STRATEGIE 2020. Jak mohou data, analýzy, výzkum a hodnocení pomáhat v efektivním řízení vzdělávacího systému?

pondělí 7. května 2018 · 0 komentářů

Kvalitní informovanost všech aktérů ve vysoce decentralizovaném systému, od vlády k vzdělávacím institucím včetně občanské společnosti, je podmínkou pro efektivní fungování správy věcí veřejných a veřejných politik. A určitě to platí o školství, kde dominantní regulační roli nehraje trh, ale veřejná správa. V praxi jde o snadnou dostupnost, věrohodných a co nejkompletnějších informací zprostředkovaných vhodnou formou pro různé typy uživatelů.

Zdroj: Hodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 (2017)


Strategický cíl: zlepšit informační a poznatkovou základnu a rozvíjet výzkum v oblasti vzdělávání

Sběr dat samotný je pouze prvním krokem k informovanosti a kvalitnímu monitoringu. Je navíc třeba zajistit, aby data byla zpracovávána do podoby informací – tedy dobře definovaných a průběžně aktualizovaných monitorovacích indikátorů. A efektivní řízení vzdělávacího systému se neobejde bez analýz a výzkumů, které jdou daleko nad rámec průběžného monitoringu.

Český stát průběžné získává a zpracovává velmi bohaté údaje o žácích a studentech v různých stupních vzdělávací soustavy, o školách a pedagogických a nepedagogických pracovních, platech atd. V řadě ohledů je rozsah sbíraných údajů (jak MŠMT, ale i ČŠI, CERMAT a další) značný. Je velká škoda, že data nejsou dostatečně vytěžována. Zpracovávání údajů, hlavně z úrovně MŠ, ZŠ a VŠ, často končí u základních popisných statistik. Až na výjimky se nedostává analytických vhledů a výzkumů, které by data a základní informace přetavily v poznatky o důležitých fenoménech.

Například údaje získávané ze státních maturit, matriky VŠ, přijímacích zkoušek a podobných celonárodních data generujících procesů je možno analyticky a vědecky mnohem více vytěžovat, nedostává se nám věrohodných znalostí o důležitých fenoménech spojených s průchodem jednotlivých žáků vzdělávací soustavou. Jen vezměme význam předškolní výchovy, odklady školní docházky, propadlictví na ZŠ, sociálně-ekonomickou selektivitu systému, volbu střední a vysoké školy, genderové otázky, jací středoškoláci jdou na které VŠ obory a kdo z nich končí studium neúspěšně, atd.

Překážky v plnění tohoto opatření S2020 nejsou ovšem jen na straně sbíraných údajů a právních omezení, ale i na straně nedostatečného zázemí pro analýzy a výzkumy orientované podle potřeb konkrétních vzdělávacích priorit, cílů a společenských problémů.


Doporučení dalšího postupu a strategických kroků

Je potřebné v mnohem větším rozsahu přejít na systém matriky žáků a regis¬tru učitelů, které zachycují jak aktuální stav, tak průběžné změny v čase. Z takto pojaté databáze potom bude možno potřebné agregované ukazatele spočítat bez dalšího zatěžování vykazujících subjektů, tedy hlavně škol a jejich vedení.

Za nedílnou součást je třeba považovat i dobudování nadstavby, tedy systému analytického a vědeckého zpracování dat v monitorovací ukazatele a hlavně ve znalosti potřebné pro efektivní řízení vzdělávacího systému. Je třeba odstranit nevhodně nastavená omezení (včetně zákonných) uvalená na sběr dat a analytickou a vědeckou práci s nimi. V tomto ohledu je žádoucí využít dobrou zahraniční praxi některých pokročilejších zemí EU. Očekává se, že výraznějšího pokroku bude v tomto směru dosaženo v rámci právě začínajících pracích rozvojového projektu České školní inspekce.


Strategický cíl: posílit hodnocení vzdělávacího systému

Zamýšlená opatření ve S 2020 nemají podobu zavedení něčeho, co v českém systému dosud zcela chybí, ale spíše poukazují na potřebu jednotlivých aktivit (monitorovací testování a jeho vyhodnocování, sběr statistických dat a jejich propojování a analýzy) povznést rozsah a kvalitu na úroveň standardu vyspělejších zemí. To se nestane samo a vyžaduje to značné investice do kapacit (personálně odborných), ať již uvnitř státní správy (zvláště MŠMT a jejich OPŘO) i mimo ni (akademická sféra), a oživování vazeb mezi státní správou a ostatními aktéry vzdělávací politiky (ve vztahu k výzkumu pak prioritně aka¬demickým).


Auditní doporučení dalšího postupu a strategických kroků

Většina opatření S 2020 není naplněna a zůstávají stále potřebná. S ohledem na minimální pokrok je nutno zvážit i navržení jiných cest k dosažení cílů. Např. by bylo možné zvážit ustavení expertních nebo vědeckých rad pro přímo řízené organizace a ČŠI, které by zahrnovaly experty pro danou oblast, včetně zahraničních, a mohly by směrovat činnost orga¬nizací směrem k vyšší kvalitě monitorovacích, hodnotících a analytických agend.

Zavést procesy nezbytné pro zpřístupnění dat shromažďovaných a analyzovaných OPŘO pro nezávislé vědecké výzkumy akademických institucí. Vysoké školy a ústavy AV ČR zahrnout do řešení tohoto dílčího cíle i cestou podpory takto zaměřených analýz a výzkumu. Pro potřeby vzdělávací politiky nastavit mecha¬nismy pro předávání poznatků mezi resortním a akademickým výzkumem, systematicky srovnávat a odborně konfrontovat zjištění výzkumů. Provazovat analýzy a výzkumy realizované na různých úrovních vzdělávacího systému.

Posílit personální kapacity potřebné pro realizaci kvalitních analýz a výzkumů; více podpořit nezávislé konkurenční analýzy akademických institucí, které by pomohly vytvořit potřebný tlak na zkvalitňování procesů sběru a vytěžování dat.


Doporučení k rozvinutí plnění stávajících priorit za časový horizont Strategie 2020

Dále uvedená doporučení vycházejí z provedeného hodnocení dosavadního naplňování Strategie 2020. Hodnotící skupina je dává k dispozici s vědomím, že jsou určitým přesahem provedené práce, a není v možnostech expertní skupiny je dále rozpracovávat a konkretizovat.


Priorita 3.3 Odpovědně a efektivně řídit vzdělávací systém

Do budoucna je třeba funkčně integrovat původní cíl S 2020 posilování prvků strategického řízení s cílem zlepšování informační a poznatkové základny spolu s empirickými výzkumy na straně MŠMT. Spolu s tím by měl být dán větší prostor pro průběžné autonomní decentralizované hledání, ověřování a vyhod¬nocování funkčních přístupů ve vzdělávání.

V zájmu nalezení dostatečné společenské shody na dlouhodobém směrování vzdělávacího systému je žádoucí, aby MŠMT otevíralo, koordinačně podporovalo a usměrňovalo veřejné, informované a odborně podpořené diskuse na zásadní témata a zprostředkovávalo jejich výsledky.

Při přípravě nových opatření je třeba dodržovat platné a smysluplné, ale dosud často obcházené zásady RIA, tedy zásady hodnocení dopadů regulace (zákonů a vyhlášek). Podle těchto zásad provádět i zpětné vyhodnocování dopadů opatření již dříve zavedených. To vyžaduje dobudování zázemí ze strany adekvátně vzdělaných a odborně disponovaných lidských zdrojů, a to jak na straně MŠMT, tak resortních výzkumných ústavů a akademických pracovišť.

Nezbytné je posílení strategické role MŠMT včetně funkčního provázání jeho strategického oddělení s činností ostatních oddělení. MŠMT by mělo v souvislosti s přípravou školsko–politických strategií sys¬tematicky, plánovitě a dlouhodobě monitorovat a vyhodnocovat potřeby školského terénu a dopady jednotlivých opatření, sledovat reakce laické a odborné veřejnosti na zvažovaná či přijatá opatření, upozorňovat na rizika atd. Je potřeba dalšího rozvoje informačních zdrojů a datové základny do podoby podporující analytické a výzkumné činnosti. Institucionální nastavení koncipovat podle příkladů dobré zahraniční praxe.

Je žádoucí provést zhodnocení stávajících agend přímo řízených organizací MŠMT a ČŠI ve vztahu k aktuálním potřebám školského systému. V případě, že budou identifikovány překryvy v agendách, mělo by být přistoupeno k redukci. Naopak v případě, že budou identifikována bílá místa, kde příslušná oblast není existujícími organizacemi dostatečně pokryta, mělo by dojít k jejímu zařazení (a to eventuálně i návrhem novely zákona). Při hledání efektivního modelu řízení OPŘO je možné zvážit zřízení odborných resp. vědeckých rad.

Pro monitorování výsledků vzdělávání je nezbytné rozvíjet vysoce kvalitní expertní zázemí jak uvnitř stávajících OPŘO, tak i využívat potenciálu akademických institucí.

Specifická pozornost by měla být věnována tomu, jaká část agendy OPŘO je financována jako kmenová činnost a jaká část z projektů financovaných z ESIF. Tyto projekty by neměly oslabovat kmenovou činnost.

Zvláště důležité je ustavit a vyjednat systém předávání informací mezi MŠMT, přímo řízenými organizacemi a ČŠI tak, aby školsko-politická opatření mohla být skutečně opřena o empirickou evidenci a aby činnosti jednotlivých institucí, pro něž jsou potřeba vstupní informace od jiných institucí, byly standardně předávány. Příkladem mohou být revize rámcových vzdělávacích programů, které by měly vycházet z monitorování výsledků vzdělávání pomocí národního i mezinárodního testování a dalších kvalitativních studií. Jiným příkladem je nabídka vzdělávacích kurzů NIDV, která by měla reagovat na slabiny výuky ve školách, na něž poukazuje inspekční činnost ČŠI a průběžné monitorování výsledků vzdělávání i další výzkumné studie.

Výrazně je třeba podpořit resp. zlepšit komunikaci mezi aktéry ve vzdělávání včetně široké veřejnosti. Již stávající Strategie 2020 uvádí: „…uvnitř systému existuje výrazná poptávka po lepší informovanosti, osvětě, a podpoře, která má směřovat nejen k učitelům a odborné školské veřejnosti, ale také a zejména k rodičům a k žákům a studentům.“ Jednou z meta-strategických linií by proto měla být: „…podpo¬ra změn v chování aktérů vzdělávání systematickým a promyšleným předáváním informací, šířením znalostí, vzděláváním, osvětou, úsilím o sdílení společných hodnot.“ Tento důležitý úkol, který zásadně ovlivňuje plnění zvolených priorit, přitom zatím zůstával mimo pozornost řídících struktur MŠMT.

Na MŠMT stále chybí stabilní a dostatečně personálně vybavené PR – odbor pro komunikaci s širokou veřejností, které by v úzké spolupráci s ostatními odbory/odděleními MŠMT hledalo efektivní způsoby, jak prezentovat strategické dokumenty i připravovaná opatření pedagogické, rodičovské a laické veřejnosti. Důležitá je systematická a proaktivní prezentace agendy MŠMT (namísto převahy nahodilé a defenzivní prezentace v současnosti). Odborný marketingový a pedagogický tým by měl připravovat informační a „osvětové“ kampaně tak, aby veřejnost, především učitelskou, ale i rodičovskou o chystaných změnách a opatřeních včas informoval, vysvětloval je a snažil se pro ně veřejnost získávat.

MŠMT by mělo pedagogickou, rodičovskou a laickou veřejnost nejen informovat, ale také by mělo formou veřejných konzultací vytvářet příležitosti k získávání zpětné vazby k připravovaným opatřením. Jejím prostřednictvím se za¬jistí, aby přijímaná opatření po obsahové nebo procesuální stránce lépe odpovídala potřebám a názorům různých aktérů ve školském systému. Nelze samozřejmě dosáhnout u všech přijímaných opatření pl¬ného konsenzu, ale je nutné o něj jednak usilovat zdůvodňováním a vysvětlováním navrhovaných změn směrem k odborné a rodičovské veřejnosti a jednak zkvalitňovat navrhované změny zohledněním do¬sud nezvažovaných perspektiv, potřeb a zájmů. Vzhledem k setrvačnosti školského systému by zvláště školská politika měla být vždy založena na několika pilířích: na výzkumy podložené evidenci, na hodnotově ukot¬vené a komplexní vizi a na organizační a mentální připravenosti školských aktérů. Budovat tyto pilíře vyžaduje širokou spolupráci mezi všemi aktéry (stimulovanou MŠMT) a dostatečný časový prostor. Dosa¬vadní praxe rychle přijímaných a prosazovaných změn vede ke zvýšenému výskytu chyb a k podrývání společenské důvěry ve školský systém a jeho řízení.

Je proto vhodné zvážit zavedení ustáleného modelu externího připomínkování (nad rámec dosavad¬ního mechanismu vnějšího připomínkového řízení) resp. veřejných konzultací pro všechna významnější připravovaná školsko-politická opatření, v němž by bylo definováno, jaké parametry nese tzv. veřejná debata, po jakou minimální dobu musí být opatření zveřejněno a otevřeno k připomínkám v on–line aplikaci a jaký minimální počet kulatých stolů MŠMT k danému opatření uspořádá. Smyslem podobného fixního modelu by byla jeho závaznost pro opatření přijímaná v různých oblastech a různými politickými reprezentacemi ve vedení MŠMT.

V první řadě by měl být proveden komunikační audit, a to nejen externí, ale i interní – dovnitř orga¬nizace, směrem k vlastním zaměstnancům MŠMT a OPŘO. Na základě auditu by měly být stanoveny cíle změny a zpracován komunikační plán. Smyslem opatření by mělo být budování vztahů a změna reakcí veřejnosti. Toho lze docílit jedině na principech otevřenosti, věrohodnosti a konzistentnosti, vedením skutečného dialogu s partnery.

Je zapotřebí posílit informační základnu MŠMT pro efektivní řízení vzdělávacího systému. V mezinárodním srovnání je uživatelská dostupnost a kvalita dat ze vzdělávacího systému v mnoha ohledech nedostatečná. To znemožňuje efektivní řízení vzdělávacího systému. Jako nutné se jeví doplnit matriku žáků o registr učitelů, který však byl odmítnut a vyškrtnut z novely školského zákona. Chybějící registr učitelů například výrazně omezuje možnosti prognózy oborové skladby potřeby učitelů v dalších letech a jejich regionálního pokrytí a tak včasně reagovat na trend stárnoucí populace učitelů, dále nám kvůli tomu chybějí údaje o předčasných odchodech z profese, na které by bylo možné navázat další doplňková šetření o důvodech odchodů z profese. MŠMT disponuje pouze údaji o učitelích agregovaných na úroveň školy, což je pro řízení systému nedostatečné.

Dále v systému zcela chybí věrohodné údaje o sociální skladbě žáků, které lze získat anonymizovaným propojením registrů různých orgánů státní správy na úroveň školy (např. příjemci určitých sociálních dávek aj.). Analýzy těchto fenoménů jsou v zahraničních sys¬témech běžné a poznatky jsou využívány k cílené podpoře učitelů a žáků na školách, které pracují se žáky vyžadujícími větší podporu. V ČR jsou dostupné údaje o sociálně-ekonomickém zázemí žáků často založeny na hodnocení ředitelem škol, což je mezi školami zcela nesrovnatelný údaj a navíc zatěžuje ředitele zjišťováním údajů, které jsou běžně v dostupnosti orgánů státní správy.

Z hlediska dalšího vývoje by bylo žádoucí provést přehled chybějících dat, vymezení cílových indikátorů a identifikace zdrojů dat a hledání funkčních a bezpečných cest (z hlediska ochrany osobních údajů) k předávání informací mezi různými orgány státních správy. Součástí auditu musí být také posouzení případných nutných legislativních změn, které by byly zapotřebí k propojování dat z různých agend MŠMT a dalších orgánů státní správy za účelem efektivního řízení systému, a to v kontextu nové evropské úpravy legislativy tzv. GDPR (General Data Protection Regulation), které vstupuje v platnost 25. května 2018.


Otázka pro doc. Daniela Münicha

Jaké důsledky má nedostatečné využívání dat při řízení vzdělávacího systému?

V každém vzdělávacím systému se každý den dělá nespočet více či méně zásadních rozhodnutí. Dělají se ve vládě, ministerstvech a jim podřízených institucích, krajích, obcích, školách samotných a také na straně rodičů. Rozhodování, nezbytná součást řízení, však bez kvalitních informací a znalostí o konkrétní situaci či výhledu, podstatě řešeného problému nebo o (ne)dosahování cílů může být hodně neefektivní.

Dobrá informovanost je také podmínkou věcné a tvůrčí diskuse s potenciálem dosažení nezbytného konsensu. Společenské, odborné a politické diskuse a následné rozhodování v oblasti školství a vzdělávání založené spíše jen na dojmech, smyšlenkách a individuálních pocitech nemá potenciál náš vzdělávací systém posouvat směrem, kde bychom ho chtěli mít. Absence funkčního systému sběru dat, jejich zpracování a využívání získaných informací a poznatků je velkou systémovou brzdou, kterou je třeba odbrzdit.

Připravila Jana Hrubá


Další díly seriálu o hodnocení naplňování Strategie 2020 najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger