Lucie Kocurová: Jak udržet mladé učitele ve školství? S pomocí staršího kolegy, který vede, ale netlačí

čtvrtek 3. prosince 2020 ·

Podle průzkumů až 40 % studentů pedagogiky nenastoupí do oboru a jde raději dělat něco jiného. Z těch, kteří nastoupí, pak až třetina během prvních let vážně zvažuje, že školství opustí. Hlavním důvodem je pocit nedostatečné podpory ze strany vedení a ostatních učitelů v prvních letech praxe. Co by tedy začínajícím učitelům pomohlo?


Zdroj: Řízení školy 9/2020, str. 27


Kdo vůbec je „začínající učitel“? Podle nejčastější definice se jedná o učitele, který se nachází v adaptačním období, zvyká si na svou novou životní roli, potřebuje podporu vedení školy a kolegů. Ze školy si odnesl množství pedagogických znalostí, ale teď se musí naučit postupy, které mu ve třídě budou fungovat, a reflektovat svůj posun. Problémům a pocitům absolventů učitelských oborů se věnují mimo jiné i odborníci z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (JU).


„Pouze polovina mladých učitelů dostane k dispozici uvádějícího učitele přiděleného školou. Ostatním buď pomáhá neoficiálně někdo blízký, koho si v kolektivu školy najdou, nebo také nikdo,“ říká Miluše Vítečková z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. „Přitom právě první roky jsou rozhodující v tom, zda mladý člověk ve školství zůstane. A my víme, že mladé učitele potřebujeme.“



Mladý učitel se těší, ale bojuje s kázní a administrativou


Michaela Bryxová pracovala 15 let na manažerských pozicích ve strojírenských firmách, má zkušenosti s logistikou, řízením týmu, vyzná se v ekonomii. Mohla dál pokračovat v rozjeté kariéře, místo toho si ale řekla, že to, co umí, může předat někomu jinému. Navíc cítila, že v životě potřebuje změnu. Od září tak učí na střední odborné škole v Čelákovicích chemii, angličtinu, logistiku a ekonomii. „Musím říct, že se jako učitelka cítím velmi dobře. Na nástup do školy jsem se těšila a zatím mě práce nezklamala. Jsme malá škola, vládnou tu dobré vztahy, nemám si na co stěžovat,“ říká.


Podle výzkumu JU obvykle mladí učitelé nastupují do praxe se smíšenými pocity. Uvědomují si svou zodpovědnost a často mívají protichůdné pocity: na jedné straně stres, únavu, beznaděj; na straně druhé pak štěstí, nadšení a radost. Cítí se „jistí v kramflecích“, co se odbornosti v předmětu týče, ale na druhou stranu mají mezery ve vedení školní administrativy, řešení krizových situací, komunikaci s rodiči a v práci s integrovanými žáky. Během prvních pěti let se jejich pocity a zaměření pozornosti mění, ale jedna potíž zůstává a tou je udržování kázně ve třídě.


„Přiznám se, že s kázní vlastně problémy nemám, a to ani v učňovských třídách. Přece jen jsem vedla několik převážně mužských týmů, umím je motivovat,“ říká Michaela Bryxová. „Pro mě tedy kamenem úrazu byla zejména v prvních měsících administrativa. Co a kam vyplnit, to jsem neměla tušení.“



Uvádějící učitel – přítel nejen na telefonu


Právě to jsou věci, s nimiž by měl pomáhat uvádějící učitel. Měl by pro mladšího kolegu být jakýmsi parťákem, pomocníkem, rádcem; uvést ho do školy, ukázat mu, jak věci fungují, pomáhat s řešením krizových situací. I uvádějící učitelé mají své pocity: často se těší na vzájemné obohacování a spolupráci a navíc věří, že skutečně mají mladšímu kolegovi co předat.


„Bohužel, na rozdíl například od Slovenska, kde jsou povinné hospitace a reflexe, je u nás často role uvádějícího učitele jen formální. Ahoj, jsem tvůj uvádějící učitel, kdyby přišla inspekce. Tady máš klíče od kabinetu, ať se ti daří ,“ říká Miluše Vítečková z JU. Na jejich obranu je ale třeba říct, že ani uvádějící učitelé nemají pocit, že by dostávali dostatečnou podporu. Často jsou zavaleni povinnostmi a na práci s mladším kolegou jim už nezbývá čas ani síly.


Uvádějící učitelkou Michaely Bryxové v Čelákovicích je její kolegyně Veronika Bezoušková. „Beru to tak, že nové učitele potřebujeme. Pokud nám nemají utíkat, musíme jim pomáhat a nastavovat podmínky tak, aby se ve škole dobře cítili a měli pocit, že se s jakýmkoliv problémem mohou obrátit na zkušenějšího kolegu, který je vyslechne a poradí. Musejí mít dveře otevřené a komunikace musí proudit, jinak to nepůjde,“ vysvětluje.



Uvádějící učitelé často nemají ani odměny, ani zkrácený úvazek


O to, aby měli začínající učitelé příjemnější vstup do praxe a učitelé uvádějící zase věděli, jak s nimi pracovat, se snaží projekt SYPO, realizovaný prostřednictvím Národního pedagogického institutu České republiky a spolufinancovaný EU. „Jde o to, abychom dokázali dát každému to, co potřebuje. V první fázi jsme si zmapovali potřeby všech zúčastněných, oslovili jsme s dotazníky téměř 3 000 škol všech stupňů. Teď pracujeme na tom, aby každý tandem začínající–uvádějící učitel do budoucna přesně věděl, jak má adaptační období vypadat,“ vysvětluje Monika Brodská, která má v projektu na starosti aktivity spojené se začínajícími učiteli.


V ideálním případě by to bylo například tak, že mladý učitel nastoupí už v přípravném týdnu a se svým starším kolegou si nastaví plán. Promluví si o tom, co od sebe navzájem mohou očekávat, co společně budou dělat a jak jim v tom pomůže škola. Je ovšem nutné podotknout, že více než polovina uvádějících učitelů má uvádění jako práci „nad plán“, za niž nedostává žádné příplatky a ani nemá úlevy v podobě snížení počtu hodin v rozvrhu.


„Aby bylo možné změnit tento stav, kdy uvádějící učitelé celý systém svou prací v podstatě dotují, požádali jsme je, aby nám pomohli vytvořit časový snímek své práce. Co dělají, kolik času jim to zabírá. Dokud totiž nemáme lepší představu, jak náročná jejich práce je, tak jen těžko dokážeme nastavit správně odměny,“ vysvětluje Monika Brodská.


Jak to funguje v Čelákovicích? „Máme pravidelné schůzky, na nichž si v klidu sedneme a povídáme si o tom, jak se mi v jednotlivých třídách daří. Zároveň spolu ale komunikujeme vlastně každý den. Kdykoliv mohu požádat třeba o dvacet minut času a kolegyně mi věnuje například velkou přestávku. Často se obracím i na paní ředitelku,“ potvrzuje Michaela Bryxová, že kontakt mezi začínajícím a uvádějícím učitelem může být – a měl by být – poměrně těsný. A to zabírá čas.


Dalším podpůrným prostředkem jsou pak série školení, která by měla pomoci se správným nastavením vztahu a s komunikací. „Někteří uvádějící učitelé totiž mají pocit, že z titulu své zkušenosti jsou těmi, koho by nezkušený kolega měl poslouchat. Často v podstatě říkají: dělej to jako já. Ale doba se mění a je třeba přijmout, že dnešní mladí pedagogové jsou například mnohem otevřenější informačním technologiím nebo diskusím se žáky než starší učitelé, že zkrátka k učení budou přistupovat trochu jinak,“ vysvětluje Monika Brodská.


V projektu SYPO jsou tedy uvádějícím učitelům k dispozici mentoři, kteří jim pomáhají s takzvanými soft skills, komunikačními dovednostmi, zpětnými vazbami. Cílem je, aby uvádějící učitel provázel, ale netlačil a aby proces uvádění pojal jako příležitost k vlastnímu rozvoji. Koneckonců podle průzkumu projektu SYPO si většina uvádějících učitelů spolupráci pochvaluje. Nadpoloviční většina uvádí, že začínající učitel je velmi aktivní, zajímá se, svědomitě plní svoje povinnosti a spolupráce s ním je příjemná a naplňující.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger