale i teorii motivace a vedení lidí, tedy základní stavební kameny školského managementu.

V loňském čísle jsem přirovnával ředitele školy ke kapitánovi lodi, tento obrat je ostatně využíván velmi často. Letos si dovolím navrhnout jinou alegorii, na kterou mě přivedla kolegyně vedoucí učitelka jedné z mateřských škol subjektu. A do letního speciálu je to přirovnání více než trefné.

"Aby ředitel školy dával svým pedagogům dostatečnou podporu a zajistil jejich rozvoj, měl by pro ně být něco jako horský vůdce, který vede skupinu lidí na celoroční túru k vrcholu zvanému úspěšné ukončení školního roku. Takový horský vůdce nejprve členům své výpravy pečlivě vysvětlí, kam a podle jaké mapy se půjde. Dále doporučí, co si mají všichni na túru zabalit, na co nezapomenout… Přesně ví, co s sebou nutně potřebují, nicméně jim nic nepřikazuje, např. co dát do krosny. Umí totiž přesvědčit vlastním příkladem. Např. o potřebnosti všech těch možná zdánlivých zbytečností… Inspiruje zkrátka tak dobře, že všichni pedagogové nadšeně nahodí nadité krosny a vyráží ze základního, zářijového tábora.

Jdou vesele, odpočatí, plni očekávání skvělých zážitků za svým horským vůdcem. Cestou, možná někde v půlce stoupání, si někteří začnou zoufat, mají pocit, že vrchol je v nedohlednu, že vláčí spoustu zbytečností a batoh je tíží, mají dojem, že cesta snad ani nemá smysl. V tu chvíli přiskočí jejich zkušený a optimistický horský vůdce, ne že by je snad krosny zbavil nebo ji nesl za ně, ale tu poradí, jak lépe utáhnout popruhy, aby se náklad rozložil svou vahou na celá záda, tu vytáhne energetickou tyčinku, tu pochválí, neustále však připomíná, že vrchol se blíží. Pokud je to někde třeba, dokonce vyčaruje asistenta šerpu, který pomůže nést krosnu tam, kde to jeden samotný turista fakt sám nedá.

Tak společně celá parta doheká a dofuní až na vrchol, utrmácení pedagogové sebou plácnou k vrcholové tyči a nemůžou ani uvěřit, že to dali. Jejich horský vůdce je ale přesvědčí, že on jim celou cestu pevně věřil. Věřil, že to všichni zvládnou. Ukáže jim pak ten parádní rozhled, ukáže jim tu cestu za sebou a ocení jejich úsilí. Oni sami dobře vědí, jak moc jim cesta dala a jak moc zkušeností, které z nich dělají lepší a odolnější turisty, načerpali. Všichni si tam nahoře říkají, že to fakt stálo za to, hoře nehoře. Na závěr se jim dostane ujištění, že po báječném odpočinku a vyklepání svalů je čeká další túra, která bude jistě zase náročná, ale výhledy budou ještě úchvatnější. Všichni se tak těší, jak si zase zabalí (určitě ještě důkladněji a promyšleněji než letos), jak znovu půjdou podporováni horským vůdcem a jak dalším výletem budou i oni sami zoceleni a budou tak rozvíjet svou profesní cestu."

Přeji vám všem klidné léto a ať se ta krosna příští rok dobře nese.

Pavel Koc

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger