Bohuslav Hora: Málo se ptáme dětí, co chtějí. Ony by nám to řekly, ale my je nechceme poslouchat.

pátek 3. srpna 2018 · 0 komentářů

Chtěl být krejčím nebo strojvůdcem. Otec ho poslal na zemědělku a málem z něj byl sládek v pivovaru. Nakonec si ale vybral něco úplně jiného. Bohuslav Hora je učitel. Roky se snaží zbořit zažitý systém českého školství a učit prostě jinak.

Zdroj: Forbes speciál – 18 inspirativních osobností roku 2018


„Táta nechtěl, abych byl učitelem. Donutil mě podat přihlášku na střední zemědělskou školu a já ji skutečně vystudoval. Jenomže mě to táhlo k učení, a tak jsem se přihlásil na pedagogickou fakultu do Plzně. Byl to docela rozruch, když jsem se z oboru rostlinná výroba na zemědělce hlásil na český jazyk a dějepis. Ale vzali mě,“ směje se Bohuslav Hora (47).

Loni získal třetí místo v nultém ročníku české varianty mezinárodní Global Teacher Prize. Na dějepisáře a zástupce ředitelky ze základky v Plané nad Lužnicí je to slušný počin. Letos byl vybrán mezi 18 inspirativních osobností roku magazínu Forbes, které překonávají konvence a tím inspirují druhé.

On ale není běžným učitelem. Nevyznává biflování nazpaměť, naopak dává dětem svobodu a snaží se je naučit o věcech přemýšlet. „U nás se málo ptáme dětí, co vlastně chtějí. Ony by nám to řekly. Ony to i říkají, ale my je nechceme poslouchat. My přece nejlépe víme, co budou v životě potřebovat,“ říká. A hned dodává: „Nejhorší je, že to přitom vůbec netušíme.“

Ještě než dokončil pedagogickou fakultu, začínal jako mladý zaskakující učitel na gymnáziu v Rokycanech. Za svou ženou pak odešel do jižních Čech a převzal děti na druhém stupni základní školy. „Říkali mi: Nauč je to nazpaměť, a hlavně tu nezaváděj žádné novoty. Tak jsem poslechl. Po 12 letech mě to ale definitivně přestalo bavit,“ vypráví Bohuslav Hora. Chtěl zasmrádlý přístup změnit. Nejdřív ale změnil školu. „Posbíral jsem zkušenosti, poznal obor a pak jsem přišel do ředitelny v Plané nad Lužnicí, kde seděla úžasná a velmi inspirativní paní Vellánová,“ popisuje zlomový okamžik. Ředitelka mu dala prostor a svobodu, on přijal místo jejího zástupce a začal bořit.

Začal učit jinak. Hledá pro výuku příběhy, které by děti na kraji puberty bavily. Využívá technologie, je aktivní na Facebooku, Instagramu, Twitteru. „Když chcete učit mladou generaci, musíte jí rozumět. Já jí tedy nerozumím, ale snažím se pochopit, co moji žáci dělají, co je baví. Tak jdu do všeho, co se odehrává v jejich komunitě,“ vysvětluje.

Se svými žáky při dějepisu natáčí videa, vytváří elektronické knihy, myšlenkové mapy. „Jako učitel přináším námět a nechávám žákům svobodu, jak jej zpracují. Když točí film, získají nové dovednosti. Přitom jim na základě toho prožitku třeba utkví něco z dějepisu. Hotové video nebo elektronickou knihu můžeme mezi sebou sdílet a vzniká nám nová výuková pomůcka, pro kterou si každý může kdykoli sáhnout,“ popisuje v hrubých obrysech svoje metody.

Učitel by podle něj neměl tolik učit, ale spíš vytvářet podmínky pro učení. „My vůbec neučíme děti, jak se mají učit. Ani se jich na to moc neptáme. Ony se přitom v ideálním případě učí samy, je to intimní proces v jejich mozku. Musí mít naplněné primární potřeby, musí chtít něco dokázat a pak dojde k zázraku učení. Náš úkol je dodat jim motivaci a naučit je se soustředit,“ přemýšlí Bohuslav Hora.

Sám chodil do školy rád, ale přiznává, že třeba pro matematiku nemá vlohy. „Tu jsem se musel učit fakt nazpaměť. Matikář mi jednou řekl, že nikdy nic nedokážu. Ten předmět byl moje noční můra. A proto teď dělám učitele. Abych dětem věci vysvětloval a nemusely se učit nic zpaměti,“ usmívá se.

České školství se podle něj postupně mění. Změnu ale většinou táhnou soukromé školy, v těch státních se často bojí reakcí rodičů či zřizovatelů. A tak z nich mnohdy pořád vane pravěk. „Ve školství je řada lidí, kteří chtějí věci měnit, snaží se pochopit, jak dnešní generace přemýšlí, zajímá je například fenomén youtuberů. A pak jsou tam lidé, kteří změnu nikdy nepřipustí,“ podotýká.

Za svoje metody občas sklízí tvrdou kritiku. Konzervativním rodičům se nelíbí změny ve výuce. „Rodiče jsou hodně nedůvěřiví. Obzvlášť na malém městě. Občas je to náročné, ale vždycky se snažím vysvětlit, proč učím tak, jak učím. Dělám věci jinak, řadě lidí se to nelíbí, ale já si na tom trvám. Můj život je krátký a já tu chci zanechat nějakou stopu. Přemýšlím o své práci a pokouším se najít společnou cestu. Ale někdo prostě přemýšlet a hledat nechce,“ dodává Bohuslav Hora.

Po 25 letech základní školu opouští. Učit ale bude dál. „Tentokrát dospělé lidi. Budu učit učitele, aby začali na školách smysluplně využívat technologie,“ popisuje novou cestu.

Jako lektor a metodik ICT už učitele školil, třeba jak ve výuce využívat Google Apps či technologie od Applu, je certifikovaný Apple professional development trainer. Teď se informačním technologiím bude věnovat více. „Jdu pracovat do byznysu, ale školský svět neopustím úplně,“ tvrdí.

Nevypadá jako někdo, kdo by mohl jen tak odejít. Školství v něm pustilo kořeny. Bohuslav Hora je aktivní v projektech, které podporují učitele i ředitele, jezdí sbírat zkušenosti do zahraničí, snaží se dostat na školy mladé absolventy. „Třeba se na školu zase vrátím, jen teď potřebuji trochu pauzu,“ usmívá se.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger