Ředitel Tvořivé školy: Děti na distanční výuce ztrácí motivaci k učení

čtvrtek 11. února 2021 ·

Školy jsou zavřené a většina dětí se už několik měsíců opět učí distančně z domova. Co to znamená pro žáky a jejich rodiče? Co dětem bere a co jim dává distanční výuka, a jak by měli rodiče postupovat při učení s dítětem? Od kolika let jsou děti schopné samostudia, a roste nám v době koronavirové „hloupá generace“? Na tyto otázky odpovídal ředitel Tvořivé školy Čeněk Rosecký.


Zdroj: Pedagogické info 4. 2. 2021



Co znamená pro děti, směrem k výuce, být kvůli koronavirovým opatřením tak dlouho doma?


Pro většinu dětí u nás je to velká ztráta. Ztráta příležitostí rozvíjet se, ztráta sociálních kontaktů, ztráta motivace. Je to škoda tak velkého rozsahu, že nahradit ji bude velmi náročné, možná dokonce nemožné. Ovlivní to celou generaci zejména dnešních prvostupňových dětí. A to velmi zásadně. Děti jsou zavřené doma a ztrácejí motivaci něco se učit. Přicházejí o schopnost fungovat v kolektivu, ztrácí zkušenosti s přímým kontaktem, neumí ho navázat ani řešit konflikty. Obsah učiva se dá sešněrovat, ale absence sociálních kontaktů se projeví nárůstem počtu asociálních lidí, kteří nebudou schopní fungovat nekonfliktně jinak než přes obrazovku. 


Co dává dětem distanční výuka?


Distanční výuka není pro děti na ZŠ vhodná. V 1.–3. ročníku už vůbec. Později, jako doplněk za účelem rozvoje IT, budiž. Ale jako základ vzdělávání je to katastrofa. Na vysoké škole si dovedu představit model max. 1/3 distanční a 2/3 prezenční výuky. Dítě potřebuje osobní kontakt. Mentální, emoční a fyzické propojení. Nekomunikujeme pouze slovy, ale také tělem, a jak se ukazuje, tak také skrze pocity. Navíc zkuste si sedět 5 hodin u webináře. Je to velmi náročné i pro dospělého.

 

Distanční výuka je možnost, jak předat informace, ale ve škole jde především o rozvoj životních kompetencí. Vědomosti jsou také důležité, ale učivo je především prostředek k rozvoji lidských kvalit. Je to jako rozdíl mezi matkou nebo macechou. Postarají se obě, ale mateřskou lásku Vám může dát jenom matka. Jaký to má dopad na dítě, je snad jasné všem.


Jsou nějaké klady?


Ano, rozvoj IT dovedností. A také to, že děti měly možnost trávit více času se svými rodiči a sourozenci. Otázka je do jaké míry se rodičům podařilo využít toho ke vzájemnému obohacení. Rodiče byli a stále jsou pod obrovským tlakem – strach z nákazy, diskutabilní opatření, existenční nejistota spojená se zavřením 1/3 provozů, tlak na partnerské vztahy… To je pak těžké naplňovat emoční potřeby dítěte, když je člověk sám na dně. Řešením je narovnat se a být laskavý, jak jen to jde. A když to nejde, tak hlavně nezatěžovat děti svými problémy. Děti ať si pěkně řeší věci přiměřené svému věku a starají se o své úkoly.


Proč se spousta rodičů neumí zapojit do učení se s dítětem, jaký je podle vás největší problém? Trpělivost či neznalost?


Neumí, protože je to nikdo nenaučil. Víte, děti hrají s rodiči takové „tajné“ emoční hry. Testují je a tím jim zrcadlí jejich vlastní nevědomé vzorce. A rodič se rozčílí, ani neví jak. Obvykle je to z pocitu bezmoci, který si neseme z původní rodiny. Ten příběh zná snad každý, kdo učil své dítě lyžovat: Po dni marného boje to rodič, zcela vyčerpán, vzdává. A učitel lyžování to pak děcko naučí v klidu během hodiny. 


Takže příčin je víc. Ano, je to o neznalosti vhodných postupů. Ano, a také o nedostatku sebejistoty, síly a trpělivosti – schopnosti být v klidu emočně přítomen pro své dítě. Pomůže uvědomit si, že primárně jde o to ukázat mu, jak se žije, ne ho naučit násobilku. Uvědomit si, že nemá moc zachránit své dítě před jeho soudem, ale že mám moc naučit ho nést si ho důstojně. A pak z něj může vyrůst silný, zdravý a spokojený člověk.


Jak by měli rodiče při učení s dítětem postupovat?


Vše se odvíjí od postoje rodiče k dítěti. Dobré je dát dítěti najevo, že já jsem doma ten velký – ten kdo má odpovědnost, a že na něm nejsme emočně závislí. Takový postoj vyjadřuje např. věta: „Nepotřebuji, abys mě měl rád, potřebuji, abys fungoval. Běž a ukliď si stůl, budeme se učit.“ Někomu to může znít málo empatické. Ale kdo potřebuje, aby ho děti měly rády, ten nemůže být přísný. A kdo nemůže být přísný, ten nemůže být autoritou. Zdravá autorita je totiž laskavá, přísná a spravedlivá. Krom toho všechny děti své rodiče milují a nemůžou jinak. Ale většina jich také umí s rodiči pěkně emočně manipulovat. 


Základem je tedy vytvoření bezpečných hranic – pravidel, ve kterých se dítě cítí bezpečně. To znamená kdo, kde, kdy, co a jak. Nejdůležitější je vědět, co nedělat, tj.: nezlobit se, nelitovat se, nekritizovat, nehodnotit a hlavně nesoudit. A místo toho být emočně přítomný – cítit to, co cítí dítě ale zůstat tam jako ten velký, laskavý, který to saturuje. A motivovat dítě a chválit ho za vše, co se mu podaří. Ať má zpětnou vazbu, co už umí.


A jak to vypadá konkrétně?


Konkrétně je dobré začít s učivem, které už dítě umí. Dítě tak může zažít pocit úspěchu. To je ta nejlepší motivace. A zároveň to přispívá k sebejistotě dítěte. Moc důležité je vést dítě k samostatnosti, aby se staralo o své věci. Rodič by neměl dělat nic, co může dítě udělat samo. A když je třeba něco nadrilovat, tak ideálně s pomocí vhodné pomůcky. Pracovat jen dokud to dítě baví, tj. raději kratší čas a vícekrát. Ukázat, že vzdělání je důležité a má pro mě hodnotu, ale nebrat to smrtelně vážně. 


Krásné je, když si rodič všimne, na co má dítě talent, co ho baví a to pak rozvíjí. Někdy je to těžké, protože některé děti mají mnoho talentů a některé zdánlivě žádný (z nich pak rostou filosofové a psychologové :). Talent na něco má ale každý. Nabízejte dětem možnosti a pozorujte je. A hlavně si do dětí neprojektujte své ambice typu: Když já nebyl, tak ty budeš. Anebo když já byl, tak ty budeš taky.


Jak nyní probíhá spolupráce Tvořivé školy s rodiči a pedagogy?


Normálně pořádáme cca 200 kurzů pro učitele za rok. To nás živí. V roce 2020 jsme jich stihli asi 10. Rodičům nyní nabízíme poradenství a pro učitele pořádáme webináře, ale pro praktické postupy nejsou webináře moc vhodné. Stojí to všechny spoustu sil a výsledek není nikdy takový jako na prezenčním kurzu. Optimisticky připravujeme letní školy.


Dá se učit distančně pomocí činnostního učení Tvořivé školy?


Dá, je to sice náročné, ale i přes to se to pořád vyplatí. Činnostní učení je o práci všech dětí s konkrétní pomůckou v rukách. Ve škole si to učitel pohlídá, a když se někdo ztratí, tak mu pomůže, ale přes monitor to nejde. Stačí jeden nebo dva žáci, kteří nemají pomůcku nebo neudrží koncentraci a jde to do kopru. 


Jaký je rozdíl mezi učením pomocí Tvořivé školy přímo ve škole, a naopak při distanční výuce?


Ve škole je to koncert. Jedna postup navazuje na druhý. Děti střídají pomůcky a činnosti, vyvolávají se navzájem, kladou si otázky, společně objevují a učení spoluprožívají. Učitel je pouze navede a pak ustoupí do pozadí. Situaci pouze navozuje a pak saturuje. Je to proces, který když se podaří, tak je to moc hezký a velmi efektivní. Distanční výuka je proti tomu jako vztah přes internet. Jde to. Nějak. Ale chybí tam osobní kontakt. A to nejde nahradit ničím…



Celý článek si můžete přečíst ZDE.





0 komentářů:

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger