Zuzana Hronová: Rodiče chtějí změny ve školách

pátek 10. dubna 2020 ·

Velká část rodičů si přeje změny ve vzdělávání svých dětí. Málo však není ani těch nenáročných, kteří nemají na školu žádné zvláštní nároky a přejí si hlavně to, aby je ničím nezatěžovala (24 procent), popřípadě těch spořádaných, kterým jde hlavně o školní osnovy, disciplínu a výkon (28 procent). Typy rodičů podle jejich nároků na školy se detailně zabýval průzkum společnosti School My Project.

Zdroj: Chytré Česko 21. 2. 2020

Ač se české školství dlouho nenacházelo v dobré kondici, z výzkumů opakovaně vyplývalo, že zhruba dvě třetiny oslovených rodičů byly se stavem školství spokojeny naposledy v roce 2009. Jenže v roce 2015 připravily výzkum rodičovské spokojenosti společnosti EDUin, Scio, Společnost Montessori, Unie center pro rodinu a komunitu a neformální sdružení pro individualizaci vzdělávacího procesu Vysněná škola. Nespokojily se jen s ošidnou škálou spokojený-nespokojený, ale nálady rodičů a jejich touhu po změnách zkoumaly podrobněji.

Stav českého školství považovalo za velmi dobrý bez nutnosti změn pouhé jedno procento rodičů, 19 procent ho označilo za dobrý, ale s tím, že je stále co zlepšovat, a 51 procent o něm řeklo, že je spíše dobrý, ale některé věci je potřeba změnit. Konkrétní otázky pak odhalily u rodičů touhu po změně. Například více než 60 procent si přálo individuálnější přístup k žákům, zohledňující jejich schopnosti, úroveň či momentální zájem bez ohledu na rozvrh. A 56 procent rodičů se vyslovilo, že by bylo ochotno platit tisíc a více korun měsíčně za lepší vzdělávání svého dítěte.

Podobně dopadl tentýž rok i výzkum agentury Ipsos Pohled veřejnosti na české školství a na úroveň základních škol. V něm s výrokem, že české školství míří dobrým směrem, souhlasilo pouze 32 procent oslovených rodičů a s tvrzením, že stát se snaží zvyšovat kvalitu vzdělávání, souhlasilo 36 procent. Spolupráci rodičů s učiteli na základních školách hodnotí jako dostatečnou 31 procent dotázaných a zapojení rodičů do školního dění vidí jako dostatečné dokonce jen 25 procent.

Stále populárnější začaly být nejrůznější soukromé školy s rozličným zaměřením, alternativní školy, komunitní školy či domácí vzdělávání. Co se stalo? Vyrostla tu nová, porevoluční, liberálnější generace rodičů, které úroveň vzdělání přestala být lhostejná a začala jí vadit zakonzervovanost podmínek ve školství.

Společnost School My Project (Škola, můj projekt) šla ve výzkumu názorů rodičů ještě dál a místo škály spokojený-nespokojený a líbí-nelíbí provedla jejich podrobnou typologii a společně s výzkumnou agenturou IdeaSense připravila výzkum, který detailněji ukazuje pohled na potřeby rodičů nastávajících školáků. Pětistovka respondentů na škále vyjadřovala, co je pro ně do jaké míry důležité nebo co naopak od školy neočekávají.

Hned pro 89 procent odpovídajících bylo důležité, aby se učitel zaměřoval nejen na obsah výuky, ale také budoval vztahy mezi dětmi. Pro 83 procent dotázaných rodičů je důležité, aby školní hodnocení obsahovalo informaci, s čím by měli dítěti pomoci. Tedy aby hodnocení nejen říkalo, jak dítě uspělo či neuspělo, ale i to, co může dělat pro zlepšení, případně s čím mu mohou doma pomoci. Téměř 90 procent rodičů nechtělo do školy dojíždět více než dvacet minut.

Výzkum přinesl také zmiňovanou typologii českých rodičů do čtyř základních skupin na základě jejich odpovědí, přičemž žádná z těchto skupin výrazně nepřevažuje.

Nejpočetnější byli tzv. spořádaní rodiče (28 procent). Podle výzkumníků je pro ně důležité školní hodnocení a to, aby je hodnocení informovalo, s čím by měli dítěti pomoci. Preferují, když škola zadává dítěti domácí úkoly. V porovnání s ostatními mají tito rodiče slabší vztah k využití digitálních technologií ve škole. Je pro ně důležité, aby obsah vzdělávání vycházel ze školních osnov. Nevyhledávají hlubší vztah mezi sebou a školou, nepotřebují, aby učitel byl partnerem pro výchovu dítěte nebo aby škola zohledňovala představy rodičů o metodě výuky. Od školy taktéž neočekávají prostor pro vlastní seberealizaci.

Spořádaní rodiče o sobě říkají: „Potřebujeme vyhodnocovat, jak si naše děti stojí vzhledem k cílům školních osnov. Hodnocení nám slouží k tomu, abychom věděli, jak našim dětem pomoci.“

Komunitní rodiče tvoří 26 procent a podle autorů studie se zajímají o to, zda se jejich i ostatní děti ve škole cítí dobře. Více než jiní rodiče chtějí, aby učitel budoval vztahy mezi dětmi. Je pro ně důležité, aby učitel byl partnerem jak pro vzdělávání, tak pro výchovu dítěte. Chtějí, aby škola byla přirozeným rozšířením jejich domácího prostředí. U školního hodnocení je méně zajímá, jak si dítě stojí oproti očekávaným cílům a výstupům. Stejně tak je pro ně méně důležité, zda učitel používá při vedení výuky konkrétní metody. Jsou více ochotní podílet se na financování vzdělávání svého dítěte.

Komunitní rodiče o sobě říkají: „Chceme, aby se naše děti i ostatní žáci měli ve škole dobře. Aby kromě obsahu výuky učitel budoval i vztahy mezi dětmi. Škola nemá děti jen vzdělávat, ale i vychovávat.“

Nenároční rodiče představují 24 procent. V porovnání s ostatními segmenty tito rodiče kladou na školu dle výzkumníků menší nároky. Záleží jim však na tom, aby se výuka nepřenášela formou domácí přípravy na rodiče. Je pro ně důležité, aby stát kompletně hradil vzdělávání. Méně je pro ně důležité, aby učitel budoval vztahy mezi dětmi a aby hodnoty jejich rodiny a školy byly v souladu. Preferují školu v blízkosti svého bydliště.

Nenároční rodiče o sobě říkají: „Vzdělávání má platit stát a za výuku je odpovědný učitel. Nechceme, aby na nás jako rodiče škola přenášela povinnosti a odpovědnost.“

A konečně 22 procent představují angažovaní rodiče. Výzkum je definuje jako ty, kteří chtějí mít možnost ovlivňovat obsah vzdělávání, fungování a pravidla školy. Podporují využití digitálních technologií ve škole. Je pro ně důležité, aby i jim škola dítěte nabízela prostor pro vlastní seberealizaci. Nelpí na tom, aby obsah vzdělávání vycházel ze školních osnov. Jak výzkum podotýká, do této skupiny také častěji spadají rodiče dětí se specifickými vzdělávacími potřebami.

Angažování rodiče o sobě říkají: „Chceme mít vliv na to, co se naše děti učí, a podílet se na tvorbě hodnot, které škola našim dětem vštěpuje. Škola nám dává příležitost i pro vlastní seberealizaci“

„Rozdělení těchto čtyř typů bylo v rámci republiky rovnoměrné, nenašli jsme rozdíly mezi kraji ani mezi městy a venkovem. Mohli bychom přitom očekávat, že například ve městech budou náročnější a angažovanější rodiče, zatímco v okrajových regionech budou spíše ti nenároční. Nic takového ale tento výzkum neprokázal,“ říká koordinátor propagace společnosti Václav Zeman. Upozorňuje také, že se o málokterém rodiči dá říct, že by reprezentoval čistě jen jednu kategorii. Může se s jednou z nich shodovat třeba ze šedesáti procent, vždy se ho však v různé míře týkají i charakteristiky ostatních skupin.

Vzdělávací společnost School My Project při své podpoře škol ředitelům radí, jak nepátrat jen po spokojenosti či nespokojenosti rodičů, ale po jejich konkrétních potřebách. To vedení škol otevírá spoustu nových témat a možností. Školy, které s touto společností spolupracují, tak hned při zápisu prvňáčků používají dotazníkový průzkum rodičovských očekávání směrem ke škole v on-line podobě. Nejde prý o to, aby se škola přizpůsobovala tomu, co chtějí rodiče, ale o to, aby si obě strany vyjasnily svá očekávání a své hodnoty.

„Obě strany si řeknou, v čem se shodnou a v čem ne a zda je dobré, aby dítě chodilo právě sem. V řadě případů to může předejít tomu, aby se nějaký rozkol odehrál až následně, třeba po půlroce nebo po roce, kdy už je pro dítě těžší opouštět školu, kde si již vytvořilo nějaké vazby,“ vysvětluje Václav Zeman.

Své poznatky a výzkumné nástroje nabízí společnost také zřizovatelům škol, neboť i pro ně by mělo být důležité mapovat mnohem podrobněji potřeby a požadavky rodičů v daném regionu a zvážit, zda a do jaké míry nabídka jednotlivých škol na tuto poptávku reaguje. „Pestrost vzdělávací nabídky v daném regionu nemusí být dána jen tím, kolik se v místě povolí alternativních či soukromých škol, které nasytí nejhlasitější nespokojené, ale i tím, kam a jak se budou profilovat ostatní školy v místě,“ říká Zeman. „Školy v dané oblasti by si mohly vybrat určitou část směřování a mohly by si mezi sebou rozparcelovat území a zaměřit se na určitý balíček rodičů,“ dodává.

Každý rodič si může snadno zjistit, do jaké kategorie patří a z kolika procent s ní má shodu, a to pomocí on-line dotazníku na stránce rodicovskatypologie.cz.

Firma neplánuje, že by udělala nástroj, který by rodičům po naklikání požadavků, preferencí a oblasti doporučil konkrétní školy, které by pro ně a jejich děti byly ideální. „Dokážeme spíše říct, jaká škola by typově odpovídala, ale nechceme doporučovat nějaké konkrétní,“ vysvětluje Zeman.

Jaké potřeby ke školám jsou pro rodiče nejdůležitější? Pro 89 % rodičů je hlavní, aby se učitel zaměřoval nejen na obsah výuky, ale budoval i vztah mezi dětmi.

Společnost School My Project pro školy vytvořila ucelený vzdělávací koncept nazvaný Škola, můj projekt. Celý koncept i jeho jednotlivé nástroje nabízí k využití dalším školám, dnes s nimi již pracují tři menší soukromé subjekty – škola Mánesova v Sokolově, škola Osmička v Roudnici nad Labem a ZáŠkola v Brandýse nad Labem. Těm firma mimo jiné pomáhá sledovat, co rodiče zajímá a jak to ladí s tím, na co klade důraz škola.


Nenechat děti semlít v systému a pomoci škole


Jednou ze škol, která s koncepcí Škola, můj projekt pracuje, je Gymnázium, základní škola a mateřská škola Mánesova s. r. o. v Sokolově. „Zájemci o naši školu mohou kdykoliv během roku po předchozí domluvě přijít na návštěvu do výuky. Rodiče jsou účastni výuky a poté následuje rozhovor s vyučujícím a vedením školy o tom, co rodiče viděli a zažili při výuce. Před nástupem dítěte do naší školy se scházíme s rodiči, mluvíme o naší koncepci a organizaci výuky, o našich hodnotách a principech a vyjasňujeme si vzájemné potřeby a očekávání,“ líčí zástupkyně ředitelky školy Markéta Adamcová.

S rodiči dle svých slov mluví škola otevřeně, to znamená, že upozorňuje i na případná rizika. Rodiče jejich budoucích žáků u nich dělají tzv. Q sort, tedy nástroj, který zjišťuje míru souladu jejich výchovně-vzdělávacích preferencí s preferencemi školy. Pokud dítě přestupuje z jiné školy, absolvuje v „Mánesovce“ zkušební období, většinou týden, kdy obě strany zjišťují, zda je pro něj škola vhodná.

Během školního roku tu pořádají několik informačních schůzek o koncepci školy, kam mohou přijít všichni, které to zajímá, a na cokoliv se zeptat. „Často tyto schůzky spojujeme s dalšími akcemi jako jsou například vánoční nebo velikonoční dílny, čajovna, ukázka prací dětí a podobně. Rodiče tedy mají mnoho příležitostí dozvědět se vše o naší škole,“ dodává Adamcová.

V Roudnici nad Labem někteří rodiče nebyli spokojení se státními základními školami, které se tu nacházejí. Přišly jim příliš konzervativní a zamrzlé v minulosti. Jako alternativa k nim vznikla v září 2019 komunitní soukromá škola Osmička se zaměřením na individuální a environmentální výchovu, jež ve výuce vychází právě z českého inovativního vzdělávacího konceptu Škola, můj projekt.

„Na velkých státních školách v Roudnici jsou učitelé, kteří nejenže učili moji ženu, když byla malá, ale dokonce i moji tchyni,“ přibližuje Michal Klečka, tatínek zdejšího devítiletého žáka. „Zažili jsme biflování věcí, o nichž děti nevědí, proč se je učí, doma hodinu a půl úkoly. Přechod do soukromé školy Osmička znamenal únik z tohoto systému,“ říká.

Pochvaluje si jednání školy se žáky i rodiči, v tomto směru šlo podle něj o obrat o 180 stupňů. „Z formálních třídních schůzek a poznámek v žákovské knížce jsme přešli na normální lidskou komunikaci, kdy se se zakladatelkou a ředitelkou Bárou Rajchlovou a také s učiteli bavíme jako rovný s rovnými, tak jak by si člověk představoval, že se s lidmi chce bavit. Odpoutalo se to od toho formalistického školství,“ líčí tatínek.

K dokonalosti podle něj chybí ještě více času na rodiče, což je ale dáno tím, že se škola teprve rozjíždí a zabydluje, takže vedení má práce „nad hlavu“. „Nicméně trend je nastavený dobře a chce to jen čas a rutinu. Rodiče se do chodu školy zcela přirozeně zapojují. Já trochu rozumím počítačům, tak jim pomáhám s IT vybavením, jeden tatínek je angličtinář, tak učí angličtinu, jiná maminka je znalkyně historie, tak učí dějepis, a jiní zase jdou s dětmi na bruslení nebo na výlet,“ popisuje.

Osmička převzala z konceptu Škola, můj projekt nejen otevřenou komunikaci s rodiči, ale i nový styl učení, zaměřený především na tzv. měkké dovednosti – tedy rozvoj sociálních, emocionálních či komunikačních schopností, sebepoznávání a seberegulaci, méně již na „tvrdé“ znalosti. „Vnímám to tak, že je to správně a tyto dovednosti jsou nesmírně důležité, ale stále mám pochybnosti, zda děti v životě uspějí, protože jsem vyrůstal ve školství konce 80. let, kdy jsme nic jiného než biflování znalostí nepoznali,“ říká Michal Klečka. Že je ale nový systém dobře nastavený, pozoruje na svém synovi a jeho osobním rozvoji.

„Státní škola mu nedávala žádný prostor, tady se najednou rozmluvil, získal sebevědomí a nadšení pro věc. Takže rádi spolu s ostatními rodiči vedení školy a učitelům pomáháme, jak se dá, protože nikdo z nás nechce své děti nechat semlít v současném státním systému školství v Roudnici,“ uzavírá.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger