Zuzana Hronová: "Jsme nadšenci, učení se stalo naší vášní." Seznamte se s hvězdami výuky na dálku

čtvrtek 10. prosince 2020 ·

On-line vyučování zvládli s přehledem a zároveň nezapomněli na křehkou dětskou duši. Snažili se své žáky podporovat a zdůrazňovat jim: "Společně to zvládneme!" Projděte si 12 inspirativních příběhů, které přinesla anketa Aktuálně.cz Hvězdy výuky na dálku. O finalistech rozhodovala odborná porota, čtveřici vítězů určilo hlasování veřejnosti. Vyhlášení proběhlo na konferenci o vzdělávání PREF 2020.


Zdroj: Aktuálně.cz 26. 11. 2020



Vítězka kategorie Mimořádný výkon: Tereza Vítková


Tereza Vítková učí na Základní škole Úhonice v okrese Praha-západ. Hned od začátku zavření škol nasadila on-line výuku, do níž se nakonec zapojily úplně všechny děti ve třídě, což na jaře byl těžký nadstandard. Některým dětem dovezla školní notebooky až domů, aby mohly být on-line. Kromě učení vymýšlela projekty, při nichž děti zkoumaly přírodu a rozvíjely své dovednosti.


"Výuky jsem byla několikrát svědkem a zůstávala jsem v pozadí poslouchat, protože to bylo opravdu zábavné a hodně přínosné," líčí maminka jedné z žaček. Úkoly podle ní byly akční, využívaly hodně moderní technologie, děti to bavilo a těšily se na další den "do školy". Každý měsíc navíc rozvezla svým žákům do schránky dopisy s motivačním hodnocením, nějakým speciálním úkolem a odměnou za práci v předchozích dnech. "Uvědomila jsem si, že ač naše dcera nemohla v tomto období jít do školy, je díky ní šťastná, spokojená a má ji opravdu ráda," dodává maminka.


Tereza Vítková sama sebe charakterizuje jako "skialpinistku, horolezkyni, kreativní duši, milovnici psů a především pančelku". Pochvaluje si práci v malé škole s těmi nejmladšími žáčky. "Září jim očička nad každou činností. Jejich nadšení a chuť se snažím udržet společně s klimatem třídy a pocitem radosti po celou dobu společné cesty," usmívá se.


V hodinách se pokouší přesunout co nejvíce aktivity na žáky a podporovat je v rozvoji. Ráda zkouší nové metody, které nutí děti přemýšlet, hledat řešení a pracovat s chybou. Ve třídě využívá kromě moderních IT technologií i roboty. Často učí na zahradě nebo u lesa, kde se diskutuje o přírodě a ekologii. Sama se v těchto oblastech hodně vzdělává a její nadšení a motivaci dle jejích slov přebírají děti velmi snadno a rychle. "Jsem přesvědčena, že jsem pro ně 'zrcadlem', a pokud děti vybavím potřebnými dovednostmi, obstojí v budoucnosti, ať už se vydají jakýmkoliv směrem," dodává.



Finalistka kategorie Mimořádný výkon: Monika Kuklová


Monika Kuklová učí v Základní škole Horní Slavkov. Když byl na jaře vyhlášen nouzový stav, kromě své práce ještě pomáhala se vzděláváním žáků v Dětském domově Cheb a Horní Slavkov. Žákům v dětském domově zatraktivnila distanční výuku, pomohla jim s učením a dokázala navodit příjemnou atmosféru jak mezi dětmi, tak i mezi pedagogy. Stala se také motivací a hnacím motorem ostatním pedagogům ze slavkovské základky. 


Sama o sobě říká, že je obyčejná učitelka na základce, ale zkrátka bere svoje povolání jako poselství. Asi po týdnu od zavření škol se k ní dostala zpráva, že dětský domov by potřeboval pomoci. Neváhala a společně se svojí asistentkou pedagoga kontaktovala ředitele domova. "Tenhle telefonát mi změnil život. Začaly jsme docházet každý pracovní den, kde jsme měly u stolu v jednom bytě osm dětí. Každé z nich bylo z jiného ročníku, mělo jiné úkoly a každé je chtělo mít hotové hned. Systém typu teď budeme mít ten a ten předmět neexistoval, takže jsme si musely vymyslet vlastní," líčí.


U starších žáků začala více využívat digitální technologie, aby si uvolnila ruce na mladší. Hlavně se však snažila vytvořit si s dětmi i s vychovateli určitý vztah a bavit se s nimi nejen o škole. "Život v tomto světě mi otevřel oči a hluboko se skláním před vychovateli, kteří svou láskou a svou osobností dávají výchovu, výuku a pocit jistoty dětem, které to potřebují nejvíc. Naučila jsem se od nich hodně, a to hlavně v oblasti komunikace, důvěry a celkově psychologie," dodává. S dětmi zůstává v kontaktu a chce zůstat i v budoucnosti.



Finalista kategorie Mimořádný výkon: Tým Sunny Canadian International Schoul


Tahle nominace byla od studentek a šla na všechny pracovníky Sunny Canadian International School – soukromé základní školy a gymnázia v Jesenici. Místo jarních prázdnin 2020 trávili všichni IT pracovníci, učitelé i ostatní zaměstnanci čas ve škole přípravou na variantu možného uzavření. Takže když vláda školy opravdu zavřela, všichni hned od prvního dne po uzavření hladce přešli na základní škole i gymnáziu na interaktivní on-line vyučování podle plného rozvrhu.


"Pro nás jsou hvězdy výuky na dálku, kterým chceme tímto moc poděkovat za jejich předvídavost, flexibilitu a za to, že nám dávají pocit, že jim na nás opravdu záleží," napsaly studentky a dodávají: "O této nominaci nevědí, ale moc si ji všichni zaslouží. Oni vlastně vůbec nevědí, jak moc si toho vážíme." 


Nominaci poslaly v momentě, kdy už se školy znovu zavíraly. "Docházka nám moc chybí a asi by nás před rokem nikdy nenapadlo, že tohle řekneme. Ale aspoň víme, že když už zase musíme být doma, tak výuka bude dál fungovat naprosto skvěle. Díky, vy všichni, kdo na tom máte podíl," vzkazují dívky ze čtvrtého ročníku.


Sunny Canadian International School je česko-kanadská plně dvojjazyčná školka, škola a také gymnázium těsně pod jižní hranicí Prahy. Chodí sem 550 žáků a 120 zaměstnanců. Téměř polovina učitelů jsou rodilí mluvčí. Veškerá výuka všech žáků probíhá bilingvně česky i anglicky. Inspiraci s on-line výukou škola čerpala od kanadských škol, které s ní mají bohaté zkušenosti. Každý den se snaží učit poutavě, udržet pozornost žáků, nenabrat zpoždění ve výuce, a přitom stále pracovat na sociálních vazbách mezi žáky.



Vítěz kategorie Pomoc a podpora: Jakub Denemark


Jakub Denemark je žák třídy 5.C ze Základní školy Gutova v Praze 10. Když se na jaře zavřely školy, tehdy coby teprve desetiletý čtvrťák přišel s návrhy, přes jaké platformy je možno realizovat on-line výuku, zaregistroval se a přes svou zkušební verzi po část období umožňoval nejen své třídě, ale i dalším žákům, které jeho třídní učila, on-line výuku realizovat. Denně pak paní učitelce asistoval – řešil problémy spolužáků i své třídní s připojením, promítal celé třídě materiály, s kterými během výuky pracovali.


"Mám za to, že jeho úsilí stojí za ocenění zejména vzhledem k jeho věku a proto, aby si i nejmladší generace uvědomila, že každý z nás bez ohledu na věk může svými znalostmi a dovednostmi přispět ke zkvalitnění vzdělávání, ale i jakékoliv jiné oblasti života. A že dobrovolná aktivita každého jedince má smysl a společnost si ji cení," napsal k nominaci navrhovatel.


"Informační technologie mě zajímají od té doby, co jsem se naučil chodit a mluvit. Svůj první mobil jsem stihl dostat a zničit ještě ve školce. Od té doby jsem se ale značně posunul a čas u mobilu a počítače netrávím ani tak hraním či na sociálních sítích, jako spíše zkoumáním nejrůznějších funkcí a aplikací," vypráví Kuba. Postupně začal pomáhat babičce, mamince, mladšímu bratrovi a s příchodem covidu-19 i celé třídě. "Umím zapojit hardware, najít vhodný software, a než si ostatní stihnou přečíst návod, mám většinou hotovo," podotýká.



Finalista kategorie Pomoc a podpora: Pavel Votruba


Pavel Votruba učí na soukromé základní škole Duhová cesta v Chomutově. Nominovali ho tamní deváťáci, kteří ho měli celý druhý stupeň za třídního. "Vždy jsme si byli vědomi toho, že jde o nejlepšího, nejnadšenějšího a nejochotnějšího učitele, jakého máme v životě šanci poznat, ale v 9. třídě, do níž nešťastně zasáhla pandemie, se projevilo nejvíce, kolik toho je pro nás ochotný udělat," líčí žáci.


Vyprávějí, jak si na Messengeru vytvořili třídní skupinu, kam učitel často psal vtipné komentáře, domlouval se s nimi a podporoval je, díky čemuž všichni mnohem lépe zvládali celou situaci. Tou dobou už byla část naší třídy rozhodnuta pro gymnázium nebo průmyslovku a Pavel Votruba začal k zábavným on-line hodinám přibírat ve svém volném čase ještě dobrovolné hodiny, kde svěřence doučoval hlavně matematiku a fyziku, ač se aprobací jedná o češtináře a dějepisáře.


"Díky jeho zapálenosti jsme se všichni dostali na školy, kam jsme se na konci roku přihlásili, a dokonce nás bylo v přijímačkách na gymnáziu několik v první desítce," říkají jeho bývalí deváťáci. A dodávají jednu perličku: Když se ho jedna žačka z legrace zeptala, zda by jim nechtěl i číst pohádky na dobrou noc, začal jim každý večer předčítat knihu, která se tematicky hodila k probíranému učivu…


"Srdcem dějepisář, hlavou didaktik. Řídím se heslem: 'Chceš-li děti něco naučit, nedělej z nich blbce.' Snažím se být aktivním učitelem, který nad výukou přemýšlí. Nebojím se didaktických výzev, využívám i počítačové hry, sociální sítě a youtubering, ale ve škole mě potkáte i špinavého od křídy," popisuje se stručně Pavel Votruba.



Finalista kategorie Pomoc a podpora: Michal Jančík


Michal Jančík působí jako zástupce ředitele Základní školy Jana Babáka v Brně, kam chodí 600 žáků. Stal se hlavní tváří školy při výuce na dálku. Vyučování se přesunulo do prostředí Microsoft Office, se kterým dosud nikdo z pedagogů neměl zkušenosti. Jančík proto vytvořil výuková videa pro učitele i žáky, která umožnila okamžité zavedení tohoto nástroje. 


Dokázal sjednotit učitelský sbor, nadchnout ho pro novou výzvu – distanční vzdělávání. Všichni učitelé se díky němu výrazně posunuli v počítačové gramotnosti, ale i ve způsobu hodnocení. Žáci obdrželi spolu s vysvědčením i formativní hodnocení distanční výuky, které zohledňovalo posun žáků v klíčových kompetencích, jež během distanční výuky rozvinuli (třeba umění samostudia, rozvržení a naplánování práce či kreativní řešení úkolů). 


"Devět ročníků je devět let člověka tak tvárného jako již v budoucnu nikdy. A v každém koutě školy leží kousek zodpovědnosti pedagogů, kteří ho povedou od prvního spojování slabik až k úspěšnému přijetí na střední školu," líčí Michal Jančík.


Práci pedagoga popisuje jako neustálé začínání znovu a znovu. "Znovu naučit číst a psát, znovu vyprávět o husitech a objasnit Pythagorovu větu, znovu vysvětlit věc již stokrát vysvětlovanou. Ale také znovu zopakovat, že teď se máme navzájem poslouchat, znovu nabízet prostředí úspěchu, když doma zrovna takové není, znovu na sebe nechat vylít emoce a citlivě nastavit zrcadlo, znovu s pokorou přijmout, že ne vše můžeme ovlivnit. Znovu se poučit ze svých selhání, znovu nabýt nové zkušenosti. Znovu a pokaždé jinak – s nadějí, že lépe." Distanční výuka na druhém stupni oproti tomu znamenala novou výzvu. Kolegové ji podle něj zvládli díky přesvědčení, že dobrými pedagogy musí být za každé situace.



Vítěz kategorie Výuková videa: Petr Curko


Petr Curko učí na Základní škole Blatenská v Horažďovicích na Klatovsku přírodopis a chemii. "V životě mám dvě velké vášně – vědu a učitelství. Při rozhodování o případném doktorandském studiu u mě zvítězila touha předávat vědomosti a odhalovat žákům krásy přírodních věd poutavou a zábavnou formou. To se mi snad i daří, jelikož jsem se roku 2019 stal Zlatým Ámosem chemikářem," vypráví.


Jeho nadšení pro biologii a chemii již dávno přesáhlo hranice Horažďovic či Plzeňského kraje. Svou vášeň se mu totiž podařilo vložit do výukových videí nabitých informacemi, ale hlavně zábavně podanými informacemi. Tato videa mají na YouTube tisíce zhlédnutí, protože je při distančním vyučování využívají pedagogové a žáci napříč republikou. Oceňují jeho přesnost ve faktech, názornost příkladů, téměř profesionální hlas a vtipné doprovodné obrázky a záběry. Curkovo nadšení je nakažlivé, přinutí člověka žasnout i nad něčím takovým, jako je "obyčejný" citron. On totiž ve skutečnosti není vůbec obyčejný…


"Kromě svého povolání mám rád toulky českou krajinou, moderní technologie, kvalitní kinematografii a hudbu všeho druhu, i když mě hudební talent minul velikým obloukem," prozrazuje o sobě Petr Curko.



Finalista kategorie Výuková videa: Ladislav Kovář


Ladislav Kovář je velmi nestandardní učitel ze Základní školy Povrly v okrese Ústí nad Labem. Ve svých výukových videích hraje s notnou dávkou nadsázky žáky Mařenu a Olafa, podivného docenta Dreda a také sám sebe. Pomocí nich svým svěřencům velmi pozoruhodnou a vtipnou metodou srozumitelně vysvětluje fyzikální a matematické zákony a operace.


Natáčení mu zabírá dlouhé hodiny času, protože to obnáší i přestrojit se za různé postavy. Převlečen za puberťačku Mařenu říká ženským hlasem: "No, já teď musím do tý debilní školy. Zas nemám pravítko, to bude učitel řvát, prostě vopruz." Pak se přiřítí jako poněkud bezduchý žák Olaf a nakonec je oba coby docent Dred nažene do třídy, kde je již čeká jako učitel Ladislav Kovář. A jelikož zrovna probírají měřítka, vydá se po troše teorie ve třídě do terénu měřit tyčí zbytek mostní konstrukce…


K originálním videím mu pomáhá jeho celoživotní záliba ve fotografování a filmování. "Jsem taky vášnivý cestovatel, dobrodruh, experimentátor a milovník železnice. Fascinuje mě příroda, nebe a toulání se po horách a lesích. Nechávám se unášet představami, miluji instrumenty, hudbu i ticho. Odpovědi na otázky hledám ve vesmíru. Bydlím v Ústí nad Labem, jsem svobodný a právě zavařuji," představil se Ladislav Kovář.



Finalista kategorie Výuková videa: Milan Bárta


Milan Bárta učí na Základní škole Okna v okrese Česká Lípa prvouku, přírodovědu, fyziku, chemii a informatiku. V době uzavření škol na jaře 2020 začal uveřejňovat na YouTube videa s názvem "Vyučování v dobách koronaviru". Do jeho videí mohly svými fotografiemi, poznatky i dotazy přispívat děti, které tím zapojil do vytváření obsahu. "Velmi rozšířil obzory nejen mnoha dětem, ale i jejich rodinám a hlavně podnítil zvědavost a zájem o přírodu a životní prostředí. V tomto báječném projektu pokračoval i po znovuotevření škol," uvádí jeden z rodičů.


Dvaadvacet let působil na velkém gymnáziu, nyní dva roky učí na vesnické malotřídce v Oknech, tedy obci s pouhými třemi stovkami obyvatel. Během své pedagogické kariéry napsal pro nakladatelství Albatros či Didaktis několik dětských knih o chemii a několik beletristických pro mládež i dospělé. Videa, která začal natáčet v době jarní koronakrize, se stala populární mezi dětmi napříč Českem. Některá mají několik stovek, jiné i tisíce zhlédnutí, rekordem je pak 50 tisíc. Jednoduchou tvorbu videí pomocí Powerpointu naučil i své kolegyně. 


"Nedávno jsem napsal jedné kolegyni na Facebook poté, co se pokusila natočit video v mém stylu, které mělo velký úspěch: 'Když žák předčí učitele, je to velká radost pro učitele," dodává Bárta.



Vítězka kategorie Péče o duši: Barbora Vaněčková


Barbora Vaněčková učí ve škole pro sluchově postižené v Ječné ulici v Praze. Hodně jejích postižených žáků pochází z nepodnětného a komplikovaného sociálního prostředí, těm se snažila věnovat nadstandardně. 


"Jako třídní učitelka denně pracovala prostřednictvím individuálních on-line hodin s nejpotřebnějšími žáky ve všech předmětech, suplovala roli rodičů a částečně i svých kolegů, učitelů ostatních předmětů ve třídě. Každodenně udržovala pozornost žáků a motivovala je navzdory nepříznivým podmínkám. Patří jí dík za to, že se tyto duše zcela neztratily a udržely spojení se školou," píšou její kolegové, kteří ji nominovali.


Vystudovaná inženýrka životního prostředí ještě při studiích dle svých slov propadla práci s postiženými žáky a nyní si dodělává potřebné pedagogické vzdělání. "Na naší škole vyučuji hudební výchovu a výchovu ke zdraví. Tyto předměty jsme na jaře na dálku nevyučovali, vrhla jsem se proto na pomoc žákům z mé tehdy osmé třídy, pro které byla samostatná práce příliš náročná a doma jim z nejrůznějších důvodů neměl kdo pomoci," vypráví.


Denně si s žáky telefonovala a intenzivně s nimi vypracovávala úkoly ze všech předmětů. "Často jsme také sklouzli od práce na úkolech k řešení problémů jejich každodenního života. Denně jsem také komunikovala se svými milými kolegyněmi, které mi byly velkou oporou, protože jsem si jim často posteskla a kolikrát jsem i plakala," líčí Barbora.


Ve volných chvílích se pak připravovala na další výuku, aby si tak doplnila veškeré učivo 8. třídy. Po večerech šila roušky. "Řekla jsem si prostě, že když jsem selhala jako inženýrka a nezachraňuji planetu, pomůžu alespoň kousku Česka," uzavírá.



Finalistka kategorie Péče o duši: Jana Studentová


Jana Studentová učí na Základní škole Velké Popovice v okrese Praha-východ. Nominovali ji rodiče, kteří oceňují, jak se okamžitě adaptovala v nové situaci. Učila v jakýchsi tématech, každou neděli poslala plán na následující týden. A tak tu měli například Velikonoční či Čarodějný týden. Vždy byla součástí nějaká kreativní hra, hlavolamy nebo třeba takzvaný běhací diktát, kdy žáci doplňovali do textu slova z kartiček rozmístěných v okolí školy.


"Kromě on-line hodin češtiny a matematiky organizovala i 'povídací' hodiny s dětmi, před kterými je vždy vyzvala, aby jí poslaly fotky a videa s tím, co zažily. A pak si s nimi třeba dvě hodiny jen povídala. Organizovala i osobní setkání na hřišti, když to situace umožnila," líčí rodiče a přidávají vyprávění o tom, jak dokázala zařídit i tradiční třídní fotku, i když dost netradičně. Figuruje na ní jako ředitelka vesmíru a kolem sebe má 21 obrazovek, na nichž jsou děti na fotkách z on-line hodin.


"Svým přístupem zajistila, že děti s ní byly stále v kontaktu a nikdo nezůstal izolován. Její neutuchající entusiasmus, kreativita, trpělivost a pracovitost jsou v dnešním školství inspirující a velmi obdivuhodné. Takovou paní učitelku mít je obrovitánské štěstí, velmi si jí vážíme a děkujeme jí," dodávají rodiče.


Jana Studentová vypráví, jak ve Velkých Popovicích dostala třídu "svých báječných prvňáčků", s nimiž se učí již třetím rokem. "V první třídě jsme prozkoumávali mořský svět, loni jsme byli indiáni a letos kouzlíme s Harry Potterem." Velký díl zásluh za to, že třída dokáže "šlapat" i v koronavirové době, přičítá rodičům a jejich pomoci a dobrému vedení školy. "Svoji práci mám opravdu ráda. Moje motto zní: 'Neotvírejte dětem dveře, ale pomozte jim najít ten správný klíč, aby si je dokázaly otevřít samy'," uzavírá.



Finalista kategorie Péče o duši: Dominik Liberda


Dominik Liberda působí jako ředitel na Základní škole Jeseník. Postaral se o to, aby jeho škola bez velkých obtíží a rychle zvládla přechod na on-line výuku, a dobře nastavil komunikační kanály. Jak moc jemu a jeho pedagogickému sboru na žácích záleží a jak moc se jim po nich stýská, vtělili do videa, které se na YouTube stalo hitem: "Covidsong Dlouho moc!". "Víš, nám se taky stýská. A nejenom my se ptáme, proč to mělo se stát. Na tolik dní nám být bez vás přijde strašně, ale strašně dlouho moc!" vzkazují ve svém nápaditém klipu všichni učitelé v čele s ředitelem z prázdné školy i ze svých domovů a posílají žákům srdíčka se vzkazem: "Ahoj, chybíte nám, tak snad brzy na viděnou." A jak je z videa patrné, pan ředitel se u toho všeho musel s manželkou starat o své čtyři malé děti.


"Video mnohé žáky i jejich rodiče velmi pobavilo, dojalo a povzbudilo do další práce. Pomohlo vytvořit pocit sounáležitosti ve chvílích izolace, špatné nálady až frustrace," popisují rodiče, kteří Dominika nominovali. Žáci učitelům natočili dojemnou odpověď plnou tanečních kreací a vzkazů od prvňáčků až po deváťáky. "Taky se nám po vás stýská a připadá nám to dlouho moc! Ale společně to zvládneme!" vzkázali. "Oba počiny přinesly obohacení žákům, učitelům i rodičům ve chvílích, kdy klip vytvářeli i při jeho sledování," shodují se rodiče.


Dominik je jesenický patriot, který se tu narodil a vystudoval základní školu i gymnázium. Po vysoké škole v Brně, půlročním studiu v Norsku a práci ve volnočasovém středisku pro mládež se sem opět vrátil. Je také zakladatelem organizace EduArt – umění vzdělávat.


0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger