Kterak Audit 2018 nahlíží problémy kolem učitelů

pondělí 28. ledna 2019 · 0 komentářů

24. 1. 2019 byl představen Audit vzdělávacího systému v ČR: rizika a příležitosti (2018) zpracovaný za účasti významných oponentů ve společnosti EDUin. Zajímalo nás, jak nahlíží na problematiku učitelů, a provedli jsme výtah bodů, které se učitelů týkají. Příliš optimisticky to nedopadlo.

Zdroj: EDUin – audit vzdělávacího systému v ČR: rizika a příležitosti (2018)


Souhrn událostí 2018 a důležitých témat roku 2018

…Ministr si uvědomuje „potřebu urgentně řešit problém stárnoucí učitelské populace, její nedostatečné reprodukce i stávajícího profilu absolventa učitelství“ (str. 1)

…Vláda se zavázala zvýšit platy učitelů, což je jediný měřitelný závazek v jejím programovém prohlášení (v souvislosti se vzděláváním). Tento závazek má být naplňován během celého volebního období, nicméně s posunem sestavení vlády s důvěrou a s dalším odsunutím chystaného navýšení na rok 2019 (o 4 měsíce proti původnímu plánu) je otázka, zda je reálné, aby vláda závazek navýšení na 150 % stavu v roce 2017 skutečně naplnila.

K posunu navýšení platů učitelů: https://zpravy.idnes.cz/platy-ucitele-ministerstvo-skolstvi-zvyseni-f4z-/domaci.aspx?c=A181126_142659_domaci_brzy. Jiří Hlavenka poznamenává: “Úskalí tohoto dobře znějícího plánu spočívá v tom, že pokud bude pokračovat růst průměrných mezd letošním tempem, a pokud se udrží růst ekonomiky, pravděpodobně budou učitelé v cílovém roce 2021 i při tomto navýšení stále jen někde poblíž průměrné mzdy.”

MŠMT zároveň, v souvislosti s kriticky rostoucím nedostatkem učitelů, připravilo a předložilo novelu zákona o pedagogických pracovnících, která předpokládá snadnější zaměstnávání VŠ absolventů bez pedagogického vzdělávání (více níže). (str. 3)

…Výroční zpráva ČŠI: Ředitelé základních škol se dle závěrů příliš často věnují ekonomické, nikoliv pedagogické stránce řízení. Zpráva konstatuje též zhoršující se kvalitu pedagogů, přetrvávající frontální styl výuky, nedostatečnou práci s hodnocením, omezenou míru individualizace vzdělávání. Velmi podobné poznatky přináší ČŠI o stavu vzdělávání na středních školách. K tomu přistupuje významný rozdíl v kvalitě jednotlivých typů SŠ. Samotný poměr pozitivních a negativních zjištění je zejména u základních a středních škol výrazně vychýlen k záporné části.32, 35

Tomáš Bouda dodává: “Zhoršení v oblasti pedagogického řízení školy, vedení pedagogických pracovníků jak na úrovni vedení škol, tak na úrovni metodických orgánů, a to na všech druzích škol.”

Radko Sáblík: Dalším klíčovým faktorem jsou učitelé, kteří se liší nejen mezi školami, ale i přímo v jednotlivých sborech a konkrétních předmětových komisích. Významným faktorem je i „chemie“ třídních kolektivů, záleží na jejich složení a na tom, zda se v nich vytvoří motivační či nemotivační prostředí. Z důvodů výše napsaných považuji za velmi obtížné účinně centrálně řídit školství jako takové. Cílem řízení školství by mělo být vytvořit co nejlepší a co nejméně byrokratické podmínky pro chod škol jako institucí, pro ředitele a učitele, neboť přes sebelepší záměry a sebelepší koncepty bude vždy nakonec záležet na řediteli školy (pokrokový, konzervativní, kreativní atd.) a na učitelích (chápou změny ve společnosti, mají přirozenou autoritu, míra vyhořelosti atd.). Pokud ti, co mají různé reformy, různé strategie atd. uplatňovat v praxi, nebudou o potřebě změn vnitřně přesvědčeni, nic se v konkrétních školách nezmění. Za klíčovou proto chápu především osvětu, a to vyjádřenou cíleným a srozumitelným způsobem (jazykem) v několika rovinách (rozsahově přijatelných cílených variantách), tedy ředitelé a učitelé, rodiče žáků a studentů, žáci a studenti. Je nutné hledat způsoby, jak zmíněné sociální skupiny oslovit, jak jim vysvětlit potřebnost změn a jak u nich vyvolat vnitřní motivaci věci měnit pro potřeby společnosti ve 21. století.” (str. 8)

…V roce 2019 půjde hodně o to, zda vláda naplní slibovanou podporu učitelů. Platy učitelů se mají do roku 2021 zvýšit na 150 % jejich průměru z roku 2017 v roce 2021. Audit vřele doporučuje, aby vláda tento jednoznačný a měřitelný slib naplnila, jelikož v opačném případě může dojít k prohloubení už tak významné nedůvěry učitelů v politické řízení systému. V tom případě je ovšem nutné dostat peníze do rozpočtu. Ve střednědobém výhledu takové prostředky nejsou. (str. 9)

Daniel Münich dodává: “Ovšem ještě důležitější je, aby po dekádách planých slibů závazek státu ohledně výrazně vyšších relativních platů učitelů měl věrohodnost dlouhodobosti a udržitelnosti. To je totiž klíčové, aby se zvýšil zájem o učitelskou profesi mezi mladou generací a na profesi se začali připravovat nejdisponovanější a nejmotivovanější adepti. Zatímco výraznější navyšování učitelských platů v posledních dvou letech je třeba kvitovat, na nízké dlouhodobé věrohodnosti vyšších platů učitelů se nepracovalo, takže prostředky v řádu desítek miliard nebyly zahrnuty do výhledu státního rozpočty na roky 2020 a 2021.”


Významné události ovlivňující změny ve vzdělávacím systému 2018


+/- Nová vláda, nový ministr a vnitřní rozpory národní vzdělávací politiky

…Ministr školství je ve své funkci vázán naplňováním vládního programového prohlášení. Jeho ústředním bodem je zvýšení platů učitelů na 150 % jejich průměrné výše v roce 2017 (do roku 2021). Jde o jediný měřitelný závazek. Jeho naplnění může zkomplikovat fakt, že k reálnému navýšení (o 10 % na fixní část mezd a 5 % nenárokovatelné části) dojde až v roce 2019. 39 V následujících dvou letech bude muset vláda navyšovat rychlejším tempem. (str. 12)

Zpráva ČTK o schválení navýšení platů učitelům v rozpočtu ČR pro rok 2019: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/vlada-schvalila-rozpocet-na-2019-stoupnou-duchody-i-platy-videozaznam/1664398.

Jiří Hlavenka upozorňuje: “Dle mého názoru to je falešně konstruovaný závazek, který de facto vůbec nemusí znamenat navýšení mezd učitelů vůči průměrným mzdám v cílovém roce 2021.”


+/- Platy učitelů: Pochybnosti, zda vláda splní závazek a jaký vlastně bude efekt

Stanislav Štech dodává: “Chápu pochybnosti, ale tady bych přece jen za rok 2018 dal jen jedno mínus.Je to tak 50 na 50. Navýšení rok 2018 prošlo, na rok 2019 vybojováno. To, že se nezakotvilo další navyšování už teď ve výhledech je sice mínus, ale dá se to ještě napravit, včetně korekce vzhledem ke zvyšování platů v ostatních sférách.”

…Vláda Andreje Babiše ve svém programovém prohlášení uvádí, že platy učitelů v regionálním školství stoupnou do roku 2021 na úroveň 150 % jejich průměru v roce 2017. Ministr Robert Plaga skutečně prosadil zvýšení platů o 10 % v rámci tarifní složky platu a dalších 5 % jako nenárokovatelnou část. Zvýšení vešlo v účinnost se začátkem roku 2019 (vše viz souhrn).

Samotný fakt posunutí slíbeného postupného navyšování platů do dalšího rozpočtového období klade před vládu úkol navýšit průměrné platy v dalších dvou letech o 35 % hodnoty z volebního roku.

Rozpaky přitom vzbudil střednědobý výhled státního rozpočtu ČR, v němž celkové navýšení výdajů z národních zdrojů neukazuje na navýšení, které by odpovídalo slibu z vládního prohlášení. Celkové plánované výdaje v kapitole školství jsou v letech 2020 a 2021 nižší než v roce 2019, rozdíl mezi lety 2020 a 2021 je zhruba pouze 750 milionů korun. Zbylých 35 % by však představovalo navýšení o zhruba 18 miliard korun. (str. 14)

Střednědobý výhled státního rozpočtu na roky 2020 a 2021, tab. č. 2: https://www.mfcr.cz/assets/cs/media/Navrh_2019_Strednedoby-vyhled-statniho-rozpoctu-Ceske-republiky-na-leta-2020-a-2021.pdf.

Jiří Nantl dodává: “Není-li částka zahrnuta ve střednědobém výhledu, pak vláda s takovým výdajem úředně nepočítá.”

Z neoficiálních informací z ministerstva školství vyplývá, že střednědobý výhled ministerstva financí prostředky na navýšení platů nezahrnuje, nicméně že vláda s nimi počítá. Pokud vláda slib nesplní, lze očekávat další prohloubení nedůvěry učitelů příslib narovnání jednoho z nejhorších rozdílů v platech vysokoškolsky vzdělaných lidí v rámci OECD.

Studie think-tanku IDEA z roku 2018 zabývající se platy učitelů v ČR: https://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_5_2018_Vyssi_platy_ucitelu/files/downloads/IDEA_Studie_5_2018_%20Vyssi_platy_ucitelu.pdf
I pokud ale vláda platy učitelů skutečně navýší ve slíbeném objemu, zůstává otázkou, jak míní česká vzdělávací politika využít “momentum” ke zvýšení kvality učitelů v českých školách. Jak upozorňuje národní zpráva Education at a Glance 2018 (viz souhrn) v souvislosti s nízkými platy učitelů i ředitelů, pedagogická populace stárne a atraktivita tohoto povolání je nízká. Dalším problémem je převažující “tradiční” způsob vzdělávání, uplatňovaný učiteli napříč základními i středními školami, jenž zahrnuje frontální výuku, nízkou míru individualizace, nedostatečný či kontraproduktivní využití hodnocení výsledků vzdělávání. Na řadu těchto problémů upozorňuje ve výroční zprávě ČŠI (viz souhrn). Bez koordinované snahy o změnu pregraduální přípravy učitelů, jejich celoživotního vzdělávání v souladu se strategickými cíli vzdělávacího systému, ale také s revizí kurikula či redesignem vstupních a výstupních zkoušek systému (výstup ze ZŠ, přijímací zkoušky na SŠ a maturita) nelze očekávat, že samotné navýšení platů učitelů způsobí pozitivní změnu. (str. 14–15)


… +/- Navrhované otevření pedagogické profese neřeší problém stárnutí učitelů a jejich faktického nedostatku

Jiří Nantl dodává: “Obecně k celé problematice: V diskusích zaniká, že zákon o pedagogických pracovnících představuje zcela unikátní podobu regulované profese, která nemá centrálního regulátora s registrem oprávněných vykonavatelů profese. Zákon sice stanovuje (odkazem na typ studia, což je také problematické) na vysokoškolské studijní programy, avšak posuzování splnění kvalifikace se odehrává decentralizovaně, není žádný přehled MŠMT o tom, kdo je vlastně oprávněný učitel. Primárně je tohle nutno změnit a zavést normální mechanismy známé u jiných regulovaných povolání, pak by se daleko lépe řešily i dílčí otázky typu např. jak umožnit vstup do profese jinou než tradiční dráhou.”

Už během působení ministrů Kateřiny Valachové a Stanislava Štecha byl zpracován návrh novely zákona o pedagogických pracovnících53, který by uvolnil kvalifikační kritéria pro část učitelů na středních školách, konkrétně pro učitele odborného výcviku (mistry), jichž je na odborných školách akutní nedostatek, respektive jejich úroveň je s ohledem na malý zájem o tuto profesi pochybná.

Komentář EDUin k návrhu novely z poloviny roku 2018: http://www.ceskaskola.cz/2018/06/eduin-k-novele-zakona-o-pedagogickych.html.

Během kulatého stolu SKAV a EDUin na téma nedostatku učitelů v regionálním školství (18. 10. 2018), jehož se účastnili zástupci MŠMT, jednoznačně vyplynulo, že ředitelé základních i různých typů středních škol pociťují významný nedostatek učitelů. Zástupci ministerstva Klára Bezděkové a Petr Bannert v pozic ředitelů odborů základního a středního školství potvrdili, že si ministerstvo uvědomuje problém samotný i jeho narůstající urgenci. Poněkud překvapivě však ministerstvo plánuje teprve realizovat analýzu stavu, byť problém s nedostatkem učitelů je podle zpráv ze škol a regionů patrný již několik let. Situaci ředitelů zkomplikovala novela zákona přijatá za působení ministra Marcela Chládka 2014), jež stanovila povinnost, aby učitelé disponovali učitelským vzděláním vysokoškolského charakteru (s drobnými výjimkami).

Záznam diskuse: https://youtu.be/ieVFq-6_hR0

Článek shrnující výjimky z novely: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vzdelavani-kvalifikace-ucitele-pedagogove-chladek-senat-skola.A140827_111036_domaci_hv

Tomáš Bouda dodává: “Podstatnější je ukončení desetileté legislativní výjimky k 1. 1.2015; novelizace ministra Chládka dopad mírně zmírnila.”

Ministerstvo školství přitom disponuje statistikami, jež ukazují míru stárnutí učitelů na základních a středních školách v posledních letech, stejně jako nízký přírůstek učitelů v mladším a mladším středním věku. (str. 16)

Statistiky z roku 2017: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/genderova-problematika-zamestnancu-ve-skolstvi

Arnošt Veselý dodává: “MŠMT nedisponuje přesnými statistikami. Informace o učitelích přebírá od Ministerstva financí. Potřebovali bychom ale znát přesnou míru aprobací v předmětech, které učitelé aktuálně vyučují, a to včetně regionálního členění.”

Stanislav Štech dodává: “Nedisponuje "přesnými" statistikami, ale v minulosti si analýzu provádělo (2017). Nezveřejnilo ji, protože data byla nejen proměnlivá, ale taky nejistá.”

Ondřej Neumajer dodává: “Absence aktuálních dat o učitelích, kterou měl řešit ministerstvem avizovaný, ale nerealizovaný registr učitelů, je značný problém. Koncem roku 2018 iniciovalo MŠMT šetření ke stavu učitelů v regionálním školství. Jistým problémem je skutečnost, že tato data budou aktuální pouze k danému termínu sběru, nejedná se tedy o systémový nástroj vzdělávací politiky, jako spíše o první pomoc.

Tomáš Bouda dodává: “Výroční zpráva ČŠI 17/18: nepříznivá věková struktura stagnuje, zvyšuje se věk a délka praxe ředitelů.”

MŠMT na konci roku 2018 předložilo vládě progresivnější novelu zákona o pedagogických pracovnících, než jaká byla předložena v polovině roku 2018.57 Tato novela, pokud projde schválením umožní ředitelům základních a středních škol přijmout absolventy nepedagogického magisterského programu VŠ (k výkonu povolání učitele 2. stupně ZŠ a SŠ) a po dobu tří let považovat jeho kvalifikaci za dostatečnou. Zákon předpokládá, že během působení si takový učitel pedagogickou kvalifikaci doplní.

Jiří Němec dodává: “Novelou zákona je učitelská profese označena jako regulovaná. MŠMT na jedné straně striktně reguluje přípravu budoucích učitelů (co do počtu hodin praxe, ped.-psych. předmětů apod.) prostřednictvím Rámcových požadavků – dostupné zde: http://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/ramcove-pozadavky-na-studijni-programy-jejichz-absolvovanim, na straně druhé připravovanou novelou zákona tyto požadavky zcela popírá. Vytváří tak nerovné podmínky v přípravě budoucích učitelů. Zároveň ani danou novelou neříká, jakou podobu by mělo mít ono CŽV vzdělávání, kterým by si měl daný učitel v horizontu 3 let doplnit vzdělání a kým by mělo být garantováno.”

Stanislav Štech dodává: “To považuji nikoli za progresivní, ale za děs. Včetně té možnosti ředitelů si vybírat i mezi nekvalifikovanými. Např. Finsko řeší problém s příliš velkou ředitelskou autonomií právě ve výběru kantorů (pouze mezi kvalifikovanými), protože se rozevírají nůžky mezi kvalitou škol na severu a v regionech s menšinami a škol v centrech. A proč by si tito pedagogicky nekvalifikovaní měli vzdělání doplnit během tří let, když už se 2x muselo prodlužovat lhůta na doplnění a nestačilo leckdy ani 10 let?”

Toto řešení je však pouhou snahou odvrátit kolaps, který hrozil, pokud by ředitelé škol byli nadále vázáni stávající podobou zákonných kritérií. Miroslav Hřebecký k tomu pro Českou školu na dotaz, zda může novela řešit stávající problém, uvádí: “Bohužel nemůže. Systém projevuje známky agónie a mnozí ředitelé si už připadají podobně. Dokud se zásadně nezlepší financování a platové poměry, bude to při zaměstnávání nových lidí ve školství stálé improvizování bez budoucnosti.” (str. 16)

Vyjádření Mirka Hřebeckého pro Českou školu: http://www.ceskaskola.cz/2019/01/miroslav-hrebecky-k-novele-zakona-o.html

Tomáš Bouda dodává: “Nejen financování, ale také systém přípravy a podpory pedagogů zejména na počátku jejich profesní kariéry. Připravená novelizace zákona o pedagogických pracovnících by mohla situaci ještě zhoršit, protože zvýšením počtu nekvalifikovaných a neaprobovaných učitelů se sníží krizové napětí a tím se mohou oddálit nutná výše zmíněná systémová opatření. Ale k tomu zřejmě nedojde, protože oddálený a modifikovaný požadavek kvalifikovanosti neodstraní hlavní důvody nezájmu o učitelské povolání. Upozorňuji také na konstatování ve zprávách ČŠI: …V používání různých metod a v aktivizaci žáků dosahují nekvalifikovaní a neaprobovaní horších hodnot (VZ 17/18) … Ve zprávě "Srovnání vybraných znaků méně úspěšných a velmi úspěšných tříd" přisuzuje ČŠI kvalifikovanosti významný znak úspěšnosti. Proto raději zajišťovat nástupy do praxe kvalifikovaných pedagogů, bránit jejich odchodů a motivovat je k návratu do školství.”


Klíčová témata pro rok 2019


Naplní vláda slibovanou podporu učitelů? (str. 35)

Vláda Andreje Babiš přislíbila zvýšit platy učitelů, nicméně v rozpočtovém výhledu na roky 2020 a 2021 se tento slib nepromítá. Zároveň – pod tlakem rostoucího nedostatku kvalifikovaných učitelů (těch, kteří splňují požadavky dané dosud platným zákonem o pedagogických pracovnících) – MŠMT předkládá novelu umožňující ředitelům přijímat VŠ vzdělané bez pedagogického vzdělání na dobu 3 let (viz výše).

Bude vysoce důležité, zda vláda dokáže přesvědčit učitele a odbornou veřejnost o tom, že své sliby myslí vážně, tedy že primárně naplní cíl zvýšení platů a sekundárně zároveň provede potřebné kroky k tomu přitáhnout k učitelství jak uchazeče rozhodující se o budoucím studiu na VŠ, tak případné kandidáty na pracovním trhu, kteří budou ochotni ke své odborné kvalifikaci doplnit pedagogické studium. Součástí takové vládní (ministerské) iniciativy by měla být i reforma doplňkového pedagogického studia, respektive umožnění těm, kdo vstoupí do učitelské profese, prokázat jejich pedagogické dovednosti atestací (během tříletého období stanoveného novelou zákona o pedagogických pracovnících).

K tomu dodává bývalý ministr školství Stanislav Štech: “Vzhledem k nedostatku učitelů, malému počtu nastupujících a k rostoucím odchodům z profese je rok 2019 kritický. Tento problém je však krajově asymetricky rozložen, týká se jen některých aprobací a je vzhledem k demografické křivce a zvyšování platů učitelů dočasný. MŠMT by proto mělo spolupráci s kraji připravit strategii bonusů a incentiv pro atrahování a udržení kvalifikovaných a aprobovaných učitelů ve všech regionech ČR." Jana Straková se v souvislosti s tématem podotýká: “Kvalita učitelů a kvalita ředitelů jsou klíčová témata do té doby, dokud nerezignujeme na tradiční školu.”

Dlouhodobý závazek podpory učitelské profese by měl být stvrzen v připravované strategii 2030.

Radko Sáblík dodává: “Mnozí se mylně domnívají, že vše vyřeší pouhé plošné zvyšování platů učitelů. Není sporu o tom, že učitelé jsou placeni mizerně, ale jen peníze tento stav nezmění. Pokud některým současným učitelům zvednu plat dvojnásobně, což se jistě nestane, ani poté nijak nezmění svůj styl učení, pouze si budou odnášet dvojnásobnou mzdu. Vyměnit je také nepůjde tak snadno, i kdyby náhodou byli přilákáni vyššími platy aktivitami hýřící učitelé, neboť současný zákoník práce chrání především podprůměrné a průměrné zaměstnance, neboť nadprůměrné si žádný šéf při smyslech nevyhodí. Ředitel v současnosti nemá jak tlačit na kvalitu výuky či na zavádění moderních prvků do výuky, i kdyby chtěl, což často ani sám ze svého přesvědčení nechce. V současnosti je ředitel rád, že alespoň někdo žáky či studenty učí, a pokud by byl náročnější, učitel nezmění svůj styl, ale přejde na jinou školu, kde bude mít svatý pokoj a klid na zaběhnutý styl práce.” V další poznámce Radko Sáblík navrhuje: “Považuji za důležité propojení vysokých, středních a základních škol, aby například jednou z povinností vysokoškoláka bylo během svého studia odučit určitý počet hodin na střední škole, či alespoň být konzultantem studentských projektů. A teď rozhodně nemluvím o studentech pedagogických fakult, ale těch technických.” (str. 35)

Doporučení:
– Naplnit závazek zvýšení platů učitelů i ve výhledu na roky 2020 a 2021.
– Připravit plán a investovat do souběžné kampaně vůči uchazečům o studium učitelství a reformy přípravy učitelů na pregraduálním stupni i v rámci doplňkového studia.
– Připravit atestační schéma, které ověří pedagogickou kvalifikaci učitelů bez ohledu na to, zda absolvovali pedagogické studium.
– Navrhnout plán řešení asymetrie v nedostatku učitelů v jednotlivých regionech.


Analýza stavu (SWOT) (str. 144)

Přednosti

0

Slabiny

Jiří Nantl dodává: “Základní slabinou, která by měla být explicitně uvedena, je, že celá aktuální vzdělávací politika je tažena zvyšováním platů učitelů coby hlavním politickým cílem, ale to by měl být nástroj. Místo konkrétní strategie středního dosahu je zde jen víra, že když budou lepší platy učitelů, budou lepší učitelé (nebo vzhledem ke generační obměně aspoň nějací učitelé), a tím se zlepší vzdělávání. Podobně v minulé dekádě se věřilo, že když bude státní maturita, zlepší se výuka na středních školách.”


Úroveň přípravy učitelů, která adekvátně nereaguje na aktuální změny na poli vzdělávání a na potřeby měnících se požadavků s vnitřně i zevně iniciovanými náznaky změny.
Tomáš Bouda dodává: “Pro začátek stačí jako i v jiných případech výrazně zlepšit financování, zvýšit index ekonomické náročnosti pro fakulty vzdělávající učitele.”

Ondřej Neumajer dodává: “Je třeba zvýšit platy učitelů, jinak nepůjde o první volbu VŠ u excelentních studentů středních škol, které ale pro profesi učitelství (také) potřebujeme.”

Se vznikem studentské iniciativy Otevřeno na brněnské Pedagogické fakultě MU a jejím rozšířením na další fakulty se pojí jistá naděje na změnu obsahu a formy pregraduální přípravy učitelů: http://otevreno.org/

Jiří Němec, děkan Pedagogické fakulty MU, dodává: “Reformu učitelské přípravy na mnohých fakultách nelze dávat do příčinné souvislosti se vznikem iniciativy studentů Otevřeno. Iniciativa však může připravované inovace podpořit angažovanými aktivitami studentů. Stejně tak bychom mohli říct, že měnící se klima na fakultách ve smyslu inovativních změn, podnítilo vznik studentské iniciativy Otevřeno. Na naší fakultě jsme iniciovali mnoho změn a následně jsme podpořili i vznik Otevřena, které se následně rozšířilo i na ostatní fakulty.

Ondřej Neumajer, odborník Pedagogické fakulty UK, dodává: “Toto je studentská iniciativa a očekávat, že přímo něco změní je hodně optimistické. Spíše bych formuloval, že ne všichni studenti se současným stavem souzní.”

Václav Trojan, odborník Pedagogické fakulty UK, dodává: “V souvislosti s komentářem Jiřího Němce se domnívám, že posuny v učitelské přípravě by bylo vhodné zařadit i do možných příležitostí. Není vše černobílé.”

Projekt Učitel naživo, který se zaměřuje na přípravu současných studentů v magisterském stupni studia, úspěšně prošel pilotní fází a a je realizováno v rámci Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha. . Jde o výrazně odlišný přístup k přípravě na učitelství, postavený zejména na praktické zkušenosti práce s žáky a studenty.

Jiří Němec dodává: “Přestože projektu fandím, je zcela nereálné ho v této podobě implementovat do prostředí VŠ.”

Pavel Doulík dodává: “Určitě bude ale jeho implementace ovlivněna situací na jednotlivých univerzitách a zejména samotným akreditačním procesem.”


Nízký zájem o učitelství mezi studenty s měřitelnými studijními předpoklady, legislativa efektivně omezující přístup schopných lidí bez pedagogického vzdělání do škol. (str. 52)

Analýza institutu CERGE se zabývala intelektuálními dovednostmi českých učitelů v mezigeneračním srovnání. V průměru jsou výsledky českých pedagogů nadprůměrné, ale v mladší generaci byl zaznamenán propad čtenářské gramotnosti: https://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_10_2018_Intelektualni_dovednosti_ceskych_ucitelu/files/downloads/IDEA_Studie_10_2018_Intelektualni_dovednosti_ceskych_ucitelu.pdf

Jiří Němec, děkan Pedagogické fakulty MU, dodává: “Vždy jde o to, co dané testy měří. Pokud bychom měřili sociální empatii, potřebu pomáhat druhým, trpělivost atd., možná by se uchazeči o pedagogické studium profilovali jako nejlepší. Předpoklady, které jsou klíčové pro studium na "mat-fyz" nemusí být vhodné pro studium PdF a naopak. Odkazuje se zde na studii z roku 2011/12. Od té doby nebylo realizováno další šetření "Vektor"?”

Tomáš Bouda dodává: “Kde se vzala představa, že těm schopným brání v cestě do škol požadavek vzdělávání? Možná těm, kteří berou učení jako rozptýlení a doplnění svých hlavních aktivit a pro ně i stávající legislativa uplatnění umožňuje. Asi existují výjimky, ví někdo, kolik jich je, může být?”

Stanislav Štech navazuje na Tomáše Boudu: “To je taková nedoložená spekulace. Kdo by do školství za stávajících příjmových podmínek šel? Skutečný odborník z praxe? A z jaké, aby si nepohoršil?”

Ondřej Neumajer dodává: “Pokud něco působí jako překážka pro zájemce o výuku ve školách, tak to je spíše různorodá a mnohdy nízká kvalita nabízeného studia tzv. pedagogického minima (DPS), resp. neatraktivní nabídka průběhu studia, která v mnoha případech na skutečnou praxi ve školách nepřipraví, přesto by ji zájemci s VŠ vzděláním měli absolvovat.” Novela zákona o pedagogických pracovnících, platná od roku 2015, požaduje, aby učitelé získali kvalifikaci v pedagogickém studiu, a neumožňuje alternativu, která by na jedné straně umožnila přístup lidí bez pedagogického vzdělání do škol, na straně druhé zaručila jejich kvalitu: http://www.msmt.cz/dokumenty/aktualni-zneni-zakona-o-pedagogickych-pracovnicich-k-1-lednu (na přelomu roku 2018 a 2019 projednává vláda novelu umožňující zaměstnávat VŠ absolventy bez pedagogického vzdělání po dobu 3 let, viz výše). Jistou možnost nabízí návrh dvouletého adaptačního období, do nějž by mohli vstupovat i absolventi VŠ bez pedagogického vzdělání.

Jiří Němec, děkan Pedagogické fakulty MU, dodává: “Alternativa existuje např. v doplnění studia v rámci celoživotního vzdělávání, tzv. DAP – další aprobační předmět, nebo prostřednictvím navazujícího magisterského studia.”

Tomáš Bouda, výzkumník Pedagogické fakulty OU, dodává: “K této diskusi jen připomenu slova prof. Heluse, že diplom je jedním z předpokladů, že kvalifikovaný úspěšně zvládne široké spektrum představ, co by a jak mělo nebo nemělo při edukaci dít… (volně citováno). Jestliže předpoklad podceňujeme, tak proto, že kvalifikace jej nenaplňuje. Za mě – nadání a kvalifikace. Možná bychom se měli poučit ve Finsku, kde je zjišťování osobnostních předpokladů pro učitelství součástí výběru do vysokoškolského vzdělávání (ale jak víme, mají z čeho vybírat). Součástí této diskuse je jistě i podíl praxe, teorie s praxí či také praktikování s teoretickým vzděláváním. Viz iniciativa Učitel naživo.”


Genderově nevyrovnaná skladba učitelů (především ZŠ) a stárnoucí učitelská populace, narůstající nedostatek učitelů některých aprobací (matematika, fyzika, chemie. Rovněž neexistují kvalitní průzkumy mapující nedostatky/přebytky učitelů dle aprobací a krajů.

Ministerstvo školství plánuje šetření k podstavu učitelů během podzimu 2018 (aktualizace 2018, studie je stále nerealizována): https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ucitele-nedostatek-skoly-pedagog-mzdy-matematika_1808310630_pla

Stanislav Štech dodává: “Již v roce 2017 mělo MŠMT první analýzu vývoje chybějících aprobací v jednotlivých krajích do roku 2027. Data ukazovala na krajové asymetrie v jednotlivých aprobacích, volajících spíše po zacílených a krajově specifických opatřeních než po plošné úpravě zákona o pedagogických pracovnících.”

V posledních letech se snižuje podíl mužů ve vzdělávání a výrazně narostl počet učitelů ve věkové kategorii nad 56 let: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/genderova-problematika-zamestnancu-ve-skolstvi

Ze srovnání zemí OECD vyplývá, že i ukazatel průměrného věku učitelů řadí ČR spíše k zemím s rostoucím rizikem. Pokud se omezíme pouze na středoevropský prostor, stejný problém mají Slovensko či Maďarsko, nicméně Polsko vykazuje – pravděpodobně také s ohledem na výrazně vyšší průměrné platy učitelů (v porovnání k platům jiných VŠ vzdělaných) statisticky významně nižší průměrný věk: https://s3.eu-central-1.amazonaws.com/uploads.mangoweb.org/shared-prod/aspeninstitutece.org/uploads/2017/03/brozura_konference_165x235_EN_update.pdf

Na problém upozorňuje i výše odkazovaná zpráva Education at a Glance 2018 (viz souhrn).


Neexistence systémové podpory kvality učitelů a ředitelů na školách, slabá podpora ředitelů zejména v oblasti pedagogického řízení; není vnímáno jako jednoznačná priorita ve vzdělávací politice.

ČR v roce 2017 ještě stále nemá kariérní řád učitelů. Původní návrh kariérního řádu byl ze strany MŠMT odmítnut a nahrazen jiným konceptem, jenž má vstoupit v platnost od roku 2018: http://www.msmt.cz/o-webu-msmt/karierni-rad. Ten ale neprošel parlamentem, tudíž vzdělávací systém na kariérní řád stále čeká.

Jiří Nantl k tomu dodává: “Stále jako snad jediní v OECD nemáme žádný systém/standard hodnocení učitelů – a ani se o tom nediskutuje, a to dokonce ani vzhledem k otázce zvyšování platů.”

Ani volby v roce 2017 nepřinesly změnu, byť některé strany v náznacích na roli ředitelů poukazují, spíše ale v souvislosti s jejich “vyšší autonomií”. Srovnejte analýzu volebních programů a strategický dokument Vzdělávání především.

Tomáš Bouda dodává: “Cituji z výroční zprávy ČŠI 16/17 (odkaz výše): V kvalitě řízení mateřských škol jsou významné rozdíly. Někteří ředitelé nevěnují dostatečnou pozornost či erudovanost oblasti řízení pedagogických procesů, zvláště účinnému hodnotícímu systému školy (…) Klesá efektivita a rozsah kontrolní a hodnotící činnosti ředitelů ZŠ, a to především ve vztahu k průběhu a výsledkům vzdělávání… Nedostatečná kontrolní a hospitační činnost vedoucích pracovníků některých SŠ má za následek nedostatečnou zpětnou vazbu pro pedagogy, což omezuje jejich další profesní rozvoj.”

Dominik Dvořák dodává: “Chybí porozumění a shoda na tom, co je pedagogické řízení, a hlavně školy nejsou hodnoceny podle kvality pedagogické práce. Dokud nebudou kvalita výuky a výsledky žáků hlavními kritérii hodnocení školy, do té doby ředitelé nemají důvod věnovat se pedagogickému vedení.”

V roce 2018 oznámilo MŠMT, že připravuje změnu vyhlášky upravující výběr ředitelů škol s cílem posílit odborná hlediska: https://www.novinky.cz/veda-skoly/485983-msmt-chysta-zmeny-u-konkurzu-na-reditele-skol-zrizovatele-nesouhlasi.html

Tomáš Bouda dodává: “Doplnil bych nefunkčnost (absenci) středního článku při řízení vzdělávání ve školách, velmi důležitého při zahlcenosti top managementu škol podpůrnými funkcemi, – viz VZ ČŠI 17/18: – Velká rezerva byla zjištěna v efektivním fungování, ale i v samotné existenci metodických orgánů – např. předmětové komise, metodická sdružení… Menší pozornost byla v metodických orgánech věnována kvalitě vlastni výuky.”


Nedostatečná, opožděná, někdy i nejasná informovanost učitelů a veřejnosti o konkrétních krocích a záměrech MŠMT při realizaci vzdělávací politiky; znovu se opakující problém při zavádění systémových změn.

Ondřej Neumajer dodává: “Problém je způsoben také chybějícím nástrojem pro přímou komunikaci mezi MŠMT a pedagogickou veřejností.” Stanislav Štech oponuje: “Jak měla vypadat neproblematická komunikace? V době výkřiků na sociálních sítích a s tím spojené převahy orální kultury nad skripturální (nikdo nic nečte a za ověřenou se bere informace od úst k uchu) je složité vést komunikaci kultivující odbornou i širší veřejnost.” Vysoce problematická se ukazuje komunikace záměrů MŠMT ve věci společného vzdělávání. Částečně z toho důvodu se dařilo vést deníku Blesk bezprecedentní, manipulativní kampaň týkající se této reformy: http://www.blesk.cz/tag/inkluze/1. Informování o těchto krocích je naprosto nedostatečné, podobně u jiných témat.

Tomáš Bouda, výzkumník Pedagogické fakulty OU, dodává: “Neupíral bych MŠMT snahu maximálně informovat v otázce společného vzdělávání. Problém vidím v silné neochotě pedagogů naslouchat a v nedokonalé promyšlenosti změn – řada realizačních kroků nebyla včas domyšlena. A obecně, dokud nebude náhrada za nefunkční (neexistující) střední článek řízení ve veřejné správě, bude se centru obtížně prosazovat jakýkoliv záměr. RVP se od 1. 9. měnilo.”

Dominik Dvořák, výzkumník Pedagogické fakulty UK, dodává: „Čtyři body (neexistence systémového řízení kvality učitelů a ředitelů, nedostatečně rozpracovaný a nesystematický způsob zjišťování výkonnosti a monitoringu, nízká efektivita institucí, nedostatečná, opožděná, někdy i nejasná informovanost) mají jeden společný jmenovatel, a tím jsou data. Jde nejen o zjišťování výsledků (výkonnosti), ale o naprostý nedostatek různých typů dat (o žácích, učitelích apod.) a absence kultury řízení založené na datech (což je taky podstata pedagogického řízení).“

ČŠI konstatuje ve výše odkazované tématické zprávě o zavádění změn ve prospěch společného vzdělávání, že informovanost škol je jedním z problémů reformy. V posledním roce šlo zejména o nedostatečnou informovanost týkající se revize RVP, diskuse o zavedení cut-off skóre se vede v podstatě bez účasti učitelů.


Nedostatečná podpora zavádění efektivních, ale méně tradičních přístupů, neochota mnoha učitelů k netradičním a inovativním přístupům. (str. 55)

Pavel Doulík dodává (2016): “Je to jev typický pro učitele 2. stupně ZŠ a SŠ, nikoli u 1. stupně ZŠ. Navíc by takové tvrzení mělo být podpořeno odkazem na nějaký výzkum.”

Tomáš Bouda dodává (2016): “Je to tak, ale souhlasím s Pavlem Doulíkem, z které analýzy, výzkumu to vyplývá? A naopak, mám hodně zkušeností s větší rigiditou učitelů 1. stupně.”

Ondřej Neumajer dodává (2016): “Vyplývá to například z výročních zpráv České školní inspekce, kde je uvedeno, jaké metody ve školách převládají.” Tomáš Bouda dodává: Znovu to potvrzuje ČŠI ve výroční zprávě 16/17 (odkaz výše) pro MŠ, ZŠ I SŠ.


Příležitosti

Navýšení platů pedagogických pracovníků regionálního školství a rozpočtu školství dva roky po sobě.

Navyšování platů má pokračovat v novém roce, a to od 1. ledna 2019 o 15 % učitelům a 10 % nepedagogickým pracovníkům a následně v letech 2020 a 2021, nicméně částka není zahrnuta ve výhledu rozpočtu: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2702309-odbory-chteji-pro-ucitele-dalsich-15-procent-pocitame-s-tim-ale-penize-na-zatim

Ekonom Daniel Münich upozorňuje, že jde o vyrovnávání dluhů z minulosti a že klíčové je srovnávat platy učitelů s jinými VŠ zaměstnáními. Zvýšení od 2019 tak podle něj jen dorovná růst platů v celé ekonomice: https://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_5_2018_Vyssi_platy_ucitelu/files/downloads/IDEA_Studie_5_2018_%20Vyssi_platy_ucitelu.pdf

Jiří Nantl dodává: “Na druhou stranu nebyla deklarována žádná představa cílového stavu veřejných výdajů na školství a tomu odpovídající projekt změny s nějakými měřitelnými indikátory.”


Hrozby

0


Závěr

Hrozby 0?

Platy jako jediné řešení (a ještě nejisté) složitou problematiku těžko vyřeší. Zvláště při personálním složení stárnoucích učitelských sborů v regionálním školství. K tomu se přidává způsob (a obsah) výuky, který evidentně zaostává za prudkým vývojem technologií i společnosti. Výuky na školách, ale i na fakultách. Problém kolem učitelů a ředitelů je komplexní a patří mezi problémy klíčové (možná víc, než některé uvedené).

Zopakujme si výrok Jiřího Nantla ke slabinám systému: “Základní slabinou, která by měla být explicitně uvedena, je, že celá aktuální vzdělávací politika je tažena zvyšováním platů učitelů coby hlavním politickým cílem, ale to by měl být nástroj. Místo konkrétní strategie středního dosahu je zde jen víra, že když budou lepší platy učitelů, budou lepší učitelé (nebo vzhledem ke generační obměně aspoň nějací učitelé), a tím se zlepší vzdělávání.“

Doufejme, že se ve Strategii 2030 návrh komplexního řešení komplexního problému objeví – ovšem, nebude-li v roce 2030 již pozdě…


Zpracovala Jana Hrubá

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger