PORTÁL: Pracovní listy ke stažení

sobota 30. března 2019 · 0 komentářů

Zajímavá nabídka nakladatelství PORTÁL: pracovní listy ke stažení zdarma.

Na e-shopu https://obchod.portal.cz/ na stránce Pracovní listy ke stažení nebo u jednotlivých knih v sekci Další informace si můžete stáhnout pracovní listy pro rozvoj grafomotoriky, kreslení, výslovnosti, čtení, počítání, atd. Pracovní listy po otevření lze vytisknout.

Seznam všech pracovních listů najdete ZDE.

Ředitel naživo je tady!

pátek 29. března 2019 · 0 komentářů

Otevíráme pilotní ročník dvouletého programu pro dvojice lidí ve vedení škol, kteří chtějí být pedagogickými lídry. Program jsme připravili na základě toho nejlepšího know-how s předními experty.

Chceme, aby se v každé škole děti učily naplno a s radostí. A bez ředitelů to nejde. Proto jsme připravili skvělou příležitost, jak prakticky posunout školu kupředu. Díky inspiraci od špičkových lektorů a škol, individuální podpoře a sdílení v komunitě spřízněných lidí.

Program jsme zahájili 27. 3. 2019 na slavnostním večeru Ředitel naživo: Startujeme 2019. Přes 200 hostů naplnilo pražské Centrum současného umění DOX. Mezi řečníky na pódiu vystoupil i ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal a člen správní rady Nadace České spořitelny Ondřej Liška.

„Když se podíváte na ty nejmodernější poznatky z oblasti neurosciences či moderní pedagogiky, tak stejně nakonec končí u Komenského. Jsou to staré koncepty, které mluví o nějaké celistvosti. O celostním pohledu na děti, na sebe samého, na člověka. A myšlenka, která mi přijde právě tady vhodná za zpřítomnění, je, že tradice není uctívání popela, ale předávání ohně. A to je přesně to, co dělá Učitel naživo a nově i Ředitel naživo," řekl ve svém příspěvku Ondřej Liška. Symbolicky pak s Tomášem Zatloukalem k příležitosti zahájení programu Ředitel naživo zapálili oheň v petrolejce.

Do programu přijímáme účastníky ze základních a středních škol, a to bez ohledu na délku zkušeností ve vedení školy či region, ve kterém se škola nachází. Přihlásit se můžete do 19. 5. 2019.

Věříme, že dobrá škola dokáže proměnit životy dětí k lepšímu. Aby měly děti za doprovodu učitelů možnost nacházet svou vlastní hodnotu a uplatnit se ve světě, musí pro to ve škole vznikat prostor a podmínky. Takové podmínky nejlépe vytváří tým učitelů v čele s ředitelem – pedagogickým lídrem.

Ředitel v roli pedagogického lídra hluboce rozumí potřebě zaměřovat se ve škole na učení a rozvoj dětí. Věří, že jeho základním úkolem je vyhodnocovat dopad všech pracovníků ve škole na učení dětí. Získává svůj tým pro vizi školy, jako otevřeného a učícího se společenství, v jehož centru je dítě. Takové ředitele tu chceme mít.

Stejně jako v našem učitelském výcviku jsme se i v ředitelském programu zaměřili na to nejlepší z českého i zahraničního vzdělávání. Přivezli jsme know-how ze studijní cesty po USA, využili jsme studie od nejvýznamnějších expertů zabývajících se dopadem práce ředitelů na učení dětí. Načerpali jsme inspiraci od expertní rady složené ze zkušených ředitelů a odborníků z Česka.

Pro pilotní ročník programu založeného na dlouhodobosti, spolupráci a propojování zkušeností, teorie a praxe, nyní hledáme dvojice z řad vedení škol, které by do toho šly s námi. Jedině společně totiž dokážeme vybudovat silnou a soudržnou komunitu s potenciálem proměňovat vzdělávání dětí k lepšímu.

Programem cesta nekončí. Tvoříme velkou a trvalou učící se komunitu

Více informací o programu naleznete ZDE.



Páťáci učí prvňáčky, jak zacházet s technologiemi

čtvrtek 28. března 2019 · 0 komentářů

Na americké základní škole John Barry Elementary hrají technologie významnou roli. Prostupují všemi ročníky a předměty, od matematiky po přírodovědu, zároveň jsou ale také využívány k propojení žáků ze starších ročníků s těmi mladšími. Jak přesně?

Zdroj: Markéta Popelářová, Perpetuum 20. 2. 2019

Páťáci pravidelně tráví čas se svými mladšími kolegy z první třídy a učí je, jak používat Microsoft Word nebo jak na internetu vyhledávat nové stránky. Během takových setkání ovšem nejde jen o nabytí technických dovedností, ale také o soft skills, o získání taktu a empatie. Páťáci jsou na sebe navíc pyšní, když si uvědomí, že někoho naučili něco nového.


Dovednosti, které páťáci mohou předat

Během společných hodin se od nich prvňáčci učí třeba to, jak používat online Google Dokumenty, jak kopírovat a vkládat text, používat programy ke čtení nebo jak vytvářet prezentace nebo vkládat obrázky.

Škola s projektem prvotně začala jen v malém měřítku, nyní je ovšem s nižším ročníkem propojena každá třída. Jedná se přibližně o jednu hodinu týdně, před kterou se učitelky obou tříd společně domluví, v jakém bodě by se učivo jejich tříd dalo efektivně propojit. K tomu je také nutné vymyslet, jak tyto dovednosti děti naučit a s pomocí jakého zařízení.

„Je těžké je učit, protože někdy neposlouchají. Ale i tak to stojí za to,“ okomentovala projekt jedna z žaček pátého ročníku. Jaké pozitivum tento nápad bezpochyby přináší? Například práce učitele se během hodiny významně minimalizuje, nebo se spíše přesouvá do jiného sektoru. Učitel má totiž čas na individuální pomoc jednotlivým skupinkám v případě, že to potřebují.


Reflektujte, sdílejte

Po vyučování se nezapomíná ani na kratší reflexi s oběma třídami, ve které žáci pojmenují své dosažené úspěchy, případně potíže, se kterými se museli vypořádat. Učitelé si setkání prvňáčků a páťáků chválí i z toho důvodu, že pozornost může být individuálně věnována každému dítěti, což během klasické hodiny není v jejich lidských silách.


Jana Hrubá: Pozornost také nadaným (a učitelům)!

středa 27. března 2019 · 0 komentářů

Minulý týden se 22.–23. 3. v Praze uskutečnila konference Vzdělání pro budoucnost. Téměř 500 účastníků, skoro stovka zajímavých lektorů, přes 80 workshopů. Gejzír inspirace!

Pořadatelskými organizacemi byly: Mensa ČR (www.mensa.cz), Svět vzdělání (www.svetvzdelani.cz), Národní institut pro další vzdělávání (www.nidv.cz / www.talentovani.cz) a skupina Fraus (www.fraus.cz).

Nahlédnete-li do programu, bude vám jasné, že každý si mohl ve dvou až po okraj naplněných dnech najít pro sebe přitažlivá témata, podnětné myšlenky, inspiraci do výuky, setkání se zajímavými lidmi. Od témat vzdělávací politiky, koncepce rozvoje nadání, informací o zajímavých aktivitách a zkušenostech škol, nových pomůckách, využití digitálních technologií, přes neuropsychologii, inkluzi až po zaměření na učitele samého, jeho rozvoj a předcházení jeho vyhoření – náměty využitelné pro pedagogy všech škol od mateřských přes základní po střední a vysoké.

Nezapomenutelným zážitkem se stalo zamyšlení Jaroslava Duška nad vzděláváním. Prostřednictvím vyprávění o svých studiích na gymnáziu dokázal s humorem, lehkostí, bez poučování a mentorování ukázat na příbězích učitelů, kteří ho nejvíce ovlivnili, jak může učitel zapůsobit na celý život svým příkladem, „harmonickým stavem vědomí“, opravdovým zájmem o žáky a jejich názory. Daroval všem v nabitém sále hodinu ozdravného smíchu s hodnotným podtextem. Takové pozitivní setkání by učitelé potřebovali častěji!
















Školy 20. století selhávají pro děti 21. století

úterý 26. března 2019 · 1 komentářů

Vzdělávací instituce se nechtějí měnit. Jasné vize jsou rychle nahrazovány byrokracií, ovládáním, sankcemi a všemi dalšími druhy idiotství – rozhovor s Jesper Juul.

Zdroj: www.svobodauceni.cz 5. 3. 2019

Následující části rozhovoru Agnieszky Jucewicz s dánskou rodinnou terapeutkou Jesper Juul se objevily v polském týdeníku “Wysokie Obcasy” v dubnu roku 2015.

Jednou jste řekla: „Učitelé, studenti i rodiče by se měli vydat do ulic a protestovat proti současnému vzdělávacímu systému. A jestli se to jednou stane, budu první, kdo se jich zastane a připojí se k nim.” Trváte si na tomto postoji?

Jistěže. Bohužel je situace v mnoha zemích stále neuspokojivá a vyžaduje radikální změnu. Současný vzdělávací systém v Německu, Rakousku, Francii nebo Polsku nepřináší studentům, rodičům ani učitelům žádnou hodnotu. Je represivní a zastaralý a založený na moci, hierarchii a absolutní poslušnosti. Tradiční vzdělávací systém byl vytvořen tak, aby zajistil zemi submisivní občany poslušně plnící úkoly na montážních linkách. Ale časy se změnily.

Místo továren máme korporace.

A tyhle korporace už nehledají pokorné a povolné pracovníky. Dnes požadují kreativní, vynalézavé lidi s netradičním myšlením a ochotné činit odvážná rozhodnutí.

Co dalšího se změnilo?

Způsob, jakým rodiče zacházejí se svými dětmi. Vypadá to, že se jejich vztahy prohloubily a jsou autentičtější. A změnily se také samy děti. Stejně jako ženy před 30–40 lety, tak i děti se začaly hlásit o svá práva, vyžadují respekt a možnost se svobodně rozhodovat. A stejně jako v minulosti ženská emancipace, i tyto požadavky vyvolávají silné protesty a odpor.

Nikdo ve vedení se nechce dělit o svou moc, proto se školy tvrdošíjně drží archaických struktur a ignorují všechny změny, které se kolem nich dějí. Vzdělávací instituce stále připomínají průmyslovou továrnu ve své nejhorší a nejjedovatější formě.

Když řeknete „škola“, co přesně tím myslíte?

Celou skupinu učitelů, rodičů a dětí. Ale ze všeho nejvíc je škola politickou institucí a extrémně účinným nástrojem používaným vládnoucími orgány v boji za své příští volební období. Stejný scénář můžeme vidět ve spoustě různých zemí – nová vláda převezme moc a jeden den jsou učitelé vykreslováni jako hrdinové, a jiný jako pachatelé, v závislosti na rozmaru vládnoucí strany.

Dokud si rodiče a učitelé půjdou po krku, politici mohou zůstat v klidu. Inovace a jasné vize jsou důsledně a rychle nahrazovány byrokracií, ovládáním, sankcemi a všemi dalšími druhy idiotství. Proto bychom měli donutit autority, aby si uvědomily, že jejich země potřebují reformy vzdělávání, které by upravovaly způsob, jakým se k sobě lidé ve škole vzájemně chovají a jak se škola chová k nim.

K tomu došlo před 30 lety v Dánsku. V důsledku toho jsou všechna důležitá rozhodnutí vztahující se ke vzdělávacímu systému činěna v parlamentu, za přítomnosti ministrů, členů odboru učitelů a zástupců asociace studentů, která se posledních 20 let skládá výhradně z dívek – všech výmluvných, důkladně připravených a vynikajících partnerů pro vyjednávání. Víte, jak to všechno začalo?

Nemám zdání.

Právní reformou. Po řadě sociálních změn si politici nakonec uvědomili, že dítě je nezávislá lidská bytost a že školy by měly být zodpovědné nejen za úroveň vzdělání, ale také za sociální a psychologický rozvoj dítěte.

Není otázka rozvoje dítěte hlavně odpovědností rodičů?

Nejen. Uvědomme si, kolik hodin denně děti stráví ve škole a vynásobme to 11–12 lety. To je spousta času. Učitelé, kromě předávání svých znalostí, mají na naše děti obrovský vliv. Proto by se reforma vzdělávacího systému měla zaměřit primárně na péči o učitele.

Jak?

Učitelé by měli mít odpovídající výcvik, přípravu a podporu. Spousta mladých pedagogů to po 2 nebo 3 letech učení vzdá a řekne: „Už nikdy!” Cítí se vyhořelí, protože jejich způsob myšlení se již liší od starých pravidel a praktik, přesto stále postrádají nástroje k uskutečnění svých nápadů. Přestože jsou motivováni ke změně, jsou stále brutálně poráženi neústupným konvenčním systémem. Během studia na univerzitě navštěvují učitelé hodiny zaměřené na psychologický rozvoj. Tyto hodiny jsou naneštěstí často zaměřeny výhradně na děti.

To, co stále chybí, jsou lekce nebo semináře, které by učily naše budoucí učitele metody sebeuvědomění nezbytné pro rozvoj empatie. Pocity jiných osob si můžete představit a pochopit pouze tehdy, když dobře znáte a chápete sebe. Důležitost empatie je ve školách rozhodující, ale zároveň i velmi podceňovaná. Léta byla chápána jako měkká, ženská vlastnost, podkopávající autoritu učitele, přestože ve skutečnosti je to klíč k vytvoření nejvyšší vzdělávací instituce. Je to právě empatie, na kterou bychom se měli zaměřit, a nikoliv ta – stereotypně spojená s muži – všudypřítomná hierarchie.

Myslíte si, že dnešní školy mají typicky patriarchální strukturu?

Nepochybně! Pochází to z doby, kdy muži měli výlučnou moc.

Ve své knize „Schools in Crisis” (Školy v krizi) zmiňujete „školní kulturu”. Za korporátní kulturu má zodpovědnost představenstvo. Kdo odpovídá za „kulturu” ve škole?

Ředitelé. Ti rozhodují, na jakých hodnotách a principech by jejich školy měly být vybudované, a ve většině případech to mohou udělat, bez ohledu na pokyny ministerstva. Nikoho nepodněcuji k unáhlenému boji s oddělením vzdělávání – to by bylo, jako kdyby šlo Dánsko do války s Vladimírem Putinem – pouze navrhuji, aby vnitroškolní vztahy mezi lidmi byly stěžejní, a proto by se jim mělo věnovat více pozornosti.

Jaké kompetence by měl mít ředitel školy?

Měl by být profesionálem, nikoliv byrokratem, měl by mít dobré manažerské a vedoucí schopnosti, ale hlavně musí mít vizi! Tým pedagogů potřebuje cítit, že je na něj vždy spolehnutí, ale v případě konfliktu mezi učitelem a studentem by měl pečlivě analyzovat argumenty obou stran místo automatického hájení svých zaměstnanců. Tato slepá solidarita je dnes bohužel častým jevem. Je to nevhodné a naprosto nespravedlivé…

Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.



Co přinese reforma financování regionálního školství?

pondělí 25. března 2019 · 0 komentářů

Reforma financování regionálního školství bude spuštěna 1. ledna 2020. Změna bude spočívat v tom, že bude odstraněn krajský normativ finančních prostředků na žáka, regionální školství bude hrazeno podle počtu výukových hodin a dojde k odstranění rozdílů ve financování regionálního školství mezi jednotlivými kraji.

Zdroj: Michaela Papírníková Jurečková: INS – informační servis Svazu měst a obcí ČR 1/2019


Co je reforma financování regionálního školství

Od 1. ledna 2020 bude spuštěna reforma financování regionálního školství a dojde k naplnění jednoho ze strategických cílů, a to zkvalitnit základní a střední vzdělávání a odstranit nevyvážené postavení jednotlivých škol a ohodnocení učitelů. Změna spočívá v tom, že namísto finančních prostředků na žáka bude základní a střední školství financováno ze státního rozpočtu podle počtu výukových hodin. Stávající normativní systém „peníze na žáka“ dostatečně nepostihuje specifika jednotlivých regionů a mezi kraji jsou tak velké rozdíly ve výši státního financování pro stejné typy škol. V rámci reformy byl stanoven maximální rozsah pedagogické činnosti hrazené ze státního rozpočtu. Tím dojde k zohlednění regionálních rozdílů a spravedlivějšímu rozdělení finančních prostředků na regionální školství. Svaz měst a obcí od počátku podporuje snahu odstranit rozdíly ve financování jednotlivých škol v krajích právě formou reformy financování regionálního školství.


Aktivity Svazu v řešení problematiky financování regionálního školství

Zástupci Svazu se účastnili mnoha jednání na MŠMT týkajících se přípravy reformy regionálního školství, připomínkových řízení a dále následných jednání, která se týkala odložení reformy financování regionálního školství a řešení otázek spojených se spuštěním reformy. Na posledním jednání dne 5. listopadu 2018 s náměstkyní Matuškovou byli zástupci Svazu i Sdružení místních samospráv informováni o stavu přípravy na reformu. Zaznělo, že nedošlo k zařazení požadavku na finanční prostředky ve střednědobém výhledu státního rozpočtu, že se bude dokončovat výpočtový model, nastaví se systém odměňování nepedagogických pracovníků v roce 2019, dojde k částečnému vyrovnání v odměňování pedagogických pracovníků pomocí rozvojových programů, dojde k navýšení finančních prostředků na překryvy MŠ a na navýšení kapacit škol a mateřských škol.

V dopisech adresovaných ministerstvu z počátku minulého roku Svaz požadoval co nejrychlejší spuštění reformy financování, které bude zajištěné finančními prostředky, byl uplatněn požadavek, aby alokace finančních prostředků byla zajištěna nejen na rok 2019, ale i ve střednědobém výhledu. V rámci spuštění reformy financování byl uplatněn požadavek na zvýšení platových tarifů po pedagogické pracovníky, ostatní pedagogické pracovníky a nepedagogické pracovníky. Svaz při prosazování spuštění reformy a nastavení vhodných podmínek spolupracoval mimo jiné i s odbornými asociacemi (Asociací ředitelů základních škol a unií CZESHA), se kterými koordinoval svoje stanoviska. Svaz dále spolupracoval na řešení problematiky financování regionálního školství s pracovní skupinou pro školství, sport a kulturu Sdružení místních samospráv.


Stanovisko Svazu

Svaz nadále trvá, aby reforma financování byla spuštěna co nejdříve a byla zajištěna prostředky ze státního rozpočtu. Dále požaduje, aby došlo k navýšení platových tarifů pedagogických, ostatních pedagogických a nepedagogických pracovníků, aby byl dokončen výpočtový model a byla prohloubena metodická činnost MŠMT pro kraje a ORP ve věci přípravy na spuštění reformy financování regionálního školství.


Poznámka redakce: Slibuje se a slibuje, jedná se a jedná – a peníze na reformu zajištěny nejsou a nejsou. Jako u všech předcházejících reforem. A vzdělávání se nezkvalitňuje a nezkvalitňuje… Čím to asi tak bude???

Robert Čapek: Soft skills

sobota 23. března 2019 · 0 komentářů

V další ukázce z publikace Líný učitel. Jak učit dobře a efektivně vysvětluje Robert Čapek pojem „soft skills" a jeho důležitost v budoucím profesním životě dětí. Posilujete soft skills žáků i vy?

Zdroj.



Co jsou soft skills?

Textů, projektů, programů a školení je o tom dost. Učitel by neměl lpět pouze na výuce znalostí, ale také dovedností a postojů. Jenomže to si mnozí nedovedou konkrétně představit, stejně tak jako další nový pojem: soft skills. Právě tyto „měkké dovednosti“ jsou dnes tím, co požadují zaměstnavatelé. Ne vyjmenovat sbírky Holase, Hory, Holana a Marvana! Soft skills se vztahují k duševní práci a zahrnují například komunikační dovednosti, tvůrčí, kreativní nebo týmové řešení problémů, konstruktivní kritičnost a schopnost přijímat kritiku, strategické neboli koncepční myšlení, kritické vnímání sebe sama, otevřenost, flexibilitu, schopnost se adaptovat a přijímat změny, ochotu učit se novým věcem a další důležité věci.

Kdo má soft skills na dobré úrovni, lehce se učí i hard skills – tedy konkrétní dovednosti vztažené k profesi nebo odbornosti. Řekněte mi, když si představíte výklad a mlčící třídu otráveně zapisujících žáků – jaké soft skills jsou zde posilovány? Občas zaslechnu od učitelky na semináři: „Já bych si hrozně ráda hrála, ale já musím učit. Ale když to stihnu, tak určitě něco zkusím.“ Je to smutné a zároveň to českého učitele fatálně odlišuje od jeho evropských kolegů. Těm nemusí nikdo říkat, aby realizovali pestré výukové metody, stejně jako oni na ně nešetří čas, až stihnou látku „odučit“. V zahraničí vědí, že právě hra a rozličné metody jsou to nejlepší učení!


Jak na to?

Představme si učitele, který promítá na interaktivní tabuli odrážky, které si žáci přepisují do sešitu. Vykládá jim látku, již se pak žáci musí doma naučit, protože se objeví v testu. Nyní se zamysleme, co je vlastně učitel naučil. Jsou tam obsaženy nějaké soft skills? A které by měly být ve školní práci zastoupeny?

Světové ekonomické fórum zveřejnilo ve zprávě „Future of Jobs Report“ deset oblastí, na které je nutné se při edukaci soustředit, ideálně v tomto pořadí:

1. Komplexní řešení problémů
2. Optimalizace vzájemné spolupráce
3. Vedení lidí
4. Kritické myšlení
5. Vyjednávání
6. Kontrola kvality
7. Klientský přístup
8. Schopnost rozhodovat a hodnotit
9. Aktivní naslouchání
10. Kreativita

Pro rok 2020 však předpokládá jiné pořadí:

1. Komplexní řešení problémů
2. Kritické myšlení
3. Kreativita
4. Vedení lidí
5. Optimalizace vzájemné spolupráce
6. Emoční inteligence
7. Schopnost rozhodovat a hodnotit
8. Klientský přístup
9. Vyjednávání
10. Myšlenková pružnost


Podporu těchto dovedností výklad, čtení učebnice, pasivní přijímání a následné šprtání školometských poznatků rozhodně nezajistí! Kvalitní edukace a podpora soft skills je nejen moderní, správná a pro budoucnost žáků důležitá, ale zároveň je dobrou zprávou pro líného učitele. Rozvoj těchto dovedností je totiž nejméně pracný a nejzábavnější způsob edukace, který by mohl vymyslet. I kdyby si žáci ve třídě jen a jen hráli, stále je to pro soft skills užitečnější než výklad. Ale chytrý líný učitel to dokáže vymyslet tak, aby si žáci hráli a přitom pracovali – a často velmi tvrdě a zapáleně.

A co vy? Posilujete při výuce soft skills?

Text pochází z publikace Líný učitel. Jak učit dobře a efektivně. Jejím autorem je Robert Čapek.

Umazané, ale šťastné. Děti z lesní školky žijí jako indiáni

pátek 22. března 2019 · 0 komentářů

Jsem špatný rodič. Takový pocit si musí odnést každý, kdo poprvé navštíví lesní školku Mezilesy nedaleko Zákup. Děti tu žijí v přírodě, neznají tresty a už ve třech letech vědí, co je zodpovědnost.

Zdroj: Tomáš Lánský www.idnes.cz 3. 3. 2019

Miroslav Volný nasedá každé ráno v Úštěku se svými syny Bartolomějem a Vincentem do auta. Jako většina z rodičů je vozí do školky a školy. Jezdí ovšem do 30 kilometrů vzdálené vesnice Veselí poblíž Zákup, kde se nachází Lesní školka Mezilesy. Cestu tam a zpátky pak absolvuje ještě jednou odpoledne. Výlet, který by málokdo z nás kvůli školce podstoupil, se mu vyplatí. Jeho synové totiž vyrůstají v těsném sepětí s přírodou, kterou by jim konvenční školka nedala.

„Respektují se tu jejich potřeby a osobnost. Jednají s nimi jako s dospělými. Celý den jsou venku a nikdo je k ničemu nenutí. Jednou, až vyrostou, budou složitěji manipulovatelní,“ zamýšlí se Volný, když ze svého elektromobilu vykládá potomky.


Celý rok venku

Pak už společně míříme k maringotce, vedle níž ční mongolská jurta. To jsou jediné vymoženosti, kterými lesní škola a školka Mezilesy disponuje. Slouží jako zázemí, když je výuka a nebo je venku tak ošklivo, že se tam nedá být. Ale takových dnů bylo v posledních šesti letech, co školka existuje, minimum.

„Rodiče s tím už počítají, dětem kupují kvalitní zateplené a nepromokavé oblečení. Takže jsme venku prakticky pořád,“ potvrzuje zakladatelka školky a její ředitelka Ivana Zumrová, zatímco krájí dětem jablka ke svačině. Je jich tu patnáct. Sedm z nich jsou již školáci, zbytek předškoláci. Jde o děti z České Lípy, Nového Boru, Kravař, Žandova, Zákup, ale i z Úštěku.

Caparti si mě v jurtě zvědavě okukují. Pobíhají kolem mě a občas mě některé dítě šťouchne. Zkoumají můj fotoaparát, chtějí vidět fotky. Smějí se, že jsem přijel oblečen v kabátu, když přitom venku slunce vyhnalo rtuť teploměru na 12 stupňů. Za okamžik se shromáždí do kruhu. Učitelky, které tu všichni oslovují křestními jmény, zatím mezi děti umístí „mluvící hůlku“.

Kdo ji drží, má právo hovořit a ostatní poslouchají. Tento indiánský zvyk připomíná kmenovou radu. Děti si hůlku předávají a každé řekne, co má na srdci. Některé blábolí, co včera dělalo, jiné se chlubí, že má narozeniny. Další děti hodnotí včerejší karneval. Nikdo jim neskáče do řeči.


Dospělé nepotřebují

„Pojďte si sednout k nám do kruhu, děti musí vědět, že dnes budete jedním z nás,“ láká mě další z učitelek Martina Králová. Musím se dětem představit. Pak už zaznívá povel, že se jde ven.

„Děti v lesní školce dospělého ke hře vůbec nepotřebují. Přirozeně tu probíhá komunitní proces, samy se mezi sebou domlouvají, vzniká spontánní hra,“ líčí Ivana Zumrová, zatímco její svěřenci se okamžitě rozprchnou po okolí. Některým jsou tři roky, nejstaršímu dítěti je deset let. Trošku pochybuji, že tak rozmanitou skupinu jde ukočírovat.

Některé děti házejí klacek fence, která školku hlídá. Další skáčou přes vyschlé koryto potoka. Jiný klučina našel v křoví zvířecí kost, nejspíše divočáka. „Toho určitě zabili vlci,“ zamýšlí se osmiletý hoch a netuší, jak blízko pravdě možná právě je. Dva starší kluci loupou kůru z kmene padlého smrku.

„Pojď se podívat na ty červy,“ nadšeně mě lákají, abych ocenil bílé kroutící se larvy lýkožrouta. Jsou umazaní od hlíny, ve vlasech mají jehličí a špínu jim zpoza nehtů bude jejich máma dolovat ještě týden. Sám sebe se ptám, jestli bych své dceři podobné radovánky dovolil.


Místo panenky mladší kamarádka

„Standardní špína, tu já už ani nepokládám za divnou,“ mávne rukou ředitelka školy. „Dítě si prostě hraje venku a je zašpiněné. No a co? Je to normální. Proč by dítě hrající si v přírodě mělo být čisté?“ pokládá řečnickou otázku. Snad na tom něco bude. „Ale prát bych to teda nechtěl,“ snažím se vymanévrovat z defenzivy. „Rodiče často koupí hezké drahé oblečení a lpí na tom, aby bylo čisté. Přitom z něj děti za chvíli vyrostou,“ konstatuje mladá žena.

Divím se, proč je ve školce jen málo hraček. „Děvčátka si tu místo s panenkami hrají s mladšími kamarádkami, pomáhají jim a samy je učí. Dospěláci do toho nevstupují,“ vysvětluje mi Ivana Zumrová.

Ale opravdu se tří nebo pětileté děti umějí samy dohodnout s těmi osmiletými? Není to jen pohádka pro kolemjdoucí? Vyslechnu si příběh. „Skáčou třeba na trampolíně, kam se jich vejde maximálně pět. A skákat jich chce devět. Dospělák by tam normálně přišel a řekl, kdo bude skákat a kdo ne. Ale tady to tak nechodí. Povím jim, ať se dohodnou. Vmžiku se ve skupině oddělí nějaký přirozený vůdce, který ty děti rozdělí a ohlídá si to. Musí být spravedlivý, aby tím vůdcem byl i pro příště. Posílí to jejich pocit zodpovědnosti.“


Nikdo není zlobivý

Jde se na výlet lesní pěšinou. Žádné držení za ruku, žádný organizovaný dvouřad. Děti běhají, některé se loudají, jiné rýpou klackem v opuštěném mraveništi. Zajímá mě, jak tu řeší kázeň.

„Pokud některé dítě zlobí, ostatní děti si s ním samy přestanou hrát. A ono brzy pochopí, že něco dělá špatně. A samo přestane. Nálepky jako „ty jsi zlobivý“ vůbec nepoužívám,“ zdůrazňuje Zumrová.

Technicky vzato, Lesní školka Mezilesy je „pouze“ zapsaný spolek. Je to jediný způsob, jak být zcela nezávislý na systému a vyhnout se svazujícím pravidlům. Cena za to je ale vysoká. Školka a škola hospodaří jen z příspěvku rodičů. Každá z patnácti rodin dětí musí měsíčně zaplatit přibližně 4,5 tisíce korun.

„Kdo si tuhle naši službu hledá, většinou peníze doma přetřese tak, aby mu na školku zbyly. Ještě nikdy k nám nikdo nepřestal dávat dítě proto, že by to bylo drahé. Naopak, spíš mnozí lidé třeba změnili své zaměstnání, aby mohli lépe kombinovat svůj čas s potřebami školky,“ dostává se mi odpovědi…

Celý text a fotografie najdete ZDE.

Den lesů 2019: Vztah dětí k lesům se zhoršuje. Některé se tam dostanou jen jednou za rok.

čtvrtek 21. března 2019 · 0 komentářů

Tématem letošního Mezinárodního dne lesů (čtvrtek 21. března) jsou „Lesy a vzdělávání“. Čeští odborníci přicházejí s jasným vzkazem: Vztah českých dětí k lesům se zhoršuje. „České děti se lesům dlouhodobě vzdalují. Pokud na to nepůjdeme chytře, jak se říká od lesa, neuspějeme a trend se nepodaří zastavit,“ říká Miloš Tomek z edukačního projektu Lesní svět.

Zdroj: tisková zpráva www.lesnisvet.cz 19. 3. 2019

Mezinárodní den lesů si lidé na celém světě připomínají od roku 2013 za účelem zvýšení povědomí o významu všech typů lesních ekosystémů pro trvale udržitelný rozvoj.


Rukama 800 lesních pedagogů projdou každý rok statisíce dětí

Česko se koncepčně lesní pedagogice věnuje od roku 2002. V současnosti u nás působí zhruba 800 certifikovaných lesních pedagogů. Přestože se jejich počet každý rok zvyšuje o 40 až 60, vztah českých dětí k lesům a jejich znalosti se dlouhodobě zhoršují. Úroveň znalostí klesá, schopnost získat správnou informaci díky internetu stoupá. Děti jsou při pobytu v lese celkově choulostivější na zimu nebo přírodní špínu.

„Z pravidelných vzdělávacích akcí víme, že některé děti se dostanou do lesa třeba jen jednou za rok. To je skutečně alarmující a pokud nechceme současný trend prohlubovat, měla by přijít koncepční změna,“ říká po 17 letech zkušeností v lesní pedagogice Václav Lokvenc z areálu enviromentální výchovy Hájemství. Koncepční změna by mohla například vypadat jako v sousedním Rakousku. Tam stát už na přelomu tisíciletí legislativně stanovil povinnost, aby žáci ZŠ minimálně 1x za první stupeň a 1x za druhý stupeň navštívili centrum lesní pedagogiky. V Česku je taková aktivita závislá pouze na zájmu učitele.

„Nic to ale nemění na faktu, že klíčovou roli hraje rodina. Když rodiče nebudou děti do lesů brát a nechají je sedět u počítačů, mnoho se toho stejně nezmění,“ tvrdí předseda Sdružení lesních pedagogů Ing. Marek Šuba. Potvrzují to i výzkumy. Podle Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů chodí děti nejčastěji do lesa s rodinou (58 %). Se školou či zájmovým kroužkem to je podstatně méně (8,8 %). Jasně nejčastější aktivitou je sběr hub (39 %).České děti jsou většinou schopné vyjmenovat 5 lesních zvířat, u stromů už s tím ale mají problém. Nejčastější českou dřevinu nebylo v průzkumu schopno určit 56 % dotázaných. A podle čtvrtiny dětí má odpadky v lese dokonce uklízet lesník.


Děti nevědí, kde vychází slunce, a v lese by hledaly i jablka

Odcizování dětí přírodě je celosvětový problém. Například v USA a Británii už existuje pro neznalost přírody v dětském věku termín: porucha vztahu k přírodě.Výsledky posledního velkého evropského průzkumu (JugendreportNatur) z roku 2017 v Německu potvrdily, že se i malí Němci přírodě odcizují. Tak například 35 % dětí si nebylo jistých, na které světové straně vychází slunce. Pětina si myslela, že to je na severu. Děti by také ne úplně výjimečně hledaly v lese jablka, hrušky nebo dokonce ananas a mango. Důvodem postupného odcizování dětí od přírody je podle studie lákavější nabídka televizního a internetového prostředí, kde děti tráví mnohem více času.

A situace v Německu bude podle odborníků velmi podobná té české. Podle českého průzkumu Nadace proměny Karla Komárka tráví české děti pobytem venku průměrně 1:41 h. ve všední den a 2:49 h. o víkendu. A z toho v samotné přírodě (lesy, louky, pole) jen 7 minut ve všední den a 45 minut o víkendu. Kolik z toho probíhá právě a jen v lese se přesně neví. Ve srovnání s časem stráveným u nejrůznějších médií je pobyt venku zhruba 2x kratší. „Prvopočátek řešení je v rodině a musí to být chytré. Nemá cenu to lámat. Lepší je třeba uspořádat dobrodružnou výpravu s lovením hlasů ptáků pomocí QR kódů telefonem nebo třeba pátrat a fotit stopy zvěře,“ vysvětluje Miloš Tomek z Lesního světa.


Lovte pobytové stopy

V rámci Mezinárodního dne lesů vyhlásil edukační projekt Lesní svět soutěž o nejlepší pobytovou stopu. Cílem je dostat děti s rodiči do lesa. „Abychom dostali děti s rodiči do lesů, vyhlásili jsme v rámci Mezinárodního dne lesů fotografickou soutěž o nejlepší zachycení tzv. pobytové stopy zvířete v lese,“ říká Miloš Tomek. Může se jednat například o šišky sesbírané veverkou, stopu divočáka v bahně nebo třeba ptačí hnízdo. Zkrátka jakýkoliv důkaz pobytu zvěře v lese. Fotografie je možné od teď až do 28. dubna posílat na email info@lesnisvet.cz. Bližší informace jsou k nalezení na níže připojeném prokliku, na stránkách pod názvem Fotosoutěž Lesní detektiv.

Autoři pěti nejlepších fotek pak dostanou herní dřevěné sady s autorskými ilustracemi určenými k zábavě i vzdělávání. Jsou mezi nimi razítka se stopami zvěře, poznávací pexesa o lese a zvířatech či kvarteta jednotlivých biotopů. Při sdílení fotky na sociálních sítích je celosvětovým pojítkem hashtag #IntForestDay. „Aby děti získaly k pobytu v lese kladný vztah, musíme jít přes pozitivní emoce a prožitek. To je klíčové,“ vysvětluje Miloš Tomek z Lesního světa, který chce v českém prostředí Mezinárodní den lesů a obecně problematiku lesní edukace více popularizovat.Jako nejčastější emoční prožitek uvádějí děti podle výzkumnice Lucie Vosátkové chůzi na boso v trávě (97 %). Z její diplomové práce také vyplývá, že 64 % dětí má z něčeho v lese strach. Nejčastěji to jsou hadi a pavouci. Klíšťat se bojí spíše rodiče, protože jako důvod obav z pobytu v lese uvedlo klíště pouze 3 % dětí.


České lesy ve špatné kondici, kůrovcová kalamita eskaluje

Lesní porosty podle ČSÚ tvoří 34 procent území naší země, což je v praxi zhruba 2,6 milionu hektarů. Největším vlastníkem a správcem lesních porostů je v ČR státní podnik Lesy České republiky obhospodařující lesní porosty na ploše asi 1,2 milionu hektarů. Nejvíce zalesněným krajem je podle ČSÚ Liberecký kraj (podíl lesních porostů 45 procent), nejméně kraj Praha (podíl 10 procent). Nejčastějším stromem lesů je smrk. Česko čelí v posledních letech nejhorší kůrovcové kalamitě v historii. V roce 2019 bude podle odhadů kůrovcová kalamita v Česku nadále eskalovat. „Letos odhadujeme, že by se kůrovcová těžba mohla zvýšit na 30 až 50 milionů kubíků. To je šílené číslo, protože roční těžba byla v České republice kolem 18 až 19 milionů kubíků všeho dřeva," řekl pro ČTK v únoru ministr životního prostředí Richard Brabec.

Všechny potřebné informace k Mezinárodnímu dni lesů najdete na www.denlesu.cz

SCIO: Propastný rozdíl ve čtenářské gramotnosti mezi učni a gymnazisty nezachrání ani Harry Potter

středa 20. března 2019 · 0 komentářů

Nejnovější výsledky společnosti Scio z testování čtenářské gramotnosti jsou poměrně výstražné. Zatímco 90 % gymnazistů si s textem poradí bez větších problémů, učňů si se stejným textem poradí pouze 20 %. Čtenářská gramotnost je přitom jednou z klíčových dovedností pro život v informační společnosti 21. století.

Zdroj.

Do adaptivního testu Čtenář se koncem minulého roku zapojilo 6 447 žáků z celkem 173 škol. Test Čtenář žáky nesrovnává mezi sebou, ale zařazuje je do jedné ze šesti úrovní na mapě čtenářské gramotnosti. Scio se čtenářské gramotnosti žáků v oblasti získávání a zpracování informací a zhodnocení textu věnuje již 10 let, letos poprvé se do testování však zapojily kromě základních i střední školy.

„Velmi dobré výsledky žáků gymnázií se daly předpokládat a je velmi pozitivní, že většina z nich – 90 % – dokáže s textem pracovat na opravdu výborné úrovni,“ říká vedoucí týmu Eliška Hloupá Sovová ze společnosti Scio. „Naproti tomu zjištění, že stejné dovednosti má pouhá pětina žáků středních odborných učilišť a z nich dokonce jen 2 % zvládají složitý text na nejvyšší úrovni Specialista, je opravdu znepokojující,“ dodává vedoucí týmu. „Nakolik jsou výsledky žáků ovlivněny způsobem výuky na školách a nakolik souvisejí spíše s rozdílným rodinným prostředím, z něhož žáci pocházejí, zůstává otázkou. Podle opakovaných průzkumů Národní knihovny ČR je to právě rodina, která má na utváření celoživotního vztahu ke čtení a respektive tedy čtenářských dovedností zásadní vliv,“ doplňuje Hloupá Sovová.

„Výrazné rozdíly najdeme už mezi žáky základních škol a víceletých gymnázií. Osmáci základních škol za svými stejně starými spolužáky z gymnázií zaostávají o celou jednu úroveň. Zatímco složitým textům na nejvyšší úrovni (5.–6., Profík–Specialista) rozumí pouze 42 % osmáků ZŠ, na gymnáziích je to téměř dvojnásobek terciánů. Čtvrtina žáků 8. tříd ZŠ navíc své čtenářské dovednosti během školní docházky dále nezlepší a zůstává na nejnižších úrovních (Nečtenář až Průzkumník). U terciánů se s takto nízkou úrovní téměř nesetkáme,“ dodává Jindra Plamitzerová ze Scio.

Schopnost kriticky číst a vyhodnocovat informace stále získává na významu. Lépe než chlapci ji napříč všemi zapojenými ročníky i typy škol zvládají dívky. Lepší výsledky dívek pravděpodobně souvisí s tím, že výrazně častěji než chlapci sahají ve volném čase po beletrii a (s výjimkou gymnázií) také častěji čerpají informace z internetu, mezi mládeží nejoblíbenějšího zdroje.

Testování čtenářské gramotnosti bylo doplněno o dotazník, v němž žáci uváděli své oblíbené knihy a autory. Na základních i středních školách se dlouhá léta drží na prvním místě Harry Potter, následuje kniha Hvězdy nám nepřály a s výraznějším odstupem Deník malého poseroutky (na ZŠ) či Zaklínač (na SŠ). Čeští autoři se mezi oblíbenými spisovateli objevují pouze ojediněle, a to v podobě doporučené, dříve povinné četby (např. Babička Boženy Němcové, Kytice K. J. Erbena).

Čtenářská gramotnost – přehled zjištění: stáhnout infografiku (pdf)






Jana Hrubá: Ke čtenářské gramotnosti

úterý 19. března 2019 · 0 komentářů

Česká školní inspekce provedla ve školním roce 2017/18 výběrové zjišťování podmínek, rozvoje a dosažené úrovně čtenářské gramotnosti žáků v 9. ročnících ZŠ a v 2. ročnících středních škol (včetně odpovídajících ročníků víceletých gymnázií). Výsledky nejsou nijak potěšující. Přitom jde o dovednost nepostradatelnou pro další vzdělávání.

Česká školní inspekce využívá ve své činnosti následující definici čtenářské gramotnosti (1):

„Čtenářská gramotnost představuje porozumění, využívání, posuzování a angažování se v psaných textech za účelem dosažení cílů jedince, rozšíření jeho znalostí a potenciálu a aktivní účasti ve společnosti.“

Uvedená definice zdůrazňuje ve svém obsahu následující aspekty čtenářské gramotnosti:
– schopnost porozumět psanému textu,
– schopnost jednat na základě přečteného textu, tj. schopnost jeho využití,
– schopnost čerpat z vlastních myšlenek a zkušeností při práci s textem, tj. posuzovat jej,
– být motivován ke čtení, mít zájem o čtení a potěšení z četby, zapojit se do společenské roviny čtení, tj. angažovat se.


Ze Shrnutí hlavních zjištění

„Test čtenářské gramotnosti obsahující shodné otázky byl určen žákům 9. ročníku ZŠ a žákům na úrovni 2. ročníku SŠ (včetně víceletých gymnázií). Minimální očekávaná úspěšnost činila 60 %. Nejenže průměrná úspěšnost žáků 9. ročníku činila jen 45 %, ale 40 % žáků dosáhlo pouze slabého výsledku (vyřešili správně méně než dvě pětiny otázek), naopak jen 18 % žáků zodpovědělo správně více než tři pětiny otázek a pouze 1 % pak dosáhlo výborného výsledku (více než čtyři pětiny správných odpovědí). Také průměrná úspěšnost žáků 2. ročníku byla nedostačující: 56 %. Slabého výsledku dosáhlo 19 % středoškoláků, 44 % vyřešilo více než tři pětiny otázek a 6 % mělo výborný výsledek. A zatímco minimální očekávané úspěšnosti dosáhly ve 23 % SŠ alespoň dvě třetiny žáků, v případě ZŠ to nebyla ani jedna škola (ve 12 % ZŠ a v 7 % SŠ sledovaných vybraných minimálních výstupů RVP nedosáhl ani jediný žák). Dívky byly úspěšnější než chlapci na ZŠ v průměru o 2,4 procentního bodu a na SŠ o 1,3 procentního bodu…“ (str. 5)

Zdroj: ČŠI: Tematická zpráva Rozvoj čtenářské gramotnosti na ZŠ a SŠ ve školním roce 2017/18

Jako metodickou podporu a inspiraci učitelům nabízí ČŠI v těchto měsících zdarma v jednotlivých krajích Vzdělávací program pro učitele ZŠ a víceletých G: Inspirace k podpoře ČG s využitím úloh PIRLS (únor–duben 2019). Aprobace není podstatná.


Další pomoc a inspirace: Pomáháme školám k úspěchu


„Děti, které čtou, se lépe učí. Chceme-li, aby se učil každý žák naplno, naučme děti včas číst. Ve škole k tomu potřebují hodně dobrých knih, dostatek času na čtení, čtoucí kamarády kolem sebe a pečujícího učitele…

…Abychom posilovali čtenářské společenství ve školách a abychom zvýšili pravděpodobnost, že čtoucí učitelé nebudou se svým nasazením ve školách bílými vranami, zaměřili jsme se při šíření čtenářského programu projektu Pomáháme školám k úspěchu na celé školy. Zahájili jsme v květnu 2017 akci čtenářské školy, do které se zapojilo 11 škol.

Máme na paměti doporučení společnosti McKinsey, která ve studii zaměřené na situaci v českém vzdělávání v roce 2010 napsala? „Podle zkušeností nejlepších systémů je nejúčinnější podporou pro profesní rozvoj učitelů výměna příkladů nejlepší praxe… Příklady nejlepší praxe lze sdílet několika způsoby. Tím nejdůležitějším je spolupráce mezi učiteli, protože ji lze různou formou praktikovat pravidelně a často (hospitace, týdenní plánování výuky, nácvikové hodiny). Spolupracovat se dá při osobním setkání nebo zprostředkovaně, například přes internet… Pokud má výměna nejlepší praxe fungovat a nebýt jen prázdnou frází, potřebuje podporu všech úrovní systému. V rámci školy ji musejí podporovat ředitelé a mezi školami kraje nebo MŠMT.“ (2)

Zdroj: Hausenblas, O., Košťálová, H.: Čte každý žák, čte celá škola. Kritická gramotnost o praxi, textech a kontextech. Speciál 2017. Str. 4.

Na webu projektu v rubrice Pedagogické inspirace najdete ke stažení časopis Kritická gramotnost, také videa z výuky a seminářů a v neposlední řadě pod nadpisem Jak naučit děti správně číst osmnáctidílný seriál s ukázkami textů a úloh pro rozvoj čtenářské gramotnosti, který vycházel v MF Dnes.


Co najdete k tématu v Učitelských listech?

Čtenářská a kritická gramotnost

Pomůcka pro čtenářskou gramotnost

Rozvoj čtenářství napříč školou

Vladislav Tomášek: Čtenářská gramotnost ve výzkumu PISA 2009

Čtenářská gramotnost


_________________

(1) ČŠI (2015): Metodika pro hodnocení rozvoje čtenářské gramotnosti. Praha: Česká školní inspekce.
(2) Kol. aut.: Klesající výsledky základního a středního školství: fakta a řešení. Praha: McKinsey&Company, 2010

Netradiční učebnice matematiky a chemie píší studenti

pondělí 18. března 2019 · 0 komentářů

Tykání, studentský jazyk i příklady ze života lze najít v neotřele pojaté učebnici matematiky, která budí pozornost už svým názvem − Matika pro spolužáky. Vymyslel ji Marek Liška před sedmi lety, když studoval na královéhradeckém gymnáziu J. K. Tyla a zbývaly mu dva roky do maturity.

Zdroj: Michaela Endrštová, Hospodářské noviny 12. 3. 2019

Napadlo ho, že spolužákům méně nadaným na matematiku by s pochopením látky mohl více než klasická učebnice pomoci jeho sešit se zápisky. A tak pro ně v tomto duchu sepsal vlastní učebnici, která vyšla v říjnu 2013 v nákladu 300 kusů. „Vytvářel jsem ji dva roky a následně ji nejdřív distribuoval na gymnáziu," říká Liška. Na vysoké škole rozjel byznys naplno, sehnal první sponzory, vytvořil web, zaměstnal další mladé lidi včetně některých bývalých spolužáků.

Nyní je spolumajitelem nakladatelství ProSpolužáky.cz, které sídlí v Hradci Králové a působí v něm deset stálých zaměstnanců a asi třicet externích spolupracovníků. Roční obrat firmy byl v loňském roce šest milionů, letos by to mělo být ještě o dva miliony víc. „Každý rok máme nárůst zhruba o deset až dvacet procent," říká spolumajitel slovenské sekce Radek Lekeš, který má na starosti obchod a spolupráci se školami. Celkově už firma vydala jedenáct učebnic a pracovních sešitů matematiky a dvě učebnice chemie…

…„Naše učebnice se liší v tom, že je píšou studenti pro své vrstevníky, kteří vidí matematiku jinýma očima než učitelé a také přemýšlí jinak, proto je jim tento styl bližší“, vysvětluje Liška, proč myslí, že si školy jeho učebnice oblíbily…

…Kromě pozitivních reakcí se Liška setkal i s kritikou – někteří učitelé mu vytýkali, že se matematiku snaží zjednodušovat. „Spousta lidí byla proti tomu, aby se učebnice dál šířila. Podle nich je matematika přesná věda, má striktně daný význam a nedá se „okecat“. Neuvědomují si ale, že lze látku vysvětlit jinak, než jen podle definic, které studenty nezaujmou,“ říká Liška…

Celý text článku je dostupný ZDE.


Vítězný projekt soutěže Startupperroku – ProSpolužáky.cz uspěl i v evropském finále

Zdroj: Tisková zpráva společnosti Total 12. 3. 2019

Vítězem soutěže Startupper roku se za Českou republiku stal Marek Liška s projektem ProSpolužáky.cz. Tím ale jeho úspěchy v této mezinárodní soutěži společnosti Total nekončí. Porota jeho projekt nakladatelství ocenila také cenou za nejlepší evropský projekt. Marka Lišku čeká za týden cesta do Paříže, kde je kromě slavnostního vyhlášení čekají také různé workshopy, networkingové akce a návštěva největších pařížských inkubátorů.

Jak na vítězství reaguje Marek Liška? „Nechci být v této odpovědi jako Karel Gott, ale upřímně jsem to vůbec nečekal. V podstatě toto je první soutěž, kde jsme jako projekt získali první místo. Vždy nás porážely buď IT projekty, kterým je s papírem těžké konkurovat, anebo sluníčkové projekty, které se ohání ekologií“.

A v čem Marek Liška vidí největší přínos nakladatelství ProSpoluzaky.cz? „Náš projekt je zajímavý především v tom, že vznikl ze studentského nápadu, který měl za cíl pomoci několika mým spolužákům s matematikou. Dnes je hlavní myšlenka pořád stejná, akorát už nepomáhá mým tehdejším spolužákům (ti už teď v pracovním životě mají jiné starosti), ale více jak 21 000 studentům na 138 středních školách, kde se podle našich učebnic vyučuje matematika nebo chemie. Učebnice, které vytvořili sami studenti, jsou napsané tak, aby látku pochopil ideálně opravdu každý, protože chceme, aby matematika byla přístupná pro co nejvíce lidí, a především pro ty, kteří matematické myšlení nemají, nebo spíš si myslí, že ho nemají.“

„Studenti se tak nebudou cítit bezmocní, že neví, jak se nějakou látku naučit. Díky tomu, že problematiku pochopí na několika typových příkladech, mohou řešit další úlohy již sami. Případně jim dále pomohou naše QR kódy, které je přesměrují na webové stránky, kde jsou další příklady k procvičení podrobně vyřešené. Nemůže se tak stát, že by někdo nevěděl, jak nějaký příklad z učebnice vypočítat,“ dodává Marek Liška.

Soutěž Startupper roku, kterou pořádá společnost Total v rámci celosvětového projektu „StartupperoftheYear by Total“, proběhla v ČR letos poprvé. Je určena všem českým podnikatelům a podnikatelkám mladším 35 let, kteří během uplynulých dvou let vytvořili projekt nebo start-up s dopadem na sociální sféru a komunitu. Projekt musí obsahovat praktický způsob řešení záležitostí v oblasti zdravotnictví, bezpečnosti, vzdělávání, přístupnosti a dalších oblastí, které ovlivňují místní komunity.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za únor 2019

sobota 16. března 2019 · 0 komentářů

Mají-li číst žáci a studenti, měl by číst i učitel. Každý měsíc přinášíme nabídku novinek Pedagogické knihovny J. A. Komenského.


Novinky za únor 2019



Knižní novinky (hlavní fond):
pedagogika
psychologie
ostatní
učebnice


Ukázky

Orientace v prostoru a čase pro děti od 4 do 6 let: kdy to bylo, kde se stalo, medvídě se zatoulalo / Jiřina Bednářová ; ilustrace: Richard Šmarda – 2. vydání
Brno: Edika, 2019 – 48 stran
ISBN 978-80-266-1368-8
Praktická cvičení pro předškolní děti přispívající k rozvíjení osobnosti, orientaci v prostoru a v čase.

Orientace v prostoru a v čase pro děti od 5 do 7 let: kdy to bylo, kde se stalo, medvídě již nebloudilo / Jiřina Bednářová ; ilustrace: Richard Šmarda – 2. vydání
Brno: Edika, 2019 – 48 stran
ISBN 978-80-266-1378-7
Praktická cvičení pro předškolní a mladší školní děti přispívající k rozvíjení osobnosti, orientaci v prostoru a v čase.

Zachovejte klid, vaše žabka dospívá: cvičení mindfulness pro teenagery a hlavně jejich rodiče / Eline Snelová ; překlad: Romana Hegedüsová – 1. vydání
Brno: BizBooks, 2019 – 151 stran
ISBN 978-80-265-0839-7
Kniha poskytuje návod, jak udržet při výchově dospívajících rovnováhu mezi otevřenou myslí (mindfulness) a vřelým srdcem.


Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi


Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů


Ukázky

Co říkají pedagogové ze čtenářských škol po roce projektu / Terezie Koláčková. In: Kritická gramotnost – ISSN 2464-6318 – Roč. 4, č. Speciál 2018 (2018), s. 13–16.
Ve školním roce 2017/2018 se řada škol zapojila do čtenářského programu projektu Pomáháme školám k úspěchu. Jde o školy se zaměřením na rozvoj čtení a čtenářské gramotnosti. Deset učitelů odpovídá na otázky jak se jim v projektu pracuje, jaká jsou úskalí, z čeho mají obavy.

Co to vlastně je šedá literatura? / Petra Černohlávková, Radim Polčák, Matěj Myška, Hana Vyčítalová – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Čtenář: měsíčník pro práci s knihou – ISSN 0011-2321 – Roč. 70, č. 11 (2018), s. 383–391.
Pojem šedá literatura byl poprvé uznán jako odborný termín v 70. letech, výraznější pozornosti se mu dostalo v 90. letech minulého století. Šedá literatura se vymezuje jako informace produkované na všech úrovních vládních, akademických, obchodních a průmyslových institucí v elektronické i tištěné podobě, které současně nejsou vydávány komerčními vydavateli, ale institucemi, jejichž hlavní činností není vydavatelská činnost. Národní úložiště šedé literatury. Šedá literatura z pohledu práva. Odborná konference a projekt Digitální knihovna pro šedou literaturu. Ilustrace zobrazují typologii a mezinárodní slovník typů šedé literatury.

Jiří Nantl: Co potřebujeme pro inovační strategii

pátek 15. března 2019 · 0 komentářů

Zdá se, že nastal čas vzniku nejrůznějších strategií. Je s podivem, že nevznikají v návaznosti a v koordinaci vládou. „Nejdůležitější je mobilizovat pro cíle strategie podporu napříč politickým spektrem, odbornou a byznysovou komunitou, ale i širokou veřejností. A to zejména tehdy, má-li strategie přesahovat ne jedno, ale několik volebních období,“ píše autor. Vláda má asi jiné starosti než strategie.

Inovační strategie Česka do roku 2030, o jejíž přípravě informovaly Hospodářské noviny, po právu měla by být věcí národního zájmu. Je opravdu nejvyšší čas na transformaci celého pojetí české ekonomiky tak, abychom byli schopni zajistit prosperitu země i v dalších desetiletích. Panuje široká shoda odborníků, že dosavadní koncepce subdodavatelské ekonomiky závislé zejména na Německu se do značné míry již vyčerpala. Právě proto stojí za zamyšlení, jak věci udělat správně, abychom skutečně Česko nasměrovali k pozici jednoho z inovačních lídrů v Evropě.

Bohužel jsou zde tři aspekty obestírající probíhající přípravu inovační strategie v režii vládní rady pro výzkum, které nedávají dobré perspektivy. Prvním problémem je samotný postup přípravy inovační strategie, který je zcela netransparentní. Pokud má vláda (správnou) ambici, aby se země stala inovačním lídrem kontinentu, očekávali bychom především zásadní projev premiéra obsahující veřejný závazek v tomto směru a současně vymezení politického zadání pro přípravu strategie. Normální by také bylo seznámení s harmonogramem přípravy, jména všech osob tvořících přípravný tým. Důležitá je otevřená konzultace. Nejde jen o to, že vstup různých názorů a zkušeností zlepší podobu strategie. Nejdůležitější však je mobilizovat pro cíle strategie podporu napříč politickým spektrem, odbornou a byznysovou komunitou, ale i širokou veřejností. A to zejména tehdy, má-li strategie přesahovat ne jedno, ale několik volebních období. Uhlířská víra technokratů, že co nynější menšinová vláda schválí, bude se realizovat do roku 2030, je zarážející.

Další okruh otázek vzniká nad zasazením inovační strategie do kontextu politických záměrů státu. Být národem inovátorů − je tohle, co česká společnost autenticky chce? Ta otázka je tak závažná a má tak hluboké dopady, že by zasluhovala být učiněna jedním z témat kampaně před parlamentními volbami. Bez kladné odpovědi se to mimochodem dlouhodobě nemůže zdařit. Povaha problému je vidět mimo jiné také na porovnání naznačených ambicí v oblasti inovací a vědy se vzdělávací politikou, která v Česku míří směrem víceméně právě opačným.

Inovační ekonomika nevznikne zřízením několika elitních výzkumných a vývojových center odtržených od všeho okolo. Nelze mít ekonomiku vysoké přidané hodnoty založené na inovacích a současně vzdělávací systém nastavený pro potřeby montovny. Celková situace českého školství, charakterizovaná mimo jiné problematickou kvalitou základních škol a jejich velmi nevyrovnanými výsledky napříč kraji, nevyhovující strukturou středního školství a celkovým plýtváním talenty, které školský systém neumí rozeznat a podpořit, nedává vůbec dobré předpoklady pro realizaci vážně míněné inovační strategie…

Celý text najdete ZDE.

SERIÁL: Hodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020

čtvrtek 14. března 2019 · 0 komentářů

Připomínáme seriál, který vycházel v Učitelských listech v loňském roce na základě zprávy o Hodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020, provedeného nezávislým týmem na zadání MŠMT. Také z těchto materiálů bude vycházet expertní skupina pro přípravu Strategie 2030+.

Jak se nám daří realizovat vzdělávací politiku?

Je náš vzdělávací systém řízen odpovědně a efektivně?

Jak mohou data, analýzy, výzkum a hodnocení pomáhat v efektivním řízení?

Podporovat kvalitní výuku a učitele jako její klíčový předpoklad

Cíle vzdělávání a modernizace systému hodnocení

Umíme snižovat nerovnosti ve vzdělávání?

Udržíme otevřený přístup a zlepšíme kvalitu středního a terciárního vzdělávání?

Jaké jsou problémy absolventů na trhu práce, dalšího vzdělávání a poradenských služeb?

Připravila Jana Hrubá

Zárukou kontinuity pohledu jsou dva členové autorského týmu této zprávy – jeho vedoucí prof. Iva Stuchlíková a prof. Arnošt Veselý. Prof. Veselý vede nový expertní tým a prof. Iva Stuchlíková je jeho členkou.

Jejich vystoupení a prezentace najdete ZDE.

Můžete nahlédnout na konferenci k představení přípravy Strategie vzdělávací politiky 2030+

středa 13. března 2019 · 0 komentářů

Na webu MŠMT je k dispozici videozáznam celé akce.

Videozáznam z konference Strategie 2030+ najdete ZDE.


Úvodní část

Úvodní slovo, cíl konference a vstupní vize k přípravě Strategie 2030+ – Robert Plaga, ministr školství, mládeže a tělovýchovy

Představení závěrů externího hodnocení naplňování Strategie 2020 – Iva Stuchlíková, předsedkyně expertní skupiny k hodnocení Strategie 2020 (prezentace)

Představení přípravy Strategie 2030+ – Arnošt Veselý, předseda externí expertní skupiny k přípravě Strategie 2030+ (prezentace)

Představení programu konference – Jindřich Fryč, státní tajemník MŠMT


1. panel: Vize a cíle vzdělávací politiky v ČR a cesty k jejich realizaci

Cíl: Diskuze a sběr podnětů o pohledech klíčových aktérů a aktérek vzdělávacího systému ČR na možné priority a cíle vzdělávací politiky v tuzemsku v horizontu 2030+. Cílem je rovněž získat jejich představy o cestách a krocích k jejich naplnění.

Klíčové otázky pro panelisty a účastníky konference:
– Kam bychom měli směřovat ve vzdělávací politice v horizontu 2030+?
– Jakých cílů bychom se měli snažit dosáhnout?
– Jaké jsou hlavní cesty k dosažení těchto cílů?
– Jaké jsou hlavní problémy na této cestě?

Panelisté a úvodní příspěvky:
– Jana Straková, Pedagogická fakulta UK (prezentace)
– Martin Mikšík, Česká středoškolská unie
– Miloš Rathouský, Svaz průmyslu a dopravy ČR (prezentace)
– Vít Beran, ZŠ Kunratice (prezentace)
– Milan Vácha, Svaz měst a obcí ČR (prezentace)
– Jiří Nantl, Středoevropský technologický institut MU (prezentace)


2. panel: Absolvent vzdělávacího systému období 2030+: Cíle, obsah a výstupy vzdělávání

Cíl: Diskuze o žádoucím profilu žáka, studenta – absolventa dílčích úrovní a stupňů vzdělávacího systému ČR z pohledu cílů a obsahu vzdělávání a z pohledu role mateřských, základních, středních, vyšších odborných škol, vysokých škol a dalších vzdělávacích institucí.

Klíčové otázky pro panelisty a účastníky konference:
– Jací by měli být absolventi v horizontu 2030+? Co by měli umět a znát?
– Jaké by měly být cíle a obsah vzdělávání v horizontu 2030+?
– Jak docílit toho, aby absolventi vzdělávacího systému dosáhli žádoucích znalostí a dovedností v období po roce 2030?

Panelisté a úvodní příspěvky:
– Jan Straka, Učitel naživo (prezentace)
– Dominik Dvořák, Pedagogická fakulta UK (prezentace)
– Ondřej Andrys, Česká školní inspekce (prezentace)
– Bob Kartous, EDUin (prezentace)
– Kateřina Sládková, Global Teacher Prize Czech Republic (prezentace)
– Karel Šima, Filozofická fakulta UK


3. část: Revize rámcových vzdělávacích programů (RVP)

Cíl této části konference: Představení a diskuze cílů a celkového pojetí revizí klíčových kurikulárních dokumentů vzdělávacího systému ČR – rámcových vzdělávacích programů v kontextu přípravy Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.

Vystupující:
– Jaroslav Faltýn, MŠMT (prezentace)
– Jaroslav Fidrmuc, Národní ústav pro vzdělávání (prezentace)

Po každé části následovala moderovaná diskuse a shrnutí. Účastnící také dostali možnost vyjádřit písemně své názory k hlavním otázkám panelů.

Glosa k atmosféře na konferenci ZDE.

Jana Hrubá: EDUzměna – jak to udělat, aby všechny školy byly dobré?

úterý 12. března 2019 · 0 komentářů

Představení Nadačního fondu EDUzměna 6. března v Pražském kreativním centru přilákalo na 70 lidí, které zajímalo, jaké cíle sleduje spojení prostředků ze čtyř nadací, určené na účast v přípravě dílčích systémových změn ve vzdělávání. Prezentaci ze setkání najdete ZDE. Výzvu, která má za cíl získání dalších partnerů a donorů, jste si mohli přečíst na Učitelských listech včera.

Je nutné především ocenit pochopení dárců, že bez zlepšení a hlavně proměny způsobu vzdělávání se nikam nepohneme a budeme stále více zaostávat za vývojem světa a potřebami lidí. Pokud se záměr podaří, mohla by tato aktivita přispět ke kontinuitě a dlouhodobé spolupráci všech aktérů včetně státní správy, které se státu v kyvadlovém čtyřletém politickém systému nedaří.

Iniciátoři vyšli ze zjištění stavu – nechali si zpracovat metastudii. První prioritou je vyzkoušet regionální model, který by měl zlepšit učení všech dětí v každé škole vybraného území. Chtějí pojmenovat překážky a zjistit, jaké jsou potřeby dětí a škol a jak nákladné by to bylo. Jsou si vědomi, že nemohou nic přikazovat, jen vyvolávat zájem. Proto půjdou do území, kde aktéři touto cestou jít chtějí. Kvůli pozdější replikovatelnosti by to měl být průměrný region (nebo jeho část – obec s rozšířenou působností) s 20–30 školami.

Základem má být spojování sil, vytváření sítě partnerů, budování vztahů, důvěry a spolupráce. Chtějí navázat na vše dobré, co už existuje – know-how na úrovni škol, regionů i iniciativ – a najít míru prostředků, které jsou nezbytné pro udržitelnost funkčního modelu. Pokud se záměr podaří, měl by být model po roce 2023 překlápěn do dalších regionů. Cílem je zasáhnout do roku 2030 cca 20% regionů. „Školy jsou pod obrovským tlakem – vysvětlovat, získávat, netlačit“, tak zněla jedna z moudrých rad vyslovených v diskusi.

Více si můžete přečíst na webu www.eduzmena.cz. Najdete tam, proč nadace vznikla, kdo za ní stojí, její vizi a misi, priority a cíle, kdo tvoří základní tým, odbornou a správní radu a můžete zde sledovat aktuální informace o akcích.

EDUzměna: Přidejte se k nám a pomozte rozproudit svěží vítr, který roztočí lopatky českého školství

pondělí 11. března 2019 · 0 komentářů

Výzva pro budoucí partnery Nadačního fondu EDUzměna s uzávěrkou do 5. dubna. „Chceme do společnosti vyslat jasný signál, že se velké firmy, nadace či státní instituce umí spojit, upozadit sebe sama a společně změnit něco tak zásadního, jako je vzdělávání dětí v 21. století. Věříme, že díky této synergii bude dopad naší práce silnější a udržitelnější,“ říká Martina Břeňová, ředitelka Nadačního fondu Avast.

České školství je dlouhodobě podfinancované. Mezi mladými lidmi je nízký zájem o povolání učitele. Chybí jasná systémová vize do budoucna i vize v rámci samotných škol. Děti do školy chodí nerady a výsledky studentů klesají v celosvětovém srovnání do průměru. To jsou jen některé signály, které upozorňují na tíživou situaci českého školství. Výsledkem je, že žáci často nezískají dovednosti, které potřebují pro život, a v učení nevidí smysl.

Zároveň však na desítkách škol existují příklady, že lze vzdělávat jinak a lépe. K tomu se rozvíjejí zajímavé inovace, které mají ambici pozitivně ovlivnit způsob učení dětí. Nadační fond Eduzměna si klade za cíl najít to nejzajímavější ve vzdělávání a podpořit ty, kteří chtějí vytvořit lepší budoucnost pro naše děti.

Poprvé v historii se stalo, že se čtyři velké české nadace spojily se společným cílem. Nadační fond Avast, Nadace České spořitelny, Nadace Karla Janečka a Nadace OSF, prostřednictvím založeného Nadační fondu Eduzměna, platformy zástupců soukromého, neziskového a státního sektoru a společně s odbornou radou složenou z expertů, akademiků i zástupců veřejné správy, chtějí dohromady podpořit systémové změny ve vzdělávání dětí v České republice.

„Usilujeme o to, aby se všechny děti učily naplno, s radostí a rovnými šancemi a ze školy odcházely připravené na výzvy a příležitosti světa 21. století,” Zdeněk Slejška, ředitel Nadačního fondu Eduzměna.

K tomu, abychom byli úspěšní, potřebujeme najít ty nejkvalitnější partnery. Organizace či jedince, kteří jsou přesvědčeni, že český vzdělávací systém potřebuje promyšlenou podporu a chtějí se na ní podílet. A proto oslovujeme právě vás. Zapojte se s námi do pilotního projektu, který povede k tomu, že se ve vybraném regionu v průběhu 5 let zvýší kvalita všech škol a ve svém důsledku povede ke zlepšení učení dětí. Chceme společně s partnery vytvořit replikovatelný model, který bude možné nabídnout k šíření do dalších regionů, ale i důležitá poučení pro tvůrce vzdělávací politiky.

Naším záměrem není vymýšlet něco zcela nového. Chceme společně s partnery, kteří zde již řadu let dělají skvělou práci, najít způsob, jak posunout všechny školy v daném regionu na cestu k rozvoji.
Cílem je prokazatelný pozitivní posun na úrovni všech dětí a žáků (od mateřských škol po střední) ve třech oblastech: vztahu k učení a ke škole; ve čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti; v kompetenci řešení problémů.

Hledáme partnery, kteří mají zájem:
– Podílet se na jedinečném projektu, který usiluje o komplexní proměnu vzdělávacího systému;
– O finanční podporu spojenou se spoluprací na tvorbě modelu regionálního pilotu;
– Využít expertní zázemí, spolupráci s dalšími odborníky nejen na oblast vzdělávání, propojení se zajímavými profesionály a organizacemi nejen z České republiky, ale i ze zahraničí;
– Rozvíjet se dle individuálních potřeb (formou konzultací, sdílení zkušeností);
– V případě úspěšné spolupráce v první etapě dále dlouhodobě spolupracovat v podobě finanční podpory zaměřené mimo jiné i na institucionální podporu a další rozvoj organizace.

Jako symbol pro naši snahu jsme si vybrali větrník. Představuje změnu, naději a nový směr. Dává se do pohybu, když se do něj opře vítr. Pokud vám není lhostejné vzdělání našich dětí i budoucnost českého školství, roztočte ho společně s námi.

Společnými silami se mohou začít dít velké věci.

Lesní pedagogika má zelenou. Děti baví a školy tu naplní průřezová témata

sobota 9. března 2019 · 0 komentářů

Naučná stezka U Mravence Lesíka ve výukovém polygonu Lesů města Brna láká svými malovanými dřevěnými prvky ke hře a k učení, u kterého děti nejspíš ani nenapadne, že učením je. Lesní pedagogové tu ve spolupráci s edukačním projektem Lesní svět připravili 10 interakčních zastavení ze škatulky zážitkové pedagogiky, kde děti poznávají všemi smysly.

„Při tvorbě finálního programu objednané skupinky spolupracujeme s učiteli a jsme s to propojit právě probírané učivo s lesem. Děti tu třeba skládají tripexesa k dřevinám, nechají si přes aplikaci Lesní svět zatroubit jelena nebo se projdou bosou nohou po smyslovém chodníku a uvědomí si rozdíl v pokrývce mechem, listím nebo šiškami,“ ilustruje Ing. Pavel Jordan ze společnosti Lesy města Brna, a.s.

Během 10 interakčních zastavení se děti na 600 metrů dlouhé trase seznamují s tématy jako je myslivost, fungování mraveniště, vnímání všemi smysly, koloběh dřeva nebo jak se stát zálesákem. Řadu výtvarně krásně ztvárněných informací z dílny Lesního světa tu mohou přeměnit v praktické činy. Třeba se stát malými detektivy a odhalit pobytová znamení zvířat od jejich stop, přes nakousané šišky a skořápky až po vytlučené kmínky a větve. „Za těmi hravými edukačními tabulemi je předně velká kreativita našeho týmu. Tím nejtěžším úkolem je předat dětem informace textově a graficky tak, aby je bavily a zůstaly v jejich paměti. To je ta největší výzva,” říká autor edukačního projektu Lesní svět Miloš Tomek.

Každé zastavení je doplněno o úkoly a soutěže od provázejících lesních pedagogů, včetně pohybových aktivit. Areál využívají rády základní i mateřské školy. Nabídka také platí pro skupiny seniorů, rodiny s dětmi nebo děti se speciálními potřebami, jimž se program uzpůsobuje na míru. Realizace tohoto projektu zabrala zhruba půl roku a stála 550 tisíc korun. Naučné tabule a interaktivní prvky jsou vyrobeny převážně ze smrku a modřínu. Novinkou je pak „domek v korunách stromů“, který pojme až 16 dětí a umožňuje jim například noční pozorování zvěře a následné přespání. “Mravenčí stezka je v Městských lesích Brno již osmou v pořadí. Na nejnovějších stezkách jsme již spolupracovali s edukačním projektem Lesní svět. Stezka U mravence Lesíka je informačně všestranná. Kdo ji absolvuje, bude vědět, jak to v lese chodí,” říká Pavel Jordan.

Na ekosystému lesa se dobře vysvětluje, nakolik v životě vše souvisí se vším. Děti i dospělí tu mohou zábavnou formou v přímém kontaktu s přírodou zjistit, že ač se to třeba původně nezdálo, leží jim pod nohama pěkně živý svět protkaný sítí vzájemných a někdy i křehkých vztahů. A že člověk potřebuje informace, aby mohl být dobrým hospodářem. Některá zastavení ukazují třeba život stromu od semenáčku po nábytek, obyvatele ve všech stromových patrech nebo také nežádoucí dopady lidské činnosti na dlouho se rozkládajících odpadcích. „U nás máme 10 certifikovaných lesních pedagogů, kteří dokážou ušít program na míru a propojit les se školou,“ říká Pavel Jordan. Stejně jako v projektovém vyučování tu dokáží spojit a prakticky procvičit znalosti z několika různých předmětů, kupříkladu z biologie, zeměpisu, dějepisu, informační technologie, fyziky nebo chemie.

Podle rámcových vzdělávacích programů tu příjemným způsobem procvičují klíčové kompetence, zejména z oblastí Člověk a jeho svět a Člověk a společnost. Děti se tu dozvědí něco o trvale udržitelném rozvoji. Skupiny se sem mohou vracet a vybírat z několika připravených a různě zaměřených edukativních celků. “O tento druh přiblížení přírody člověku je čím dál větší zájem a to nám dělá radost. Být a žít v souladu s přírodou, chtít ji objevovat a chránit, je společný cíl nejen s lesními a ekologickými pedagogy. V Hradci Králové třeba spolupracujeme na projektu první dendrologické školky. Zde si stromové téma zakomponovali do veškeré výchovné činnosti – zaměřují se na etiku a ekologii,” doplňuje Miloš Tomek.


___________________

O Lesním světě (www.lesnisvet.cz): Edukační projekt Lesní svět vznikl v roce 2015 díky milovníkovi přírody Miloši Tomkovi s cílem vrátit děti i dospělé znovu do přírody. V jeho dílnách vznikají sofistikované dřevěné výrobky v podobě vzdělávacích tabulí, věží poznání, závěsných pexes věnovaných floře a fauně, dendrofonů, frotáží, skládaček apod., které v přírodě dotvářejí buď celé naučné stezky, nebo jsou třeba věnovány danému biotopu.

Všechny výrobky jsou ze dřeva, certifikované systémem PEFC respektujícím zásady trvale udržitelného hospodářství při zachování biodiverzity, ošetřené PNZ oleji na přírodní bázi. Díky Lesnímu světu jsou vzdělávacími prvky ročně osázené desítky městských i přírodních lokalit po celém Česku.

Petr Daniš: Lepší chování a menší kázeňské problémy

pátek 8. března 2019 · 0 komentářů

Mnohé učitele i rodiče od učení venku odrazuje obava, že venku žáci rozdivočí a bude těžké je opět ukáznit. Proto tvrzení, že učení venku vede dlouhodobě k lepšímu chování žáků a snižuje problémy s jejich kázní, působí na první pohled trochu překvapivě. Přesto je tato zkušenost přesvědčivě a opakovaně zdokumentována v různých koutech světa.

Zdroj: Petr Daniš: Tajemství školy za školou. Proč učení venku v přírodě zlepšuje vzdělávací výsledky, motivaci a chování žáků

Už studie Geralda Liebermana a Lindy Hoody z roku 1998 ukázala, že žáci systematicky vyučovaní s využitím okolí školy jako přirozeného rámce k učení měli méně kázeňských problémů, méně absencí a lepší vztahy mezi sebou i s učiteli v porovnání s tradičněji vzdělávanými žáky. V některých školách přitom šlo o dramatické zlepšení. Například na základní škole Hotchkiss v Texasu evidovali v roce, kdy začínali s výukou venku, 560 kázeňských prohřešků. Další rok, kdy se výuka v okolí školy rozšiřovala, klesl počet přestupků na 160. Následující rok, kdy byla výuka venku pevně zavedena v několika předmětech, měli pouhých 50 problémů s kázní. Ředitelé a učitelé výslovně dávali do souvislosti vyšší motivaci k učení, zájem žáků o to, co ve škole dělali, s jejich zlepšeným chováním. 93% ze 157 učitelů také ve výzkumu souhlasilo s tvrzením, že žáci jsou díky tomuto stylu učení laskavější jeden k druhému.

Rozsáhlá evaluace ukázkového projektu rozšiřujícího učení venku na 190 školách v Anglii v letech 2012–2016 došla ke stejným závěrům. Učitelé ze všech modelových škol hovořili o příznivém vlivu učení venku na chování žáků. Zlepšené chování dětí přinesly také projekty a výuka venku v Austrálii, americkém Denveru nebo ozeleňování školních pozemků v Kanadě. Přírodní hřiště a prostory před školou nabídly dětem pestřejší paletu vyžití, děti v prostředí stromů a různorodé zeleně přestaly být neklidné, nespokojené a agresivní.

V souvislosti s proměnami a úpravami prostředí či širšího okolí školy je jedním z klíčových principů aktivní zapojení dětí. Pokud se děti v rámci svého vzdělávání mají možnost samy podílet na plánování a provádění úprav ve škole a zlepšování jejího okolí, pozitivně to ovlivňuje jejich další chování a postoje ke škole a okolí. Nejenže prostředí, na jehož obnově se podílely, samy neničí, ale jejich zkušenost smysluplné práce vedoucí k hmatatelnému výsledku ovlivňuje také jejich celkový postoj ke škole a vztahy s ostatními.

Přesto obava, že se děti při výuce venku mohou rozdivočet, odráží jeden skutečný fenomén. Někdy si děti na výuku venku musí nejprve zvyknout. Už Eduard Štorch ve 20. letech 20. století barvitě popsal, jak žáci v jeho Dětské farmě na Libeňském ostrově nejprve divoce řádili a užívali si nabytou svobodu pohybu a příležitost pro hru. Teprve po pár dnech byli schopni se plně věnovat práci a učení. Podobnou zkušenost uvádí i učitelé v některých současných výzkumech.

Klasický experiment s dětskou hrou ukázal, že čím déle dětem upíráme vyžití ve volné hře, tím déle a tím divočeji si potom hrají, když k tomu konečně dostanou prostor.

Pokud tedy děti se začínající zkušeností s učením venku někdy více divočí, může to naznačovat, že naplňují svoji biologickou potřebu pohybu a hry, pro jejíž projevení nemají dost jiných příležitostí. Ačkoli řešením jistě není jejich potřebu dále potlačit, pro učitele je taková zkušenost nepříjemná. Pomáhá zvykat děti na výuku venku postupně a trpělivě přečkat toto přechodné období, protože v dlouhodobějším horizontu učení venku naopak přináší celkové zklidnění dětí.

Když si spojíme poznatky uvedené v této kapitole s poznatky o motivaci z kapitoly předchozí, nelze se ubránit dojmu, že jedním z hlavních důvodů kázeňských problémů ve škole je to, že v ní děti nemají dostatek pro ně smysluplných podnětů – a nudí se. Výuka spočívající převážně ve výkladu učitele a vyplňování cvičení v učebnici neodpovídá fyzickým, intelektuálním, emocionálním a sociálním potřebám velkého množství dětí. Taková výuka děti v lepším případě nebaví a v horším dokonce podkopává jejich sebeúctu, motivaci k učení a pocit vlastní kompetentnosti. Nedivme se, že mnohé děti potom školu ignorují anebo v ní „zlobí“. Pokud učení venku poskytuje dětem jiný prožitek z učení, možnost pohybu, zapojení smyslů, střídání samostatné a skupinové práce, vyšší smysluplnost, názornost a různorodost činností, přináší také zlepšené chování a úbytek kázeňských problémů žáků.

„Uvnitř školy se žáci často zapojovali do hádek a hrubých, agresivních výměn názorů. Ale během 700 hodin pozorování v přírodní zahradě jsme nezaznamenaly jediný případ takového chování.“ (Louise Chawla a kol.)

Knihu si můžete stáhnout ZDE.

Petr Daniš: Proč učení venku uspokojuje základní psychologické potřeby? Jak ovlivňuje motivaci žáků?

čtvrtek 7. března 2019 · 0 komentářů

Povede uspokojení základních psychologických potřeb žáků – autonomie, kompetentnosti a sounáležitosti – k vyšší motivaci k učení? A bude nějaký rozdíl mezi výukou venku a ve třídě? Tyto otázky si položili čtyři vědci v sousedním Německu.

Zdroj: Petr Daniš: Tajemství školy za školou. Proč učení venku v přírodě zlepšuje vzdělávací výsledky, motivaci a chování žáků

„Příležitostné, ale pravidelné praktické (venkovní) lekce podporují zájem žáků o vědu díky tomu, že jim přinášejí autonomii, vnímání vlastní kompetentnosti a větší sounáležitost s učiteli.“ (Ulrich Dettweiler)

Ve své studii pracovali s deseti třídami žáků druhého stupně z pěti různých škol. Žáci se jeden týden učili přírodopis obvyklým způsobem ve škole se svými učiteli. Druhý týden se účastnili pobytového programu ve Studentském výzkumném centru v Berchtesgadenu. Program se skládal ze dvou přípravných dnů v laboratoři a následné dvoudenní expedice, na které žáci ve skupinkách prováděli vlastní výzkum. Učitelé a lektoři zde žáky pouze podporovali, aby zvládli náročná měření, sběr a vyhodnocování dat.

Každý žák vyplnil standardizované dotazníky určující míru uspokojení jeho základních potřeb a míru jeho motivace k učení, jednou během týdne výuky ve třídě a jednou při pobytovém programu. Žáci byli také požádáni o napsání volně asociovaných slov a o zodpovězení otevřených otázek o svých zážitcích z učení.

Analýza a vyhodnocení dat ukázaly, že čím vyšší bylo uspokojení základních potřeb autonomie, kompetentnosti a sounáležitosti, tím vyšší byla také motivace k učení. Při učení venku docházelo k výrazně vyššímu naplnění potřeb žáků a tedy i jejich motivace k učení byla významně větší.

Vyšší autonomii a pocit své kompetentnosti žáci soustavně zažívali při vlastní výzkumné práci, pokusech a badatelsky orientovaném učení, tedy v situacích, kdy své učení mohli sami více řídit a kdy prováděli reálné a hmatatelné činnosti rozvíjející jejich dovednosti a porozumění. Platilo to v obou učebních prostředích, tento styl výuky však byl venku mnohem častější. K učitelům, kteří jim umožnili tyto zážitky, potom žáci pociťovali hlubší vztah. Dalšími faktory, které pozitivně ovlivňovaly motivaci žáků ve venkovním prostředí, pravděpodobně byly větší zábava a legrace, fyzická aktivita a prožitek krásy přírody.

Výpovědi žáků pozoruhodně ilustrovaly, jak se i „jedničkáři“ opakovaně ztrácí při výkladu učitele ve třídě, nechápou takto probíranou látku a je jim nepříjemná rychlost střídání témat výuky. Tento učební styl nepodporoval autonomii žáků a velmi negativně působil na jejich pocit vlastní kompetentnosti. Pozitivní zážitky žáků z učení ve třídě se velmi často týkaly občas prováděných experimentů, nebo obsahovaly vzpomínky na vzácné chvíle terénní výuky, kdy v blízkosti školy měli možnost něco samostatně pozorovat a zkoumat

„Líbilo se mi, že jsem měl povolení všechno dělat sám. Je fakt dobré, když vám dovolí trochu přemýšlet a zkoumat.“ (žák na terénním programu)

Knihu si můžete stáhnout ZDE.

Petr Daniš: Vyšší zájem o učení

středa 6. března 2019 · 0 komentářů

Že výuka venku v přírodě žáky baví, si dokážeme dobře představit. A potvrzuje to také veškerá odborná literatura, která se touto problematikou zabývá. V dotaznících, rozhovorech a při pozorování výuky se na faktu, že učení venku děti baví a zajímá, jednoznačně shodují samotné děti, jejich rodiče, učitelé, ředitelé škol i výzkumníci. Často také hovoří o tom, že zájem probuzený výukou venku se potom u dětí přetváří ve vyšší zájem o učení vůbec.

Zdroj: Petr Daniš: Tajemství školy za školou. Proč učení venku v přírodě zlepšuje vzdělávací výsledky, motivaci a chování žáků

Například ve výzkumu Julie Ernst a Donny Stanek 100% rodičů souhlasilo s tvrzením, že jejich děti měly k učení venku pozitivní vztah a 98% s tvrzením, že učení venku podnítilo jejich zájem o školu jako takovou. Ve výše představené studii Geralda Liebermana a Lindy Hoody si 98% ze 173 učitelů myslí, že učení venku zvyšuje zájem žáků o učení a jejich aktivní zapojení ve výuce. I v českém prostředí se ukázalo, že klíčovým faktorem pro spokojenost žáků s výukou v programu GLOBE bylo to, že učení probíhalo venku.

Někteří lidé někdy pochybují o tom, jestli je vůbec důležité, aby učení děti bavilo. Z jejich pohledu jsou důležitější výsledky a předpokládají, že je celkem jedno, jak se k těm výsledkům děti doberou. Vztah mezi vnitřní motivací (děti to baví nebo jim to dává smysl) a školními výsledky zkoumají i vědci. Skutečnost je taková, že žáci více vyučovaní venku většinou nemají horší, ale naopak lepší vzdělávací výsledky, dokonce i v případě použití standardních vzdělávacích testů, jak jsme ukázali na předchozích stránkách. Řada učitelů, ředitelů i výzkumníků vyjadřuje silný, zkušeností i výzkumy podpořený názor, že právě vyšší zájem a aktivní zapojení žáků je klíčem k jejich vzdělávacím úspěchům.

Sue Waite s kolegy dělají z vyššího zájmu a zapojení žáků prvopočátek dalších pozitivních přínosů ve svém modelu, kterým se snaží vysvětlit účinnost výuky venku v přírodě.214 Ming Kuo výmluvně vysvětluje, že vyšší zájem, pozornost a zapojení jsou důležitější, než více času věnovaného přípravě na testy, protože žáci bez zájmu a pozornosti stejně nedokáží učivo vstřebávat.111 Jednoznačně pozitivní efekt vnitřní motivace na vzdělávací výsledky žáků je ostatně doložen i mimo oblast učení venku.196 Proč ale děti výuka venku více baví? Co při učení venku děti motivuje? Psychologické výzkumy opakovaně a přesvědčivě ukázaly, že vnitřní motivace souvisí s uspokojením zejména tří ze základních psychologických potřeb – autonomie, kompetentnosti a sounáležitosti.47, 159

Ulrich Dettweiler s kolegy ověřovali tuto závislost ve vzdělávání srovnáním zkušeností dětí z pobytového vzdělávacího programu a z běžné výuky ve třídě. Objevili, že žáci na pobytovém programu s výukou venku v přírodě měli vyšší vnitřní motivaci, protože zde zažívali vyšší míru autonomie, pocitu vlastní kompetentnosti a sounáležitosti s učitelem. To vše proto, že metody výuky zde mnohem více umožňovaly vlastní zapojení, zkoumání či přemýšlení a žáci zde své učení mohli více řídit.

Je jistě možné podobnou výuku žákům připravit i ve třídě, a stejně tak je možné pouze přenést výklad a frontální výuku do venkovní učebny. Pokud však učitelé plně využijí povahu a možnosti venkovního prostředí, dovolí žákům učit se zapojením smyslů, pohybu, vlastního bádání a dalších aktivních metod učení, tato názornější a různorodější výuka pak přináší vyšší míru naplnění potřeb a vyšší zájem o učení u mnoha žáků. Dalšími důvody vyšší motivace žáků při výuce venku mohou být i větší legrace či krása přírody.

Podrobnější zkoumání motivace žáků ve škole v Dánsku a ve Švédsku odhalilo další velmi zajímavý jev. Nemusí to být tak, že motivace žáků zůstává při běžné výuce ve třídě stále stejná a při učení venku se zvyšuje. Motivace žáků totiž při běžné výuce v průběhu školního roku klesá. Naznačují to alespoň průběžná vyhodnocování motivace k učení, pokud žáky sledujeme v delším časovém horizontu. Učení venku potom pomáhá udržet vyšší hladinu vstupní motivace, funguje jako protiváha k poklesu motivace, který obvykle nastává ve škole při výuce ve třídě. Pokud tento fenomén prokáže i další výzkum, půjde o pozoruhodný příspěvek do debat o tom, jak pracovat s motivací dětí. Úkolem školy pak není děti motivovat – potřeba poznávat, prozkoumávat a učit se totiž patří k základním rysům dětství. Úkolem školy je děti o jejich motivaci způsobem vzdělávání nepřipravit. A právě tomu učení venku může napomáhat. Ukázali jsme si, jak výuka venku v přírodě vyvolává vyšší zájem žáků o učení. Vyšší motivace k učení ale znamená daleko více, než že to děti ve škole baví. Její souvislost s celkovým chováním, docházkou či kázeňskými problémy žáků si představíme v dalším textu.

„Aby vzdělávání fungovalo, je třeba udělat ho pro děti zajímavé a blízké jejich životu. Když jsme se stali modelovou školou environmentální výchovy, pomohlo nám to dostat skutečný svět do výuky.“ (Connie Gregory, ředitelka školy)

Knihu si můžete stáhnout ZDE.

Petr Daniš: Lepší výsledky vzdělávání

úterý 5. března 2019 · 0 komentářů

Výhody učení venku si mnoho lidí dokáže připustit u přírodovědných předmětů. Učit se o přírodě přímo v přírodě může svou názorností pomoci žákům jak s osvojením jednotlivých znalostí, tak s pochopením složitějších ekologických principů.

Zdroj: Petr Daniš: Tajemství školy za školou. Proč učení venku v přírodě zlepšuje vzdělávací výsledky, motivaci a chování žáků

„Naši žáci se výrazně zlepšili v testech, v psaní a používání jazyka, protože u nás mohli psát o tom, co je zajímalo, a to byla příroda v okolí školy. Když psali o přírodě, jejich psaní mělo smysl.“ (Connie Gregory, ředitelka školy)

Realizace přírodovědného výzkumu přímo v terénu pak usnadňuje porozumění tomu, jak funguje příroda a jak funguje věda o přírodě. Naši intuici o užitečnosti učení o přírodě venku přesvědčivě potvrzuje obrovské množství výzkumů minimálně od 70. let 20. století.

Nemůže ale učení venku pomoci i v jiných předmětech? Není to tak, že jsme dlouho přehlíželi potenciál učení venku pro celkové zlepšení výsledků ve vzdělávání, nikoli proto, že by se neprokázal, ale proto, že ho nikdo pořádně nezkoumal? Tyto otázky stály v pozadí přelomové studie Jak dohnat rozdíly ve výsledcích žáků publikované v roce 1998 v USA. Rozsáhlý výzkum široce zdokumentoval, že školy využívající své okolí jako přirozeného rámce pro učení, dosahují lepších vzdělávacích výsledků nejenom v přírodních vědách, ale také v matematice, čtení a psaní či společenských vědách.

Podobné závěry přinesla řada navazujících studií. Některé školy po zavedení podobných přístupů zaznamenaly přímo raketové zlepšení výsledků žáků ve státních testech, např. ve Slaughter Elementary School v USA během dvou let poklesl podíl čtvrťáků, kteří v testech neuspěli ze 32,6% na 2,9% v angličtině a ze 41,3% na 5,7% v matematice. To je pozoruhodné i proto, že tyto školy často nepovažují standardizované testy za vypovídající způsob hodnocení žáků a své žáky na ně cíleně nijak nepřipravují. V posledních letech pak výzkumy prokazující rozvoj matematických nebo jazykových dovedností žáků vyučovaných venku pocházejí také z Evropy.

Pokud jde o jazykové dovednosti, učitelé pozorují, že díky výuce venku žáci čtou s vyšší mírou porozumění, při psaní jsou kreativnější, vyjadřují náročnější myšlenky a mají zvýšenou sebedůvěru při mluvení. Vysvětlení, proč se tomu tak děje, je poměrně jednoduché: žáci rádi čtou, píší a mluví o tom, co je zajímá a co venku sami prožili.

V matematice při výuce venku učitelé oceňují možnost přiblížit abstraktní pojmy (obvod, procenta apod.) na skutečných věcech a v konkrétních situacích, díky čemuž jim žáci lépe a rychleji rozumí. Při práci na projektech venku také žáci vidí, k čemu jim matematika může být dobrá v jejich životě a roste jejich zájem si ji osvojit.

Další doložené efekty výuky venku opakovaně zahrnují prohloubení mezipředmětových vztahů (venku se jinak oddělené obory přirozeně prolínají a doplňují), propojení mezi skutečným životem a abstraktním učením ve třídě, dlouhodobější zapamatování učiva, učení na vyšší úrovni myšlení (především na úrovni aplikace) a snazší zvládnutí specifických dovedností (např. měření a zpracování dat).

Naprostá většina provedených studií ukazuje zlepšené vzdělávací výsledky ve spojení s výukou venku. Z těchto výše představených výzkumů však není jasné, zda tyto dopady vyplývají z povahy venkovního prostředí anebo z povahy prováděných aktivit. Způsobuje lepší vzdělávací výsledky žáků učících se venku přírodní prostředí, kontakt s realitou, anebo užívání efektivnějších pedagogických přístupů? Tuto otázku se pokusíme zodpovědět v dalších kapitolách.

„Pravidelné učení venku pomáhá žákům především zlepšit své vzdělávací výsledky v různých předmětech a zlepšit svou schopnost, jak využívat nabyté znalosti v reálných situacích.“ (Christoph Becker a kol.)

Knihu si můžete stáhnout ZDE.

Petr Daniš: Tajemství školy za školou. Proč učení venku v přírodě zlepšuje vzdělávací výsledky, motivaci a chování žáků

pondělí 4. března 2019 · 0 komentářů

Nová publikace Tajemství školy za školou ukazuje, jak učení venku v přírodě přináší uspokojení základních psychologických potřeb dětí, vyšší vnitřní motivací k učení, zlepšené chování ve škole a lepší vzdělávací výsledky napříč předměty.

Popisuje také hlavní překážky, které učení venku brání, představuje inspirativní příklady ze zahraničí a shrnuje doporučení, co vše bychom měli udělat, aby se učení venku v přírodě v naší zemi mohlo více rozšířit.

Kniha čerpá z více než 200 výzkumů a dalších titulů odborné literatury z různých koutů světa a představuje tak dosud největší a nejkomplexnější práci o tématu učení venku v českém jazyce. Navzdory svému odbornému zaměření je psána srozumitelně a čtivě. Text doprovází přitažlivé fotografie a grafika. Díky tomu je kniha přístupná nejenom teoretikům ve vzdělávání, ale také učitelům a ředitelům, vychovatelům, úředníkům a rodičům.

Publikaci už ocenila řada osobností, od psychologů, přes odborníky ve vzdělávání, až po ředitele škol. Vychází zatím v elektronické verzi a laskavě ji zaštítilo a vydalo Ministerstvo životního prostředí. Zvažuje se také vydání knížky v papírové podobě v prvním pololetí roku 2019. Papírové vydání můžete podpořit svými ohlasy.

Petr Daniš je jedním ze zakladatelů iniciativy Učíme se venku. Zabývá se dětmi a přírodou, vzděláváním a ochranou životního prostředí. Zajímá ho, proč si děti hrají a jak se učí, proč potřebují kontakt s přírodou pro své zdraví a učení a jak jim pomoci přírodu chránit. V roce 2016 napsal knížku Děti venku v přírodě, ohrožený druh? Působí jako ředitel vzdělávacího centra TEREZA a předseda Sítě středisek ekologické výchovy Pavučina.

O nové knize říká: „Učení venku v přírodě je skvělou příležitostí pro to, aby se děti ve škole učily více naplno a s radostí, příležitostí, která se zdaleka netýká jen přírodovědných předmětů.“

Učení venku v přírodě je předmětem rostoucího zájmu odborníků, učitelů, rodičů i dětí u nás i v zahraničí. Dnes existuje širší společenská poptávka po učení dětí aktivními metodami vzdělávání ve větším kontaktu s realitou. Tato publikace není primárně o environmentální výchově ani o názornějších formách výuky přírodopisu, je o argumentech, proč a jak je možné pomocí učení venku zlepšit celkové vzdělávání dětí především v základních, ale i ve středních školách, jejich motivaci k učení i učební výsledky.

Cílem této práce je:
– shrnout a vysvětlit široké přínosy učení venku v přírodě pro žáky i učitele,
– popsat současnou situaci, v jaké se nachází výuka venku u nás i ve světě,
– analyzovat bariéry bránící většímu rozšíření výuky venku,
– přinést zahraniční příklady systémové podpory učení venku
– a formulovat doporučení pro rozšíření a rozvoj učení venku v přírodě v naší zemi.

Elena Lisá: Psychodiagnostika v řízení lidských zdrojů

sobota 2. března 2019 · 0 komentářů

Publikace je určená pracovníkům v oblasti lidských zdrojů, manažerům, psychologům, učitelům a studentům psychologie. Shrnuje nejnovější vědecké poznatky v oblasti psychologické diagnostiky lidských zdrojů se zaměřením na výběr a rozvoj a transformuje je do potřeb praxe.

Na rozdíl od jiných knih na toto téma se nesoustředí na popis konkrétních psychodiagnostických metod, ale spíše na všeobecné praktické otázky aplikace a interpretace metod.

Popisuje, jak se vyhodnocují výsledky psychologických testů, a upozorňuje na různé okolnosti, které ovlivňují hodnocení, takže s pomocí knihy diagnostiku realizuje i začátečník. Ukazuje, kde všude jsou diagnostické metody přínosné a za jakých okolností z nich dostaneme maximum. Přináší rovněž kapitoly o nestandardních metodách. Zabývá se testováním inteligence, řídícího úsudku, temperamentu, psychologických typů a také temných stránek osobnosti.

Doc. Mgr. Elena Lisá, Ph.D., přednáší psychodiagnostiku dospělých na fakultě psychologie Panevropské vysoké školy v Bratislavě. Na pozici konzultanta a HR manažera získala praktické zkušenosti s přípravou výběrových řízení, plánem rozvoje pracovníků a realizací dalších projektů v oblasti lidských zdrojů.

Více informací a ukázky najdete ZDE.


Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger