Cindy Bourdo: Největší lekce mého prvního roku za katedrou

pátek 14. června 2019 · 0 komentářů

Vztahy ve třídě – jak moc jsou důležité? Přečtěte si příběh americké učitelky, která popisuje své zkušenosti z prvního roku učení. Text původně vyšel v anglickém originále na webu Edutopia.

Zdroj: Magazín Perpetuum 27. 3. 2019

Zahlcující – asi tak bych jedním slovem nejlépe popsala svůj první rok v roli učitelky. Nebyla jsem připravena na obrovské množství věcí, které mi byly servírovány. Nezvládala jsem kázeň ve třídě a každý den jsem práci opouštěla vyčerpaná a s pocitem poraženosti.

Svůj čas jsem věnovala tomu, abych se sblížila s osnovami, vylepšila si své vyučovací metody nebo obměňovala své hodiny. Věděla jsem, že tohle vše je důležité, zároveň jsem ale tušila, že něco nefunguje, jak má. Necítila jsem potřebný vztah mezi mnou a mou třídou, ale věděla jsem, že jsem schopná to napravit.

Zpozorovala jsem, že některým učitelům na škole očividně vše šlo podle jejich představ a do třídy chodili velice rádi. Jejich hodiny ubíhaly bez problémů a studenti vypadali spokojeně. Abych však zjistila, čím to bylo, rozhodla jsem se pozorovat tři učitele po dobu jednoho roku.

Požádala jsem je, jestli bych mohla navštěvovat jejich hodiny. Při práci jsem je během několika měsíců pozorovala pětkrát až sedmkrát po 20 až 30 minutách. Na dobrovolné návštěvy jsem chodila většinou během času vyhrazeného na přípravu výuky nebo během obědové pauzy. Někdy se mi podařilo najít náhradního učitele pro mé hodiny, abych si mohla dovolit dojít do hodin jiných.

Učitele jsem také pozorovala mimo prostředí třídy, když trávili čas s žáky – na hřišti, během oběda, na chodbách, během různých schůzek a setkání. Pozornost jsem věnovala i konverzacím s dětmi a jejich celkovému přístupu.


Lekce, které jsem se naučila

Zjistila jsem, že nejvyšší prioritou pro tyto učitele bylo vytváření vztahů se studenty. Vše ostatní totiž následovalo samo.

Jeden z učitelů hrál se studenty basketbal každý pátek během obědové přestávky. Další si k žákům jednou za čas přisedl v jídelně. Jiná učitelka se naopak ráda procházela a občas přizvala různé skupinky dětí, aby se k ní přidaly a popovídaly si s ní. Jedna učitelka v mateřské škole si během doby, kdy si rodiče vyzvedávali své děti, s rodiči povídala, aby jim sdělila, co skvělého se jejich dítěti během dne podařilo.

Jeden z mých kolegů pořádal patnáctiminutová ranní setkání a školní den končil krátkou reflexí, během které se dětí ptal, co se jim během dne povedlo a na co se chtějí v tomto týdnu zaměřit.

Jiný učitel pravidelně navštěvoval sportovní turnaje a hudební vystoupení, některý zase každý den přicházel do školy o něco dříve, aby pomohl studentovi, kterému se příliš nedařilo v matematice, aby si s ním dopředu prošel obsah hodiny matematiky, která jeho a jeho třídu ten den čekala.

Věděla jsem, že se těmito učiteli chci inspirovat a něco od nich převzít. Své priority jsem tehdy radikálně přestavěla a na první místo umístila vztahy se studenty. Začala jsem krátkými ranními setkáními, jelikož to bylo něco, co se dalo aplikovat poměrně jednoduše. Žáky jsem seskupila do kruhu a spolu jsme se různými způsoby vítali, diskutovali jsme nebo si hráli hry. Tuto část dne jsem také využila k tomu, abych jim sdělila důležité informace a seznámila je s plánem dne.

Toto rozhodnutí změnilo mě jakožto učitele, ale také naladění v mé třídě. Do školy jsem začala chodit raději a viděla jsem, že moji žáci byli také v lepším rozpoložení. Díky naší ranní rutině se cítili připraveněji na den, který měli před sebou.

Věřili mi a já jsem se cítila jistější při pokládání otázek. Žádali mě o pomoc a vysvětlení daleko více než kdy předtím. Disciplinární problémy se zmenšovaly a myslím, že školní den se stal příjemnějším pro nás všechny. Vytvořili jsme si mezi sebou důvěru a studenti věděli, že jsem na jejich straně a ráda jim podám pomocnou ruku. Dokonce se mi častěji ozývali rodiče a slýchávala jsem, že jejich děti si pobyt ve škole užívaly. Nikdy jsem se nevzdala své práce na osnovách, informacích a dalších záležitostech, ale už pro mě nebyly prioritami.


Jak si udělat čas na vytváření vztahů ve třídě?

Nyní učím už patnáctým rokem a také pomáhám zaučit začínající učitele. Ti se mě často ptají, kde na vytváření vztahů se žáky nacházím čas. Má odpověď zní, že by to měla být první věc, kterou zahrnou do svého plánu vyučování. Stanovte si vztahy jako prioritu na začátku školního roku a připomínejte si to každý den. Stejně jako si každý učitel vyčlení čas na přípravu samotné výuky, měl by si najít i prostor pro budování dobrého kolektivu ve třídě a na poznávání žáků.

Učitelům také říkám, že je dobré věnovat nějaký čas na začátku roku povídáním o sobě. Stačí do takové míry, jak je vám to příjemné. Můžete žákům vyprávět například o svých domácích zvířatech, rodině a aktivitách, kterým se věnujete ve svém volném čase. Stejně tak je dobré nechat žáky promluvit o jejich životech. Pokud jejich rodičům navíc rozešlete krátký dotazník zaměřený na silné a slabé stránky jejich dítěte, pomůže vám to vystavět hodiny tak, aby odpovídaly učebním potřebám dětí.

Zavedení krátkých ranních setkání je skvělý způsob, jak podpořit vztahy ve třídě a lépe se vyznat v emocích žáků…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Původní článek byl publikován v únoru 2019 na webu Edutopia.org.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger