Roman Král: Jak vybírat ředitele?

sobota 4. května 2019 · 0 komentářů

Před časem ministr Plaga vyjádřil své pochybnosti k nastavení vyhlášky o složení konkurzních komisí, které doporučují municipalitám vhodného kandidáta na post ředitele školy. Tyto pochybnosti sdílím.

Zdroj: blog autora 14. 2. 2019

Ředitel školy je jejím motorem. Přichází s vizí, nalévá do školy energii, vytváří její kulturu i rámec, v kterém se život školy odvíjí. Může být zdrojem pohybu, velkou inspirací a také žábou na prameni, která rozvoj školy na mnoho let zabrzdí. Jinak řečeno možnosti školy a s nimi každého žáka s jejím ředitelem stojí i padají. Výběr ředitele určuje zcela zásadně, kam se škola bude ubírat. Z rychlého průzkumu, který proběhl v rámci jednoho pražského běhu kvalifikačního studia pro ředitele škol, vyplynulo, že mezi řediteli v oblastech řízení jednoznačně převažují provozáci a ekonomové. Pedagogové tvořili sotva 10 procent.

Tak to také na školách většinou vypadá. Rozvoj školy se zaměňuje za nová okna a nové počítače. Provozní a ekonomická témata jsou úhelným kamenem, podle kterých se škola snadno hodnotí. Zřizovatel (který plní ze zákona i funkci kontrolní, takže běda aby s ním ředitel nevycházel), má k tomu své nástroje a především těmto tématům rozumí. Na první pohled to vidí i rodiče, už na fasádě. Ale i tady platí: hore huj, dole fuj. Skutečná změna se děje uvnitř, děje se pomalu a je léta neviditelná.
Nemůžeme od zřizovatele očekávat víc. Ve věci řízení školy je laikem (pokud budeme trvat na tom, že je to věc odborná, a to bychom měli). Přesto do ní v praxi hovoří příliš a začíná to už skladbou konkurzních komisí.

Vyhláška o náležitostech konkurzních komisí říká (budu se věnovat školám zřizovaným obcí, kterých je zdaleka nejvíce), že dva zástupce přivádí zřizovatel a po jednom krajský úřad, ČŠI, škola sama (učitel), dále sem patří ředitel jiné školy a také školská rada vybírá jednoho člena ze svých řad. Vypadá to hezky, ale realita dávno ukazuje, jak je tento systém nefunkční a jak se spolupodílí na tristním stavu českých škol.

Rozhodnutí komise je pouze doporučující, rozhoduje rada města. Toto měnit nemá význam, zřizovatelé dobře vědí, že není dobré nechávat to až na radu, strhla by se zbytečná diskuze. Rozhodne se při konkurzu a nejlépe ještě před ním. Zajistit si většinu v takto nastavené sedmičlenné komisi by neměl být takový problém. Je potřeba mít věci pod kontrolou. Municipality si vychovávají spřízněné duše, rozmanitost názorů a zbytnělá diskuze může být ohrožující. Někde si město udržuje dobré vztahy na kraji, nejsnazší ale je mít dobře „porovnané“ ostatní školy, které město zřizuje – vždyť dalšími členy komise je učitel, člen školské rady (kde již má zřizovatel významný vliv) a ředitel školy sousední.

Tak či tak, výsledkem je, že uchazeči se do konkurzů nehlásí. K „souboji“ přístupů, témat a vizí nedochází. Často je vše jasné předem. Byl jsem skutečně překvapený, když mi jako uchazeči sdělila pracovnice ŠÚ: „Zkuste to, tentokrát nikoho nemáme.“

Osobně jsem ve školství zastával různé pozice – vedle učitele jsem byl členem školské rady i ředitelem. V konkurzních řízeních jsem jako zástupce municipality zodpovídal za složení konkurzní komise, byl jejím členem jako ředitel školy anebo uchazečem – úspěšným i neúspěšným – o tuto pozici. Je chybným východiskem, zvláště v české klientelistické kotlině, ponechat na zřizovateli zodpovědnost za kvalitu školského segmentu, tedy oblasti, jejíž úroveň určují odborné pedagogické kompetence, profesní smýšlení ředitele, nikoli pouze dovednosti manažerské, správní nebo politické.

Takto nastavený klíč formuluje, co zřizovatel očekává. Úspěchem je, když je na škole tzv. „klid“ a když dopadnou dobře všechny kontroly. Nikdy jsem se ze strany zřizovatele nesetkal s ambicióznějším pojmenováním cíle, s jakýmkoli jednoznačným zadáním. Takovýto systém naše školství spíše konzervuje a nevytváří příznivé východisko pro dlouhodobý rozvoj škol, pro nastartování změny myšlení učitelů i rodičů, pro skutečnou myšlenkovou modernizaci českého školství.

Složení komise by mělo být co nejvíce odborné (na což obce nikdy nepřistoupí: škola = mnoho voličů). Měli by zde být zastoupeni ti nejlepší z nejlepších: úspěšní pedagogové, učitelé, kteří publikují, jsou členy profesních asociací, jsou aktivní. Další ředitelé by měli být z jiných krajů, za zřizovatele by stačil jeden zástupce. A vůbec bych se nebál zvát pedagogy ze zahraničí. Stojatý český rybníček nám totiž zapáchá víc a víc.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger