Učitelé zažívají nejtěžší test od revoluce. Rodiče zas vidí, jak si děti vychovali

pátek 27. března 2020 · 0 komentářů

V pondělním projevu k národu premiér Babiš poděkoval kdekomu. Zapomněl však na kantory, kteří se u nás netěší velké úctě a zůstávají finančně podhodnoceni.

Zdroj: Martin Fendrych, Aktuálně.cz 26. 3. 2020

Často se mluví o tom, že smyslem školy je mimo jiné v dětech probudit kreativitu. K tomu jsou ovšem nezbytně potřeba i schopní a tvořiví učitelé. Jedním z přínosů doby koronavirové je právě fakt, že kreativitu učitelů, jejich vedení, ba celých škol, drsně testuje. Nevím, jestli někdo ten nekompromisní test vyhodnotí, až výuka doma skončí. A jestli to vůbec půjde. Ale rozhodně by analýza toho, jak která škola v krizi fungovala, co byla schopna naučit, jak s dětmi a rodiči spolupracovala, stála za pokus.

Na situaci, kdy byly školy zavřeny a děti zůstaly doma, nikdo nebyl připraven. Ústavy se pak ihned rozdělily na ty "onlajnové" (ať už suverénně, nebo na koleni) a na ty předpotopní, nebo přesněji předkoronavirové. Rozdíly jsou podle expertů až brutálně velké. Někde v onlajnu plavou snadno, jak žáby v rybníku. Jinde zatuhli paralyzováni neznámým stavem, neumějí, reagují postaru, maximem je pro ně tak leda vypotit mail s úkoly.

Vina neleží jen na školách a učitelích. Už před týdnem upozornila Učitelská platforma (profesní sdružení kantorů MŠ, ZŠ, SŠ, VOŠ a ZUŠ, kteří se pokoušejí zlepšit podmínky práce učitelů a kvalitu výuky), že přechod do onlajnu mohl vypadat jinak, kdyby vláda naplnila "Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020". Přijala ji před šesti lety a, jak napsala platforma, "zůstala ovšem jen na papíře, a tak nyní desetitisíce učitelů tápou, jak se se současnou situací vyrovnat". Tohle by měli rodiče dětí vědět, když školy kritizují, že dělají málo.

Odborníci na školství mnohé školy chválí, dokonce i obdivují za to, jak pružně učitelky a učitelé zareagovali. Lehčí situaci mají střední školy, jejich žáci už dávno žijí onlajn. A o něco lépe jsou na tom taky kantoři, kteří vyučují na druhém stupni základních škol. Už žáci šestých tříd jsou zdrcující většinou na počítači zběhlí. Velmi náročný je první stupeň, výuka pro první až pátou třídu.

Rodiče malých dětí tady musí spolupracovat, asi méně, pokud vůbec, u páťáků, ale čím níž, tím víc to závisí na nich. Díky krizi mají náhle nečekanou šanci nahlédnout do útrob učitelského řemesla.

Taková hodina angličtiny pro třetí nebo čtvrté třídy, to musí být překvapení. Pokud kantorka vyučuje přes internet naživo, najednou máma či táta vidí, jak je těžké udržet pozornost žáčků, jak jsou děti neustále rozptylovány, neposlouchají, vyplazují na sebe jazyky a dělají dlouhý nos, blbnou, odcházejí pryč, mluví. A to spolu nesedí ve třídě. Stejně v dalších předmětech.


Jak ho mám udržet u obrazovky, paní učitelko?

Reakce rodičů bývají protichůdné. Jedni toho chtějí "méně a jindy než dopoledne", nestíhají být s dětmi u počítače, pokud je učitel onlajn, nemají doma dost notebooků, musí se o ně s holčičkami a kluky dělit. Druzí toho chtějí "víc a přesněji", a hlavně aby s tím sami neměli moc práce.

Netuší, jak náročné je během dvou tří dnů z gruntu překopat výuku, přejít na internet, nebo dokonce učit živě. Zdaleka ne všichni učitelé ovládají třeba Google nástroje, všecko se musí rychle naučit, navíc jsou závislí na kvalitě domácího internetového připojení. Při živé výuce jim spojení často padá, malé děti tápou, rodiče taky.

Mnoho kantorek vyučuje, a přitom má doma vlastní malé děti, se kterými se taky musí učit. Dělí se s nimi o svůj notebook. K tomu vaří, nakupují, starají se o rodinu. Mohly zůstat doma, právo na to mají, ale učí dál, protože si uvědomují, jak moc je teď jejich žáci potřebují. Učitelky a učitelé, kteří i v nouzovém stavu opravdu učí, mají mnohem víc práce. Museli změnit svoje návyky, styl, učit po internetu je úplně jiné než stát před dětmi ve třídě.

Více kantorů třeba i na sociálních sítích při celostátní karanténě říká, že "je to výzva" a že se "musí učit spoustu nových věcí". Bylo by fajn, kdyby to rodiče vnímali a ocenili. Jak už bylo řečeno, ne všude to funguje. Úřady, pod něž školy spadají, ministerstvo, ale hlavně sami rodiče mají najednou šanci vidět, jak dobrou, schopnou, nebo jak špatnou, neschopnou školu jejich děti navštěvují.

I pro rodiče je to těžká doba. Pokud pěstují pohodlnou "volnou výchovu", pokud děti v podstatě nevychovávají a všecko jim dovolí, aby měli pokoj (nebo "aby posilovali jejich sebevědomí"), pak si sami na sebe upletli bič a teď jsou jím biti. Najednou jejich "free" potomky nemá na krku učitel, ale oni sami. Musí je udržet u obrazovky, sami se s nimi musí mnohem víc učit, nebo by to aspoň měli dělat.

I pro rodiče se stal nouzový stav testem. Ani ne tak kreativity, testována je jejich výchova. Jak uspěli, vidí sami. Často to vidí i učitelé, mámy a tátové se na ně obracejí: "Jak ho mám donutit, aby dával pozor?" A to onlajn hodina trvá obvykle jen 30 minut.

Celé to mohlo běžet hladce, kdyby ministerstvo školství nenechalo Strategii digitálního vzdělávání z valné části jen na papíru. V pondělním projevu k národu premiér Babiš poděkoval kdekomu, zapomněl však na kantory, kteří se u nás netěší velké prestiži a jsou stále finančně podhodnoceni. Právě pro ně se přitom zavření škol stalo největší zkouškou jejich umu a schopností od revoluce. Mnozí uspěli. Jiní propadli.

Zuzana Hronová: Hrajte se žáky Minecraft. Učit se v něm dá cokoliv, radí inovátoři mezi učiteli

· 0 komentářů

Počítačovou hru Minecraft vyvinul Švéd Markus Persson v roce 2009, o pět let později ji odkoupil Microsoft. Veřejnost má hru spojenou především s kopáním kostiček, farmařením či boji s příšerami. Existuje však i vzdělávací verze pro školy s desítkami výukových her. Žáci v nich místo smyšlených úloh často řeší problémy, s kterými se budou v životě skutečně setkávat.

Zdroj: www.aktualne.cz 7. 3. 2020

"Unikněte z vězení! Spočítejte, kolik žebříků na to budete potřebovat a kolik bude potřeba materiálu na jeden žebřík. Zbudujte si zákopy a poznejte, jak složité zde bylo za první světové války bojovat a žít. Zachraňte jednu z nejnavštěvovanějších památek Tádž Mahal, která se nachází v osmém nejznečištěnějším městě světa. Zjistěte, proč její kdysi bílý mramor žloutne a jak tomu zabránit. Vyznejte se ve městě a trefte tu správnou cestu, ačkoliv budou instrukce v cizím jazyce. V cíli se vyfoťte a pošlete učiteli snímek, aby viděl, že jste úkol splnili. Naprogramujte robota, jenž by v lese vypátral všechna ohniska požáru a zjistil i potenciální nebezpečí."

To jsou jen ukázky úkolů, které mohou žáky a studenty čekat ve vzdělávací verzi populární počítačové hry – Minecraft Education. Učitel si může vybrat z věkových kategorií od tří let až do 18+ a z nejrůznějších školních předmětů jako matematika, programování, přírodní vědy, zeměpis, historie, jazyky, technologie, umění či hudba.

Jsou tam ale i témata, která se běžně v rámci rozvrhu neprobírají, i když patří k zásadním – životní prostředí, vláda, leadership, byznys, ale také třeba oddíl „Bezpečné školy", který rozvíjí empatii, porozumění a snaží se minimalizovat výskyt šikany. Zde si žáci mají například společně navrhnout vesnici tak, aby vyhovovala všem a každý se v ní cítil dobře.


Žáci se učí hrou. A řeší reálné problémy

Ve většině úkolů žáci řeší skutečné a zásadní problémy tohoto světa, s kterými se budou v budoucnu setkávat, a ne smyšlené úlohy. „Jedna z her například ukazuje problém soužití lidí a slonů v Africe. Lidé ubírají slonům jejich životní prostor a sloni následně napadají vesnice. Velmi podobné problémy se objevují i u nás, například v soužití šelem a lidí na hranicích se Slovenskem," říká Miroslav Dvořák, zástupce ředitele školy pro první stupeň a učitel programování v olomoucké Základní a mateřské škole Nedvědova.

Počáteční nedůvěru pedagogů ve výuku pomocí počítačových her se postupně daří odbourávat. „Dnes už to není tak složité, protože máme spoustu příkladů ze tříd, kde to funguje, že Minecraft nepomáhá jen učit předměty, ale také rozvíjí sociální a emoční dovednosti žáků," říká marketingová manažerka Minecraftu Sara Cornishová.

„Ano, někteří učitelé mohou být zprvu nervózní, že hrají se studenty při hodině počítačovou hru. Jenže brzy zjistí, jak jejich svěřence dokáže hra vtáhnout do studijních úkolů, jak se učí domluvit na společném řešení a předcházet konfliktům," dodává.

Ve virtuálním kostičkovém světě se totiž ocitnou všechny děti v dané učebně, které se do hry přihlásí. Jeden se neobejde bez druhého a je na nich, jak si rozdělí úkoly, aby společně dosáhly cíle.

„Školám se vyčítá, že nutí žáky memorovat velké množství věcí. I na ministerstvu školství se mluví o zeštíhlení osnov. Minecraft není o žádném memorování. Je to svět, kde žáci mohou přicházet s vlastními nápady, testovat je, rozvíjet svoji kreativitu, spolupracovat se spolužáky a zároveň se u toho bavit. Je to o rozvíjení dovedností tak potřebných pro dnešní dobu," přidává svou zkušenost učitel informatiky v budějovickém Gymnáziu Česká Miroslav Kotlas.

Podle něj aplikace navazuje na ideu „škola hrou" a učitel v ní působí spíše v roli průvodce. „Často mě moji mladší žáci překvapí, jak doma ve svém volném čase hledají v Minecraftu řešení různých reálných problémů, s kterými se poté chtějí ve třídě pochlubit," dodává…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger