Miloš Novotný, Zdeněk Brom: Pracovní učebnice Jsem čtenář 1 – učebnice nového typu

čtvrtek 26. září 2019 · 0 komentářů

Čtenářská gramotnost – kdo by o ní v našem školství ještě neslyšel? A nejenom tam.

Ministerstvo školství o ní mluví jako svatém grálu našeho školství. NIDV, NÚV a řada další institucí chrlí stohy papíru popsaných teorií, českými luhy a háji táhne armáda lektorů… jen se jaksi zapomíná na to, že by bylo celkem vhodné zeptat se především učitelů z praxe, jak to vidí a co by doporučovali.

Ale zanechme kritiky a pojďme to prostě celé otočit. Tedy začít u učitelů z praxe. Na základě praktických zkušeností vytvořit jednotlivé kapitoly pracovní učebnice, tyto kapitoly posílat kolegům do škol k připomínkám a pilotnímu ověřování, sdílet zkušenosti, diskutovat ….

Touto cestou vznikla pracovní učebnice Jsem čtenář 1.

Ta 1 neznamená, že je pracovní učebnice určena pro první třídu. Lze ji používat od té chvíle, kdy žáci zvládnou základy čtení. Tedy na konci první třídy, ale hlavně je připravena pro druhou třídu.

Pracovní učebnice má volnou časovou strukturu a klade především dva základní cíle:
– zvládat základní čtenářské dovednosti a techniky
– poskytnout žákovi popisnou zpětnou vazbu, která podporuje proces čtení.


A jak je z praxe známé, tak v jedné třídě je vhodná doba na konci první třídy, v jiné zase v pololetí druhé třídy.

Podstatné také je, že pracovní učebnice rozvíjí i dovednost hlasitého čtení, které je pak důležité na druhém stupni základní školy např. při čtení referátu nebo prezentaci. Prezentaci sice umí mnozí technicky připravit, ale jasně, věcně a srozumitelně ji hlasitě prezentovat dokáže už mnohem menší počet žáků.

Pojďme, ale nahlédnout do pracovní učebnice samé.

Ta má šestnáct kapitol. Ve 12 se žáci učí číst nahlas, šeptem, s důrazem na první slabice slova, učí se číst přímou řeč, čárky a spojky ve větě apod., učí se rozlišovat mezi tím, co znamená číst plynule, správně, s porozuměním, pozorně. Další čtyři kapitoly jsou opakovací

Cíleně a strukturovaně jsou ve cvičeních využívány myšlenkové mapy, práce s otázkou a odpovědí, vyhledávání a označování informací v textu, vyhledávání slov, která do textu nepatří, procvičování pravolevé orientace v textu a prostoru, kresba atd.

Nechybí ani prostor pro sebehodnocení formou tzv. balančního pásku, u něhož je uvedeno i vzdělávací tvrzení vyjadřující stav, ve kterém žák danou dovednost používá (tvrzení je uvedeno v 1. osobě jednotného čísla přítomného času). Udává také dosaženou úroveň určitého stupně získání dovednosti při práci s lekcí. Žák vybarví tolik políček na pásku, na kolik si myslí, že zvládá dovednost, které se v dané kapitole naučil.

Takovýto způsob sebehodnocení může být prvním krokem k zavádění tzv. formativního hodnocení, kdy se žák porovnává pouze se svými výkony.

Mnohé asi napadne otázka, proč je tolik pozornosti věnováno hlasitému čtení. Možná proto, aby dnešní žák, až bude rodičem, dovedl číst nahlas pohádky svému potomkovi. Při tomto čtení pohádek se totiž klade základní vztah dítěte ke čtenářství.

Náhledové stránky učebnice najdete ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger