Problém s úbytkem svobodné hry dětí je větší než problém kvality vzdělávání

sobota 2. ledna 2021 ·

Zvláštní a zcela zásadní roli ve vztahu k dětské hře zastává škola, a proto jsme si pár slov k ní nechali na konec. Dovolíme si být provokativní. Po vzoru britského profesora Frasera Browna tvrdíme: Nedostatek hry u dětí ohrožuje fyzické a psychické zdraví tisíců z nich, stejně jako sociální zdraví celé společnosti. Škola jako instituce bohužel dlouhodobě dětskou hru potlačuje a platí to i v naší zemi.


Zdroj: ukázka z knihy Justiny a Petra Danišových Svobodná hra, str. 123–125



Brazilská antropoložka Yumi Bossi při srovnání dětské hry a školy píše: “Děti ve hře nevypadají jako děti ve škole. Je na nich vidět, že si to užívají a hodně se smějí.“


Opravdu nechceme být vůči škole zaujatí ani ironičtí. Učitele máme v rodině, sami se věnujeme podpoře učitelů a učitelé a další pracovníci v oblasti školství jsou mezi našimi přáteli a lidmi, kterých si hluboce vážíme. Stále znovu si klademe otázku, jak je to možné, že navzdory úsilí mnoha skvělých lidí škola jako instituce stále selhává, pokud jde o to, umožnit dětem bohatou a radostnou zkušenost z dospívání a seberozvoje.


Někdy se uvádí, že toxický stres se objevuje, pokud člověk nemá možnost ovlivňovat svůj osud. Kolik dětí ve škole asi žije s pocitem, že nemají možnost ovlivnit svůj osud – tedy to, co, kdy, kde, a jak se učí, jak musí trávit svůj čas, kdy mohou promluvit a podobně? Jistě, učitel není žádný herní průvodce a má mu jít především o učení. Ale jak se mohlo stát, že je pro něj tak obtížné sledovat především agendu dětí, jejich aktuální potřeby a podněty, hry a zájmy, protože je celým systémem tlačen zavalit je agendou dospělých, očekávanými výstupy, vzdělávacími standardy a katalogy požadavků k testům?


Měli bychom vystřízlivět z představy, že vše podstatné v učení se předává od učitele k dětem a je možné to snadno otestovat. Možná bychom dokonce měli přestat klást takový důraz na zvládnutí obsahu vzdělávání a místo toho více mluvit o potřebě všestranného rozvoje dětí, včetně jejich zdraví a spokojenosti.


Problémy školství, které zde zmiňujeme, jsou bezesporu komplexní povahy a nejsou vlastním tématem naší knihy, abychom je zde mohli dopodrobna rozplétat. Podívejme se znovu na jejich spojení s hrou dětí. Někteří přední kritici současné podoby školství, jako jsou americký učitel John Holt a profesor vývojové psychologie Peter Gray, si myslí, že jádrem problémů ve školství je zásadní omezení dětské svobody. Žáci jsou ve školách v mnoha ohledech nesvobodní, což způsobuje jejich nespokojenost, stres, vzdor i nezájem o učení. Řešení těchto problémů podle nich představují tak zvané svobodné školy, případně svobodné domácí vzdělávání, které svobodu dětem navrací. Mluví se o sebe-řízeném učení, při kterém děti zcela rozhodují, co, kde, kdy, s kým a jak se učí. Svobodná hra se tak stává plnohodnotnou a rovnocennou formou, jak děti mohou dosáhnout optimálního rozvoje svého osobního potenciálu i svého vzdělání.


Jsme stoupenci mnohem větší svobody dětí při učení. Uvědomujeme si, že svobodné školy v různých koutech světa už prokázaly svou životaschopnost a skvělé výsledky. Mladí lidé, kteří je opouštějí, jsou na svůj život připraveni přinejmenším tak dobře jako děti z běžných škol a zároveň si zachovávají vnitřní motivaci k dalšímu učení. Přejeme si, aby co nejdřív i v České republice získaly děti právo vzdělávat se opravdu svobodně. Na druhou stranu se nám zdá zřejmé, že tuto cestu nebudou chtít využívat zdaleka všichni rodiče, alespoň prozatím, a bude trvat řadu let, než se svobodné školy v naší zemi rozšíří.


Tím spíše je důležité, aby všechny školy udělaly aspoň malých pár krůčků k větší svobodě dětí. Pokud je svoboda dětí při učení pro mnoho lidí zatím příliš radikální představa, dejme jim alespoň svobodu o přestávkách. Tyto mezičasy při formálním učení mohou dětem poskytnout bohaté příležitosti pro neformální učení v různověté skupině dětí při jejich svobodné hře. Dopřejme jim minimálně dost dlouhou velkou přestávku a delší čas pauzy na oběd pro jejich spontánní a nestrukturovanou hru venku.


Přenesme na školní hřiště a zahrady některé prvky z dobrodružných hřišť – volný a variabilní materiál, možnost dětí spolupodílet se na vytváření svého herního prostoru a vyváženější přístup k bezpečnosti a riziku. Pořiďme si své herní hromady skládající se z vhodného materiálu a skladujme je v nějaké kůlně či provozních prostorách školy. Zkusme na chvíli ve svých hlavách opustit perspektivu učitele, který vykonává dozor, a přiblížit se perspektivě herního průvodce, který odstraňuje překážky bránící svobodné hře, obohacuje herní prostor a pak si nasazuje neviditelný plášť, aby byl sice přítomný, ale do hry dětí zbytečně nevstupoval.


Dalším prostorem a časem , ve kterém se může svobodná hra dětí dále rozšířit a organizovat, jsou školní družiny. Ani zde nemusíme čas dětí řídit a organizovat, můžeme je konečně přestat vzdělávat a místo toho nechat jejich hru se spontánně rozvíjet ve vhodném prostředí venku. Pravděpodobně se při takovém přístupu objeví různé počáteční obtíže a plně se ukáže smutný fakt, že některé děti přechodně ztratily svou schopnost vytvářet si vlastní hru. V připraveném prostředí a s citlivými a promyšlenými vstupy dospělých je ale tuto jejich schopnost možné zase probudit. Představujeme si, jak přínosné by bylo pro děti, kdyby „družinářky“ měly obdobný výcvik, jaký mají výše popsaní herní průvodci. Družina plně zasvěcená hře by se mohla brzy stát snem každého dítěte.



V celé první části knihy jsme se snažili vyvarovat třech rozšířených mýtů.


Prvním mýtem je určitá idealizace hry. Jakkoli je zásadní pro zdravý vývoj dětí, není vždy jen „sladká a roztomilá“. Z tohoto důvodu jsme se snažili přiblížit také její temnější stránky. Dětská hra na sebe bere různé funkce a pomáhá vyzkoušet si různá chování, která se mohou zdát pro život ve společnosti užitečná: od projevů empatie až po testování hranic. Pomáhá zpracovat zkušenosti, které děti zažívají. Usnadňuje jim přípravu na život ve světě , který vidí kolem sebe. Z biologického hlediska zvyšuje jejich adaptabilitu i šance na přežití a úspěšné vychování potomků. V mnoha ohledech bude podoba hry dětí zrcadlit podobu společnosti, ve které žijeme, v tom dobrém i v tom špatném.


Druhým je mýtus o pokroku. Spočívá ve víře, že dávný život lidí byl jen zaostalý a primitivní a teprve postupně se zlepšoval na jejich dějinné cestě od života lovců a sběračů přes život zemědělců až po život v naší moderní průmyslové, či dokonce postmoderní postindustriální společnosti. Pokud jde o možnost prožít radostné dětství a o rozšíření svobodné hry, nic nemůže být vzdálenějšího pravdě. Ukázali jsme si, že děti lovců a sběračů trávily většinu svého dětství svobodnou hrou a mohly patřit k nejspokojenějším dětem v lidské historii.


Třetí mýtus je pravým opakem toho druhého, je to mýtus o úpadku. Vychází z víry o dávných zlatých časech, které jsme ztratili a nyní jsme na cestě ke stále větší katastrofě. Ani to ale neodpovídá historickým skutečnostem. Život lovců a sběračů nemůžeme považovat za zlatý věk lidstva. Vysoká úmrtnost dětí v dřívější době nebo drsné rituály při přechodu dětí do dospělosti by daly procitnout všem snílkům o dokonalosti dávného dětství.


Proto teď před námi nestojí otázka, kdy byla zlatá doba a jak ji vrátit. Stojí před námi otázka, jaké způsoby výchovy dětem prospívaly a jak se jimi dnes můžeme inspirovat. Pokroky či úpadky lidstva, stejně jako pokroky a úpadky v přístupu dětí ke svobodné hře, nejsou zakódovány v povaze dějin, ale jsou výsledkem našich skutků. Naše exkurze do historie, antropologie, vývojové psychologie a neurovědy nám především poskytuje hlubší porozumění tomu, co dětem svědčí a čeho bychom se měli vyvarovat. Z toho vyjděme při výchově našich dětí. Z toho se snažíme vyjít v dalších dvou částech této knihy.


Věříme, že budoucnost svobodné hry je v našich společných rukou.



Obsah knihy a další podrobnosti najdete ZDE.

0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger