Kvalitní škola nevznikne sama od sebe, ale jen pokud nám na ní záleží

sobota 5. května 2018 · 0 komentářů

Publikace Martina Chvála, bývalého ředitele Cermatu, „Na naší škole nám záleží“ je určena všem, kterým záleží na kvalitě jejich školy: ať už jsou to ředitelé, učitelé, inspektoři nebo i aktivní rodiče.

Škola patří mezi nejdůležitější společenské instituce. Kvalita školství obecně bývá často diskutována a kritizována na celospolečenské úrovni a o jednotlivých školách to v rámci jejich komunit platí také.

Škola plní své důležité funkce ve vztahu ke společnosti, rodičům, žákům, svým zaměstnancům i svému zřizovateli. Všichni tito aktéři mají od školy nějaká očekávání. Jak se ale domluvit na tom, co má být kvalita školy obecně, jaká má být kvalita konkrétní školy, do které chodí naše děti či ve které pracujeme?

Prostředkem pro takovouto domluvu jsou kritéria: umožňují pojmenovat dílčí kvality určitého celku. Od roku 2015 používá Česká školní inspekce novou sadu kritérií, která jsou na rozdíl od dřívější praxe srozumitelně formulované a vznikla na základě širší společenské shody. Právě na to, jak škola může sama sledovat svou kvalitu podle těchto kritérií ČŠI, je zaměřena první část knihy. Druhá část se pak věnuje zjišťování pohledu rodičů, žáků a učitelů.

Součástí knihy jsou odkazy na literaturu, ať již knižní publikace, nebo internetové zdroje. Přehledný seznam těchto zdrojů naleznete na našem e-shopu u knihy Na naší škole nám záleží pod záložkou Další informace.






























Ukázka: II. Ptáme se na názory a zjišťujeme výsledky


Ptáme se žáků

Učitelé využívají poměrně často různé metody pro získání průběžné zpětné vazby od žáků. Zajímají se o to, zda žáci učivu rozuměli, zda je téma zaujalo, zda ho i správně pochopili. Je to součástí jejich běžné komunikace se žáky v hodině, všímají si samozřejmě i neverbálních projevů. My se zaměříme na ty metody, jejichž výsledky mají význam na úrovni řízení školy. Jejich primární cíl není poskytnout zpětnou vazbu konkrétnímu učiteli. Pokud to ale daná technika umožní, bývá tato příležitost též využita. Aby metody mohly posloužit na úrovni řízení školy, musí být z hlediska učitelů a tříd použity systematickým způsobem – musí být vyřešeny otázky typu, kdy a v jakých třídách se budeme žáků na co ptát.

Vhodné metody pro tento účel mohou být:
1. dotazníky pro žáky
2. skupinový rozhovor se žáky

V kapitole věnované dotazníkům budou nejprve představeny ty, které mohou být ve školách přímo použity tak, jak jsou, následují seznamy vhodných položek, ze kterých si může vedení škol sestavit dotazníky vlastní. Na závěr bude uvedena metoda skupinového rozhovoru se žáky, jak byla připravena a ověřena pro žáky končící školu.


Dotazníky pro žáky

Dotazníky pro žáky je možné si vytvořit v zásadě v každé škole vlastní. Kdo to zkusil, ví, že to zase tak jednoduché není. Poměrně snadné je vytvoření otevřených otázek, ale zase je problém s jejich vyhodnocením, ne že by to nešlo, ale je to pracné. U zavřených otázek je náročné nabídnout vhodné varianty odpovědí. Proto doporučuji se nejprve porozhlédnout po dostupných dotaznících a otázkách, které již byly vyzkoušeny a prověřeny. Tyto možnosti budou představeny na následujících stranách a další inspirace jsou uvedeny v odkazovaných zdrojích. Následující text se tedy nesnaží naučit čtenáře formulovat otázky do dotazníku, ale vybírat z vhodných zdrojů. Tomu, kdo by se chtěl seznámit s tím, jak se mají dotazníkové otázky formulovat a na co si dát pozor, lze doporučit některou z metodologicky výzkumně zaměřených publikací uvedených v doporučené literatuře. Další výhodou prověřených otázek je i to, že k nim lze často dohledat informace o tom, jak na ně odpovídala určitá skupina žáků, často reprezentativní za celou Českou republiku. Informace pro danou školu je pak o to cennější, že je možné porovnat názory vlastních žáků s názory žáků z jiných škol.

Přesto se mohou naskytnout témata, která jsou úzce specifická pro danou školu a daný školní rok, že pro ně nelze obecné dotazníkové položky očekávat (např. jaké povinně volitelné předměty včetně vyučujících by si žáci vybrali z aktuálně školou nabízené skladby, o jaké kroužky by měli zájem, jakou úpravu okolí školy by žáci uvítali, apod.). V těchto případech není třeba se obávat vlastních formulací otázek. Výsledky dotazníku mohou být podkladem i pro společné debaty se žáky a hledání optimálních řešení. Právě takovéto evaluační aktivity mají velký smysl i z hlediska posilování zájmu žáků o život ve škole (viz kritéria ČŠI 2.2 a 4.4).

My se však dále zaměříme na dotazníky vztahující se k obecnějším tématům a obsahující otázky, které je možné položit každému žákovi ve škole.

Za spolehlivé zdroje dotazníků je možné pokládat ty, které byly adresně vytvořeny pro školy pro jejich vlastní hodnocení. S uvážením je třeba přistoupit k dotazníkům určeným pro pedagogicko-psychologickou diagnostiku. Zdroje vhodných otázek jsou zejména dotazníky využívané v mezinárodních výzkumech. Těmto jednotlivým zdrojům bude věnována pozornost samostatně v následujících kapitolách.


Doporučená literatura

Gavora, P. (2010): Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido.
Pelikán, J. (1988): Základy empirického výzkumu pedagogických sevů. Praha: Karolinum.

Více informací najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger