Markéta Majerová: Čtení a psaní ve ScioŠkolách

středa 8. srpna 2018 · 0 komentářů

Řada inovativních škol se potýká s nedůvěrou veřejnosti, zda naučí děti plynule číst a psát bez gramatických chyb. Mnoho rodičů, kteří prošli klasickým školstvím, si totiž neumí představit, jak může hodina češtiny vypadat jinak. Proto jsme na téma výuky českého jazyka oslovili ředitelku ScioŠkoly na Praze 9 Štěpánku Rajchlovou.

Zdroj: Magazín Perpetuum 19. 6. 2018


Jste ředitelkou ScioŠkoly, která akcentuje svobodu dítěte ve vzdělávacím procesu, jak lze při zachování principu svobody naučit dítě číst a psát bez gramatických chyb?

Především je třeba nechat dětem čas. Na počátku školní docházky je třeba klást důraz především na čtení s porozuměním, s radostí, s chutí. Následně je třeba podporovat vyjadřování vlastních myšlenek a netrápit děti pravopisem.

Na základě zkušeností s působením na státní škole vím, kdy děti dokážou pochopit svůj mateřský jazyk jako fungující systém. Bohužel v tradiční škole se zaběhlo načasování pro probírání jazykových jevů, které ne zcela vyhovuje tomu, jak dítěti zraje mozek a jak je schopno vnímat jazyk jako systém, ve kterém lze bádat a objevovat souvislosti. Pokud nevezmeme dětem chuť se učit, např. tím, že jim nabízíme moc brzy nevhodné „vědomosti“, začne je zajímat i to, proč se někde píše S, když tam slyšíme Z, apod. V momentě, kdy přijde jejich otázka, se učí velmi rychle a v souvislostech. Abych byla konkrétní – třeba vyjmenovaná slova, slova s nimi příbuzná a předpony vy-, vý- poměrně dobře chápe páťák, s daleko větší jistotou šesťák. Na tradiční škole z této látky píší často diktáty děti ve 3. třídě. Obdobné je to i s ostatní gramatickou látkou. Můj názor tedy je: nespěchat, pak jde všechno rychleji a s pochopením. Nebojte se toho.

Co když ale někoho to, proč se někde píše S, když vyslovujeme Z, zajímat nezačne? Snažíte se je cíleně motivovat?

S každou skupinou dětí si děláme společně plán na zhruba měsíc, abychom věděli a společně si odsouhlasili, co se budeme učit a proč. Plán tvoříme tak, že děti navrhují, co by je zajímalo, píšeme si seznam na tabuli a potom každý označí téma, které ho zajímá nejvíc. Tím jednoznačně prioritizujeme poptávku a vybranou látku se učí celá skupinka dětí, protože jsme si ji odsouhlasili. Samozřejmě nastane situace, že někoho látka nezaujme. Často pracujeme ve dvojici či skupině, takže se děti většinou namotivují společně a chtějí přijít na řešení. A navíc probíranou látku opakujeme a nabízíme dětem individuální vysvětlení. Neobáváme se tedy, že by někoho něco minulo. Je ale možné, že se okamžik pochopení a motivace k učení konkrétní záležitosti dostaví individuálně.

Ve ScioŠkolách se děti často společně učí ve skupinách, které jsou věkově heterogenní. Platí to i při výuce českého jazyka?

Čtení a psaní se děti na prvním stupni učí v dvojročí, takže se kombinují např. celkem vyspělí čtenáři s nečtenáři. To je pochopitelně vede ke spolupráci. V nejvyšších ročnících učíme děti v jednom ročníku, protože jejich potřeby a požadavky nás k tomu společně dovedly. A v dvojročí 5. a 6. třída se děti učí dle svých potřeb a tempa, dělí se na tři skupiny a pracují na tématech, která potřebují procvičit a která je zajímají.

Ve velmi heterogenní skupině (1.–9. třída) se děti potkávají v tzv. kolejích. Tam dochází např. k situacím, kdy velké děti čtou malým jejich slovní hodnocení a vysvětlují jim, co to všechno znamená.

Je čtení a psaní ve ScioŠkolách vyučováno jako samostatný předmět (podobně jako v tradičních školách), nebo je látka integrována do různých projektů?

Čtení, psaní a komunikace jsou u nás vyučovány zčásti jako samostatný předmět a zčásti integrovaně do předmětu Svět v souvislostech. Snažíme se klást důraz na rozvoj vyjadřování, formulování vlastních myšlenek, na čtení s porozuměním a následně na hledání pravidelností v jazyce, aby děti pochopily jazykový systém. Kombinace integrace do Světa v souvislostech a samostatného předmětu, kde si s dětmi jazykový systém osvětlujeme, nám dobře funguje a děti to baví.

A kolik hodin týdně mají žáci výuku v podobě samostatného předmětu?

Máme v rozvrhu tři hodiny týdně předmětu, který se jmenuje Čtení, psaní a komunikace. V různých věkových skupinách je využíváme různě. Např. ve věkové skupině 5.–6. třída mají děti jednu hodinu v týdnu čistě gramatickou, jednu komunikační a jednu slohovou. Ve věkové skupině 7.–8. třída mají děti vždy celý týden zaměřený na jednu část předmětu. Jeden týden tedy řešíme spíše gramatiku, jeden týden komunikaci, další týden literaturu a další týden sloh. V uvedených modelech jsme vyšli vstříc dětem a jejich požadavkům, v pololetí jsme společně vyhodnocovali, zda takto nastavený systém vyhovuje všem… Žádné významné změny jsme dělat nemuseli. Uvidíme tedy, co přinese následující školní rok.

Stává se vám, že rodiče mají obavy, aby tento způsob výuky zajistil, že jejich děti budou umět číst s porozuměním a psát bez chyb?

Když člověk začne dělat něco jinak, než je tradičně zvykem, pochopitelně tím vyvolá obavy. Mám ale dostatek zkušeností s výukou českého jazyka na to, abych důvěryhodně vysvětlila rodičům, že se obávat nemusejí. Skutečně jsem zažila mockrát u dětí Aha-efekt až v osmé nebo deváté třídě, kdy jim najednou systém jazyka začal dávat smysl, ovšem dříve bylo úplně zbytečné jim některé věci sdělovat. Naopak bylo velmi přínosné pilovat čtení s porozuměním a formulaci vlastních myšlenek.

V souvislosti s modelem výuky na ScioŠkolách zaznívá, že není určen pro všechny. Pro koho si myslíte, že je vhodný, a komu byste jej raději nedoporučila?

Nastupovat do ScioŠkoly znamená pro celou rodinu dost zásadní rozhodnutí. Při přijímání dítěte nám záleží na souladu se smýšlením celé rodiny. Takže ScioŠkola je vhodná pro děti, jejichž rodiče je vychovávají v podobném duchu, tedy v respektujícím prostředí. A pochopitelně je třeba, aby měli rodiče dětí odvahu vybočit ze standardu a obhájit si svůj krok třeba před příbuznými, známými a kamarády. Možná to zní jako nadsázka, ale skutečně to není snadné, být rodičem ScioŠkoláka. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že bych ScioŠkolu nedoporučila někomu, kdo spíš volí výchovné metody ve stylu cukru a biče. Děti z takového prostředí pak spíše ve ScioŠkole kompenzují své potřeby a nedochází k soustředění se na práci a vlastní aktivitu.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger