Robert Čapek: Učit je poslání

sobota 28. listopadu 2020 ·

Úvodní kapitola knihy Uč jako umělec, kterou právě vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing.


Úvodní kapitola, která by měla motivovat k četbě dalších kapitol. Použije i nějaké to klišé, jež je ovšem velikou pravdou. Superhrdinové zachraňují svět. Ale znám někoho, kdo dokáže ještě více: je to učitel. Ten pomáhá svým žákům objevovat a vytvářet jejich vlastní světy. Za to si zasluhuje být oslavován a podporován, neboť není nic užitečnějšího než vzdělávání nové generace. Učitel je jedním z nejdůležitějších dospělých v životě dítěte, významným zdrojem sociálního učení, stejně jako pramenem informací o okolním světě. Učitelé by měli být ti nejlepší z nejlepších, znalci mnoha věd, přírodních, humanitních či pedagogických, které umně využívají ve prospěch svých žáků. 


Jenomže když člověk dobře ovládá svůj obor, otevírá se před ním několik cest. Může se v něm zlepšovat a stát se vědcem. Ten zkoumá, jezdí na konference a píše vědecké články. Pokud se věnuje atraktivnímu oboru, bývá ubytován v luxusních hotelech. Na univerzitě může budovat svou akademickou kariéru a stoupat po žebříčku vzhůru. Jestliže je úspěšný, tu a tam mu naslouchají i média. Jinou cestou je jít do světa byznysu nebo výroby a stát se expertem. Ten pracuje, účastní se byznys mítinků a píše expertní posudky. Věnuje-li se atraktivnímu oboru, má přepychově zařízenou pracovnu. Ve firmě může budovat svou pracovní kariéru, ruku v ruce s tím jde zvyšování platu a postup v hierarchii firmy. Je-li úspěšný, píše knihy a přednáší. 


Další cestou je stát se učitelem. Ten chodí do školy, kde luxusního není nic. Žádná kariéra ho nečeká. Je stále učitelem a tím bude celé dlouhé roky až do doby, kdy možná padne do ředitelské židle, anebo vysílením. Jeho radami se neřídí vrcholoví manažeři, neboť se jimi až příliš často neřídí ani jeho žáci. Pozornost médií nebo plných přednáškových sálů nikdy nezíská, ze třídy na něj civí jen třicet umolousaných tvářiček. Jen pro ně se stane vědcem a expertem v jedné osobě. Také náhradním rodičem, filozofickým guruem, sportovním rozhodčím, učitelem společenského chování, mistrem Yodou. Někým, kdo žákům do třídy přináší radost ze vzdělávání. Ano, máte pravdu, stojí to za to! 


I když se zdá, že se na učitelskou dráhu může vydat kdokoliv, není to pravda, alespoň ne tehdy, pokud chce tuto práci dělat dobře. Nestačí jen ovládat svůj vědní obor a předávat z něj žákům informace – a čím více, tím lépe! Copak krása obrazu nespočívá jen v tom, kolik barvy na něj naneseme? Ne. Obraz je krásný, je-li barva použita správným způsobem, ve správném množství, a především vytváří-li působivé sdělení. Technika malby, rozvržení obrazu, perspektiva, harmonie barev – to vše působí na naše smysly a poutá je k obrazu. Podobně didaktika, tedy umění učit, dělá z výuky nezapomenutelný prožitek. Představme si učení jako umělecký proces a žáka jako malířského učně. Nechceme ho naučit natírat laťkový plot. Chceme mu předat mnoho technik, vzorů, stylů a inspirace, a proto musí být naše výuka pestrá a kreativní. Ten, kdo to umí, učí jako umělec.


Nezastírám, že velkou inspirací pro mě byly a jsou knihy Austina Kleona, zejména jeho kniha Kraď jako umělec. I dobrý učitel krade. Neloupí z nalezišť artefakty a z muzeí vycpaniny, ale bere si odkudkoliv ty nejlepší myšlenky. V dobrém slova smyslu drancuje inspirační zdroje všeho druhu a skládá z nich portfolio svých vzdělávacích metod. 


Tato kniha není doslovným návodem. Spíše bych ji přirovnal k řediteli kvalitní školy, který předkládá zájemci o místo učitele útlý svazek s nápisem „Filozofie naší školy“. Milá kolegyně, drahý kolego, přečtěte si tuto knihu a můžeme si později popovídat o tom, jestli v naší škole chcete učit. Je jedno, jestli se škola jmenuje moderní, činnostní, svobodná, alternativní, komunitní nebo tvarohová. Určité principy jsou zkrátka neoddiskutovatelné, vlak přes ně nejede, jinak to zkrátka nejde. Ale i když k nám třeba nenastoupíte, doufám, že četba našich standardů pro vás bude inspirující a zábavná. 


Pokud chceme učit kvalitně, čeká nás mnoho práce. Nejvíce ve vlastní hlavě.



S čím jít zítra do třídy?

– Máme privilegované povolání. 

– Naše práce by měla přinášet radost jak nám, tak našim žákům. 

– Pokud nás práce ve třídě nebaví a radost nepřinášíme ani sobě, ani druhým, raději do té třídy nechoďme. Ale vyčkejte ještě dalších stránek…




_________________________


Robert Čapek (*1967), učitel, psycholog a didaktik, vyučoval postupně na všech typech škol, od zvláštní po vysokou. V současné době se věnuje postgraduálnímu vzdělávání pedagogických pracovníků, vede semináře na školách, přednáší na konferencích a tvoří sérii moderních učebnic. O nových pedagogických metodách píše kromě knih také blog a spravuje facebookovou stránku Líný učitel.



0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger