Jaroslav Jirásko: Nedokážeme dávat dětem vybrat

středa 14. října 2020 ·

Ředitel základní školy K. V. Raise v Lázních Bělohrad Jaroslav Jirásko navázal spolupráci s naší organizací už před mnoha lety. Ve své vedoucí pozici vždy propagoval občanské vzdělávání v rámci školy a brzy také na své škole založil žákovský parlament. Už dlouho funguje základní škola K. V. Raise jako konzultační centrum pro Královéhradecký kraj. Rozhovor nejen o žákovském parlamentu vedla Veronika Pevná. 


Zdroj: www.cedu.cz 28. 8. 2020


V čem vidíte hlavní přínos žákovského parlamentu pro školu a v čem pro jeho žáky?


Žákovský parlament je komunitou žáků od třeťáčků až po deváťáky, která se aktivně zapojuje do života školy, vymýšlí různé vychytávky, které zlepšují naši školu. Parlament posunuje žáky v jejich komunikačních dovednostech, v umění diskutovat a v postojích k demokracii.


Jakým způsobem podporujete žákovský parlament z pozice vedení školy?


Myslím, že nejvýraznějším krokem je vytvoření rozvrhu tak, aby se parlament mohl scházet v době normální výuky, dopoledne (každé úterý jednou za 14 dní). Je to naše doména a jsme na to moc pyšní, že se nám to takto daří. Zástupkyně Mirka u toho vždy málem zešílí, ale dá to. Je hustá. Parlament podporujeme také občasnou přítomností na zasedání, setkávání s “mluvčími” a určitě parlamenťáci ocení také to, když dokáži získat nějaké peníze na jeho činnost od různých dárců.


S jakými nereálnými požadavky za vámi žáci přišli? Jak jste jim vysvětlili, že žádají nemožné?


Nejvíce nerealizovatelných nápadů se týká jídelny (nemůžeme vařit jídla, na které nemáme podmínky a odporují vyhlášce). Nic dalšího mě v tuto chvíli nenapadá, moc takových požadavků není.


Je občanské vzdělávání jedním z bodů ve strategickém plánu vaší školy?


Jednoznačně, jsme škola, která má čtyři základní pilíře a jeden z nich je škola občanská. Důležitost občanského vzdělávání a výchovy k demokracii vnímáme všichni jako čím dál více důležitější, neboť vnímáme, jak lehce se dá demokracie okrajovat a jak lidem nevadí, že je stát řízen jako firma člověkem bez morálky, zato s hromadou peněz v kapse.


Jsou ve vaší škole učitelé, kteří žákovský parlament nepodporují, nevidí v něm smysl? Jak s nimi pracujete?


Už nejsou, ale byli. Pracovali jsme s nimi a dnes, pokud přímo nepodporují parlamenťáky, tak je respektují a vnímají je jako přínosnou součást školy. Pokud vás zajímá, jak jsme s nimi pracovali, tak pomohlo vysvětlování a aktivity parlamentu.


Jak jsou u vás ve škole odměňování koordinátoři žákovských parlamentů?


Dostávají dvakrát ročně odměny, věřím, že dostatečně velké (smích). U nás v pohraničí stále ještě platí saské platidlo Gott bezahle. Jsem za to moc vděčný a koordinátorům strašně moc za vše děkuji.


V čem si myslíte, že je dělají dospělí největší chyby při předávání odpovědnosti dětem.


Nedokážeme dávat dětem vybrat. Prostě česká škola je stále ještě založená na principu „vykonej, co ti řeknu a buď poslušný“. To zanesli do českých škol rakousko-uherští oficíři, kteří byli prvními učiteli na mariotereziánských školách. Tento nešvar nám tam poněkud zůstal. Ve skutečnosti je ale logické a normální dát vybrat, předat odpovědnost a pak dát každému šanci, aby nám sdělil, jak se mu daný úkol, cíl, podařilo splnit. Učitel je „nabízeč“ příležitostí, které žáci podle svých zájmů a individuálních možností mohou uchopit.


Jak posilujete u vás na škole motivaci žáků, aby měli zájem do parlamentu chodit?


Tak to je jednoduché – ulejou se z výuky (smích). Ne, vážně, toto má určitě vliv na motivaci být parlaměnťákem, ale daleko větší je snaha vymýšlet tam kreativní a zajímavé činnosti, také možnost seberealizace a také samozřejmě třeba akce, kdy parlamenťáci někam jedou a ostatní musí sedět ve třídách. Úplně přesně na tuto otázku nedokážu odpovědět, musíme se dětí zeptat, ale realita je taková, že do parlamentu je pěkná tlačenice.


Jste konzultačním centrem Škola pro demokracii už několik let. Udržujete pravidelný kontakt s jinými žákovskými parlamenty z ostatních škol ve vašem okolí?


Ano, největšími našimi parťáky jsou školy z Hořic, jedna z Jičína a pak máme takové jednorázové návštěvy z větších vzdáleností (Rychnovsko, Náchod). Měli jsme také jednu parlamentní výměnu s polskou školou z Walbrzychu.


Začíná nový školní rok. Na co se ve své škole v letošním školním roce těšíte a na co vůbec?


Těším se na Ježíška, ale fakt. Těším se na setkávání s dětmi i s kolegy, na akce, které loni nemohly být a věřím, že budou (třeba náš skvělý školní ples). Těším se na to, že nakoupíme do školy nový nábytek a vybavení. To mě vždy těší. Vůbec se netěším na testování žáků od ČŠI (dnes ten „hrůzopapír“ přišel), ale ne, že bych se bál neúspěchu (minule i předminule jsme byli megakrutopřísně dobrý), ale protože to testování fakt nemusíme a nevidíme v něm smysl. Netěším se na dlouhé zimní večery, to mívám depku. A moc se těším na hodiny hudební výchovy, kterou učím. To je teda děsná sranda, skoro vždycky. Teď nevím, jestli to tak vidí i moji puberťáci, možná se při čtení tohoto odstavce budou chytat za hlavu a lomit rukama (smích).


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger