Tomáš Doseděl: Vysoké školy se perou s online výukou. Úřady jim hodily klacky pod nohy

pondělí 26. října 2020 ·

S blížícím se začátkem semestru se začaly české vysoké školy připravovat k přechodu na online výuku. To jim obratem zhatil Národní akreditační úřad, který pohrozil odebíráním akreditací. Epidemiologická situace ale přítomnost studentů na výuce neumožňuje. Jak z toho ven?


Zdroj: www.svetchytre.cz, 30. 9. 2020


Zavření základních a středních škol v období jarního lockdownu vyvolalo velké zděšení na straně rodičů, učitelů i samotných škol. Narychlo se pořizovala technika, učitelé se pokoušeli ovládnout něco aspoň trochu modernějšího a interaktivnějšího než e-mail, rodiče se děsili, kolik toho musí jejich potomci zvládnout.


Pokud pro nižší stupně škol zůstala jakási naděje, že všechno zlé zmizí a žáci se vrátí do lavic, vysoké školy v podobný posun doufat nemohly. Ve svých prostorách totiž mixují studenty ze všech regionů Česka, podstatnou část dojíždějících ze Slovenska, a samozřejmě také studenty ze zahraničí. Řada z nich při cestě do škol narazila na zavřené hranice, další by přijížděli ze silně promořených regionů.


Na vysokých školách navíc neplatí klasické dělení do tříd, na jaké jsou zvyklí studenti nižších stupňů. Typický vysokoškolák se v každém předmětu setká s trochu jiným kolektivem podle toho, jak jednotliví lidé postupně procházejí studiem. V průměru týdne je tak schopen rozšířit virus klidně do šesti sedmi skupin.



Na online chybí akreditace


Na jaře se na vysokých školách ve všeobecném zmatku tolerovalo leccos, co už na podzim neprojde. Někdo zvládl jen rozesílat studentům e-mailové úkoly, další se zmohli na nahrávání hlasových komentářů k powerpointovým prezentacím, ti nejlepší pak přednášeli před webkamerou. Zkoušení se zvládalo střídavě online přes webkamery a offline v malých skupinkách s rozestupy. Výuka povinného tělocviku byla nahrazena psaním esejů na sportovní témata.


Když čísla nakažených rostla podobným tempem, jako se blížil podzimní semestr, začaly vysoké školy zbrojit na další období online výuky. Na rozdíl od jara už většinou pořídily lepší technickou výbavu, webkamery a mikrofony už přestaly být nedostatkovým zbožím. Stejně tak stihly aspoň trochu proškolit zaměstnance, kteří navíc mohli o prázdninách přemýšlet, co na jaře udělali špatně, a co by mohli v budoucnu vylepšit.


Prezentované plány na přechod do online režimu ale zarazil Národní akreditační úřad. Obává se opakování kauzy plzeňských práv a varuje, že české vysoké školy nemají na online výuku akreditaci. Pokud nebude vyloženě krizový stav podložený rozhodnutím vlády nebo aspoň krajské hygieny, přechod na online výuku se nepřipouští. To by tak hrálo, aby si studenti večer po flámu prohlíželi nějaká videa, ve škole se pět let neukázali, a na konci dostali krasopisně vyvedený diplom.



Chudáci prváci


Proti přechodu na online výuku protestují i studenti. Doma o samotě je pro ně studium mnohem náročnější, nemají pořádnou motivaci ani možnost snadných konzultací se spolužáky. Strach mají i vysoké školy. Řada předmětů se na dálku vyučuje jen obtížně, u vyloženě praktických cvičení to nejde vůbec. Navíc je problematické zajistit objektivní přezkoušení.


Nedílnou součástí vysokoškolského studia je také navázání kontaktů, ze kterých pak člověk těží celý život. Spolužáci z vysoké školy většinou působí na vyšších pozicích ve stejném oboru, sociální vazby nasbírané na vysoké škole tak ovlivňují profesní život člověka další desetiletí. Sociologické výzkumy navíc ukazují, že vysoké školy skvěle fungují jako seznamka. Kde jinde si najít manžela či manželku stejného věku, se stejnými zájmy, vzděláním i hodnotami?


Nejvíce biti budou v nové situaci nastupující prváci. Přechod ze střední na vysokou školu, často navíc spojený s opuštěním maminčiny náruče a přesunem do cizího velkého města, je náročný sám o sobě. Zorientovat se ve všech kreditech, zápočtech a prerekvizitách, to dá jednomu zabrat, i když je ve škole fyzicky přítomen. Ve škole ale podobně zmatené prváky potkává všude kolem, může se s nimi spojit a řešit případné problémy. Co si však počne, když bude sedět sám doma před webkamerou?



Hybridně a synchronně


Reakce vysokých škol je zatím taková, že chtějí učit trochu online, trochu osobně. Pokud to epidemiologové dovolí, chtějí vést aspoň některé předměty pro první ročníky klasickým způsobem, samozřejmě s rouškami, rozestupy a desinfekcemi. Osobní výuka by taky měla probíhat v praktických laboratorních předmětech, zejména na lékařských fakultách. V tomto směru ale hodně záleží na vývoji situaci a aktuálních opatřeních.


Například jihomoravská hygiena osobní účast studentů ve výuce úplně zakázala, proti čemuž vysoké školy okamžitě protestovaly. Alespoň praktická cvičení a socializace prváků by podle nich měla být zachována, dokud to bude jen trochu možné.


Obvinění z možností rychlostudia plzeňského ražení hodlají školy čelit výukou výhradně v rozvrhovaných časech. Když měla být přednáška v pondělí v deset dopoledne, zapne vyučující kameru v pondělí v deset, a studenti se v pondělí v deset připojí. Nehrozí riziko, že by jedním okem proklikali všechny záznamy přednášek během půl dne před zkouškou.



Není všechno černé


Skoro to vypadá, že vysoké školy právě prožívají největší úpadek od Sametové revoluce. Má to ale i svá pozitiva. Vyučující jsou v podstatě nuceni vystavět své předměty znovu od nuly a mají tak příležitost promyslet jejich obsah, strukturu i způsob hodnocení. Opravdu je potřeba přednášet látku, kterou si studenti mohou nastudovat sami? Musíme stále zkoušet školometsky suchá fakta, nebo se soustředíme na schopnost jejich praktické aplikace?


Převod většiny dění do online světa navíc umožňuje snadné zapojení osob, které by se jinak kvůli geografické vzdálenosti účastnit nemohly. Do předmětu vyučovaného na ostravské univerzitě lze snadno přizvat hosta z Brna. Zasedání vědecké rady v Praze mohou doplnit odborníci z Vídně, aniž by museli strávit několik hodin nepohodlným cestováním.


Situace je ale dvojsečná. Co teď brání studentům, aby vystudovali prestižní univerzitu v zahraničí? Náklady mají stejné – sedí doma v obýváku, náročnost je podobná, angličtina pro velkou část mladé generace přestává být problémem. Nebo, když už zůstanou věrni české škole, proč by měli na počítači sledovat přednášku českého profesora fyziky, když na stejném počítači mají k dispozici videa špičkových fyziků z prestižních univerzit?


Po relativně volném jarním semestru, kdy se ledacos pardonovalo, tak na vysoké školy čeká zásadní úkol. Ukázat, že dokáží přežít i v době moderních technologií, a pružně zareagovat na nečekané výzvy.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger