Jan Froněk: Učení venku odbourává stres u dětí

středa 11. července 2018 · 0 komentářů

Výukový program Les ve škole vzdělávacího centra TEREZA motivuje učitele, aby se svými žáky chodili ve výuce ven a umožnili jim učit se o lese v lese. Je zároveň mezinárodním programem, do kterého je zapojeno už 26 zemí z celého světa. Zeptali jsme se Jana Froňka, vedoucího programu, proč je učení venku pro učitele a žáky tak důležité.

Zdroj: Řízení školy 10. 4. 2018

Jak dlouho Les ve škole funguje u nás a kolik českých škol s programem pracuje?

V českých školách a hájích funguje tento program od roku 1998, přičemž v roce 2007 jsme se přidali k mezinárodní síti Learning About Forests (www.leaf.gobal). Účastníme se celosvětových kampaní (třeba při podzimním Sázení stromu pro mír) a sdílíme nápady se zeměmi ze 4 kontinentů. V ČR je dlouhodobě zapojeno něco přes 320 škol, to dělá asi 800 učitelů a přibližně 15 000 žáků, což už je pěkná tlupa.

Spolupracujete jenom se základními školami nebo i mateřskými a středními?

Především se základními školami, ačkoli v posledním roce se k nám přidalo i hodně mateřinek, protože je nalákala hravá prvňáčkovská metodika s lesní ponožkou a pozitivní ohlasy od nich máme i na skřítkovskou metodiku pro druháčky. Kreativně si s dětmi poradí a vyberou si pracovní listy, u kterých nezáleží na čtení a psaní.

Proč tady program vlastně vznikl? Proč si myslíte, že je venkovní výuka přínosem? Generace dnešních dospěláků se také neučila venku a zvládli jsme to.

Zvládli, ale taky jsme mnohem více času po škole trávili venku, pohybem. A popravdě, mám pocit, že mě škola dobře naučila potlačit potřeby těla (pohyb, protažení, pití a čůrání), připravila mě perfektně na práci u stolu. Odtud ale plyne spousta „civilizačních“ nemocí a proto mi jako nejdůležitější přínos venkovní výuky připadá to, že je to zdravé. Kdybychom chtěli těch důvodů vyjmenovat víc, našli bychom výzkumy potvrzující, že venkovní učení posiluje u žáků vztah k místu svého bydliště, že se zvyšuje jejich schopnost učit se (všechny předměty, nejen přírodovědné), odbourávat stres a budovat zdravější vztahy v kolektivu. Více zajímavých i překvapivých důkazů se dočtete v publikaci Petra Daniše Děti venku v přírodě: ohrožený druh?, která je volně ke stažení na https://jdeteven.cz/cz/publikace-ke-stazeni.

Vy se v programu primárně věnujete výuce o lese v lese, tzn. že prosazujete, aby učitelé přírodovědná témata probírali s dětmi také v přírodě, nejen ve třídě. Ale dají se učit venku i jiné předměty? Dělá se to?

Loni jsme začali propojovat učitele, kteří učí venku jakýkoli předmět (včetně matematiky, jazyků, apod). Aby se mohli vzájemně inspirovat, založili jsme k tomu účelu web www.ucimesevenku.cz, výměna nápadů probíhá i přes facebook. Snažíme se zatím posbírat metodickou inspiraci a postupně budeme rádi, když se podaří přesvědčit i další učitele, aby si nějakou venkovní lekci zkusili. Pro ty, kdo vědí, že by je tento směr zajímal více, jsou na onom webu vyjmenované možnosti dalšího akreditovaného vzdělávání. Ambiciózním cílem, který si do dalších let klademe, je, aby venkovní výuka byla v ČR chápána jako „normální “.

„Proč jít do lesa? Je to tiché a krásné místo, které vám pročistí plíce. Žijí tu krásné rostliny a živočichové, které nenajdete před vaším domem.“ Žáci z Ústí nad Labem

Vnímají učitelé nějaké překážky v učení venku? Nebo naopak chodí s dětmi ven často a rádi?

Učitelů se na to ptáme a jejich nejčastější odpovědí je, nijak překvapivě, čas – cesta ze školy do lokality podnětné pro učení a zase zpět do školy jim prostě něco zabere. Venkovní lekce také málokdy naplní jen 45 minut, takže je potřeba být domluven s kolegy na výměně hodin, případně na to myslet již před tvorbou rozvrhu a vytvořit si aspoň jednou v týdnu dvouhodinový blok s jednou třídou. Snazší je to, samozřejmě, na prvním stupni, ale i na druhém stupni máme příklady učitelů, kteří v terénní výuce vidí hodnotu a dokáží ji realizovat. Co nám většina učitelů neřekne, ale může hrát roli, je to, že být venku viděn se třídou je přece jen trochu odhalení - není tam taková míra kontroly nad třídou a nad svým společenským postavením, lidé mě slyší mluvit na žáky a možná si říkají, že si místo učení venku hrajeme. A slýcháme také obavy spojené s rizikem úrazu dětí, zašpiněním se, potřebou dohánět později zanedbanou látku. Přes to všechno jsou mezi námi učitelé, kteří učí ročně 100 a více hodin venku, jako třeba V Plzni škola venku děti baví.

Když se učitel rozhodne, že by chtěl učit své žáky venku, co pro to má udělat? Je potřeba, aby si na výuku venku zajistil nějakého specialistu?

Věřím, že nejlepším specialistou je učitel sám – tedy jeho otevřená mysl, kreativní přístup k výuce a dětem, a možná nejdůležitější je důvěra, že venkovní výuka má smysl. Inspiraci už si pak najde snadno. Na www.ucimesevenku.cz jsou zmíněné semináře a lekce ke stažení, také výklad právního rámce, který učiteli dodá jistotu, že učit venku se smí.

Jako s každou novou věcí může být užitečné nepřepálit start a začít postupnými krůčky, s kratším časem venku na jednu aktivitu, později se lze dopracovat k celodenním venkovním projektům. Protože podle zkušeností otřelých venkovních pedagogů se ukazuje, že i žáci si v podnětném prostředí potřebují zvyknout, aby byli schopni se začít soustředit na učení.

„Ve volné přírodě jsou děti mnohem bezprostřednější a mohou více projevit své osobnostní rysy. Navíc spojujeme výuku s praxí a např. živá ještěrka v lese je stokrát zajímavější než na obrázku.“ Jana Vejmelková, ZŠ Fantova Kaplice

Může se zapojením školy do programu nějak pomoci rodič?

Rozhodně může. Dejte učiteli odkaz na web www.lesveskole.cz a nabídněte mu, že k nim do školy přijede lektor zdarma ukázat metodiky a vysvětlit, jak to v Lese ve škole chodí. Sami si web také probrouzdejte. A ujistěte učitele, že nebudete mrmlat, když se vaše dítě při výuce zamaže.

Co říkají na výuku venku děti? Líbí se jim to? Chodí ven i v zimě, nebo když prší?

O reakcích dětí není v tomto ohledu potřeba moc diskutovat. Jeden prvňáček to shrnul slovy „V lese honím listy, sbírám houby, pozoruji srnky, zajíce, veverky a je mi tam moc bezvadně." Navíc je venkovní prostředí pro žáky místem, kde využívají všechny své smysly, vznikají jim spontánně nové otázky a samozřejmě je to také zábava se spolužáky.

A zima a déšť? To záleží na vybavení dětí a nastavení učitele, jestli i dočasné nepohodlí chápe jako podnět k učení nebo se třeba obává reakcí rodičů. Je to individuální, ale inspirujeme se i v zemích, kde je z našeho pohledu velmi nevlídno a vidíme, že to jde.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger